ZEP2421 - Jeep – Ford, Willys & Hotchkiss

Page 1

Jeep Americká legenda

Velký průVodce 160 strAn

nejslavnějšího
Velká kniha
Kompletní příběh iKonicK ého dříče a
automobilu druhé světové válK y

„Rentgenový“ obrázek francouzského M201 s náhledem pod jeho kapotu. Kulomet umístěný na boku je 7,7 mm AA-52.

Pohled do motorového prostoru shora, s rozložením všech hlavních komponent: baterie a regulátoru vlevo, olejového filtru a rozdělovače po straně bloku motoru a vzduchového filtru na přepážce.

v roce 1933, zatímco převodovka a nápravy byly standardního typu a daly se najít i na jiných vozidlech té doby. Nicméně, džíp nepochybně stanovil standard, podle něhož se hodnotily, a do jisté míry stále hodnotí, všechny následující užitkové vozy 4×4. Obdivuhodně jednoduchá a trvanlivá konstrukce spolu se stálou zásobou náhradních dílů znamená, že téměř každý džíp může být opraven, bez ohledu na míru zchátrání či poškození.

Design vozidla

Značení Americká armáda popisovala džíp jako „čtvrttunové vozidlo 4×4; model Willys-Overland MB a Ford GPW; SNL G-503“. První francouzské

Jeepy byly označeny jako „Voiture de liaison, tout-terrain; Hotchkiss licence Willys Type MB, 4×4“, zatímco finální model Hotchkiss M201 se dočkal signatury „Voiture de liaison, tout-terrain; Hotchkiss Type M201, 4×4“.

Následující popis se nicméně vztahuje pouze na standardizované džípy vyráběné firmami Ford (GPW), Willys-Overland (MB) a Hotchkiss (licence MB 6V a M201 24V). Pokud není uvedeno jinak, jsou detaily modelu M201 totožné s MB/GPW.

Rám podvozku

Srdcem džípu je pevný ocelový žebřinový rám, se souběžnými stranami a vyklenutím nad nápravami. Na rámu jsou body pro upevnění zavěšení kol, motoru a převodovky a ocelové karoserie. U džípů Willys i Ford vyráběla rám firma Midland Steel a vznikal ze dvou nosníků o rozměrech 106,5 × 44,5 mm válcovaných z uhlíkové oceli o síle 2,1–2,4 mm dle specifikace SAE 1025. Rám modelu Hotchkiss M201 je se svými čtyřmi milimetry podstatně robustnější. Kromě větší tloušťky jej lze identifikovat také díky začlenění vertikálních výztuh ve tvaru U, svařených před příčkou u chladiče. Pět příček se použilo pro zpevnění a strukturální tuhost rámu a masivní demontovatelný nárazník vpředu funguje jako šestá příčka. Rámy postavené firmou Ford se dají identifikovat díky použití uzavřené příčky nesoucí chladič, zatímco rámy Willys a Hotchkiss lze poznat podle jejich použití trubkového příčníku před chladičem.

54

ních sériových vozidlech používal rámy od Willysu. Na zadní příčce jsou navařeny malé pružinové ocelové smyčky společně s troj úhelníkovým vyztuženým držákem ve tvaru K pro tažné zařízení. Třetí příčník zahrnuje kruhovou plošinou, poskytující zpevněnou oporu stojanu kulometu. Baterie – nebo sada baterií v případě 24V modelu Hotchkiss M201 – je umístěna za pravým předním kolem na malé ocelové polici přivařené k rámu a pali vová nádrž má lože v prostoru pod sedadlem řidiče.

Motor

Původní motor, montovaný do roku 1945 jak firmou Ford, tak i Willysem, byl Willys Go -Devil Typ 441, čtyřválcový, vodou chlazený agregát s bočními ventily o objemu 2 199 cm³ a výkonem 45 kW při 4 000 otáčkách za minutu. Na konci roku 1945 (u motorů s výrobními čísly nad 175402) a u všech džípů

Hotchkiss tuto jednotku nahradil motor Go -Devil Typ 442, který se v té době vyvíjel pro civilní verzi CJ2A Universal Jeep, uvedenou na trh v červenci 1945. Design se podobal původnímu, ale zahrnoval přepracované ole jové čerpadlo spolu s ozubeným pohonem vačkové hřídele namísto původního uspořá dání ozubeného kola a rozvodového řetězu.

i Willys podle stejného základního designu s pouze drobnými rozdíly; uvádí se, že bloky motorů od Fordu jsou náchylnější na poško zení mrazem kolem adaptéru pohonu roz dělovače kvůli nízké kvalite odlitků. Motory vyrobené Hotchkissem se podobají jednotkám Willys. ka a čepů a s integrovanými protizávažími.

1 Větrák

2 Vodní pumpa, ložisko a hřídel

3 Podložka těsnění vodní pumpy

4 Montáž těsnění vodní pumpy

5 Vrtulka vodní pumpy

6 Píst

7 Pístní čep

8 Sestava termostatu

9 Odtokové koleno chlazení

10 Těleso termostatu

11 Výfukový ventil

12 Sací ventil

13 Hlava válce

14 Výfukový svod

15 Pružina ventilu

16 Seřizovač zdvihátka s pojistnou maticí

17 Zadní čelo motoru

18 Vačková hřídel

19 Setrvačník a ozubené kolo pro startér

20 Zadní simering klikové hřídele

21 Odlučovací trubice hlavního zadního ložiska

22 Zadní víko ojnice

23 Zdvihátko

24 Kliková hřídel

25 Olejové čerpadlo a pohon rozdělovače

26 Čep ojnice

27 Držák vstupu sítka oleje

28 Sestava plovákového sítka oleje

29 Centrální hlavní víko ojnice

30 Ojnice

31 Zajišťovací matka čepu ojnice

32 Přední hlavní ložisko

33 Olejové kanálky klikové hřídele

34 Opěrná podložka klikové hřídele

35 Rozvodové soukolí klikové hřídele (Typ 441 požíval rozvodový řetěz)

36 Distanční podložka soukolí klikové hřídele

37 Kryt rozvodů

38 Pohonný řemen větráku a alternátoru

39 Přední simering klikové hřídele

40 Matka pro ruční startování

41 Kotoučové pero rozvodu klikové hřídele

42 Kotoučové pero kladky větráku

43 Mazací tryska rozvodu

44 Řemenice větráku a alternátoru

45 Opěrná podložka vačkové hřídele

46 Těsnicí podložka rozvodu vačkové hřídele

47 Přídržný šroub rozvodu vačkové hřídele

48 Šroub přítlačného plátu vačkové hřídele

49 Hnací kolo vačkové hřídele (Motor Type 441 používal ozubené kolo pro pohon rozvodového řetězu)

55

Armádní fotografové vystupují ze svého džípu nedaleko Káhiry, ovázaný muž utrpěl vážné popáleniny. Povšimněte si kruhového znaku RAF na kapotě.

Pokud jste dostatečně unavení, je možné v džípu usnout. Celkově ale všichni hodnotili ergonomii vozidla jako velmi nepohodlnou.

Dobře vyzbrojené hlídkové vozidlo. Povšimněte si nestandardní invazní hvězdy na boku karoserie.

Vezměte si příběh z  Army Motors o desátníku Farrellu Carpenterovi: trápil ho nedostatek náhradních dílů a popsal, jak lze vyhořelé světlo „opravit“ vložením samostatné žárovky. Nebo desátník Frank Payerle, jenž zjistil, že běžná 76mm závlačka se může rozevřít, ohnout a tak vytvořit improvizovaný nástroj k odstranění zajišťovací podložky náboje kola. Poručík Zadrozny, dislokovaný v Nizozemsku, navrhl, že řidič a osádka džípu mohou eliminovat problém se zablácením pomocí vyřazených olejových sudů vytvářejících „prodloužení blatníků od jejich přední hrany až po nárazník“. To inspirovalo mnohé, a někteří šli dokonce tak daleko, že na džíp instalovali kompletní opláštění z částí krytů kabin letadel nebo jakýchkoli jiných materiálů. Neortodoxní metodu zvolil také nadporučík Robert Vogt, jenž řešil problém dvou džípů, které „přišly o brzdy“ po drsné jízdě v terénu. Při bližším ohledání zjistil, že matice startovací kliky na dolní řemenici ventilátoru klepe do brzdové trubky uchycené napříč předním diferenciálem. Posunutí trubky dále dopředu problém vyřešilo.

Potýkáte se se záhadnými elektrickými zkraty? Proč nevzít kus zahradní hadice, nepřetáhnout ji přes konec bateriového kabelu, a tím zabránit jeho dření o držák baterie? Poručík James Tom sloužící v jižním Pacifiku přišel se zajímavou úpravou, když odstranil běžný výfukový tlumič, který se mohl snadno poškodit, nebo dokonce zcela utrhnout kvůli terénním nerovnostem. Nahradil ho improvizovaným hranatým tlumičem, „obaleným“ přímo kolem výfukových svodů motoru. Tlumič tak byl schovaný přímo u motoru a mimo nebezpečí, i když to značně zvýšilo teplotu pod kapotou. Tato úprava se dočkala i pozdějšího schválení coby oficiální polní modifikace (TB 9-803-FE3) předtím, než byl samostatně vyvinut systém výfuku do hlubokého bláta.

Objevily se dokonce i rady, jak odstranit mastné skvrny z matného laku – ačkoliv

108

Otevřené blatníky džípu zajistily, že v případě průjezdu hlubokým bahnem nebo močály značná část bahna a vody stříkala na řidiče. Vojáci, kteří tomu byli často vystaveni, zjistili, že je možné na blatníky namontovat dodatečné plechové „deflektory“.

by se dalo předpokládat, že existují větší problémy než zamaštěný džíp. Zdá se, že to v každém případě nešlo udělat bez vytvoření světlých skvrn na laku. Desátník Chester Pehl tvrdil, že nejlepší věc, kterou lze udělat, je umýt celý panel rozpouštědlem. To sice odstraní skvrny, ale také poněkud zesvětlí barvu laku.

Naskytla se také spousta otázek týkajících se tendence džípu zahýbat při silném brzdění doleva. I když je část tohoto jevu vlastností geometrie řízení, rada seržanta Halfmasta McCanicka zněla, aby geometrie přední nápravy byla co nejlepší.

Každý, kdo někdy jezdil v džípu, měl svůj vlastní příběh. Džípy používaly všechny spojenecké armády, včetně americké, britské, čínské, ruské, australské, indické, francouzské a novozélandské. Manuel Conley to shrnul trefně, když popsal džíp jako „všestranný, spolehlivý a prakticky nezničitelný“, a dodal, že „toto kouzelné vozidlo vyrostlo ke slávě jako jedna z nejprominentnějších legend druhé světové války“. A pokud je měřítkem počet spojeneckých vojáků, kteří se nechali fotografovat se svým džípem, pak je jasné, že džíp byl považován za něco opravdu mimořádného.

Ručně psaný popisek na zadní straně této fotografie zní „ShirleyAnn Wilsonové... s láskou táta... Delano, Kalifornie, 16. května 1943“.

Popskiho soukromá armáda vyzbrojila minimálně jeden džíp plamenometem Wasp používaným jinak na pásovém vozidle Universal Carrier. Při prvním použití si prý obsluha řádně sežehla obočí.

109

Boční zbraňový držák M48 byl navržen pro kulomet Browning ráže 7,7 mm, ale měl omezené palebné pole.

Těžce vyzbrojený džíp SAS s jedním kulometem Vickers K vpředu a dvojčetem stejného kulometu vzadu společně s Browningen. Každé z těchto hlídkových vozidel vezlo navíc minimálně 20 kanystrů s palivem, dostatek munice, vody a jídla na měsíc. Snímek pochází z ledna 1943.

ENTAC nahrazen opět francouzsko-německou střelou MILAN (Missile d’Infanterie légère antichar) zavedenou již v roce 1972. V konfiguraci MILAN 3 zůstal tento systém široce rozšířený po celé Evropě, dokud jej v roce 2005 nezačal nahrazovat známý Javelin. Tou dobou už se francouzská armáda svých džípů zbavila.

Raketomet

Americká 7. armáda koncem roku 1944 v Alsasku vybavila několik džípů 114 mm raketomety. Kolejnice vzadu nesla 12 raket, které se daly odpalovat v intervalu dvou sekund. Nad

Odograf se skládal z elektronického magnetického kompasu, zdroje poháněného motorem, kalkulátoru a plotteru. Jeho úkolem bylo zaznamenávat ujetou vzdálenost a směr. Data zpracoval mechanický kalkulátor a pak se dala zakreslit na mapu, nebo umožňovala zaznamenat pozici objektů vztaženou k základně. Měřítko mapy mohlo činit od 1 : 20 000 po 1 : 500 000. Toto zařízení vzniklo v počtu jen asi 1 500 kusů.

prostorem předních sedadel se pak nacházela ocelová střecha chránící osádku.

Odograf

Jednou z méně obvyklých aplikací džípu byla montáž elektromagnetického odografu (též odometru – měřiče ujeté vzdálenosti). Navrhl ho tým společnosti Monroe Calculating Machine Company jako „Pozemní odograf, Model M1“. Skládal se ze čtyř hlavních komponent – elektronického magnetického kompasu, zdroje napájení s ventilem, kalkulačky a plotru. To umožňovalo měřit směr a ujetou vzdálenost vozidla, přičemž zařízení bylo zkonstruováno tak, aby jej neovlivňovala kovová kostra samotného vozidla. Údaje o vzdálenosti a směru zpracovávala mechanická kalkulačka a mohly být zaneseny do mapy, nebo posloužily k určení polohy cílů

vztažených ke konkrétnímu bodu, s chybou asi dvou až tří procent. Uživatel si mohl nastavit jakékoliv měřítko mezi 1 : 20 000 a 1 : 500 000. To umožnilo překrýt výslednou mapu se standardní topografickou mapou a poskytnout kompletní přehled o terénu. Počitadla na plotru ukazovala počet ujetých mil na sever, jih, východ a západ, stejně jako celkovou uraženou vzdálenost, zatímco

Během posledních měsíců druhé světové války americká armáda začala nasazovat 106mm bezzákluzové kanony M27 a M40. Oba typy se daly na džíp upevnit pomocí trojnožky M79. Zbraň se používala i po válce a montovala se i na M201.

Těžký kulomet

Browning ráže 12,7 mm na podstavci džípu US Army. Tato impozantní zbraň měla kadenci 500 výstřelů za minutu. Vpředu je ještě umístěn kulomet kalibru 7,7 mm.

Během pauzy při postupu do Libye v Kyrenajce v prosinci 1942. Tento plně naložený džíp patří SAS.

Francouzská armáda na své džípy montovala boční držák víceúčelového kulometu AA-52 ráže 7,7 mm. Používal se v letech 1952–2008.

Kapitola 9

Originalita a renovace

„Vyvarujte se nebezpečí nevhodné nebo přílišné renovace. Klasické auto je původní pouze jednou – a pokud je tato originalita ztracena, je nemožné ji znovu získat!“ Lidová moudrost

Ztechnického hlediska je džíp jednoduchý, přímočarý stroj, u kterého je velmi těžké skrýt jakékoliv závady. Na panelech karoserie je pár míst, kde se dá koroze přehlédnout, ale absence vnitřního čalounění znamená, že vše je doslova na očích. U většiny panelů jsou vidět obě strany a to, co vidíte, obvykle také dostanete. Nemusíte být odborník; stačí mít oči otevřené a zachovat duchapřítomnost.

Pohled pod kapotu Hotchkissu M201. Největší rozdíly mezi tímto strojem a druhoválečným džípem spočívá v jeho 24V elektrickém systému, odstíněném zapalování a dvojici baterií, která si vyžádala změnu umístění vzduchového filtru.

První krok každé kompletní renovace představuje sejmutí karoserie. Jak prozrazuje štítek na místě pravého předního světla, opravu v tomto případě provádějí příslušníci Sboru královských elektrotechnických a mechanických inženýrů (REME).

143
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.