Miloslav Topinka
Probouzení uzení
Fra
Miloslav Topinka
ProbouzenĂ
Fra
Miloslav Topinka
Probouzení Utopír Krysí hnízdo Cesta do Cholupic Já je někdo jiný Trhlina Prosvítání
Fra
Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR. Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2015 jako svou 156. publikaci Vytiskla Tiskárna Helbich, Brno Vydání první © Miloslav Topinka, 1969, 1970, 2003, 2015 © Éditions Fra s. r. o., 2015 Photos © All rights reserved Author recent photo © Radek Brousil, 2015 ISBN 978-80-87429-68-6
Česká poezie
Miloslav Topinka
Probouzení
AA028
Utopír snopky ke spálení jinudy 17 až do rána bílého 18 klinkání umíráčku 19 otesky 20 jitření ran dost blízko úst 21 a ostrévky, z jakého dřeva jsou ostrévky 22 obřad smáčení utopenců 23 zaříkání slov 24 až zase příště přijdeš 26 ovšem, za bezjitřních nocí 28 z úhrobí 29 miodrag máme společnou cestu… 31 pak začal zpívat Miodrag básník 34 a vyprávěl Miodrag básník, ještě než spustili truhlu 35 v záluní má zimouhřivá 39 na patře křížaly tiše chrupkají 40 hadohlasí 41 pometlo k peci Slzičky, bukvice… 43 /vstříc lískání/ 44 na šlachtu 45 Navečer nakrmiv havrany 45 Prašivci pijí přes hrot nože 46 Hou, vranky chřestavé 47 Loužňáci leží ve větru 48 Vši zebou 49 chrti smrti hle, přicházejí 51 pláč na krajíčku chleba 52 /proč zamřelci/ 53 kikimora 54
Obsah
Krysí hnízdo Krysky mi sežraly… 59 Krysí hnízdo – /environment/ 61 Bouda /text‑ obydlí/ 62 Struktura a textura krysího hnízda 64 Z cimry do cimry uvnitř krysího hnízda Co čudí v krysím hnízdě, co jednou za čas čadí Co se děje v krysím hnízdě 69 Kdo všechno kafrá v krysím hnízdě 71 Mimo 73 Devět měsíců… 73 Zůstat v tomto mimo-prostoru… 74 Zpod moskytiéry… 74 Krysky špulí pusu 76 Řeči, co se vedou v krysím hnízdě 77 Zde tam 79 Kostřičky 82 Krysí hnízdo – /environment/ 84 /Slova – nože/ 86 /Podušková slova/ 87 Kameny, kosti, drny a dřevo 88 Pytle, plátno, konopí 88 Čím se krmí krysky 89 Krysky tropí kravál 90 A zatím hoří krysí hnízdo 92 Co mají krysky za lubem 94 Už dohořívá 95 Provazy 96 Krysí hnízdo – /environment/ 98 Nemožnost hry 98 Archy se záznamy 98 Rozsypávání sirek 98 Figurina 99 Mimo /mezi kostmi/ 101 Prostor krysího hnízda 101 Ještě k zářečí 102 Na gotickém obraze… 103 Přástky 104 /Předení řeči/ 104 Půl pecnu chleba pod prkno 105 Pes ohryzal maso 107
65 68
Švábi v hlavě haraší 108 Písek v zubech, v uších 109 Mezi kostí a kůží zebe 110 Nehory nemory 111 Kdykam zahluchnu 112 Kamkoli zabolí 113 Kosti řeči 115
Cesta do Cholupic Já je někdo jiný
119
129
Trhlina Co tam, to tam kailja ljapi 143 /Až já umřu/ 145 Žebra na cestu 146 Žebřiňák sena 147 Fí, bič bolí 148 Stále ještě jsem zde 149 /v hlavě mi hoří/ /popel hlavu moří/ 152 Trhlina Trhlina v obloze II. 155 Blesk trhá prostor 155 Když se rozednívá 156 Záchvěv, rozčeření 157 Na obzoru se občas 158 Ostrovy II. 159 /Vlny/ 160 Písek hoří 161 Do prázdných důlků 162 Oči 162 Tudy ruce, tamtudy rty 163 Hlavu položím, oči uložím 164 Hrudky hlíny 165 Země puklá 166 /Natržený prostor/ 167 Řeč beze slov 168
Obsah
Trhliny / pukliny / rány 169 Ani vítr, ani vlna, nic 170 Svírej mě, svírej 170 Co jsi ztratil? 172 Hnízda galaxií 173 Cítím v sobě obrovský vír 174 Prázdno. Jiný prostor 175 Mosty–průniky 176 Černá díra / trhlina vesmíru 177 Pád do černé díry 179 /Proměna/ 181 Nemám stání 182 Proměna J. A. Rimbauda 183 Nangá Parbat 185 Proměna Hermanna Buhla 186 Krok do prázdna 187 Hrob Hermanna Buhla 188 Hirošima / stíny lidí 189 Svítáníčko 195 /Padá hvězda/ 196 /Ranní husté světlo/ 197 /Komu tomu dám/ 198
Prosvítání Na nebi hvězda… 207 /Pusť mě! Už svítá/ 209 /Než černé oči půjdou spát/ 210 /Noční hádka s T. S. Eliotem/ 211 /Třikrát jsi to uviděl/ 212 /Tekuté písky. Průřez trychtýřem/ /Záblesk ticha/ 215 /Nepálí, nežahá/ 216 Tenká vlákna světla 217 Poznámky k Prosvítání
219
214
Utopír
texty z let 1964–1967
– ři ý pran na y rank V ; ři ý vik E V ozelK ři í utop vrat u
Vranky na pranýři – Kozel VE vikýři; u vrat utopíři
Slova jsou chromá, sláma jim čouhá z očí; /do škopku s nima!/.
snopky ke spálení
ydunij uonijark uoltěvs daN ts í ř p i s u d u b yniven i yniv z ts i l ý n n e m a k icip rs mákesoP ť š í ř t e n a ts ů z uonm edeřp icvakíj dzính z uondapyv imin az uhomeN sy rk es míjob tiněmorp ěm uohom zyk ývazer v ímoděvs ísy rk žeN tzý rh ej enčaz i l a ks í ps i s o c e š v ts í n s i s í s u m
16
Miloslav Topinka
Probouzení
jinudy Nad světlou krajinou budu si příst z viny i neviny kamenný list Posekám srpici zůstane tříšť jíkavci přede mnou vypadnou z hnízd Nemohu za nimi bojím se krys mohou mě proměnit v rezavý kyz Než krysí svědomí začne je hrýzt vše co si spískali musí si sníst
Snopky ke spálení
Utopír
17
až do rána bílého V království heřmánku zvon vyzvání Zuzanu cikánku zabili cikáni Zesmutní obočí zmlkne vrána oči se orosí Až do rána Až do rána Neměli strpení až skončí zpěv co měsíc promění v krev Noc byla od světla rozedrána smrt oslepla Až do rána Až do rána
18
Miloslav Topinka
Probouzení
klinkání umíráčku Zemřely stařenky zimomřivé mřenky vítr je zavál za hřbitovy Verunky, Mařenky zavřely své střenky mlčí až za práh šetří slovy Plazí se travou k hřbitovu, při zídce bojí se teslice Koně už hrabou uprostřed světnice zasychá třeslice
Snopky ke spálení
Utopír
19
otesky Tam za tou tmou v hluku i v ústraní slova tak tnou do krve poraní Ti tam jsou psi hrdlo se zadrhlo hryžou a spí třou si hřbet o trdlo Roztřísnění trhají sítě jsou na umření pchá! ty nepřelstíte Křížem krážem kde je? zmlk tak naráz střídá stráže žene slova na mráz
20
Miloslav Topinka
Probouzení
jitření ran dost blízko úst Jak přiznám sněhu dávný hřích kam ústa dát kam ústa dát Smím spílat prstům zemřelých že nabízejí hlíně chlad Či blízkost vochluje můj hlad vězní uloupený hlas Nač stýskání Proč bych měl lhát až mi přijdou srazit vaz Stromy mě prostupují včas je měsíc mhlín; třeští smích Není kam jít Nechci je zmást A na dně dlaně jizva zlých Nač házíš písek po ptácích nemáš kde spát, hráz pustá Snímáš srp dřív než spadne sníh a ostýcháš se skrýt ústa
Snopky ke spálení
Utopír
21
a ostrévky, z jakého dřeva jsou ostrévky Blesk sežeh ženám drsné vlasy a déšť jim oči vyplavil, polím pak zažeh žitné klasy, psí vítr! popel nenavrací, palčivý smích, když suchý jíl se ustavičně v řece ztrácí, listí se sype, lněné hlasy zas záblesk světla zaplašil. Zatmívá se a stébla slámy se zaklánějí, zlomená letní noci, jejími trámy; ozývá se stesk po mrazu. Studem stulená kolena svírají trsy zimostrázu a na dně nářku, v klíně jámy krčí se smrtka schoulená. Sypej si popel, stínej ostře trávu, náhrobní kameny, na sotnách spíš ti někdo prostře, prvně však ruce zpřeráží. Zbývá ti skrýt se za kmeny; křídla tam tlučou jen do tváří, a suchý skřípot dřeva zastře zarytě vyschlé prameny.
22
Miloslav Topinka
Probouzení
obřad smáčení utopenců V průvodu v spřežení máry jdou zachmuřené tváře v průvodu v spřežení žalně jdou žehnají své víře Zní hrana ostře zvoní zní pohřbu nénie Stesk selhává Zvon troní spusťte žaluzie Hluboko v studni šedý plamen pálí zaváté závoje večer co večer ptáky klame láká je v záludné závěje Děvčátka s agnustkem na krku drásají dlaněmi kámen Hra končí Chůva je za ruku odvádí k stínadlu Amen
Snopky ke spálení
Utopír
23
zaříkání slov Rousali jsme se rosou, oba s bílýma očima, v sítinách. Koně už dávno vypřáhli a stíny stromů naproti na svahu se prodloužily. Zvonilo k nešporám. – Pojďme pryč – vykřik jsem; ale bylo už pozdě. Na stezce v poli klečela jedna z jezinek. – AMAJDAM – začala tak jako včera. – Dneska si nebudem hrát na ptáčky, ani na mrtvou rybu. Nechci tě ani proměnit v kámen. Budu tě trýznit daleko záludnějc, budu ti zaříkat všechna slova. GRIAU, GRIAU, klíčem tě zakleji, AMAJDAM, nemáš v co doufat, „strunooký“! Moře tě umoří, ráno zraní, upíři upijí, AMAJDAM, není v co doufat; tešeš si stesky a hlad tě hladí, stíny tě stínají a stud studí. Budu tě trýznit, že trní se ustrne, budu ti zaříkat…
24
Miloslav Topinka
Probouzení
– Střez se, babo, střez, přijde na tě běs, – zasykla Zenka jako včera halelujah! a jezinka zmizela. Kolem už zase siváčka nebylo. Vraceli jsme se prokřehlí podél navršených vozů obilí, po stejné stezce jako včera; beze slov.
Snopky ke spálení
Utopír
25
až zase příště přijdeš Nedotýkej se mne, máš drsnou tvář a příliš ostré ruce, nedotýkej se mne, tříštíš mě, lstivě, raději otevři oči a vyprávěj, kdo že to zemřel, tam někde vzadu, ale nedotýkej se mne, jsem v přítmí. Nedotýkej se mne, tráva je ostrá a zkrvené kameny tak úzce znějí, nedotýkej se mne, i stromy kolem jsou zraňující, když v únocí zarůstají listím cizí hroby, lij si svým hadům čerstvé mléko, ale nedotýkej se mne, prosím tě. Nedotýkej se mne, jejich prach se mi skřípotem zařezává do uší, nedotýkej se mne, je to jak klouzání kol v písku, jako když lámem okoralý chléb, kosti nebo suchý kámen, nedotýkej se mne, je pozdě.
26
Miloslav Topinka
Probouzení
Nedotýkej se mne, přinášíš mráz, vždy v stejnou dobu, odedávna, nedotýkej se mne, a zahoď ty okleštky, přece se nebudeš stále třást, to co jsem říkal jsou stesky plesky, jdi klidně spát, spát až za ráno, ale nedotýkej se mne, zatím ne. Nedotýkej se mne, vždyť se již rozetmívá a ptáci brzy znehybní, usmířeni, ale teď už mi nevěř a dotýkej se, dotýkej, máš útlou tvář a splavné ruce, dotýkej se mne, jen hloub a dlouze, jen aby nešla můra, ne, to už zas nejsi ty, ty se mne nedotýkej, až zítra.
Snopky ke spálení
Utopír
27
ovšem, za bezjitřních nocí Máš ústa mnohem hlubší než stačí k návratu hlušina rtů je kruší od hrotu ke hrotu Uštknutá, promáčelá nepřehlučíš stromy shrnu ti vlasy z čela v dlani se mi zlomí Kivizky hluše mlčí nalezly ospalou krušci slov rty mučí hýčkají vampolou Skrz naskrz pochroumaná modlenky na očích prý pryšec draný zrána konejší za nocí
28
Miloslav Topinka
Probouzení
z úhrobí Hloubím ti hrob a říkám: „Ruce.“ – „Tam. Pasou se trpce.“ Ptám se: „Snad škrábnutá?“ – Říkáš mi: „Ústa.“ – Bodají. Šípek z nich vyrůstá. Zříkáš se třísla, hořkých vlasů. Hnízdí zde supi. – „Zhořknou. Čas od času.“ Křehulky mrznou. Fičí z pasek. – „Had‑měsíc se zdvíhá.“ – Nůž se zasek. Snopy slámy, snopy slámy. – „Nač vlastně?“ Za rzí. – Prosíš pod drnem. „Nedrásej dásně!“ Semo tamo plašíš stesk. – Co noha nohu. „Pryč!“ – Splavují štěrk z cest.
Snopky ke spálení
Utopír
29
miodrag
„Má slova jsou střežena lidským hlasem – jen jím mohou být osvobozena“ Miodrag básník
Miloslav Topinka (1945, Nový Etynk) vystudoval psychologii na FFUK. Zúčastnil se devítiměsíční expedice Lambaréné po čtrnácti zemích Afriky. Vystoupil na Kilimandžáro, projel celou Saharu. 1968–9 pracoval jako redaktor Sešitů pro literaturu a diskusi, až do zastavení časopisu. Napsal scénář k celovečernímu filmu o Karlu Hynku Máchovi (1969–1970), natáčení však již bylo zakázáno. Poezii a eseje mohl v letech 1970–1989 publikovat jen v zahraničí. Knižně vydal sbírky poezie Utopír (Mladá fronta 1969), Krysí hnízdo (Mladá fronta 1970, celý náklad zešrotován; vyšlo až 1991, v Polsku pod názvem Szczurowisko, Przedświt 1993) a Trhlina (Trigon 2003, Seifertova cena). Verše v autorském načtení vyšly na CD v edici Hlasy (Triáda 2015). Kromě básnických sbírek vydal monografii o J. A. Rimbaudovi Vedle mne jste všichni jenom básníci (Trigon 1995), text k publikaci Snad nic, snad něco – práce na papíře Jiřího Koláře z let 1962–3 (Trigon 2001) a soubor esejů, článků a skic z let 1966–2006 Hadí kámen (Host 2008, Šaldova cena). Připravil antologii francouzské skupiny Vysoká hra (Torst 1993), texty Věry Linhartové (Český spisovatel 1993; Akropolis 2014; 2015), Karla Malicha (Trigon 1994; Galerie Z. Sklenář 2013), fragmenty Rogera Gilbert-Lecomta (Trigon 1996), Záznamy Jiřího Koláře (Paseka 2002), soubor esejů a studií Věry Linhartové z let 1962–2002 Soustředné kruhy (Torst 2010) a texty Henriho Michauxa Tvář se ztracenými ústy (Malvern 2014). Přeložil Rimbaudovy Dopisy vidoucího (Gallery 2000) a dopisy Rimbaudovy matky Vitálie dceři Isabelle (Rub 2015).
fra.cz