Lukáš Horák, Amensch by Éditions Fra

Česká poezie

Lukáš Horák Amensch

Lukáš Horák Debut

fra

Česká poezie

Lukáš Horák Amensch

fra

Lukáš Horák (1987 v Brně) studoval žurnalistiku a religionistiku. Básně uveřejňoval na serveru Písmák a na záchodcích brněnských hospod; a také na serverech A tempo revue, Literární.cz a v almanachu Wagon, v revui Weles, Psím víně, Hostu či H_aluzi. Elektronicky vydal básnickou sbírku Euromancer. Zastoupen v Nejlepších českých básních 2011, v Hořovicích Václava Hraběte zvítězil o rok později. Žije v Brně.

fra

Lukáš Horák Amensch

fra

Česká poezie

Lukáš Horák Amensch Redakce Jonáš Hájek Reprodukce na obálce Michaela Vrbková, Tady jsou čtyři slova, 2012 Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2014 jako svou 150. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první © Éditions Fra, 2014 Text © Lukáš Horák, 2014 Cover artwork © Michaela Vrbková, 2012 Author photo © Radek Brousil, 2014 ISBN 978-80-87429-64-8

AA024

Obsah prázdnění 9 makrokosmos 10 parcely 11 letmo 12 mattea 1994 13 souhvězdí polypů 14 uprostřed neděle 15 protentokrát čechy a morava 16 bůh dálky 17 sen 18 zahrad ničení 19 ten pravý úhel 20 brnofila 21 den pátý 22 v tomhle parku 23 nádehra 24 odlitby 25 nejsem surrový 26 moje gotika 27 jsoumraky 28 na noze niny 29 výklid 30 neživý plot 31 trofeje 32 kuřecí čtvrtky 33 poslední menu 34 privilegium 35 amensch 36 já stopař 37 epos o klimešovi 38 rozpustím máslo 39

sídlo 40 polotvary 41 intimýt 42 vila 43 spam 44 spolu 45 hero inn 46 kus 47 dva čtverce světla 48 období námluv 49 spirály 50 art deco 51 taje 52 lada hovno 53

prázdnění nějak jsme přišli o jaro v nehybné chvíli za výlohou kde ty s lžící ve vejci sedící německý pár a stojící vzduch kterým každou vteřinou prostřelí možný holub na výpravě hluboko do útrob hotelu jen já vím kdy sem chodívá červen je to jen malá změna když se písmena cedule na stánku ovoce zelenina přes noc změní na zmrzlina

makrokosmos poprvé jsi to začal tušit když ti předvedla proměnu těch jejích krysaříků v ohaře pokorně čekající na výplatu ještě horké krve zvířete většího než ty sám a teď po prsa v houštině odkud jsi před chvílí z vlaku zahlédl sadaře změnit genetický kód aby ve formě keře odměnil kopřivami popálené sběrače temně sladkým masem malin už víš že ty jsi ten určený ke ztrátě vlastního lidství snad jediné šanci na objasnění záhady lidské smrtelnosti v křupavém těle hmyzího nomáda

parcely z výletu na chatu ještě týden není návratu pravačka číhosi strýce zanořená v šachtě už téměř zapojila motor filtrace druhá ruka teď útočí na ty nejstatečnější z dětí coby velký modrý had příjemný odpolední lov děti s fingovaným jekem nabíhají na hadí ústa a nedbají hlasů matek vycházejících ze země jen když se ženy zvednou k protáhnutí nebo nadskočí před tlejícím kusem kočky můžeme z bezpečí naší parcely zahlédnout jejich věkem ztěžklé hlavy a přitom by se spíše děti měly štítit když jim mezi prsty u nohou proteče shnilá drť listů společně s prostředkem k smytí dějin zimy uvnitř kutilsky zazimovaného bazénu

letmo zatímco ostatní močí zbavují plot hlíny my dva mezi lampou po sobě rozpačitě vrháme stíny

mattea 1994 tehdy mě přinutila otisknout palec do dlouhého těla plotu a on povolil vstup pak mi pusou a trochou loktu zlomila hlas a já zpoza jejích zad naposled uviděl místo kudy nemohl jít nikdy člověk jen kamení náhodou vrásnění srovnané do tvaru pevnosti jako teprve předzvěst jeho příchodu

souhvězdí polypů ve stínu padlého těla plynovodu vyrušeni každodenními sběrači mědi páteře zbylého listí nehybné jak spáči st. james’s parku a souhvězdí z pih na jejím zadku spěšně přejmenována

uprostřed neděle ještě mi nepřišel pohled z teplých krajů protějšího domu a sám jsem jich poslal desítky některé často třeba večer té mladé matce na čtvrtém balkonu některé ty z pouhé potřeby rozhledu se častokrát zasekly do omítky nebo neprošly přes záclonu tak vím jen vůně některých nedělních obědů jak právě sedíme odděleni zdmi a patry každý máme vlastní město a zatímco protější předdomí lemuje zdechlina koně a vyschlá těla vietnamských zelinářů na naší straně ulice teď rozmar větru odhalil kulaté suché lysiny navždy mokrého chodníku aspoň na chvíli než padlé popelnice postaví zpět náhodný kolemjdoucí

protentokrát čechy a morava nad hospodou soumrak udělal z mraků nové pohoří ti s pusou pořezanou pivy stále sedí uprostřed vypnutého zvuku zápasu a všechna ta síla hbitost a rovnováha je jenom krocení divokých jazyků pod nápisem pivo ví o limo vzájemně nevěříme svým úsměvům

bůh dálky v hodinách piva do kelímku a všetečných dětských naháčů by nemělo nikdy vycházet slunce to na asfaltových čtvercích pukají srdce míčům a vše posedá bůh dálky aby pak dívkám ve stínu čerstvě vzrostlých slunečních panelů byly zmapovány krémy nově vzniklé kontinenty a všechny jejich proláklíny a ty ses další den mohl znovu probudit s pachutí nezralých oliv a dlaněmi hladkými srstí známého psa který do týdne pojde někde na slaném předměstí palerma

sen tak dlouho si tu budu hrát na boha který povoluje patou množství vypouštěné vody a v útlém odtoku své koupelny přivolává povodně že si tam přimyslím i město a příběh v bezvětří uvíznuté lodi plné hlídacích chlapů s přívětivými břichy a pohledem tvrdým a přitom tak věrným jako jsou jejich psi a jestli území zůstanou bez dozoru nic z toho nesmím napsat nebo stvořím mýtus až mi v chaosu koupelny sám otec hlídačů padne k nohám zase se totiž zvedne vítr a mýdlová voda odkryje první kus plastu

zahrad ničení asi jsem byl sám kdo poznal že město se znovu vylilo z břehů už tady sice měsíce sbírám známky života ale dnes tu byly prvně dvě lesbické ženy umlčeny koktejly zatímco jejich dítěti ze zad rostl slunečník umělý trávník rudě kvetl rozfoukanými podtácky nová číšnice se na chvíli opřela o jistotu všech obsloužených hostů asi jsem byl jediný komu tehdy se nabídla otázka jaká další vesnice se příště stane městskou částí již kolmo protne kolejiště

ten pravý úhel vše záleží na hloubce sepětí s přírodou ve schopnosti ještě rozkódovat varovné symboly vychcané do haldy písku k níž tě tak dlouho nutila jít nutnost vyprázdnění a taky stud ten pocit obnažení stehen před místními zraky proto teď namísto kradmého tušení pohlaví těla pomalu mizícího v černé látce před plotem městských lázní tak zvláštně zbožně pozoruješ krajinu které nesluší čistá obloha spíš smuteční věnec mraků jakoby ukradených odkudsi z jotunheimu pod nímž dědci podezřívají vrány že jenom čekají až vylezou ven a chcípnou v domcích kde stačí dobře nafingovat spánek a brzo uslyšíš otcova slova rozloučení uvíznout ve vousech 20

Lukáš Horák (1987) je autor silně vizuální, přesto si jeho básně spojuji s čichem: je totiž stopařem zlověstných znamení či značek, lovcem klukovských dobrodružství a zapovězených chvil. I kdyby mělo jít jen o hru na zapovězenost. V jádru Horákových úskoků je totiž hlad dravce; podstata se neskrývá ve vtipných významových výkyvech, ale v jakési verzi obhajoby vlků.

fra.cz

Jonáš Hájek

Lukáš Horák (1987) je autor silně vizuální, přesto si jeho básně spojuji s čichem: je totiž stopařem zlověstných znamení či značek, lovcem klukovských dobrodružství a zapovězeNovinky ných chvil. I kdyby mělo jít jen o hru na zapoKarel Urianek,V jádru BeránekHorákových úskoků je totiž vězenost. Janhlad Frolík, Útěcha z ornitologie dravce; podstata se neskrývá ve vtipných Kateřina Rudčenková, Chůze po dunách významových výkyvech, ale v jakési verzi obhaOndřej Lipár, Komponent vlků.Filtrační papíry Petrjoby Maděra, Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme

Jonáš Hájek

Kristina Láníková, Pomlčka v těle Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš Miloš Tomasco, Sám tebou Tašo Andjelkovski, NID

fra.cz

Připravujeme

fra