Foto Jaroslav Krejčí, grafický design Pavel Hrach
Knihovna Václava Havla
Podzemní básníci o Havlovi 1977–1989
fotografie bohdan holomíãek
Galerie Montmartre Řetězová 7 Praha 1 – Staré Město 13. ledna – 13. března 2009 denně 12 – 18 hodin vstup volný
M E D I Á L N Í
PA R T N E R
V Ý S TA V Y
Václav Havel v poezii českého undergroundu Básnická tvorba undergroundu 70. a 80. let je svûdectvím o jednom lidském spoleãenství, ãelícím jedné zblblé epo‰e ãesk˘ch dûjin – ale je i zvlá‰tní kapitolou ãeského písemnictví: jakoby dûtské r˘movánky i sloÏité metafory. Opilecké fiíkaãky i patetické hymny. Proklínání i modlitby. Vulgarity i nûha. Hravost i váÏnost. Drsná provokace i skrytá hloubka. Václav Havel vze‰el z docela jin˘ch kulturních okruhÛ – ale v dobû normalizace 70. let, kdy byly v‰echny „nenormalizované“ kulturní aktivity pfiitlaãeny k sobû, se jeho Ïivotní i umûlecká cesta se spoleãenstvím undergroundu protnula. K setkání hlavy ãeského disentu s hlavou ãeského undergroundu do‰lo roku 1976 díky Franti‰ku ·mejkalovi („Snûhulák“), jak ze dvou úhlÛ líãí vzpomínky Havlovy i Magorovy. V undergroundové poezii se Václav Havel stává jedním z m˘tizovan˘ch hrdinÛ, jejichÏ jména jsou vyslovována coby jména „svat˘ch“, svûdkÛ duchovního odporu národa. Tematizace Václava Havla zaãíná roku 1977, tedy v dobû Charty a Havlova prvního zatãení, a vrcholí v letech 1979–1983, tedy v letech jeho vûznûní po procesu s VONSem. M˘tizován je proces, vûznûní a propu‰tûní, i (nepfiesné) zvûsti o jeho vûzeÀské konverzi, o níÏ svûdãí Dopisy Olze („konvertita Va‰ek“). Vedle Havla byli zat˘káni a vûznûni i dal‰í ãlenové disidentsk˘ch a undergroundov˘ch kruhÛ. Václav Havel v‰ak vyrÛstá v této poezii v ústfiední symbol nezávislosti ducha – jak praví báseÀ Magorova: Bol‰evik uÏ toho seÏral tolik, „ale aÈ nám neÏere Václava Havla“. Vedle tématu stíhání a vûznûní z básní prosvítají i záznamy z „v‰edního dne“ undergroundu, v nûmÏ vedle ohroÏení nechybûla radost z lidského spoleãenství, vfielosti a vûrnosti. V tûchto básních ãasto vystupuje jako svûtlá bytost Olga Havlová (Magorovo ãtyfiver‰í s jejím za‰ifrovan˘m jménem), pfiítomen je Ivan M. Havel („Puzuk“) a odkazováno je i k dal‰ím postavám a reáliím havlovského svûta (Hrádeãek, pes Golda...). Takto se Václav, Olga a dal‰í objevují pfiedev‰ím v poezii Ivana Martina Jirouse – Magora (v klíãi nejdfiíve hravém a pozdûji spí‰e patetickém), Fandy Pánka (v „jurodiv˘ch“ fragmentech) a Egonda Bondyho (v záznamech o v‰ednodennosti normalizace). Jaroslav Hutka, jehoÏ tvorba patfií do undergroundového kontextu jen nepfiímo, vtûlil tutéÏ m˘tizovanou podobu Václava Havla do písÀov˘ch textÛ, urãen˘ch ke zlidovûní a pfiinejmen‰ím v jednom pfiípadû skuteãnû zlidovûl˘ch (Havlíãku, Havle). Svérázn˘m „v˘bûÏkem“ této poetiky je zapojení Václava Havla do surreálné pásmovité vize Vratislava Brabence. I ta v‰ak svûdãí o tom, Ïe „m˘tus Havel“ nab˘vá v undergroundu vlastního svérázného Ïivota. MARTIN C. PUTNA
Ivan Martin Jirous Ach Va‰ku, piju s Tvou grass widow. A Va‰ku, ty holky jsou Tvou weeping willow. H RÁD EČE K 21.6.1979 ( M A G O R O VA K R A B I Č K A )
Ivan Martin Jirous Mezi tfietí a ãtvrté Ïebro nasadíme trokar: k uzoufání se koulejí slzy dolÛ po strmé stráni. Vybledly vi‰nû. Hubnou líce, stahují se do ztracena. Porazili Tatafii Kyjevskou Rus. Bojary poloÏili pod prkna, stoly dali na nû a hodovali. Oz˘valo se úpûní bojarÛ. Zachovala se jejich jména. Fi‰er Bondy, Olga Havlová, Ivan M. Havel, Jan a Jifií Rumlové, Karel Kyncl, Honza Bednáfi, Jifií Hájek. Eva KantÛrková, Ilja StoroÏenko, VáÀa Bierhanzl, Vûra ·Èovíãková. Marcela Stárková. Pomalu poslu‰nû praskaly jejich kosti. Jan ·imsa, Jaroslav Mezník, Jifií Müller, Milan ·imeãka, Miroslav Kus˘, Otáhal. Zdenûk Jiãínsk˘. Pomalu po nich lil se tuk. Za âeskou Tfiebovou zaãíná Ázie. 8. 5. 1981 (MAGOROVO
BORÁGO)
Ivan Martin Jirous Drah˘ Heinrichu Bölle, Sovûtsk˘ svaz, jehoÏ moc je uÏ tak hrozná, Ïe jeho jméno se mnozí bojí vyslovit, Sovûtsk˘ svaz, jehoÏ moc je uÏ tak hrozná, Ïe sám jeho název se stal tabuizovan˘m slovem jako toten krvavec, Sovûtsk˘ svaz poÏírá nejlep‰í z nás. Teì se rozhodl seÏrat Václava Havla. Pravda, Ïere i jiné, Ïere desítky a desítky milionÛ jin˘ch, o nichÏ si myslí, Ïe je Ïere bezejmennû. A Ïere je bezejmennû. Na‰e slabost, neteãnost a lhostejnost mu to umoÏÀuje. SeÏral Angolu, nic o nich nevíme. Nበpopel. SeÏral Etiopii, nic o nich nevíme. Nበpopel. SeÏral JiÏní Jemen, nic o nich nevíme. SeÏral Vietnam. SeÏral KambodÏu. SeÏral Laos. Nበpopel. SeÏral Afghánistán, nic o nich nevíme. Pfied mnoha lety seÏral Litvu, Loty‰sko a Estonsko, nic o nich nevíme. SeÏral Besarábii.
Dávno jsme na nû zapomnûli. SeÏral Ukrajinu. Îere pomalu, byzantsky, plíÏivû, celej svût. Je hor‰í neÏ plíseÀ. Ale, Heinrichu Bölle, na to si nestûÏuju. KdyÏ jste se rozhodli mu to dát, dejte mu to. Vy, Západ. ALE AË NÁM NEÎERE VÁCLAVA HAVLA! Ve svém Biliáru o pÛl desáté máte nejkrásnûj‰í dûlení lidí, které jsem poznal, a od té chvíle jsem je pfiijal za své. Dûlení lidí na ty, kter˘m bych se vydal, a na ty, kter˘m bych se nevydal. Václavu Havlovi bych se vydal. S pÛlnoãní strany hory padá spr‰ka tfie‰Àov˘ch kvûtÛ. Dívám se na zátoãinu, v které fieka vymílá bfieh, neÏ se rozmyslí pokraãovat dál. Sleduju zá‰tí, s nímÏ establishment promy‰lenû likviduje nejlep‰ího ãlovûka, kterého jsme kdy mûli kolem sebe, vedle sebe a s nímÏ jsme byli spolu. V co doufá apokalyptická sovûtská ‰elma, kdyÏ nás zasáhla zrovna do krku? KdyÏ se takto chová jako ‰elma krvopijec?
Myslí si, kdyÏ zatkla dal‰í, Ïe zapomeneme na Václava Havla? Vy jste nenapsal jenom Biliár o pÛl desáté, ale i Irsk˘ deník, kde citujete irské pfiísloví: KdyÏ BÛh dûlal ãas, udûlal ho dost. Drah˘ Heinrichu Bölle, Václav Havel uÏ sedí tfietí rok! ZastaÀte se ho znovu a je‰tû silnûji, pro lásku BoÏí! Rozevfiete nebesa, drah˘ Heinrichu Bölle! V dobû, kdy jsme byli v temnotách, zastal jste se nás. Co mÛÏeme dûlat my odtud? Lehnout si na struhadlo? Myslíte, Ïe ta krev, Ïe její ãÛrky nûkoho vzpamatují? Pane Heinrichu Bölle, pro lásku BoÏí, osvoboìte Václava Havla! 1. ČERVNA 1981 (MAGOROVO BORÁGO)
Ivan Martin Jirous Tango k narozeninám O. H.
Když tancuju tenhle tanec stává se ze mne kanec. ( M A G O R O VA
MYSTICKÁ R ŮŽ E,
1981)
Ivan Martin Jirous Odpoãívají bílé my‰ky v chládku je Honza Litomisk˘ v‰ak do svûta, kter˘ ho vítá vrací se Havel konvertita V roce, kdy pfiedchÛdce nበHa‰ek dovr‰í slavné jubileum do divokého svûta fla‰ek vrací se konvertita Va‰ek a lahve zvoní mu Te Deum (MAGOROVY
LABUTÍ PÍSNĚ,
1986)
Ivan Martin Jirous Olej nalitý na zátoku Lvice uléhá v půli skoku Gesto pohladí něžné letmé Ametyst tiše žhnoucí ve tmě (MAGOROVY
LABUTÍ PÍSNĚ,
1986)
Fanda Pánek ZvÛle Pod estébé pohledem pod komandem dohledem člověk musí cokoli byť poškodí okolí: vymlouvá-li se to vědět hned už by měl v base sedět, a tam o moc Havla víc tahat pro nic kolejnic! V paneláku bydlej lidi ze čtvrtýho rozměru, já se z toho asi brzy pomaličku poseru. (1980)
Fanda Pánek Válka s mloky Olze Na parohy koÏen˘ dramata jsou sloÏen˘ k omrdání Heleny bitvy byly svedeny. Svatej Václav ve sv˘ kobce obrátil se de to s kopce, jak blanick˘ rytífii vstali ‰varní upífii. Václav Havel v kriminále sedí pevnû jak na skále, jako pfiibit na kfiíÏi sedí v Kristu JeÏí‰i. (1981)
Fanda Pánek Vánoce Puzukovi
Vánoce jsou svátky míru – Bože mám v Tvou milost víru. Třetí rok už v kriminále sedí Havel kristepane, sedí druhou půli trestu na vánoce už v arestu! Ze Šimla se Pegas stává když ho Nimra osedlává, celá věčnost z obroku má-li přidat do skoku. (1981)
Fanda Pánek Paragraf podvrácení republiky (Náhlá pfiíhoda na hranici) Pro lásku JeÏí‰e Krista aÈ je Olga pfied zlem jistá, aÈ se nad ní smiluje láska Panny Marie! KéÏ ji jako Janu z Arku neupálej ãarodûjku – aÈ se nevrátí hrÛz sled proces padesát˘ch let. (1981)
Fanda Pánek Novej brak Sme brak co se slejzá v hrobce de to s náma n˘ãko s kopce, „protistátní skupinka“ – dvû Olgy a Jarmilka. Svût uÏ pfiived na kraj krachu vynález stfieln˘ho prachu – velmoci co vlastnûj atom dnes se chytfie pasou na tom, pasou se mám pfiedtuchu po jadern˘m v˘buchu! Kladivem uÏ rozbil atom – Bedfiich Nietzsche co je na tom, drama teprv tvofií scénu pro poslední premiéru pro zákony pfiedpisy pro co ãí sou kulisy. (1981)
Fanda Pánek Fragment Mám dnes Olgu rád snad víc než kdy dřív bych mohl říct, Madonu i Démonu – obě bych chtěl za ženu. Sám ředitel zeměkoule nakopal mě včera koule. (1982)
Fanda Pánek Hrádeček Honzovi Ka‰parovi Na Hrádeãku pozdní host – myslel jsem uÏ na vûãnost, na Hrádeãku byla psina zahráli Psí vojáci Golda vyla s nima. (1981)
Ivan Martin Jirous Někdy v březnu 1976 mi řekl František Šmejkal: „Chtěl by se s tebou seznámit Václav Havel. Slyšel, že jste prej sektáři, tak jsem ho ujistil, že jste, ale že se tě zeptám.“ Reagoval jsem okamžitě: čím dřív, tím líp. František slíbil, že to zařídí. Svěřil jsem se Daně, že se chci setkat s Havlem. Varovala mě: „Dej si pozor, Havel hraje svou hru.“ „Já hraju taky svou hru, Dano. Až nás zavřou, tak tihle lidi budou jediní, kteří se nás můžou zastat.“ ( P R AV D I V Ý
PŘÍBĚH
PLASTIC PEOPLE, 1984)
Ivan Martin Jirous Seděli jsme tam s Havlem asi do pěti do rána, většinou jsem nepřetržitě žvanil a žvanil, předčítal ukázky ze Zprávy a tak podobně. Když jsem ráno přišel domů, Juliana byla celá vyděšená, co je se mnou. Říkal jsem jí: „Prosím tě, co ti je? Vždyť víš, že jsem šel s Havlem!“ „No právě proto, odejdeš s Havlem a já se nemám bát, když se nevrátíš celou noc!“ ( P R AV D I V Ý
PŘÍBĚH
PLASTIC PEOPLE, 1984)
Ivan Martin Jirous Va‰ka jsem obvinil, Ïe je agentem reÏimu, protoÏe se ve sv˘ch hrách zab˘vá popisováním fungování bol‰evického mechanismu. Jeho hry jsem miloval, ale souãasnû odmítal, ponûvadÏ jsem tvrdil, Ïe se ãlovûk nemá vÛbec starat o to, co dûlají komunisté, ale má si dûlat svoje zcela mimo. (ZA ČTYŘ I ROKY S E DÁ ZAPOM E NOUT NA – ROZ HOVOR S JAN E M PE LCE M, 1994)
VŠECHNO
Ivan Martin Jirous Václav Havel po počáteční adoraci, chvilkami až nechutné z některých úst, je dneska jedním z nejoblíbenějších objektů hospodských keců a stává se vyloženě módou nadávat na něj. Je to poštěkávání lidí, kteří byli zalezlí, a přidává se také neuvěřitelná zapomnětlivost. (ZA ČTYŘ I ROKY S E DÁ ZAPOM E NOUT NA – ROZ HOVOR S JAN E M PE LCE M, 1994)
VŠECHNO
Václav Havel Jen ke mně tu a tam dolehly různé trochu divoké, a jak se později ukázalo, zkreslené zprávy o společenství, které /Jirous/ zformoval a nazval undergroundem, a o Plasticích. (...) On měl o mně, jak ze slov přítele Sněhuláka vyplynulo, rovněž nepříliš lichotivé mínění: byl jsem pro něj příslušníkem oficiální a oficiálně tolerované opozice, tedy vlastně establishmentu. Asi po měsíci (...) jsem se péčí Sněhuláka s Jirousem skutečně sešel. Měl vlasy až po ramena, jiní vlasáči k němu přicházeli a zase odcházeli, a on mluvil a mluvil a vysvětloval mi, jak to všechno je. Dal mi svou Zprávu o třetím českém hudebním obrození a pouštěl mi ze starého chroptícího magnetofonu skladby Plastiků, DG 307 a dalších undergroundových kapel. Ač nejsem žádný odborník na rockovou hudbu, pocítil jsem ihned, že z těch nahrávek cosi pozoruhodného vyzařuje, že to vůbec nejsou nějaké potrhlé schválnosti nebo diletantské pokusy o extravagantnost za každou cenu, jak by odpovídalo předchozímu doslechu, ale že to je hluboce autentický výraz životního pocitu lidí drcených bídou tohoto světa, zneklidňující svou hudební magií a jakousi vnitřní varovností. (D ÁLKOVÝ
VÝS LE CH ,
1986)
Václav Havel Cítil jsem prostě najednou, že pravda je na straně těchto lidí, ať si říkají kolik chtějí sprostých slov a ať mají vlasy třeba až na zem. Kdesi v útrobách tohoto společenství, postoje a tvorby jsem tušil zvláštní čistotu, stud a zranitelnost; v jejich hudbě byla zkušenost metafyzického hoře i touha po spáse. Zdálo se mi, že tenhle Jirousův underground je pokusem dát naději těm nejvyděděnějším. (DÁLKOVÝ
VÝS LECH,
1986)
Egon Bondy Pan Havel je dnes u souzení a mně je bídně k usoužení Kam za třicet let dospěla jsi vlasti moje kdys plná krásy Pan Havel je dnes u souzení POLOVI NA Ř ÍJ NA
(PRAHA 1977)
77
Egon Bondy Sousedé si sedli na verandu a vesele se baví Po úmorném vedru pfii‰el noãní chlad A nikdo nemá bolení hlavy zítra ráno zas pÛjdou pracovat A byla nová vlna zat˘kání a nová obvinûní aÏ na deset let Dana Nûmcová Nûmec Havel Petr Uhl sousedÛm je to jako cizí svût pracující je blaÏen v korupci a v autû jako vÛl 1.6.79 (O P OČAS Í)
Egon Bondy Protokoly mûly tisíce stránek a s obÏalovan˘mi se projednávaly ãtyfii hodiny tato svûtová fra‰ka byla zavr‰ena spravedliv˘m rozsudkem kdy ti jimÏ pfied 14 dny byl nabízen voln˘ odchod z republiky na studijní pobyt v zahraniãí dostali ãtyfii a pÛl roku a Uhl je‰tû víc MÛÏeme b˘t právem hrdi na pfiedstavitele na‰í nezávislé justice s jakou volností aÏ bravurností si poãínali Ulice koldokola soudu byly obsazeny policejními auty do nichÏ sbírali v‰echny co se tam zastavili a to celé bylo snímáno tfiemi kybernetick˘mi kamerami aby i ti co se nezastavili mohli b˘t vyhozeni – pokolikáté uÏ? – ze zamûstnání Já jsem tam nebyl protoÏe na to seru chodil tam pan Pánek bez legitimace kterou ztratil nafetován pfied t˘dnem A Ïe ztratil i klíãe pfiespává na vefiejn˘ch záchodcích 24.10.79. (O P OČAS Í)
Egon Bondy Po dopadnutí hanby kterou se všichni dávíme po rozsudku nad VONSem hle – byl včera koncert Plastiků Nezapomeneme na hanbu kterou jsme museli mlčky sežrat ale nové věci budou dělány svítí nám podzemní slunce když to na nebi je nám na prd 3 0.10.79. (O P OČAS Í)
Egon Bondy Mûli jsme underground a máme prd Jako by âeskem pfie‰la smrt tak se tu vylidnilo A pfiece v téhle dobû napsal Pánek dílo které je ãesk˘m korunním klenotem vytaÏen˘m z hovna s blekotem zvracením a blitím nad orvan˘m ãesk˘m kvítím 7. 1 2 . 8 2 (O P OČAS Í)
Egon Bondy Nejpošmournější den Tma a zima Havla převezli v poutech do nemocnice Pod Petřínem a já se z okna dívám na její střechy Tma a zima 9.2.83 ( C H C Í PÁ N Í )
Vratislav Brabenec Požár na neurotikově psacím stole (...) Ben˘‰ek maluje dal‰í televizní obrazovku s plameÀákem poloÏenou na sedadle Cadillaca z dobfie stvofien˘ch stehen auto fiídí jeden z mluvãích Charty 77 vtipnû pfievleãen˘ za klauna od Mac Donalda (Tuãnû zaplaceno Mac Donaldem.) a koufií Velbloudovu cigaretu (Dobfie zaplaceno fi Camel a spol.) to v‰e je na obálce ãasopisu Mademoiselle spolu s Vedením koní a návodem na ploch˘ bfiicho na zadním sedadle se krãí Václav Havel nehoví si uná‰ejí ho na západ V.H. otáãí hlavu k zadnímu ok˘nku ale vidí jen projekci roz‰kleben˘ch pederastÛ cizí národnosti se kter˘mi by se ve skuteãnosti nedomluvil ani Landovsk˘ s Nûmcem kdyby V.H. si stûÏuje bûhem jízdy na nezafiaditelnou mystifikaci ale není komu mluvãí v pfievleku je oddûlen˘ neprÛstfieln˘m sklem (Tolik obraz Z. Ben˘‰ka.) Nedopsáno pro nezájem autora. Pfieru‰eno pfiáním k Novému roku. Konec sm˘‰leného poÏáru. Zchlazeno mexickou kofialkou a pivem. Bylo na ãase dodá kritik neurotik. ( 1 9 87 )
Jaroslav Hutka Mají tû v ohrádce, za mfiíÏ tû vsadili andûlé z Brixenu, co vz˘vaj' násilí, pohádka pro dûti, loutkové divadlo, tahají za nitky, nevyjdou na svûtlo. Refrén: A podle litery „paragraf – ‰avle“ teì dumej o právu, Havlíãku, Havle, a podle litery „paragraf – ‰avle“ teì dumej o právu, Havlíãku, Havle! Trochus' je popletl, fiídil ses zákonem, co platí nad lidmi a také nad pánem, pán se v‰ak urazil – jaképak zákony, on pfiece nejlíp ví, kdo má b˘t poslu‰n˘. Refrén Co tû to napadlo, foukat jim do ka‰e, nejezdils' na koni, cválal jsi na ble‰e, pan Bach má básníky ve velké váÏnosti, jak rád je v erárních komÛrkách pohostí. Refrén VÏdyÈ je to nerozum, zkusit se s mocn˘m pfiít, mohl ses dobfie mít, ‰lo by to zafiídit, a pfii tv˘ch schopnostech pán by tû zamûstnal, staãilo pochopit, stranou bys nezÛstal. Refrén
Potichu, bez hluku pfii‰li tû nav‰tívit, korektnû, zdvofiile, nemoh' jsi odepfiít: „Hostinské pokoje, mistfie, uÏ ãekají, oblek si neberte, lep‰í tam dávají.“ Refrén V Brixenu na rynku holky si ‰eptají: „Zavfieli Havlíãka, lidi ho nedají, vÏdyÈ umûl hezky fiíct, naã my jen mysleli, Ïe pûknej muÏskej byl, proto ho zavfieli.“ Refrén 1977
Jaroslav Hutka Na Pražském hradě Na praÏském Hradû zas páni se radili Jak by ty chartisty, jak by je zhubili Jak by jim pfietnuli Ïílu u pytlíka Pozvali na radu starého ãetníka Îe ãetník star˘ byl, vûdûl a vyznal se Znal jednu písniãku vrzanou na base Tu pfiehrál, zazpíval, páni se vzbudili Tomince nabili, ostatní zavfieli Sedí ve vûzení Dienstbier a ·abata Lederer, Havel a Bednáfiová Ota InÏin˘r Petr Uhl, manÏelé Nûmcovi Bûlíková, Mal˘, Benda a dál, kdo ví Na praÏském Hradû zas páni se vadili Zda to tak dobfie je, zdali nechybili Nejvy‰‰í pán povstal, ramena si protáh Ja bol tieÏ zavret˘ a kam som to dotáh To právû, to je to, fiek jeden s pochybou Byl jsi ve vûzení, teì jsi státu hlavou Jestli bychom na to nemûli mysliti Îe je to riziko nûkoho zavfiíti Na praÏsk˘m Hradû zas páni se radili Îe teda co kdyby chartisty pustili Îe by jim koupili jízdenku do âíny Bandasku, baÈoh a prachové pefiiny A tak tam na Hradû pofiád se radûjí Do hlavy lejou rum, potom se motají Bojej se sluníãka, v˘chodu, západu Jakou jim chartisti pfiinesou úrodu 1979
Jaroslav Hutka Vûzení Až ve vězení budem chleba jíst Pak každý z nás si může býti jist Že provedli jsme tak příšernou věc Že dostali jsme za ni pevnou klec A nechoď na mě s politikou Když jsem zločinec Neuměl jsem hubu držet Tak jsem trestanec Až bachař křikne: Miláčku, běž spát Ty vděčně budeš postýlku si stlát A spáse jsi teď kamaráde blíž Ty postel máš, však svět má jenom mříž Proč stále dere rmut se na mou skráň Vždy pyšně jak páv líček červeň chraň Teď v ešusu ti budou brambor nést Ostraha velká, to je tvoje čest ještě jednou: Proč stá LEDERER mut se na mou skráň Vždy pyšně jak PAVLÍČEK červeň chraň Teď v ešusu ti budou bramb ORNEST Ostra HAVEL ká, to je tvoje čest
Až jednoho dne propustěj nás ven To jistě bude nejhorší náš den My budem muset v pokušení žít A nebudeme celu svoji mít Jen ve vězení najdeme svůj klid Tam nebudeme nad počasím klít Tam konečně si najdeme svůj řád Že vězení je, jak jsem Bože rád 1977
Foto Jaroslav Krejčí, grafický design Pavel Hrach
Knihovna Václava Havla 13. 1. – 13. 3. 2009
Podzemní básníci o Havlovi 1977–1989
fotografie bohdan holomíãek
M E D I Á L N Í
PA R T N E R
V Ý S TA V Y
Václav Havel v poezii českého undergroundu Texty / Ivan Martin Jirous: Magorova summa, Torst, Praha 1998 Magorův zápisník, Torst, Praha 1997 Fanda Pánek: Vita horribilis, Kalich, Praha 2007 Egon Bondy: Básnické dílo 9, Pražská imaginace, Praha 1993 Vratislav Brabenec: Sebedudy, Vokno, Praha 1992 Jaroslav Hutka: www.hutka.cz Václav Havel Spisy IV, Torst, Praha 1999 Zavěšené fotografie Bohdan Holomíček Fotografie Václava Havla Jaroslav Krejčí, ČTK, AT Orbis Koncepce výstavy Martin C. Putna Grafický design Pavel Hrach www.vaclavhavel-library.org Praha 2009