Kelarova Animacni skupiny by Strediskasim IPPP CR

Obsah Animační skupiny - pravidla a možnosti jejich využití Příklad dobré praxe v SIM v Brně „Tvůrčí dílna SVOJANOV“

Program letního programu „Tvůrčí dílna Svojanov“

4 7 7

„Návrat ke kořenům, návrat sama k sobě“ „Seznamovací hry“

12 15 15 15

Závěr

Popis technik a metod vhodných k využití v programu

Animační skupiny - pravidla a možnosti jejich využití

Středisko SIM v Brně zvolilo – a také již v praxi ověřilo – jako jednu z forem výchovné práce animaci, která se v Evropě i v ČR stále více prosazuje. Metoda animace má vysokou účinnost nejen pro rizikové skupiny dětí, pro děti předškolního věku a děti na prvním stupni ZŠ, ale i pro matky dětí. Pedagogický slovník deﬁnuje animaci jako výchovnou metodu založenou na nedirektivních a akčních metodách povzbuzování mladých lidí k hledání vlastní cesty životem a schopnosti realizovat svou svobodu a autonomii, přičemž se jim zároveň předkládá velké množství přiměřených, zajímavě strukturovaných pozitivních možností seberealizace (sport a akce s intenzivním rekreačním režimem, kultura zejména aktivně provozovaná, společensky prospěšná činnost aj.). Důraz je kladen na otevřenost výchovné situace, na dobrovolnost, možnosti volby, prostor pro iniciativu vychovávaných, na vytváření rezistence vůči negativním sociálním vlivům atd. Stručně bychom mohli říci, že výchovná animace znamená vytvořit mladým lidem tak zajímavou nabídku konstruktivních činností, že různé formy protispolečenského jednání ztratí svou přitažlivost samy bez moralizování a zakazování. Kolem této činnosti se začne vytvářet relativně stabilizovaná skupina vrstevníků, jež jim umožňuje poznávat sebe i druhé. V animační skupině se na členy přenáší co nejvíc odpovědnosti a rozhodování, vedoucí animátor jim je stále k dispozici v případě osobních i programových problémů. Posláním animačních skupin mládeže je umožnit každému jednotlivci:

• • • • •

aby objevoval sebe sama; zapojit se do života skupiny a širší společnosti, navrhovat a uskutečňovat změny vedoucí k trvalému zlepšování životních podmínek komunity; podílet se na realizaci cílů stanovených společně skupinou a vycházejících z potřeb, problémů a životních plánů každého jejího člena; prožívání vztahů s ostatními lidmi při respektování jejich osobnosti, jimi uznávaných hodnot, jejich sociálního, kulturního a náboženského původu; najít si ve společnosti své místo, kde by mohl svobodně žít v souladu s tím, co považuje za důležité a podle čeho se chce orientovat.

Nutnost podobného přístupu vyvstala s uvolňováním rodinných vztahů a s rozpadem starých modelů autority. Děti a dospívající prožívají období hledání a budování identity zpravidla pouze ve vrstevnické skupině (partě), tedy mezi sobě podobnými lidmi, kteří se nacházejí ve stejné fázi bez pevné identity, a tedy nemohou být sami sobě dostatečným vzorem. Úkolem vychovatele v tomto typu skupiny je „z pozadí“ napomáhat, aby se každý mladý člověk cítil přijímán ostatními členy skupiny i dospělým personálem. Ve strukturovanějším prostředí je potřeba pomoci, aby se mohl mladý člověk cítit uvolněně, aby měl pocit, že mu ostatní rozumějí. Někteří animátoři se více než na konkrétní skupiny lidí zaměřují na vytváření prostředí a situací, které jsou otevřenou nabídkou k osobnostnímu růstu a zájmu o druhé. V tomto smyslu se může jednat o formu tzv. komunitní práce: Animace může být zaměřena na duševní, tělesný a sociální život lidí v určité „oblasti“ (obci, městské čtvrti), který je vede k novým prožitkům a zkušenostem, umožňuje jim sebeuvědomění, sebevyjádření, vědomí sounáležitosti s komunitou. V radikálním smyslu jde o občanské a sociální sebeuvědomění cílové skupiny, o její „probouzení“, o rozvoj jedinců dosud znevýhodněných a žijících na okraji. Animace se stává „pedagogikou osvobození“, chápanou jako nástroj transformace celé společnosti, jako čin navýsost občanský, politický.

Pedagogické ovlivňování volného času, zejména výchova dětí a mládeže v době mimo vyučování, je významnou oblastí výchovného působení. Poskytuje příležitost vést jedince k racionálnímu využívání volného času, formovat hodnotné zájmy, uspokojovat a kultivovat významné lidské potřeby, rozvíjet speciﬁcké schopnosti a upevňovat žádoucí morální vlastnosti. Obsah i způsob využívání volného času mají značný význam z hlediska duševní hygieny, protože působ odpočinku, rekreace a zábavy se odráží i ve studijních a pracovních výkonech člověka. Tato oblast výchovy tedy plní funkci výchovnou, vzdělávací i sociální. Výrazně přispívá k prevenci společensky nevhodných a škodlivých forem chování, což je významné zejména v současné společenské situaci, kdy narůstá kriminalita mladistvých a snižuje se věk delikventů. Vhodné pedagogické ovlivňování volného času dětí a mládeže je jednou z účinných forem prevence tak závažných výchovných problémů, jako jsou projevy agresivity, záškoláctví, drogové závislosti, gamblerství, problémy v oblasti sexu a sociopatologických jevů. Dítě, které nemá přiměřené zájmy, svého koníčka, se nudí a snadněji podlehne negativním vlivům asociálních jedinců a part. v případě nedostatku emocionálních sociálních vazeb Může se také projevovat závislost na virtuální droze. Naopak dítě, které má svůj oblíbený sport, hudbu, tanec, věnuje se modelářství, rybaření nebo jiné zájmové činnosti, nebude pravděpodobně z nudy rozbíjet v parcích sochy, přepadat důchodce, týrat a šikanovat mladší a slabší spolužáky nebo ubližovat zvířatům. Kromě pojmu výchova mimo vyučování se často používá termínu pedagogika volného času. Oba pojmy nejsou synonyma, mají však k sobě velmi blízko. V prvním případě se jedná o označení jedné z oblastí výchovy, v druhém případě o vědní obor, který se zabývá teoretickými i praktickými aspekty výchovy ve volném čase. Kromě ovlivňování volného času však výchova mimo vyučování zahrnuje i jiné oblasti, např. přípravu na školu a upevňování hygienických a kulturních návyků.

Pro pedagoga, který pracuje s dětmi a mládeží v době mimo vyučování, je nejdůležitější, aby dokázal vytvořit bezpečné a tvořivé ovzduší a pohodu, dbal o uspokojování individuálních potřeb, rozvoj zájmů a speciﬁckých schopností jednotlivců. K tomu je nezbytné, aby měl pochopení a zájem o děti jako individuality, dokázal je vhodně motivovat, podporoval jejich nápaditost, tvořivost, zájem o činnost i vzdělávání. Významným předpokladem úspěchů pedagoga kromě odbornosti je jeho komunikativní dovednost. Úspěšný může být jen ten pedagog volného času, který má děti rád, dokáže s nimi vytvořit kladné vztahy a získat si jejich důvěru. Výhodou v porovnání s učitelem je, že není vázán osnovami a klasiﬁkací, což mu poskytuje prostor pro pedagogickou tvořivost a co nejširší použití kladné motivace. To je na práci vychovatele nejkrásnější, ale zároveň je v tom jeho práce velmi náročná. Profese pedagoga volného času zahrnuje pedagogické působení v různých typech zařízení pro výchovu mimo vyučování. Struktura těchto zařízení je velmi různorodá funkcemi, obsahem činností i věkem vychovávaných. Pedagogové se připravují na práci s jedinci ve velkém věkovém rozmezí, od předškolního věku až po adolescenty či mladé dospělé. V některých zařízeních, například domech dětí a mládeže nebo dětských domovech, se v rámci věkově heterogenních skupin setkávají s jedinci velmi různého věku.

Oblast výchovy mimo vyučování prochází v současné době mnoha změnami. Ve středisku integrace menšin klademe důraz na:

• • •

využití odbornosti, specializace a zájmů pedagogů při organizaci zájmové činnosti; podporu při vytváření nových typů zařízení a institucí pro volný čas podle regionálních podmínek a potřeb obyvatelstva zájmových oblastí; prostupnost jednotlivých typů výchovných, vzdělávacích a jiných institucí, jejich spolupráci. V některých případech je dobré spojit více organizací pro realizaci konkrétní činnosti, čímž můžeme docílit kvalitnější výsledky;

•

propojení zájmových činností s vyučováním, využití jejich výsledků pro zkvalitnění výuky i naopak (náplň volnočasových aktivit tvoříme tak, aby si dítě formou hry upevňovalo znalosti a dovednosti získané ve škole); zapojování rodičů a ostatních dospělých do činnosti dětí a mládeže, vytváření nabídky pro společné aktivity rodin s dětmi.

V působení na dítě je třeba:

•

• • • • • • •

respektovat dítě, zejména při využívání volného času. Přizpůsobit náplň a způsob realizace volnočasových aktivit jejich účastníkům – dětem, snažit se co nejvíce program tzv. „ušít na míru“, ať pro jednotlivce, nebo pro skupinu; důsledně zachovávat princip dobrovolnosti; individualizovat výchovné působení i v práci s malými sociálními skupinami; uplatňovat snahu k vytváření heterogenních skupin dětí a mládeže (z hlediska věku, sociálního prostředí, pohlaví) a obsahu a náplně volnočasových činností; využívat zájmových činností dítěte i s cílem jeho budoucího uplatnění na trhu práce; vyhledávat a uplatňovat volnočasové aktivity podporující integraci jedinců s kulturní či etnickou odlišností nebo handicapem do běžné populace; vytvářet podmínky pro rozvoj spontaneity, aktivity a tvořivosti dětí a mládeže; celkovou činnost orientovat zejména na primární a sekundární prevenci sociálně patologických jevů.

Pro efektivní komunikaci s romskými děti je ještě třeba:

• • • •

•

respektovat hodnotový systém romského etnika – především roli rodiny; podpořit motivaci a možnosti rodičů pro společné aktivity s dětmi ostatních skupin; respektovat individuální zvláštnosti romských dětí; při komunikaci je důležité nespěchat, být trpělivý, mluvit jasně, stručně a konkrétně, průběžně si ověřovat, zda dítě slovům (pokynům) rozumí, citlivě vnímat mimoslovní komunikaci a umět dávat informace i řečí těla, nebát se blízkosti a dotyků; nekritizovat romské děti před kolektivem, neporovnávat je s jinými romskými dětmi ani s dětmi odlišných sociokulturních skupin či s dětmi majoritní skupiny.

Příklad dobré praxe v SIM v Brně „Tvůrčí dílna SVOJANOV“, červenec 2007 Pro zajištění volnočasových (v době prázdnin je to většina času) aktivit dětí s využitím prvků animačních skupin připravilo SIM Brno letní program na hradě Svojanov pod názvem „Tvůrčí dílna Svojanov“. Výchozí myšlenkou 14denního pobytu pro romské a neromské děti ze sociálně slabých rodin bylo: Hledat hierarchie kulturních hodnot v dnešní romské komunitě a ve většinové společnosti, podporovat jejich potencionální vývoj a rozvoj s využitím forem animace v arteterapii, muzikoterapii a v psychomotorických hrách. Program byl zaměřen na pomoc romské komunitě, převážně dětem a dospívající mládeži, ale také dospělým osobám, rodičům dětí, pěstounským rodičům a dalším. Cílem našeho programu bylo napomáhat v hledání a ve stavbě hierarchie nejen kulturních , ale i společenských a lidských hodnot, pomáhat nacházet vhodné identiﬁkační modely s dopomocí při hledání vlastní identity a sociální role ve společnosti. Upozornit na již nefunkční zvyklosti a zastaralé konvence, na potřebu udržování a rozvíjení tradic, nacházení nových uplatnění nejen v umění, ale v budoucnu i na trhu práce. Jako další cíl jsme si vytyčili napomáhat tvorbě hodnotných mezilidských vazeb a vztahů, potlačovat silně zakořeněnou xenofobii na obou stranách, a tak napomáhat přirozené integraci dětí a mládeže v podmínkách České republiky. Rok 2007 byl úřadem vlády ČR vyhlášen rokem rovných příležitostí, proto projekt 14denního pobytu na hradě Svojanov navazoval na řadu programových dokumentů jako jsou například: Akční plán dekády romské inkluze 2005 – 2015 Česká republika Koncepce romské integrace, která byla přijata usnesením vlády ČR ze dne 4. 5. 2005 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice Usnesení vlády ČR 394/02 ze dne 17. 4. 2002 o řešení problému vzdělávání romské menšiny či jiných menšin prostřednictvím jejich zvláštní přípravy a pozitivních opatření. Jako důvody a potřeby realizace jsme deﬁnovali:

• • • • •

nedostatečnou znalost rozdílů kulturního prostředí majoritní a minoritní skupiny; vzájemné předsudky o kulturních hodnotách a životním stylu; snížený zájem některých romských rodin o individuální rozvoj svých dětí a mladistvých; nedostatečný prostor pro osobní rozvoj těch jedinců, kteří o něj mají zájem; stávající skutečnost, že mladiství nevyužívají smyslupně svůj volný čas.

Za obecné cíle jsme stanovili:

•

• •

• • •

pomoci identifikovat společenské modely a role mladého člověka v současné společnosti neformálním způsobem s předpokladem zlepšení podmínek pro včasnou péči a kvalitní vzdělávání. Specifikovat vzdělávací potřeby ve vztahu k individualitě jedince v kontextu jeho kulturní odlišnosti a k aktuální sociální situaci; napomoci romské menšině přiblížit se majoritě a naopak a najít vzájemné porozumění, a tak zkvalitňovat proces integrace těchto skupin do společnosti; obsah práce s rizikovou mládeží připravit tak, aby zahrnoval zejména identifikaci rizikových skupin, včasnou intervenci a tvorbu podpůrných programů pro prevenci a minimalizaci dopadů rizikového chování a tvorbu programů pro prevenci prekriminálního chování; učit a vzdělávat aktivní děti v některých hudebních a kreativních profesích a napomoci tak důstojně je integrovat do majoritní společnosti; vytvořit prostor pro neformální setkávání Romů s příslušníky majoritní společnosti a se zástupci romské komunity; podporovat hudební a jiné umělecké tvorby mladých lidí. 7

Za konkrétní cíle programu jsme stanovili:

• • •

• •

umožnit romským i neromským dětem aktivně se účastnit mimovýukové aktivity s bohatým programem zaměřeným na zpěv, tanec, dramatické umění; vytvořit tvůrčí atmosféru a prostor pro setkání a společnou práci dětí a dospělých z různých etnických a sociálních skupin; zprostředkovat dětem a mladým lidem nahlédnutí do kulturního prostředí a tradic Romů, které by mělo umožnit korekci vzájemných předsudků o kulturních hodnotách a životním stylu, pomoci k integraci romské komunity a při prevenci a odstraňování negativních projevů extremismu, rasové a národnostní nesnášenlivosti a xenofobie; vytvořit přirozené prostředí pro děti a mladé lidi, kde by mohli trávit smysluplně svůj volný čas; plnohodnotně přispět k výchově dětí a podpořit jejich kulturní vzdělaní.

Kriteria a hlediska, z nichž jsme vycházeli: Z hlediska sociálně-psychologického je vždy zapotřebí sledovat, jak činnost ve volném čase přispívá k utváření mezilidských vztahů, jak tyto vztahy pomáhají kultivovat a vytvářet multikulturní prostředí. Je zřejmé, že způsob využívání volného času u dětí je ovlivněn sociálním prostředím. Zvlášť silný je vliv rodiny. Rodiče slouží svým dětem jako vzory, a to buď pozitivní, či negativní. Rodiny, které neplní dobře svoji výchovnou funkci, se velmi často vyznačují nezájmem o způsob trávení volného času svých dětí. Školy, výchovná zařízení i další subjekty v Jihomoravském kraji mají možnost tento nedostatek do určité míry kompenzovat kvaliﬁkovaným pedagogickým vedením. Pokud se to nedaří, je zvýšené nebezpečí, že se dítě dostane do nežádoucích skupin, kde je jeho vývoj ohrožen. Situace je komplikovaná skutečností, že v období dospívání, kdy narůstá význam vrstevnických skupin, postrádáme dostatek nabídky zařízení pro volný čas, která by byla dostupná a atraktivní i pro děti z kulturně odlišného, méně podnětného nebo sociálně slabšího rodinného prostředí a též pro jedince s průměrnými či dokonce podprůměrnými schopnostmi. Absence pozitivních sociálních vazeb, nedostatek citu, pocit že se „o mě nikdo nestará a nikdo o mě nestojí“, opakované neúspěchy ve škole, dlouhotrvající pocit nudy – to jsou vlivy, které formují jedince, s nímž lze posléze snáze manipulovat a který pak často hledá a nezřídka také nalézá možnost seberealizace v sociálně závadném prostředí. Pedagogicko-psychologická hlediska berou v úvahu věkové i individuální zvláštnosti jedinců a jejich respektování ve volném čase. Zároveň je zapotřebí uvážit, zda, do jaké míry a jakým způsobem činnosti ve volném čase přispívají k uspokojování biologických a psychických potřeb člověka. Pedagogické ovlivňování volného času by mělo podporovat aktivitu dětí a mládeže, poskytovat prostor pro jejich spontaneitu, uspokojovat potřeby nových dojmů, seberealizace, sociálních kontaktů, kladné citové odezvy, ale poskytovat i pocit bezpečí a jistoty. Činnosti ve volném čase, konané na základě dobrovolné účasti a vhodným pedagogickým způsobem motivované a usměrňované, poskytují příležitost pro rozvoj všech stránek osobnosti, tělesných i duševních vlastností i sociálních vztahů. Proto je důraz je kladen na otevřenost výchovné situace, na dobrovolnost, možnosti volby, prostor pro iniciativu vychovávaných a na vytváření rezistence vůči negativním sociálním vlivům atd. Stručně bychom mohli říci, že výchovná animace znamená vytvořit mladým lidem tak zajímavou nabídku konstruktivních činností, že různé formy protispolečenského jednání ztratí samy svou přitažlivost bez moralizování a zakazování. Kolem této činnosti se začne vytvářet relativně stabilizovaná skupina vrstevníků, jež jim umožňuje poznávat sebe i druhé. V animační skupině se na členy přenáší co nejvíce odpovědnosti a rozhodování, vedoucí animátor jim je stále k dispozici v případě osobních i programových problémů. Posláním animačních skupin mládeže je umožnit každému jednotlivci:

• •

aby objevoval sebe sama; zapojit se do života skupiny a širší společnosti, navrhovat a uskutečňovat změny vedoucí k trvalému zlepšování životních podmínek komunity; 8

• • •

podílet se na realizaci cílů stanovených společně skupinou a vycházejících z potřeb, problémů a životních plánů každého jejího člena; prožívat vztahy s ostatními lidmi při respektování jejich osobnosti, jimi uznávané hodnoty, s uznáváním jejich sociálního, kulturního a náboženského přesvědčení; najít si ve společnosti své místo, kde by mohl svobodně žít v souladu s hodnotami, které považuje za důležité a pro něj osobně podstatné.

Velkou pozornost jsme věnovali organizačnímu a personálnímu zajištění programu:

1. ubytování a stravování bylo zajištěno v areálu rekreačního střediska hradu Svojanov (hygienickou kontrolou byla ověřena kvalita vody a další hygienické podmínky, včetně podmínek bezpečnosti práce); 2. na personálním zajištění se podílelo celkem 14 pracovníků, kteří měli předem stanovenou konkrétní odpovědnost. Odborně byly zatoupeny následující profese: Kvaliﬁkovaní pedagogičtí pracovníci, sociální pracovníci, pedagogové volného času, na programu se podíleli i studující těchto oborů. Požadované kompetence realizátorů programu: Pedagogické minimum, základy osobnostně sociální výchovy, komunikativní dovednosti, schopnost vést skupinu, odborný přehled o metodách a technikách práce – o iniciativních hrách, strategických hrách, základech dramatické výchovy a hudební výchovy, výtvarné výchově, pohybové výchově a další), nezbytné bylo potvrzení způsobilosti pro práci s dětmi. Hlavní táborový vedoucí zodpovídal za bezpečnost práce, požární ochranu, postup v případě ohrožení zdraví, problematiku zajištění bezpečnosti při vybraných činnostech (např. koupání, při bouřce, noční akce, použití otevřeného ohně atp), řešení mimořádné situace, rozpočet, vyúčtování a vedení hospodářské dokumentace (smlouvy, dohody, provoz motorového vozidla), harmonogram přípravy, plánování táborového programu, spolupráci s veřejností (rodiče, obec, sponzoři...), přípravu oddílových vedoucích, výchovně vzdělávací cíle (plány činnosti, režim dne, obsahové a organizační nároky).

Šest táborových vedoucích: (5 dětí na jednoho vedoucího) mělo rozděleno odpovědnosti:

• za zdravotnictví (podmínkou byla znalost první pomoci a zdravotní průkaz); • logistiku (zajišťoval potřeby pro aktivity dětí zúčastněných v projektu); • naplňování konkrétního programu (oddíloví vedoucí zajišťující přímou konkrétní práci s dětmi a jejich rodiči). Dalších sedm odborných pracovníků se podílelo na zajištění konkrétních aktivit:

• 2 pracovali s dětmi v sólovém zpěvu; • 2 se věnovali tanečním aktivitám; • 3 vytvářeli a realizovali aktivity dramatické výchovy a tvorbu příběhu „Černá hvězda“. Vybrané metody práce pro realizaci cílů programu: Arteterapie – podpora s využitím umění umožňuje vyjádření emocí, které nemůžeme nebo nedovedeme vyjádřit jiným způsobem, přináší pocit uvolnění, očištění. Zároveň se prostřednictvím tvůrčí činností dostáváme do kontaktu se svým skutečným já a postupně se učíme lépe porozumět tomu, co se v nás děje, integrovat do své osobnosti 9

nevědomé dimenze duše a být více sami sebou, zdravějšími, spokojenějšími, kreativnějšími a komunikativnějšími lidmi. Takoví lidé se i v ostatních životních oblastech chovají přirozeně, spontánněji a rozhodují se pružněji a svobodněji. Tvořivost je považována za jednu z nejdůležitějších lidských potřeb, která je v dnešní době hodně zanedbávaná. Lidé mají málo zálib a koníčků, často jsou spíš konzumenty a pasivně čekají, že je bude bavit někdo jiný, málo si uvědomují a rozvíjejí svou jedinečnost, málo se radují. Právě umění v nás probouzí naši touhu po duchovnu, naději, smyslu života a jeho harmonizaci. Muzikoterapie – hudba zmírňuje strach a stimuluje ontogeneticky a fylogeneticky nejstarší struktury mozku. Může tak probudit a uvolnit prapůvodní impulsy a tvůrčí instinkty, které vedou k novým a optimálnějším způsobům chování. Komunikace prostřednictvím umění a hudby zvyšuje citlivost vnímání člověka a ten se stává lidštějším, více společenským a méně osamělým. Hry pro rozvoj kompetencí a osobnosti dítěte – vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. Kompetence k učení

• vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě;

• operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy; • samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti; • poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení, naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich. Kompetence k řešení problémů

• vnímá nejrůznější problémové situace v kolektivu i mimo něj, rozpozná a pochopí problém; • přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a využívá •

• • • • •

k tomu vlastního úsudku a zkušeností; vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému; samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy; ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací; sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů; kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit; uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí.

Kompetence komunikativní

• formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně • •

• •

v písemném i ústním projevu; naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje; rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění; využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem; využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi.

Kompetence sociální a personální

• účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce; • podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá; • přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají; • vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty. Kompetence občanské

• respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních

• • • •

lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí; chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo školu; rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka; respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit; chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti.

Program letního programu „Tvůrčí dílna Svojanov“ 16. – 30. července 2007 Místo pobytu: areál hradu Svojanov, pokoje pro 8-10 osob s jednou větší společenskou místností pro skupinu více dětí v případě tzv. „mokré alternativy“. Zajištění stanování: protože v průběhu pobytu bylo plánováno také spát jednu noc ve volné přírodě, bylo potřeba zajistit u starosty obce Svojanov povolení ke stanování na obecní louce, kde byla možnost zajistit tábořiště při dodržení všech bezpečnostních norem. Finanční zajištění: žádost o ﬁnanční podporu pobytu byla zaslána v termínech na následující nadace a organizace státní správy: Nadace Divoké husy, Nadace Arbor Vitae, Nadace pro Radost, Nadace Eurotel, Magistrát města Brna – odbor školství, odbor pro národnostní menšiny na JMK, a na Ministrestvo školství mládeže a tělovýchovy. Na ﬁnančním zabezpečení se částečně podíleli i rodiče dětí. Cílová skupina: 27 dětí ve věku od 10 do 14 let (převážně romské) ze sociálně slabých rodin a z málo podnětného rodinného prostředí. Podmínky a doporučení pro zapojení dětí v programu:

1) Informovaný souhlas rodiče o tom, že souhlasí s pobytem dítěte po celou dobu pobytu, a to od 16. 7. do 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)

30. 7. 2007 Potvrzení od lékaře, že je dítě způsobilé k pobytu na pětidenním táboře Potvrzení o bezinfekčnosti ne starší 14 dnů (stačí od rodiče) Doklad totožnosti Ofocenou kartičku zdravotní pojišťovny Kapesné ve výši maximálně 200 Kč Pravidelně užívané léky, které se souhlasem rodičů bude aplikovat oddílový vedoucí podle přesně určeného dávkování Potřebné věci k pobytu: oblečení na 5 dnů, spací pytel, pláštěnka, čepice, šátek, holínky, tenisky, přezůvky, baterka, psací potřeby, případně kostým – typické oblečení romských dívek a chlapců (sukně, ozdoby, šátky atd.) Seznam nedoporučených věcí: mobilní telefony, elektronika, šperky, drahé oblečení, větší ﬁnanční částky atp.

Rámcový obsahový harmonogram jednotlivých dnů: 16. 7. 2007 Příjezd do areálu hradu, vytvoření vhodných podmínek na přípravu závěrečného představení na mezinárodním festivalu Gypsy Celebration 2007. Plán aktivit na prvních 5 dní. Seznámení se všemi organizačními i uměleckými složkami vedení dílny. 17. 7. 2007 Příjezd dětí do areálu hradu, ověření všech potřebných náležitostí (potvrzení od lékaře, potvrzení o bezinfekčnosti, přihlášky a informované souhlasy rodičů). Řešení problémových situací při přejezdu slovenských hranic (jedno z dětí nemělo pas). Seznamovací hry večer při ohni. 18. 7. 2007 Předložení denního harmonogramu dětem, rozdělení do pracovních skupin. Děti byly ve věku 12-18 let + 4 instruktoři ve věku 20 let. 12

Tvůrčí skupiny: - pěvecká složka - taneční složka (moderní a tradiční tanec) - dramatická složka Příběh o „Černé hvězdě“, tento příběh psala skupina tvůrčího psaní a každý den vytvořila jednu další kapitolu příběhu. Večer se kapitoly přečetly a zbytek dětí mohl reagovat svými připomínkami, představami a návrhy, jak by mohl příběh dále pokračovat. 19. 7. 2007 Výlet do Moravského krasu: organizovaný poznávací výlet do krasu a do keltské vesnice v Letovicích. Celodenní výlet. Setkání nad příběhem, který provázel celý průběh tábora. Příběh o „Černé hvězdě“. 20. 7. 2007 Práce v jednotlivých tvůrčích skupinách, práce na technikách (pěveckých a tanečních). Předložení hudebního repertoáru pěvecké skupině. Hodina angličtiny a romštiny. Sociometrické hry: Klubíčko přátelství, Co bych o sobě řekl, kdybych byl mé boty, Sociometrie pomocí kamínků. Celovečerní hra (procházím městem slepců a hledám vlastní hodnoty). Setkání nad příběhem, který provázel celý průběh tábora. Příběh o „Černé hvězdě“. Vzdělávání v českém jazyce, překlady do spisovné romštiny. 21. 7. 2007 Příprava závěrečného programu na festival, práce s jednotlivými sekcemi, hodina anglického jazyka pro zpěváky a hodina romského jazyka pro všechny děti. Příprava programu: 12 sólových písní, 6 choreograﬁí (z toho 4 tradiční), romský tanec čapáš a 2 moderní tance, tanec společenský a latinskoamerický. Setkání nad příběhem, který provázel celý průběh tábora. Příběh o „Černé hvězdě“. Rozvoj klíčových kompetencí. Vzdělávání v českém jazyce, překlady do spisovné romštiny. 22. 7. 2007 Celodenní výlet do přírody. Šifrované putování. Hledání historických souvislostí v čase. Lanové překážky, šifrované otázky, historické otázky. Rozšiřování osobnostních a vědomostních kompetencí. 23. 7. 2007 Příjezd dětí na další tábor do hotelu Otakar. Cílem projektu Gypsy Celebration je propojení různých skupin dětí na základě tvořivé činnosti. Přijela další skupina 22 dětí z pražského souboru Cikne Čhave a 14členná brněnská skupina z občanského sdružení Ratolest s názvem Mersi. Obě skupiny se podílely na realizaci závěrečného programu festivalu a po dobu tábora pracovaly s odbornými lektory a s pedagogy volného času ze středisek SIM Opava a Karviná. Příprava závěrečného programu na festival, práce s jednotlivými sekcemi, hodina anglického jazyka pro zpěváky a hodina romského jazyka pro všechny děti. Příprava programu: 12 sólových písní, 6 choreograﬁí (z toho 4 tradiční), romský tanec čapáš a 2 moderní tance a tanec společenský a latinskoamerický. Setkání nad příběhem, který provázel celý průběh tábora. Příběh o „Černé hvězdě“. 24. 7. 2007 Společné workshopy pro všechny skupiny dětí i pro jejich vedení. Společné setkání, diskuse o projektech, které jednotlivá sdružení dělají, a hledání dalších styčných ploch pro nové společné projekty. Společný nácvik představení pro závěrečný večer festivalu. Rozvoj klíčových kompetencí dětí. 25. 7. 2007 Rozvoj klíčových kompetencí. 13

Příprava závěrečného programu na festival, práce s jednotlivými sekcemi, hodina anglického jazyka pro zpěváky a hodina romského jazyka pro všechny děti. Příprava programu: 12 sólových písní, 6 choreografií (z toho 4 tradiční), romský tanec čapáš a 2 moderní tance, tanec společenský a latinskoamerický. Setkání nad příběhem, který provázel celý průběh tábora. Příběh o „Černé hvězdě“. Lanové překážky, šifrované otázky, historické otázky. Rozšiřování osobnostních a vědomostních kompetencí formou olympiády. 26. 7. 2007 Generálka představení. Příprava přednášek, vzdělávacích filmů a diskusí podle projektu festivalu. Příprava workshopů. Přednáška české policie Svitavy o bezpečnosti dětí, o komunikaci s policií, o možnostech využití policie atp. 27. 7. 2007 Příprava závěrečného programu na festival, práce s jednotlivými sekcemi, hodina anglického jazyka pro zpěváky a hodina romského jazyka pro všechny děti. Příprava programu: 12 sólových písní, 6 choreografií (z toho 4 tradiční), romský tanec čapáš a 2 moderní tance, tanec společenský a latinskoamerický. Balkánské tance. To vše v kulturním kontextu s tradičním způsobem života minorit, které se těmito tanci profilují. První večer festivalu Gypsy celebration. Programem festivalu je představení současné mladé romské generace – prezentace výsledků letní dětské tvůrčí dílny na hradě Svojanov a dětského tábora Otakar, Varadi roma Café – romská Maďarská hudební skupina. 28. 7. 2007 Přednáška na téma: Romové napříč Evropou, přednášel pan Jiří Daniel – koordinátor pro menšiny Jihomoravského kraje. Přednáška stručně shrnula historické souvislosti o kočování Romů a nastínila dnešní romskou situaci u nás a v Evropě; přednášku doplnilo promítání filmu Vierka aneb příběh rodiny B (příběh o životě romské rodiny). Divadelní, taneční a pěvecké workshopy. 29. 7. 2007 Diskuse na téma: Jak tedy pomáhat Romům. Přednášky a s ní spojené diskuse se účastnili poslanci a zástupci českých i zahraničních neziskových organizací. Za středisko SIM Brno se zúčastnil koordinátor Mgr. Viktor Piorecký a Mgr. Katka Kelarová. Získání kontaktů na Roma Association ve Švýcarsku. Promítání filmu Ghetto no. 1 (dokument pojednávající o současné situaci Romů na sídlišti Chánov). Všechny děti z tábora se účastnily jednotlivých diskusí a promítání filmů a rozšiřovaly si tak své kompetence. Večerní program byl věnován tradiční romské kultuře. Vystoupily soubory a kapely ze slovenských osad (Bartošovi, Herákovi atp.). 30. 7. 2007 Práce v jednotlivých tvůrčích skupinách, práce na technikách (pěveckých a tanečních). Předložení hudebního repertoáru pěvecké skupině. Hodina angličtiny a romštiny. Sociometrické hry: Klubíčko přátelství, Co bych o sobě řekl, kdybych byl mé boty, Sociometrie pomocí kamínků. Z opakovaných her byly zjevně patrny vztahové změny, k nimž došlo v průběhu programu, závěrečné zhodnocení celého tábora a zpětné reakce dětí na celkový průběh akce tuto skutečnost potvrdily. 31. 7. 2007 Organizační zajištění odjezdu dětí zpět domů. Evidence klientů, administrativní činnost. Zhodnocení projektu.

Popis technik a metod vhodných k využití v programu „Návrat ke kořenům, návrat sama k sobě“, tak jsme nazvali celotáborovou hru, která provázela a motivovala děti po celou dobu pobytu. Hra nachází inspiraci v příběhu pohádky Čaroděj ze země Oz – hledání sama sebe, svých kvalit, slabých a silných stránek. Celá pohádka slouží jako motivační příběh, kde jsme hledali jednotlivé archetypy postav (zbabělce, bezcitného, srdečného, statečného, hloupého atp.), které v příběhu putují za čarodějem, který pomůže Dorotce – hlavní postavě pohádky – v návratu domů ze země Oz. Po strastiplné cestě, kde se hlavní hrdinové (děti na táboře) setkávají s nejrůznějšími lidmi kladné i záporné povahy (osobnostmi z romské komunity i z většinové společnosti), musí plnit různé úkoly a překračovat nejrůznější překážky, aby dostaly další indicie, které jim pomohou najít cestu k čaroději a ze země Oz. Děti putovaly i tradičním romským kočovným způsobem s tradičním vozem. Cílem celotáborové hry bylo najít sama sebe, zhodnotit prostřednictvím vlastních prožitků i zpětnou vazbou a interakcí vedoucích a ostatních dětí, jaké jsou jejich silné stránky, které by měly rozvíjet, a uvědomit si své slabší stránky, které by je v důsledcích mohly nějak ohrožovat. Motiv pohádky čaroděje Oz byl zvolen právě proto, že v příběhu je důležitá pospolitost, důvěra, přátelství a další lidské vlastnosti, které v nepodnětném prostředí plném sociopatologických jevů scházejí a nemají v něm příliš vlastního prostoru. Celá inspirace touto pohádkou se promítla do jejich tvorby nového vlastního příběhu, který jsme nazvali „Černá hvězda“, jehož zfilmovanou verzi přikládáme jako přílohu. „Seznamovací hry“ U těchto her jde zejména o navázání prvních kontaktů – vzájemné představení, zapamatování jmen a zjištění základních informací o ostatních. Typ takovýchto her pomáhá v navození přátelské atmosféry, odstranění ostychu a počátečních zábran a také v navození pozitivní skupinové dynamiky nově vznikajících skupin. 1) Představovací hra: Děti sedí v kruhu a jeden po druhém říkají své jméno a náladu, s jakou přijely (ospalý, smutný, kamarádský atp.) Druhá fáze hry spočívá v tom, že se zdraví navzájem ti, co sedí naproti sobě, přehazují míč a používají křestní jména k oslovení. Pak se dají různě obměňovat pravidla, oslovujeme toho, kdo sedí po naší pravici, levici, ob jednoho atp. 2) Seznamovací hra pomoci gesta nebo pohybu a výkřiku. Děti stojí v kruhu, každý vystoupí a říká své jméno a doprovází ho nějakým gestem nebo pohybem. Ostatní to po něm zopakují. Pak se jede druhé kolo a už všichni opakují postupně bez nápovědy všechna jména i s posunkem či gestem. 3) Řazení se do zástupů nebo řad podle nejrůznějších identifikačních znaků. Například: Seřaďte se podle počátečních písmen a jmen abecedně, ale nemluvte; nebo podle délky vlasů, podle barvy očí, podle délky vašich kalhot, podle počtu sourozenců, kdo má doma nějaké zvíře apod. 4) Řazení se do dvou skupin nebo více skupin: máš rád čokoládu, nebo maso; máš rád kočku, nebo psa; máš rád zimu, nebo léto; máš rád snowboard, nebo lyže; chodíš raději pěšky, nebo jezdíš na kolečkových bruslích; nebo do skupin podle měsíce narození atp. 5) Hry pro vytvoření počátečního klimatu ve skupině: hry, jako je Klubíčko přátelství, kdy děti sedí v kruhu a házejí si klubíčko s provázkem, házejí ho tomu, kdo je jim sympatický (vždy řeknou důvod, proč si vybrali právě toho člověka, kterému klubíčko házejí), a tak se vytváří kolektivní síť vztahů. Další hra zjišťující klima ve skupině: nakreslíme do písku kruh, ten vyznačuje naši skupinu, každé z dětí má asi 10 minut na to, aby v lese našlo předmět, se kterým se nějakým způsobem identifikuje, ztotožňuje. Potom každé dítě má možnost vložit svůj předmět do kruhu tam, kde se právě ocitá. Kameny nebo větve či šišky mohou být na začátku hry umístěny třeba i ven mimo kruh. Vzniká nám nová další mapa mimo klubíčka. Celý

kruh a předměty v něm zůstávají i po ukončení hry a děti mají možnost v průběhu pobytu kdykoli svůj předmět posunout v prostoru právě tam, kde se cítí dobře, kde vytvořily nové přátelství atp. Nám tento kruh slouží jako graf, který popisuje současný stav skupiny. Představení dětí nebo i vedoucích pomocí krátkého kvízu. Všechny děti dostanou papír a tužku s možností odpovědí na otázky 1-10, varianty a, b, c. Vedoucí dávají různé otázky typu: Kolik myslíš, že mám sourozenců? (a = žádného, b = jednoho, c = dva), nebo: Bydlím ve městě, ve velkoměstě nebo na vesnici? Mé oblíbené zvíře je pes, kočka nebo kůň? Kdybych jel/a na dovolenou, jela bych do hor, k moři nebo na chalupu atp. Děti si tipují a potom každý z vedoucích odkývá svou pravdu. Děti se učí číst informace z řeči těla, snaží se vnímat ostatní lidi kolem sebe a testují svou schopnost empatie. 6) Pohybové hry: a) Předem je potřeba připravit herní tikety – to jsou mřížky, ve kterých je o něco málo méně políček, než kolik asi bude hrát lidí. V každém políčku je jedna vlastnost, zkušenost nebo nějaký jiný příznak – např. Má modré oči, Byl už někdy v Rusku, Hraje na bicí, Je levák, Studuje medicínu, Umí programovat v PHP, Má boty velikosti 39, Má příjmení kratší než 6 písmen a podobně – důležité je, aby ke každé položce náležel alespoň jeden hráč, který by odpovídal požadavku. Každý hráč potom dostane jeden herní tiket. Jeho úkolem je sehnat podpisy do všech políček. Každý hráč může do jednoho tiketu umístit jen jeden svůj platný podpis, tedy do 4x4 mřížky musí přijít 16 různých podpisů od různých lidí. Není vyloučeno nechat si jeden podpis škrtnout a umísit ho výhodněji na jiné políčko. Vítězí ten, komu se jako prvnímu podaří zaplnit celý tiket. b) Každá skupina dostane velikou roli papíru, na kterou děti obkreslí každý své tělo, navzájem si pomáhají. Potom určí, která silueta bude patřit kterému hrdinovi z našeho příběhu o putující Dorotce. V příběhu jsou následující postavy (Dorotka, pes Totho, Plechový muž, Strašák, Slaměný muž, lev, čaroděj Oz, hodná a zlá čarodějnice, pak další skupiny služebnictva: myši, opice, včely, mlaskalové, vlci a další). Děti zapisují do těla hrdiny jejich jména a typické vlastnosti pro jednotlivé archetypální postavy. Sledujeme, jak se děti projevují při práci, kdo je dominantní, kdo introvertní, kdo se ztotožňuje s kterou postavou atp. c) Lanová dráha připravená v lese, plnění různých úkolů, luštění obrázkového písma, hledání pokladu, Kimova hra, tvorba kruhu z lana se zavázanýma očima, hledání drahokamů v lese, slaňování na skále. 7) Hry muzikoterapeutické a pohybové: Hra ruky: Jde o jednu z nejoblíbenějších her mnoha indiánských kmenů včetně slavných Apačů: Dvě družstva (skupiny A a B) sedí naproti sobě a každá má na počátku hry dvacet hůlek (kamínků atp.). Třetí družstvo C vytváří rytmickou hudbu bubny, škrabkami, klepáním dřevy a kameny o sebe atd. V jejím rytmu si skupina B mezi sebou podává dřevěnou kuličku. Někdo ji podá, někdo to jenom naznačí. Naproti sedící řada hráčů, skupina A, pozorně sleduje jejich pohyby. Když má někdo ze skupiny dojem, že bezpečně ví, kde kulička je, tleskne a křikne: Dost! Hudba i podávání se hned zastaví a ten, na koho hádající ukáže, musí otevřít obě dlaně. Když kuličku má, získává hádající pro svou skupinu bod, tedy jednu z hůlek družstva naproti. Když neuhádl, musí jednu hůlku dát druhé skupině. Potom kulička začne putovat v rukou družstva A a hádá družstvo B. Varianta: Hrají pouze dvě skupiny. Jedna bubnuje a současně sleduje druhou, která se před ní pohybuje v rytmu a podává si kuličku. Hra v obou případech končí, když jedna ze skupin získá všechny hůlky protihráčů. Lze hrát i ve stoje. Na dirigenty: pustíme si některou dynamickou část koncertu pro klavír a orchestr. Poslechneme si ji a pak si při ní hrajeme na dirigenty a sólisty. Kdo chce, ten diriguje orchestr, zatímco ostatní „hrají“ na imaginární klavír. Pak se vyměníme. Na vláčky: Trojice hráčů se drží v pase v řadě za sebou, pustíme svižnou rytmickou hudbu a vláčky při ní

začnou jezdit libovolnými směry a prostorem ve svižném tempu a dělají přitom š-š-š-š... Vláčky se hledí vyhýbat navzájem a postupně zvyšují rychlost. První a druhý v trojici (lokomotiva a tendr) pak zavřou oči nebo si zaváží oči šátkem. Vidí jenom poslední – strojvůdce. Jeho pohyby teď předává neverbálně střední – tendr – lokomotivě, která má dlaně za jízdy před sebou jako nárazníky. Vláčky jezdí opět různě, ale pomaleji. Potom si to hráči v trojicích vymění: udělají čelem vzad a ze strojvůdce je lokomotiva a naopak. Nakonec si povídáme o tom, kdo se jak cítil v roli strojvedoucího, který řídí, v roli tendru, jenž příkazy předává, a v roli mašiny, která povely vykonává a je řízena. Je dobré, když si všichni vyzkoušejí všechny tři pozice ve vláčku. Putovní plyšák: Obdoba indiánské Hry ruky pro nejmenší. Děti stojí v kruhu těsně u sebe. Uprostřed stojí jedno z nich – hadač. Jakmile hudba začne hrát, podávají si v kruhu za zády (víceméně do rytmu) plyšového medvídka – tajně, aby hádající nevěděl, kdo ho zrovna má. Kruh se přitom může pohybovat. Pokud si hadač myslí, že určitě ví, kdo má zrovna medvídka, tleskne a hned zvedne ruku. Hudba přestane a on na dotyčného ukáže. Když se splete, hra pokračuje, jestliže uhodl, jde hráč, který měl medvídka, do středu kruhu. Tajný dirigent (zpěvák): Připravíme si orchestrální nahrávku a pošleme jednoho hráče za dveře. S ostatními si tiše domluvíme, kdo bude tajný dirigent, co má dělat, a pozveme prvního. Pustíme hudbu a všichni dirigují. Řídí však svoje pohyby a jejich změny jen podle tajného dirigenta, kterého stále nenápadně sledují. Příchozí má během jedné (dvou) minuty uhádnout, kdo je tajný dirigent. Když se mu to podaří, jde odhalený hráč za dveře a hra se opakuje. Když hadač neuhádl, jde znovu za dveře. Dva kruhy: Hráči ve dvojicích vytvoří dva kruhy. Jeden z každé dvojice je vždy součástí vnějšího a druhý vnitřního kruhu. Oba si dobře prohlédnou svého partnera a otočí se tak, že stojí vedle sebe pravým ramenem. Vedoucí hry začne hrát nebo pustí rázný pochod a oba kruhy se v jeho rytmu dají do pohybu. Vnější pochoduje po směru hodinových ručiček, vnitřní v protisměru. Po zastavení hudby má každý co nejrychleji najít svého partnera z dvojice a chytit ho za ruce. První celá dvojice vyhrává.

Rekapitulace programu: Přestože program vyžadoval velkou a zodpovědnou přípravu, podařilo se nám ho realizovat. Na rizika, která jsme dokázali předem odhadnout, jsme se také preventivně předem připravili, ostatní rizika, která jsme nepředvídali, jsme byli nuceni řešit průběžně. Předvídatelným rizikům jsme se snažili předejít tím, že jsme pečlivě zpracovali podmínky pobytu a doporučení pro rodiče dětí, které se programu zúčastnily. Ale vyskytly se i další problémy. Mezi nepředvídatelná rizika lze zahrnout:

• •

•

Riziko nezodpovědnosti rodičů a neinformovanosti dětí o způsobu prokázání své osoby na hraničním přejezdu, neplatné pasy, špatné dokumenty. Riziko v komunikaci s rodiči některých dětí. Rodiče měli představu, že děti dostanou za závěrečné vystoupení honorář, při tom celý pobyt jejich dítěte stál sdružení 4 800 Kč a rodiče neinvestovali žádné ﬁnanční prostředky. Bylo těžké je přesvědčovat, že děti zpívají na vystoupení za odměnu a za snahu mezi romskými celebritami a že odměnou není honorář, ale pocit ze sounáležitosti a schopnost podpořit svým výkonem nastupující romskou generaci. Nekvalitně a nedostatečně připravená strava a přísun tekutin podle dodržování pitného režimu ze strany provozovatele stravovacího zařízení.

Závěr: Celý průběh tvůrčí dílny probíhal ve spolupráci s několika neziskovými organizacemi. Hlavním organizátorem bylo o. s. MIRET, dále o. s. Ratolest, Cespom a další. Středisko SIM zajišťovalo metodickou podporu a také vedlo prostřednictvím pedagogů volného času některé aktivity v průběhu programu. Celá dílna je pro děti nastavená tak, že jejich motivací je vystoupit na jevišti vedle známých romských osobností. Vydolovat v sobě to nejlepší, co v nich je. Hlavní produktem veškerého snažení, ale není pěvecký, herecký nebo taneční či literární výkon. Cílem je nenásilnou formou v dětech podporovat schopnost spolupracovat, bojovat s vlastním egem a osobností, překonávat překážky, budovat důvěru v sebe sama, upozorňovat na sociopatologické jevy, které je ohrožují, a podporovat v nich pocit hrdosti a zodpovědnosti za své konání. Snažíme se jim pomoci v tak těžkém období, jako je dospívání, tím, že jim ukazujeme cestu, po které mohou jít. Většinou známe jejich sociální zázemí, pracujeme s jejich vztahem k rodině a k jejím jednotlivým členům. Snažíme se jim nabídnout nové a jiné vzorce a modely myšlení. Nyní zbývá program podrobně vyhodnotit, případně evaluovat jeho obsah a pak už je tu krásná možnost opakovat ho každé prázdniny, protože děti jasně daly najevo svoji spokojenost a my jako organizátoři a realizátoři programu víme, že jsme nastartovali aktivitu, která má smysl a potřebný výchovný efekt. Jako evaluaci jsme zvolili shlédnutí dokumentu, který se v průběhu celého tábora natáčel a v květnu 2008 měl premiéru v kině AERO v Praze. Lidský pocit a prožitek, způsob přijímání, vnímání, empatie, tolerance, kooperace atd. se velmi těžce monitorují a měří. Při zapsání číslic do tabulek nepochopíme, zdali byl nebo nebyl výchovný efekt úspěšný. Proto zhlédnutí dokumentu napoví víc.