Kladno Záporno Kulturní revue pro Kladno číslo 10
| vize | víra | více
Jaro 2011
Kč 80
+-
Jitka Válová 13. 12. 1922–27. 3. 2011
foto Václav Cílek
Obsah 2
Hledání středu Kladna Sára Petřínská
3 4
PLÁNY – VIZE – UTOPIE Tanec na Sítné Roman Hájek Petr Bařinka: Vytvářím si vlastní realitu Dagmar Šubrtová Kladenská MTV Roman Hájek Kladenské tramvaje a trolejbusy Marek Bečka Projekty na přestavby Kladna Vize studentské Zavčelmež Kladno a pár dalších vizí Jan Červený Pivovar v Buštěhradě Marek Bečka O rozhlednu míň Dagmar Šubrtová, Tomáš Voldráb Haldy vizí Ondřej Semotán Radar of Euro-American Balistic Shield in Svermov Jan Albert Šturma Zájezd do zoo Roman Hájek Založme v Kladně lesní školku! Linda Kolbeková Karolina – smutný, ale poučný příběh snu o novém městském centru Antonín Dvořák Skutečně Váňův kámen! Petra Líbová
8 12 14 18 26 32 36 38 40 44 48 50 52 59
61 62 76 80 82
87 88 92 96 98 100 104 107 108
VÍRA Náboženská mapa Kladna Roman Hájek, Eva Srpová Phanuel Osweto: Vzdělání je nejdůležitější zbraň Roman Hájek Návrat kostela do Lidic? Jan Žalský, Tomáš Rothröckl Milan Liba: Ve vězení se cítím bezpečněji než venku Roman Hájek RŮZNÉ Kladno na vlnách oceánu Roman Hájek Starachowice – trochu jiný příběh Radek Mikuláš Povídka: Láska David Cajthaml Václav Hokův, básník zapomenutých let Zdeněk Jonák Poetická příloha Slalom mez regály – test nákupních košíků Eva Srpová Šifrovačky Jindřich Libovický Oddělení zámek Dominika Havlová, Roman Hájek a kladenské metro
Distribuční místa Středočeská vědecká knihovna v Kladně (Generála Klapálka 1641, Kladno) Zámecká galerie města Kladna (Zádušní 1 – kladenský zámek) Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně (Huťská 1375, Kladno) Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích u Kladna (Vinařice 56) Výtvarné potřeby J. Huja (Zelený dvůr – vchod z pěší zóny nebo pasáží z náměstí Starosty Pavla vedle Zanzibaru, Kladno) Traika na Amálce (Čermákova 2722, Kladno) Traika ve 3. věžovém domě (Vítězná třída, Kladno-Rozdělov) Knihkupectví Kladenka (T. G. Masaryka 499, Kladno) Infocentrum Kladno (T. G. Masaryka 499, Kladno) Papírnictví Sítná (náměstí Sítná 3106, Kladno) Papírnictví v ulici Ivana Olbrachta (Ivana Olbrachta 80, Kladno) Knihkupectví Švermov (28. října, Kladno-Švermov) Ecomamma (nám. Starosty Pavla 5, Kladno) Kavárna a vinárna Ateliér (Trojanova 309, Kladno) Dobrá traika (Korunní 42, Praha 2) Knihkupectví Academia (Václavské náměstí 34, Praha) Kavárna a traika Kaaba (Mánesova 20, Praha) Koncerty Jazz Clubu Kladno Představení divadla V.A.D. Kladno Záporno si můžete přečíst v kladenské kavárně Bez konce v divadle Lampion a v pražském v Divadle Kámen.
strana: 1
HLEDÁNÍ středu KLADNA Sára Petřínská
Možná vás také někdy napadlo, kde vlastně leží geografický střed města Kladna. Tedy nikoliv střed ve smyslu centrum města, které Kladno také stále hledá, ale střed jako přesně určený bod, těžiště celého území od Rozdělova po Vrapice, od Hnidous po Kročehlavy, od Dubí po Motyčín. Pro vědecký úkol nalezení středu Kladna byla sestavena skupina odborníků zastupujících různé profese pod vedením geografa a amatérského hvězdáře Jana Porazila. Proces hledání středu Kladna proběhl ve dvou fázích. První byla empirická, nad dostupnými mapami převážně v papírové formě a s jednoduchým vybavením, jež sestávalo z kružítka, trojúhelníku, obyčejné tužky a pětikoruny. V této fázi se zdálo, že střed matematický se nebude příliš lišit od středu města, jak je všeobecně vnímán. Po složitém a nutno říci bezvýsledném skicování se analytická část týmu obrátila na praktika Šimona Jáchyma. Ten nejprve vyhledal svá skripta z deskriptivní geometrie a chvíli v nich listoval. Pak si sedl k počítači a hodil data tak říkajíc „do stroje“. Kompjůtr bylo nutno několikrát restartovat, protože velký objem dat nebyl schopen pobrat, a někteří členové týmu se na všechno chtěli povznést a odejít domů. Po několika hodinách mravenčí práce byl ale pokrok hmatatelný. Jáchym chytře použil obecného CADového programu do něhož načetl vyexportovanou vektorovou „polylajnu“, čili křivku obkreslující celé území města Kladna, včetně nedávno připojené části katastru Vinařic. Tedy plochu všech sedmi katastrálních území s přesností ±100 mm, která se všem zainteresovaným zdála jako dostačující. Práci podstatně urychlilo rozhodnutí použít volně dostupnou aplikaci pro hledání těžiště
763836.622, Y= -1033206.274.
obecné plochy. Po chvilce napětí počítač vydal údaje. Souřadnice skutečného, pracným zkoumáním podloženého středu města Kladna. X= -763836.622, Y= -1033206.274. Po vykreslení zjištěného bodu a jeho přenesení do katastrální mapy bylo vše jasné. Střed Kladna leží na tělese vlečky v areálu Vojtěšské huti. Z důvodů zachování funkčnosti železniční dopravy v areálu bývalé huti Koněv náš tým upustil od vztyčení třímetrového struskového obelisku v místě zjištěného těžiště města a výsledek bádání bude sdělován veřejnosti prostřednictvím distribuce speciální mapy. Nejmenovaný člen kolektivu badatelů přišel navíc s teorií, že paprsek slunce procházející nalezeným středem v den letní rovnodennosti dopadá mimo jiné na vstup do nedalekého Sládečkova vlastivědného muzea. Pro toto tvrzení však chybějí praktické důkazy, protože zkoumání proběhlo až na podzim minulého roku. A i kdyby tomu tak bylo, nevěděli bychom, jak s tímto jistě zajímavým faktem naložit. V rámci pracovní skupiny „Střed“ se vyrojilo ještě několik teorií o vztahu zjištěného geografického středu města a významných městských monumentů, ale jejich ověření si vyžádá ještě několik let a publikace neúplných závěrů by mohla napáchat zbytečné škody. Při neveřejné prezentaci výzkumného úkolu se diskutoval způsob, jak dostat geografický střed města na náměstí Starosty Pavla. Vědecká shoda panovala nad dvěma řešeními – získání nového území na západě města, nebo, a to je hodnoceno jako lepší a ekonomičtější varianta, zbavit se části Vrapic. Závěrem je nutno říci, že na rozdíl od celého Středočeského kraje, má město Kladno svůj střed na svém svrchovaném území což je jistě pozitivní výsledek celého badatelského úsilí.
________VIZE____________UTO
PLÁNY_________VIZE____________
______VIZE____________UTOPIE PLÁNY_________VIZE____________UTOPIE
PLÁNY_________VIZE____________UTO
PLÁNY_________ _____VIZE____________UTOPIE
Tanec na Sítné
Roman Hájek
-
strana: 4
Říkejme tomu třeba fascinace místem. Na plac na sítenském náměstí, kde na konci 80. let minulého století stála socha Vladimíra Iljiče Lenina, chtěl sochař a malíř Pavel Holeček umístit svou plastiku už před lety. Teď se mu jeho sen plní, i když jde o úplně jiný návrh. Pětimetrová plastika s pracovním názvem Tanec by se realizace měla dočkat letos na jaře. A možná to bude ještě pěknej tanec!
Není to první pokus prosadit na tohle místo tvojí plastiku. Proč ten předchozí nevyšel? Já myslim, že to bylo proto, že jsem přišel na radnici vyloženě jako amatér, s jednou fotokoláží, kterou jsem dělal ve photoshopu, prostě mladej, nezkušenej, rozevlátej kluk se špinavym kolenem. Nepůsobylo to ˜˜˜˜Tak ˜˜˜˜˜to˜˜˜docela ˜˜˜˜ věrohodně. pochopitelně řekli, že ne. To bylo kdy? Tak asi před šesti lety, myslim, že 2005. Co se od tý doby změnilo? Určitě se člověk za pět let někam výtvarně posune. No a možná tomu trošku pomohlo to, že se moje sochy dostaly do zámecký zahrady. Ale já jsem pak vlastně už ani nechtěl dělat žádnou velkou plastiku na Kladno, takže to nějak vyšumělo. Měl jsem v plánu dělat pohybově-zvukový plastiky. Ale pak byla nějaká soutěž do Francie, do Vitry, kam chtěli nějakou vysokou plastiku. Udělal jsem návrh, kterej skončil „až“ druhý. Tak jsem si řikal, co s tim teď, protože mně se ten návrh líbyl a přišlo mi to jako zaj혘˜˜˜˜to teda někam prsknout mavá věc. Zvažoval jsem, jestli a opravdu to udělat. A proč ne na Kladno, žejo. Ale pozor, chytrej kluk už, tentokrát jsem udělal pořádnej projekt a prezentačku. A na to už město zabralo. Proč sis vybral zrovna místo, kde stával Lenin? A jaks přistupoval k „dědictví“ Leninovy sochy? Ono to vlastně není dělaný přímo tam. Ale my jsme s městskym architektem vytipovali několik míst, kde by
mohlo něco stát. Já jsem byl buď pro Gottwalďák, nebo právě u Kokosu místo Lenina. Nakonec jsme si řekli, že na tu Sítnou by se to hodilo o něco víc, navíc ta symbolika „místo Vladimíra Iljiče“, že jo. Potom jsem si řikal, jestli to mam nějak změnit, upravit, ale tak nějak mi to tam docela sedělo. Ten organickej tvar vcelku kontrastuje k těm hranatejm barákům. Jak je to celý zalitý betonem a takový šedivý a najednou tam bude něco barevnýho, tak by to mohlo fungovat. Co vlastně ta plastika vyjadřuje? No, já jsem nerad, když věci, který dělam, vyjadřujou něco konkrétnějšího, bližšího. Všechno se snažim dělat hodně abstraktně, hodně nekonkrétně z pohledu věcí vyděných ˜˜˜˜˜pocitů. ˜˜˜˜˜˜˜˜ okem, ale dost konkrétně z pohledu mých vnitřních A věřím, že právě takový věci pomůžou lidem najít něco v sobě, něco novýho. Ale je fakt, že tady je to trochu jinak, protože je to sousoší. Ty sochy spolu nějak tvarově tancujou nebo se snažej souznít. Neni tam nic konkrétního, jako co je muž, co je žena, a ani nevysvětluju, proč zrovna vypadaj takhle. Když dva lidi tančej tango, taky nevim, proč dávaj ruce tak, jak je dávaj. Ale je to prostě pěkný. Předpokládám, že když děláš všechny sochy z laminátu, tak i tahle bude laminátová. Jo, bude to laminát, protože ten má výhodu, že vydrží pět set let a nic mu nevadí. Vevnitř bude železná konstrukce. Upevněný to bude k takovýmu masivnímu železnýmu soklu. Nechtěl jsem to ukotvit do země, protože k tomu je potřeba spousta stavebních povolení a další byrokracie. A navíc až mě tahle socha za nějakou dobu omrzí, tak tam postavim něco jinýho. Dělals taky zvukový sochy. Bude tahle hrát? Vzhledem k tomu, kde to je, bych nějakou techniku moc neriskoval. Takže ne. Kolik taková socha stojí? A kdes vlastně sehnal peníze? My jsme se dohodli tak, že město ode mě koupí sochy, co
jsou v zámecký zahradě, a za tyhle prostředky já udělám novou plastiku. Plus ještě mám příslib od soukromníků, že by něco přispěli. Jinak to bude dost drahý, protože je v tom spousta materiálu. Odhaduju kolem sto tisíc, ale to do toho nepočítam svačiny v ateliéru. Nebojíš se, že na takovouhle sochu na tak viditelnym místě přijde spousta negativních reakcí? O tom jsem přemejšlel. Ať mi to přijdou říct do očí! Dostanou tečku, ha ha ha. Ba ne, myslim, že to dost přitáhne pozornost, protože to bude dominanta. Tudíš se i tady ˜˜˜˜˜˜˜ určitě objeví 21 834 různejch názorů, a těch negativních přijde hafo. Tak to bude. Já bych rád, aby přišly i nějaký dobrý, ale jsem otevřenej k jakym koli konstruktivnim nᘘ˜˜˜plastikou ˜˜˜˜˜˜˜˜˜ si stojim. Tak to zorům. Každopádně za touto cejtim, nebudu se zařazovat do nějakejch současnejch „správnejch“ trendů. Prý jsi nedávno dělal něco také pro Děčín… Ano, je to tak. Město mě oslovilo, že by rádo mělo nějakou moji plastiku v parku, zřejmě to byla reakce na proběhlou výstavu. Celé to trvalo rok a čtvrt a teď tam svítí můj „Sen o měděných jablkách“. S celou realizací jsem hodně spokojenej. Je nějaký další místo na Kladně, kde by měla stát socha? Sochy by měly bejt všude! Úplně všude. Ale nejenom od Holečka, ale od všech. Protože jsme v tom takový zaprdlý, nejenom město, ale Čechy obecně. A myslim, že to neni jen o penězích, ale o vůli umělcůch. Třeba tu plastiku na Sítnou bych udělal, i kdyby město nemělo zájem, i kdybi to nikdo nechtěl. Chci ˜˜˜˜blbost ˜˜ čekat jestli město to já. ˜ Je uvolní nějaký peníze. Prostě musíš za tou svojí myšlenkou jít!
Rozhovor s Petrem Bařinkou o inspiracích k jeho tvorbě, obrazech z Ikey a ceně Národní galerie
Dagmar Šubrtová
Vytvářím si vlastní
-
realitu
strana: 8
Sweet home of Mr. Citro
Alice
s imaginárními bytostmi a jejich prostředím. I když často vypadají jako z jiné planety, tak kupodivu řeší stejné věci jako my tady. Někdy jsou šťastné, někdy smutné a někdy mají své dny sečteny, a tím se dostáváme k zániku. Ten mě fascinuje, protože k němu směřujeme úplně všichni, ať děláme cokoliv a žijeme život, jakýmkoliv způsobem.
V minulém čísle Kladna Záporna jsme měli rozhovor s Lenkou Klodovou. Mimo jiné jsem se jí ptala, jestli je pro ni Kladno spíše Žena nebo Muž. Tebe bych se dneska zeptala, jestli vnímáš náš časopis jako Kladno Záporno nebo Kladno za porno? To je teda otázka… Kladno Záporno, to je jako Jasno a Oblačno a Kladno za porno ve mně evokuje porno do každé kladenské domácnosti… Mně váš časopis moc porno nepřijde, i když nevím, jak bude vypadat nové číslo a možná se chystáte razantně změnit koncepci, abyste se dostali k více lidem.
Ptám se také proto, že se v tvé práci se objevují témata, která souvisí s láskou, plozením a zánikem. Jsou to témata, kterými se zabýváš již delší dobu. Jak si je vybíráš? Nebo proč tě fascinují? Určitě mě na nich fascinuje, že jdou po podstatě, jsou to úplně přirozené a nejdůležitější věci v našich životech. Všechno má svůj začátek, vrchol a konec. Naše životy se odvíjí od toho, s kým se setkáme, do koho se zamilujeme, a tak je to i v mých výtvorech. Jedině s rozdílem, že já většinou nepracuji s všední realitou, která nás denně obklopuje, ale vytvářím si realitu vlastní
Dříve jsi studoval ilustraci na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Vytvářel jsi bytosti s příběhem, které ožívají. Vzpomeneš si, kdy tě napadlo dělat své hrdiny poprvé? A jak se od té doby změnili? Já jsem si vždycky vymýšlel nějaké hrdiny a charaktery. V dětství jsem byl velký fanda komiksů a taky jsem jich pár zkoušel udělat. Výraznější charakter jsem však vymyslel až těsně před tím, než jsem se dostal na ilustraci. Jmenuje se Mr. Doo a má takovou oválnou hlavu, která vychází z tvaru mýdla. Tahle postavička vznikla tak, že jsem přidal na mýdlo takové korálky a díky nim vznikl obličej. Pak jsem s ní pracoval v různých médiích, až jsem zjistil, že bude nejlepší ji udělat real, prostorovou. No a to pak vedlo k mým prvním objektům, které jsem na škole dělal. Vytvořil jsem Mr. Doo a k němu různé rakety a ponorky… S nimi jsem pak dál pokračoval,
Screen strana: 9
+
Kladenské
tramvaje a trolejbusy
aneb tři neúspěšné pokusy o zavedení elektrické trakce do kladenské městské dopravy
-
s t r a n a : 14
koláž Marek Bečka
Marek Bečka
1901
Téměř dvacetitisícové Kladno je právě v době velkého stavebního a kulturního rozkvětu. Vzniká radnice, kostel, městská spořitelna, jatky a další důležité stavby. Firma EAG, patřící Emilu Kolbenovi, přichází s myšlenkou propojení města s poměrně vzdáleným kladenským nádražím na Vejhybce pomocí pouliční dráhy (na mapce plnou čarou). Od nádraží má vést ke Kladnu nejkratší možnou cestou a z náměstí pokračovat jednak nahoru k Amálce a jednak z kopce do hutí a k nádraží Staré Kladno (u dnešní autobusové zastávky Újezd). Nevýhodou této trasy je několikeré křížení poměrně vytížené Kladensko-nučické dráhy (čárkovaně), nepříhodné sklonové poměry a malé poloměry oblouků. Objevuje se proto alternativa tratě kolem jatek a Amálky (tečkovaně), která je však zavržena jako příliš dlouhá a tudíž nerentabilní. I když panuje obecná shoda, že je vybudování trati velmi potřebné, zmiňované potíže nakonec přinutí Kolbena přehodnotit plány a od záměru odstoupit.
››
1951
Po válce se ke Kladnu připojují Kročehlavy, Rozdělov, Dubí a Dříň a vzniká tzv. Velké Kladno s téměř 45 tisíci obyvateli. Nastává opětovné období růstu, budovatelské snahy vedou k výstavbě rozdělovského sídliště se šesticí věžových domů, v Kročehlavech začíná růst sídliště 9. května (nejprve okolo Flory a budoucí nové tržnice). V souvislosti s tím uvažuje městské zastupitelstvo znovu o zavedení elektrické trakce ‹‹ do kladenské městské dopravy. A plány nejsou nijak skromné: během dvou až tří let tu mají začít jezdit tři linky tramvají (na mapce plnou čarou) a jedna linka trolejbusu (dvojčerchovaně). Napojeny mají být všechny nové městské čtvrti včetně areálu Poldi a vlakového nádraží. Záměr je zařazen do první pětiletky, na vypracování podrobného projektu jsou vyčleněny peníze k krajského rozpočtu. K jeho realizaci však nakonec nikdy nedojde…
s t r a n a : 15
+
Vize studentské Školní práce řešící architekturu a urbanismus Kladna
František Müller
Václav Kruliš - FA ČVUT Praha, 2005 Konverze vápenných pecí
K
ladno se už tradičně stává tématem pro zadání studentských projektů na Fakultě architektury ČVUT v Praze, ale i dalších architektonických školách. Je tomu tak proto, že z Prahy od školy v Dejvicích trvá cesta, i se zastávkou v hospodě Pod loubím, slabých čtyřicet minut autobusem. A také proto, že v okolí Prahy se těžko najde jiné město, které by mělo téměř totálně asanované centrum a později velkou plochu bývalých hutí ponechanou rukám divoké privatizace a silám postupné destrukce. Pro architektonické a urbanistické zpracování je nejpůsobivější vlastní poloha řešené lokality vůči historickému centu města. Dynamika proměn průmyslové zóny umožňuje ve výuce sledovat, jak se posluchači v analytické části práce vypořádají s hledáním podstatných, nosných prvků v chaotickém mnohovrstevnatém prostředí a nakolik zvládnou v návrhové části projektu urbanistickými a architektonickými nástroji organizovat řešené území. Studentské urbanistické, architektonické a krajinářské projekty z let 2004–2009 vytvořené jako semestrál-
-
s t r a n a : 26
ní nebo diplomové práce na Fakultě architektury ČVUT v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze jsou zahrnuty do sborníku sestaveného Václavem Krulišem z občanského sdružení Kladno-Koněv (zatím pouze na CD nosiči) a tvoří hlavní náplň připravované výstavy v kladenském zámku (červen–září 2011). Další zajímavé práce na kladenské téma vznikly v roce 2010 na půdě Technické univerzity v Liberci a Mendelovy univerzity v Brně.
K
ladno bylo prvním místem, kde Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury (VCPD FA) ČVUT po svém založení roku 2002 začínalo s mapováním zanikajících a ohrožených industriálních objektů.
Ondřej Semotán – ZF MENDELU Brno, 2010 Revitalizace postindustriálních prostor
Tomáš Lapka - FA ČVUT Praha, 2008 Terminál MHD - Huť Koněv
Motivem nebylo zdaleka jen shromažďovat historické informace či zaznamenat současný, často už velmi neutěšený stav. Cílem bylo – a stále je – vymezit prostor pro diskusi a shromáždit argumenty pro rozhodnutí, co s opuštěnými místy dál. Registr průmyslového dědictví České republiky v databázi VCPD FA ČVUT od té doby obsahuje už přibližně deset tisíc položek ze všech oblastí. Přesto se do Kladna neustále vracíme. Areál bývalé Vojtěšské huti (Koněv) s pozoruhodnými industriálními stavbami a nezaměnitelnou atmosférou, ale především i klíčovou polohou pro urbanismus sídla, je totiž doslova modelovým příkladem toho, jakým kulturním potenciálem by mohlo být průmyslové dědictví v projektech udržitelného rozvoje města. Stále ještě zůstává šancí. Proto se také proměna a nové využití bývalé Vojtěšské huti stala od našeho prvního vstupu do Kladna rovněž tématem studentských projektů, nejen z Fakulty architektury ČVUT. Výstava projektů v Zámecké galerii soustředí desítku z prací vzniklých mezi lety 2004 až 2010. Věnují se území opuštěného průmyslového areálu z urbanistického nadhledu, jindy v detailu či s konceptuální nadsázkou. Výhodou autorů je, že nejsou svázáni předsudky, neohlížejí se na úřední pravidla, nemusejí vnímat nelehce proniknutelné lobbistické či majetkové zájmy. Nutné je ale ještě zdůraznit, že v návaznosti na sérii mezinárodních bienále Industriální stopy (2005, 2007, 2009, 2011), do jejichž akcí se každým druhým rokem Kladno velmi aktivně zapojuje, vystavené projekty systematicky hledají nový vztah k zapomenutým, odstrčeným či zašantročeným místům po zaniklé industriální éře, zbystřují pozornost a zájem, provokují fantazii. Mohly by se stát odrazovým můstkem, východiskem pro potřebnou změnu.
Benjamin Fragner Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT
s t r a n a : 27
+
Založme v Kladně lesní školku.
Proč děti netráví čas, kdy jsou v mateřské škole, v přírodě na čerstvém vzduchu? Člověk je v dnešní době neustále hnán proudem času v jakýchsi „zajetých kolejích“ společnosti. Tyhle tratě se mi moc nelíbí, navíc sama nemám na dobu, kdy jsem mateřskou školu před řadou let navštěvovala, příliš dobré vzpomínky. Proč nejet vlastní cestou, známe-li pravidla provozu? Linda Kolbeková
M
yšlenkou zřídit lesní mateřskou školu na Kladně jsem se začala zabývat někdy v létě loňského roku. Možná už dříve, v době, kdy jsem se svým skoro tříletým synem pobíhala po zápisech do mateřských škol. Se synem trávíme většinu času aktivně – mimo domov. Buďto jezdíme na výlety do blízkého okolí, chodíme po lesích, anebo po městě, navštěvujeme různá kulturní či sportovní zařízení. Syna to baví a mne baví vše, co baví jeho. V ideálním případě bych tak pokračovala dále, jenže bez příjmu se sice člověk v dnešní době obejde, ale blbě. Skloubit pracovní život s náplní, která je člověku nejbližší, je ideál, kterého jsem chtěla docílit zřízením lesní mateřské školy (LMŠ). O této alternativní formě školky jsem se dozvěděla
-
s t r a n a : 50
nejspíš na internetu. Stručně řečeno jde o formu předškolního vzdělávání dětí v přírodě, v každé roční době, za každého počasí. Pojem vznikl ve skandinávských zemích, konkrétně v Dánsku (1954). V dnešní době je tato forma školky velmi rozšířena v Německu, kde díky legislativnímu uznání a státnímu financování existuje kolem tisíce LMŠ. V České republice jich můžete najít asi patnáct, nejčastěji jsou provozovány formou občanského sdružení. K založení a provozu lesní školky není třeba kromě vůle a nadšení pro věc příliš mnoho. Pro všechny potenciální zájemce uskutečnit myšlenku takové školky v Kladně: „Do toho!“ Sama jsem hledala možné cesty. Určité možnosti skýtají granty a dotace ministerstev životního prostředí a školství. Největším úskalím všech výzev, které
jsem v loňském roce vyhledala, byla mezera v zajištění finančních prostředků na financování personálu či dobrovolníků. Tím pádem by se tzv. „měsíční školné“ vyšplhalo na tisíce korun, a to byl největší důvod, proč jsem od vize zrealizovat projekt minimálně na nějakou dobu ustoupila. Nicméně nehodí se vzdávat se vizí a ideálů! Je třeba jen být stále ve střehu a hledat, kde se co vyskytne. Uplynuly dva měsíce od doby, kdy jsem se projektem nezabývala, a během té doby se objevila nejvýše zajímavá výzva! Kladenské možnosti Pokud se nemýlím, v Česku byly zatím realizovány lesní školky v blízkosti lesa či jiného přírodního útvaru. Při výběru vhodného místa je třeba brát ohled nejen na bezpečnost, dostupnost a pestrost prostředí. Výhodou je tekoucí voda – potok a zázemí ve formě týpí, jurty, maringotky, případně i naučných středisek či jiných institucí. Nezapomeňme na postoj tamních obyvatel, příslušné obce a na vyjádření správce lesů. Uvažovala jsem o školce se zázemím v blízkosti Naučného střediska ekologické výchovy na Čabárně. Se střediskem byla velmi dobrá komunikace, a pokud by zde někdo uvažoval o zřízení lesní školky i nadále, neváhejte kontaktovat místní personál. Každé zázemí má zaručeně své výhody, ale zároveň nevýhody! Při rozhovorech jsem narazila na otázku: „A nebylo by lepší kočovat?“ Ano! Čím déle jsem se myšlenkou zřízení školky zabývala, docházela jsem ke stejnému názoru. „Proč se nesejít třeba na nádraží? Hurá, pojedeme vlakem!“, „Pojeďme na dvoudenní čundr, spacáky s sebou!“,
anebo „Hrají něco pěkného v Lampionu – zítra sraz na náměstí!“, „Dnes půjdeme na letiště u Dobré…“, „Příští týden se chystáme na program na Čabárně…“ atd. atd. Báječně. Jde to i tak. Mám za to, že kočovné školky fungují v Německu. Ale, jak jsem uvedla výše zmíněné úskalí – zaplatit personál – bych tím nevyřešila. Co nechci opomenout, je kvalitní personál a metodika (náplň). Pro lesní školky se co do počtu uvádí dva lidé na skupinku patnácti dětí. Více se tomu věnovat nebudu, je to na dlouhé psaní, informace jsou navíc velmi dobře přístupné. Mohu doporučit programy a semináře, které poskytuje Ekocentrum Šárynka. Šárynka je jeden z dětských klubů inspirovaných lesní mateřskou školou (takový název je oficielně správný, na rozdíl od zjednodušeného pojmu LMŠ, který jsem zde užívala). Nedělala jsem žádný širší a kvalitní průzkum trhu, poptávky či potřebného zájmu. Mohu jen z okruhu svých známých a vrstevníků, kde se to dětmi doslova hemží, s jistou určitostí říci, že bychom s naplněním patnáctičlenné skupinky dětí ve věku od tří do šesti let neměli příliš práce. Dnešní rodiny, žijící jistým stylem života, mají o alternativní školství nemalý zájem. Jak na to? Čas od času se vypisují výzvy pro žadatele grantů a dotací z fondů ministerstva životního prostředí (OPŽP, Prioritní osa 7 – Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu), dále granty ministerstva školství, mohla by pomoci německá spolková nadace pro životní prostředí DBU. Mám dobrou zkušenost se spoluprací ze strany ministerstva životního prostředí, kde mi byly celkem pružně a výstižně zodpovězeny ně-
které dotazy, týkající se podpory při zpracování žádosti. Nezbytnou nutností je pročíst stovky stránek často i odborného, ale vcelku dobře pochopitelného textu, aby žádost měla všechny potřebné náležitosti k přijetí. Dále by nebylo marné oslovit příslušné komise města Kladna či soukromou podnikatelskou sféru. Další možnost jsem nalezla právě při psaní tohoto článku. Ministerstvo školství vyhlásilo mimořádný dotační program Evropský rok dobrovolnictví. Žádost se sice musela odevzdat do konce ledna, nicméně jde o další směr, kterým se lze ohlížet. Je dobré vědět, že v současné době probíhá pilotní projekt na integrovanou lesní mateřskou školu, kdy jsou děti dva dny v týdnu v budově jako klasické školky a zbývající tři dny v týdnu pobývají venku. Tento projekt je sledován a zkoumán pracovní skupinou ministerských úředníků. Možná se i v horizontu dvou až tří let dočkáme vyhlášky, která by umožnila tuto alternativní formu předškolního vzdělávání spolufinancovat ze státních peněz. Také stojí zato prostudovat publikaci Ekoškolky a lesní mateřské školy – manuál pro aktivní rodiče, pedagogy a zřizovatele mateřských škol, která vyšla koncem roku 2010. Co dodat na závěr? Díky psaní tohoto článku jsem alespoň pro tuto chvíli získala další impuls k realizaci! Pokud by se někdo chtěl aktivně zapojit do rozpracovaného projektu, pokud by někdo chtěl podpořit myšlenku lesní školky na Kladně, anebo by se chtěl zeptat na podrobnosti, může mne kontaktovat na latymerie@email.cz (předmět LMS). V rámci možností budu odpovídat. Doporučené stránky: http://www.lesnims.cz
Školka lesní
očima jiné mámy
Jsem máma, možná už bych měla být i babička, ale dovolte mi podívat se na projekt lesní školky z jiného úhlu pohledu. Jakou funkci má plnit lesní školka? Pro rodiče, kteří se svým dětem věnují naplno, je to naprosto zbytečné, protože tihle rodiče dětem výlety udělají s rodinou. Domnívám se, že mateřská školka v nejlepším slova smyslu by měla zabezpečit dítě v době, kdy jsou jeho rodiče v práci, kterou z nějakých důvodů musejí vykonávat. Linda Kolbeková v článku nadšeně píše o myšlence „kočovné“ školky. Osobně si nedovedu představit, že bych dle nějakého avíza jezdila odevzdat jeden den dítě na nádraží, druhý na náměstí a další kamkoliv jinam. Mimo jiné proto, že nemám k dispozici automobil. Nebo si takovou školku mohou dovolit jen rodiny, které na to mají finanční možnosti? A je tu řada dalších otázek. Můžeme třeba vědět, kde se děti budou v lesní školce stravovat? Jaký budou mít pitný režim? Kdy a kde budou odpočívat? Co si představit pod v článku zmiňovanou odbornou péčí? Můj syn chodil do krásné školky v Praze ještě za „socíku“. Paní učitelky to měly v hlavě skvěle srovnané a dělaly pro děti maximum. Chodily s nimi ven, učily je cizí jazyk, pracovaly kreativně výtvarně. Je samozřejmé, že na výchovu svých dětí má každý jiný názor – a že každý pro ně chce to nejlepší. Myslím však, že žádná školka, lesní nebo obyčejná, nijak nenahradí práci schopných paní učitelek a duchovní příspěvek rodiny. Žádné evropské fondy to nezachrání. Zuzana Vlčková
s t r a n a : 51
+
O plánovaném obřím obchodním centru Central Kladno píšeme do Kladna Záporna během dvou let již počtvrté. Podle původních plánů firmy Crestyl se mělo začít stavět v listopadu 2009 a v říjnu 2010 mělo hotové centrum stát. Nyní na svých stránkách firma uvádí jako termín dokončení přelom roku 2012/2013 a na jaře 2013 počítá s jeho otevřením. Je tento termín reálný, nebo má pouze budit zdání dobře rozjetého projektu a udržet zájem potenciálních nájemců? Povedlo se odpůrcům Centralu něco víc než oddálit jeho realizaci o více než dva roky? Projekt na výstavbu obchodního centra má za sebou posouzení vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), které probíhalo pod vedením Krajského úřadu Středočeského kraje. Úřední postup začal v prosinci 2008 a skončil až letos v lednu. Plánovaná výstavba Centralu se od počátku setkala s důrazným nesouhlasem řady Kladeňáků, kteří zasílali své připomínky ve všech rozhodujících fázích. Především díky tomu musel Central projít celým řízením EIA, což je u obchodních center spíše výjimka. Zjednodušeně řečeno, kdyby se hned na začátku veřejnost neozvala, možná se už dávno mohlo stavět.
-
s t r a n a : 60
Jan Mourek
Řízení EIA neprobíhalo pro investora Centralu zrovna hladce. K dokumentaci záměru se sešlo tolik nesouhlasných připomínek, že ji krajský úřad v lednu 2010 z podnětu posuzovatele vrátil zpracovateli k přepracování. Investor však i nadále prosazuje svůj projekt prakticky v původním rozsahu. Další zdržení vzniklo vinou samotného krajského úřadu, který nepředal zpracovateli posudku celkem tři nesouhlasná vyjádření, a ta v posudku nebyla zohledněna. Na veřejném projednání v září 2010 se odpůrci Centralu po dlouhém naléhání domohli práva, posudek byl vrácen k dopracování a bylo vypsáno ještě jedno veřejné projednání. Nakonec krajský úřad letos v lednu vydal k záměru Central Kladno souhlasné stanovisko, podmíněné řadou podmínek, které investor musí splnit v dalším řízení. Souhlasné stanovisko je pro mě zklamáním, ale neberu jej jako prohru. Zklamala mě neprofesionalita a lajdáctví některých pracovníků krajského úřadu. Zklamáním je pro mě i nemastné, neslané, až blátivě rozbředlé vystupování kladenského primátora Dana Jiránka, který nemá vůli se proti Centralu důrazně postavit, ani otevřeně říci, zda je pro. Zklamal mě nezávislý posuzovatel Richard Kuk, který odpovědnost za vyřešení řady problémů s Centralem od-
Autor je předseda občanského sdružení PRO KLADNO. Další aktuální informace o problematice Central Kladno najdete na www.prokladno.estranky.cz.
vizualizace: www.centralkladno.cz
Dva roky se bráníme proti stavbě Centralu. Zbytečně?
sunul do navazujícího územního a stavebního řízení. Vše se vešlo do hygienických limitů, ovšem jen na papíře, na který kape pomyslné máslo z hlav řady odpovědných činitelů, kteří k souhlasnému stanovisku přispěli. Zároveň mě ale potěšilo, že se do boje proti Centralu zapojilo nebývalé množství lidí, odborníků i laiků. Proč to není prohra? Investor se sice výstavbě Centralu výrazně přiblížil, ale partie mezi ním a odpůrci není ani zdaleka u konce. Čeká jej řízení na povolení demolic, územní a stavební řízení na vlastní obchodní centrum i na pěší lávku přes ulici Petra Bezruče. Doufejme, že odbor výstavby kladenského magistrátu, nepovede tato řízení pouze formálně a bude při nejmenším trvat na splnění všech podmínek, které investor dostal ve stanovisku EIA. Jsem přesvědčen, že územní rozhodnutí a stavební povolení investor nezíská snadno. Do všech navazujících řízení se mohou zapojit občanská sdružení i vlastníci domů a bytů v okolí plánovaného centra a mohou mít dost zásadní vliv. Jen je nutné sledovat úřední desku města Kladna (http://www.mestokladno.cz/uredni-deska), včas se přihlásit a včas poslat na odbor výstavby kladenského magistrátu své písemné vyjádření. Doporučuji především všem vlastníkům domů nebo bytů v okolí (hlavně v ulicích Petra Bezruče, Ctiborova, Víta Nejedlého, Generála Klapálka i sídliště v ulici Václava Rabase), aby si zažádali o tzv. pasportizaci své nemovitosti na náklady investora. V případě že se opravdu začne stavět, bude alespoň možné spolehlivě prokázat případné poškození domu (narušení statiky) vlivem demoliční a stavební činnosti nebo staveništní dopravy a vymoci si od investora náhradu škody. Jsem asi naivní optimista, ale těším se, že jednou třeba napíšu do Kladna Záporna článek o tom, že z plánů na výstavbu Centralu zůstal jen zamaštěný stoh papíru. Ať se mi toto přání splní nebo ne, jsem si takřka jist, že letos už se bourat a stavět nezačne.
víra Také na otázku, jakého je vyznání nábo enského a p esvědčení politického, neodpověděl. Byl by musel p iznati, e má nábo enské sklony k novo intoismu s tradicí zoo a dendrolatrie, reformované skeptickopanteistickým racionalismem.
+
s t r(Josef a n a Váchal, : 6 1 Krvavý román)
2|11|kaple Sv. Vavřince – Církev římskokatolická | Pravoslavná církev
2|arciděkanství – Církev římskokatolická
2|kostel Nanebevzetí Panny Marie Církev římskokatolická
7|8
7|8|Apoštolská církev|Církev Křesťanská společenství
2|11 2|Kaple sv. Floriána Církev římskokatolická
2|13|kostel Sv. Václava – Církev římskokatolická | Církev řeckokatolická
2|13
2 2
2
4|5 1
16
16|Buddhisté Diamantové cesty
9
9|Církev bratrská
14 10
14|Svědkové Jehovovi
10|Biblické společenství křesťanů
12|3
Náboženská mapa
4|5|Bratrská jednota baptistů|Církev československá husitská
Kladna
text a foto: Roman Hájek, Eva Srpová 1|Českobratrská církev evangelická
2
„Vy se mě ptáte na samé nepodstatné věci!“ zvolal při našem rozhovoru římskokatolický farář Jaroslav Kučera v narážce na to, že hlavním posláním jeho farnosti je rozvíjení duchovního života a hlásání Krista. Myslel to žertem, ale měl do značné míry pravdu. Při mapování náboženského života Kladna jsme zjistili leccos zajímavého a potkali řadu pozoruhodných lidí. Naše výpověď však zůstává povrchní – víra je totiž záležitostí především niternou, individuální, emocionální. Těžko ji uchopovat něčím tak nedokonalým, jako je jazyk. Přesto se před námi rozprostřel pozoruhodně pestrý svět, který v běhu všednodenních událostí často přehlížíme. Abychom ho spatřili, nemusíme jako Carrollova Alenka projít králičí dírou. Stačí se pozorněji dívat kolem sebe. Už historie náboženských spolků v Kladně má několik pozoruhodných míst, za všechny stačí připomenout silné spiritistické hnutí na přelomu 19. a 20. století. My jsme se pokusili přiblížit současný stav, byť jde samozřejmě o výběr limitovaný naší schopností navázat se zdejšími skupinami bližší kontakt. Jedno je z našeho pozorování zřejmé. Po dvaceti letech svobody zájem o duchovní život mezi lidmi zvolna roste a šrámy, které na činnosti náboženských organizací či spolků zanechal minulý režim, se téměř zahojily. Dnes nabírají druhý dech. Pro společnost je to dobrá zpráva.
2|kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Církev římskokatolická
3
strana: 63
12|3|Adventisté sedmého dne|Evangelická církev metodistická
3|Evangelická církev metodistická
+
GGG BENG
Přeborství sítenské přechovává už desítky let strašlivé tajemství. Mám to!
Tomu ru ne zumím
Ten kriplex more!
Poběžte, ať nám neujede mandelinka
Opravdu si myslíte, že uhlí našel Jan Váňa? Že uhlí našel muž? Proboha Langdone, to je strašné, co to chcete naznačit?
MOCNÝ NEROST M PU SKRÝVÁ T M KDE RUK RUKU SVÍRÁ
Nebyl váš dědeček ve spojení s Přeborstvím sítenským?
Přeborství sítenské se tváří jako sportovní oddíl, ale je to tajná společnost, která přechovává největší tajemství všech dob v Kladně - černý grál. Mezi členy byli i Otakar Zachar a Leoš Nard, který dělal mistra v tehdy prvním provozu na výrobu ušlechtilé oceli. Jeho zašifrovaný odkaz vede k neodvratným důkazům. Kvůli tomu tajemství se v minulosti prolilo mnoho krve... Co je to?
� � � � � � � � � � � � � � � � � ������ Je tu skulina.
Je to krtek v kleci. Hlavolam, který sestrojil Leoš Nard ve své dílničce. Uvnitř krtka je ukrytý vzkaz.
�� � � � � � � � ��� � ��������� � � � � � � � ���� �� � ��������� Naj Ýnevreč a
vokárij neleh Á
různé
různé
různé
různé
různé
různé
různé různé
různé
různé
různé
různé
různé ůzné
Kladno na vlnách nách oceánu Vyrobili ji roku 1959 v loděnicích Hitachi v japonské Ósace. Jejím úkolem bylo především podpořit československý export sladovnického ječmene. Loď Kladno byla považována za nejspolehlivější plavidlo naší námořní floty.
Roman Hájek
Do lodní historie Kladno poprvé výrazněji vstoupilo na přelomu 20. a 30. let. Poldina huť tehdy dodala pro první (a poslední) československou válečnou loď President Masaryk pancéřové pláty, jež vešly ve známost hlavně tím, že v hojné míře popraskaly. Poldovka pak pláty v rámci záruky vyměnila, nic tedy nebránilo tomu, aby za druhé světové války President Masaryk (přejmenovaný na Bechelaren) úspěšně působil ve službách německého válečného loďstva. V roce 1959 se Kladno do lodních dějin zapsalo podruhé – byla po něm pojmenována nová loď rozrůstající se československé námořní floty. Měla skoro 150 metrů na délku, výkon 6 250 koňských sil a 8 837 brutto registrovaných tun (což kupodivu není jednotka hmotnosti, ale prostoru – jedna BRT se rovná stu kubických stop, tj. asi 2,83 kubického metru). Ale ještě předtím, než se dostaneme k pozoruhodným osudům Kladna, slušelo by se aspoň stručně přiblížit, jak vlastně suchozemská zemička ze středu Evropy přišla k zaoceánským nákladním lodím. Plnou parou! K tomu, aby Československo mohlo rozvíjet námořní podnikání, potřebovalo především přístup k některému z mořských přístavů. Ten mu zajistila krátce po první světové válce Versailleská smlouva, dokument, který nalinkoval nové mocenské uspořádání Evropy. Teprve nedávno vzniklé Československé republice se v ní na 99 let přiznávalo právo svobodně využívat přístavy v Hamburku a ve Štětíně. První naše loď Legie vyplula na moře v říjnu 1920. Šlo o téměř nové plavidlo zakoupené v Japonsku, jehož hlavním úkolem bylo přepravit jednotky československých legionářů z ruského Vladivostoku zpět do vlasti. Až do padesátých let se však Československu nepodařilo vytvořit námořní společnost. Několik lodí vlastnily soukromé podniky, mezi nimiž zaujímala vedle Legiobanky nejdůležitější místo obuvnická firma Baťa a její lodě Morava a Little Evy. Poválečná historie naší námořní plavby začala v roce 1951, kdy jsme od řeckého rejdaře odkoupili přes třicet let starou loď Evanthia, překřtěnou jménem Republika.
Svět se ještě vzpamatovával z druhé světové války a na obzoru už byla nová polická krize. Sehnat slušnou loď tehdy nebylo jednoduché. Republika svým účelům nakonec sloužila docela dobře až do roku 1962. Rozvoj československé námořní dopravy by aspoň v počátcích nebyl možný bez spolupráce s tehdejší Čínskou lidovou republikou. V důsledku hospodářské a politické diskriminace nesměla v té době komunistická Čína oficiálně provozovat vlastní lodě. Izolaci se komunistický režim snažil obcházet, tak se zrodila i spolupráce s Československem. Čína formálně převedla svoje lodě pod naši vlajku a do našeho vlastnictví, z dohody ovšem těžily obě země. Na jejich vzájemnou spolupráci odkazuje i jedno z nejpozoruhodnějších děl naší televizní tvorby – vůbec první československý televizní film Rudý mák, hodinu a půl dlouhý balet z čínského přístavu, vyprávějící příběh o nešťastně zamilované dívce. Film byl natočený barevně, přestože tehdy v celé republice nebyl nikdo, kdo by vlastnil barevný televizní přijímač. Partnerství s Čínou vydrželo až do roku 1959, kdy byla založena samostatná společnost Československá námořní plavba. A první lodí postavenou bez čínské podpory bylo Kladno!
K apitán Fojtů Antonín
Rodí se Kladno Kromě lodního zvonu a drobného dekorativního kormidla zdobícího krb v nenápadném domku v pražském Slivenci na první pohled nic nenapovídá, že tu bydlí jeden z prvních poválečných kapitánů československé námořní plavby. Antonín Fojtů prý dokonce doma nemá ani kapitánskou čepici, jeho dlouhou námořnickou kariéru tak připomínají jen schované fotografie a bohaté vzpomínky. Aby své zkušenosti z plaveb po světových mořích a oceánech předal i budoucím generacím, sepsal je před několika lety do dvoudílné knížky Moře milované, moře proklínané…, na kterou se při svém vyprávění často odkazuje.
s t r a n a : 89
+
Zoo v Kladně * Ano, byla. * Rozhovor s pánem, co vycpává zvířata C19 * Příběh Klubu 19: Jak se kalila duše * 19 vzpomínek na C19 * Kapr – povídka Petra Lehečky
Číslo 2, jaro 2007 Kladno a živly * Mám vypěstované buňky na vodu – rozhovor s ředitelem vodáren Bohdanem Soukupem * Všechno, co jste kdy chtěli vědět o vodě * Historie zásobování Kladna pitnou vodou * Klíčava * Výlety za vodou * Mlynářství na Kladensku… hornickém * Vodojemy * Hasiči * Společnost přátel žehu * Letiště Velká dobrá * Kladenské zvony * Kladenské knihovny * Rozhovor s knihovníky Michalem Chvorinovem, Tomášem Landsingerem a Iliasem Popovským * Haldy a živly * Sítenské údolí na spojnici živlů * Knihy kladenských spiritistů Paralelní světy * Druhé Kladno – výlet do obce Kladno v okrese Chrudim * Po stopách osady Záporno * Za tajemným hradem v Karpatech – V.A.D. v Rumunsku * Družby Kladna: Vitry sur Seine, Bellevue, Aachen, Podolsk * Bufalo Bill a Eliška Stříbrný dolar – Václav Cílek o proměnách hornického města Leadville * Kladenská dvojčata
první pětiletky Kladno Záporno slaví narozeniny. O čem jste si za pět let jeho života mohli přečíst?
-
s t r a n a : 110
Industriální stopy * Musíš makat na sen – rozhovor s Tomášem Žižkou * Industriální safari * Bohumil Hrabal a krásná Poldi * Explosionalista Vladimír Boudník * Kladno a jeho technické památky * Diskuse o národním kulturním dědictví a rozvoji Kladenska * Doly a hutě představovaly jen zlomek kladenské minulosti - rozhovor s Jiřím Kovaříkem * Komiks: Světové prvenství * Struktury, fraktury – otisky industriální architektury * Konec průmyslových zón, začátek nové doby? – osudy industriálu ve světě * Proč nejsem na Seychelách – rozhovor s Radkem Stehlíkem, bývalým spolumajitelem Poldi * Buštěhradská halda * Expedice po vrapických štolách
Různé * Rozhovor s učitelem a dramatikem Jiřím Homolou * Nová krev divadla Lampion – rozhovor s Ondřejem Lážnovským a Zuzanou Vojtíškovou * Frances Sander a Dimitri Berzon: kosmopolitní umělci z Libušína * Bojovnice nejen za svobodu – rozhovor s Gabrielou Literovou * Krotitel živlů – rozhovor s maratoncem Rudolfem Kusebouchem * Nové občanské sdružení Kladno-Koněv * Jazz Na Kuklíku
koláž František Müller
Výsledky
Číslo 1, podzim 2006
Podprůhon & Kladenské dvorky * Ztracené sebevědomí jedné čtvrti * Kladenské dvorky – jak to vlastně začalo? * Dvorky po pětadvaceti letech: kam směřují? – záznam diskuse * Malostranské dvorky 1981 * Důl Průhon
Číslo 3, podzim 2007 Výška a hloubka * O komínaření * Osudy českých vertikál – cihelny, pivovary, sladovny, cukrovary * Pivovar Buštěhrad * Vápenné pece v Kladně mohou být kulturní památkou * Poldovácké periodikum Zábranář * Nadmořské a jiné výšky v Kladně * Hloubky důlních jam * Věžáky v Rozdělově * Sítenský most * Rozhovor s etnografkou Olgou Skalníkovou * Nad fotograiemi Jaroslava Vyšína * Rozhovor s jazzmanem Laco Deczim * Švartnové šperky * Rozhledna Kožova hora * Divadelní hra „Na šachtě“ Otakara Zachara * Těžní věže * Kde v Kladně hledat potápěče? * I japonské děti znají Krtka – rozhovor se Zdeňkem Milerem * Stopami kladenských nakladatelů * Básník a výtvarník Jiří Kolář * Válovky – rozhovor s Jitkou Válovou * Havírna – o jedné kladenské hospodě Bienále Industriální stopy 2007 * Vinařice – místo, kde bydlím * Josef Hofmann a Kladno – kladenské působení fenomenálního vídeňského architekta * Kdo na Kladensku těžil uhlí * Hornické kolonie na Kladensku * Hornický skanzen Mayrau * Dole v dole – rozhovor s fotografem Josefem Seifertem * Hornický pěvecký sbor Kladno * Vzpomínky na haldy * Klub přátel hornických tradic Kladno
Číslo 4, jaro 2008 Energie * Co jiného jsme, než zabrzděná energie? – rozhovor s hercem Jaroslavem Duškem * Bateria Slaný * Druhý život baterií * Větrníky na horizontu * Žoiiny přímluvy – povídka Kláry Váňové * Anketa: Čím se dobíjíte? / Co vás dobíjí? * Doma teplo zadarmo nemám – rozhovor s ředitelem Tepa Františkem Samkem * Pavel Marek a sluneční hodiny * Kladno Záporno u kartářky * Rozhovor o neočkování a tak Buštěhrad * Vzpomínky na Otu Pavla * Buštěhradská burza * Mít dobře naladěné antény – rozhovor s umělci Michalem Cihlářem a Veronikou Richterovou
* Jak to bylo s buštěhradským zámkem? * Pivovar Buštěhrad Různé * Výstava Bohuslava Valenty v Mariánské Týnici * Zavíračka koněvské kantýny * Premiéra industriálního orientačního běhu Krásná Poldi * Básník Ticho * The Beatles Revival – rozhovor se členy kapely * Kostel sv. Mikuláše v Hnidousích * Vlečka znovuzrozená – pojedou k Mayrovce opět vlaky?
Číslo 5, podzim 2008 Výtvarno * Klopotný příběh kladenských galerií * Historie Galerie 55 * Galerie Lidice * Plníme si sny ve vlastní galerii – rozhovor s Alenou a Josefem Slepičkovými, majiteli Galerie Radost * Galerie výtvarného umění v Kladně * Anketa: Co udělat ze sítenské galerie? * Kroužek akademického malíře Ludvíka Jelínka * Karel Souček – malíř a pábitel z Kročehlav * Ladislav Novák a jeho dílo * Návštěva v ateliéru Pavla Sedláčka * Brusel v Unhošti * Park Trilobit * Zažíváme návrat totalitní krajiny? * Überegoist – rozhovor s umělcem Martinem Zetem * Rozhovor s umělcem Martinem Kermesem * Lavice Art
* Zvuk dělá vonnou tyčinku prostoru – rozhovor se sochařem a malířem Pavlem Holečkem o zvukových plastikách * Kapela Anopheles * Současná kladenská klubová scéna * Cabaret Maňána * Anketa: Máte rádi ticho? * Lidé nejen z obilí: o hvězdách kladenského psychedelického nebe – Zrní, Fousy Moudžou Rajzin, Hrobníkova lopata * Trail bratrů Ryvolových * Smrt mi vlezla do houslí – rozhovor s houslistkou Jitkou Pokornou * Hudba pro šlechtické ucho – smečenská hudební sbírka * Žít hudbou a Bohem – rozhovor s Jánem Čambálem * Chorus Carolinus Kladno * Nouzov Records – nahrávací studio Sono Nouzov * Na vlnách ultrazvuku – rozhovor o netopýrech s Helenou Jahelkovou Zeleň * Zahrádkářské kolonie v Kladně * Korea * Neolit neskončil, neolit trvá * Nouzovem * Vycházky veleslavínské – povídka Pavla Housera * Nová divočina * Manuál pro život a smrt někde – cesta trním jinam, alternativní realita městské periferie * Džungle značky Poldi * Zahradníkem na Koněvu * O knize plné chat – rozhovor s Veronikou Zapletalovou Různé * Ticho v Lysé – kubistická vila Emila Králíčka * Rekonstrukce barokní pouti do kláštera Hájek
Kročehlavy * Historie * Památky * Chov matek je včelařská poezie – rozhovor se včelařem Tomášem Chaloupkou * Keramik Jaromír Huja * Ojedinělý Ateliér * Manžela jsem ještě pořádně nepoužila – rozhovor se spisovatelkou Evou Michorovou * Svérázný prostor „cesta do Baumaxu“
Číslo 7, podzim 2009
Různý bordýlek * Kladenské veřejné domy * Do bordelu jsem šel jako profesionál – rozhovor s fotografem Tomášem Lébrem o focení v bordelu * Největší bordel máme v hlavách – rozhovor o povolání, které hýbe žaludky * Harila a René Levínský – rozhovor o divadle a teorii her * Improvizační liga * Hledání ztracené pospolitosti – o městě, kde býval gulag * Wittgensteinové na Kladně
Houby * Houba jako pilíř paměti krajiny * Mytologie či Mykologie – atlas příběhů a hub nasbírala Nina Rutová * Houby na zemi, houby pod zemí * Mykologická procházka dr. Fr. Smotlachy – scénárius ke krátkému, ale náročnému ilmu
Číslo 6, jaro 2009 Zvuk a ticho * Kladno zvukové * Zvuk, pulz, rezonance, zimnice a zpětná vazba * Hluk a ticho v jazzu * Krajina zvuků – rozhovor s Martinem Janíčkem o zvucích kolem nás
Kina * Filmová mapa Kladna – co se v Kladně točilo? * Historie kladenských kin * Anketa: zážitky z kladenských kin… * Kladno černé, Kladno ilmové * Vzpomínky promítače Jaroslava Havelky * Kina ve Slaném a slánský Filmový festival pracujících
Pivovary * Kladenský pivovar Vorel * Pivovarské nebe Otakara Zachara Poutnictví * k poli řenichy, pouta pouti a berberskej trh * Co nemáš, nepotřebuješ – Hana Ulrichová na cestě do Santiaga * Návod k použití aneb jak za všechno může Milarepa – Štěpán Klas o poutnictví
s t r a n a : 111
+
Různé * Le Corbusier – ten, co vymyslel paneláky * Plán na výstavbu Central Kladno * Orientační běh Mayrau * Polské Kładno * Veteranista Václav Slovák * Rádio Bílá hora
Číslo 8, jaro 2010 * Mayrovka v procesu změny – rozhovor s ředitelem Sládečkova vlastivědného muzea Zdeňkem Kuchyňkou o budoucnosti Mayrovky Komunikace * Luxus ručně psaných dopisů * Pražská potrubní pošta * Kladensko-nučická dráha * Zmizelé kladenské vlečky * Deset let komunikace s městem – přístup Kladna k průmyslovému dědictví * Komunikace v dolech * Jak se dorozumět na Kladně – slovník výrazů a frází kladenského nářečí rozšířený o místopisné názvy * Kladenské noviny – koláž * Poštovní holubi * Rozhovor s Liborem Holcem, zaměstnancem magistrátu, který má na starost odstřel holubů ve městě Ošklivá místa * Hledáme nejošklivější místo v Kladně * Anketa: Jaké je v Kladně nejkrásnější a nejošklivější místo? * Závodění na skládce – of-roady na haldě * Skatepark v Kladně bude! Tedy možná… * LG club – povídka Pavla Tatíčka Sběratelství * Český Guiness ze Slaného – vzpomínka na Ladislava Kochánka * Sběratelé z Kladna a okolí – o lidech, kteří sbírají poklice od aut, rádia, kaktusy, sirky, věci, které se vztahují k regionu, pivní láhve, lokomotivy, kola, nálepky z banánů, známky nebo úplně všechno Divadlo * Zhodnocení divadelní sezóny * Kultura pro Kladno po třech letech * „Sjednocená“ kladenská kultura * 3 na 3 – rozhovory s herci kladenského divadla Danou Markovou, Zdeňkem Dolanským a Štěpánem Benonim * Anketa: Kdy jste byli naposled v kladenském divadle? * Vážná hudba v kladenském divadle Různé * Rozhovor s Hanou Ulrichovou, která v 63 letech vykonala pouť do Santiaga * Kinobus: (nielen) ilmový festival * Almanach 66 * Možná se tu bude znovu vařit pivo – rozhovor s Robinem Tesárkem o kročehlavském pivovaru * Padlé skvosty – inventura zbořených průmyslových památek za posledních 10 let * Výstava Karla Součka
-
s t r a n a : 112
Číslo 9, podzim 2010 * Divadlo musí být společenská záležitost – rozhovor s novým uměleckým šéfem kladenského divadla Tomášem Svobodou Les * Jaké je to vlastnit les? * Areál zdraví Lapák * Kladenské cyklostezky * Umělci v lese * Úvaha o motorových pilách * Zdeněk Jouja: z horníka řezbářem * Přírodní divadla v Kladně a okolí * Jindřich Černý a Kladno * Historie vepsaná do korun stromů * Utonulé lesy * Milíře * Hornbach je… – o podivné akci v křoví * Ptáci ve městě Muži – ženy * Anketa: Je pro vás Kladno žena nebo muž? * Kutat a dobývat – rozhovor s Lenkou Klodovou o ženské pornograii, mužské smyslnosti a dětských hřištích * Umění porodit * Umělecké sdružení Matky a otcové * Cesta Sirény z Tyrhénskýho moře do Kladna * Komiks: Šifra Leoše Narda * Kladenská mystika – vazby mezi kresbami sester Válových a pouštními malbami v Egyptě a Súdánu * Panství odložených rukavic – povídka Vratislava Maňáka Různé * Kladenský kulturní všudebyl * Kladenský ilmový festival Klapka * O podivuhodnosti jménem RPG * Kejkle na hlavní třídě
Číslo 10, jaro 2011 * Hledání středu Kladna Plány – vize – utopie * Tanec na Sítné – nová socha Pavla Holečka v místech, kde stával Lenin * Kam sochy v Kladně? – studentské nápady * Vytvářím si vlastní realitu – rozhovor s výtvarníkem Petrem Bařinkou * Kladenská teleVIZE * Kladenské tramvaje a trolejbusy * Virtuální tratě * Projekty na přestavby Kladna – hlavní náměstí, Sítná, Poldisiedlung, sídliště Vítězného února, Kübeck * Vize studentské – školní práce řešící architekturu a urbanismus Kladna * Zavčelmež Kladno a pár dalších vizí * Pivovar v Buštěhradě – studentská soutěž, návrhy konverze * O rozhlednu míň – těžní věže jako rozhledny? * Haldy vizí * Radar of Euro-American Balistic Shield in Svermov * Zoo v Zájezdu * Založme v Kladně lesní školku
* Příběh ostravské Karoliny * Co-working space v Kladně? * Váňův kámen – návrh přestavby * Dva roky s Centralem Kladno Náboženství v Kladně * Náboženská mapa Kladna * Vzdělání je nejdůležitější zbraň – rozhovor s novým farářem kladenského sboru Církve československé husitské Phanuelem Oswetem * Návrat kostela do Lidic? * Ve vězení se cítím bezpečněji než venku – rozhovor s vězeňským kaplanem Milanem Libou * Šifra Leoše Narda Různé * Loď Kladno * Starachowice – polské paralely * Knihy o Kladně * Láska – povídka Davida Cajthamla * Václav Hokův * Poetická příloha * Test nákupních košíků * Šifrovačky a kladenské metro
Kladno Záporno
kulturní revue pro Kladno 2011, ročník 6. číslo 10 (20. 4. 2011) vychází 2x ročně vydává o. s. Kladno Záporno IČO: 270 41 565 adresa: Vítězná 2958, 272 04 Kladno e-mail: redakce@kladno-zaporno.cz evidenční číslo MK ČR E 17006 ISSN: 1802-1530 cena: 80 Kč redakční okruh: Marek Bečka, Jan Červený, Roman Hájek, Lukáš Krinke, Petra Líbová, František Müller, Lenka Novotná, Eva Srpová, Dagmar Šubrtová. editor vydání: Roman Hájek graická úprava a sazba: plány, vize, utopie: Jan Štěpánek náboženství v Kladně: Petra Líbová různé: Petra Líbová, Jan Štěpánek graická úprava obálky: Xxxxxxxxx tisk: UNIPRESS spol. s r.o. www.kladno-zaporno.cz 11. číslo revue Kladno Záporno vyjde na podzim 2011?
Poděkování Desáté číslo revue Kladno Záporno vyšlo s inanční podporou Statutárního města Kladna. Děkujeme.