Jakub Řehák, Past na Brigitu by Éditions Fra

Česká poezie

Jakub Řehák Past na Brigitu

Jakub Řehák

fra

Česká poezie

Jakub Řehák Past na Brigitu

fra

Jakub Řehák (1978) vystudoval Vyšší odbornou školu filmovou ve Zlíně. Žije v Praze, pracuje jako redaktor webových stránek Městské knihovny. Básně, recenze a eseje publikoval nejčastěji v kulturním čtrnáctideníku A2, Kontextech, Respektu, Tvaru a Souvislostech. Je zastoupen v italské antologii nové české poezie Rapporti di Errore (2010) v překladech Antonia Parenteho a ve výběru Petra Krále. Spolu s Miloslavem Topinkou byl editorem antologie Nejlepší české básně 2010. Debutoval básnickou knihou Světla mezi prkny (2008), která byla v roce 2009 nominována na cenu Magnesia Litera a Cenu Jiřího Ortena.

fra

Jakub ล ehรกk Past na Brigitu

Od téhož autora ve Fra Světla mezi prkny, 2008

Jakub ล ehรกk Past na Brigitu

fra

Česká poezie

Jakub Řehák Past na Brigitu Redakce Petr Borkovec Reprodukce na obálce František Matoušek, Kindertherapie II, 2011 Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2012 jako svou 124. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první © Fra, 2012 Text © Jakub Řehák, 2012 Cover artwork © František Matoušek, 2011 Author photo © Radek Brousil, 2011 ISBN 978-80-87429-37-2

AA016

Obsah Vyhynulá kniha

Ur Brigita 11 Paví chvost 14 Černé kudy 15 Májová země 16 Prázdniny teprve začínají 17 Nádraží S. 19 Popis města 20 Vyhynulá kniha 22 Z Maxe Blechera 26 Pecny chleba 27 Tví chlapci 28 Dětství 29 Past na Brigitu

Návrat 39 Mobilem vymačkal jsem dobrodružství 40 Skladiště 41 V jazyce Sevan 43 Pátrání 45 Ranní epos – Byt 47 Zóna – Zborovská 48 Černý med 50 Patronka černé vody 51 Past na Brigitu 52 Dny grémií 56 Yellow Umbrella Opens a Chaotic Season

I. V Libni se narodilo světlo 59 II. Z raketového léta 63 III. Egretta nigra 66 IV. Příběh paprsku 70 V. Vyzvání na cestu 71 Epilog 77

Vyhynulรก kniha

V dívce je veškerá podlost darebáka a gymnazisty. Baudelaire

Ur Brigita buď jak buď Brigito prý jíst a svlékat se z šatů je to samé sepnuté dlaně nad hlavou pohyb krku udávající rytmus ze strany na stranu: asa-nisi-masa asa-nisi-masa cvrček černý špendlík schovaný dovnitř úst do klopy saka dveře za nimiž to je cítit pilinami v rozích místnosti plechové kýble s pozdravy těla Brigito i když se nám to nezdá stojíme s rukama za hlavou proti zvlněné vlhké omítce držíce snad jen kůží čela kus papíru na který psána bude noc černoši drží v rukách saxofony či kvéry Brigito možná houba řekne nám kde jsme se to octli mokrá vyplula z tmy nyní u laťky školní tabule ještě s bledým popraškem křídy výsměšně světélkuje okolo nahrnutých lavic výkřiky otvíraná dvířka s rozpadajícími se zámky laťky zbytnělé sirky jejichž žluť čeřila výsměšnou kouřovou clonu valící se po chodbách zatímco byla slyšet hudba a chlapi v saku s hubami černými od krémů na boty svítili do nás vyleštěnými nástroji 11

Brigito milovat ne šoustat a vědět znát slova tvá koruna černý žalud na čele buď jak buď žádná Lubjanka či Bartolomějská nevoní pilinami jako cirkus to jsi řekla a já do rytmu facek přitakával s nateklýma očima psací stroj na stole zaznamenal i několik zubů co omylem vyrazila čísi nedbale napřažená pěst strejc konající službu dozor na židli poklimbával černá rtěnka na bílém papíru od klobásy třikrát přežvýkaném Brigito co určuje tato noc zavalená sněhem? pohlédl jsem ti do očí hleděla na mne temná dřeva přichází-li zima žebra topení podobně jako žebra na těle vydají do místnosti nezanedbatelné množství tepla

Brigito ve chvíli kdy vstoupím do tebe budu cítit pach benzinu jazyk pracuje ve tmě za nás oba černé paže luk bílé paže hrazda stisknutá ve snaze o výmyk pojď budeme žít v noci cvrček polknutý tvými ústy klepe krovkami o má patra během zimy vydáváš důvěrně známý zvuk letního večera zářivka na stropě nadouvá ústa pruhem světla Nougé: vzpomeň si že zatímco jsem se do tebe nořil vjel jsem do tebe i svým prstem a tvůj prst vjel do mne v půlnočním panáku hořela politika číhal jsem kolem tvých ramen rozsvícených jak odjezdy aut

Paví chvost Dům, po jehož stěně nikdo z nás nepřejel rukou, jen kamarád přehnul se přes plot a kov dřel mu kůži břicha. Odpoledne neslo vazký tuk z příliš nalitých rynglí, prach sypal se horkou ulicí, z kyprého břicha zahrady vstávaly k nohám rozevláté stonky dutých trav. Šplhali jsme po rozmotané cívce vzhůru do prvního patra, bosáž pražena vyschlým sluncem, vzduch chutnal po kedlubnách. Brigita čekala usazena v křesle, na prstech lascivně trochu másla z lemu vykasané sukně. Pohyb dlaní po vystouplé krustě brizolitu připomínal pohyb rukou po loketní jamce, po výztuži kolena. Pod námi dál chvěl se paví chvost ze železných trubek.

Černé kudy nudíš se odpoledne mezi lavicemi na učilišti plném zbytečných povelů nedáš si říct a uprostřed hodin uhlí šití a gymnastiky utíkáš do polí dívat se na továrny za městem slunce polyká očazené zídky vzduch sytí se močovým dechem nádražní putyky zbrojovka dýchá dělníci svačí housky u kašny ječí klaksony cigareta nejlépe chutná v máji ale ty po dlouhé době zas roluješ punčochy ke kotníkům leháš si nahá podél tras rezivějících kolejí teplo punčoch na studené ztvrdlé zemi pohyb paží drhnoucí o nevypranou kůži těla kolem do klubka stočené ztroskotané vlaky klidní spáči před branami poledne co je to za zemi a kde se nachází rozpálená jak nůžky jak bledé nohy ze sukně splývající jen lehce pod zadek už žádné úmluvy s vyhaslými okny ze střech činžáků padá jak plachta černé kudy kudy jít 15

Májová země hmota na rukou schovaných v křoví písek pod vrzajícím prahem uchyceným nedbale k zemi dvěma závlačkami řekla jsi perla to je korýš obrostlý chlopní snivá mentolka líbí se všem bílé paže a májové stuhy vrací se do módy dýně a hlavy polibky v dužninách noční ocet podél horkých polí vůně v zahradách s pohozenými bedničkami od sazenic možná v nich hledáš řádky co nedbale psala prsť po okraji květináčů kdo rozumí chce blíž k zemi k májové zemi máváš

Prázdniny teprve začínají a tak když uháníme chodbami čpícími kolomazí přísné ruce nakynou ve dveřích je úsvit a s ním i ty tajemná v tmavých teplákách je to pro tmu říkáš žádné dějiny žádné pohyby pod dekou jen tabák zvolna se sypající mezi prsty jsem pro tmu říkám pak ti jdu za očima z lyzolového lina podlahy v tělocvičně linou se první zvuky našich trepek ach to věčné přesouvání nástrojů odpověď bělá se na železné tyči až tam nahoře kam je třeba šplhat život je zvuk za bytelnou bednou jednou jsi to řekla ale podstata učitele zůstávala nejasná podobně jako sadistická okna dohlížející na naše snažení zplihlé tak že i vlajka na zmoklém dvoře bledla by závistí prostorem parket projíždí svižná bedna a my jsme v ní ukryti jako ve vozidle paže se v šeru opakují střídavý akord tmy střídavý akord těla žíly se rozsvěcují jako žárovky poblíž šaten kde poprvé jsem hmatal vlhký prach nesvíral nátělník a neznal cestu zpátky 17

budu ti vyprávět o místech plných dřeva řeknu ti jak se vítr točí podél hlávek zelí naskládaných v bedně za skříní jak reznoucí pumpa dávkovala přesně vodu a s ní i čas co přesně znamenal déšť zvonící o prasklý okraj sklenic? nic věř mi nic prázdniny teprve začínají

Nádraží S. kam jsme se hnuli zpívala tráva vlajka smíchu v prohlubni parku pod košilí kostka másla celý svět vyčichlá letní srst s kloboučky světel jak jsme je zahlédli z jedoucího vlaku když jsme se vraceli bylo slyšet zrnění léta ve zježených pásech městských cest tak město pozdravuje křoví jímž utíká dech před spícími vlaky utíká pryč a tmavne v černajících zdech nad zrušenými ploty rez a kus trávy kam jsme se hnuli zpívaly umývárny škvára

Popis města letecké mapy města překrásné plíce překrásná střeva sněžné tunely uprostřed zimy toulal jsem se v patrech kancelářských budov neznámá řeč přicházela řekni mi kde všude jsem tě potkal – potkal jsi mě v kurníku s ústy od slepičí krve – není to pravda – řekni mi kde jsem tě potkal – schoulenou do klubíčka v jámě zdi vesnice obracely se v žáru k napěchovanému nebi hlína očí vyprahlá na šňůrách od mozkových plen zářivých jako písek leklá krev roznášená z podbřišku poledním hmyzem – není to pravda nikde jsem tě nepotkal – píšeš mé dějiny ale nic neznáš raději běž vysokou trávou chytni kolem hlavy úpal zapomenutá nádraží svítila do noci červeným světlem poznával jsem tvé nohy zahalené v kouři jednou v zaměstnání při močení hleděl jsem z malého okna záchodu na tramvajovou zastávku a myslel že se rozpláču v tu chvíli při cestách do vesnice ledová krusta kolem nás ploty skřípavě visely z hromady dlažebních kostek tam jsem tě každé odpoledne vídal jak přicházíš 20

fra.cz

Jestliže můžeme nebýt, kde jen to dokázat? Hamburg, Palermo, Berlín nebo Beograd.

Jestliže můžeme nebýt, kde jen to dokázat? Hamburg, Palermo, Berlín nebo Beograd. Cédric Demangeot, Slota Viola Fischerová, Hrana Petr Borkovec, Milostné básně Ondřej Buddeus, rorýsy Karel Urianek, Beránek Michał Witkowski, Královna Barbara Veronika Bendová, Nonstop Eufrat Ivana Myšková, Nícení Připravujeme

Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři Jean-Claude Izzo, Chourmo

fra.cz

Právě vychází

fra