Antologie současné polské poezie by Éditions Fra

12 . Poezie Polsko

SvětováEdice poezie X

Antologie současné polské poezie

Justyna Bargielska Tadeusz Dąbrowski Jacek Dehnel Julia Fiedorczuk Szczepan Kopyt Antologie současné polské poezie Bartosz Konstrat Piotr Macierzyński Joanna Mueller Edward Pasewicz Marta Podgórnik Krzysztof Siwczyk Wojciech Wencel

fra

12 . Poezie Polsko

Světová poezie

Antologie současné polské poezie

fra

Antologie současné polské poezie

Antologie současné polské poezie Grzegorz Jankowicz, Lucie Zakopalová (eds.)

fra

Kniha vychází za finančního přispění Knižního institutu – Překladatelského programu (c) POLAND a Polského institutu v Praze. This publication has been funded by the Book Institute – the (c) POLAND Translation Program.

Světová poezie

Antologie současné polské poezie Uspořádali Grzegorz Jankowicz a Lucie Zakopalová Přeložili Michael Alexa, Jiří Červenka, Jan Faber, Barbora Gregorová, Jan Jeništa, Renata Putzlacher-Buchtová, Lucie Szymanowská, Jaroslav Šubrt a Lucie Zakopalová Předmluva Grzegorz Jankowicz Redaktor Petr Borkovec Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2011 jako svou 107. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první Náklad 450 výtisků Czech edition © Fra, 2011 Text © Justyna Bargielska, Tadeusz Dąbrowski, Jacek Dehnel, Julia Fiedorczuk, Szczepan Kopyt, Bartosz Konstrat, Piotr Macierzyński, Joanna Mueller, Edward Pasewicz, Marta Podgórnik, Krzysztof Siwczyk, Wojciech Wencel, 2011 Selection © Grzegorz Jankowicz, Lucie Zakopalová, 2011 Foreword © Grzegorz Jankowicz, 2011 Translation © Michael Alexa, Jiří Červenka, Jan Faber, Barbora Gregorová, Jan Jeništa, Renata Putzlacher-Buchtová, Lucie Szymanowská, Jaroslav Šubrt, Lucie Zakopalová, 2011 ISBN 978-80-87429-15-0

AD002

Obsah Grzegorz Jankowicz

Poetical Psycho 13 Justyna Bargielska (přeložila Lucie Zakopalová)

Trauma o pejskovi 29 Léto a jaký má vliv na dívky z dobrých rodin 30 Jak to zvládala bez M. 31 znovu je potom 32 Dating sessions 33 Pamatujete si na náš poslední prázdninový večer? 34 Ostrov na ohybu vln 35 Nejznámější fotografie 36 Kukání 37 Zkrátka a dobře 38 Zebra 39 jsem jenom já 40 Tadeusz Dąbrowski (přeložil Jiří Červenka)

Třicetiletý chlapec svatosvatě přesvědčený 43 Naskenoval jsem svoji fotku z první třídy 44 Báseň ze současnosti 45 Slovo jablko neobsahuje žádnou pravdu 47 Mezi odlivem myšlenky a přílivem 48 Dobro a zlo se ve mně přestaly přít, vyrostly 49 důsledně 50 věřím 24 hodin denně 51 Druhá část pravdy 52 Živý nerozumí mrtvému mrtvý rozumí 53 Kolikrát už jsem v životě umřel – těžko říci 54 Mikádo 55 Večírek 56 Fragmenty milostného diskurzu 57 To je první verš. Ten verš nemá žádný smysl 58 7

Jacek Dehnel (přeložil Jan Jeništa)

Il Sogno 61 Muzeum anatomie – srna 62 Hostina 63 Ars poetica 64 www.gaydar.pl 65 Varšava 67 Štěstí 68 Obr. 370, Hrb v důsledku tuberkulózy páteře 70 Obleva 72 Třešně 73 Julia Fiedorczuk (přeložila Barbora Gregorová)

Kyslík 77 Po 78 Divadélko 79 Ukolébavka 80 Sorella la luna 81 Fotosyntéza 82 Pevniny a oceány 83 Echo 84 Doma by mělo být místo i pro zemřelé 85 Orionovo rameno 86 Milenci na otevřeném moři 87 It has been played once more 90 chtěla bych mít mistra 92 Szczepan Kopyt (přeložila Barbora Gregorová)

m.c. raskolnikov 95 postmoderna a syndrom nudy 96 běh 98 telepatie, telefon 99 básnička z kyselého zelí 101 8

times new roman 102 německá konverzace 105 vítěznej oblouk 106 bez názvu 108 kavkaz 109 ježíš 110 anarchist cookbook 111 harmonie koloběhu 112 budoucnost je světlá 113 Bartosz Konstrat (přeložila Barbora Gregorová)

Rtuť, kámen 117 Pískot 118 Contes barbares 120 Dvě básně 122 Na houpačkách 123 Porto Anne 124 Tonno intife 126 Kyvadlo 129 Zkratka 130 Smrt v Benátkách (či kdekoli) 131 Vetřelci 132 O tirácích a tirech 133 O dvojakém půvabu sebejistoty 134 Mystérium nedokonalosti (XVI) 135 Piotr Macierzyński (přeložil Jan Jeništa)

měl byste chvilku na vyplnění stručné ankety 139 takže za předpokladu že je Bůh 140 nikdy jsem ti to neřekl 141 kdyby se tak láska dala skladovat v lahvích nebo bateriích 142 Těm co se chystají skočit pod vlak 143 viděl jsem že křesťané 144

občas se vidím na pravé 146 nějaká holka na ulici mi podala leták 148 co jsem mohl čekat 151 Když jsem si přečetl oznámení 152 Joanna Mueller (přeložili Renata Putzlacher-Buchtová a Michael Alexa)

Bol tabule 155 Korektura 156 Metagenerace 157 Aneb vždy citát 158 Šklebím se do zrcadla 159 diptych. domovská stránka 160 nedůmluva. biografická notička 161 zdobníček. ad benevolum lectorem 162 bratříčku, volám, bratříčku. šoulet 164 zmizík. autokenotaf 165 Edward Pasewicz (přeložil Jan Jeništa)

Exotické rybce z akvária v Café 2000 169 Prokofiev andante sognando 170 Malta 171 Hry a hříčky 172 Použité zboží 173 Pohádka 174 Divoká městská opice 175 Kluk v červených teniskách 176 Ještě není ráno 177 Koňak pro Mahákálu 178 Marta Podgórnik (přeložil Jan Faber)

nekrvavé lovy 181 uprchlík bez příčiny 182 melodické pozadí 183

pravá k levé 184 paradiso 185 ročník 186 vliv měsíce 187 nová prohlížečka 188 Radost a Relax 189 Šestitýdenní stipendium v Sanockém sanatoriu 190 korporace 191 Festival zpívané písně 192 bilancování 193 Latinskoamerické epizody 194 Děvčátko v červené 195 Krzysztof Siwczyk (přeložil Jan Faber)

Zbytečná diagnóza 199 Němě 200 Vize na obrazovce 201 Hlavy 202 Profil fotek 203 S koncem 204 Apel, stav 206 Tabu z armádního výprodeje 207 Zeď echa 210 Vzájemná dohoda 212 Wojciech Wencel (přeložil Jaroslav Šubrt)

Píseň písní 215 Óda na slivovici 217 Podzemní motýli 220 Konipas 221 Uragán šílí v sadu 222 Zmrtvýchvstání 223 Imago mundi: Devátý zpěv 224 (přeložila Lucie Szymanowská)

Poetical Psycho Poznámky k současné polské poezii Psychotický charakter naší doby

Jen málo textů se pokouší nastínit úplný přehled nejnovější polské poezie, tedy tvorbu generace narozené v sedmdesátých a osmdesátých letech. Proti podobným absolutním kritickým přístupům nejčastěji stojí argument, že současná polská básnická scéna je – z estetického, myšlenkového, politického i společenského hlediska – příliš různorodá. Existuje příliš mnoho rozmanitých básnických projektů, mezi nimiž často nejsou žádné bezprostřední vztahy, než aby z nich bylo možné utvořit nějaký model. Navíc nejsou v řadě případů programově jednolité, vyžadují individuální, ne komplexní kritický přístup. Několik pokusů představit mapu nejnovější polské poezie skončilo fiaskem – plnily především propagační funkci, obracely pozornost čtenářů k nej novějším jevům a vyvolávaly literární diskuze, ale z časového odstupu vidíme, že jejich kritický přínos byl malý1. Na proměny dnešního básnického jazyka se ale můžeme podívat z perspektivy literárních a společenských podmínek, ve kterých funguje, hledat kulturní činitele ovlivňující v posledních přinejmenším třech desetiletích polskou poezii. Pohled na modální rámec společnosti z odstupu nám umožní pochopit 1 V roce 2003 se o něco podobného pokusil Igor Stokfiszewski v zajímavém kritickém textu Europa. Poetical Fiction, v němž se snažil představit proměny poezie v devadesátých letech. O šest let později popsali Bartosz Sadulski a Przemysław Witkowski poetickou mapu generace narozené v osmdesátých letech v článku Rozponanie pola walki. O poezji roczników 80. (Rita Baum 13/2009).

dynamiku myšlenkových a estetických změn. Poznat a popsat určité diskurzivní strategie polských básnířek a básníků pak bude jednodušší. Současná polská poezie svým způsobem připomíná všežravá zvířata, v jejichž žaludku najdeme staré pneumatiky, plechovky, lana a další náhodné předměty. Můžeme-li básnický proces přirovnat k trávení, pak je nová polská poezie schopná pozřít (a zároveň vyloučit) všechno, představuje se čtenáři jako druh bezedného archivu skutečnosti. Nutnost uspořádat tento archiv je úkolem pro autora i pro čtenáře. I v případě, že se z obsahu archivu nedaří vytvořit jednotný model a sám archiv se víc a víc utápí v chaosu, můžeme popsat podmínky, v nichž funguje, dokážeme načrtnout hranice území, po kterém se všežravé zvíře zvané poezie pohybovalo. Trasy jednotlivých cest nejsou sice ještě stále prozkoumané, ale už víme, kde hledat. Mým průvodcem po tomto území bude spisovatel, jenž s polskou poezií (a někteří by dokonce řekli, že s poezií vůbec) nemá nic společného. Je to Bret Easton Ellis, který před více než dvaceti lety napsal román American Psycho, příběh mladého muže Patricka Batemana, makléře na Wall Street. Ten tráví čas především nakupováním stylového oblečení, sledováním porna, pravidelně navštěvuje newyorské restaurace a kluby, souloží a zabíjí ženy. Nevíme, jestli popsané vraždy opravdu spáchal Bateman, nebo jsou jen výtvorem jeho představivosti. Hlavní hrdina každopádně žije v rytmu konzumu – hltá další jídla, kupuje si nové obleky, vyměňuje elektroniku, hromadí lifestylové časopisy, zneužívá a zabíjí další ženy. Cílem autora románu bylo vyvolat společenský skandál, prodat knihu v gigantickém nákladu a získat slávu a mnohamilionové tantiémy. Jen tak „mimochodem“ se mu podařilo stvořit jeden z nej14

převratnějších literárních textů poslední doby. Walter Benn Michaels upozorňuje na fakt, že Ellisův román má kritický potenciál, kterého si na první pohled nepovšimneme, protože se soustředíme na detailní popisy dalších vražd. Ellis narušil jedno z nejsilnějších tabu americké společnosti: jeho hrdinou je bohatý člověk, který pohrdá představiteli nižších společenských tříd. Jinak řečeno, spisovatel nepokrytě odhaluje mechanismy utvářející třídní rozdíly, které se Amerika, a nejen ona, pokouší všemožně ukrýt. American Psycho zmiňuji ovšem z jiného důvodu. Román skvěle vystihuje roli, kterou v naší psychotické kultuře plní poezie. Čas od času Bateman analyzuje texty písniček svých oblíbených interpretů. Ellis vyprávění prokládá dlouhými vnitřními monology hrdiny, svébytnými kritikami. Ve filmu pronáší Patrick své „kritiky“ v přítomnosti známých, což překrucuje původní záměr. Bateman analyzuje básnické texty jen pro svou vlastní potřebu. Písničky a básně potřebuje jako pojivo prvků roztříštěné skutečnosti, v níž se pohybuje. Jsou jediným – nestálým, ale vytouženým – stabilizátorem symbolického řádu, ve kterém si Bateman neumí najít své místo. V jistou chvíli pronáší: „Proklínám celý svět a vše, čemu mě učili: principy, pocty, morálku, kompromisy, znalosti, soulad, modlitby – to všechno bylo špatně, to všechno se minulo účinkem.“2 Celý symbolický řád je tedy nedokonalý, pomýlený, nekoherentní – veškerá jednota je jen předstíraná. Neexistuje žádný prvek, který by se mohl stát vztažným bodem, neexistuje cíl, k němuž bychom měli spět. Pocit prozatímní plnosti a řádu se objevuje jen tehdy, když hrdina 2 Přeložil M. Konvička (Bret Easton Ellis, Americké psycho, XYZ 2007, s. 357).

všechno zapomněli a začali tančit a zpívat, a vyvolali tak vlnu pohybu. Tento ironický verš můžeme číst mnoha způsoby a umožňuje nám porozumět, proč román Ellise končí totálním fiaskem. Místo poslechu hudby a analýzy textů písniček měl Patrick Bateman tančit. A k tomu bych chtěl vyzvat i vás po přečtení této antologie. Grzegorz Jankowicz

Justyna Bargielska 1977

Básnířka a prozaička, laureátka jednoho z nejprestižnějších polských ocenění – Literární ceny Gdynia (2010). Poezie Bargielské vyrůstá z každodennosti, kterou básnířka přetváří do fantastických obrazů a metafor, snových situací. Jedním z ústředních témat jejích básní je smrt – blízká, tělesná i fantaskní a obrazná, ale najdeme v nich také konkrétní obrazy a situace, jež autorku obklopují: rodina, děti, přátelé, byt nebo okolní krajina. Vydala tři básnické sbírky Dating sessions (2003), China Chipping (2005) a Dwa fiaty (Dva fiaty, 2009), naposledy soubor poetických próz Obsoletki (Obsoletky, 2010).

Trauma o pejskovi

Při čištění zubů jsem řekla manželovi: bojím se, jestli poznám, že jsem umřela. Je smrt jako snít sny jakoby ne vlastní nebo spíš připomíná dvě stě tisíc černých perliček, které za námi padají do odpadu. Keep dying, řekl muž, zjistíš to. Pluj, světlá plachetničko, dopověděla jsem pro sebe, nemysli teď na děravé oko, kterým tě pozorují, aby tě potopili. Ale přiznávám, vyděsil mě ten souboj pejska s tramvají, když muž řekl: nedívej se a za listem dlaně se pejsek zvedl, byl tak velký a zval nás všechny do svého rozpáraného břicha, kde už čekal kněz, nahé stromy a město postavené z písku.

Léto a jaký má vliv na dívky z dobrých rodin

V noci vyl pes, od dvou do čtyř, žádné okno v ulici se nerozžehlo. Jen já ho slyšela? Ohlušená srpnem prospávám poledne, v lipové narkóze netečná k žáru, který líže stěny. V noci slyším líp. Nesvírá mě vedro, beru tedy tvou ruku bezvládnou a těžkou a dávám si ji na bok, abych nevyskočila a neutekla tam, kam bych se ve slunci musela plazit. Zdá se ti o mém těžkém dechu a pulzování krve černé nocí. Ráno mi radíš, dej životu zase rytmus, takt příměstských vlaků, cinkání kapek rosy, zvonku zmrzlináře z cívkového magnetofonu, dechu jiného muže. Ne, to já si sama tvým jménem – protože ty mi vždycky jen dobře – radím už nadobro se zaprodat lízátkům ze stánků a dusným roklím.

Jak to zvládala bez M.

Vešla do kuchyně, otevřela kredenc, nadzvihla víko cukřenky, kleštičkami jak prsty souchotináře vyjmula kostku, položila ji na stůl, proudem připluli mravenci. Otevřela ledničku. Otevřela skříňku pod dřezem, sklenici s homunkulem stojící vedle koše na smetí, plechovku šprotů vylila do záchodu, ach, svoboda. Otevřela skříň, trochu pozdě, mezitím už uschnul steskem ten, který tam seděl. Zpola vysunula všechny šuplíky. Svlékla si šaty. Dostat se z těla jako z hořícího auta než bude pozdě.

znovu je potom

teprve teď vidím kolika způsoby lze psát básně o smrti na takovou tetu maruš z podlesí čekají po těžké večeři horké sny o cikánech a za dlouhou srpnovou zdí nekonečné kamení ty mě v ojíněném autě vezeš s horečkou do mrazu jazyk se mi lepí k okénku ale tahle část mě nepálí nejvíc jsem velmi nemocná tak moc jsem hvězdičkou sněhu budíkem který odkrajuje další minuty na šest kratších dílků důkladněji schovaných uprostřed sněžné výšivky chci mít takové šaty zařiď to a pak ať mě z ní klidně vyloví nebo ať ležím pod sklem jak fotka panny marie kterou soused pořídil když se stal zázrak na zahrádce

Dating sessions

Jasně, že chci: zmrzka, pak na skok do Sopot, taxikář nás tam hodí za pánbůhzaplať. A spropitné půjde na haciendu, aby se měl kde honit kolem stolu. Na dobrou noc vrt při hledání Austrálie a rande v hořícím tunelu. Pokud to zrovna nedostanu. A tak vůbec to chci. Skousnutý jazyk otekl a konečně vystrčil, co chtěl dodat. Mysli jako ten muž, co leží vedle, a svět roztáhne kolena. Požádej ho o ruku, až vstane. Mezitím mu tě zlé ženy v měsíčních žlutích a prázdné baloňáky chtějí vzít: ať se mu o nich zdá co nejdéle, když křičí a otéká.

Současná polská poezie svým způsobem připomíná všežravá zvířata, v jejichž žaludku najdeme staré pneumatiky, plechovky, lana a další náhodné předměty. Můžeme-li básnický proces přirovnat k trávení, pak je nová polská poezie schopná pozřít (a zároveň vyloučit) všechno, představuje se čtenáři jako druh bezedného archivu skutečnosti. Nutnost uspořádat tento archiv je úkolem pro autora i pro čtenáře. Grzegorz Jankowicz

fra.cz