Fotografie v praxi – expozice by Zoner Press

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI EXPOZICE M ich

TO G

a e l F re e m a n

X R AFIE V P R A

ŠÉFREDAKTOR MICHAEL FREEMAN SPOLUPRÁCE STEVEN LUCK

FOTOGRAFIE V PRAXI EXPOZICE

I LE X 210 High Street Lewes East Sussex BN7 2NS www.ilex-press.com Any copy of this book issued by the publisher is sold subject to the condition that it shall not by way of trade or otherwise be lent, resold, hired out or otherwise circulated without the publisher’s prior consent in any form of binding or cover other than that in which it is published and without a similar condition including these words being imposed on a subsequent purchaser. All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any form or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording or information storage and retrieval systems – without the prior permission of the publisher. Fotografie v praxi Expozice Michael Freeman © ZONER software, a.s. První vydání v roce 2012. Zoner Press Katalogové číslo: ZRK1216 ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno http://www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Pavel Kristián DTP: Dan Zůda © Překlad: Pavel Vaida Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.knihyfoto.cz

ISBN

978-80-7413-194-3

Obsah

  

Předmluva Profily studentů Úvod

14 Základy                 

Záznam tonalit Správná vs. špatná expozice Podexponování a přeexponování Cvičení: Kreativní přeexponování nebo podexponování Citlivost ISO Cvičení: Vytvořte snímek s vysokou citlivostí ISO Clona objektivu Matematika za clonovými čísly a EV Cvičení: Vyzkoušejte nastavení hloubky ostrosti Expoziční čas Clona a expoziční čas: reciproční vztah Zachycení pohybu Sledování události v pohybu Cvičení: Zmrazení akce krátkým expozičním časem Záměrný pohyb Cvičení: Rozostřete pohyb dlouhou expozicí Expoziční režimy

60 Měření světla            

Histogram a měření Svět očima expozimetru Hledání střední šedé Režimy měření expozice Cvičení: Dostaňte maximum z maticového měření Selektivní měření expozice Cvičení: Zaměřte se na bodové měření expozice Ruční expozimetry Barevná teplota Vyvážení bílé (WB) Přednastavení WB Cvičení: Využijte kreativní vyvážení bílé

94 Pokročilé metody expozice        

Jak na extrémní kontrast Cvičení: Pohrajte si s kompenzací expozice Reflektory a difuzéry Jak si poradit se stíny Zobrazování vysokého dynamického rozsahu Cvičení: Zkroťte kontrast pomocí HDR Zónový systém v digitálním světě Zónový systém v praxi

116 Zvládnutí kreativní expozice  Low-key fotografie  Cvičení: Zachyťte stíny pomocí low-key techniky  High-key fotografie  Cvičení: Spoutejte světla pomocí high-key techniky  Tmavý objekt, světlé pozadí  Světlý objekt, tmavé pozadí  Cvičení: Vytvořte kontrast objektu proti pozadí  Fotografování při existujícím světle  Cvičení: Odhalte tlumeně osvětlený interiér  Exteriér – noční snímky  Cvičení: Zachyťte světla nočního města  Řešení nejvyššího kontrastu: siluety  Cvičení: Dejte vyniknout tvarům pomocí siluety

 Slovníček  Rejstřík  Bibliografie a užitečné odkazy

Z ÁKL ADY

Správná vs. špatná expozice Jednou z představ, které je třeba se zbavit nebo se ji pokusit alespoň trochu minimalizovat, než začnete s expozicí experimentovat, je, že pro každou fotografii nutně existuje něco jako správná nebo špatná expozice. Třebaže se chcete naučit, jak zachytit tonalitu scény tak, abyste nemuseli obětovat například důležité detaily ve světlech nebo ve stínech, nemusíte lpět na ničí definici toho, jak by měla vypadat správná expozice. Expozice není o správnosti či nesprávnosti o nic víc, než je tomu v případě množství mléka, které si dáte do čaje, nebo v případě propečení steaku, kterému dáváte přednost. Ačkoliv většina z nás vidí například barvitý západ slunce jako radostnou a brilantní událost na obloze, není nic špatného na výrazném podexponování

takové scény za účelem umělého přesycení barev. Nic špatného není ani na příliš dlouhé expozici a vytvoření lyričtější high-key interpretace (více informací o high-key expozicích najdete na straně 124). Ostatně většiny velkých pokroků v umění dosáhly ony odvážné duše, které překročily konvenční hranice a rozšířily území toho, co je správné. Picasso, Van Gogh, Monet – všichni tito umělci vzali umělecké normy a hodili je do koše. (I když si můžete být jisti, že všichni tři zmínění umělci standardní techniky dobře znali, než je rozcupovali na kousky.)

Kdyby byl celý svět a všechny jeho scenérie vybarveny souvislým středně šedým odstínem, nemusela by vzniknout tato kniha, neboť váš fotoaparát by nikdy neměl problém vyhodnotit expozici. Naštěstí je svět trochu pestřejší. Objekty hýří všemi barvami duhy, jsou osvětleny širokým spektrem světelných podmínek (které mají samy o sobě vlastní jemné zbarvení, o němž si povíme na straně 84), světlo na ně dopadá v úhlech, které odhalují obrysy a textury, jež lze podle vašeho uvážení zvýraznit nebo skrýt.

U Podexponování vytvářející drama

U Přeexponování vytvářející energii

Pro někoho idylický západ slunce, pro jiného podexponovaný snímek. Jakmile pohodlně zvládnete nuance expozice, její technická přesnost dostane subjektivnější ráz.

Tento snímek vyžadoval tvůrčí změnu nastavení systému měření fotoaparátu, který obvykle bojuje proti přepálení rozsáhlých oblastí snímku do čistě bílé barvy.

W Bezpočet možností

Tato volnost a možnost tvůrčího rozhodování o tom, jak zachytíte a vyjádříte určitou scénu, je nejmocnějším nástrojem. Váš fotoaparát, dokonce i se svým velmi pokročilým vestavěným systémem měření, je pouze počítačem bez smyslu pro estetiku a tvůrčího potenciálu. Kontrola expozice je zcela na vás, stejně jako to, abyste se naučili, kdy pozměnit rozhodnutí vašeho fotoaparátu, a prosadili svoji vlastní představu o výsledné fotografii. Některá z těchto tvůrčích představ se bude odchylovat od expozičních parametrů navrhovaných vaším fotoaparátem – rozpoznáním takové situace vlastně upřednostníte tuto scénu s těžkými, uzavřenými stíny a výsledný skličující a děsivý dojem, nebo jinou scénu s tak jasně bílým světlem, že fotografovaný objekt jen stěží vystupuje z éterického oblaku. Jindy budete zcela závislí na přesném odečtu hodnot expozice z vašeho fotoaparátu, ale přesto se budete potřebovat důkladně

Existuje bezpočet způsobů, jak vyfotografovat tuto vlnu – krátký expoziční čas pro zmrazení každé kapky nebo delší expoziční čas pro umělečtější efekt; studené vyvážení bílé barvy zachová modré odstíny vody nebo teplé vyvážení bílé vnese do obrazu zlatavý odstín.

přesvědčit, že se hodnoty odečítají z konkrétní oblasti scény, která má být základem expozice. Na této fotografické cestě neexistuje místo, kde byste neměli být tím posledním článkem rozhodujícím o korektní, ideální či „správné“ expozici.

W Ne vždy fotíme pro katalog Pokud bylo cílem přesné zachycení tvaru jablka, tato fotografie by neuspěla. Ovšem samotné jablko nebylo důležité, šlo spíše o vzájemné působení světla a stínu.

Použijeme-li v této knize v kontextu nastíněného vnímání expozice výrazy jako „správná“ či „špatná“, hovoříme o nich z čistě technického hlediska. Z estetického pohledu jste jedinými arbitry toho, co je správné nebo špatné či tvůrčí a nápadité nebo klišé, pouze vy sami.

Z ÁKL ADY

Podexponování & přeexponování Podexponování Snímky, které jsou podexponované, ať už záměrně nebo špatným nastavením parametrů expozice, vypadají tmavší, než jak je vidělo vaše oko (nebo než naznačuje zkušenost fotografa), a to z důvodu nedostatku světla. Scény mohou být často podexponované úmyslně, aby vyvolaly určitou dramatičnost nebo náladu. Například na dolním snímku venezuelské části And docílil autor záměrným podexponováním vytvoření kontrastu mezi zářivě bílými budovami a zastíněnými tmavými tvary hor. Nepatrné podexponování může být

dobrým nástrojem k tomu, jak saturovat barvy a dostat přepaly pod kontrolu – což je dobrá technika při fotografování krajin, kdy chcete zdůraznit intenzivní barvy oblohy, aniž byste jim umožnili přepálení do bílé barvy. Ovšem přílišné podexponování má tendenci ke skrytí detailů a textur ve stinných oblastech a ke slití tmavších tónů, místo aby došlo k odhalení drobných nuancí v tmavých oblastech scény. Všeobecně vzato, dokonce i když snímek podexponujete za účelem zvýšení dramatičnosti scény, pouze výjimečně se smíříte se ztrátou všech detailů ve

tmavších oblastech scény, navíc taková expozice rovněž stáhne světla; ale opět – jde o čistě subjektivní rozhodnutí. Není například nic špatného na expozici velmi světlých odstínů kytice bílých tulipánů tak, aby se světla blížila středním tónům a ze stínů se stalo obklopující černé pozadí. Na takovém snímku by samotné tulipány ztratily svou prosvětlenou jemnost a zapadly do neutrálnější palety, což by ovšem mohlo vést ke vzniku nečekaně temné nálady snímku. Často k upoutání pozornosti ke snímku dostačuje pouhý moment překvapení z takhle extrémního podexponování.

U Podexpozice a nálada

U Dostatečná sytost

Záměrné podexponování je mocným nástrojem pro zdůraznění nebo dokonce vyvolání nálady místa. Co expozimetr považuje za nedostatečné osvětlení, může být tak akorát.

Správná expozice je vhodná pro rodinné fotografie, ale umění znamená mít odvahu utéci od reality. Jen pár expozičních stupňů změní tulipány z běžného snímku na elegantní.

P ODE XP ON OVÁN Í & P ŘE E XP ON OVÁN Í

21 © Sandor Jackal

Přeexponování K přeexponování dochází tehdy, když se na scénu dostane více světla, než vyžaduje „normální“ expozice, a odstíny jsou zaznamenány jako světlejší, než se jeví oku nebo než odpovídá očekávání pozorovatele. Nebezpečí přeexponování scén spočívá v tom, že třebaže je pouze mírné, může dojít k naprosté ztrátě kresby a detailu v nejsvětlejších tónech, např. mezi zachycením něhy bílého labutího opeření a úplnou ztrátou detailu je tenká hranice. Digitální snímače jsou více náchylné k chybám vlivem přeexponování než film a z toho důvodu často uslyšíte radu, že pokud fotografujete digitálně, měli byste „exponovat na světla“. Exponováním tak, že světlé oblasti si uchovají drobný detail, zamezíte vzniku plochých, „prázdných“ oblastí ve světlejších tónech, které jednoduše neobsahují žádný rozeznatelný detail nebo texturu povrchu. Tvůrčí použití přeexponování může u určitých typů fotografovaných objektů vést k vytvoření zajímavých vizuálních efektů a často vznikají světlé, radostné interpretace, zejména v případě lehce tónovaných a pastelově zbarvených objektů. Pokud fotografujete například pole vysokých žlutých trav v třpytivé sluneční záři, trocha záměrného dodatečného přeexponování podtrhne zasněnou, romantickou povahu scény. Ovšem nebezpečí přílišného přeexponování je v tom, že ve světlých oblastech přijdete o tolik detailů, že obraz začne působit abstraktně nebo impresionisticky. Což není problém, je-li to váš záměr, nicméně často podobné scény vypadají, jako by byly vytvořeny nevhodnou expozicí – tvůrčí hranice je zkrátka tenká. Obecně však lze říci, že pravidlem digitálního fotografování je exponovat na světla a při úpravě opravit stíny.

WW Jasné okenní světlo

W Přepálená křídla

Příliš mnoho světla? Záleží na náladě, kterou se pokoušíte navodit. Trocha přeexponování dodá lehkost atmosféře fotografie, stejně jako všem tónům.

„Přepal“ je výraz používaný k popisu světel, která byla nadměrně exponovaná a následkem toho přišla o všechny detaily. V některých situacích se mu nelze vyhnout, nicméně vždy byste si na něj měli dávat pozor.

M Ě Ř E NÍ SV Ě T L A

Histogram a měření Abyste z expozimetru svého fotoaparátu dostali co nejlepší výsledky, je třeba, abyste dobře porozuměli základním principům jeho fungování, stejně jako jeho přednostem či nedostatkům. Budete-li vědět, jak expozimetr měří světlo a jaká jsou jeho omezení, pomůže vám to pracovat s jeho výsledky,

interpretovat je a v případě potřeby zasáhnout. Znalost omezení vašeho snímače při zpracování existujícího světla je tedy zcela nezbytná. Například znalost skutečnosti, že obrazový senzor vašeho fotoaparátu má menší dynamický rozsah než vaše oči a mozek, je důležitá při interpretaci informací poskytovaných systémem měření.

Jak číst histogram Zřejmě nejdůležitějším nástrojem, který máte coby digitální fotograf k dispozici, je histogram jasu. Na jeho x-ové ose jsou znázorněny tonální (jasové) hodnoty od zcela černé na levém konci stupnice po zcela bílou na pravém konci, stupnice je standardně 8bitová s hodnotami od 0 do 255. Svislá osa znázorňuje počet pixelů pro jednotlivé tonální hodnoty. Jak již víte z části o dynamickém rozsahu, snímač vašeho fotoaparátu dokáže zaznamenat jen omezený rozsah tonálních hodnot. Tyto tonální oblasti mohou být velmi světlé (většina histogramu leží ve světlech) nebo velmi tmavé (histogram je shrnut do stínů), nelze ale říci, jak histogram

bO Hledání střední cesty Horní snímek je přeexponovaný, postrádající detaily na obloze a v pozadí. Svědčí o tom velké množství pixelů tísnících se u pravého okraje histogramu. Snímek uprostřed je podexponovaný – většina pixelů je nahromaděna u levého okraje histogramu. Spodní snímek je exponovaný správně – v tom smyslu, že všechny pixely jsou roztaženy po celé škále a nedochází k přeexponování světel a pár pixelů oříznutých ve stínech nepředstavuje žádný problém. Většina obrazových dat leží bezpečně mezi oběma extrémy grafu.

vypadat nemá. Pokud fotoaparát disponuje funkcí živého náhledu (live view), můžete na LCD displeji sledovat, jak je histogram počítán při měření expozice fotografované scény v reálném čase. Nicméně i když váš fotoaparát touto funkcí nedisponuje, téměř vždy můžete zobrazit histogram v režimu náhledu při kontrole již pořízeného snímku. Pokud vám to čas dovolí, můžete si ověřit, zda jsou tonální hodnoty optimálně rozloženy, přizpůsobit nastavení expozice a v případě potřeby můžete snímek pořídit znovu. Jaký by měl být optimální histogram? Nejdůležitějším úkolem je zabránit tomu, aby se histogram příliš těsnal na některém z jeho okrajů, což by naznačovalo ztrátu detailů v jasech nebo ve stínech. V ideálním případě by měl histogram začínat v levém dolním rohu (oblast stínů), postupně by měl růst, vrcholit uprostřed grafu (ve středních tónech, kde se očekává maximum detailů) a elegantně klesat až k pravému dolnímu rohu (oblast jasů). Samozřejmě že ne všechny scény vám umožní vytvořit optimální histogram, bez ohledu na to, jak citlivě snímek exponujete, nicméně histogram bude stále základním nástrojem, který vám pomůže bojovat s vysoce kontrastními podmínkami při vysokém dynamickém rozsahu. O těchto konkrétních metodách si podrobněji povíme v další kapitole, prozatím je však důležité porozumět tomu, jak histogram funguje a jak reflektuje způsob, jímž snímač vašeho fotoaparátu měří světlo a zachycuje a zaznamenává jej jako obrazová data.

H IS TOGRAM A MĚ ŘE N Í

TTL měření Všechny expozimetry integrované do fotoaparátu spadají do jedné velké společné kategorie: expozimetry typu TTL. Zkratka TTL měření pochází z anglického Through-The-Lens (skrze objektiv), což znamená, že světlo se měří (samostatným měřicím snímačem) poté, co projde objektivem, a zpravidla se měří na obrazovém snímači (nebo blízko něj). Tento systém představuje mimořádně přesný způsob měření světla, neboť světlo se měří poté, co projde objektivem i všemi filtry objektivu, které případně používáte. To, co tyto expozimetry vidí z hlediska osvětlení, je totéž, co zaznamená snímač. A naopak, pokud jste u fotoaparátu, který systém TTL nepoužívá, nasadili filtr na objektiv, museli jste při stanovení expozice vzít v potaz množství světla pohlceného filtrem. Tato kompenzace, známá jako korekční faktor filtru, díky TTL měření doslova zastarala. I když určení expozice s korekčním faktorem filtru není složité, měření světla po průchodu filtrem objektivu je mnohem přesnější.

Skutečná krása TTL systému pak spočívá v tom, že bez ohledu na použité příslušenství objektivu či filtru nemusí měřicí snímač provádět žádnou kompenzaci (nebo se na ní podílet). Pro vás

Rovněž vzhledem k tomu, že světlo se měří vnitřně, expozimetr nemusí provádět úpravy pro jiné typy příslušenství objektivu, jako jsou např. makrokonvertory nebo nejrůznější předsádky. Měří se dokonce i světlo z elektronického blesku – a kontroluje se výstup blesku – poté, co se světlo blesku odrazí od fotografovaného objektu a projde objektivem.

i fotoaparát bude celý proces rychlejší, elegantnější a jednodušší.

W Jednodušší použití blesku Vysokorychlostní blesk nezbytný k zachycení těchto kapek vody vyžaduje přesný výpočet – který naštěstí probíhá okamžitě díky automatizovanému TTL měření.

M Ě Ř E NÍ SV Ě T L A

Dostaňte maximum z maticového měření Vhodné objekty Většina systémů maticového měření expozice vykresluje uměle osvětlené noční snímky docela dobře, a pokud je krátce před svítáním nebo soumrakem, budete schopni zachytit sytě modré odstíny oblohy.

Je pravděpodobné, že jste tento úkol řešili již mnohokrát, protože se jedná o režim měření expozice, který většina z nás každodenně používá. A skvělé na něm je, že tento režim měření výborně funguje i při měření za těch nejsložitějších světelných podmínek. Což je přesně povaha i tohoto úkolu: místo abyste testovali maticové měření expozice na průměrném objektu, zjistěte, jak se tento režim chová při fotografování v podstatně extrémnějších podmínkách.

Když si příště všimnete, že jasný slunečný den vytváří překvapující množství kontrastu, otestujte maticové měření expozice. Ovšem než se pustíte do fotografování, věnujte pár minut studiu detailů měření v manuálu k vašemu fotoaparátu a zjistěte, kolik segmentů váš systém měření používá při analyzování scény a zda se dozvíte, alespoň přibližně, kolik expozic výrobce naprogramoval do vašeho fotoaparátu.

Cvičení

CVIČE N Í

Zarámování snímku Maticové měření expozice je často správnou volbou, pokud fotografovaný objekt vyplňuje celý snímek od jednoho okraje ke druhému a celá scéna je rovnoměrně a stejně osvětlena.

Poznámky R Fotografujte ve formátu JPEG, abyste viděli, jak dobře si systém měření poradí s tím, co vidí před sebou.

R Hledejte scény, na kterých se fotografovaný objekt skládá z tmavých i světlých oblastí a hraje mnoha barvami.

na samotný objekt; úkolem je zjistit, jak si tento systém měření poradí s obtížnými světelnými podmínkami. Vyzkoušejte jej v přirozeném high-key nebo low-key prostředí, abyste zjistili, zda se nechá systém měření ošálit omezeným dynamickým rozsahem fotoaparátu.

R Nekoncentrujte se příliš

Jak na extrémní kontrast

Ve skutečnosti je, s výjimkou velmi málo kontrastních situací (jako je například mlhavý den nebo zatažená obloha), většina situací za bílého dne na plném slunci na hranici možností vašeho fotoaparátu. A jakmile jsou jednou tyto limity překročeny, je třeba se dobře rozhodnout, který konec histogramu se má bezpečně zachovat a kterého se lze zbavit. Budete-li vědět, co můžete obětovat, jaké nástroje máte k dispozici k tomu, abyste si poradili s extrémními podmínkami, a které postupy z fotografického hlediska fungují nejlépe, pomůže vám to – obrazně řečeno – vylít

Už v úvodní kapitole jsme si řekli, že vaše oči dokážou vidět a poradit si s mnohem větším dynamickým rozsahem, než je tomu v případě snímače digitálního fotoaparátu. Po několika okamžicích potřebných k přizpůsobení se novým světelným podmínkám dokážou vaše oči vidět a rozpoznat více detailů v nejtmavších stínech i nejjasnějších světlech – tento dynamický rozsah odpovídá přibližně 24 EV. A vzhledem k tomu, že při prohlížení scény vaše oči neustále přeskakují z jedné části scény ke druhé, váš mozek dokáže tento kontrastní rozsah zpracovat téměř okamžitě. Ubohý snímač je však omezen konečným rozsahem tónů, který dokáže zaznamenat – a upřímně řečeno, rozsah často nedostačuje momentální situaci. W Zvažte, co je důležité Bylo-li úlohou fotografa přesně vyjádřit úplný detail kresby každé z těchto tmavých židlí, pak se mu to nepovedlo. Ovšem záměrem bylo spíše vytvořit grafický obraz plný výrazných kontrastů, takže stíny na sedadlech mohly klidně zůstat zcela černé.

vodu z vaničky, aniž byste vylili i dítě, nebo v tomto případě, aniž byste kvůli expozici přišli o důležitý detail fotografovaného objektu. Naštěstí existují způsoby, jak nejen zaznamenat fotografovaný objekt, ale jak tvůrčím způsobem využít výzvy, jimž čelíte.

Kontrola kontrastu: Nástroje a techniky Jakmile se vrhnete do světa složitějších expozičních výzev, je důležité vědět, že existuje řada nástrojů a technik, které vám mohou pomoci vyřešit problémy s kontrastem. Některá z těchto řešení vycházejí z možností fotoaparátu (například kompenzace expozice), zatímco jiná spoléhají na příslušenství a modifikátory světla. Pochopitelně že ne každý nástroj funguje v každé situaci, takže se vyplatí znát je všechny a experimentovat s nimi.

JAK N A E XTRÉ MN Í KONTRAS T

Velmi často je řešením problematické expozice zvýšení nebo snížení expozice vzhledem k naměřeným hodnotám. Nejjednodušším způsobem je použít kompenzaci (někdo dává přednost označení korekce) expozice. Tato funkce fotoaparátu vám umožní zvýšit nebo snížit expozici bez ohledu na to, jaký expoziční režim (mimo M, manuální) používáte nebo jakým režimem měření měříte světlo. Typicky můžete zvýšit nebo snížit expozici přibližně v rozsahu 3 až 5 EV v krocích po 1/3 EV. Kompenzace expozice se často používá společně s určitými typy selektivního měření expozice, jako je například celoplošné měření expozice se zdůrazněným středem nebo režim bodového měření (viz strany 74–75). Pečlivým

měřením konkrétních částí scény a následným použitím kompenzace expozice za účelem vyvážení celkové expozice můžete pozměnit tonální hodnoty konkrétních částí scény tak, aby vyhovovaly vašim potřebám. Mějte však na paměti, že kompenzace expozice nedokáže zázračně zvýšit či snížit expozici bez ovlivnění některého z parametrů expozice. V režimu priority clony kompenzace expozice přizpůsobí expoziční čas a v režimu priority času přizpůsobí clonu. To má dva důležité důsledky: za prvé, musíte zvážit,

jak změna jednoho či druhého expozičního parametru ovlivní celkový snímek z hlediska hloubky ostrosti nebo způsobu zachycení pohybu, a za druhé, v režimu manuálního nastavení expozice žádná kompenzace expozice neexistuje, neboť všechny expoziční parametry nastavujete sami. Pokud chcete scénu zesvětlit či ztmavit, musíte tak učinit přímo změnou expozičního času nebo clony (či citlivosti ISO).

UR Jednoduchá oprava Nadměrné množství přímého slunečního světla způsobilo podexponování fotografie (vpravo). Jednoduchá kompenzace expozice o +1,5 EV slunečník zesvětlila a oživila snímek.

Kompenzace expozice

102

P O K RO Č I L É M E TO DY E XP OZICE

Reﬂektory a difuzéry Úpravou expozice ve fotoaparátu se mění pouze jeho reakce, nikoliv skutečné osvětlení. Jednoduchým způsobem snížení kontrastu blízkých objektů (například portréty, zátiší, záběry zblízka nebo makro atd.) je použití odrazných desek (tzv. reflektorů) nebo difuzérů k regulaci intenzity existujícího světla. Třeba reflektory, přenosné odrazné desky, vám umožní odrazit určité množství světla směrem k zastíněné straně objektu v protisvětle za účelem snížení kontrastu mezi světlým pozadím a tmavými zastíněnými oblastmi.

Použití odrazných desek je také mnohem snazší, pokud vám je může kamarád či asistent přidržet nebo pokud umístíte fotoaparát na stativ, abyste měli volné ruce a mohli si odraznou desku držet sami. Odrazné desky nepotřebují zdroj energie a velmi snadno se používají, neboť můžete přímo pozorovat jejich účinek v reálném čase, na rozdíl od výplňového blesku, o němž se zmiňujeme na

straně 102). K důkladnému obeznámení s jejich funkčností stačí minimum experimentování. V případě větších objektů (skupinové portréty či portréty celé postavy) si můžete pořídit odrazivé panely v mnohem větších velikostech. Ty lze obvykle roztáhnout tak, aby vyplňovaly lehký skládací rám, a lze je připevnit na fotografický stojan nebo držák.

Pokud např. fotografujete portrét hlavy a ramen a efekt nasvícení obrysů vlasů vytváříte použitím protisvětla (světlo přichází zpoza objektu), tvář zůstane v poměrně tmavém stínu. Zamířením malé odrazné desky na tvář můžete pomocí téhož světla, které vytváří obrys, dostat světlo na obličej fotografovaného. Odražením světla na tvář tímto způsobem snížíte kontrast vyvážením světla mezi popředím a pozadím. Intenzitu odraženého světla můžete přizpůsobit tím, že se k fotografovanému objektu přiblížíte nebo se od něj vzdálíte, změnou úhlu odrazné desky vzhledem k světelnému zdroji nebo změnou barvy či vlastností odrazné plochy. Existuje mnoho komerčně vyráběných skládacích odrazných desek se stříbrným, bílým nebo zlatým povrchem a mnohé jsou také oboustranné. Tyto odrazné desky lze složit tak, že jsou dostatečně malé na to, abyste je přibalili do fotobatohu a následně je rozbalili zpět do pracovní velikosti. Stejně dobře poslouží také látkové či fóliové odrazné desky, které si můžete sami vyrobit.

W Přidání nádechu

Odrazná deska přenese svoji barvu na jakýkoliv osvětlovaný objekt. Tato zlatá odrazná deska „zahřeje“ fotografovaný objekt a u portrétů často přidává na půvabu; bílý a stříbrný povrch bude neutrální, stříbrný má tendenci působit kontrastně.

RE FLE KTORY A DIFUZÉ RY

103

Difúzní panely Při použití difúzních panelů je důležité zajistit, aby rozptylovaly světlo rovnoměrně přes celý objekt. Pokud používáte malý ruční difuzér ke změkčení světla dopadajícího na tvář objektu fotografovaného jako portrét hlavy a ramenou, je důležité, aby bylo světlo rozptýleno rovnoměrně přes celý obličej, nebo alespoň aby bylo rozptýleno tak jemně, aby nebylo příliš zjevné, že světlo rozptylujete. Jestliže použitý panel světlo dostatečně nezměkčí, můžete zkusit difúzní látku zdvojnásobit, abyste ještě více rozptýlili existující světlo.

U Jasno vpředu, jasno vzadu

R Někdy není asistent po ruce

Odražením světla na tvář modelky jsme docílili správně exponované tváře při zachování velmi jasného a veselého pozadí.

Často budete chtít s difuzéry a odraznými deskami manipulovat nepřetržitě, v jiných situacích může dobře posloužit i stojan.

Difúzní panely jsou dostupné v podobných tvarech a velikostech jako odrazné desky, ovšem umísťují se mezi zdroj světla a fotografovaný objekt. Úlohou difuzéru je změkčit vzhled i intenzitu existujícího světla, čehož se docílí rozšířením světelného zdroje – místo bodového zdroje (jako je například slunce) se zdrojem světla stane samotný panel. Módní fotografové často používají difúzní panely při fotografování modelek za výrazného osvětlení (například na pláži zalité jasným sluncem), neboť změkčují vzhled a intenzitu světla bez výrazného vlivu na celkovou úroveň jasu.

132

Z V L ÁD NU T Í K R E AT I V NÍ E XP OZICE

Světlý objekt, tmavé pozadí Pravděpodobně jednou z nejsložitějších kontrastních situací, s níž se při fotografování velmi světlých objektů na velmi tmavém pozadí budete muset potýkat, je nevěsta ve sněhově bílých šatech oproti tmavé zdi nebo labuť na inkoustově černé hladině. Klíčem při fotografování podobných snímků je pokud možno vždy zachovat detaily v nejsvětlejší oblasti. V případě zmíněných svatebních šatů nebo labutě je cílem zachytit pouze dostatek detailů potřebných k odhalení textury, tj. povrchové kresby, aniž byste změnili původně bílou barvu ve světle šedou (tj. posunuli tón např. do zóny VII). Pravidlo je jednoduché: exponujte na světla a obětujte stíny.

Zachycení detailů ve světlech svým významem předčí relativně nevýznamné pozadí – důležité je selektivní změření bílé barvy. Pokud ve scéně existují detaily v tmavých oblastech, které stojí za zachování, nejlepším řešením je zachránit je až dodatečně při editaci snímku. Pokud totiž kvůli kresbě ve stínech přeexponujete světlé oblasti a přijdete o detaily v těchto oblastech, neexistuje žádný způsob jejich obnovy. Jakmile jednou přepálíte světla, jsou ztracena navždy – nelze dodatečně „vytáhnout“ detaily ve světlech, pokud nebyly v původní expozici zaznamenány. (Určitou možnost záchrany nabízí formát RAW, a to i v případě, že kresba je zachována v jediném kanále.)

Přihlédnout je třeba k následujícím dvěma aspektům: k zachování detailu ve světlých oblastech, avšak současně je neexponovat příliš málo, aby se tyto oblasti nezaznamenaly jako světle šedé tóny. Nevěsta se chce vdávat v bílém a totéž bude očekávat od vašich fotografií. Výsledkem má být bílá s texturou, určitě ne prokreslená šedá, ale ani čistě bílý flek. Vzhledem k tomu, že víte, že expozimetr naměří hodnoty, které zaznamenají bílou jako středně šedou, musíte expozici trochu zvýšit, a tím ji zesvětlit směrem k bílé. Trik spočívá v měření bílé oblasti a následném zvyšování expozice pomocí kompenzace expozice, dokud nezačnete ztrácet detaily v nejsvětlejších oblastech. O Černé orámování světlých objektů Nejenže jsou bílá roucha, do nichž jsou oděny fotografované subjekty, mnohem světlejší než pozadí, ale některé z postav jsou osvětleny přímým sluncem, některé jsou částečně zastíněny a některé jsou ve stínu úplně. Vyvážení této scény muselo být obtížné. V podobných situacích se jednoduše vypustí nedůležité pozadí – levá část histogramu se prostě obětuje.

SVĚ TLÝ OB JE KT, TMAVÉ P OZADÍ

133

Obvykle je obtížné provádět podobné úsudky pouze na základě prohlédnutí snímku na LCD displeji, mnohem lepší je zobrazit si histogram, abyste měli jistotu, že v jeho pravé části se nehromadí velký počet pixelů v podobě ostré špičky. Velmi užitečným nástrojem je v podobných situacích funkce upozorňující na přepaly, kterou lze aktivovat v režimu zobrazení na LCD displeji a která nápadně (obvykle blikáním) zvýrazní ty části snímku, které se přepálily do čistě bílé. Tato funkce vám říká nejen to, že přicházíte o kresbu ve světlech (to vám konečně řekne i histogram), ale také ve kterých částech snímku o detaily přijdete. Poté můžete objekt změřit znovu nebo podle potřeby použít zápornou kompenzaci expozice. Expozice zřejmě opět posune tmavší oblasti směrem k černé, avšak černá je černá, takže nejde o žádný problém. A jestliže černá není dostatečně tmavá, můžete ji vždy vykreslit o tón tmavší, a to změnou parametrů křivek při úpravě snímku. Tutéž filozofii můžete použít i v případě rozsáhlejších scén, třeba krajin, které obsahují mimořádně široké spektrum tónů. Pokud například fotografujete bílý kostel oproti tmavé stráni, kostel má samozřejmě větší váhu. Správným exponováním na budovu zřejmě přijdete o detaily v okolní krajině, ovšem tato oběť je nutná. Jinou variantou je budova kostela bez detailů, a to je expozice, která obvykle vypadá jako chybná. Mimochodem, k témuž cíli byste mohli přistoupit také opačně, tedy změřit tmavé oblasti a následně snížit expozice, dokud nedostanete světlé tóny do patřičného rozsahu, což je postup možný, avšak poněkud kostrbatý. © Vladislav Lebedinski

W Zleva doprava, od světla ke stínům I když je pozadí výrazně tmavší, může být osvětleno nerovnoměrně, což vám umožní zachytit jemný přechod od středního tónu k čistému stínu.

MICHAEL FREEMAN FOTOGRAFIE V PRAXI Tato knižní řada je praktickým průvodcem pro každého fotografa a každá z knih se speciálně zaměřuje na jediné téma. Je jedno čím, jak a proč fotografujete, zde najdete odpověď na většinu problémů, se kterými se v praxi můžete potkat.

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

EXPOZICE Přenechte režim AUTO minulosti a převezměte plnou kontrolu nad svými snímky. S touto

DIGITÁLNÍ ÚPRAVY

knihou můžete popustit uzdu svým vlastním

R Naučte se používat vhodné nástroje

představám. Michael Freeman vám předá roky

k úpravám vašich snímků a vytvořte si efektivní workflow.

svých zkušeností a naučí vás všechny techniky,

KOMPOZICE

které při nastavení expozice používají

R Vycvičte si správné fotograﬁcké oko,

profesionálové. Budete tak schopni vždy

abyste mohli vybrat ty nejlepší scény a vytvořit úžasné snímky .

SVĚTLO A SVÍCENÍ R Naučte se vidět „světlo“ a pořídit

fotografie i v těch nejobtížnějších světlených podmínkách.

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

FOTOGRAFIE V PRAXI DIGITÁLNÍ ÚPRAVY an

Mic

G R A F I K A

FOTOGRAFIE V PRAXI KOMPOZICE Mich

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI SVĚTLO A SVÍCENÍ TO G

R AFIE V P R A

Pochopíte všechny odlišnosti a rozdíly při nastavení rychlosti závěrky, clony a citlivosti ISO a jejich dopad na expozici snímku. Díky nastavení se zohledněním světelných

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

E N C Y Ka e Ll O F rPe eEmD I E

bude perfektní.

tomu budete schopni rychle vybrat to nejlepší

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

E N C Y hKa e Ll O F rPe eEmD I E

nastavit vhodnou expozici a každý váš snímek

a e l F re e m a n M ich

podmínek i speciﬁckých vlastností fotografovaného objektu. Nakoukněte svému fotoaparátu pod kapotu a pochopte, jak fungují různé expoziční režimy. S těmito znalostmi se můžete rovnou pustit

TO G

R AFIE V P R A

TO G

do fotografování těch nejobtížnějších scén – od R AFIE V P R A

tmavého objektu na světlém pozadí až třeba po správné zachycení neonových světel na

Další knihy v edici Fotograﬁe v praxi: ČB FOTOGRAFIE a PORTRÉT.

rušné ulici. Po přečtení této knihy dosáhnete vždy výsledků, které ohromí i vás samotné.

DOPORUČENÁ CENA: 269 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1216

Zoner Press

ISBN 978-80-7413-194-3

tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

9 7 8 8 0 7 4 1 3 1 9 4 3