kokot a tak počítám s vykroucenejma očima, až bude zvučit Cursed, který se hlasitosti fakt nebojej. Přijel i maniakální pan Fox, jak jinak než na kole. A z Londýna. Je pozdě a tak stíhám akorát konec setu kapely, kde zpívá nadaná dáma. A nebudu na třicetkrát popisovat, jaký jsou Cursed naživo peklo, nicméně v Anglii tahle kapela hraje koncerty, který jsou za hranicema mýho chápání. Místní kids se nebojej, jdou do toho na plný kule, moc nepřemejšlej nad píčovinama, co si můžou dovolit nebo ne. Prostě se nechaj strhnout vibracema a o tom punk je, žádný bezradný postávání se založenejma rukama a okukování, co dělaj ostatní. Prostě mayhem! Pokud se ptáte, co na to holky, tak vám na rovinu řikám, že ty se toho nebojej už vůbec. Dávaj to někdy o hodně brutálnějc a tak to má bejt. Tuhle větu věnuju Lucii Gregorový. Jsou součástí týhle subkultury a nešpekulujou. Já jsem hned asi osmkrát zamilovanej. Šlápni na mě!!! STONEHENGE – NEWPORT. Probouzím se v autě nesnesitelným vedrem. Kluci spali v bytě místních kinderů. Spousta filmovejch plakátů, počítačovejch her a špiFULL MOON 03
navýho nádobí. Sam mě uzemňuje outfitem německýho pornoturisty na výletě v Alpách, kde najde tak mrtvýho bobra. Brejle, béžový kalhoty, usedlá postava, ponožky do půlky holení a hlavně – růžový triko! Je to holt sejrová hlava… Po cestě dáváme snídani v Little Chef a exkurzi Stonehenge. Zatímco Dan a Mike si dali tour s vyprávěním o kamenech, já jdu s Christianem na kafe. Dozvídám se, jak je to s jeho operací. Díky hře na kytaru přestal cejtit konečky prstů, a tak mu operovali nervy, který jdou skrze zápěstí. Dorůstaj mu půl milimetru za dva měsíce. Proto necítil bolest, když sebou říznul na dálnici. Bere invalidní důchod, 680 kanadskejch dolarů na čtrnáct dní. Baví mě jeho smířenost s osudem a jak mu stačí mít kde bydlet a co jíst. Koncert v Newportu byl totální masakr. Lidi lítali vzduchem, všichni ječeli singalongy. Potkali jsme Johna Baizleyho z Baroness, kterej dělal obal posledních Cursed a byl v Anglii na výletě. Jeho vytřeštěnej kukuč mě vždycky dostane. Co mě dohání k šílenství, je obrovskej poutač na pódiu LADY BOYS BANGKOK! Musím to ukradnout a umístit u sebe
v obýváku. Jak ale na to? V sále probíhá disko a problém, jak realizovat lup, nemá řešení. Teda pro mě. Christian prochází trsajícím davem. Rychlostí, která je u něj neobvyklá, strhává desku ze zdi a mizí únikovým východem směrem k autu. Vypadá to, jako byste pustili třikrát rychlejc tu scénu s vánočním stromečkem z Elfa. Spíme u Wraith, který nás doprovází jako support na všech anglickejch datech. Vypadá to na párty. Já mizím v autě. Opět bez sprchy. Můj kulábr začíná mít romadůrovej odér. To zjišťuju u Rychlejchprachů. cz, deváté části. DURHAM. Tehhle koncert měl bejt původně v Newcastle, ale přesunuli ho do vesnice u Durhamu. Na Anglii dost neobvyklej sál, připomínající hasičskej bál v Hoří má panenko. Má specifickou vůni. Když jsem byl dítě, jezdili jsme s našima na návštěvy k tetě do Vlašimi. Byl to statek, na kterým byly jatka. Ta energie a smrad se tam držely věky. Navíc teta byla staročeška staré školy, pekla kachny s knedlíkama a furt omílala: „Jez, ať seš silnej.“ Vždycky, když si na to vzpomenu, tak se mi zvedne kýbl. No a podobnou atmošku měl sál. 101