Scopus by NAKLIV

Toto dílo lze šířit za podmínek CC-BY-NC-SA 3.0 http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/3.0/cz/

Inovace textu byla podpořena z projektu: Národní klastr informačního vzdělávání (NAKLIV) - podpora spolupráce, sdílení a transferu znalostí. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.4.00/12.0060

Scopus přehledně: Producent: Elsevier Počet záznamů: 44 500 000 Pokrytí: multidisciplinární Typ databáze: bibliografická Přístup: placený URL: http://www.scopus.com

Co je Scopus? Scopus je citační rejstřík, který se stal v posledních letech jedinou vážnou konkurencí pro známé citační rejstříky Web of Science. Jedná se o produkt nizozemské společnosti Elsevier, který poskytuje podobný typ služeb jako zmíněný konkurenční Web of Science. Specifikem Scopus je větší orientace na evropské informační zdroje. Obsah citačního rejstříku rozšiřují i části dalších databází ve vlastnictví Elsevieru (např. Embase nebo Compendex). Celkový počet záznamů v databázi je asi 44,5 milionů, více než 70% je doplněno abstraktem. Excerpční základnu tvoří asi 19500 odborných časopisů od více než 5000 světových vydavatelů. Drtivá většina těchto časopisů je recenzovaná (zahrnuje i 1800 časopisů vydávaných v režimu Open Access). Také je obsaženo asi 4,8 milionů článků z konferenčních sborníků a 100% pokrytí záznamů prestižní lékařské databáze Medline. Retrospektiva sahá u archivů společnosti Elsevier do roku 1823. U časopisu Nature je to například do 1869 a u časopisu Science do roku 1880. Citační rejstřík Scopus byl spuštěn v listopadu roku 2004. Od roku 2010 je Scopus součástí rozhraní SciVerse, která uživateli nabízí sofistikované a pokročilé funkce pro maximalizování úspěšnosti vyhledávání. Platforma SciVerse: Byla představena v létě 2010. Jedná se o centrální platformu, na kterou se přesunou nejvýznamnější produkty společnosti Elsevier – Scopus a Science Direct. K dispozici je centrální rozhraní SciVerse Hub, které má propojit informační obsah významných služeb vydavatelství. Mimo výše zmíněných databází se jedná ještě o vyhledávač vědecké literatury Scirus a také se ještě jedná o SciTopics.

Citační rejstřík – rejstřík kde jsou vybrané vědecké časopisy excerpovány a v záznamu každého článku v databázi je uvedena kompletní bibliografie. Probíhá tak vlastně spojení identifikačních záznamů o citovaných a citujících dokumentech. Open Access - zajištění otevřeného a volného přístupu k plným textům na internetu, dovolující

uživatelům číst, stahovat, kopírovat, distribuovat a tisknout plné texty článků bez finančních, právních nebo technických bariér.

Co je obsahem Scopus? Dle údajů z druhé poloviny roku 2011 obsahuje citační rejstřík Scopus následující zdroje: 

více než 19500 titulů – z toho: o

18500 recenzovaných časopisů, toto číslo zahrnuje i 1800 Open Access časopisů

425 obchodních publikací

325 knižních sérií

250 konferenční sborníků

Pokud sečteme všechny záznamy z výše uvedených zdrojů, získáme číslo zhruba 46 milionů záznamů. Toto číslo lze rozdělit následovně: 

25 milionů záznamů, včetně citací od roku 1996



21 milionů záznamů článků vydaných před rokem 1996 s celkovou retrospektivou do roku 1823 u časopisů ve vlastnictví Elsevieru. Jako další příklad můžeme uvést archiv vydavatelství Springer (do roku 1869), American Psychical Society (do roku 1893) nebo Royal Society of Chemistry (do roku 1841).



dále můžeme přidat 4,8 milionů článku z konferenčních sborníků



„články v tisku“ – jedná se o články, které jsou dostupné online dříve, než dojde k vydání v tištěné podobě. Toto se týká asi 3850 časopisů. Mezi ně patří například časopisy vydávané Cambridge University Press, IEEE, Springer, Nature Publishing Group a pochopitelně také Elsevier.

Scopus však nezapomíná ani na vědecký obsah internetu, který je s citačním rejstříkem integrován. Celkem jde o 433 milionů vědeckých webových stránek, 23 milionů patentů od organizací World Intellectual Property Organization (WIPO), European Patent Office (EPO), U.S. Patent and Trademark Office a další. Dále je ještě zahrnuto asi 80 institucionálních repozitářů a digitálních archivů. K indexaci vědecké literatury na webu významně přispívá vyhledávač vědecké literatury Scirus, který je rovněž produktem společnosti Elsevier a také je součástí platformy SciVerse.

I přesto, že se zdá celkový počet záznamů obrovský, ne vše se do Scopus dostane. O výběr vhodných časopisů a článku se stará komise Scopus Content Selection Advistory Board (CSAB), která byla založena roku 2005 a skládá se z 20 vědců a 10 knihovníku ze všech vědních oblastí a z celého světa. Většina článků (65%), které jsou komisi předloženy, jsou také zamítnuty a nejsou zařazeny do obsahu citačního rejstříků. Pokud se na citační rejstřík podíváme z pohledu zahrnutých typů dokumentů zjistíme, že drtivou většinu tvoří odborné články, dále jsou významně zastoupeny knihy a konferenční sborníky, můžeme však naleznout i vzácnější typy dokumentů jako jsou například tiskové zprávy, zprávy z konferencí, editorialy, errata, dopisy, poznámky, zprávy nebo recenze. V následující tabulce je uvedeno procentuelní zastoupení jednotlivých typů dokumentů u nejvýznamněji zastoupených oborů

v databázi.

Jaké další služby Scopus nabízí? Jako citační rejstřík by měl Scopus rozhodně mít nějaký nástroj, který uživateli bude indikovat kvalitu a prestiž vyhledaného zdroje. Hlavním indikátorem je citovanost a podobně jako má Web of Science impakt faktor, Scopus používá Hirschův index (h-index). 

h-index (highly-cited index) – tento ukazatel byl vyvinut profesorem J. Hirschem z University of California v San Diegu. Výpočet h-index vychází ze seznamu publikací autora (skupiny autorů, instituce) a jeho hodnota se rovná počtu publikací (N) v seznamu, jež mají N nebo více citačních ohlasů. Pokud je např. hodnota h-indexu 5, znamená to, že v seznamu analyzovaných publikací jsou publikace, které mají 5 nebo více citačních ohlasů. Hodnotu hindex nalezneme v databázi v sekci „Author search“ a po vyhledání autora v sekci „Citation overview“. Tato data jsou dostupná od roku 1996.



Citation Tracker - je další funkcí, kterou Scopus disponuje. Zpracovává citační přehledy u jednotlivých autorů nebo institucí. Tato funkce umožňuje pohodlné sledování nových trendů v dané oblasti výzkumů. Další její předností je účinné eliminování autocitací.



Author Identifier a Affilation Identifier – tyto funkce usnadňují jednoznačnou identifikaci určitého autora a také nalezení informace o tom, pod jakou institucí autor publikuje.



Document Download Manager – pomocí této služby je možné stahovat plné texty dokumentů, pochopitelně v případě že je má instituce předplacené nebo jsou volně dostupné.

Scopus nabízí uživateli i některé další výhody, záleží však na tom z jaké pozice je citační rejstřík používán. Pro vědce může být využití například následující: 

zjištění kdo náš článek citoval a kolikrát k citaci vůbec došlo



možnost vyhledávání nových trendů ve výzkumu



nalezení nových důležitých článků



možnost procházení citací kolegů a zjištění ve kterých oblastech jsou zainteresovaní

Pohled editora na Scopus může být zase jiný: 

nalezení recenzí vydaných článků, popřípadě nalezení nové tematické oblasti



nalezení potencionálních členů redakční rady



sledování vydání konkurenčních časopisů a možnost vysledování nových trendů

Další úhel pohledu na využití citačního rejstříku může přinést knihovník. Pro něj mohou být podstatné informace a funkce tohoto typu: 

snadno použitelná databáze abstraktů a citací pro své uživatele



rychle přístupné odkazy na plné texty článků, které mohou být pro knihovnu také přístupné



přístup k dalším informačním pramenům



možnost využití při zpracování rešerše



analýza citovanosti článku do rozhodčích řízení

Citační rejstřík Scopus se řadí ke klíčovým produktům obrovského a významného vydavatelství Elsevier.

Vydavatelství Elsevier: Společnost Elsevier patří k největším a nejvýznamnějším vydavatelstvím na světě. Byla založena 5 knihkupci roku 1880 v nizozemském Rotterdamu. Postupným rozvojem a nákupem různých titulů společnost přesáhla hranice Nizozemí a ve 30. letech 20. století se stala mezinárodní společností. V roce 1960 pak zahájila provoz první elektronická databáze Excepta Medica, o 2 roky později byly založeny pobočky Elsevier Publishing v USA a Velké Británii. Další roky byly ve znamení různých akvizic dalších vydavatelství a expanze společnosti Elsevier. V roce 1998 se vyšplhala částka, kterou Elsevier vynaložil na nákupy a akvizice na 1,2 miliardy dolarů. Co se týká elektronického publikování, tak byly významné roky 1997, kdy byla spuštěna databáze ScienceDirect a rok 2004, kdy byl spuštěn citační rejstřík Scopus. V dnešní době má Elsevier hlavní sídlo v Amsterdamu a vydává stovky knih a časopisů, konferenčních sborníků a dalších dokumentů.

Jak ve Scopus vyhledávat? Po připojení k databázi můžeme vyhledávat ve čtyřech rozhraních. Jedná se o vyhledávání dokumentů, autorů, přičlenění autorů (afilaci) a o pokročilé vyhledávání. V tomto případě je nutné u pokročilého vyhledávání používání tagů a booleovských operátorů. Dotaz si tak v textovém poli vlastně vytvoříme celý sami. Ve vyhledávání dokumentů si můžeme zvolit, v jakých oborech chceme vyhledávat, základní rozdělení je na čtyři obory. Jsou to přírodní vědy, společenské a humanitní vědy, fyzikální vědy a medicína.

Vyhledávání dokumentů

Pokročilé vyhledávání

For Academia. SciVerse: Open to accelerate science *online+. © 2012 *cit. 2012-07-04]. Dostupné z: http://www.info.sciverse.com/scopus/why-scopus/academia Co je to h-index a jak ho zjistit v bázích dat Web of Science a Scopus. Ústřední knihovna Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava *online+. © 1998–2012 [cit. 2012-07-04+. Dostupné z: http://knihovna.vsb.cz/sluzby/h-index.htm About: Scopus. JISC collections *online+. © 2012 *cit. 2012-07-04+. Dostupné z: http://www.jiscadat.com/adat/adat_db_details.pl?ns_ADAT:DB=Scopus FABIÁN, Ondřej. Elektronické informační zdroje [online]. 2009 [cit. 2012-06-28+. http://texty.jinonice.cuni.cz/studijnitexty/fabianondrej/fabian_01.pdf/view?searchterm=Fabi%C3%A1n Reed Elsevier Timeline. [online]. [cit. 2012-07-04]. Dostupné z: http://www.ulib.niu.edu/publishers/ReedElsevier.htm

Dostupné z: