OFICIÁLNÍ ČASOPIS ČESKÉ ASOCIACE SESTER ročník XXI 100 Kč / 4,50 € www.florence.cz
LÉČBA NESTAČÍ. MUSÍME ŘEŠIT PŘÍČINY, ŘÍKÁ MUDR. TOMÁŠ PEŠKA
STIGMA LIDÍ ŽIJÍCÍCH S HIV V ČESKU TRVÁ, DISKRIMINOVÁNI JSOU I VE ZDRAVOTNICTVÍ
PROCES ZAVEDENÍ KARDIOSTIMULÁTORU:
CESTA PACIENTA A ROLE OŠETŘOVATELSKÉHO TÝMU
OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE VE FINSKU
Z BERNARTIC DO BAGDÁDU A ZPĚT
ODBORNÝ ČASOPIS PRO NELÉKAŘSKÉ ZDRAVOTNICKÉ PRACOVNÍKY
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, rádi bychom vám představili jarní číslo časopisu Florence. Česká asociace sester vám zde představí svou novou sekci, a to Sekci urgentní medicíny a medicíny katastrof. V tomto čísle také připomínáme důležité datum 12. května – jako den narození Florence Nightingale, po níž je náš časopis pojmenovaný, ale zároveň dnes i jako Mezinárodní den sester.
V tomto čísle vám popíšeme, jaká atmosféra panovala na Plese sester 2025, kde jsme se setkali s předsedkyní redakční rady Florence PhDr. Martinou Šochmanovou, MBA.
Připravili jsme si pro vás také rozhovor s MUDr. Tomášem Peškou, který se věnuje mimo klasickou medicínu i regulační a mitochondriální medicíně.
Recenzovaný článek vám nabídne možnost podívat se na cestu pacienta při procesu zavedení kardiostimulátoru, na tuto cestu se autoři dívají z pohledu ošetřovatelského týmu a popisují jeho roli v celém procesu.
Další článek vám osvětlí, jak se vzdělávají a jak pracují zdravotníci ve Finsku. Bc. Karolína Vundererová, DiS., zde totiž absolvovala dvouměsíční stáž. Díky tomu tak může porovnat největší rozdíly mezi českým a finským zdravotnictvím.
Mgr. Mirka Dobešová ve svém textu upozorňuje na přetrvávající stigmatizaci lidí s HIV v Česku. Bc. Michaela Kalivodová vyzývá zdravotníky, aby poučili své pacienty, když se jim pletou pojmy, jako je psycholog, psychoterapeut a terapeut. PhDr. Silvia Danková, Ph.D., MPH, DiS., zas radí, jak bychom měli přistupovat k pacientům se zrakovým postižením. Ke konci vás čeká článek, který připomíná 20 let vzdělávání zdravotníků na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Vracíme se však také s rubrikou Historie, do které přispěla již tradičně PhDr. Bára Svátková svými dvěma články. Najdete zde např. to, co se psalo před 100 lety v dobovém tisku.
Budeme velice rádi, pokud nám poskytnete jakoukoli zpětnou vazbu na toto číslo i na čísla minulá. Vaše reakce nám totiž pomáhají časopis posouvat stále dál.
Lucie Konvičná redakce Florence
P. S.: Nezapomeňte, že časopis Florence nelze koupit na stáncích. Pro předplatné navštivte www.florence.cz/o-nas/ predplatne. Na našich stránkách najdete také nové podcasty z CareCast Medical studia. Sledujte nás na Instagramu a Facebooku pro další odborné příspěvky i zákulisní zajímavosti!
40
Léčba nestačí. Musíme řešit příčiny, říká MUDr. Tomáš Peška
Aktuálně
36 Sekce urgentní medicíny a medicíny katastrof
37 Jsme hrdinové, víme?
38 Ples sester 2025 – Oslava ošetřovatelství na pražském Žofíně
Rozhovor
40 Léčba nestačí. Musíme řešit příčiny, říká MUDr. Tomáš Peška Recenzovaný článek
44 Proces zavedení kardiostimulátoru: cesta pacienta a role ošetřovatelského týmu
Praxe
50 Ošetřovatelská péče ve Finsku
53 Stigma lidí žijících s HIV v Česku trvá, diskriminováni jsou i ve zdravotnictví
54 Psychoterapeut, nebo terapeut? Když je v termínech zmatek
Vzdelávanie a prax
55 Špecifiká komunikácie so zrakovo postihnutými Vzdělávání
56 20 let vzdělávání zdravotnických pracovníků na UTB ve Zlíně –cesta ke kvalitní péči
Historie
58 A léta běží…
59 Z Bernartic do Bagdádu a zpět
62 Angličtina
Ročník XXI, číslo 2, březen–duben 2025
Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 4. 2025
Foto na titulní straně: Ondřej Brýdl
Práce musí splňovat podmínky dle pokynů pro autory dle www.florence.cz. Práce zasílejte na e-mail: florence@carecomm.cz. recenzovaný článek
Staňte se naším fanouškem na Facebooku a Instagramu www.facebook.com/Florencecasopis casopis_florence www.florence.cz
Titulní strana: MUDr. Tomáš Peška
V minulém čísle jsme slíbili představit další novou sekci České asociace
sester. Je to Sekce urgentní medicíny a medicíny katastrof, kterou založili další mladí zdravotníci a my se z toho velmi radujeme. Mladí lidé přináší nové názory a podněty, a tak věříme, že Česká asociace sester má již dnes mnoho pokračovatelů a nástupců, kteří jsou podporováni prezidiem a jsou do budoucna velkým příslibem úspěchů, spolupráce, aktivit a posilování pozice nelékařských zdravotnických pracovníků.
Česká asociace sester, z.s.
Sekce urgentní medicíny a medicíny katastrof vznikla po inspiraci zahraničními organizacemi, jako je Emergency Nurses Association (ENA). Založení nové sekce bylo iniciováno po EUSEM kongresu v Kodani v roce 2024. Věříme, že společně dokážeme zlepšit nejen vzdělávání, ale i profesní postavení nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) pracujících v této oblasti.
Naše mise: vzdělávání, podpora a rozvoj
Práce v urgentní medicíně vyžaduje nejen odborné znalosti, ale také komunikaci a rychlé rozhodování v extrémních situacích. Proto naše sekce usiluje o: organizaci odborných kurzů, workshopů a seminářů zaměřených na specifika urgentní medicíny a medicíny katastrof; podporu získávání mezinárodních certifikací (např. CEN, CCRN); aktivní zastupování NLZP na legislativní úrovni a o zvyšování kompetencí; zvýšení povědomí o problematice násilí na zdravotnících a spolupráci na bezpečnostních opatřeních, jedním z prvních by bylo zavedení Brøset Violence
Checklist (BVC) na národní úrovni; propagaci a rozvoj konceptu Counter-Terrorism Medicine v České republice.
Naše vize: profesní růst, spolupráce a well-being
V dlouhodobém horizontu usilujeme o: zvýšení kompetencí NLZP pracujících v urgentní medicíně;
vytvoření specializačního vzdělávání a o podporu Advanced Practice Nursing jakožto nového magisterského vzdělání; budování komunity odborníků, kteří budou sdílet zkušenosti a osvědčené postupy; možnosti zahraničních stáží; zlepšení pracovních podmínek a podpory well-beingu NLZP; vytvoření profesní komory.
Přidejte se k nám!
Sekce urgentní medicíny a medicíny katastrof je tu pro všechny zdravotníky, kteří se chtějí vzdělávat a aktivně se podílet na pozitivních změnách v českém zdravotnictví.
Společně můžeme dosáhnout lepších podmínek pro práci v tomto náročném, ale nesmírně důležitém oboru. Staňte se součástí naší komunity.
Pražský palác Žofín se v pátek 7. března 2025 stal místem setkání sester a jejich hostů z celé republiky. Reprezentační ples Sestry na sál!, který letos oslavil svůj 13. ročník, se konal pod záštitou Ministerstva zdravotnictví ČR a Magistrátu hlavního města Prahy jako vyjádření uznání a poděkování za záslužnou práci sester. My jsme se tohoto výjimečného večera také zúčastnili a měli jsme tu čest být součástí této oslavné události.
Denisa Hanáková redakce Florence
Celý večer byl naplněn obrovským respektem k profesi zdravotníků, ale také silnou vzájemnou podporou a motivací mezi všemi přítomnými. Bylo to jedinečné setkání, které spojilo odborníky z oblasti
ošetřovatelství, sestry a jejich kolegy z celého sektoru, ale také ty, kteří svou práci vykonávají s vytrvalým odhodláním a lidským přístupem. Tento ples tak nejenže uznal jejich zásluhy, ale také podpořil duchovní a profesní rozvoj každého jednotlivého účastníka.
Hlavním bodem večera bylo slavnostní vyhlášení výsledků soutěže Sestra sympatie 2025. Odborná porota hodnotila 12 finalistek, přičemž posuzovala nejen jejich profesionální dovednosti, ale také osobní kouzlo, přístup k pacientům, schopnost
komunikace a celkovou empatii, což jsou předpoklady nezbytné pro výkon tohoto náročného povolání. Kromě toho se bral v úvahu i přínos každé finalistky pro budování dobrých vztahů mezi pacienty a zdravotníky a její schopnost inspirovat ostatní. Titul Sestra sympatie 2025 získala Bc. Jaroslava Rožánková, porodní asistentka z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Na druhé příčce se umístila Barbora Kalbáčová, praktická sestra z Canadian Medical, a třetí místo obsadila Bc. Pavlína Martincová, vedoucí sestra JIP a ambulance interního
Souhrn: Pole indikací k zavedení kardiostimulátoru pacientovi se stále vylepšuje stejně jako ošetřovatelská péče o pacienta. Protože je celý výkon nyní prakticky rutinní záležitostí kardiologů, celý proces od příjmu pacienta do zdravotnického zařízení až po jeho propuštění se výrazně urychlil. Pacient bez přítomných komplikací nebývá hospitalizován více než 3 dny a celkem se u pacienta vystřídají až tři ošetřovatelské týmy. Pacient prochází předoperační přípravou, perioperační péčí a pooperační péčí. Celý proces obsahuje dílčí kroky, které na sebe navazují, a právě celé toto spektrum výkonů činí tento zákrok velmi rychlým a pacient tak odchází stabilizován, edukován a připraven do života s implantovaným kardiostimulátorem.
Tento příspěvek mapuje roli ošetřovatelského týmu a cestu pacienta. Cílem je poukázat na velké množství zásadních úkonů, bez kterých se péče neobejde a které jsou zároveň nutné ke snížení výskytu komplikací. Výsledky studie jsou rozděleny do čtyř zásadních oblastí, které poskytují vhled do celé problematiky, vč. jednotlivých úkonů dispenzarizační péče a edukace pacienta.
Klíčová slova: implantace, kardiostimulátor, ošetřovatelství, péče, pacient
The pacemaker insertion process: the patient journey and the role of the nursing team Summary: The field of indications for implanting a cardiac pacemaker in a patient is constantly improving, as is the patient’s nursing care. Since the entire procedure is now practically routine for cardiologists, the entire process from the patient’s admission to the medical facility to discharge has been significantly accelerated. A patient without complications is usually hospitalized for less than 3 days, and a total of up to three nursing teams take turns for the patient. The patient undergoes pre-operative preparation, peri-operative care, and post-operative care. The entire process includes sub-steps that follow each other, and it is this entire spectrum of procedures that makes this procedure very fast, and the patient leaves stabilized, educated, and ready for life with an implanted pacemaker.
This post maps the role of the nursing team and the patient journey. The aim is to point out many essential actions without which care cannot be done and which are also necessary to reduce complications. The results of the study are divided into four fundamental areas that provide insight into the entire issue, including individual actions as well as dispensary care and patient education.
Key words: implantation, pacemaker, nursing, care, patient
doi: 10.48095/ccflo202544
Mgr. Jan Neugebauer, Ph.D., MBA1,2
Lada Martinková1
Romana Brhelová1
Mgr. Jana Kovalčíková1
Mgr. Pavel Bluďovský3
1Kardiologická klinika, FN Motol, Praha
2Ústav ošetřovatelství, 2. LF UK v Praze
3Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Úvod
Moderní kardiologie je velmi pružný a dynamický obor, který v rámci několika let uvedl do popředí mnoho způsobů, jak může rozdílný typ terapie pomoci pacientům s kardiologickým onemocněním. Jednou z nich je implantace kardiostimulátorů
(zkráceně KS nebo PM od anglického slova pacemaker), kterých je v současné době na trhu obrovské množství. Obecně se dají v základu rozdělit podle počtu stimulovaných částí srdce na jednodutinové, dvoudutinové a biventrikulární (Mulpuru et al., 2017).
Ošetřovatelský tým se na každém pracovišti mění, a je proto více než zapotřebí, aby každý správně plnil svou roli. Právě to bývá příčinou úspěšné implantace kardiostimulátoru, nebo naopak rozvojem preventabilních komplikací. Pro lepší znázornění uvedeme příklad, kdy je pacient přijímán dle standardů zdravotnických zařízení na standardní lůžkové oddělení kardiologické kliniky. Zde o něj pečuje první část ošetřovatelského týmu, jehož úkolem je připravit pacienta na výkon neboli provést předoperační péči. Správná předoperační péče by měla zahrnovat edukaci pacientů, podepsání informovaného souhlasu, kontrolu operačního pole
a případnou přípravu (holení operačního pole, eliminace šperků, provedení hygieny apod.), zavedení periferního žilního vstupu na operované straně, sběr anamnézy, která je zaměřena zejména na přítomnost alergií, základní monitoraci fyziologických funkcí a bezprostředně před operací podání antibiotické profylaxe zároveň s kontrolu dokumentace (Han, 2017). Poté se pacient předává do péče perioperačního týmu, který v prostorách operačních sálů provádí tzv. bezprostřední předoperační přípravu Ta zahrnuje kontrolu výše zmíněných bodů a v případě výskytu pochybení nebo nepřesností kontaktuje první ošetřovatelský tým, aby případné chyby eliminoval (Shen et al., 2019).
Po kontrole pacienta edukuje o základních pravidlech péče na operačních sálech, potřebách spolupráce (např. důležitost klidové supinační polohy po celou dobu implantace či nezasahování do sterilního prostředí) a monitoruje vitální
Kdo jsme?
Jsme jedním z největších poskytovatelů domácí péče v České republice. Od roku 2013 zajišťujeme zdravotní péči, kterou poskytujeme prostřednictvím více než 500 kvalifikovaných všeobecných sester na více než 40 pobočkách po celé zemi, z nichž některé jsou certifikovány dle normy ISO 9001. Klademe důraz na profesionalitu, empatii a individuální přístup k pacientům.
Komu pomáháme?
Naše péče je určena pacientům všech věkových kategorií – lidem s akutním i chronickým onemocněním a osobám se zdravotním postižením i pacientům v terminálním stádiu onemocnění. Domácí péče je plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění a je poskytována na základě doporučení praktického lékaře, ošetřujícího lékaře při hospitalizaci nebo odborného specialisty.
Co nabízíme?
Poskytujeme zdravotní a ošetřovatelskou péči 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Naše služby zahrnují: ošetřovatelskou péči (měření krevního tlaku, odběry krve, aplikaci injekcí, převazy ran a další), specializovanou péči (domácí plicní ventilaci, výměnu permanentních katetrů u mužů, domácí hemodialýzu, profesionální paliativní péči a další).
Součástí našich služeb je také půjčovna kompenzačních pomůcek, kde pacientům nabízíme mechanické vozíky, chodítka, polohovací postele, kyslíkové koncentrátory a další vybavení, které usnadňuje každodenní život a podporuje soběstačnost.
Jak nás poznáte a kde nás najdete?
Naše všeobecné sestry nosí jednotné stejnokroje v červeno-bílých barvách a využívají služební vozidla s logem PROMEDICUS DOMÁCÍ PÉČE. Více informací najdete na www.promedicus24.cz nebo na našich profilech na Facebooku a Instagramu. S dotazy se na nás můžete obracet prostřednictvím bezplatné infolinky 800 03 03 03.
Kdo jsme?
Jsme specializovaný poskytovatel domácí zdravotní a ošetřovatelské péče v Německu. Naším posláním je zajistit kvalitní a individuálně přizpůsobenou péči pacientům v jejich domácím prostředí. Působíme ve městech Fürth, Leingarten a Norimberk, kde se staráme o osoby s různými zdravotními omezeními.
Komu pomáháme?
Naše služby jsou určeny osobám s přiznaným stupněm péče, lidem se zdravotním postižením a pacientům po nemoci či úrazu. Nezáleží na věku – pomáháme všem, kteří naši podporu potřebují.
Co nabízíme?
Poskytujeme široké spektrum zdravotní a ošetřovatelské péče, včetně: podávání léků, ošetřování ran, prevence proleženin, kontroly zdravotního stavu, pomoci v domácnosti (úklid, vaření, praní), doprovodu k lékaři, na procházky či úřady, odborného poradenství pro pacienty i jejich rodiny.
Jak nás poznáte a kde nás najdete?
Naše týmy poznáte podle stejnokrojů v červeno-bílých barvách a vozidel s logem PROMEDICUS PFLEGE GmbH. Více informací o našich službách a pracovních nabídkách naleznete na www.promedicus-pflege.de. Sledujte nás také na Facebooku a Instagramu pro aktuální novinky.
Souhrn: Tento článek se zaměřuje na zkušenosti získané ze zahraniční stáže během ošetřovatelské praxe. Popisuje nejen přípravu a průběh stáže, ale také nabízí pohled na finský systém zdravotní péče, který podporuje digitalizaci a modernizaci.
Dalšími tématy jsou pracovní podmínky sester a konkrétní návrhy na zlepšení českého zdravotnictví inspirované finským přístupem.
Klíčová slova: stáž, digitalizace, modernizace, ošetřovatelství
Nursing in Finland
Summary: This article focuses on the experience gained during a nursing internship abroad. It describes not only the preparation and the course of the internship, but also offers insights into the Finnish healthcare system that supports digitalization and modernization. Other topics include the working conditions of nurses and concrete suggestions for improving the Czech healthcare system, inspired by the Finnish approach.
Key words: internship, digitalization, modernization, nursing
Bc. Karolína Vundererová, DiS. Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol
Úvod
Když jsem byla na základní škole, učili jsme se, že Finsko má jeden z nejlepších systémů zdravotní péče na světě. Tehdy jsem ještě vůbec netušila, že budu vykonávat sesterské povolání a už vůbec jsem netušila, že vyjedu na praktickou stáž. Na této stáži jsem zjistila, že kvalita finského zdravotnictví je na velmi vysoké úrovni. Dvouměsíční zahraniční stáž probíhající v Kuopio University Hospital (KUH) ve městě Kuopio mě nejen profesně obohatila, ale také mě přiměla zamyslet se, jakým výzvám české zdravotnictví čelí, a to zejména v oblasti digitalizace.
Příprava na stáž
Před samotnou stáží, bylo nezbytné vyřídit mnoho administrativních požadavků. Nejprve jsem musela projít výběrovým řízením fakulty. Žádost obsahovala životopis, záznam o předběžné náplni praxe, potvrzení o extrakurikulárních aktivitách a předložení potvrzení o jazykových znalostech. Po úspěšném výběrovém řízení jsem se spojila s partnerskou univerzitou, abych doplnila další dokumenty. Tam jsem poslala záměr praxe, životopis a motivační dopis. Dalším požadavkem nemocnice bylo doložení potřebných očkování proti určitým nemocem a popřípadě jejich doplnění. Mojí zahraniční univerzitou, která mi praktickou stáž v nemocnici zajišťovala, byla Savonia University of Applied Science. Mým hlavním cílem bylo poznat finský zdravotní systém
JAKO STUDENT JSEM
a zjistit, jaké jsou rozdíly oproti Česku. Dalšími cíli, na které jsem se zaměřila, byly komunikace v angličtině a získání praktických dovedností.
Průběh stáže
Průběh stáže byl pečlivě naplánován fakultní koordinátorkou z finské univerzity, která přímo spolupracovala s odborníky z nemocnice. Oddělení, které mi bylo přiděleno, bylo specializováno v chirurgii, především se jednalo o gastroenterologické a urologické oddělení. Dále jsem navštívila ambulance specializované na endoskopické výkony a operační sál. Jeden den jsem také měla možnost strávit
s klinickým farmaceutem, se kterým jsem připravovala veškeré medikace pro pacienty pomocí elektronického systému evidence léčiv (obr. 1 a 2). Medikace připravované specialisty jsou pro pacienta/klienta bezpečnější, snižují se touto přípravou náklady na spotřebu léčiv a farmaceuti mají nejnovější informace z oblasti přípravy léků. To znamená, že pro pacienty/klienty (P/K) je terapie účinná a bezpečná. V klinické praxi hrají farmaceuti klíčovou roli v poradenské činnosti nejen pro lékaře a zdravotnický personál, ale především pro pacienty.
Student = člen týmu
V rámci stáže jsem byla členkou multidisciplinárního týmu a aktivně jsem se podílela na péči o pacienty. Nezapomenutelným zážitkem byla praxe na operačních sálech, kde jsem měla příležitost nejen asistovat při operačních výkonech, ale také se podílet na sterilních přípravách a asistenci chirurgovi, což mi umožnilo nahlédnout do
1. 7. 2024 se Česko
darovat krev a krevní plazmu explicitně nevylučují gaye, resp. již není posuzována sexuální orientace, ale (rizikové) sexuální chování. Změna příslušné legislativy je nepochybně vítaným krokem směrem k odstraňování diskriminace související s (odlišnou) sexuální orientací. Přesto průběžná data naznačují, že právě ve zdravotnictví stále převládá celá řada stigmat, a to vč. těch týkajících se gayů a HIV.
Mgr. Mirka Dobešová šéfredaktorka LUI magazínu
Dárcovství krve a HIV
Pravidlo, které z dárcovství krve a krevní plazmy vylučovalo gaye, resp. muže mající sex s muži, stavělo na údajné „rizikovosti“ jejich sexuálního chování. Legislativa přitom nijak nepřihlížela k tomu, že mnohem „rizikovější“ než gay žijící v monogamním vztahu může být např. promiskuitní heterosexuál oddávající se náhodnému (a nechráněnému) sexu na jednu noc. Hlavní argument totiž vyplýval z obav, jež byly aktuální v dobách dávno minulých, tedy z potenciálního rizika nákazy HIV. Virus, který se dominantně přenáší při nechráněném pohlavním styku, se totiž v 80. letech minulého století mezi gayi masivně šířil – a související úmrtí se počítala v milionech. Možnosti léčby HIV však v posledních letech významně pokročily. Stigmatizace gayů, zejména těch HIV+, napříč tuzemským zdravotnickým systémem však přetrvává.
N = N
terapie, která HIV (v případě včasného nasazení léčby) z onemocnění fatálního změnila na chronické. Díky této léčbě tak u většiny nakažených k rozvoji AIDS nejenže vůbec nedochází, ale navíc mohou dosáhnout nedetekovatelné virové nálože. To v praktické rovině znamená, že množství viru v krvi je neměřitelné, a především: HIV pozitivní se stává neinfekčním (Cohen et al., 2011; Eisinger et al., 2019 a další). Pro takové situace je v angličtině užíváno označení U = U (Undetectable = Untransmittable), jež je do češtiny překládáno jako N = N (Nezjistitelný = Neinfekční).
HIV+ pacientů, kterým se podařilo najít si praktického lékaře (byť 17 % ze vzorku 190 dotazovaných bylo právě kvůli HIV odmítnuto), vzrostl však zároveň počet těch, kteří před ním svůj HIV status raději tají. Nijak významně se nezlepšila ani situace při hledání stomatologa, což je pro HIV+ lidi obecně největší problém. S odmítnutím ošetření se tak setkalo na 32 % zmiňovaného vzorku. Jak zároveň průzkum poukázal, téměř polovina dotazovaných (48 %) se setkala s odmítnutím vyšetření nebo s negativními reakcemi zdravotnického personálu, a to napříč všemi ostatními lékařskými obory. Relativně běžnou praxí pak je také objednávání HIV+ pacientů až na závěr ordinačních hodin, či dokonce značení jejich zdravotních karet tak, aby byl jejich HIV status okamžitě patrný. Zdravotnický personál se tedy nezřídka stále obává hrozby, která již neexistuje. Jedinou hrozbou jsou totiž ti HIV+ lidé, kteří o svém statusu nevědí, a tak se neléčí. Je v každém případě nezbytné zvyšovat mezi lékaři a zdravotníky povědomí o N = N, a to i proto, že i české oficiální zdroje (vč. Národního zdravotního informačního portálu – nzip.cz) tuto klíčovou informaci nijak explicitně nezmiňují. Není pak divu, že stigma ve zdravotnickém systému přetrvává.
Není to tak dávno, kdy byla nákaza virem HIV (tedy tzv. virem lidské imunodeficience) de facto rozsudkem smrti. Virus totiž napadá především T-lymfocyty, jež sehrávají klíčovou roli v imunitním systému, a v těchto buňkách se množí. Počty T-lymfocytů se tak postupně snižují, imunitní systém se oslabuje a infikovaný člověk je náchylný k nespočtu infekcí vedoucích ke konečnému stadiu nemoci označované jako AIDS. Klinický průběh onemocnění však významně proměnila antiretrovirová
Stigma trvá Navzdory skutečnosti, že naprostá většina lidí žijících v Česku s HIV je neinfekční, průběžná data jasně ukazují, že jejich zkušenosti s českým zdravotnictvím nejsou dobré. Dokládá to i opakovaný průzkumu České společnosti AIDS pomoc, jenž byl realizován na přelomu let 2021/2022 a jehož výsledky byly zveřejněny v prosinci 2023. Dle výsledku sice v porovnání se situací o pět let dříve narůstá počet
Literatura
1. COHEN M. S., CHEN Y. Q., MCCAULEY M. et al. Prevention of HIV-1 infection with early antiretroviral therapy. N Engl J Med 2011; 365(6): 493–505. doi: 10.1056/ NEJMoa1105243.
2. EISINGER R. W., DIEFFENBACH C. W., FAUCI A. S. HIV Viral Load and Transmissibility of HIV Infection: Undetectable Equals Untransmittable. JAMA 2019; 321(5): 451–452. doi: 10.1001/jama.2018.21167.
Někdy je slovíčkaření pro okolí otravné. Ale mnohdy je naprosto nezbytné užívat terminologii správně. Možná jste se jako pracovníci ve zdravotnictví setkali s tím, že pacienti mylně nazývají psychoterapeutem někoho, kdo postrádá jakoukoli kvalifikaci.
Když slyšíme, jak se jim pojmy pletou, snažme se je vyvést z omylu.
Bc. Michaela Kalivodová spisovatelka, novinářka a lektorka volnočasových aktivit v RC Milovice
Martina se nám svěřila: „Od dětství mě trápily potíže se sebevědomím, neschopností říkat ne, taky snaha zavděčit se všem. Čerstvě po narození dcery jsem se rozhodla, že vzorce nechci předávat dál. Chtěla jsem absolvovat několik sezení. Indicie, jak se v nabídce orientovat, jsem neznala, navštívila jsem prostě jeden z prvních webů, který mi Google vyhledal pod heslem terapie, a terapeutku jsem zkontaktovala.“ Martina doplňuje, že ji zlákaly i graficky solidně připravené webové stránky. Podrobněji je však nestudovala. Vyšší cena nevadila, naopak implikovala záruku kvality. O pár dní později jí dveře provozovny otevřela sympatická dáma. Martině ovšem brzy přestala vyhovovat její rétorika. „Byla prostě ezo, otevírala témata minulých životů, k tomu si brala na pomoc tarotové karty. Korunu celému sezení nasadila, když řekla, že zkusíme terapii léčebným zpěvem. Zpívala mi jazykem, který jsem neznala. Když jsem se ptala, o jakou řeč se jedná, tvrdila, že neví, že zkrátka vychází z jejího nitra. Absolutně mi to nesedlo,“ dodává Martina. Pak se rozesměje: „I když vidíte, efekt to vlastně splnilo, řekla jsem jí ne, tohle není pro mě, a další postup jsem odmítla.“ Martinu správně nasměrovala po této zkušenosti sestra v ordinaci praktického lékaře. Martina vyhledala kvalifikovaného psychoterapeuta a s jeho službami je maximálně spokojená. Příběh nedemonstruje jediný problém v této problematice. Někdy se navíc ukazuje, že se pacienti neorientují ani ve zdánlivě očividnějších rozdílech; třeba rozdílech mezi psychiatrem a psychologem.
Kontaktují psychologa a dožadují se antidepresiv a léků na spaní. Marně. Medikaci může předepsat psychiatr, absolvent medicíny s touto atestací. Psycholog absolventem medicíny není; je absolventem pětiletého studia psychologie na vysoké škole, nověji tříletého bakalářského programu a navazujícího dvouletého magisterského. Psycholog se následně po ukončení studia specializuje na konkrétní oblast. Někdo pracuje s dětmi v pedagogicko-psychologické poradně, někdo se věnuje lidským zdrojům či dopravní psychologii, jiný partnerskému poradenství. Speciální odnoží je pak klinický psycholog – ten po studiu musí pět let působit na plný úvazek ve zdravotnictví a složit atestaci v klinické psychologii. Ve zdravotnictví je potom psychoterapie poskytována primárně klinickým psychologem nebo v psychoterapii vyškoleným psychiatrem. Tato psychoterapeutická sezení jsou hrazená ze zdravotního pojištění, má-li s nimi pracoviště uzavřené smlouvy. Výhodou je bezplatnost, nevýhodou ovšem delší čekací lhůty.
Ale kdo kromě zmíněné kategorie má ještě právo říkat si psychoterapeut? Může to být vystudovaný psycholog, ale pozor, nemusí. Mgr. Lucie Novotná, absolventka studijního programu sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a frekventantka psychoterapeutického výcviku KBT Odyssea, říká: „Pokud někdo hledá psychoterapeuta, je vážně matoucí –jak už tu zaznělo – zorientovat se v nabídce a pojmech. Doporučila bych zaměřit se na to, jestli má daný psychoterapeut vystudovanou vysokou nebo vyšší odbornou školu humanitního či zdravotnického směru. Pro představu může jít o obory jako psychologie, sociální práce, speciální pedagogika, lékařství, ošetřovatelství, adiktologie, ergoterapie. Dále je podmínkou absolvovaný či probíhající komplexní psychoterapeutický výcvik, který je zpravidla pětiletý. Psychoterapii může provádět psychoterapeut ve
výcviku, tuto informaci by měl ale sdělit klientovi. Na svém profilu může uvádět např. frekventant psychoterapeutického výcviku nebo psychoterapeut ve výcviku.“ Novotná uvádí, že si lze vzít na pomoc např. web České asociace pro psychoterapii (czap.cz), která ve svém adresáři odborníky sdružuje a ověřuje vzdělání psychoterapeutů. Klient má proto jistotu, že daný odborník disponuje odpovídající kvalifikací. „Víceletý výcvik vnímám pro profesi psychoterapeuta jako zásadní, protože během něj získáváme jak teoretické, tak praktické dovednosti pro práci s klienty. Povinností je také projít sebezkušenostní částí, během níž si vyzkoušíme terapii z pozice klienta a máme prostor zpracovat si vlastní témata, než začneme pracovat s klienty. Jde o dlouhodobou práci na sobě. Tu nemůže nahradit krátkodobý kurz. Proto chápu jako podstatné věnovat pozornost typu výcviku, kterým konkrétní psychoterapeut prošel,“ upřesňuje Lucie Novotná.
Terapeutem může být pak na rozdíl od psychoterapeuta kdokoliv. Je to termín, který nemá oporu v zákoně, a tak se pod něj dovedně ukryje nekompetentní člověk bez jakéhokoliv vzdělání, jemuž jde primárně o peníze a který na klienta může zkoušet bizarní praktiky. Jistě, i od kvalifikovaných odborníků jsme slyšeli, že empatická kartářka bez odborného vzdělání může lépe pomoci než skutečný odborník se špatnou náladou a vlastními poruchami osobnosti. Ale obecně vzato platí, že čím vyšší vzdělání a větší zkušenosti specialista má, tím lepší službu dovede poskytnout. Pojmenovávejme proto věci – respektive profese –pravými jmény. A pokud jako pracovníci ve zdravotnictví máme tu možnost, upřesněme klientům terminologii a vnesme do zmatku trochu světla, ať se nestanou oběťmi nekalých praktik a dojnými krávami k tomu.
Psychoterapeut je ten, kdo absolvuje komplexní psychoterapeutický výcvik.
Mnoho autorov odbornej literatúry potvrdzuje, že človek prostredníctvom zraku absorbuje množstvo potrebných informácií, preto je veľmi dôležitý. Medzi nami sa však vyskytujú ľudia, ktorí majú so zrakom problémy –slabozrakí, čiastočne vidiaci, nevidiaci, s poruchami binokulárneho videnia. V každodennej realite narážajú na rôzne bariéry aj z dôvodu rôznych funkčných dôsledkov ich diagnóz. V závislosti od stupňa a typu zrakového postihnutia môžu byť prekážky u nich vnímané rozdielne.
Keďže komunikácia je súčasťou každodenného života, je potrebné vedieť efektívne komunikovať.
PhDr. Silvia Danková, PhD., MPH, DiS. Ústav ošetrovateľstva, LF UPJŠ, Košice, Slovenská republika
Komunikácia medzi zdravými a zrakovo postihnutými prebieha niekedy rozdielne, preto je potrebné zosúladenie sa v tejto oblasti. Jedine tak môžeme predchádzať vzniku konfliktov, či problémovým situáciám, ktoré môžu vzniknúť pri komunikácii so zrakovo postihnutými (Hauke, 2014). Sestra sa musí naučiť vhodne a presne s nimi komunikovať. Tejto komunikácii sa učí už počas štúdia, pomôže jej to získať zrakovo postihnutého pacienta pre spoluprácu. Hlavne terapeutická komunikácia slúži na upokojenie pacienta a na vyriešenie jeho problémov. Vyjadrenie podpory a pomoci je základom správneho psychologického prístupu k zrakovo postihnutým. K metódam terapeutickej komunikácie patrí: pozorné počúvanie, parafrázovanie, objasňovanie, otvorené otázky, cielené zameranie, konkrétnosť, opatrnosť a informatívnosť, používanie dotyku, využívanie ticha, všeobecné vedenie a zhrnutie.
Špecifiká verbálnej komunikácie so zrakovo postihnutými:
Pri kontakte s pacientom zistíme, či je nevidiaci, alebo slabozraký.
Pristupujeme k pacientovi prirodzene, ako k inému pacientovi, sluch a hmat mu umožňujú orientáciu v priestore.
Ako prvá pozdraví sestra (vidiaca) a pozdrav spojí s oslovením, predstavením sa.
Podanie ruky u nevidiacich nahrádza očný kontakt, pred podaním ruky, stačí oznámiť „podávam vám ruku“.
Pri rozhovore s pacientom treba udržiavať očný kontakt (aj keď on nevidí), pretože pacient zaregistruje, ak sestra počas rozhovoru odvráti tvár (Kožuchová, 2014).
Naše vyjadrenia sú zrozumiteľné, stručné. Nešepkáme.
Mlčanie v komunikácii má tiež svoje nezastupiteľné miesto. Necháme pacienta, aby porozmýšľal nad svojimi myšlienkami (utriedenie myšlienok).
Aktívne naslúchať budeme schopní vtedy, ak empaticky spolucítime s druhým človekom.
Medzi najčastejšie chyby pri aktívnom naslúchaní patrí: prerušovanie partnera, skákanie do reči, absencia očného kontaktu, neprejavenie záujmu, nedostatočné reakcie a neverbálne prejavy, prezrádzajúce pasivitu (Khelerová, 2010).
Používame techniky ako sú objasnenie, spätná väzba, za účelom pochopiť pacienta a zistiť príčinu problémov (Škrla et al., 2003). Nimi si setra overí, či pacient všetkému porozumel.
Zrakovo postihnutému pacientovi vždy taktne naznačíme, že rozhovor končíme a opúšťame ho.
Pri výskyte problémov zrakovo postihnutého ihneď informujeme.
Zdvorilá ponuka pomoci (trebárs i v situácií, ktorú by postihnutý človek nakoniec dokázal zvládnuť sám) snáď nikoho neurazí. Ten, kto ponúkanú pomoc
skutočne nepotrebuje, dokáže ju tiež zdvorilo odmietnuť (Slowík, 2007).
K pacientovi sa nesprávame ako ku dieťaťu a neprehliadame a nezľahčujeme jeho strach a obavy (Škrla et al., 2003).
Nevidiaceho nepodceňujeme, nevidiaci neznamená mentálne postihnutý (Kožuchová et al., 2014).
Pri nesprávnej a nedostatočnej komunikácii so zrakovo postihnutými dochádza k rôznym nedorozumeniam. Práve na základe neprimeranej komunikácii dochádza k veľkému počtu sťažností. Autentickosť a dôvera je vo vzťahu sestra a pacient zásadná, pretože sa pacient nachádza v zraniteľnej pozícii. Kvalitná komunikácia sestry musí byť postavená na rozhovore, ktorý je nedirektívny, čo sa vyznačuje prejavom určitého partnerstva v komunikácii, je tiež prejavom empatie a emočnej blízkosti.
Literatúra
1. HAUKE M. Zvládaní problémových situací se seniory nejen v pečovatelských službách. Praha: Grada Publishing 2014. ISBN 978-80-247-5216-7.
2. KHELEROVÁ V. Komunikační a obchodní dovednosti manažera. 3. vyd. Praha: Grada Publishing 2010. ISBN 978-80-247-3566-5.
3. KOŽUCHOVÁ M. a kol. Domáca ošetrovateľská starostlivosť. Martin: Osveta 2014. ISBN 978-80-8063-414-8.
4. SLOWÍK J. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing 2007. ISBN 978-80-247-1733-3.
5. ŠKRLA P., ŠKRLOVÁ M. Kreativní ošetřovatelský management. Praha: Advent-Orion 2003. ISBN 80-7172-841-1.
PhDr. Michaela Hofštetrová Knotková PhDr. Anna Krátká, Ph.D. Ústav zdravotnických věd, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
20 let vzdělávání zdravotnických pracovníků: vývoj, výzvy a perspektivy Vzdělávání zdravotnických pracovníků je klíčovým pilířem pro zajištění kvalitní, bezpečné a efektivní zdravotní péče. V posledních 20 letech došlo k významným změnám nejen v metodách výuky, ale i v samotném obsahu vzdělávacích programů. Technologický pokrok, nové vědecké poznatky a rostoucí požadavky na multidisciplinární spolupráci si vyžádaly neustálé inovace ve vzdělávacím procesu.
Historický vývoj a milníky Již 20 let se věnujeme vzdělávání zdravotnických pracovníků s cílem zajistit kvalitní a profesionální péči pro pacienty. Během této doby jsme proškolili stovky odborníků, kteří dnes poskytují špičkovou péči v různých oblastech.
Dvacetiletá historie vzdělávání zdravotnických pracovníků je příběhem neustálého přizpůsobování se dynamickému prostředí zdravotnictví. Na počátku nového tisíciletí byla výuka zaměřena především na teoretické znalosti a tradiční formy praktického výcviku. Postupně se však začaly uplatňovat moderní metody výuky, jako je simulace, e-learning či problem-based learning (PBL).
První studijní program Ošetřovatelství se dvěma studijními obory Všeobecná sestra a Porodní asistentka byl akreditovaný jako společný studijní program Vyšší zdravotnické školy a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (UTB). Od roku 2009 se realizují studijní obory samostatně na UTB.
Výuka prvních 30 studentů v každém studijním oboru byla zahájena 1. 11. 2004 na Ústavu zdravotnických studií, který za
tímto účelem vznikl k 1. 10. 2004 na Univerzitním institutu, součásti UTB ve Zlíně. Univerzitní institut byl zřízen k 1. 9. 2003 na základě usnesení Akademického senátu UTB ve Zlíně. Univerzitní institut (ředitelka Ing. Jitka Chudarová) měl právní postavení vysokoškolského ústavu a měl dvě základní části – Inovační centrum a Centrum humanitních studií (ředitel prof. PhDr. Vlastimil Švec, CSc). Ústav zdravotnických studií byl součástí Centra humanitních studií. Po vzniku Fakulty humanitních studií (k 1. 1. 2007) se ústav stal její součástí.
Od roku 2009 mohou studenti využívat Centrum pro praktickou výuku zdravotnických oborů a výzkum ve zdravotnictví (U14). Zprovoznění centra přímo v areálu Krajské nemocnice T. Bati, a. s. ve Zlíně znamená nejen zkvalitnění a zefektivnění výuky, ale vede také k širší spolupráci s odborníky z praxe. Nachází se zde seminární místnost, praktické učebny, ale především šatny a zázemí pro studenty, kteří plní praxi v nemocnici. V roce 2023 prošly učebny v budově U14 rekonstrukcí, aby prostory co nejvíce vyhovovaly novým trendům výuky a také aby byly splněny bezpečnostní podmínky.
K 1. 10. 2004 vznikl Ústav zdravotnických studií Ředitelé:
doc. MUDr. Zbyněk Kalita, CSc., od 1. 10. 2004 do 31. 12. 2006
MUDr. František Grossmann, CSc., od 22. 1. 2007 do 31. 3. 2008
Mgr. Helena Fremlová od 1. 4. 2008 do 31. 8. 2009
K 1. 1. 2009 vznikl Institut zdravotnických studií (IZS)
Ředitelé:
doc. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc., od 1. 1. 2009 do 31. 8. 2009
doc. Mgr. Martina Cichá, Ph.D., od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2012
Mgr. Zlatica Dorková, Ph.D., od 1. 9. 2012 do 31. 8. 2013
Na Institutu zdravotnických studií vznikly od 1. 9. 2009 tyto ústavy:
Ústav ošetřovatelství
Ředitelé:
Mgr. Jitka Laholová od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2010
Mgr. Anna Krátká, Ph.D., od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2013
Ústav porodní asistence Ředitelé:
Mgr. Helena Fremlová od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2010 (pověřena řízením)
Mgr. Ludmila Reslerová, Ph.D., od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2013
Ústav aplikovaných společenských věd Ředitelka:
doc. Mgr. Martina Cichá, Ph.D., od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2013
K 1. 9. 2013 vznikl Ústav zdravotnických věd (ÚZV) sloučením Ústavu ošetřovatelství, Ústavu porodní asistence a Ústavu aplikovaných společenských věd. Institut zdravotnických studií zanikl. Ředitelé:
Mgr. Zlatica Dorková, Ph.D., od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2018
Mgr. Jana Doleželová od 1. 9. 2018 do 31. 1. 2019 (pověřená řízením ÚZV)
Mgr. Petra Juřeníková, Ph.D., od 1. 2. 2019 do 29. 10. 2019
PhDr. Ivana Olecká, Ph.D., od 30. 10. 2019 do 31. 10. 2019
PhDr. Pavla Kudlová, Ph.D., od 1. 11. 2019 do 31. 5. 2023
Mgr. Věra Vránová, Ph.D., od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024 (pověřená řízením ÚZV)
Mgr. Věra Vránová, Ph.D., od 1. 6. 2024 dosud (jmenovaná ředitelka)
Vypůjčili jsme si pro název této nové rubriky titul pořadu z Československého rozhlasu, který sice vznikl ještě v době přednormalizační (vč. dovětku „A léta běží, vážení…“), ale bohužel doba normalizační díky obsahu a pozvaným hostům zdaleka nemohla být chloubou nejen Československého rozhlasu.
Jelikož se jedná o výstižný slogan, snad nám tuto maličkost odpustíte a třeba se nám podaří dát tomuto titulu jiný rozměr.
PhDr. Bára Svátková
Vysoká škola zdravotnická, Praha
Zajímalo nás, co se psalo v odborném tisku přesně před jedním stoletím. Jelikož v roce 1925 byl již sedmým rokem založen Československý červený kříž (ČSČK) v čele s předsedkyní dr. Alicí Masarykovou a v té době pod ČSČK spadala velká část nejen zdravotnictví (nemocnice, ozdravovny, domácí péče), ale např. i ošetřovatelské školství, není snad s podivem, že čerpat budeme právě z periodika, které vydával ČSČK (Zdraví lidu a Měsíčník dorostu Červeného kříže, rok 1925).
O několik let později se přidaly další tituly, a pokud budete mít chuť s námi nahlédnout do časopisů té doby, společně zjistíme, co řešila odborná i laická veřejnost v našem oboru před 100 lety. Pojďte se s námi začíst do těchto úsměvných řádků.
Co nového u nás
MOUCHY
Přichází jaro. Nezapomínejte na útrapy, které vám v letní době působí mouchy. Ničte je nyní, neboť v jedné z jara utracené mouše jich zničíte rázem mnoho tisíc. Mouchy ničí naši potravu, olupují nás o pohodlí a o klid, znečišťují vše, čeho se dotknou – a mohou roznášeti různé choroby. Ničte mouchy z jara, dokud se nerozmnoží!
POLEHČUJÍCÍ OKOLNOST?
U nás okolnost, že někdo byl opilý do nepříčetnosti, omlouvá nejhorší zločiny. Ve starověku trestali toho, kdo spáchal něco zlého v opilosti, dvojnásob: za zločin a za to, že se opil.
OSOBNÍ HYGIENA
Upravení života podle požadavků osobní hygieny značí návrat lidstva ke vznešeným
ideálům starých Řeků, kteří viděli svůj cíl v tělesném zdraví, plné schopnosti pracovní, síle, vytrvalosti, vyrovnanosti a kráse. Tím vším zvyšuje se naše výkonnost a člověk se přibližuje svým odvěkým snům – býti šťasten sám a současně býti zdrojem štěstí jiných. Ideál, ke kterému máme všichni směřovati, jest ona hrdost, že jsme vždy plně připraveni tělesně i duševně vykonati dílo, které jsme si předsevzali, nebo které nám bylo svěřeno, ať již je to cokoli. Každá zdravá osoba si má uvědomiti, že jest povinna udržovati své tělo zdravé, čisté a schopné práce, aby byla společnosti k užitku a ne na obtíž.
Poptávka
ŠKOLY OBECNÉ: ve Velké Černoci u Žatce, v Blšanech u Podbořan, v Bitozevsi, p. Pospoloprty, všechny v Čechách, žádají oděv, prádlo, obuv. Vesměs úplně chudé. Můžete-li,
pomozte hned, ne-li, pošlete jim alespoň vánoční nadílku.
KARTÁČKY NA ZUBY A MÝDLO
Abychom umožnili všem členům Dorostu levný nákup kartáčků na zuby a mýdla, zařídili jsme prodej obou předmětů přímo v Červeném kříži v Praze.
V tomto čísle Měsíčníku najdete složenku, na jejíž prostřední část, v místě pro sdělení na rubu napíšete, kolik kartáčků na zuby a mýdla celá škola objednává. Cena kartáčků s kostěným nebo celuloidovým držátkem je Kč 2,30 za kus, cena mýdla 20 hal. Ke sdělení na rubu složenky přilepíte 50 hal. známku. Bez známky nesmí se totiž na rub složenky nic připisovati. Touto složenkou pošlete zároveň peníze za zboží, jež současně objednáváte. Červený kříž vypraví ihned zásilku, jakmile mu složenka s objednávkou dojde. K zásilce bude
The communication process consists of verbal and non-verbal forms, which a sender uses to share information. Verbal communication refers to spoken and written communication Sounds and words are used to communicate, and when words are used, communication depends on a shared language. Restricting verbal communication they are six fundamental elements, essential for a communication act to take place, which are: sender, addressee, context, message, contact, and code. The SENDER sends a MESSAGE to the ADDRESSEE. The ADDRESSEE receives the message. To be effective, the message requires a CONTEXT which it refers to, it needs to be understandable to the addressee, and verbal or susceptible to verbalization; a CODE totally or partially held in common by sender and addressee (or, in other words, to the coder and the decoder of the message); and finally, a CONTACT, that is, a physical channel and a psychological connection between the sender and the addressee, which will enable them to start and continue communicating. Other functions should be observed: referential, emotive, and conative. The referential function is related to someone or something that is being talked about. It can be called the context of the message, as mentioned before. It is in this function that information is exchanged. The emotive or expressive function, centered on the sender, aims at a direct expression of the speaker’s attitude in relation to the subject spoken about. It tends to arouse the impression of a certain true or simulated emotion. The purely emotional
layer is represented by interjections, which different from referential language procedures by sound configuration (peculiar sound sequences or even uncommon sounds). The emotive function evidenced by interjections, colors verbal manifestations. The conative function guides the addressee and has its purest grammatical expression in the imperative and the vocative, which are syntactically, morphologically and frequently even phonologically distant from other nominal and verbal categories. Imperative sentences are fundamentally different from declarative sentences, as the former cannot be submitted to a proof of truth, whereas the latter can. The problem of communicating with blind people is observed during nurses’ professional activities. Following their undergraduate training, they are not prepared for the specific needs of this impairment. Despite the existence of studies about blindness, there still exists a knowledge gap about its relation with the communication process. It should be emphasized that the blind experience a sensory barrier (the impaired vision channel), which may affect the information received during nursing care delivery to patients. Nurses need to know and improve studies about verbal and non-verbal communication theories; to fit it use for assisted users; to know and study blind person’s behavior aiming decode the signs emitted for her. They should be get ability to practice therapeutic communication and make their activities work in a way that the necessities don’t become barriers to the communication. This study is justified by the fact that nurses need to use verbal communication and they should also be aware that, when nurses communicate with blind people, it is important to consider these clients’ peculiarities. Thus, this study aimed to analyze verbal communication between nurses and blind diabetes patients in the light of verbal communication theory and to draw the sender’s profile in view of the conative, emotive, and referential functions, contact and code.
Slovníček
written communication –písemná komunikace shared language – společný jazyk fundamental elements – základní prvky partially – částečně finally – nakonec, konečně connection – spojení to enable – umožnit sender – odesílatel attitude – postoj uncommon – nezvyklý the purest – nejčistší distant – vzdálený whereas – zatímco blind – nevidomý knowledge – znalost to emphasize – zdůrazdnit to improve – zdokonalovat se behavior – chování justified – odůvodněný peculiarities – zvláštnosti
Source: COSTA K. N. DE F. M., PAGLIUCA L. M. F., ALMEIDA P. C. DE et al. Aspects of verbal communication between nurses and visually impaired people. Rev Rene 2009; 10(2): 29–36. doi: 10.15253/2175-6783.2009000200003.
www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, e-mail: florence@carecomm.cz / Šéfredaktorka: Lucie Konvičná (lucie.konvicna@carecomm.cz) / Redaktorka: Denisa Hanáková (denisa.hanakova@carecomm.cz) / Jazyková redakce: Lucie Konvičná / Grafická úprava: Karel Zahradník / Redakční rada: PhDr. Martina Šochmanová, MBA, předsedkyně, PhDr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., Mgr. Radomír Vlk, DiS., PaedDr. Jan Polák, CSc., PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková, Mgr. Lucie Růžičková / Vydavatel: Care Comm s.r.o., www.carecomm.cz / Jednatel společnosti: Martin Koblasa / Obchod a personální inzerce: Mgr. Simona Dorňáková, tel.: +420 731 202 341, e-mail: simona.dornakova@carecomm.cz / Tisk: AKONTEX s.r.o., Zárybničná 2048/7, Praha 4 / Distribuce: SEND Předplatné, spol. s.r.o., Praha a Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s., Bratislava / Cena výtisku: 100 Kč / 4,50 EUR, roční předplatné: 450 Kč / 23,40 EUR / Časopis vychází 6× ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X + online 2570-4915 / Kontakty na předplatitele: SEND Předplatné, spol. s.r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3, 193 00 Praha 9-Horní Počernice, e-mail: send@send.cz, tel.: +420 225 985 225; nebo na predplatne@carecomm.cz; Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s., Bratislava, predplatne@mpkapa.eu, tel.: +421 800 188 826 / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Care Comm s.r.o., 2025.