bez lásky? Téměř baletně po sobě sklouzávají jak bruslaři po ledě, jeden do druhého strkají prsty,
sharon oldsová
Jak to dělají, ti, kteří se milují
Papežův penis a jiné básně je výborem z díla významné současné americké básnířky Sharon Oldsové (Pulitzerova cena, Cena T. S. Eliota). Jejím poetickým nástrojem je živý, metaforický
rudnou jak steaky, víno, promočení
jazyk i čtenářsky přístupná forma. Působivá poezie
novorozenci, které matky co
zaujme plastickou obrazností a otevřeností, jimiž
nevidět odloží. Jak se udělaj
autorka tematizuje své problematické dětství,
jak jen se udělaj udělaj ach Bože udělaj
vztah k rodičům a vlastním dětem, intimní tělesnost
do tichých vod, bez lásky
a sexualitu. Otevřenost a emotivnost jejích veršů
k tomu, kdo je v nich sklátil,
na jedné straně vedla k vřelému čtenářskému přijetí, na druhé pak k odmítnutí pro údajnou neuměřenost
žár?
a pornografičnost.
papežův penis a jiné básně
až z propletence jejich kůže sálal
papežův penis a jiné básně sharon oldsová 219 Kč ISBN 978-80-7491-237-5
host
papežův penis a jiné básně
host, brno 2014
papežův penis a jiné básně
sharon oldsová
Poems included in this collection were originally published in the following works: “The Unborn” from Satan Says © 1980 by Sharon Olds Reprinted by permission of the University of Pittsburgh Press The Dead and the Living © 1983 by Sharon Olds The Gold Cell © 1987 by Sharon Olds One Secret Thing © 2008 by Sharon Olds Strike Sparks: Selected Poems, 1980—2002 © 2004 by Sharon Olds This translation is published by arrangement with Alfred A. Knopf, an imprint of The Knopf Doubleday Group, a division of Random House, Inc. Translation © Milan Děžinský, Yveta Shanfeldová, 2014 Photography © Ivan Pinkava, 2014 Epilogue © Milan Děžinský, 2014 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2014 ISBN 978-80-7491-237-5
jedno tajemstvĂ
11 Proč mě matka stvořila Třeba jsem tím, po čem odjakživa toužila, mým otcem v ženském vydání, třeba jsem tím, čím toužila být, když ho poprvé spatřila, jak stojí před fakultou, vysoký a úhledný, a ulízané pačesy se mu blýskají v drsně chlapském světle roku 1937. Chtěla být silná jako on. Veliká jak on. Mnula ho a mnula jak hebkou burbonovou karamelu, mnula a mnula a mnula jeho tělo, až si vymnula mě, lepkavou a lesklou, její život po životě. Možná jsem, jaká jsem, protože přesně takovou mě chtěla, ženu, která by byla celá po ní, ale nespoutaná, a proto se do něj co nejpevněji vetkla a úpěnlivě tiskla a tiskla čiré klubko svého těla jako kostku šlehané smetany na jeho ukoptěný, kyselý škrabák z ocele, než jsem vzešla z druhého konce jeho těla, já, vysoká žena, ukoptěná, kyselá, břitká, ale v duši jako mlíčko. Nyní tu ležím jako kdysi, její výtvor v ohbí její paže, a cítím, jak se ve mně shlíží jako stvořitelka dýky v lesku ostří.
13 Hranice Nedá se popravdě říct, že do mě přišla z jiného světa. Do vesmíru nic nepřichází a nic ho neopouští. Má matka — chci říct má dcera, do mě nevnikla. Začala ve mně existovat — objevila se v mém nitru. Ani matka do mě nevnikala. Když si na mě lehala, aby se pomodlila, bývala vždy přehnaně zdvořilá tou úzkostnou puritánskou úzkostlivostí, ale bariéra mé kůže mě zradila, bariéra mého těla se rozpadla, bariéra mého ducha. Rozproudila a zmagnetizovala mou pleť a já se jí vášnivě chtěla zalíbit, říkala jsem jí, co chtěla slyšet, jako bych jí patřila. Ochotně jsem jí sloužila a potom jsem se stala stejnou jako ona a dravě se bila za sebe. Když ve mně byla dcera, cítila jsem v sobě duši. Ta se ale narodila s ní. Ale když jednou v noci plakala nevinným pláčem, řekla jsem si Budu se o tebe starat, pro mě budeš vždy první. Nebudu mít dceru tak, jako měla ona mě, nebudu v tobě plout, jako má matka plula ve mně, a já cítila, že mnou proplouvá. Nikdy nepoznám nikoho tak jako svou matku, spadlé lidské brány.
15 Mrazák Když pomyslím na ty, co někoho zabijí a snědí, myslím na to, jak byla má matka sama. Přicházela se uchlácholit ke mně do pokoje, v noci, lehala si na mě a modlila se. A dá se říct, že mě vykrmovala, než nadejde čas mě uvařit, ale nevěděla, že už jí uloupili smysl pro to, co je správné. Jak byla měkká, jak nadpozemská její krása, jak pozemská váha jejího těla na souhvězdí mých kloubů a vystouplých míst. Líbí se mi mít v bytě, v zásuvce ve vedlejším pokoji, ten časopis s kanibalskou vraždou, uklidňuje mě, že ten příběh mám kdykoliv u sebe, že vím, kde je, že není nebezpečně neznámý. Myslím, že kotníky ukrýval v mrazáku. Má matka uměla tak dobře líbat. Z místa ve vaně, kde jsem seděla, její tělo tam mezi nohama vypadalo trochu jak ústa, mladistvě ochmýřená ústa obarvená krví. Z hodiny na hodinu, na tomto světě, nikdo nevěděl, co se stane.