Odpověd na stížnost KK 12/2014 Bc. Lukáš Nový 24. ledna 2015
Část I
Účastníci řízení Stěžovatel: PhDr. Ivan Bartoš, PhD., Kontrolní komise Odpůrce: Bc. Lukáš Nový
2
Část II
Vylíčení rozhodných skutkových okolností a označení důkazů V období od 10.12.2014 do 15.12.2014 byla na „moje vlastní triko“ monitorovaná schránka tomas.lastuvka@pirati.cz. Emailový alias standardně směrováný na uživatelův registrační email z fóra byl změněn tak, aby se zároveň s přeposláním na původní adresu emaily uchovávaly také v místní schránce na serverů lori. Důvodem pro monitorování byla snaha získat přístup do administrativního rozhraní server4you, případně do jiných stranou placených systému, ke kterým Tomáš Laštůvka odmítal vydat přístup. Server4you umožňuje resetovat heslo zadáním uživatelského jména a registračního emailu. Bohužel se mi po celou dobu uživatelské jméno zjistit nepodařilo a server4you z bezpečnostních důvodů uživatelské jméno sděluje pouze proti úřednímu dokladů. Obsah žádné zprávy nebyl nikdy umyslně přečten a kdyby k tomu mělo dojít, učinil bych toto jen a pouze po konzultaci se zástupce vedoucího TO, případně s dalšími relevantními funkcionáři. Relevance emailu pro případně přečtení byla zjišťována programem mutt, který zobrazuje ve standardním rozhraní po řádcích datum, odesílatele a předmět. Tímto postupem dle mého názoru a výkladu Ústavy a zákona o ochraně listovního tajemství nedošlo k prolomení žádného z lidských práv. Zástupce vedoucího TO nebyl o této činnosti informován, jelikož jsem nemohl požadovat, aby riskoval poškození své morální integrity (přestože osobně na mém postupu nic nemorálního nevidím, nemusí to tak cítit všichni). Emailová schránka a speciální uživatel byli bezpečně zničení.
1 Stížnost podaná Kontrolní komisí Stížnost Kontrolní komise hned na začátku tvrzení o poručení předpisů uvadí, že monitorovací činnost byla prováděna za účelem nejadekvátnějšího a nejrychlejšího vyřešení stížnosti KK 13/14. K tomuto neoznačuje žádné důkazy a už z tohoto důvodu nelze tuto skutečnost brát za prokázanou dle Rozhodčího řádu. Nadto je tento pohled zcela zřejmě chybný, jelikož sám v předmětném vláknu na fóru zdůrazňuji, že důvodem bylo získání přistupu k účtu u společnosti server4you, stížnost KK 13/14 se naproti tomu týká zcela
3
nesouvisejícího šetření ve věci plateb za hosting u jiných společností. Sám jsem též nebyl Kontrolní komisi v tomto ohledu nijak a nikdy pověřen a souvislost tedy nelze považovat za nijak podloženou. Dále stížnost Kontrolní komise uvádí, že předmětné skutečnosti byly v rozporu § 7 odst. 2 statutu Kontrolní komise, podle něhož je vyloučen přístup k obsahu soukromých zpráv. Bez dalšího z tohoto vyvozuje, že předmětné ustanovení se vztahuje i na členy Technického odboru a též na e-mailové zprávy, kde navíc bez dalšího vypouští zásadní omezení na obsah. K tomuto tvrzení opět neoznačuje žádné důkazy a proto je nelze brát za prokázané skutečnosti dle Rozhodčího řádu. Předmětná čast Statutu Kontrolní komise tj. § 7 odst. 2 v první větě umožňuje členům Kontrolní komisi přístup ke všem částem diskusního fóra. Následně tuto univerzální pravomoc omezuje dve dvou ohledech a to jednak v rovinně personální a druhak zamezuje při vyšetřování přístup k obsahu soukromých práv jakožto konkrétnímu prvku jednoho našeho straníckého systému. Jak již jsem uvedl, nebyl jsem pověřen Kontrolní komisí žádným vyšetřováním, nebyl mi nikdy v tomto ohledu umožněn přístup do všech částí diskusního fóra a ani mi předpisy tedy nebyla tato pravomoc krácena o přístup k obsahu soukromých zpráv. Z uvedených skutěčností nelze ani nijak dovodit, že bych se někdy dopustil poružení zákazu přístupu k obsahu soukromých zpráv. Jednak proto, že monitorování probíhalo jen a pouze na úrovni hlaviček a nikoliv obsahu emailu a druhak i proto, že označení soukromé zprávy nelze považovat za legislativní zkratku zahrnující i emailové zprávy; tyto totiž nejsou uchovávány v systému diskusního fóra, na které jediné se pravomoc Kontrolní komise při vyšetřování dle předmětného ustanovení vztahuje.
2 Podání Ivana Bartoše Ve vylíčení rozhodných skutkových okolností stěžovatel v prvním odstavci uvádí relativně korektním podání rozsah oprávnění, které my byla propůjčena z pozice výkonu funkce vedoucího TO, jinými vedoucím, kterí vykonávali tuto funkci v období po mém odvolání z této pozice, jejich zástupců a podobně. Ani současným vedoucím TO mi tato oprávnění nebyla odebrána. S tímto nelze než souhlasit a první odstavec je zcela v souladu s předpisy a zavedenými zvyklostmi. V druhém odstavci stěžovatel uvadí, že monitorování emailové komunikace jsem prováděl bez pověření a kompetence. V předmětném případě jsem
4
byl přímo úkolován zástupcem vedoucího TO Ondřejem Profantem s cílem získání kontroly nad majetkem strany konkrétně nad daty uloženými na serveru orion a zajištění přístupu na tyto servery pro členy TO. Tohoto cíle bylo dosaženo, avšak jinými prostředky než je předmětem podání. Monitorování hlaviček emailové komunikace mělo potenciál záležitost vyřešit a v předmětném období bylo v jistém intervalu jediným východiskem jak zabránit vymazání našich dat ze strany poskytovatele. K předmětné záležistosti stěžovatel neoznačuje žádné důkazy a proto jej nelze brát za prokázanou skutečnost dle Rozhodčího řádu. Dále stěžovatel argumentuje, že mělo dojít k zásahu do soukromí osoby neúčastnící se řízení a porušení listovního tajemství ve vzahu k téže osobě. S těmito argumenty nesouhlasím ze dvou zásadních důvodů. Cílem monitorování bylo zajištění přístupu formou odeslání přihlašovacích údajů od poskytovatele jakožto odesílatele do rukou Pirátské strany jakožto příjemce. Dle vyjádření uživatelské podpory poskytovatele byl náš server zaregistrován na nikoliv soukromý účet Tomáše Laštůvky ale na subjekt právnické osoby Pirátské strany. Dále bylo zjišťěno, že na tomto účtu nejsou poskytovány žádné další služby, které by případně mohly být pořízeny Tomášem Laštůvkou pro soukromé účely. Z tohoto pohledu byl účet u společnosti poskytovatele čistě v majetku strany a veškerá komunikace směřující na emailovou adresu přidruženou k tomuto účtu je nutné považovat za komunikaci oficiální tj. mezi dvěma pravnickými osobami. Fakt, že Tomáš Laštůvka proti zvyklostech přidružil nikoliv generickou, ale osobní emailovou adresu nemůže nic změnit na faktu, že zpráva, jenž bylo cílem získat od poskytovatele je oficiálního charakteru a nepožívá tak ochrany soukromí. Ochrana listovního tajemství též nebyla prolomena již z důvodu toho, že tato ochrana chrání obsah korespondence nikoliv například to, co je napsáno na obálce. Vzhledem k oficiální povaze takové zprávy a faktu, že měla být přečtena osobou pověřenou tímto úkolem nelze ani hovořit o porušení listovního tajemství ve vztahu k právnícké osoby strany. Znova jsme zde nucen zdůraznit, že nikdy nedošlo k úmyslnému přečtení žádného obsahu zpráv ať již soukromého nebo oficiálního charakteru. Stěžovatel jako jediný důkaz označuje příspěvek odpůrce na internetovém fóru, kde popisuji činnost monitorování tří konkrétních hlaviček emailové korespondence a považuje toto za přiznání k poružení interních předpisů. Konkrétně se však žádným způsobem ani nepokouší o popis toho, jak by měl obsah tohoto příspěvku být relevantní k obviněním, které popisu. Z mého pohledu stěžovatel není schopen unést důkazní břemeno.
5
Část III
Zásah do práv nebo do veřejného zájmu Stížnost Kontrolní komise vůbec neobsahuje jednu z nejdůležitějších formálních náležitostí stížnosti a Kontrolní komise se ani nijak nevyjadřuje k této části v podání Ivana Bartoše. V podání Ivana Bartoše stěžovatel uvádí, že mělo ze strany odpůrce dojít porušení Stanov Pirátské strany, konkrétně s programovými cíly uvedenými v čl. 2 odst. 1. Relevantní části ustanovení ze Stanov v tomto případě má být to, že cílem Pirátské strany je striktní ochrana soukromí. Aplikace předmětného ustanovení na tento případ je hrubé vytržení z kontextu. Celý odstavec Stanov hovoří o nutnosti ochrany soukromí občanu v kontextu ochrany před mafií copyrightové lobby, v širším kontextu o právu občana použít prostředky pro ochranu svého soukromí a soukromí své komunikace jako například šifrování nebo odmítnutí poskytnutí přístupu do osobního počítače. Jak již argumentji v předcházejí části je i zde zřejmé, že nedošlo k porušení ochrany soukromí Tomáše Laštůvky a už vůbec nedoslošlo k porušení soukromí stěžovatele. Obsah zprávy, která měla být získáná, je striktně oficiálního charakteru a adresátem měla být právnická osoba Pirátské strany. Stěžovatel dále uvádí své podezření z porušení § 182 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) potažmo §239 TZ. Nelze než konstatovat, že jenom soud v ČR může vyslovit rozsudek o tom, zda-li byl porušen zákon a do té doby dle presumce nevinny nebyl. Stěžovatel se tak navíc může dopouštět TČ pomluvy.
6
Část IV
Vyjádření k přijatelnosti stížnosti Rozhodčí řád uvádí několik formálních náležitostí pro přijatelnost stížnosti. Kontrolní komise opět ve své stížnosti k této nutné náležisti neposkytuje ani čárku a již z tohoto důvodu by měla být stížnost vrácena Kontrolní komisi k doplnění. Ivan Bartoš ve svém podání prohlašuje že smírného řešení nelze dosáhnout, neb čin byl spáchán a odpůrce ve své obhajobě na fóru nevidí ve svém konání problém. Sledování ostatních členů strany je v zásadním rozporu s principy České pirátské strany. Smírčí řešení v takovém případě podle mého názoru neexistuje. V tomto lze evidentně rozpoznat hrubé nepochopení institu smíru z Rozhodčího řádu. Rozhodčí řád vyžaduje, aby se stěžovatel o smír pokusil, nedává mu možnost se této povinnosti vyhnout prostým prohlášením, že dle jeho názoru smír možný není. Institu smíru je v Rozhodčím řádu zakomponován za účelem mimorozhodčí nápravy a uspokojení požadavků stěžovatele. Požadavky stěžovatele tento uvádí ve návrhu rozhodčího nálezu jakožto součást svého podání. Pokud pomineme požadavek na náhradu nákladů řízení a podmíněný bod žádájící vyloučení odpůrce ze strany, jehož podmínka však nebyla splněna, domáhá se stěžovatel dvou požadavků: • Odpůrce je povinen předat veškerá administrátorská práva k systémům strany do rukou RP nebo člověka RP pověřeného spolu s dokumentací a popisem těchto systémů (serverovou architekturu, technické řešení a jeho náročnost, verze jednotlivých OS, aplikačních serverů a aplikací) a to tak, aby zajistil bezproblémové fungování pro stranu klíčových systémů. Přístupy k SMTP serveru předá Lukáš Nový bezodkladně, aby nemohlo dojít k opakování již jednou zneužité pravomoci administrátora. Stěžovatel zcela zřejmě mohl pokusit tohoto požadavku dosáhnout standarní cestou žádosti k rukou vedoucího TO, toto nikdy neučinil a nepokusil se tedy záležitost řešit smírnou cestou. • Odpůrci se ukládá zákaz spravovat systémy strany a to i ve funkci dočasného pověření či jako subdodavatel od nyní na dobu 5 let. Tento zákaz se nevztahuje na dobu převodu výše zmíněných systémů a práv do správy nové osoby a nápravou jiných dřívějších porušení předpisů 7
odpůrcem. Tento převod bude realizován do 15. ledna 2015. Předpokládá se, že Lukáš Nový, jako hlavní „architekt“ řešení systémů strany je po své činnosti schopen předání správy realizovat. Ani v tomto případě se stěžovatel nepokusil o smírné řešení formou žádosti jejíž obsah je zcela zřejmě v kompetenci vedoucího TO. Z tohoto důvodu považuji stížnosti za nepřijatelnou a měla by být vrácena Kontrolní komisi k došetření nebo zamítnuta.
8
Část V
Návrh výroku rozhodčího nálezu Stížnost se zamítá.
9
Část VI
Porušení práva na spravedlivý proces 3 Nedodržování rozhodčího řádů při řízení před Kontrolní komisí Během vyšetřovní stížnosti Kontrolní komisí jsem opakovaně upozorňoval, že není postupováno dle Rozhodčího řádu a že je tím tedy kráceno mé právo na spravedlivý proces. Nejzávaženější porušení vidím v tom, že se Kontrolní komise nepokusila o smírné řešení. Spravodaj sice argumentuje, že na návrh ke smíru stěžovatel ani odpůrce nereagoval, nutnou náležitostí takové výzvy je ale stížnost splňující formální požadavky, což naplněno nebylo a na toto jsem opakovaně upozorňoval. Po doručení stížnosti, na kterou by se s přimhouření všech očí dalo pohlížet jako na přijatelnou, odpůrce vyjadřil svou vůli věc řesit smírnou cestou, na toto nebylo ze strany Kontrolní komise ani stěžovatele adekvátně reagováno a pokus o smír tak selhal vinou stěžovatele a Kontrolní komise.
4 Podjatost Adama Skořepy jakožto člena Rozhodčí komise Jak z osobního doznání tak z příspěvků na internetovém fóru mám za prokázané, že Adam Skořepa nehodlá hlasovat s cílem dosažení spravedlivého rozhodnutí, ale s cílem osobní pomsty. Je tedy zřejmé, že Adam Skořepa je v této věci podjatý a dle všech zvyklostí moderního práva na než odkazuje Rozhodčí řád v § 3 by měl být z rozhodování vyřazen. Adam Skořepa v tomto ohledu opakovaně argumentuje, že Rozhodčí řád neumožňuje vyřazení hlasujícího člena pro podjatost, jelikož jsou však právní zvyklosti a platné zákony ČR integrální součástí Rozhodčího řádu dle § 3, není toto explicitně třeba uvádět. Relevantní § 23 (3), který omezuje možnost zaujatého člena Rozhodčí komise působit v roli zpravodaje je omezením doplněným nad zvyklosti platného práva nikoliv extenzivním výčtem toho, co je pro podjatost zakázáno. Navrhuji tímto Rozhodčí komisi hlasovat o vyřazení Adama Skořepy jak z hlasování o usnení v případu tak ze všech ostatních rolí, které by mohl v 10
tomto případě zastávat včetně aktivní účasti na poradě Rozhodčí komise. Dále apeluji přímo na osobu Adama Skořepy aby se ještě před takovýmto hlasováním všech těchto rolí dobrovolně vzdal sám.
11