Většina pacientů s PBC je v současné době diagnostikována v časném stadiu onemocnění. Účinná léčba zabrání progresi fibrózy a pozdním komplikacím.
Elafibranor představuje novou možnost léčby druhé linie pro pacienty s PBC netolerující léčbu UDCA či s neadekvátní odpovědí na UDCA.
Fraňková S. Elafibranor v druhé linii léčby primární biliární cholangitidy. Gastroent Hepatol 2025; 79(2): 94–101. doi: 10.48095/ccgh202594.
asopis eské gastroenterologické spole nosti, eské hepatologické spole nosti, Slovenskej gastroenterologickej spolo nosti a Slovenskej hepatologickej spolo nosti
Vydává LS JEP – indexed in SCOPUS, CHEMICALTITLES, EXCERPTA MEDICA/EMBASE, CHEMICAL ABSTRACTS, INIS Atomindex, Food Science and Technology Abstracts, Bibliographia Medica echoslovaca, Index Copernicus, Bibliovigilance
HEPATOLOGIE
Štandardný postup pre skríning chorôb pe ene na Slovensku: guidelines
Elafibranor v druhé linii lé by primární biliární cholangitidy
Vaccination strategy in liver transplantation
Viscerální leishmanióza jako p í ina hore ky nejasného p vodu
From compensation to decompensation of liver cirrhosis
Alveolární echinokokóza
ISSN - (Print);
ISSN - X (On-line)
duben ro ník íslo
Editorial
Editorial
R. Br ha , . Skladaný
IV. interní klinika – klinika gastroenterologie a hepatologie . LF UK a VFN v Praze
II. interná klinika SZU a FNsP F.D. Roosevelta v Banskej Bystrici
Vážené kolegyne a kolegovia, dostáva sa vám do pozornosti jarné číslo Gastroentrologie a hepatologie, tradične venované hepatológii. Jeho príprava vrcholí, keď si celý svet pripomína Svetový deň pečene – tentokrát s kombinovaným heslom POTRAVA JE LIEK / SME TAKÍ, AKÉ JE NAŠE JEDLO (worldliverday.org; FOOD IS MEDICINE / WE ARE WHAT WE EAT). Súvisí to s rýchlo narastajúcim výskytom s metabolickou dysfunkciou asociovanej steatotickej choroby pečene (MASLD), ktorá už postihla jednu tretinu globálnej populácie dospelých a siaha na deti. Patogenéza MASLD je multifaktoriálna, zjavne však úzko súvisí s novodobým stravovaním, predovšetkým s nadmernou konzumáciou tzv. ultraprocesovaných potravín, rafinovaného pridaného cukru (added sugar) a červeného mäsa – hlavne v znevýhodnených spoločenských vrstvách. Na vyššie uvedenej spoločnej internetovej stránke najväčších odborných spoločnosti sveta je možné nechať sa podnietiť nerovnosťou v zdraví (health inequality), ktorá k MASLD predisponuje tých najbezbrannejších v spoločnosti,
ale aj inšpirovať sa kuchárskymi receptami a diétnymi tipmi z pera popredných hepatológov sveta. Pristavme sa pri tejto príležitosti aj my – gastroenterológovia a hepatológovia – spojení prostredníctvom Gastroenterologie a hepatologie pri otázkach zdravia pečene nás samých, našich blízkych, našich krajín, našich pacientov; tretí rok prebiehajúci skríningový projekt Slovenskej hepatologickej spoločnosti SIRIUS začína vydávať svedectvá o prevalencii MASLD a fibrózy pečene v tzv. normálnej populácii, a dá sa konštatovať, že región je zachvátený tichou epidémiou. Sme radi, že váš obľúbený odborný časopis môže byť pri vás v okamihu rozhodnutia nenechať to tak.
Stejně jako není náhodou, že číslo Gastroenterologie a hepatologie věnované hepatologii vychází v době, kdy si pravidelně připomínáme „Světový den jater“, není ani náhodou, že vychází krátce před výročními konferencemi České hepatologické společnosti a Slovenskej hepatologickej spoločnosti, na které vás jménem výborů obou spoločností srdečne zveme – ve dnech 19.–21.
května do hotelu Thermal v Karlových Varech a v dňoch 21.–23. mája 2025 do Grandhotela Praha v Tatranské Lomnici vo Vysokých Tatrách.
Aktuální číslo ukazuje průřez naším oborem od doporučení ke screeningu jaterních chorob v běžné populaci přes léčbu pokročilých fází jaterních chorob až k léčbě vzácných onemocnění jater, na které bychom také neměli zapomínat. Ukazuje tak i nutnost mezioborové spolupráce – ani vyhledávání pacientů s jaterními chorobami, ani léčba složitých stavů souvisejících s pokročilými jaterními chorobami není možná bez spolupráce s jinými odbornostmi mimo gastroenterologii a hepatologii.
Milé čtenářky, milí čtenáři, přejeme vám příjemné jarní dny strávené s naším časopisem a těšíme se na setkání při některé z akcí našich odborných společností
Radan Brůha Ľubomír Skladaný koeditoři sekce Hepatologie bruha@cesnet.cz lubomir.skladany@gmail.com
Obsah
Editorial
Editorial
R. Br ha, . Skladaný
Kvíz | Quiz
R. Pospíšil
HEPATOLOGIE | HEPATOLOGY
Elafibranor v druhé linii lé by primární biliární cholangitidy
Elafibranor in the second-line treatment of primary biliary cholangitis
P ehledová práce | Review article
S. Fra ková
Štandardný postup pre skríning chorôb pe ene na Slovensku
Spolo né odporú ania Slovenskej hepatologickej spolo nosti (SHS)
a Slovenskej spolo nosti všeobecného praktického lekárstva (SSVPL)
Standards of care for screening of liver disease in Slovakia
Joint statement of the Slovak Hepatological Society (SHS) and the Slovak Society of General Practice Medicine (SSVPL)
Doporu ené postupy | Guidelines
T. Koller, M. Szántová, P. Makara
Vaccination strategy in liver transplantation – are we keeping up with global trends?
Stratégia o kovania pri transplantácii pe ene – držíme krok so svetovými trendmi?
P ehledová práce | Review article
Z. Podmanická, S. Adamcová Sel anová, E. Lovrantová, Z. Krištú ová, . Skladaný
Viscerální leishmanióza jako p í ina hore ky nejasného p vodu: jedine ný obraz nemoci na [ F]-FDG PET/CT
Visceral Leishmaniasis as a cause of fever of unknown origin: a unique disease pattern shown on [ F]-FDG PET/CT
Kazuistika | Case report
G. Hor ák, P. Turcsányi, V. Látal, K. Aiglová, F. Stejskal, T. Tichý, I. Zicklerová, L. Quinn
From compensation to decompensation: dynamics, risk factors, and management of cirrhosis
Od kompenzácie k dekompenzácii: dynamika, rizikové faktory a manažment cirhózy
P ehledová práce | Review article
D. Žilin anová, S. Adamcová Sel anová, D. Havaj, J. iefová, K. Šulejová, M. Žilin an, T. Taká , . Skladaný
Alveolární echinokokóza – opomíjená diagnóza ložiskových proces jater
Alveolar echinococcosis – a neglected diagnosis of liver lesions
Kazuistika | Case report
A. Kap avka
Polymorfické formy rifaximinu a klinická ú innost
Polymorphic forms of rifaximin and clinical e cacy
Lékový profil | Drug profile
M. Lukáš
Aktuality ve screeningu latentní tuberkulózy u pacient na biologické lé b
Update on screening for latent tuberculosis in patients on biological therapy
Diskuzní p ísp vek | Discussion
M. Lukáš
IBD
R ZNÉ | OTHERS
Výb ry z mezinárodních asopis
The selection from international journals
Komentá e | Comments
Profesor MUDr. Ji í Scheiner, . . – . .
Galerie „otc zakladatel “ gastroenterologické spole nosti
M. Lukáš
Odpov na kvíz | Answer to the quiz
Česká gastroenterologická společnost ČLS JEP vyhlašuje
. ro
ník
s fi
Ceny profesora Laty
nan ní dotací
K o nejlepší práci na téma „Využití pokro ilých technologií a postup v digestivní endoskopii“.
Podmínky pro udělení ceny:
1. Cenu mohou získat první autoři původních prací v recenzovaném časopise.
2. Hodnocené období (čas přijetí práce k publikaci) je 1. 1. 2024–30. 6. 2025.
3. Práce budou hodnoceny komisí ve složení: prof. Lata, prof. Urban, doc. Tachecí a schváleny výborem ČGS ČLS JEP.
4. Návrhy zasílejte PhDr. Martině Pfeiferové, sekretariát ČGS ČLS JEP (pfeiferova.martina@gmail.com) do 31. 8. 2025.
5. Hlavními kritérii hodnocení budou odborná úroveň, originalita a vědecký přínos.
6. Cena bude vyhlášena v rámci 8. kongresu České gastroenterologické společnosti, zveřejněna na stránkách ČGS a v časopise Gastroenterologie a hepatologie.
KASAFÍRKOVA CENA ZA ROK
Rada ES ČGS vyzývá všechny členy ES ČGS k podání přihlášek na 14. ročník Kasafírkovy ceny s finanční dotací 50 000 Kč. Podmínky pro udělení ceny jsou:
1. První autor původní práce s gastroenterologickou (preferenčně endoskopickou) tematikou v impaktovaném časopise.
2. Autor je v době akceptace článků mladší 40 let (do dne 40. narozenin), je členem ES ČGS a pracuje majoritně na českém pracovišti.
3. Hodnocené období (tedy čas definitivní akceptace práce k publikaci) je 1. 5. 2024 až 30. 4. 2025.
Termín pro podání návrhů k rukám předsedy ES ČGS prof. MUDr. Přemysla Falta, Ph.D., je 30. 9. 2025 (premysl.falt@fnol.cz) a v kopii na sekretariát ČGS ČLS JEP (pfeiferova.martina@gmail.com).
Vítěz bude vyhlášen v rámci 8. kongresu ČGS, který se bude konat ve dnech 16.–18. 10. 2025 v Praze.
Muž, 33 let, postgraduální student z Indie, přichází na gastroenterologickou ambulanci pro nespecifické dyspeptické obtíže, febrilie a tlaky v epigastriu. Pacient udává, že je z výškové oblasti Indie a přisuzuje obtíže změně nadmořské výšky. Klinicky je nález na břiše minimální. Laboratorně jsou ale zjištěny vysoké zánětlivé parametry, elevace bilirubinu na 50 mmol/l a mírná hepatopatie. Pacient je přijat na gastroenterologické oddělení pro podezření na cholangitidu a je proveden UZ břicha, kde je zjištěn suspektní absces jater velikosti 6 × 6cm (obr. 1).
U pacienta je nastavena empirická antibiotická terapie cefotaximem a metronidazolem. K ozřejmění nálezu je doplněnoCTbřicha,kdejepotvrzenadiagnóza
Obr. . UZ b icha s nálezem abscesového ložiska. (Zdroj: Gastroenterologické odd lení Nemocnice eské Bud jovice, a.s.)
Fig. . Abdominal ultrasound with finding of abscess deposit. (Source: Gastroenterology Department of the Hospital eské Bud jovice, a.s.)
Obr. . CT b icha v sagitálním a transverzálním ezu s potvrzením abscesového ložiska. (Zdroj: Gastroenterologické odd lení, Nemocnice eské Bud jovice, a.s.)
Fig. . CT of the abdomen in sagittal and transverse sections with confirmation of abscess deposit. (Source: Gastroenterology Department, Hospital eské Bud jovice, a.s.)
doi: . /ccgh
Elafibranor v druhé linii lé by primární
biliární cholangitidy
Elafibranor in the second-line treatment of primary biliary cholangitis
S. Fra ková
Klinika hepatogastroenterologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
Souhrn: Primární biliární cholangitida (PBC) je chronické, imunologicky podmíněné jaterní onemocnění, které ve svém dlouhodobém průběhu vede k destrukci malých žlučovodů, cholestáze, fibróze a cirhóze jater s jaterním selháním. PBC postihuje ve více než 90 % ženy středního věku, většina pacientů je nyní diagnostikována v asymptomatickém stadiu. Diagnóza onemocnění je obvykle stanovena na základě kombinace laboratorních vyšetření, elevace sérové ALP nad 1,5násobek normy trvající déle než 6 měsíců a přítomnosti AMA protilátek v titru 1 : 40 nebo vyšším. Typický histologický nález potvrzuje diagnózu, stadium jaterního onemocnění je však nyní možné určit i pomocí neinvazivních metod. Kyselina ursodeoxycholová je v současné době léčbou první volby, v případě intolerance nebo nedostatečné odpovědi na léčbu je možné zahájit léčbu elafibranorem, duálním agonistou PPAR / . Transplantace jater je indikována u pacientů s PBC, kteří dospěli do stadia jaterního selhání i přes podávanou medikamentózní léčbu.
Summary: Primary biliary cholangitis (PBC) is a chronic, autoimmune disorder of the liver. In its long-term course, it leads to small bile ducts destruction, cholestasis, liver fibrosis, cirrhosis and chronic liver failure. PBC is much common in women, especially of middle age. Most patients are diagnosed in an asymptomatic stage. The diagnosis is based on the combination of laboratory assessments, alkaline phosphatase elevation of more than 1,5 ULN for more than 6 months, and AMA antibodies in a titre 1 : 40 or higher. The typical histological finding confirms the diagnosis, but the stage of liver disease may be determined based on the non-invasive liver stiffness measurement. Ursodeoxycholic acid represents nowadays standard-of-care in PBC patients, followed by elafibranor in intolerant patients or in non-responders. Liver transplantation is indicated in those with liver failure in whom conservative therapy failed.
Primární biliární cholangitida (PBC) je chronické, imunologicky podmíněné jaterní onemocnění, které ve svém dlouhodobém průběhu vede k destrukci malých žlučovodů, cholestáze a progresivní fibróze jater včetně možnosti chronického selhání jater [1]. V minulosti byla obvykle PBC diagnostikována až ve stadiu pokročilého jaterního onemocnění. Choroba byla poprvé popsána v roce 1851 Addisonem a Gullem [2] a následně Hanotem [3] v roce 1876. O sto let později navrhli MacMahon a Thannhauser nové pojmenování„xantomatózní biliární cirhóza“ podle typických xantomů
podmíněných akumulací esterů cholesterolu v kůži okolo očí spolu s nálezem zánětlivé destrukce malých žlučovodů vedoucích k biliární cirhóze [4]. Pojmenování primární biliární cirhóza bylo navrženo v roce 1950 Ahrensem a bylo používáno u pacientů s klinicky manifestní chorobou [5]. Již na konci 50. let však bylo zřejmé, že pojmenování není přesné. Britská hepatoložka Sheila Sherlock popsala případy pacientek, které byly v době diagnózy bez klinických příznaků a přežily více než 10 let [6]. Ještě v roce 2009 užívaly doporučené postupy léčby PBC nepřesný název primární biliární cirhóza i přesto, že většina
nemocných v době diagnózy cirhózu neměla [7,8]. V květnu roku 2014, u příležitosti konání Monotematické konference o primární biliární cirhóze organizované Evropskou společností pro studium jater (EASL) v Miláně, zažádaly pacientské organizace sdružující pacienty s PBC o změnu pojmenování onemocnění s cílem „odstranit nepřesnost“ a „odejmout stigma cirhózy“, zejména pro časté spojení cirhózy s abúzem alkoholu. Změna pojmenování onemocnění na primární biliární cholangitidu byla následně schválena EASL v listopadu 2014 a Americkou asociací pro studium jater v červnu 2015 [9].
doi: . /ccgh
Štandardný postup pre skríning chorôb
pe ene na Slovensku
Spolo né odporú ania Slovenskej hepatologickej spolo nosti (SHS) a Slovenskej spolo nosti všeobecného praktického lekárstva (SSVPL)
Standards of care for screening of liver disease in Slovakia
Joint statement of the Slovak Hepatological Society (SHS) and the Slovak Society of General Practice Medicine (SSVPL)
T. Koller , M. Szántová , P. Makara Slovenská hepatologická spolo nos Slovenská spolo nos všeobecného praktického lekárstva
Tento štandardný postup bol schválený na riadnych zasadnutiach výbormi Slovenskej hepatologickej spolo nosti a výborom Slovenskej spolo nosti všeobecného praktického lekárstva.
Súhrn: Slovensko patrí na popredné miesta vo svete v prevalencii aj úmrtnosti na pokročilé choroby pečene. Keďže prirodzený priebeh ich najčastejších príčin je dlhodobý a asymptomatický, existuje veľké časové okno na identifikáciu ich rizika a zavedenie účinných preventívnych opatrení.Tento materiál má za cieľ navrhnúť lekárom v klinickej praxi základné princípy v iniciálnom skríningu chorôb pečene u asymptomatických jedincov. Odporúča v prvom rade aktívne pátranie po rizikových faktoroch najčastejších chorôb pečene, ako sú metabolický syndróm, miera konzumácie alkoholu, rizikové faktory chronických vírusových hepatitíd a stanovenie aktivity ALT v sére. Pri identifikácii rizikových faktorov ďalej odporúča diagnostické upresnenie prítomnosti steatózy pečene, vírusových hepatitíd, potvrdenie pretrvávajúcej elevácie ALT a stratifikáciu rizika fibrózy pečene. Nakoniec, tento štandardný postup navrhuje základné línie v manažmente identifikovaných rizikových faktorov a v prípade zistených chorôb pečene definuje pravidlá pre odosielanie na špecializované hepatologické vyšetrenie.
K ú ové slová: skríning – chronické choroby pečene – prevencia – rizikové faktory – štandardný postup
Summary: Slovakia ranks among the world leaders in the prevalence and mortality of advanced liver diseases. Since the natural course of their most common causes is long-term and asymptomatic, there is a large window of opportunity for identifying the risk and implementing effective preventive measures. This material aims to propose to practicing physicians basic principles in the initial screening of liver diseases in asymptomatic individuals. First of all, it recommends an active search for risk factors for the most common liver diseases, such as metabolic syndrome, alcohol consumption, risk factors for chronic viral hepatitis and measurement of serum ALT. When the risk factors are identified, it further recommends diagnostic refinement of the presence of hepatic steatosis, viral hepatitis, confirmation of persistent ALT elevation and stratification of the risk of liver fibrosis. Finally, this standard procedure suggests basic principles in the management of identified risk factors and, in the case of detected liver diseases, defines rules for referral to specialized care.
Key words: screening – chronic liver disease – prevention – risk factors – standard of care
Úvod
Chronické choroby pečene sú častou príčinou predčasných úmrtí. Ich univerzálne asymptomatický priebeh vedie k tomu, že sa až v 80 % prípadov dia-
gnostikujú v neskorých štádiách dekompenzácie cirhózy, kedy sú efektívny manažment a prognóza už výrazne obmedzené [1]. Skorá diagnostika chorôb pečene je preto dôležitou podmienkou
na zlepšenie prognózy a zníženie počtu odvrátiteľných úmrtí [2]. Vyhľadávanie chorôb je základným poslaním každého lekára, avšak skríning chorôb je najmä doménou všeobecného lekárstva. Tento
Vaccination strategy in liver transplantation –are we keeping up with global trends?
Stratégia o kovania pri transplantácii pe ene – držíme krok so svetovými trendmi?
Z. Podmanická¹, S. Adamcová Sel anová², E. Lovrantová³, Z. Krištú ová , . Skladaný ,
Outpatients Departments Imuno-allergology, Children’s Faculty Hospital, Slovak Medical University, Banská Bystrica nd Department of Internal Medicine, Div. HEGITO (Hepatology, Gastroenterology, andTransplantation Department), Slovak Medical University Faculty of Medicine, Roosevelt University Hospital, Banská Bystrica Department of Infectious Diseases, Roosevelt University Hospital, Banská Bystrica Institute of Epidemiology and Prevention, Slovak Medical University, Bratislava nd Department of Internal Medicine, L. Pasteur University Hospital and P. J. Šafárik University, Košice
Summary: Patients with advanced chronic liver disease (ACLD), those awaiting liver transplantation (LT), and post-transplant recipients face a high risk of infectious complications due to immune dysfunction. Vaccination is a key preventive strategy to protect this high-risk group from severe infections. The effectiveness of vaccines depends on the timing of administration – optimal vaccination occurs in the early stages of liver disease before transplantation when the immune response is strongest. Post-transplant vaccination is possible, but requires stabilization of immunosuppressive therapy. The administration of live vaccines after LT remains controversial, although recent research suggests their potential safety in specific cases. This paper summarizes recommended vaccination strategies in Europe and worldwide, evaluates the effectiveness of vaccination in this patient population, and highlights the need for further research to optimize immunization protocols for patients with chronic liver diseases and transplant recipients.
Súhrn: Pacienti s pokročilým chronickým ochorením pečene (ACLD) a tí, ktorí čakajú na transplantáciu pečene (LT) alebo ju už podstúpili, sú vystavení vysokému riziku infekčných komplikácií v dôsledku oslabeného imunitného systému. Vakcinácia predstavuje kľúčovú stratégiu na prevenciu závažných infekcií v tejto vysoko rizikovej skupine. Účinnosť vakcín závisí od načasovania ich podania – optimálne je vakcinovať pacientov v raných štádiách ochorenia pred transplantáciou, keď je imunitná odpoveď najlepšia. Po transplantácii je vakcinácia možná, no vyžaduje stabilizáciu imunosupresívnej terapie. Podávanie živých vakcín po LT je kontroverzné, hoci nové výskumy naznačujú ich potenciálnu bezpečnosť v špecifických prípadoch. Tento článok sumarizuje odporúčané vakcinačné stratégie v Európe a vo svete, hodnotí účinnosť vakcinácie v tejto populácii a zdôrazňuje potrebu ďalšieho výskumu na optimalizáciu očkovacích postupov u pacientov s chronickými ochoreniami pečene a po transplantácii.
Advanced chronic liver disease (ACLD) is a condition frequently if not universally associated with the development of systemic inflammation and immune dysregulation, known as the cirrhosis-associated immune dysfunction syndrome (CAID) [1,2]. Development of this secondary immunodeficiency leads
to, among other consequences, reduced immune defense against infections [2–5]. One of the preventive measures to protect high-risk patients from severe infections is vaccination. As many ACLD patients progress to end-stage liver disease (ESLD) or acute-on-chronic liver failure (ACLF), requiring consideration for liver transplantation (LT), they
become particularly vulnerable [6–9]. Therefore, maximal efforts should be made to ensure they receive preventive vaccination [9–11].
According to available data, pre-LT vaccination should be administered at a time before LT when the patient still has the potential to develop sufficient immunity [12]. If vaccination is
Viscerální leishmanióza jako p í ina hore ky nejasného p vodu:
jedine ný obraz nemoci
na [ F]-FDG PET/CT
Visceral Leishmaniasis as a cause of fever of unknown origin: a unique disease pattern shown on [ F]-FDG PET/CT
G. Hor ák , P. Turcsányi , V. Látal , K. Aiglová , F. Stejskal , T. Tichý , I. Zicklerová , L. Quinn
Klinika nukleární medicíny LF UP a FN Olomouc
Hemato-onkologická LF UP a FN Olomouc II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc
Klinika infek ních nemocí ., . a . LF UK a FN Bulovka, Praha Ústav klinické a molekulární patologie LF UP a FN Olomouc
Národní referen ní laborato pro diagnostiku tropických parazitárních infekcí, FN Bulovka, Praha
Souhrn: Následující kazuistické sdělení popisuje případ 69letého muže s viscerální leishmaniózou. Progresivně se horšící klinický stav nemocného spolu s chudým nálezem na zobrazovacích metodách a nespecifickými laboratorní nálezy vedly k diagnostickým úskalím tohoto v České republice raritně zachyceného infekčního onemocnění. Práce je doplněna o přehled recentních epidemiologických dat, diagnostických postupů a léčbu leishmaniózy.
Summary: This case report describes a 69-year-old man with visceral Leishmaniasis. The progressively worsening clinical condition of the patient, combined with nonspecific imaging findings and laboratory results, led to diagnostic difficulties in identifying this rarely encountered infectious disease in the Czech Republic. The paper is supplemented with an overview of recent epidemiological data, diagnostic procedures, and treatment of Leishmaniasis.
Hybridní zobrazování pomocí [18F]-FDG PET/CT je jednou z nejrozšířenějších, nejmodernějších a dynamicky se rozvíjejících metod užívaných zejména v onkologické diagnostice. Pozitronová emisní tomografie (PET) poskytuje funkční snímky, které zobrazují průměrnou distribuci radiofarmaka – „zobrazení metabolizmu“ v definovaném časovém okamžiku. Daná distribuce radiofarmaka je posuzována pomocí kvantitativního ukazatele, standardizované hodnoty utilizace (SUV – standardized uptake value) měřené v jeden časový okamžik. Sdru-
žuje výhody rutinně užívaných metod –pozitronové emisní tomografie (PET) a výpočetní tomografie (CT) [1,2].
V současné době je 2-[18F]-fluoro-2-deoxy-D-glukóza nejrozšířenějším radiofarmakem pro PET/CT vyšetření, zejména pro její dobrou dostupnost a relativně dlouhý fyzikální poločas rozpadu 18F (T1/2 = 110 min). Další výhodou radiofarmaka je jeho dobře prozkoumaná farmakokinetika, která vychází z glykolýzy. Jelikož jde o strukturální analog 2-deoxy-D-glukózy, je stejně jako glukóza transportován do buňky glukozovými transportéry. Intracelu-
lárně je radiofarmakum analogicky ke glukóze fosforylováno hexokinázou na FDG-6-fosfát, který kvůli přítomnosti navázaného radioizotopu nepokračuje dál v glykolytickédrázea hromadísev buňce v závislosti na intenzitě jejího glukózového metabolizmu. Většina nádorových či zánětlivých buněk (neutrofily a aktivované makrofágy) má ve srovnání s normálními tkáněmi vysokou glykolytickou aktivitu. Skutečnost, že i zánětlivá ložiska jsou hypermetabolická, může být zároveň příčina falešné pozitivity u vyšetření prováděných z onkologické indikace. V těchto situacích bývá odlišení
From compensation to decompensation: dynamics, risk factors, and management of cirrhosis
Od kompenzácie k dekompenzácii: dynamika, rizikové faktory a manažment cirhózy
D. Žilin anová , S. Adamcová Sel anová , D. Havaj , J. iefová , K. Šulejová , M. Žilin an , T. Taká , . Skladaný nd Department of Internal Medicine, Div. HEGITO (Hepatology, Gastroenterology, andTransplantation Department), Slovak Medical University Faculty of Medicine, Roosevelt University Hospital, Banská Bystrica Department of Radiology, Roosevelt University Hospital, Banská Bystrica
Summary: Cirrhosis represents the final stage of advanced chronic liver disease (ACLD) with the transition from compensated to decompensated stages marking a critical point in patient prognosis. This review explores the dynamics, risk factors, and management of both acute (AD) and non-acute decompensation (NAD) in cirrhosis. It highlights key pathophysiological mechanisms such as portal hypertension, systemic inflammation, and bacterial translocation, and classifies clinical phenotypes based on recent findings from the landmark CANONIC and PREDICT studies. The article aimed at underscoring importance of early diagnosis, standardized targeting of the key pathophysiological domains of portal hypertension, individualized management strategies, and emerging approaches to achieve recompensation. Key words: decompensation – portal hypertension – systemic inflammation – acute-on-chronic liver failure (ACLF) – recompensation
Súhrn: Cirhóza predstavuje konečné štádium pokročilého chronického ochorenia pečene (ACLD), pričom prechod z kompenzovaného do dekompenzovaného štádia znamená zásadný bod zvratu v prognóze pacienta. Tento prehľad sa zameriava na dynamiku, rizikové faktory a manažment akútnej (AD) aj neakútnej dekompenzácie (NAD) pri cirhóze. Zdôrazňuje kľúčové patofyziologické mechanizmy, ako sú portálna hypertenzia, systémový zápal a bakteriálna translokácia, a klasifikuje klinické fenotypy na základe nedávnych zistení zo štúdií CANONIC a PREDICT. Cieľom článku je podčiarknuť význam včasnej diagnostiky, štandardizovaného prístupu k cieľovým patofyziologickým doménam (najmä portálnej hypertenzie), individualizovaných terapeutických stratégií a nových prístupov vedúcich k dosiahnutiu rekompenzácie.
K ú ové slová: dekompenzácia – portálna hypertenzia – systémový zápal – akútne zlyhanie pečene v teréne jej chronického ochorenia (ACLF) – rekompenzácia
Introduction
Cirrhosis, as the terminal stage of advanced chronic liver disease (ACLD), represents a critical global health challenge. Its prevalence and impact vary by geographic region, yet it remains a significant contributor to global mortality and morbidity. Liver diseases, including cirrhosis, account for approximately 2 million deaths annually, with nearly half of these attributed to cirrhosis-related complications [1,2]. The condition is characterized by progressive hepatic parenchymal damage leading to por-
tal hypertension, systemic inflammation, and organ dysfunction [3]. The transition from compensated (cACLD) to decompensated cirrhosis (dACLD) is a pivotal event in the disease course, as it dramatically increases mortality risk and influences patient management strategies [4,5].
Decompensated cirrhosis has traditionally been defined by the development of so-called specific complications associated with portal hypertension and liver dysfunction or “decompensating events”, with the most frequent being:
ascites, hepatic encephalopathy, portal hypertension-associated gastrointestinal bleeding, and jaundice; it should be noted that the list of decompensating events is significantly longer and includes infections, especially those associated with cirrhosis-associated immune dysfunction syndrome (CAID) [6], the spectrum of malnutrition–sarcopenia–frailty, lung and cardiac events, etc. [7–10]. Along the same vein, recent research has demonstrated that decompensation does not always evolve uniformly. While some patients expe-
Alveolární echinokokóza – opomíjená diagnóza ložiskových proces jater
Alveolar echinococcosis – a neglected diagnosis of liver lesions
A. Kap avka
Gastroenterologická poradna, Nemocnice AGEL Nový Ji ín a.s.
Souhrn: Alveolární echinokokóza (AE) je vzácné, ale závažné parazitární onemocnění jater, které často napodobuje maligní ložiska. V této kazuistice prezentujeme případ 76letého pacienta, u něhož byla AE diagnostikována náhodně při vyšetření pro renální insuficienci. Ultrazvukové vyšetření odhalilo mnohočetná hyperechogenní ložiska v játrech. Následné CT a MR jater zobrazily mnohočetná ložiska nepravidelných okrajů bez typické vaskularizace, největší o velikosti 71 × 38 mm. Laboratorní výsledky ukázaly zvýšené jaterní enzymy, CRP a renální insuficienci. Core cut biopsie jater potvrdila přítomnost pseudocystických struktur. Vzorky byly následně zaslány do Národní referenční laboratoře pro tkáňové helmintózy, která diagnózu AE potvrdila. Sérologické vyšetření bylo provedeno až po bioptickém vyšetření a potvrdilo přítomnost protilátek proti Echinococcus multilocularis. Pacient byl odeslán do infekční ambulance, kde byla zahájena léčba albendazolem v dávce 800 mg denně. Po rehydrataci a úpravě léčby došlo ke stabilizaci renálních funkcí a při kontrolních zobrazovacích vyšetřeních byl nález stacionární. Tento případ zdůrazňuje nutnost zařazení AE do diferenciální diagnostiky ložiskových procesů jater, zejména u pacientů bez onkologické anamnézy. Klí ová slova: echinokokóza – játra – diagnóza – histologie – biopsie – zobrazovací metody – albendazol
Summary: Alveolar echinococcosis (AE) is a rare but serious parasitic liver disease that often mimics malignant lesions. We present the case of a 76-year-old patient in whom AE was incidentally diagnosed during examination for renal insufficiency. Abdominal ultrasound revealed multiple hyperechogenic liver lesions. Subsequent MRI showed multiple irregularly bordered lesions without typical vascularization, the largest measuring 71 × 38 mm. Laboratory tests revealed elevated liver enzymes, CRP, and renal insufficiency. A core-cut liver biopsy confirmed the presence of pseudocystic structures. Samples were sent to the National Reference Laboratory for Tissue Helminthiases, which confirmed the diagnosis of AE. Serological testing was performed after the biopsy confirming the presence of antibodies against Echinococcus multilocularis. The patient was referred to an infectious disease clinic, where treatment with albendazole at a dose of 800 mg daily was initiated. After rehydration and adjustment of therapy, renal function stabilized, and follow-up imaging showed stable findings. This case highlights the need to include AE in the differential diagnosis of hepatic lesions, particularly in patients without an oncological history.
Mnohočetná ložiska v játrech představují časté diagnostické dilema, které vyžaduje důkladné zhodnocení anamnestických, klinických, laboratorních i zobrazovacích údajů. Diferenciální diagnostika zahrnuje široké spektrum stavů, jako jsou metastatické léze, hepatocelulární karcinom, hemangiomy, fokální nodulární hyperplazie, abscesy či jiné infekční etiologie. Jedním z méně častých, avšak klinicky závažných původců jaterních ložisek je alveolární echinokokóza (AE), parazitární onemocnění způsobené larvální formou tasemnice Echinococcus multilocularis [1].
AE bývá často zaměňována s malignitami, a její diagnostika tak bývá opožděná. Přestože je v České republice onemocnění nadále považováno za vzácné, incidence v posledních letech zejména v některých endemických oblastech narůstá. Včasné rozpoznání AE má zásadní význam pro prognózu pacienta, jelikož umožňuje zahájení specifické antiparazitární terapie a zabránění progresi invazivního onemocnění.
Popis p ípadu
Pacient, 76letý muž, byl přijat pro akutní renální insuficienci. Osobní anamnézu
tvořila ischemická choroba srdeční, stav po koronárním bypassu, cholecystolitiáza, hypertenze, hyperlipidemie a chronická renální insuficience. V rodinné anamnéze nebyla uvedena významná onemocnění. Pacient žil v oblasti s výskytem lišek a doma choval psa. Při ultrazvukovém vyšetření břicha byla náhodně zjištěna mnohočetná hyperechogenní ložiska v játrech do velikosti 56 mm. Pro podezření na malignitu bylo doplněno MR jater, které odhalilo mnohočetná ložiska nepravidelných okrajů, v T2 hypersignální (obr. 1) a v T1 hyposignální, bez výrazné
Polymorfické formy rifaximinu a klinická ú innost
Polymorphic forms of rifaximin and clinical e cacy
M. Lukáš
Klinické a výzkumné centrum pro st evní zán ty, Klinické centrum ISCARE a.s. a . LF UK v Praze
Rifaximin je strukturální analog rifampicinu (4-deoxy-4-methylpyrido[1,2-1,2] imidazo[5,4-c]rifamycin), jehož antibakteriální efekt je zprostředkován blokádou syntézy bakteriální RNA, inhibicí betapodjednotky DNA dependentní RNA polymerázy. Jedná se o širokospektrálně účinné baktericidní antibiotikum blokující růst grampozitivních i gramnegativních aerobních i anaerobních bakterií.
Efekt rifaximinu je cílen pouze na gastrointestinální trakt, protože léčivo vykazuje minimální reabsorpci z trávicího traktu a po podání vysokých dávek léčiva (2 × 1g denně) dosahuje naprosto zanedbatelných sérových koncentrací (< 0,4 % podané dávky). Naproti tomu jsou zaznamenávány vysoké koncentrace léčiva ve stolici. Průměrná koncentrace léku po 3 dnech léčby rifaximinem v dávce 800mg denně dosahovala 8 000 μg/g stolice a tato vysoká koncentrace přetrvávala 6 dní po ukončení léčebné kúry. In vitro studie potvrdily, že rozpustnost rifaximinu je až 120násobně větší ve žlučových kyselinách v porovnání s rozpustností ve vodě, což může teoreticky vysvětlovat vysoké koncentrace léčiva intraluminálně, především v proximální části tenkého střeva při běžném dávkování [1]. I když je rifaximin účinný proti velkému spektru střevních bakterií, vykazuje ve svém komplexním účinku na střevní mikrobiota také některé mimořádné účinky, kterými se odlišuje od všech ostatních antibiotik nebo chemoterapeutik. Stimuluje růst některých probioticky působících bak-
teriálních kmenů, jako jsou bifidobakterie, laktobacily nebo Fecalibacterium prausnitzi a zvyšuje bakteriální diverzitu. Navíc bylo prokázáno v pokusech na experimentálních zvířatech s indukovanou chemickou kolitidou, že má vlastní protizánětlivý efekt zprostředkovaný přes PXR (pregnane-X-receptor), který snižuje tvorbu některých prozánětlivých cytokinů zablokováním aktivace NF-kB [2]. Z hlediska mikrobiologického nevede ke vzniku rezistentních bakteriálních kmenů a nevede k dlouhodobé devastaci střevních mikrobiotů tak, jak je tomu často při léčbě jinými širokospektrálně působícími antibiotiky [3].
Hlavními indikacemi k zavedení terapie rifaximinem je v praxi gastroenterologů symptomatická, nekomplikovaná divertikulární choroba tlustého střeva a prevence recidivy divertikulitidy v podobě cyklické, dlouhodobé terapie, dále léčba gastrointestinálních infekcí, včetně průjmů cestovatelů, nasedající infekce u nemocných s idiopatickými střevními záněty, lehčí forma pouchitidy. Využívá se také v léčbě syndromu bakteriálního přerůstání na tenkém střevě (SIBO). V hepatologické praxi se rifaximin osvědčil jako preventivní léčba jaterní encefalopatie. Tento lék velmi dobře odpovídá základním kritériím stanovených Herbert Du Pontem a Charlesem Ericssonem na počátku 90. let minulého století, kteří se snažili určit základní kritéria pro optimální antibiotikum indikované v léčbě gastrointestinálních infekcí:
a) vysoká protibakteriální účinnost;
b) minimální možnost vstřebávání z trávicího ústrojí a co nejnižší systémový vliv;
c) minimální dopad na vznik bakteriální rezistence;
d) minimální vedlejší účinky tak, aby se antibiotikum mohlo využít u dětí, starších a polymorbidních pacientů a u těhotných žen.
Hlavní předností antibiotik využívaných v terapii infekčních a zánětlivých procesův trávicítrubicijetedyvelminízká rozpustnost, a tím také omezená možnost resorpce. Antibiotika, která splňují tyto požadavky na minimální rozpustnost a velmi omezenou vstřebatelnost, jsou nejen rifaximin, ale také amino-glykosidová antibiotika, vankomycin, teicoplanin, fidaxomycin a ramoplanin. Některá z těchto protibakteriálních antibiotik (vankomycin, fidaxomycin, rifaximin) jsou využívána v terapii infekce Clostridiodes difficile, která osídluje tlusté střevo po předcházející terapii širokospektrálními antibiotiky (clindamycin, amino-peniciliny) nebo se objevuje u imunokompromitovaných nemocných léčených imunosupresivní a/nebo biologickou léčbou, typicky je tomu u pacientůs ulcerózníkolitidou.Paramomycin se uplatňuje v léčbě parazitárních infekcí způsobených amébou, lamblií nebo kryptosporidiozou; neomycin a rifaximin jsou spíše využívány k terapii bakteriálních gastrointestinálních infekcí a v léčbě dysmikobie. Farmakokinetické studie
. /ccgh
Aktuality ve screeningu latentní tuberkulózy u pacient na biologické lé b
Update on screening for latent tuberculosis in patients on biological therapy
M. Lukáš
Klinické a výzkumné centrum pro st evní zán ty, Klinické centrum ISCARE a.s. a . LF UK v Praze
Mykobakteriové infekce provázejí lidstvo od samotného úsvitu dějin, existují důkazy o výskytu této infekce u lidských předchůdců žijících před 40 000 lety. Kochův objev detekující původce tuberkulózy byl oficiálně zveřejněn dne 24. 3. v roce 1882 a o 23 let později, v roce 1905, byl Robert Koch po zásluze odměněn Nobelovou cenou za medicínu. Tento den byl později ustanoven jako Světový den boje proti tuberkulóze. V letošním roce vydala Česká pneumologická společnost k tomuto mezinárodnímu dni tiskovou zprávu shrnující současný stav z hlediska epidemiologie této nemoci. Autoři konstatují, že situace v České republice je příznivá, počet pacientů s aktivní formou nemoci se v posledních letech pohybuje kolem 450, z nichž polovinu tvoří cizinci, a incidence tuberkulózy nepřekračuje pět nových pacientů na 100 000 obyvatel. Nicméně zvyšující se podíl migrantů z východní Evropy a z Blízkého a Předního východu může situaci výrazně a negativně ovlivnit. Incidence tuberkulózy na Ukrajině je 20násobně vyšší než v České republice a také se zde vykytují multirezistentní formy mykobakteriové infekce. Proto je potřeba ostražitosti a na onemocnění stále myslet a včas jej diagnostikovat [1].
Pro gastroenterologa je významná především latentní tuberkulóza (LTBI), tedy bezpříznakové nosičství se setrvalou imunologickou odpovědí na mykobakteriovou infekci, protože podávání ně-
kterých léků, které potlačují imunitní odpověď, jako jsou monoklonální protilátky blokující glykoprotein TNF (tumor nekrotizující faktor), může indukovat aktivizaci infekce s jejím miliárním rozsevem. Celoživotní riziko vzniku manifestní tuberkulózy je u těchto osob 5–10 % a je nejvyšší v prvních 5 letech po infekci. Všichni pacienti, kteří jsou indikováni k zavedení biologické léčby, musí mít vedle klinického a rentgenového vyšetření také laboratorní testy. Jedná se především o nemocné s idiopatickými střevními záněty, kteří budou exponováni anti-TNF preparátům [2,3]. Vzhledem ke komplexnosti patofyziologie latentní tuberkulózy nemáme žádný nástroj pro přímé prokázání infekce. Jediným možným způsobem nadále zůstává nepřímý průkaz přes specifickou buněčnou imunitní odpověď, a to buď in vivo (TST – tuberkulinový kožní test), nebo in vitro (IGRA – interferon gamma release assays test) [3,4]. Světová zdravotnická organizace (WHO) už v roce 2011 zařadila do doporučení pro diagnostiku LTBI kromě tuberkulinového kožního testu také dva tehdy komerčně dostupné IGRA testy QuantiFERON-TB a T-Spot.TB [5]. Následně se tyto dva testy jak mezinárodně, tak i u nás etablovaly jako preferované testy v diagnostice LTBI. Disponují rozsáhlou bibliografií a během dlouholeté klinické praxe se osvědčily jako dostatečně citlivé a spolehlivé. Po tu dobu podstoupily
několik modifikací, které zvýšily jejich citlivost a přesnost. Stojí za zmínku, že Sekce pro tuberkulózu České pneumologické společnosti už v roce 2005 zařadila IGRA testy do směrnic pro screening LTBI u pacientů před zahájením a během biologické léčby, což byly mezinárodně jedny z prvních guidelines v tomto směru. Tyto směrnice následně převzala i Česká gastroenterologická společnost, čímž se stala jedním z průkopníků nového přístupu screeningu LTBI u IBD pacientů ve světě.V roce 2024 vydala Česká pneumologická společnost aktualizovaná doporučení týkající se diagnostiky a léčby latentní tuberkulózní infekce [4]. Tento dokument podrobně popisuje postupy v různých situacích a indikacích týkajících se LTBI včetně pacientů na biologické léčbě. S ohledem na IGRA testy v souladu s mezinárodními guidelines jsou nadále doporučeny pouze dva, a sice QuantiFERON®-TB Gold Plus a T-SPOT®TB [6].
Vzhledem k urychlenému technologickému vývoji byl v diagnostice LTBI očekáván příchod nových testů s další přidanou hodnotou jako třeba rozlišení aktivního onemocnění od latentní infekce, zvýšení senzitivity nebo zvýšení pozitivní prediktivní hodnoty. Je pravdou, že další testy se současně dostávají na trh, ale bohužel nesplnily očekávání. Obvykle jde o kopie původních variant zavedených IGRA testů kopírující jejich prvotní koncept. Některé
Výb ry z mezinárodních asopis
The selection from international journals
Severe obesity, a susceptibility factor for developing inflammatory bowel disease: results of a population-based study
Cañete F, Vela E, Calafat M et al. J Crohns Colitis 2025; 19(2): jjaf010. doi: 10.1093/ecco-jcc/jjaf010.
Abstrakta lánk ke stažení zde: You can download the abstracts here: http:
T žká obezita jako rizikový faktor rozvoje idiopatických st evních zán t : výsledky popula ní studie Úvod a cíle: Idiopatické střevní záněty (IBD) se rozvíjejí u geneticky predisponovaných jedinců vystavených určitým environmentálním faktorům, z nichž doposud byly identifikovány jen některé. Cílem této studie bylo zjistit, zda jsou bariatrické výkony (BS) a těžká obezita spojeny s vyšším rizikem vzniku IBD. Metody: Do studie byli zahrnuti dospělí pacienti s diagnostikovanou obezitou nebo závažnou obezitou mezi lety 2005 a 2020 v rámci katalánského zdravotního systému. Osoby, u nichž bylo IBD diagnostikováno před stanovením diagnózy obezity či těžké obezity, byly ze studie vyloučeny. Dále byli identifikováni jedinci, kteří podstoupili BS, a ti, u nichž byla nově diagnostikována IBD. Následně byla analyzována pravděpodobnost vzniku tohoto onemocnění. Výsledky: Celkem bylo identifikováno 93 473 osob s těžkou obezitou, 1 009 256 osob s obezitou a 14 698 pacientů, kteří podstoupili BS. Incidence IBD činila 0,84 případů na 1 000 osob/rok u jedinců, kteří prodělali BS před stanovením diagnózy IBD; 0,90 případů na 1 000 osob/rok u jedinců s těžkou obezitou bez BS a 0,60 případů na 1 000 osob/rok u osob s obezitou. Multivariační regresní analýza ukázala, že těžká obezita (HR 1,46; 95% CI 1,31–1,62), BS (HR 1,57; 95% CI 1,25–1,97) a kouření (HR 1,57; 95% CI 1,46–1,69) představují nezávislé rizikové faktory pro vznik IBD, včetně Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. Závěr: Těžká obezita i bariatrická chirurgie jsou nezávislými rizikovými faktory pro vznik IBD. U těchto pacientů by měl být zvážen neinvazivní screening stran IBD.
Outcomes of Various Classes of Oral Antidiabetic Drugs on Nonalcoholic Fatty Liver Disease
Jang H, Kim Y, Lee DH et al.
JAMA Intern Med 2024; 184(4): 375–383. doi: 10.1001/jamainternmed.2023.8029.
Výsledky p sobení jednotlivých skupin perorálních antidiabetik na nealkoholové steatotické onemocn ní jater Nealkoholové steatotické postižení jater (NALDF) je nejčastější příčinou chronického onemocnění jater, které postihuje přibližně 25 % celkové populace. NAFLD zahrnuje spektrum od ztučnění jater, steatohepatitidy (NASH) až po jaterní cirhózu s možným rozvojem hepatocelulárního karcinomu (HCC). Pacienti s NAFLD jsou ve vysokém riziku nejen HCC, ale i extrahepatických onemocnění jako např. malignity či kardiometabolická onemocnění. Diabetes mellitus 2. typu (T2D) je oboustranně spojen s výskytem NAFLD. Prevalence NAFLD se odhaduje na 55,5 % u pacientů s T2D, který výrazně ovlivňuje progresi fibrózy jater, riziko dekompenzace jaterní cirhózy a vzniku HCC. Několik studií zkoumalo vliv perorálních antidiabetik (PAD) na regresi NAFLD. Mezi zkoumané PAD patří např. sodium glucose cotransporter 2 (SGLT2) inhibitory, deriváty sulfonylurey, thiazolidininony nebo dipeptidyl peptidaze 4 (DPP-4). Tyto preparáty byly podávány v kombinaci s metforminem po dobu 90 dní. Tato kohortová retrospektivní studie o celkovém počtu 80 178 účastníků si dává za cíl porovnat NALFD regresi a další jaterní parametry u pacientů užívajících různé skupiny PAD. Hlavní cíl studie bylo porovnání regrese NAFLD pomocí indexu ztukovatění jater a jako vedlejší cíl bylo porovnání např. hospitalizace pro jaterní onemocnění, mortality spojené s jaterním onemocněním, transplantace jater a rozvoje HCC. Regrese NAFLD byla pozorována u 4 102 pacientů. V komparaci se sulfonylureou měly SGLT2 inhibitory (ASHR –adjusted subdistribution hazard ratio 1,99 (95% CI 1,75–2,27), thiazolidinediony (ASHR 1,70 (95% CI 1,41–2,05)) a DPP-4 inhibitory (ASHR 1,45 (95% CI 1,39–1,59)). SGLT2 inhibitory byly asociovány s vyšší pravděpodobností regrese NAFLD v komparaci s thiazolidinediony (ASHR 1,40 (95% CI 1,12–1,75)) a DPP-4 inhibitory (ASHR 1,45 (95% CI 1,30–1,62)). Pouze SGLT2 inhibitory byly asociovány s nižším výskytem jaterních komplikací v komparaci s deriváty sulfonylurey. Výsledky této studie poukazují na vhodné užívání SGLT2 inhibitorů u pacientů s T2D a NAFLD vzhledem k benefitům této skupiny PAD na regresi NAFLD.
Hepatol 2025; 79(2): 136–138
Galerie „otc zakladatel “ gastroenterologické spole nosti
Profesor MUDr. Ji í Scheiner
M. Lukáš
Klinické a výzkumné centrum pro st evní zán ty, Klinické centrum ISCARE a.s. a . LF UK v Praze
Jde o prvního předsedu nově zformované odborné společnosti, o jejíž založení se mimořádně zasloužil. Legendární gastroenterolog se narodil v Praze dne 22. srpna 1893 v rodině právníka a významného představitele Obce sokolské dr. Josefa Scheinera, který se podílel na pokojném a nekrvavém převzetí moci v říjnu 1918 v Praze z rukou c. k. místodržitelství představitelům Národního výboru – reprezentantům nově založeného československého státu. Jeho syn Jiří Scheiner po studiích na Lékařské fakultě Karlovy univerzity nastoupil v roce 1920 na I. interní kliniku Všeobecné nemocnice v Praze. V roce 1929 se Jiří Scheiner habilitoval pro obor speciální patologie a terapie nemocí vnitřních. Od roku 1931 se zabýval gastroenterologií a endoskopií a měl také možnost navštívit přední evropská pracoviště ve Francii, Německu a v Anglii. V této době byla gastroenterologická skupina na I. interní klinice tvořena třemi lékaři, vedle Jiřího Scheinera Karlem Herfortem a Stanislavem Mitáčkem. Díky systematicky získávaným zkušenostem této skupiny vznikla první publikace v našem písemnictví: „Endoskopický obraz žaludeční sliznice a sekreční křivka kyseliny solné“ zveřejněná v Časopise lékařů českých v roce 1934. Své zkušenosti s chorobami žaludku a gastroskopickými vyšetřeními shrnul v monografii„Gastritis“, která vyšla v roce 1937 v nakladatelství
Melantrich. V roce 1937 byl Jiří Scheiner navržen ke jmenování řádným profesorem na Karlově univerzitě, bohužel nastupující válečná doba vedla k tomu, že se stal profesorem až mnohem později. Vedle jeho odborné práce klinické byl také významným organizátorem československého tělovýchovného lékařství, členem zdravotního výboru České onkologické společnosti a jednatelem Sokolské župy Pražské. Jiří Scheiner prožil velmi těžké období válečných let, jako sokol a hrdý vlastenec se účastnil protinacistického odboje, bohužel byl zatčen gestapem a uvězněn v malé terezínské pevnosti. Již v květnu 1945 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství a stal se přednostou interní kliniky v Plzni, kterou vedl do roku 1950. V letech 1946–1948 zastával funkci děkana nově založené Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. V této době byl již vážně nemocen, trpěl respiračními problémy podmíněnými bronchiálním astmatem a plicní rozedmou, na jejímž výrazném zhoršení se podílel pobyt v koncentračním táboře. Jiří Scheiner byl jedním z motorů a rozhodující silou, která v červenci 1945 organizovala první setkání internistů s cílem založit vlastní odbornou gastroenterologickou společnost. Po prvním setkání v knihovně propedeutické kliniky v červenci došlo k oficiálnímu založení České gastroenterologické společnosti dne
Obr. . Prof. MUDr. Ji í Scheiner ( . . – . . ).
Zdroj obrázku: GS LS JEP. Fig. . Prof. Ji í Scheiner, MD ( – ).
25. října 1945 v posluchárně III. interní kliniky Všeobecné nemocnice v Praze a Jiří Scheiner byl zvolen do pozice předsedy nově zformované společnosti. Zároveň se Jiří Scheiner podílel na založení našeho odborného časopisu, jehož první číslo vyšlo v dubnu 1947 pod ná-
Z endoskopických obrázků je patrné zánětlivé postižení tlustého střeva – granulární sliznice s vymizelou cévní kresbou a ojedinělé ulcerace. Histopatolog popsal známky chronického zánětu s kryptitidou a kryptovými abscesy. V diferenciální diagnostice by se na prvním místě nabízel idiopatický střevní zánět – ulcerózní kolitida. Pro IBD nesvědčil náhlý vznik obtíží, věk pacienta a negativní rodinná anamnéza. Infekční etiologie byla vyloučena. V úvahu by připadala také ischemická kolitida nebo NSA kolopatie. Pro správnou diagnózu byl stěžejní důkladný odběr osobní anamnézy. Pacient v srpnu 2024, tedy 2 měsíce před začátkem obtíží, dokončil neoadjuvantní chemoterapii a imunoterapii plicního adenokarcinomu. Léčen byl nivolumabem. Jedná se o monoklonální protilátku ze
skupiny checkpoint inhibitorů (CHI), která se váže na receptor PD-1 (receptor programované buněčné smrti). Jeho účinkem je zesílená odpověď T-lymfocytů. Kromě cíleného protinádorového účinku může způsobit imunitně zprostředkované nežádoucí účinky vlivem nadměrné aktivace a infiltrace tkání T-buňkami. Téměř u poloviny pacientů léčených checkpoint inhibitory dochází ke kolitidě, která je většinou mírná a je dobře ovlivnitelná symptomatickou léčbou.Typicky se příznaky objevují 8 týdnů od léčby CHI (stejně jako u našeho pacienta). Ovšem mohou vzniknout kdykoli během léčby i po jejím skončení. Klinicky se projevují jako průjmy, někdy s přítomností krve. Při koloskopii nalézáme známky lehké kolitidy jako erytém a edém nebo i těžké postižení s vředy.
Stejně proměnlivý je i histologický obraz.Většinou jsou popisovány známky akutní kolitidy (infiltrace lamina propria neutrofily, lymfocyty a plazmatickými buňkami a zvýšená apoptóza krypt), méně již chronické známky zánětu a raritně i granulomy. Léčba se řídí tíží příznaků a endoskopickým nálezem. U lehčíchforemjedostačujícíhydratace,dieta, případně antidiaroika (riziko toxického megacolon) a u středně těžkého průběhu kortikoterapie (1–2 mg/kg/den). V případě neúčinnosti předešlé léčby lze využít biologickou terapii (infliximab, vedolizumab). Našeho pacienta jsme krátkodobě léčili kortikoidy (úvodní dávka medrol 48mg/den). Od vysazení kortikoidů je již několik měsíců asymptomatický a na plánovanou kontrolní koloskopii se nedostavil.
Endoskopická sekcia SGS
VRÁBLIKOV DEŇ
Endoskopická sekce ČGS ČLS JEP
ONKOLOGICKEJ GASTROENTEROLÓGIE
SLOVENSKÉ A ČESKÉ
ENDOSKOPICKÉ DNI
16.-17. apríl 2026
Špeciálny hosť:
Dr. Noriko Suzuki (Londýn, UK)
Gastroenterologie a hepatologie
Vedoucí redaktor (Editor-in-Chief)
prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., AGAF Klinické a výzkumné centrum pro st evní zán ty, Klinické centrum ISCARE a.s. a . LF UK v Praze eskomoravská , Praha milan.lukas@email.cz
Zástupce vedoucího redaktora pro Slovenskou republiku (Editor for Slovak Republic)
doc. MUDr.Tomáš Koller, PhD. V. interná klinika LF UK a UN Bratislava Ružinovská , Bratislava koller.tomas@gmail.com
Redak ní rada (Editorial Board)
doc. MUDr. Peter Bánov in Jr, PhD. Interná klinika gastroenterologická JLF UK a UN Martin
prof. MUDr. Radan Br ha, CSc. IV. interní klinika – klinika gastroenterologie a hepatologie . LF UK aVFN v Praze
MUDr. Iveta ierna, PhD. Detská fakultná nemocnica s poliklinikou, Bratislava
doc. MUDr. So a Fra ková, Ph.D. Klinika hepatogastroenterologie, IKEM, Praha
prof. MUDr. Martin Fried, CSc. OB Klinika a. s., Praha
prof. MUDr.Tibor Hlavatý, PhD. Gastroenterologická ambulancia I., Nemocnica Ružinov – UN Bratislava
prof. MUDr.Tomáš Hucl, Ph.D. Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha
doc. MUDr. ubomír Skladaný, PhD. II. interná klinika SZU a FNsP F.D. Roosevelta v Banskej Bystrici
doc. MUDr. Št pán Suchánek, Ph.D. Interní klinika . LF UK a ÚVN Praha
MUDr.Václav Šmíd, Ph.D.
IV. interní klinika . LF UK aVFN v Praze
prof. MUDr. Julius Špi ák, CSc. Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha
doc. MUDr. IljaTachecí, Ph.D. II. interní gastroenterologická klinika LF UK a FN Hradec Králové
prof. MUDr.VladimírTeplan, DrSc. Klinické a výzkumné centrum pro st evní zán ty ISCARE a.s., Praha
prof. MUDr. Ond ej Urban, Ph.D. II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc
doc. MUDr. EduardVeseliny, PhD. I. interná klinika LF UPJŠ a UN LP Košice MUDr. Kristýna Zárubová, Ph.D. Pediatrická klinika . LF UK a FN Motol
Mezinárodní redak ní rada (International Editorial Board) Prof. Lars Aabakken, MD, PhD Professor of Medicine, Chief of GI endoscopy Oslo University Hospital Rikshospitalet Oslo, Norway
Peter Doyle Higgins, MD, PhD
Associate Professor, Department of Internal medicine, Gastroenterology
University of Michigan, USA
Peter Laszlo Lakatos, MD, PhD
Professor of Internal Medicine, director of the IBD Centre at McGill University, MUHC, Sherbrooke Street West, Montreal, Quebec, Canada
Prof. David Lieberman
Professor of Medicine and Chief of the Division of gastroenterology
Oregon Health & Science University Portland, Oregon, USA
Prof. Jong-Ho Moon, MD, PhD
Professor of Medicine, School of Medicine, SoonChunHyang University Bucheon/Seoul, Korea
Prof.Walter Reinisch, MD
Professor of Medicine, Department of Internal medicine, Gastroenterology, McMaster University Hamilton, Ontario, Canada
Florian Rieder, MD
Department of Gastroenterology, Hepatology and Nutrition, Digestive Disease and Surgery Institute Department of Pathobiology, Lerner Research Institute Cleveland Clinic Foundation, Cleveland, Ohio, USA
Prof.Vincenzo Stanghellini
Professor of Medicine
Department of Medical and surgical science University of Bologna, Italy
Prof. Jerome D.Waye, MD
Professor of Medicine, Director of Endoscopic Education Icahn School of Medicine
Mount Sinai, NewYork, USA
Harmonogram vydání a tematické zam ení asopisu Gastroenterologie a hepatologie pro rok
A time schedule of journal´s publication with major topics for
ísloTémaKoedito iTermín vydání / IBDM. Bortlík/T. Hlavatýúnor / hepatologieR. Br ha/ . Skladanýduben / digestivní endoskopieO. Urban/E. Veseliny erven / klinická a experimentální gastroenterologieT. Hucl/P. Bánov insrpen / gastrointestinální onkologieŠ. Suchánek/T. Koller íjen / d tská gastroenterologie a hepatologie / bariatrie a obezitologieK. Zárubová/M. Friedprosinec
