Dům Na Kocandě a jeho minulost a možná budoucnost Studie možností vypracovaná v rámci ateliéru Ondřeje Císlera a Tomáše Otha v zimním semestru 2013/2014 na Fakultě architektury ČVUT, prezentovaná s historickým kontextem pro předmět Památková péče II Tomáš Feistner, 19. 1. 2014
Rejdiště (dnešní Palachovo náměstí) na Juttnerově plánu Prahy. Je zde vidět dům č. p. 71 , předchůdce dnešního domu Na Kocandě
dnešní stav Palachova náměstí
palachovo náměstí po dostavbě, asanované části města
Základní informace o domu Na Kocandě Neorenesanční čtyřpodlažní dům, stojící na Palachově náměstí na rohu ulice Křížovnické a Kaprovy. Postaven v letech 1885 - 1886 stavitelem a zároveň jeho následným majitelem Václavem Sigmundem. Zastavěná plocha pozemku je asi 440 m2, k domu přiléhá malý dvorek s jednopatrovým objektem původně prádelny. Své jméno “Na Kocandě“ dům zdědil po stavení, které stálo na jeho místě dříve. Stavební vývoj. Ačkoli se ve stavebně-historickém průzkumu píše, že dům nebyl po dokončení přestavován, docela tomu tak není. V průběhu zjišťování informací o historii domu jsme narazili na skutečnost, že před výstavbou byl terén Palachova náměstí zvýšen, ne však Křížovnická ulice. To se dělo vlivem asanace židovského města, které bylo postupně nahrazováno nejdříve Palachovým náměstím s kolemstojícími institucemi (Rudolfinum, Filosofická fakulta, UMPRUM). Protože bylo v plánu ve zvyšování terénu pokračovat, dům Na Kocandě je komponován tak, aby mohl fungovat nějaký čas na původním terénu a v momentě, kdy se terén o dva metry zvýší, byl lehce adaptovatelný.
situace z r. 1884 - viditelná uliční čára podle asanačního plánu Palachuva náměstí. Sever je vpravo
Tento fakt se promítl do celé kompozice, výšek pater, dispozice suterénu a provedení vstupního schodiště. Výšky pater ve směru nahoru od přízemí jsou 4,0 - 4,1 - 4,3 - 4,2 - 4,2 m. Při zvýšení terénu se tato sekvence změní na 6,2 - 4,3 - 4,2 - 4,2 m, což působí vizuelně vznosněji a dává to tak domu jemný nádech palácové stavby s hierarchizovanými patry od prvního patra na soklu přes piano nobile po rutinní 2. a 3. patro. Zvýšený přízemek se dá chápat jako standardní prvek nájemních městských domů, které se v té době stavěly. To dokazuje i dokumentace z přestavby, ve které se objevují vstupy do krámů v suterénu přímo z ulice otvory vysokými necelé 2m. Z původního vstupu, který se ocitl v suterénu, se stala rutinní místnost sklepu (později využitá na technické zázemí sousedících suterénních kanceláří) a z nové úrovně terénu bylo vedeno schodiště s novým štukovým portálem (tak, jak jej známe dnes). Podle Richarda Biegela přestavba domu neuškodila, naopak velmi prospěla monumentalitě vsutpu, který nyní přetíná římsu soklu a dostává se tak v hierarchii fasádních prvků nad patrové římsy. Jako pozůstatek po někdejším vstupu z jiné úrovně se v suterénu objevuje zbytek štukové římsy u stropu se zubořezem. Tato obojetnost stavby a fakt, že již slouží více než 90 let v “přestavěné“ podobě, ukazuje její velikou flexibilitu. fotografie Palachova náměstí pořízená z již postaveného Domu Na Kocandě, ještě před dosypáním terénu v Křížovnické ulici.
suterén (nebo snad přízemí?), r. 1884
přízemí (v době výstavby 1. patro?), r. 1884 Dokumentace z roku 1884 (nerealizovaná) Ačkoliv byla budova dokončena až v roce 1886, plánovala se již minimálně od roku 1875. Je možné, že takováto dlouhá doba do realizace byla způsobena nutností reagovat právě na asanační plány - například výkresy z roku 1884 ukazují zcela jiný úhel zdí na nároží než dokumentace vypracovaná o rok později a realizovaná stavba. Podle těchto výkresů měl být dům pavlačový trojtrakt, což byl dobový standard. Realizovaná stavba si zachovala hloubku traktu pavlačového domu, je však schodišťová. Zajímavé je už zde, že na výkresu přízemí (nazvaného suterénem) se objevuje vstupní chodba, vedle níž jsou místnosti již pojmenované jako dřevníky. Vidím již zde spojitost s budoucí uvažovanou změnou terénu. Plánované zasypání domu mohlo stavebníkovi dát výhodu v tom, že přízemí (budoucí) nazval suterénem, 1. patro (budoucí) přízemím, atd. a tím získal oficiálně tříposchoďovou budovu, která ovšem měla reálně poschodí pět (alespoň na deset let).
1. poschodí, r. 1884
suterén - dnes by byl pravděpodobně 2. suterén?, r. 1885
přízemí, r. 1885 Dokumentace z roku 1885 (také nerealizovaná) Další vývojový stupeň domu Na Kocandě. Jde vlastně zcela jiný dům, úhel na nároží je jiný a počítá se s přikoupením části dvora - ke kterému nedošlo. Stejný zůstává snad jen zubatý tvar štítové zdi v pravé části výkresu. Ten se ve stavbě objevuje dodnes.
1. patro, r. 1885
změny ve zvýšeném přízemí po dosypání terénu, po r. 1900 Pozdější dokumentace změn hlavního schodiště a vstupů do krámů ve sníženém suterénu Nejvýznamnější výkresy, ke kterým jsem měl přístup, nejsou bohužel výkresy z roku 1885 nebo 86, podle kterých se budova opravdu začala realizovat, ale výkresy vzniklé po roce 1900 ukazující pozdější změny v dispozicích v důsledku dosypání terénu na současnou výšku. Z nich vidíme již soušasný stav budovy a v něm zaznačené žádoucí změny. Místo vstupní chodby v suterénu vzniká prostor pod schody, později vyplněný TZB, a pokoj v prvním patře je přepažen a z jeho poloviny se stává schodišťová vstupní hala s dochovalou výzdobou. K tomu, že jsou výkresy pozdější, mě navádí také jejich zcela jiné grafické provedení. Další částí dostupné výkresové dokumentace z této doby je výkres změn ve vstupu do krámů ve sníženém suterénu (bylo potřeba vybudovat schody a prorazit větší otvor ve fasádě)
změny ve vstupu do krámu - pohled na fasádu, po r. 1900
změny ve vstupu do krámu - půdorys, po r. 1900
změny ve vstupu do krámu - řez, po r. 1900
Řez budovou a změny na fasádě Příčný řez budovou ukazuje původní stav před navýšením terénu. Již je v něm uvedena výšková hladina “Rejdiště”. Stejně tak je červenou čarou vyznačena ona výšková hladina i v pohledech na fasádu. Úrověň dvorku zůstává stejná dodnes. Na těchto výkresech je dobře vidět podoba původního parteru a skutečnost, že konstrukční výška přízemí a prvního patra je menší, než výška druhého patra - dnes piano nobile. Také je zde podoba původního portálu - dnešní je mu podobný segmentovým frontonem, avšak paradoxně získává větší sůležitost protnutím římsy zakončující zvýšené přízemí.
“Rejdiště“ - terén po dosypání původní úroveň terénu při výstavbě
fotografie z Palachova náměstí kolem roku 1885
členění fasády patrovými římsami a změna detailu kolem oken u jednotlivých pater
možná původní barevnost fasády
vstupní portál se segmenty frontonu a s ornamentální mříží
Stavebně historický průzkum Fasáda je členěna římsami v každém patře. V ose domu je mírně vystouplý rizalit, jeho rohy i rohy domu jsou doplněny pilastry s bosáží. Pokud nepočítám snížené přízemí, které na fasádě hraje spíše roli soklu, vznikájí takto 4 horizontální pole členěné horizontálně rizalitem na tři, celkem 12 polí na čelní fasádě do Křížovnické a 4 pole na výšku na boční fasádě do Kaprovy. V každém takovémto poli je po čtyřech oknech s aeidikulou, vyjma polí v rizalitu, kde jsou okna tři. S přibývajícími patry jsou okna méně dekorována, na stejném patře jsou dekorace však vždy stejné, s výjimkou druhého patra, kde se okna v rizalitu odlišují obloukovým tympanonem. Z důvodu tvaru a velikosti pozemku jsou také okna na boční fasádě užší a blíž u sebe, než na čelní fasádě. Výšku domu ukončuje nad třetím patrem nízká atika odkazující formálně na vlys s větracími otvory a nad ní mohutná korunní římsa. Okna ve sníženém přízemí jsou dekorována jednoduchým ostěním a jsou do půli zapuštěna do země. Zvýšené přízemí prosvětlují podobné otvory s profilovaným ostěním a výrazným klenákem, okna v prvním patře nesou nad sebou trojůhelníkový tympanon a jsou zvýšena o formální prvek zábradlí s balustrádou. Ve druhém a třetím patře se tympanon nad okny zjednodušuje do segmentu římsy. Do domu se vstupuje dekorovaným portálem, který má nade dveřmi větrací mříž s florálním motivem obklopujícím monogram stavitele. Portál završují dva segmenty přeťaté obloukové římsy. Zajímavý je i interiér domu. Hned po vstupu následuje velkolepá chodba s vyrovnávacím schodištěm, jejíž zdi jsou formované pilastry s korintskými hlavicemi a jež definují na zdech na každé straně tři vertikální pole, ve kterých jsou umístěny štukové medailóny. Vstup ke schodišti formují druhotně přidané secesní dřevěné dveře, jejichž leptané sklo zpracovává opět motiv monogramu stavitele. Schodiště je jednoramenné dvakrát zakřivené a obsluhuje jednu dlouhou podestu, ze které se vstupuje do jednotlivých bytů. Stupně jsou vetknuté do vnější schodišťové zdi a na nich je připevněno litinové zábradlí (v soušasnosti již není přítomno). Podesta je nesena napříč patry kruhovými sloupy. Vstupy do jednotlivých bytů jsou formovány dřevěnými bohatě vyřezávanými portály opět v neorenesančním stylu a nad nimi jsou umístěny stejné štukové medailóny jako ve vstupní chodbě. Byty jsou původně vždy dva na patře, jsou několikapokojové a skládají se z velkých místností přibližně 5 x 5 m. Interiér bytů je strohý bez žádných zvláštních dekorací. Interiérové dveře do bytů jsou z velké části zachovalé s kvalitním fládrováním. Ve dvoře je výklenková socha sv. Václava z velmi jemnozrnného pískovce a na dvorní fasádě je reliéfem vyobrazen monogram stavitele. Na sochařské výzdobě se podíleli sochaři z Myslbekova okruhu.
vstupní schodišťová chodba zdobená pilastry s korintskými hlavicemi, římsou se zubořezem a štukovými medailóny (pravděpodobně přenesené z původní vstupní chodby)
druhotně použité barokní dveře na půdu
leptané sklo dodatečně vstupních dveří z pozdější doby s motivem monogramu stavitele
výklenková socha sv. Václava ve dvoře z jemnozrnného pískovce
štukový medailon nade dveřmi do bytu
monogram stavitele na dvorní fasádě
slinutá dlažba na chodbě ve zvýšeném přízemí
současný stav: 1. - 3. patro
současný stav: zvýšené přízemí
současný stav: příčný řez
plánované umístění výtahu
současný stav: sklepy
Současný stav domu
Majitelé a údržba
Ačkoliv byl na dům proveden stavebně technický průzkum, neměl jsem k němu přístup. Je ovšem dosti průkazné, že dům není ve stavu nutné demolice, protože ateliér Jestico & Whiles, který nechal průzkum vypracovat, počítá s kompletní rekonstrukcí s využitím téměř všech nosných svislých i vodorovných konstrukcí. Jediné významné změny se odehrávají vložením výtahu a změnou krovu. Výtah má být situován vedle schodiště na místě výklenku pro záchod, zrušení jedné přilehlé nosné zdi a nahrazení novou stěnou v jiné pozici. Krov, jelikož ateliér plánuje využít půdní prostory pro byty, má být zcela zrušen a nahrazen novým, ovšem ve stejném tvaru s přidanými okny. I přesto soudím, že kompletní náhrada krovu ze stavebně technického hlediska není nutná.
Dům byl do sametové revoluce obydlen, již tehdy však nebyl řádně udržován. Od té doby je prázdný a udržován není prakticky vůbec.
Do objektu na několika místěch prosakuje voda, avšak nosné konstrukce podlah až po druhé patro jsou podle sond v pořádku (sondy byly provedeny v každé místnosti ve zhlaví trámu). Fasády je na tom hůře. Z uličních fasád opadává štuková výzdoba (viz. také incident se zřícením kusu fasády na chodník v roce 2012), musely by pravděpodobně projít náročnou rekonstrukcí. Dvorní fasáda nevykazuje známky většího poškození, což je také dáno její tvarovou jednoduchostí. Množství dochovaných uměleckých předmětů je zejména z interiéru, například štukové medailóny nebo výzdoba stěn ve vstupní části (štukové medailony s figurálními motivy z mytologie a symboly umění jsou podle návrhu umělců z Myslbekova okruhu). Litinové zábradlí schodiště již v domě není.
“Od konce devadesátých let dům vlastnil v Praze usazený známý italský podnikatel Francesco Augusto Razetto (dnes majitel firmy Karlova Nemovitosti P.R., s. r. o.). Původně zamýšlel dům zrekonstruovat, v parteru zřídit prodejny a v patrech administrativní prostory, nová půdní vestavba měla sloužit k bydlení.” “Naopak v roce 2003 podal investor žádost na změnu využití, a to na zařízení hotelového typu. Hotelové ubytování i plánované byty řešené formou malometrážních buněk by znamenaly zánik původního velkorysého prostorového řešení. Navíc nutné nešetrné úpravy a vestavby by vážně narušily původní architekturu i cennou výzdobu. Zvýšená kapacita ubytování by zvýšila také nároky na parkování. Téměř kompletně měly být zastavěny i vnitřní dvory.” “Vlastník následně objekt prodal izraelské firmě STARS INVEST, s. r. o., která nechává dům nadále chátrat, neprovádí ani základní údržbu.” (Zdroj: www.praha.eu) V současnosti je naplánovaná již zmíněná rekonstrukce, její provedení není ovšem zdaleka jisté z důvodu dispozičních změn (přepříčkování na menší prostory a zavedení většího počtu hygienického zázemí) a přidaných velkých oken do podkroví. Výkresy stávajícího stavu jsou od firmy Jestico & Whiles získané pro studijní účely. K výkresu sníženého přízemí jsem neměl přístup.
Hledání programu: Snažil jsem se zodpovědně najít program, který bude ekonomicky úspěšný. Chtěl jsem se zdržet všech klišé, kterých se studentské projekty v patosu drží a podle kterých vznikají desítky nereálných (a potažmo nelogických, neracionálních a nehezkých) staveb a samy se tak shazují. Zhodnocené možnosti: UMPRUM - škola: Škola přibližně od roku 2011 plánuje rozšíření (požadavek na “dílenské provozy, prostory pro prezentaci, spolupráci s průmyslem, prostory zvláštního režimu pro vědu a výzkum”). Již v 1. kvartéru roku 2013 pro tento účel koupila býv prostory ZŠ Mikulandská 5 u Národní třídy. Je to sice 1 km daleko, ale v porovnání s naší parcelou to je 4 x větší. Proto si myslím, že nemá cenu se snažit vedení přemluvit, aby použilo objekt sice bližší, ale nedostačující. Uměleckoprůmyslové museum v Praze: již od roku 2010 staví centrální depozitář ve Stodůlkách. Sice je se stavbou ve skluzu, ale jediné prostory, které hledá, jsou “přechodné sklady”, protože jejich budova na Palachově nám. se bude rekonstuovat ještě předtím, než se nový objekt stačí dokončit. Do toho s naší budovou jít nechceme (mimoto, že by na to byla samozřejmě malá). Jinak mají pro rozšíření k dispozici přilíhající zahradu nebo Židovský hřbitov. Filosofická fakulta a Rudolfinum žádné prostory ve svých plánech rozvoje nemají. Přesouvat do našeho domu nějakou větší instituci bez stávajících vazeb nebo ji sem rozšiřovat nechci, protože by se nemohla dále rozvíjet a co nevidět by nastala stejná situace. Dům na Kocandě musí nést obsah, který bude pořád stejně veliký, nebude mít rozpínací tendence a bude mu vždy stačit 440m2 zastavěné plochy. Komerční programy: Hotel - Mohl by vzniknout luxusní hotel o ccs 24 pokojích? Rekonstrukci na hotel by tento dům stejně dosti degradovala, znamená to malé pokoje, pro každý sociální zázemí, potom kuchyně, hotelová restaurace, kam by se vešel bazén? Obecně je dům příliš stísněný, nemá předjezd, nemohl by mít pořádnou halu. Cílová skupina zákazníků je stržena konkurenčním hotelem Four Seasons o jeden blok dále. Dělat z domu na kocandě low-endový hotel nepovažuji v této lokalitě za vhodné, nicméně by to stejně ekonomicky nemohlo vyjít. Na tomto pozemku by se nejšpíš nevyplatilo ani udělat hotel jako novostavbu (s výhodou menších nákladů než rekonstrukce stávajícího domu). Bydlení Rekonstruovat na bydlení by samozřejmě šlo a asi je to nejzajímavější varianta (relativně malá
investice při rekonstrukci bytů na byty, přitom velká atraktivita starého krásného domu). Tři byty na patro, možný problém se záchody a s bezbariérovým přístupem atd. Západovýchodní orientace, takže ideální. Něco se dá dát pod střechu nebo dům zvýšit (je nižší než kolemstojící novější domy, zároveň je na nároží což předpokládá větší význam tedy výšku). Novostavba nájemního domu? Bourat stávající dům, aby se tam dalo udělat jiný bydlení je asi proti smyslu věci. Tak honosnou chodbu bych už neudělal, tak dobrou fasádu za cizí peníze také ne. To nejde. Navíc v novostavbě v centru by asi nikdo nechtěl bydlet, že? Co s parterem? A/ neřešit, bydlet. Pokud bude parter tak jak je, žádné obchody ani restaurace v něm nebudou B/ parter pod úrovní chodníku - výtěžnost parteru není taková, jaká by mohla být. Je to škoda i vzhledem k okolí C/ Celkově nebo alespoň částečně přepatrovat (udělat z přízemí přízemí, pak vzniká problém, jak se poprat s fasádou Výsledný program: 1/ Půda - Větší a dražší byty / kancelář / atelier 2/ Třetí, Druhé, První patro - v podstatě stávající dispozice, 2+1 a 3+1. Nebo dva velké byty, jako tomu bylo původně. 3/ Parter A/ pokud možno velkoformátový flexibilní otevřený prostor - dva kusy (kavárna a retail) nebo jeden spojený (veliká kavárna) a vchod do domu z Kaprovy B/ Velká kavárna ála Slavia kombinovaná otevřeností s parterem metropolu. Kavárna kam může zajít padesát lidí po koncertu v Rudolfinu. C/ Bez přepatrování znamená ve zvýšeném přízemí pravděpodobně byty a ve sníženém malé komerční prostory, jako tomu vždy bývalo. 4/ Ateliér v zahradě v býv. prádelně. Neosvětlené, ale se zahradou. Takový kde sídlej A1</p>
Varianta 1 - rychlá
stávající fasáda
První nástřel, jak by mohl vypadat dům. Zvýšené přízemí sníženo na úroveň terénu, snaha o volný prostor. Co na to řeknou příčky v dalších patrech? Jak by asi mohl vypadat parter po výměně? Římsa zdůrazněna balkónem pro první patro, zkoušení modulů. velká nebo malá okna? Dům vypadá zajímavě, když se místo valbové střechy udělá plochá. A šlo by to s nástavbou? Náznak členění bytů. Tři nebo čtyři? A je náš dům rohový nebo ne? Co když mu zkusím udělat štít a z valbové střechy udělat sedlovou?
změna parteru, nástavba
jiný parter
stávající půdorys
štít v Kaprově?
přepatrování podlahy zvýšeného přízemí
Varianta 2 Druhý pokus byla snaha nechat podlahu zvýšeného přízemí na místě a do ničeho moc nerýpat. Dům je hezký tak, jak je. Efektivně všechna podlaží napěchovat užitkem a naopak v místech, kde to je poteřba, trochu povolit a nechat místo, které dělá krásu a noblesu neorenesančního domu. Na co všechno je uvnitř místo? Ponechání bytů v 1., 2. a 3. patře je jasné. Ze stávajících dispozic se dají udělat byty, které uspokojují téměř všechny současné potřeby. A ty, které neuspokojují, jsou nahrazeny jinými kvalitami, které neorenesanční dům poskytuje. Řešení parteru se na první pohled zdá jednoduché: zvýšené přízemí mohu zpřístupnit rovnou z podesty vyrovnávacího schodiště, snížené přímo z ulice. Požadavky na vstupní prostor do snížené přízemí z ulice však již nemohou vyhovovat současným technickým normativům, stejně tak, jako fakt, že ani jedno ze zmíněných pater neposkytuje dostatečné podmínky pro bezbariérový přístup. Přesto chci posunout dům z devatenáctého století rozumně do přítomnosti - myslím, že je toho schopný, stejně tak jako naše doba, která má sice náročnější požadavky, avšak disponuje lepšími technickými prostředky. Zkouším tedy nakreslit osm variant vstupního prostoru nově. Můj cíl je zpřístupnit i zvýšené i snížené přízemí bezbariérově i po schodišti přímo z ulice, ale provoz domovní chodby přitom musí zůstat oddělený - hosté z komerčních prostorů se nesmí dostat ke dveřím bytů. Výsledná úprava se neobejde bez zrušení schodiště, vybudování vyrovnávacího výtahu a druhého tamene schodiště vedoucího do suterénu. Vše se vejde jen tak tak, ale se zachováním důstojnosti vstupního prostoru. Řešení schodišťové chodby by bylo provedeno zcela novým interiérem a myslím, že by to tak bylo obhajitelné. Pravděpodobně by šlo schodiště posunout a upravit a štuky na jedné straně zachovat a napodobit, ale opravdu je naše doba tak nesebevědomá, že nedokážeme vytvořit soudobý interiér stejné kvality? Zdá se, že řešení je možné najít. Půdorys prvního patra se třemi schodišti a dvěma výtahy sice vypadá trochu směšně, ale pořád se pohybuje v rozumné rovině a dodává kvalitu dalším patrům v podobě výtahu a prostorům “parteru“ v podobě bezbariérového přístupu. Myslím si ale, že to není nejvhodnější řešení do této atraktivní lokality. Dokáži si lehce představit, jak kavárna nahoře ztratí půl zákazníků, protože nikdo nechce chodit přes vstupní chodbu sharovanou s obyvateli domu a ještě k tomu do patra, aby zjistil, že ceny v kavárně mu zrovna nevyhovují. Prostě na první pohled mě to neláká, jdu jinam. Aby toho nebylo málo, kvůli schodišti uprostřed nelze sjednotit místnosti vpravo a vlevo do jednoho velkého “lounge”, jako je Louvre nebo Slavia, kavárna bude malá a ještě k tomu má malé zázemí. Mám k dispozici čtyři malé prostory. Nakonec kreslím malou kavárnu bez vaření, vinárnu ve sklepě a kadeřnictví. Z řezu se dají vytlouci jisté kvality pro obě podlaží i chodník vykopáním a následným zakrytím anglického dvorku. Suterén dostane světlo a lepší kontakt s exteriérem, exteriér dostane zajímavý prostor, který se dá pozorovat a zároveň zábradlí, na které se dá sednout.
byty 111+52+109m2
kavárna 94,7m2 + 32,9m2
kancelář / byt
vinárna 94,7m + 32,9m2 2
kadeřnictví
schéma náplní jednotlivých částí domu
půdorys zvýšeného přízemí s kavárnou a bytem nebo kanceláří
půdorys suterénu s vinárnou a obchodem / kadeřnictvím řez, ze kterého je patrný kontakt s ulicí přes anglický dvorek
Pokoj 10,5m Obývací pokoj + jídelna + kk 43,5m
Jídelna 27,7m Hala 17,8m Předsíň 7,7m
Obývací pokoj 29,9m
Koupelna 4,7m
Pokoj 14,6m
Hala 10,4m
Koupelna 5,73m
Pokoj 14,6m
Koupelna 2,7m
Pokoj 14,6m
Pokoj 14,6m Obývací pokoj 17,1m
půdorys 1., 2. a 3. patra s byty
Kuchyně 6,6m
Ložnice 12,4m
Ložnice 12,0m
pohled z Kaprovy ulice
nároží
detail otevřeného anglického dvorku
v anglickém dvorku
pohled na nároží z Palachova náměstí
Varianta 3 - parter Rozhodnutí přepatrovat podlahu zvýšeného přízemí a získat tak lépe užitný parter se na první pohled nezdá tolik zásadní, jako je ve skutečnosti. Pokud započítám všechny konsekvence, znamená to: 1/ zrušení i vodorovnou konstrukci podlahy prvního suterénu - sklepů. A to, protože suterén by jinak měl světlou výšku pouze cca 1,5 m, což je k ničemu. Ruku v ruce tedy musí jít obě podlahy pryč. Získávám místo tří pater dvě patra, tedy pouze 2/3 podlahové plochy, ale zato obě podlaží mají světlou výšku nad 4 metry. Suterén je vysoký 4,5 m, přízemí 5,5 m. 2/ Vazby v domě se stávají extrémně složité. Jestliže chci mít v přízemí velkoprostorovou kavárnu nebo cokoliv jiného, co má mít prostor zázemí v zadním traktu domu, musím přepatrovat i zbytek domu až po schodišťovou šachtu. Půdorys přízemí
3/ Fasáda se neobejde beze změn. To lze však brát i jako příležitost. 4/ Otázkou je, zda by konstrukce snesly operaci po technické stránce. Myslím, že by celá věc šla provést jako nová betonová samonosná konstrukce na tenkých sloupech vložená do stávajícího. Pevné připojení ke stávajícímu by zajišťovalo odolnost původních konstrukcí a vstup do statiky domu by tak byl minimální možný. Další rozhodnutí je to, zda nechat vstup do bytové části domu tam, kde je, nebo zda se má vstupovat z boku. Tím, že se v domě dělají již tak rozsáhlé změny, jsem se rozhodl pro přesunutí vchodu do Kaprovy ulice. Někdy by sice mohl namítat, že to popírá logiku stavby a ubírá jí na důstojnosti. Myslím však, že doba je jiná a jiné věci jsou možné. Jednám racionálně a věřím, že se to ve výsledku propíše do kvality. Z rizalitu bude ostatně vstup do přízemí. Vzhledem k tomuto rozhodnutí je nutné přepatrovat i část levého křídla, kde bude budoucí vstup. Ve vzniklém prostoru bude reprezentativní vstupní hala.
Půdorys suterénu
Řešení výtahu napříč patry by bylo stejné jako u minulé varianty. Inspirováno ateliérem Jestico & Whiles.
Půdorys nástavby 6. patra
Půdorys nástavby 5. patra
řez, vidět jsou klenebné konstrukce, které by bylo nutno přepatrovat
Půdorys nástavby 4. patra. Modře konstrukce o patro níže
Má mít dům střešní nástavbu? Jakou?
Belvedér?
Národní divadlo?
Loď?
Dům?
pohled na fasády Křížovnické ulice
pohled na fasády Kaprovy ulice
Varianta 3 - nástavba Má se neorenesančnímu domu v centru prahy dělat nástavba? Prohlašuji že ano. Chci to zkusit. Uvidíme, co zjistím. Poté, co prozkouším všechny možné varianty obrazu, jaký by nová nástavba měla mít, vybírám si “skleněný pokoj“ a zkouším půdorysy. Vypadnou z toho dvě samostatné vily s bazénem a výhledem z ložnice na Pražský hrad. Později zjišťuji, že i když program ani tolik přestřelený není, velikost objektu určitě ano. S tím se nicméně později dá něco dělat. Velký technický problém tohoto způsobuje korunní římsa stávajícího domu. Je zakončena ve výšce cca dva metry nad podlahou podkroví, to znamená, že pokud chci, aby 4. patro mělo velká okna až na podlahu a zároveň nechci zasahovat do kompozice stávající fasády, musím nad podlahou podkroví vytvořit novou podlahu, pod kterou mi zbyde prostor vysoký pouze asi 2 m. Nazývám toto “podlaží“ technické podlaží a využívám ho pro umístění a obsluhu bazénu ve 4. patře (zde se staticky možná dostáváme do úplné fikce). Další problém souvisí s výše uvedeným - schodiště ze 3. do 4. patra musí překonat ještě dva metry navíc. Protože s délkou schodišťového ramene je možné dostat se při sklonu 33° i do převýšení 6 metrů, volím namísto kompromisního doplňování stávajícího ramene přestavění schodiště celého jednoho patra. Představa je taková, že konstrukčně by to bylo možné opět vložením nové konstrukce tvaroslovně navazující na původní schodiště, avšak subtilně provedené např z oceli (výměna vetknutých stupňů nepřipadá v úvahu).
nároží z Palachova náměstí
U tohoto tématu začínám mít nicméně silné pochybnosti, zda zásahů již není příliš a zda vysněný program nežádá příliš vysokou cenu.
pohled Křížovnickou ulicí
Ztvárnění parteru Velkou část energie jsem vložil do řešení parteru. Bylo nutné udělat rozhodnutí, zda mají být výlohy velké a atraktivní, nebo zda mají zůstat v modulu stávajících oken. Velké výlohy by znamenaly zrušení každého druhého pilíře a složité nahrazování jeho funkce masivními překlady a zároveň by se parter měřítkově možná až příliš vzdálil patrům nad ním. Úzká okna jsou naopak méně atraktivní, konstrukce by však byla jednodušší. Úzké vysoké otvory vidím jako kompoziční problém nutný řešit. Mají to být dva ovtory nad sebou?
Další tvarování parteru Zdá se, že vysoká okna nejsou automaticky problém a dá se s nimi pracovat. výsledné měřítko je však pořád ještě trochu přehnané. Doplnění pilastrů, kterým jsem se předtím také bránil, navrátí parteru ztracenou tektoniku. Celek možná trochu manýristicky dokončuji přidáním subtilní římsy a jemného soklu.
Změny podoby nástavby S “chrámem slunce“ nejsem spokojen. Dělá příliš velkou hmotu. Navíc obsahuje rozpor, který neumím řešit - rozdělení dvou “vil“ vyhovující stěnou, která se ale nemile propisuje na fasádu. Protože jsem limitován časem, rozhoduji se ponechat půdorysy a dít jim jinou podobu. Nacházím dvě volby 1/ Střecha “á la Národní divadlo“ se zděnou korunou nahoře - slepá ulička. zajistit průhlednost zevnitř a zároveň pocit pevnosti zvenčí neumím nebo to není možné. 2/ Střecha tvarovaná podobně jako točená zmrzlina proděravěná okny. Nasazuji domu pevnou čepici, která balancuje na hraně mezi bytím střechou a bytím domem.
střecha čepice/točená zmrzlina
střecha “á la Národní divadlo“
Má to být takhle? Líbí se mi to.
Co z toho?
Zdroje:
Na začátku semestru jsem si vytyčil úkol vyzkoušet, co se dá všechno dělat s neorenesančním domem. Věděl jsem, že se budu pohybovat někde mezi dvěma mantinely - ortodoxní rekonstrukcí a novostavbou. Novostavbou proto, protože ji v tomto kontextu chápu jako výsledek nemožnosti adaptace stávajícího. Někdy je prostě lepší i pro dům i pro investora minulost smazat a začít čistý list. Věděl jsem, že se budu pohybovat někde uprostřed, protože ortodoxní rekonstrukce by šla příliš “hladce“ a novostavba je taktéž únik. Očekával jsem, že projekt dokončím, což se nestalo. Nejistota mého konání nakonec zvítězila a já zjistil, že mému vytyčenému cíli lépe vyhovuje podoba “výčtu možností“ než vypracovaného projektu.
1/ Archiv stavebního odboru Prahy 1 2/ Restaurátorská zpráva domu Křížovnická č. p. 71 - Restaurátorská spol. Brandl, Zdena Kafková ak. mal., RNDr Milena Nečásková ak. mal. 3/ Stavebně historický průzkum domu Křížovnická č. p. 71 - SÚRPMO 4/ http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/44347/rodny-dum-jaroslava-heyrovskeho-uz-neslouziza-hnizdiste-ptactvu-oprava-je-ale-daleko.html 5/ http://praha.idnes.cz/chatrajici-dum-na-kocande-v-praze-dow-/praha-zpravy. aspx?c=A130312_1899143_praha-zpravy_sfo 6/ http://www.praha.eu/jnp/cz/home/zivot_v_praze/budoucnost_historie/pamatky/najemni_ dum_na_kocande.html 7/ http://praha.idnes.cz/v-centru-prahy-ozije-chatrajici-bytovy-dum-bude-se-na-nejpromitat-1co-/praha-zpravy.aspx?c=A120430_102008_praha-zpravy_ab 8/ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/219398-z-chatrajiciho-palace-u-rudolfinazrejme-vznikne-hotel/?mobileRedirect=off
Proto ukazuji projekt jako proces návrhu možností a rozhodnutí o nich. Toužil jsem po nemožném - naplnit budovu vysněným programem do posledního kouta a přitom ji udělat přinejmenším stejně krásnou jako původní stav (nesnažím se ale srovnávat estetiku konce 19. století a současnou, věřím v úspěšné propojení obého v jeden celek). Tato touha vyústila v cestu pohybující se na hraně (ve výsledku možná i za hranou) fikce a možností. Poslední fázi řešení předkládám spíše jako alternativu, se kterou již může rovnocenně soutěžit demolice a novostavba. V této chvíli není možné obhájit (a ani to není cílem), že rekonstrukce je lepší cesta. Projekt jsem tedy v tomto bodě zastavil a prohlásil, že touto cestou by šlo dál pokračovat, ale já jsem si na své již přišel. Zkoušením extrémů jsem získal zkušenosti pro další projekty. Pokud můj projekt jakkoloiv pomůže správnému ubírání reálné rekonstrukce projektu, tím lépe.
Konzultace: Ing. arch. Ondřej Císler Ing. arch.Tomáš Oth PhDr. Richard Biegel, Ph.D. Ing. arch. Tomáš Efler
„Pochybujte, chcete-li, o osobě, která vás miluje, ale nikdy nepochybujte o lásce samé“ (citát básníka Alfreda de Mussete, který je již po mnoho let napsán křídou v úrovni očí na fasádu domu)