Kampademie
8. října 2010 – 15. ledna 2011 Galerie Montmartre v Praze Texty Martin C. Putna Výtvarné podklady Helena Webrová in memoriam Grafické zpracování Pavel Hrach
Galerie Montmartre Řetězová 7, Praha 1 otevírací doba út – ne 12.00 – 18.00
Mal˘ kampademick˘ katechismus
Co byla Kampademie?
Kruh neoficiálnû pÛsobících filosofÛ v dobû normalizace (70.–80. léta)
Byl to jedin˘ takov˘ kruh v ãeském disentu?
Nebyl. Kampademie vycházela z tradice bytov˘ch semináfiÛ profesora Jana Patoãky, tak jako jiné skupiny filosofÛ.
âím tedy byla Kampademie zvlá‰tní?
Za prvé, mûla svÛj zakládací m˘tus: Podle skupinové mytologie ne‰lo o zaloÏení nové akademie, n˘brÏ o obnovení oné pÛvodní, antické, Platónovy akademie, jeÏ nikdy nezmizela a vynofiuje se v dûjinách znovu a znovu.
Za druhé, mûla mimofiádn˘ smysl pro hru. Kampademici si hráli se jmény filosofÛ i s vlastními jmény, hráli si na postavy z Tolkiena, hráli si s latinou, hráli si se v‰ím, co jim pfii‰lo k filosofování – a mysleli to v‰e váÏnû. Za tfietí, mûla svého „ãlena korespondenta“, kter˘m byl Václav Havel.
Jak se to stalo?
KdyÏ byl Václav Havel ve vûzení, Kampademici s ním vedli na dálku filosofickou rozpravu skrze Dopisy Olze a „Dopisy od Olgy“. KdyÏ se pak vrátil z vûzení, zaãal je zvát kaÏdoroãnû na Hrádeãek k v˘roãním zasedáním Kampademie. Na prvním z nich mu udûlili tento titul.
Jak taková zasedání na Hrádeãku vypadala?
To se doãtete na dal‰ích panelech, kde jsou reprodukované listy z jinak nedochované pamûtní knihy z Hrádeãku.
Kdo vlastnû byli ti kampademici?
¤ádn˘mi ãleny byli, v abecedním pofiadí: Pavel Bratinka, TomበHalík, Ivan M. Havel, Zdenûk Kratochvíl, Daniel Kroupa, Zdenûk Neubauer, Martin Palou‰, Radim Palou‰, Helena Webrová. Obãas ãi pozdûji se pfiipojovali dal‰í.
âím se kdo z nich zab˘val?
To se také doãtete na dal‰ích panelech, kde jsou jejich struãné Ïivotopisy.
A opravdu Václava Havla ovlivnili, nebo to byla jen taková letní legrace?
Dozvíte se to na pfiíslu‰ném panelu a podrobnûji v knihách, které letos Knihovna Václava Havla vydává: Ivan M. Havel a kolektiv: Dopisy od Olgy Kolektiv Kampademie: Faustování s Havlem: Úvahy o archetypu Fausta nad evropsk˘mi kulturními dûjinami a nad Havlovou hrou Pokou‰ení. Zdenûk Neubauer: Consolatio Philosophiae hodierna. K ‰estnácti dopisÛm Václava Havla. S rozhovorem: Zdenûk Neubauer – Martin C. Putna: „KdyÏ pí‰u, je to v˘razem toho, Ïe jsem nûco zahlíd.“ Rozhovor o svatojánském v˘letû a o Kampademii, o dopisech z vûzení a o dopisech do vûzení, o Consolatio philosophica a o Hrádeãku, a taktéÏ o katolicismu, lysohlávce ãi Tolkienovi. Daniel Kroupa: Dûjiny Kampademie
Z D E N Ě K N E U BAU E R (30. 5. 1942)
Puzuk, též Sakateka Kybernetik a filosof
Hobit, též Sidonius Filosof a biolog
Účastník dění konce šedesátých let v Kalifornii Inspirátor myšlenky umělého jazyka „ptydepe“ Editor filosofických „dopisů od Olgy“ bratrovi do vězení Po revoluci ředitel Centra pro teoretická studia a šéfredaktor časopisu Vesmír Z díla: Robotika (1980), eseje na vědecká a filosofická témata Otevřené oči a zvednuté obočí (1998) a Zvednuté obočí a zjitřená mysl (2005); Svatojánský výlet (1999, s Martinem Paloušem a Zdeňkem Neubauerem), dialogy se Zdeňkem Neubauerem Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení (2004), filosofická korespondence s Michalem Ajvazem Snování: Rok dopisů o snech (2008) aj.
Duchovní učitel mnohých a kámen úrazu jiných Hlavní spoluautor „dopisů od Olgy“ Václavu Havlovi do vězení Autor prvního výkladu Dopisů Olze – Consolatio Philosophiae hodierna Po revoluci obnovitel katedry filosofie přírodních věd na PřF UK Z díla: Deus et natura (1980), Střetnutí paradigmat v současné biologii (1985), Bytí a subjektivita – ricoeurovské eseje (1986), Implikátní a explikátní řád živé skutečnosti (1986, s Jiřím Fialou), výklad Tolkiena Do světa na zkušenou čili O cestách tam a zase zpátky (1990), Nový Areopág (1992), Přímluvce postmoderny (1994), O přírodě a přirozenosti věcí (1998), Golem a další příběhy o kabale, symbolech a podivuhodných setkáních (2002), Biomoc (2002), Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu (2003, s Jakubem Hlaváčkem), O Sněhurce aneb Cesta za smyslem bytí a poznání (2004), O svatém Františku (2006), O počátku, cestě a znamení časů (2007), Mystéria křesťanská aneb o kosmogonickém tajemství Velikonoc (2009), O čem je věda (2009) aj.
Zdenûk Neubauer
Ivan M. Havel
I VA N M . H AV E L (11. 10. 1938)
...a pfii‰el za mnou Ivan a povídá: Poslouchej, já dostávám takov˘ divn˘ dopisy od sv˘ho bratra. On se nûjak dal na filosofii nebo co a já nevím moc, co s tím. Nemohl by sis to pfieãíst a dát mi k tomu nûjak˘ rady? Zdenûk Neubauer: „KdyÏ pí‰u, je to v˘razem toho, Ïe jsem nûco zahlíd.“
KdyÏ pfii‰el Va‰ek z vûzení a ukázal mi na Hrádeãku hromadu samizdatu, co mezitím vy‰el, a ptal se mû – jako bych byl drÏitel autority –, co z toho stojí za ãtení, tak já nechtûl prozradit, Ïe jsem ty rÛzn˘ ·kvoreck˘ a Vaculíky neãetl ani náhodou, a fiekl jsem mu, aÈ se na to vyka‰le a aÈ si místo toho pfieãte Pána prstenÛ. Zdenûk Neubauer: „KdyÏ pí‰u, je to v˘razem toho, Ïe jsem nûco zahlíd.“
R A D I M PA L O U Š (6. 11. 1924)
Sam
Elrond, též Gaudentius
Filosof a přírodovědec
Filosof, pedagog a komeniolog
Překladatel a interpret Hannah Arendtové a Erika Voegelina Mluvčí Charty 77 Po revoluci náměstek ministra zahraničí, velvyslanec ČR v USA a v OSN Z díla: Kapitoly v knihách Encyclopedia of Violence, Peace and Conflict (1999), Between Past and Future: The Revolutions of 1989 and their Aftermath (2000), Does Human Rights Need God? (2005), Philosophy, Literature and Politics (2005), Svatojánský výlet (1999, s Ivanem M. Havlem a Zdeňkem Neubauerem)
Pokračovatel pedagogické tradice Bolzanovy a Patočkovy Mluvčí Charty 77 Spoluautor „dopisů od Olgy“ Václavu Havlovi do vězení Po revoluci rektor Karlovy univerzity Z díla: K Bolzanovu významu v duchovním vývoji a národním povědomí (1981), Světovek neboli 1969: Hypotéza o konci novověku, ba o konci celého eurověku a počátku novověku (1989), Comenius redivivus (1991), Čas výchovy (1991), Adventní a postní zamyšlení (1992), Česká zkušenost (1993), Totalismus a holismus (1996), Hovory s Havly: dálkové rozhovory s Václavem Havlem a s Ivanem M. Havlem (1999), Světověk a Časování (2000), Dopisy dnešními kmotřenci (2001), O globalizaci (2005), Dobrodružství života vezdejšího (2006), Heretická škola (2008), Paradoxy výchovy (2009), Filosofická reflexe některých pojmů školské pedagogiky (2010) aj.
Nápad obnovit Platónovu Akademii mûl Dan Kroupa, i uãinili ji spolu s Martinem a mû k tomu pfiizvali, protoÏe tres faciunt collegium. A protoÏe jsme se spoleãnû scházeli ve V‰ehrdovû ml˘nû, obãas se pfiicházel podívat i tehdy je‰tû holobrad˘ tatínek MartinÛv, tedy budoucí Jeho Magnificence Radim Palou‰. Se zájmem postál a zaposlouchal se, co si tam povídáme. A posléze se pfiipojil. Pro nás mlad‰í byl pfiirozená autorita, a tak se stal scholarchou. Zdenûk Neubauer: „KdyÏ pí‰u, je to v˘razem toho, Ïe jsem nûco zahlíd.“
Radim Palou‰
Martin Palou‰ M A R T I N PA L O U Š (14. 10. 1950)
D A N I E L K R O U PA (6. 1. 1949)
Gimli
Frodo Původce myšlenky obnovení Platónovy Akademie
Filosof politiky Zvěstovatel J. R. R. Tolkiena, C. S. Lewise a Carlose Castanedy Překladatel a interpret F. A. Hayeka Po revoluci spoluzakladatel strany ODA, poslanec a ministr Z díla: Diskuse o evropské integraci (1995, s Romanem Jochem), Co hýbalo Evropou (2009) aj.
Jak se blíÏil konec reÏimu, obracela se na‰e pozornost k tématÛm z oblasti politické filosofie a ekonomie. S Václavem jsme o tûchto tématech dosti ãasto diskutovali a nûkdy to byly diskuse i dosti vá‰nivé. S Pavlem Bratinkou jsme mu vyt˘kali, Ïe se nechává zneuÏívat západními levicov˘mi intelektuály, ktefií si z nûho udûlali ikonu a pfii tom se jeho názory vzdalovaly od socialistické ideologie ãím dál víc. Václav pfiipravil na toto téma pfiedná‰ku, jejíÏ text pouÏil jako odpovûì na HvíÏìalovu otázku v Dálkovém v˘slechu. Potom také napsal esej na vysvûtlení, proã není socialista. V fiadách ãeské levice v Chartû z toho byla panika a zaãaly se ‰ífiit povûsti, Ïe V. Havel upadl pod vliv jak˘chsi katolick˘ch filosofÛ, ktefií ho orientují nesprávn˘m smûrem. Byli bychom zajisté rádi mûli takov˘ vliv na dramatika, o kterém mnozí tu‰ili, Ïe jakousi roli ve vefiejném Ïivotû je‰tû sehraje. Daniel Kroupa: Dûjiny Kampademie
Daniel Kroupa
Pavel Bratinka PAV E L B R AT I N K A (14. 3. 1946)
Filosofický zasvětitel mladých lidí na bytových kursech Signatář Charty 77 Po revoluci spoluzakladatel strany ODA, poslanec a senátor, spolutvůrce Ústavy ČR Vedoucí katedry filosofie a politologie na FF UJEP v Ústí nad Labem Z díla: Svoboda a řád (1996), Dějiny Kampademie (2010), politická publicistika
Z D E N Ě K K R AT O C H V Í L (30. 10. 1952)
Gandalf, též Kalypton Psycholog, teolog a sociolog
Aragorn Tajně a zahraničně studovavší teolog Filosof a religionista
Tajně svěcený kněz, organizátor podzemní církve Původce projektu Desetiletí duchovní obnovy Po revoluci prezident České křesťanské akademie, pedagog na FF UK, studentský farář u Nejsv. Salvátora v Praze, konzultor Papežské rady pro dialog s nevěřícími atd. atd. Uvažovaný nástupce Václava Havla v prezidentském úřadě Z díla: Sedm úvah o službě nemocným a trpícím (1991), O přítomnou církev a společnost (1992), Víra a kultura – pokoncilní vývoj českého katolicismu (1995), Co je bez chvění, není pevné (2002), Oslovit Zachea (2003), Vzýván i nevzýván (2004), Noc zpovědníka (2005), Prolínání světů (2006), Dotkni se ran (2008), Stromu zbývá naděje (2009), Úvahy na prahu tisíciletí (2009)
Potapěč vytahující z moře zapomnění řecké texty Po revoluci pedagog na FF UK a na katedře filosofie přírodních věd na PřF UK Z díla: Prolínání světů (1991), Mýtus, filosofie a věda (1991), Filosofie živé přírody (1994), Studie o křesťanství a řecké filosofii (1994), Od mýtu k logu (1994, s Janem Bouzkem), Řeč umění a archaické filosofie (1995, s Janem Bouzkem), Proměny interpretací (1996, s Janem Bouzkem), román o Klémentovi Alexandrijském Pramen poznání (1996), Obrana želvy (2003), Délský potápěč k Hérakleitově řeči (2006) aj.
Zdenûk Kratochvíl
TomበHalík TOMÁŠ HALÍ K (1. 6. 1948)
Vût‰ina ãlenÛ Kampademie byli praktikující katolíci, ktefií s velik˘m nad‰ením pfiivítali volbu polského papeÏe. Vûdûli jsme o nûm zejména od ZdeÀka Kratochvíla, kter˘ se s ním setkal je‰tû jako s Krakovsk˘m arcibiskupem. Snad pfiímo z povûfiení Jana Pavla II. vznikl v ¤ímû ãasopis Nov˘ Areopág a ãlenové Kampademie byli vyzváni, aby v nûm publikovali své texty. Daniel Kroupa: Dûjiny Kampademie
Îe TomበHalík je Gandalf, bylo celkem nabíledni. Duchovní autorita, a pfiitom nepolapitelnû tajemná a záhadná. VÏdycky se objevil a zmizel. A já byl posléze zasvûcenej jako jeden z prvních do jeho zasvûcení… tedy do jeho svûcení. Zdenûk Neubauer: „KdyÏ pí‰u, je to v˘razem toho, Ïe jsem nûco zahlíd.“
Helena Webrová
H E L E N A W E B R O VÁ
Mulier – „žena“, to jest: Jediná žena v kruhu Kampademie Teatroložka a překladatelka Nejtajemnější osoba Kampademie. Po revoluci se z Kampademie postupně stáhla. Zemřela v osamocení za nejasných okolností. Bližší údaje o jejím životě se nepodařilo dohledat. Z díla: články v samizdatovém časopise O divadle, překlady náboženské literatury (C. S. Lewis, sborník Terezie a Lisieux, Francis S. Fiorenza – Systematická teologie, Pierre Chaunu – Dobrodružství reformace – svět Jana Kalvína aj.). Dílem Heleny Webrové byly i obrazové záznamy (kresby a fotografické koláže) z porad Kampademie na Hrádečku – které jsou základem výtvarné podoby této výstavy.
Václav Havel VÁ C L AV H AV E L (5. 10. 1936) Filosofické zájmy a kontakty od mládí: J. L. Fischer, Josef Šafařík Vliv Jana Patočky v počátcích Charty 77 Jediné filosofické dílo Dopisy Olze: V „Dopisech od Olgy“ s ním vedou rozpravu Ivan M. Havel, Zdeněk Neubauer a Radim Palouš Referáty na zasedáních Kampademie na Hrádečku: 1983: Josef Šafařík poeta philosophus 1984: Politika a svědomí (se Z. Neubauerem) 1985: Socialismus a já; Cesta k poslednímu; O blbosti (s D. Kroupou) 1986: Nemoc levičáctví a krize kapitalismu (s R. Paloušem); Foustkovsko-faustovské téma (cum aliis) 1987: Referát o Pokoušení; Příběh a totalita (s D. Kroupou) Po revoluci řada filosofujících projevů, ovlivněných tématy a termíny Kampademie. Václav Havel sám za projevy, „jejichž inspirační zdroje jsou v duchovním klimatu Akademie“ označuje projevy Medaile svobody (Filadelfie 1994) a Cena J. H. Ralstona (Stanford 1994). 1999 zřízena Cena Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 pro myslitele překračující hranice tradičních oborů. Duch Kampademie žije v havlovském prostředí právě v souvislosti s Cenou Nadace Vize.
Poznámky ZdeÀka N. jsem ãetl s radostí a uvûdomoval jsem si nad nimi, oã lehãeji, struãnûji a zároveÀ pfiesnûji se dovede vyjádfiit skuteãn˘ filosof. Poznámky doc. Palou‰e mne rovnûÏ moc potû‰ily a povzbudily. Jeho úvaha o smyslu mne ov‰em i trochu vykolejila. Václav Havel: Dopisy Olze
Mám v Ïivé pamûti bezpoãet privátních pfiedná‰ek a semináfiÛ na‰eho velkého moderního filozofa Jana Patoãky, z nichÏ jsem ãerpal vzdûlání i nadûji. (...) Byli jste to vy, ãe‰tí filozofové, Radim Palou‰, Ivan Dubsk˘, Zdenûk Neubauer, Josef ·afafiík, Martin Palou‰, Jifií Nûmec, Ladislav Hejdánek, Petr Rezek a mnozí dal‰í, ktefií jste dokázali stát si na svém a psát a fiíkat pravdu bez ohledu na obûti, které s tím byly nevyhnutelnû spojeny. Mám v Ïivé pamûti jarní nûkolikadenní setkání nûkter˘ch z vás na mé venkovské chalupû, kdy jsem stfiídavû pro vás vafiil a poslouchal do noci va‰e zajímavé pfiedná‰ky a diskuse. Václav Havel: Pfievzetí ãestného doktorátu Univerzity Karlovy (Praha – 1990)
âím jsou antropick˘ princip a teorie Gaii inspirativní? Jednou jednoduchou vûcí: obé ãlovûku moderní fieãí pfiipomíná to, co dávno tu‰í, co dávno promítl do sv˘ch zapomenut˘ch m˘tÛ a co snad odvÏdycky v nûm dfiíme v podobû rÛzn˘ch archetypÛ. TotiÏ povûdomí jeho zakotvenosti v zemi i ve vesmíru, povûdomí, Ïe tu není sám a jen pro sebe, ale Ïe je integrální souãástí vy‰‰ích tajemn˘ch celkÛ, jimÏ je mu neradno se rouhat. Václav Havel: Medaile svobody (Filadelfie, USA – 1994)