Profesor otto LIdeNbrock
V
neděli, dne 24. května roku 1863, se můj strýc, profesor Lidenbrock, vrátil nečekaně brzy do svého malého domku v königstrasse č. 19, jedné z nejstarších ulic starobylé hamburské čtvrti. dobrosrdečná marta se lekla, že se s obědem opozdila, protože se jídlo na plotně začalo vařit teprve před chvílí. Pomyslel jsem si, že jestli má můj strýc, jeden z nejnetrpělivějších lidí, hlad, udělá hned pořádný kravál. „to už je pan Lidenbrock!“ vykřikla marta zděšeně a pootevřela dveře do jídelny. „ano, marto! ale nejste vinna tím, že oběd není dosud hotov, protože ještě nejsou dvě hodiny. Na věži sv. michala odbilo teprve půl druhé.“ „Proč se tedy pan Lidenbrock vrátil tak brzy?“ „Patrně nám to řekne.“ „tady je! Já raději uteču! Pane axeli, vysvětlete mu to sám!“ a vyděšená marta odběhla do své kuchyně. zůstal jsem sám. ale v tom, abych něco vysvětloval prchlivému profesorovi, mi bránila má poněkud nerozhodná povaha. Proto jsem chtěl opatrně odejít nahoru do svého pokojíku, když náhle zavrzaly domovní dveře. dřevěné schodiště zapraskalo pod tíhou velkých nohou a pán domu, který procházel jídelnou, zamířil rychle do své pracovny. Ve spěchu hodil do kouta svou hůl s rukojetí v podobě louskáčku a široký klobouk s odřenou plstí na stůl a hlasitě na svého synovce zavolal: 5