nečníků 20. století Václav Nižinský – gay, který se oženil a skončil v blázinci. Jak příznačně dramatický osud pro postavu Almondova alba… The Exhibitionist vyjadřuje jeho pohled na svět: „Ordinary is bad, strange is good.“ Vrcholem první půlky alba je epická Trials of Eyeliner, kde Almond rekapituluje své dospívání v době glamrocku, punku a následující éře diska. Melodramatické balady Sandboy a Lavander rámují svižnou Soho So Long, loučící se s bohémskou minulostí londýnské čtvrti… Kytarová Unlovable jakoby vypadla z desky Morrisseyho. Nejvíce se kabaretnímu stylu vymykají It's All Going On, která zní jako pop padesátých let a singlová Variety, chytlavý mix dechového big bandu, luskání prstů a elektrické kytary. A ačkoliv Marc Almond vypadá v klipu jako Marylin Manson, výsledkem je sladce provokativní song. My Madness and I irituje duchařským zvukem thereminu, ale tento ryze subjektivní nedostatek vyvažuje úžasně temný refrén. „Dark angels gliding over the sky…“ Druhým vrcholem alba je jednoznačně But Not Today, kde se odráží Marcova zkušenost se smrtí, která ho tahala za rukáv po těžké nehodě v roce 2004. Swan Song je explicitní Almondovo loučení a nepřekvapí, pokud bude touto skladbou končit koncerty letošního turné. Almond naštěstí neplánuje utopit posluchače slzami patetického pláče, ale ještě drze zamrká skladbou Sin song: „I'm singing a sin song, I don't care if it's wrong, I'm singing it loud and strong!“ Varieté má být posledním autorským albem, straší třiaapadesátiletý extrovert. Vzhledem k jeho plánům na příští rok – plánuje další projekt s jinými autory – zřejmě nebude tak zle. (…) Marc Almond – obdivovatel kabaretu, šansonu, flamenca, ruských lidovek, mistr coververzí, muž velkých vášní a gest, homosexuál, dekadentní básník, člen Satanské církve. Je toho tolik, čím tenhle chlápek šokuje, čím se odlišuje, a přesto pro nepozorného posluchače může být na první poslech jednou z mnoha popových hvězd na jedno použití. Pokud se pozorněji zaposloucháte a nebudete mít strach vydat se do hloubky bohaté diskografie, čeká vás nejedno překvapení. Ale především spousta silné hudby, zábavných textů a melodií. Almond často cíleně balancuje na FULL MOON 03
hranici kýče, a i když je ta hranice pružná a individuální, nikdy ji nepřekročí. Megahit Tainted Love se zadře pod kůži. Každý ho zná z rádia nebo z reklamy, ale jen málokdo ví, kdo tuhle skladbu proslavil. Nebyl to její autor Ed Cobb, ani soulová zpěvačka Gloria Jones, ani Marilyn Manson, ale synthpopové duo Soft Cell – Marc Almond a Dave Ball. Jejich třetí singl zboural v roce 1981 evropské hitparády a je slyšet ještě dnes. Tained Love je jedním s nejvýraznějších hitů první půlky osmdesátek, jehož úspěch Soft Cell ani Almond už nikdy nepřekonali. Ale není to jen tento hit, díky kterému je Almond zapsán do historie populární hudby zářivým písmem, ostatně o tom svědčí třicet milionů prodaných nosičů během sólové kariéry. Almond s Ballem spolupracovali pouhé čtyři roky, ale za tu dobu Soft Cell vydali tři dlouhohrající desky, dvě minialba a spoustu singlů. Pod veselým zvukem syntezátorového popu se skrývají frustrace, odcizení, deviace, lepkavý sex nejasné orientace, nuda a chlad nočního města za oslepujícího blikání diskokoule. Jejich diskografie je překvapivě vyrovnaná, ale jednoznačným vrcholem je debut z roku 1981, Non-Stop Erotic Cabaret. Almond po rozchodu s Ballem zakládá projekt Marc and the Mambas (s Annie Hogan a Mattem Johnsonem, frontmanem The The). Přesto se s Ballem ještě několikrát sešli a v roce 2002 oprášili staré klávesy – výsledkem bylo vydařené album Cruelty Without Beauty, které jen podtrhuje mimořádnou chemii mezi oběma hudebníky. Už v roce 1982 Marc Almond vydává sólový debut Untitled, kde se poprvé objevuje cover verze jedné z písní Jacquesa Brela, Almondovy velké hudební lásky, která ho provázela po celou kariéru. Brelovy skladby se staly nedílnou součástí jeho tvorby, desku Jacques (1989) francouzskému šansoniérovi dokonce věnoval. Jeho francouzské texty přeložil a přezpíval s nesmírným citem, a ať už s orchestrem, akordeonem nebo zcela bez doprovodu, dává skladbám takřka magický rozměr. První období Almondovy sólové tvorby je plné španělských rytmů a kabaretu, s tématy lásky, opuštění a smrti, v kontextu další tvorby ale nejsou první alba ničím zvláštním. The Mambas zanikají a Almond natáčí s novými spolupracovníky a Annie Hogan materiál pod hlavičkou The Willing Sinners – ky-
tarista Martin McCarrick se později přidal k Siouxsie and the Banshees. Uměleckým triumfem je jejich album Stories of Johnny (1985), kde je znát příklon ke komerčnímu zvuku: kombinují eurodisko a barový jazz, melodramatické balady a silné melodie. Almond točí po celá osmdesátá léta jedno album za druhým a je ve špičkové formě. Výrazná alba Woman's Story (1986) a Mother Fist and Her Five Daughters (1987) rezonují opět brechtovským kabaretem. Úplným vrcholem tvorby je bezpochyby deska Stars We Are (1988), kde dokonale vyvážil komerční složku svými obsesemi a vytvořil mistrovské dílo: dvanáct hitů korunovaných fantastickým úspěchem předělávky Something's Gotten Hold Of My Heart, nazpívané jako duet s původním interpretem Genem Pitneym. Dalším překvapením je duet s kultovní Nico, ale faktem je, že své spolupracovníky si vždy uměl vybrat – k nejzajímavějším jménům patří Psychic TV, Coil, Foetus, Nick Cave, Lydie Lunch, Jimmy Sommerville, Siouxsie. V devadesátých letech se Almond zhlédl v popové produkci a jeho další tvorba se od námořnických balad, dekadentního kabaretu a melancholických šansonů, které plnily jeho nejlepší alba, výrazně odklání. V produkci hitového Trevora Horna vydává slušné Tenement Symphony (1991), na kterém jsou skladby zabaleny do bohatých orchestrálních aranží a Almond na několika skladbách spolupracuje se starým parťákem ze Soft Cell, Davem Ballem. Další roky se Marc potýká s drogovou závislostí, nechrlí desky takovým tempem jako dříve, také není o co stát… Almondův talent se opět vynořuje s alby Open All Night a Stranger Things na přelomu tisíciletí. Oblíbená témata lásky, smrti a perverzních vášní rezonují ve skladbách, kombinujících moderní taneční zvuk s avantgardou. Almondovu kariéru přibrzdila těžká nehoda na motocyklu, která ho uvrhla do kritického stavu. Svůj souboj se smrtí však vyhrál a na pódia se vrátil brzy, i když především proto, aby oznámil konec další kapitoly své hudební kariéry. K 30. výročí působení na scéně chystá triumfální turné, ovšem pouze ve Velké Británii.
Jak typické: zbytek světa jej téměř nezná. 071