S prvními paprsky slunce vstupuji na dobře známou paseku. Kolem mého kamene líně bloudí cáry chladivé mlhy. Na bílé plátno položené do mechu a trávy vyrovnávám si nářadí z brašny. Zhluboka se nadechnu celým chřípím, obejmu kámen, temný, tvrdý a křehký jako sklo, velký jako srdce pijáka piva. Uchopím do dlaní dlátko a mlátek a budu ťukat. Slunce rozežene zbytky mlh a vysuší noční vlhkost. Hluk z úderů mé práce udrží lesní zvěř v uctivé vzdálenosti, i občasný křik ptáků bude znít tlumeně. Ťukám, tluku a štípám, tu použiji špičák, tu dvojzub, tady prýskač a zase vezmu do ruky pemrlici a nosáč.
13