© Marie Jehličková, 2023
Epilogue © Zuzana
Gabrišová, 2023
Photo © Veronika
Kauerová, 2023
© Větrné mlýny, 2023
ISBN 978-80-7443-497-6
Prohnout se jak mladá míza v kmeni
Vypuknout v hodině nebe z žil Vykořenit
Nechat vytéct krev jak mlíko z novorozeneckých úst plných matky
Rudý vítr na dvoře polapit Pustit Zanechat Znovu
Mladost rozčiluje Ve vodnatých očích se slévá včerejší vodka za černou panenkou
Černou jak kočka u zdi
Vyhučet do škvír v hroudách že nic nechci že mě ženou cvalem
Že pálím rubáš na nahém těle že jsem se nepohřbila
že nesním že nesmím
Poslouchej v mém pláči neskončený výsměch
Šaráda pro požírače chleba
V okně je mříž v mé hlavě
Profukuje
V nepohnutelných vteřinách syčím na vlky
Je cítit jejich moč a páření a odcházení
Spadala všechna jablka Třešně zčernaly
I pěna s odlivem černá
To není moje paměť Má dno příliš blízké
V těle mi hraje hudba kamenů
Na východ na západ na nultou hodinu nepřijdu Má sametovou chuť
Na černou ředkev nezbylo
Zase se opíjím Bílým fáčem obvazuju mozek
Promokvá Nevadí Ulita k ničemu
Hořká a kyselá
Posmívám se utopené vodě Ve studnách hnije stín motýla vdovského spánku
Výškrab posvátnosti z bludné dělohy boží
Těžké světlo
Můj Bože nemohu o tobě mluvit aniž bych tě proklínala Ne nadarmo Ne s jistotou
Nemohu umírat aniž bych ožívala
V zahradě plané chci se nepohřbít Odhodit u cesty poslední lahev Druhou
Zavolat s prostorem melodii V hloubce hory převalit smrt
Do tvého samorodného keře hroznů předčasně uzrálých.
Obrůstána prolukou Doteky o kruh Snažím se pořezat
Kterýs mi obkreslil jako smyčku
A stále utahoval jazyk Co krvácel do sebe
Nebyla jsem s to překousnout
Před smrtí tuhý život a za životem tepnu smrti
Stopená ve vzduchu slov na ztraceném místě tvé lásky
Přes výkřik milování Rozložené ruce
Hořela přítomnost Propustná na dech
Rosený podzemní vodou A rmut
Rozdrcený hrozen hlasu Solils
Abys mi přes boky moře Bičoval
Do řetězů cejchoval A spoutané nechal v krvi čisté.
Skálu v plamenech do úst mi zavíráš
Líbáš mne jazyk máš sedřený
Do žil mi krvácíš Stín ohňů rozlíváš
Má rána v ústech, ty čistý
Střed letí ti do všech stran
Urvalá jikra
z rouhání
od vejce k jablku sakra
sépie v kleci bez mraků bez třpytu v hnědém dešti
Kdy sestoupíš na pěnu odlivu
Očistíš
Požární schodiště
oltářní jímku
nánosy mlčení do hloubek řekni
Kdy bylo poprvé
Ostnatý drát má tvůj cukrovar
Nevidíš
Někde doma jsi pohodil jméno
dvacet pět let
žádám si propusť
smetištní potkani zázraky všedních dní seno mléko
teplo křik z mlčení z kostí
co jsi byl
Hořím v kameni
Chybí mi jedna tvář jedny ruce
které mne vynesou do pekla
kde raněná nahost se svíjí před strachem z rozkoše.
Fosilie oblaků
párající se země v otevřeném oku říjnového vesmíru
podzimní žíla na žílu
Polomy klidu
Střepiny roků v mase tažného ptáka
Zornice slizké dno řeky
Kruh hlasů modlitebních odražený zrcadly
k jediné tváři která chybí.
Dnešek chci vzít pod límcem a zavraždit
Rozbořit pohled Přerušit paměť Vykloubit vlny
Umrtvit blesk
Srazit se na hloubku kolen a doplivnout na sebe
Usnout na příručkách pro matky narkomanů
Vynechat puls Pára nad hrncem vřící krve
Popel zavlní nebem Zapečetí studny ohmatané
studeným ránem
Přizpůsobím se živlům Na vývraty srdce odložím
V jámách naleznu
déšť a upomínku nocí nasycených vlků a dětí
Dnešek je neděle na kazatelně z lebek a vydělané
nasolené kůže
Pelichá
Vynáší ho za zeď hřbitova
Sebevrah se soumrakem v gestu otvírání kanálů
hrobů
Úst
panenských blan v lázni
Vyžebraný život
jsoucí ve vyloučeném majetku
Vlastníci
Stromů
Polí
Trávy a větru a stínu a chudoby a smíchu
žaludečních šťáv
pavoučích osidel
paměti
Pálím lidi knihy složenky
Dnešek končí
Zavírám vrata
Platebně neschopná
stahuju hlas z ran
Dnešek končí
čtyřiadvacet let a čtyři měsíce
jsem nikde nebyla
Kořen vratiče v třeštivé poušti
chytám
luna vyzvání za mračny rudá můra tiše
odvést se
po kuřím oku po hraně
po zpátečním větru
po novorozeneckém řevu
chladno je ve chlévě
kometa k zemi blízko je
matko
nepokládej ještě ruku na mé čelo
mrazí
zatínám světlo v pěsti
tak mlč
než otevřu ji
jako trn v kadidle spálený v hrudní kosti pod kůží
myslím na toto procházení ve tmě
dlouhé a mokré a čisté
A co kouř se vznesl nad Betlém
hledám život před sebou
sestry mrtvých sudiček
spálené mosty
za posledním veršem geneze
v hromové hodině
zase rodím blesky
křečové žíly v půli oblohy puklé
nebylo se smát nebylo plakat
řvát směšně troubilo na kozí roh
za domem skála
poprvé němá
sotva z očí zapršelo
mezi zuby tabletu vodu jazyk
to podzim chtěl
ocelového hada na mém krku
škrtit
zas polykám hlen
jak beznaděj
snad nepřivyknu
nikotin se lepí na tmu
týden nepiju
při kostech červotočivě božích nepiju na příslib ničí
nevím proč
pakostnicí tiším žíznivé steny
nevolat o pomoc
seškrábat nehty vzkazy ze zdi
zháším omluv světlo tuto noc
víš že nevydržím
vím
odzátkuju
poslední před posledním
pak dej mi ruku na čelo
pak dej mi ruku na čelo
nezahřeje
nezamrazí
pot shrábneš
jak cizí ženě slzy
nevím komu dřív
krev a chleba