Sharon Oldsová: Papežův penis a jiné básně — ukázka

15 Mrazák Když pomyslím na ty, co někoho zabijí a snědí, myslím na to, jak byla má matka sama.

Přicházela se uchlácholit ke mně do pokoje, v noci, lehala si na mě a modlila se. A dá se říct, že mě vykrmovala, než nadejde čas mě uvařit, ale nevěděla, že už jí uloupili smysl pro to, co je správné.

Jak byla měkká, jak nadpozemská její krása, jak pozemská váha jejího těla na souhvězdí mých kloubů a vystouplých míst. Líbí se mi mít v bytě, v zásuvce ve vedlejším pokoji, ten časopis s kanibalskou vraždou, uklidňuje mě, že ten příběh mám kdykoliv u sebe, že vím, kde je, že není nebezpečně neznámý. Myslím, že kotníky ukrýval v mrazáku. Má matka uměla tak dobře líbat.

Z místa ve vaně, kde jsem seděla, její tělo tam mezi nohama vypadalo trochu jak ústa, mladistvě ochmýřená ústa obarvená krví. Z hodiny na hodinu, na tomto světě, nikdo nevěděl, co se stane.