CZ
CARLSBAD REPORT
Recenze
SLAVNÝ VELKOLEPÝ OPUS JANA DISMASE ZELENKY SI PODMANIL PRAŽSKÉ RUDOLFINUM COLLEGIUM 1704 A COLLEGIUM VOCALE 1704 PŘESVĚDČIVĚ PŘENESLY POSLUCHAČE V ČASE DO OBDOBÍ VRCHOLNÉHO BAROKA
Po úspěchu prvního ročníku Hvězd barokní opery i zahajovacím koncertu letošního ročníku, kde v díle Mozarta a Myslivečka excelovala sopranistka Martina Janková, uvedly Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 další perlu vrcholného baroka. Druhý večer v rámci cyklu představil v pražském Rudolfinu 19. listopadu rozsáhlý opus českého barokního skladatele Jana Dismase Zelenky Sub olea pacis et Palma virtutis / Pod olivou vítězství a palmou ctnosti. Český skladatel vrcholného baroka Jan Dismas Zelenka (1679–1745) už ve své době upoutal pozornost především jako mistr kontrapunktu, zejména ve svých mších a jiných chrámových dílech, která uchvacují posluchače do dnešních dob. Rozsáhlou skladbu k velké alegorické hře o životě svatého Václava „Sub olea pacis et palma 60
CARLSBAD REPORT
virtutis“ zkomponoval Zelenka u příležitosti korunovace císaře Karla VI. českým králem. Skladba byla objednána v roce 1722 pražskými jezuity pro Klementinum. Skladatel posléze dílo nacvičil a sám dirigoval za přítomnosti královského páru 12. září 1723. Dílo bylo uchopeno velkolepě - kromě osmi vokalistů a orchestru se na provedení hry podílelo 142 osob, včetně tanečníků a herců. Zelenkova skladba je monumentálním alegorickým dílem s prvky melodramu, oratoria, činohry a soudobé opery, velkolepě oslavující památku knížete Václava, nejvýznamnějšího českého světce a patrona země, jednoho ze zakladatelů českého státu. Libreto sepsal Matouš Zill, člen řádu Tovaryšstva Ježíšova v Praze. V mnoha částech nacházíme celou řadu inovativních prvků, kterými jsou např. užití cella jako sólového nástroje či sólový part flétny. Dílo nejen reprezentuje vrcholné období barokní éry, ale přesahuje ji svou nápaditostí a novátorskými postupy, jak je pro Zelenkovu tvorbu typické i v mnoha jiných skladbách.
byly barevně a dynamicky příjemně sladěny a výkon samotné sopranistky byl velmi slušný a osobitý. Obstojně se s dílem sžil i tenorista Krystian Adam a basista Tobias Bernát. Působivý byl především kompaktní zvuk a výraz sboru Collegia Vocale 1704, který byl důstojným pilířem celé této monumentální skladby. Zelenkova hudba je charakteristická objevnou harmonickou představivostí a i tentokráte byla velmi svěží a plná energie. Mnohá jeho díla, především instrumentální, vyžadují vysokou technickou a výrazovou kvalitu, oba ansámbly tudíž stály před náročným úkolem, kterého se zhostily s přesvědčením a razancí.
Zelenkova hudební řeč je blízká Johannu Sebastianu Bachovi, především v bohatosti kontrapunktu a invenčním zpracování fug a je často považován za Bachův katolický protipól. Je zde výrazný vliv české lidové hudby tehdejší doby, tím pokračuje v tradici české národní hudby, založené dílem Adama Michny z Otradovic. O znovuobjevení Jana Dismase Zelenky v Čechách se zasloužil nejprve svým upozorněním Tehdejší uvedení v jezuitském Kle- František Palacký, fakticky pak Bedmentinu kombinovalo hudební části řich Smetana, který v drážďanském a činohru s mluveným slovem ve stylu archivu opsal a v Praze na slavnostech školských jezuitských her včetně tance Novoměstského divadla v roce 1863 a živých obrazů a mělo podobu velko- uvedl jednu ze Zelenkových orchelepé tříhodinové výpravné podívané se strálních suit. Významnou zásluhu sto padesáti účinkujícími. Novodobé, o znovuobjevení a skutečné ocenění pouze koncertní provedení v Rudol- Zelenkovy hudby mají v současnosfinu zredukované jenom na hudební ti nové české soubory, interpretující složku bylo tudíž o tyto podstatné barokní hudbu s použitím dobových divadelní prvky ochuzeno. Kontrate- nástrojů. Jedná se o soubory Musica norista Terry Wey by se sice při ko- Florea pod vedením Marka Štryncla, runovačních slavnostech ve srovnání Collegium 1704 vedené Václavem Lus kastráty patrně neprosadil a bohu- ksem, Ensemble Inégal pod vedením žel ani v Rudolfinu příliš nepřesvěd- Adama Viktory, Capella Regia Musičil, zato jeho duety se Céline Scheen calis či Collegium Marianum. Text: Šárka Lebedová, Foto: Michal Adamovský