Na počátku éry solárního létání

Text: Alois Pavlůsek Na počátku éry solárního létání

aneb sluneční mise Bertranda Piccarda

Od prvního přeletu kanálu La Manche uběhly ani ne tři desítky let, než se létání stalo běžně dostupnou veřejnou dopravou. V roce 2016 přelétl první elektrický letoun čistě na solární pohon zeměkouli. Kolik času bude potřeba na to, aby lidstvo elektrifikovalo svou leteckou dopravu?

Na letišti v Abú Dhabí přistál 24. července 2016 velký čtyřmotorový letoun. Na tom by nebylo nic divného. Velkých čtyřmotorových letadel tu přistává hodně, ale tenhle měl za sebou let dlouhý 2 794 km, k jejichž překonání potřeboval nekonečných 48 hodin a 37 minut. Navíc, při rozpětí křídel 71,9 metrů, což je o tři a půl metru víc než má Boeing 747-8 Jumbo Jet, vážil pouhých 2,3 tuny a vezl jediného pasažéra, zatímco Boeing 747-8 váží při startu a plném obsazení 447 tun a k překonání stejné vzdálenosti mu stačilo něco kolem tří hodin.

Tím letounem byl Solar Impulse, který právě dokončil poslední ze sedmnácti etap obletu zeměkoule a, jak napovídá jeho název, hybnou silou umožňující let byla sluneční energie.

FOTO: SOLAR IMPULSE FOUNDATION – PETER SONDGROUND Jak funguje letoun Solar Impulse II Povrch dlouhého křídla pokrývá 17 248 fotovoltaických článků s tloušťkou pouhých 150 mikronů – vlas má tloušťku 42 až 95 mikronů. Články zabírají celkovou plochu 269,5 m2 a disponují maximálním výkonem 66 kW určeným k nabíjení čtyř lithium-polymerových baterií vážících 633 kg. Každý ze čtyř elektromotorů o výkonu 10 k (7,35 kW) je i s baterií uložen v gondole pod křídlem a roztáčí dvoulisté vrtule o průměru čtyř metrů. Poměrně skromný výkon stačí – díky nízké hmotnosti a rozměrnému křídlu s nízkým plošným zatížením – k dosažení maximální rychlosti 140 km/h, přičemž cestovní rychlost je 90 ve dne a 60 km/h v noci. Do vzduchu se letoun vznese už při rychlosti 35 km/h. Kvůli dosažení nízké hmotnosti je vyrobený z kompozitních materiálů tak, aby byl schopný vystoupat až do 12 000 m, ale ze stejných důvodů není vybaven přetlakovou kabinou. Pro rekordní přelet se počítalo s výškou nepřesahující 8 500 metrů a vzhledem k tomu, že ve výškách kolem 5 000 metrů se teplota pohybuje u hodnoty –25 °C, bylo nutné počítat i s tímto problémem.

Za řízením Solar Impulse, který jako první letadlo poháněné sluneční energií dokázal během asi 500 hodin při průměrné rychlosti 80 km/h urazit na 40 000 kilometrů a obletět Zemi, se střídali švýcarský podnikatel André Borschberg a letecký rekordman, který jako první obletěl zeměkouli balonem, švýcarský psychiatr a nositel známého příjmení Bertrand Piccard – duše a zakladatel celého projektu spuštěného v roce 2003. Čistá doba letu byla nakonec kratší než původně plánovaných dvacet pět dnů a zhruba 45 000 kilometrů absolvoval Solar Impulse 2 průměrnou rychlostí 80 km/h. Během letu bylo ustaveno 19 rekordů týkajících se mimo jiné doby letu, vzdálenosti i výšky, kterého dosáhl André Borschberg, když vystoupal do větší výšky než 9 000 m.

Hlavním účelem letu byla ovšem propagace moderních čistých technologií, v tomto případě solární energie, která byla jediným zdrojem pohonu Solar Impulse. Je jenom otázkou času, kdy budou podobná letadla mnohem dostupnější a prakticky využitelnější než na začátku jedenadvacátého století. Stačí si vzpomenout na první přelet kanálu La Manche. V roce 1909 by si sotva kdo uměl představit letadlo jako prostředek masové dopravy, ale neuběhlo ani půl století a v roce 1936 byla zahájena výroba letounu, který znamenal v letecké dopravě skutečnou revoluci. Tím letounem byla legendární DC-3 „Dakota“, díky níž se cestování vzduchem stalo dostupným prakticky pro každého. A mimochodem, prvním evropským státem, jehož aerolinky začaly tento revoluční dopravní letoun provozovat, bylo Švýcarsko.

Slavné mise rodu Piccardů

Nejen Bertrand Piccard se zapsal do dějin techniky, neméně slavnými se ve své době stali i jeho děd Auguste a otec Jacques Ernest. Auguste Piccard:

V batyskafu na dno moří

Už Bertrandův dědeček vyčníval. Narodil se 28. ledna 1884 v Basileji. Auguste Piccard byl profesorem aplikované fyziky na univerzitě v Bruselu, kde přednášel od roku 1922 až do roku 1954. Předpověděl mimo jiné existenci třetího izotopu uranu, a i on tíhl k leteckému dobrodružství: V roce 1932 společně s belgickým fyzikem Maxem Cosynsem vystoupal s balonem do stratosféry, aby získal měřitelná data kosmického záření, přitom dosáhl výšky 16 940 metrů. Celkem absolvoval dvacet sedm dalších letů a poslední rekord měl hodnotu 23 000 metrů.

V roce 1954 zamířil opačným směrem – zabýval se vývojem batyskafů, konkrétně produktů FNRS-2 a Trieste. V Tyrhénském moři pak profesor v letech 1948 a 1953 sestoupil do hloubky 3 150 metrů. O svých rekordních letech balonem i ponorech v batyskafu napsal knihu Au fond des mers en bathyscaphe, která vyšla v roce 1954 v Paříži a dočkala se i českého překladu, když vyšla v Mladé frontě v roce 1965 pod titulem V batyskafu na dno moří. Stejně jako ve Francii se i u nás stala bestsellerem.

Jacques Ernest Piccard:

na dno Mariánského příkopu

Se stavbou batyskafů pomáhal svému otci Jacques Ernest, který 23. ledna 1960 v novém batyskafu sestoupil do rekordní hloubky téměř 11 000 m na dno Mariánského příkopu. Tehdy už šestasedmdesátiletý August čekal na svého syna na palubě doprovodné lodi. Na dně strávil Jacques Piccard se svým společníkem Donaldem Welshem dvacet minut a celý ponor trval pět hodin.

Druhý ponor uskutečnil až filmový režisér James Cameron v batyskafu Deepsea Challenger, ale ještě hlouběji se dostal až Victor Vesco z americké výpravy Five Deep Expeditions, který až v roce 2019 překonal Piccardův rekord o pouhých16 metrů.

Za zmínku určitě ještě stojí, že Jacques Piccard uvedl v době konání švýcarského EXPO 1964 do provozu na Ženevském jezeře první turistický mezoskaf pojmenovaný po jeho otci – Auguste Piccard (PX-8), díky kterému si dno Ženevského jezera mohli prohlédnout i obyčejní turisté. První osobní ponorka v letech 1964 a 1965 svezla zhruba 33 000 návštěvníků během 1 100 ponorů do hloubky 150 m za cenu 44 franků.

V roce 1969 se Jacques Piccard společně s dalšími pěti výzkumníky v ponorce potopil do centra Golfského proudu a nechal se jím unášet po dobu šesti měsíců. Rekordní ponory nebyly samoúčelné, kromě výzkumu podmořského života, na jehož základě byl vydán zákaz ukládání jaderného odpadu do mořských příkopů, využila Piccardových výsledků i NASA pro výzkum soužití malých skupin lidí při dlouhých cestách v malém prostoru a Jacques Piccard kromě dlouhodobé spolupráce s NASA založil i nadaci pro studium a ochranu moří a jezer sídlící ve švýcarském Cully.

3X FOTO: WIKIPEDIA

Bertrand Piccard:

balónem kolem světa

Ani třetí z rodů Piccardů nezůstal za svými předky v ničem pozadu. Bertrand Piccard, narozený 1. března 1958 v Lausanne, vystudoval psychiatrii se specializací na hypnózu a chování v krizových situacích na univerzitě v Lausanne a stejně jako jeho prastrýc Jean Felix Piccard, profesor chemie přednášející letecké inženýrství University of Minnesota v USA, který se významně podílel na rozvoji létání s horkovzdušnými balóny, i mladý Bertrand Piccard už v šestnácti letech poprvé letěl na rogalu a v roce 1985 se stal mistrem Evropy v závěsném létání. Ve Švýcarsku stál u zrodu kategorie ultralehkých letounů a stranou jeho zájmu nezůstalo ani balonové létání. V roce 1992 s Belgičanem Wimem Verstraetenem zvítězil v balonovém závodě přes Atlantik Chrysler Transatlantic Challenge a v roce 1999 společně s Brianem Jonesem jako první obletěl Zemi balonem Breitling Orbiter 3 bez přistání. Let trvající dvacet dnů (přesně 19 dní, 21 hodin a 47 minut) začal startem v malé švýcarské obci Château d'Oex, ležící 958 metrů nad mořem, a skončil po 45 755 kilometrech přistáním v egyptské poušti. V nádržích nezbylo z pěti tun paliva potřebného pro hořáky horkovzdušného paliva balonu téměř nic.

A tehdy Bertranda napadlo pokusit se o oblet zeměkoule létajícím aparátem, k jehož pohonu by nepotřeboval žádné palivo.

FOTO: SOLAR IMPULSE – BREITLING ORBITER 3 Do výšin s pohonem slunce

U Piccardů zřejmě není od myšlenky k činu daleko. Na podzim roku 2003 Bertrand Piccard prezentoval projekt vývoje a stavby letadla poháněného sluneční energií schopného obletět zeměkouli, který založil se švýcarským podnikatelem André Borschbergem a který zastřešovala polytechnika v Lausanne.

Výsledek vývoje několika desítek specialistů, mezi kterými nechyběla ani společnost Dassault, výrobce bojových letounů Rafale, se představil jako maketa o necelé dva roky později v červnu 2005 na aeroshow v Le Bourget u Paříže. Po dalších čtyřech letech byl dokončen letuschopný letoun nazvaný Solar Impulse se švýcarskou imatrikulací HB-SIA, s rozpětím křídel 63,4 metru a hmotností necelých dvou tun. Do vzduchu se poprvé vznesl 3. prosince 2009 z letiště Dübendorf nedaleko Curychu. Na svůj první dvouhodinový let si počkal do 7. dubna 2010 a o tři měsíce později absolvoval šestadvacetihodinovou zatěžkávací zkoušku, během níž vystoupal do výšky 8500 metrů. Díky bateriím totiž mohl letět i během noci. V roce 2011 s ním Bertrand Piccard ze švýcarského Dübendorfu přeletěl do Bruselu a odsud do Paříže. V následujícím roce proletěl trasu dlouhou 6 000 km rozdělenou na etapy ze Švýcarska přes Španělsko do Maroka a zpět. V červenci roku 2013 jej čekala podobná cesta napříč USA – pět etap po 14 až 21 hodinách letu si vyžádalo dva měsíce.

Mezitím už v roce 2011 byla zahájena stavba druhého stroje, který měl být podle plánu dokončen v roce 2013 a v roce 2014 měl hotový letoun s imatrikulací HB-SIB obletět během pětadvaceti dnů Zemi. Bohužel během pevnostních zkoušek selhalo jeho křídlo a dokončení letounu se o rok posunulo. Druhý Solar Impulse se proto představil na letišti Payerne až 2. června 2014 a tady také absolvoval svůj první zkušební let. V porovnání s prvním prototypem měl o něco větší rozpětí, byl asi o půl tuny těžší, a díky tomu mohl mít prostornější kabinu s dokonalejším přístrojovým vybavením včetně autopilota.

Konečně kolem světa: Solar Impulse 2

Po nezbytných letových testech Solar Impulse 2 odstartoval 9. března 2015 z letiště v Abú Dhabí k obletu Země.

První slavný počin Bertranda Piccarda: V roce 1999 společně s Brianem Jonesem jako první obletěl Zemi balonem Breitling Orbiter 3 bez přistání, což trvalo skoro 20 dní

Etapa po etapě

První etapa směřovala do Ománu na letiště v Maskatu, vzdálenost 717 km překonal Solar Impulse s Andrém Borschbergem za kniplem za 13 hodin. Pak si za řízení sednul Bertrand Piccard a po 1 593 km a 15 hodinách a 20 minutách letu přistál v indickém Ahmadábádu.

Pak následovaly další tři etapy, během kterých Solar Impulse přeletěl Indii a přes Myanmar se dostal do Číny. Na letišti v Čchung-čchingu přistál na konci března a pak nezbylo než čekat až do 20. dubna na příznivější počasí. 21. dubna přistál po téměř osmnáctihodinovém letu Bertrand Piccard se Solar Impulse v Nankingu, odkud měl let pokračovat osmou etapou na Havajské ostrovy. Kvůli špatnému počasí musel André Borschberg přistát v japonské Nagoji a k přeletu Tichého oceánu mohl pokračovat až 28. června.

Během pěti dnů a pěti nocí přeletěl 7 212 km a šťastně přistál na letišti Kalaeloa na Havaji. Tady se kvůli nezbytným opravám, už během přeletu do Nagoje se přehřívaly baterie, a čekání na vhodnou roční dobu musel oblet Země na téměř rok přerušit. Bertrand Piccard tak mohl k přeletu na letiště Mountain View v Kalifornii odstartovat až 21. dubna následujícího roku. Na tomto letišti přistál po 62 hodinách a 29 minutách letu.

Následovalo pět etap napříč USA s posledním přistáním v New Yorku, odkud Bertrand Piccard 20. 6. 2016 odstartoval k přeletu Atlantického oceánu. Po sedmdesáti a jedné hodině přistál ve španělské Seville. Za sebou měl 6 765 km.

Předposlední etapa vedla ze Sevilly do egyptské Káhiry, 3 745 km přeletěl André Borschberg za 48 hodin a 50 minut… … a pak už následovala poslední část letu do Abú Dhabí, kde celý let začal – tam Bertrand Piccard přistál po 48 hodinách letu 24. 7. 2016.

FOTO: SOLAR IMPULSE / STEFATOU / REZO.CH – ABÚ DHABÍ

Během letu bylo ustaveno 19 rekordů týkajících se mimo jiné doby letu, vzdálenosti i výšky.

Až 30 tisíc litrů pitné vody za den – bez elektřiny a chemikálií

KLS filtr umožňuje úpravu vody v místech, která nejsou připojena na zdroj pitné vody. Zařízení pracuje na principu pomalé filtrace přes písek a štěrk a na odstranění nerozpuštěných částic včetně bakterií a pevných částeček používá bauxit. Systém filtrace je velmi jednoduchý na údržbu a je zvláště vhodný na vysokohorské chaty nebo odlehlé farmy. Testován byl v srdci švýcarských Alp, ale dá se perfektně uzpůsobit pro kterýkoliv kout světa a může tak napájet čistou vodou celé vesnice.

www.rwbgroupe.ch

Znovuvynalezené mytí rukou Zelené džíny jsou konečně tady!

Mytí rukou vodou je jednoduchý úkon, který provádíme několikrát denně. V globálním měřítku existuje v tomto směru velký potenciál šetřit vodou. Firma Smixin vyvinula systém na mytí rukou, který redukuje o 90 % spotřebu vody a až o 60 % spotřebu mýdla a papíru, a to samozřejmě při zachování vysoké úrovně hygieny. Díky roztoku mýdla ve vodě zajistí Smixin, že ruce jsou čisté již za 12 vteřin. Zařízení je určeno zejména pro použití v prostorech s velkých průchodem osob, jako je veřejná doprava, jídelny, školy a restaurace a samozřejmě také veřejné toalety.

www.smixin.com

Každý rok je ve světě vyrobeno více než 15 miliard metrů denimové látky. To vyžaduje k barvení desítky tisíc tun indigového prášku. Firma Sedo Engineering vyvinula komplexní zařízení, které umí nabarvit 25 tisíc párů džín za den. Technologie se jmenuje Smart Indigo a k výrobě známé indigové modři využívá integrovanou elektrolýzu, odpadá použití chemikálií a následná kontaminace vody odtékající z textilní továrny po barvení. Systém používá pouze indigový pigment, elektřinu, hydroxid sodný a vodu. Několik zařízení je již v provozu v Číně a Pákistánu. Švýcarsko tak dláždí cestu k textilnímu průmyslu, který bude šetrný k životnímu prostředí.

www.smartindigo.com

Raphaël Domjan

Mezi lety 2010 a 2012 dokázal tento ekobadatel obeplout zeměkouli na lodi PlanetSolar pouze za pomoci sluneční energie. Čistá voda na zavlažování ošetřená elektromagnetickými vlnami

Společnost Aqua4D vyvinula technologii ošetření vody bez chemikálií, pouze použitím elektromagnetických vln. Ty přeskupí strukturu molekul vody, čímž sníží jejich povrchové napětí a umožní tím lepší penetraci zálivky do půdy. Vše se děje za pomoci válců, kudy voda protéká a kde je vystavena elektromagnetickým vlnám tak, aby při výstupu již byla připravena účinně zavlažovat půdu. Tato technologie se úspěšně používá již ve 45 státech světa – včetně Brazílie, Chile, Kostariky, Španělska a Tuniska, kde je voda využívána jak pro zavlažování polí, tak pro napájení dobytka. Farmáři mohou tímto způsobem ušetřit až 30 % vody, navíc výborná kvalita vody má pozitivní efekt na jejich produkci.

www.aqua4d.com

Bertrand Piccard

Vášnivý letec, který zdolal těžko myslitelné výzvy. Například obletěl zeměkouli v horkovzdušném balonu a inicioval projekt solárního letadla Solar Impulse.

Chrání populace včel První 100% ekologické auto

Vatorex vyvinul alternativu k chemikáliím v boji proti kleštíku včelímu, hlavnímu parazitovi odpovědnému za vyhubení mnoha včelstev. Systém je jednoduše založen na principu ošetření teplem, kdy je do pláství zaveden tenký odporový drátek. Včely dokáží vydržet teplotu vyšší než kleštík, který umírá při 39 °C až 42 °C. Včelaři se tak mohou vzdát používání kyselin a dalších přípravků na hubení kleštíků, a chránit tak biodiverzitu. Toto pragmatické řešení se již používá v deseti státech Evropy, nejrozšířenější je v Rakousku, Francii, Německu a Srbsku. Tento vůz značky Softcar navržený ve Švýcarsku je 100% elektrický a určený zejména do města. Je vyroben z biopolymerních a moderních kompozitních materiálů, takže se dá plně recyklovat a stal se tak prvním uznávaným 100% ekologickým vozem na světě. Má nízkou hmotnost a masově a levně jej lze kompletovat v montážních halách u velkých měst. To vše bez újmy na bezpečnosti provozu nebo komfortu řízení. Tento inovativní vůz sestává z 2 000 součástí, oproti 40 000 kusů u konvenčního vozu, což značně zjednodušuje recyklaci a pomáhá šetřit přírodní zdroje.

www.softcar.ch

E-kamiony

Designwerk prodává elektricky poháněné systémy pro nákladní vozidla do hmotnosti 40 tun pod značkou Futuricum. 100% elektrické řídicí systémy s integrovanými bateriemi mohou být použity pro různá odvětví: svoz odpadu, distribuce, zemědělská a stavební logistika. Elektrická nákladní auta jsou zvláště vhodná pro operace typu stop-and-go, kdy se materiál nakládá a vykládá. Některá švýcarská města si již tato bezemisní vozidla, která jsou i levnější na údržbu, zakoupila. V Nizozemsku a Německu se zatím testují.

www.futuricum.com

Stylové solární fasády

Solaxess vyvinul spolu se Švýcarským centrem pro elektroniku a mikrotechnologii (CSEM) nanofilm, který dobyl stavebnictví. Film se nanese přímo na solární panely, které tak získají bílý nebo barevný povrch, a to aniž by ovlivnil účinnost panelů. Vrstvička funguje jako selektivní zrcadlo, které rozptyluje viditelné záření, takže opticky vytvoří bílý povrch, ale zároveň do solárních článků propouští infračervené záření. Povrchy pokryté inovativním solárním filmem jsou jednak atraktivnější než konvenční solární panely a jednak pomáhají zateplovat budovu. Panely Solaxess jsou již instalované na vnějších pláštích budov v Číně, Singapuru, Švédsku a Švýcarsku.

www.solaxess.ch

Josef Jenni

Bezpochyby jeden z pionýrů solární energie v Evropě. Již v polovině 70. let minulého století začal s instalací solárních systémů pro vytápění. Mezi jeho úspěchy patří výstavba prvního domu, jehož energetické potřeby jsou kompletně zajištěné ze slunce. Markus & Daniel Freitag

V roce 1993 přišli s myšlenkou ušít tašku přes rameno ze staré plachtoviny z kamionu. Dnes se jejich výrobky prodávají po celém světě. Bratři Freitagové jsou považováni za pionýry globálního oběhového hospodářství.

Mattoni 1873 podporuje Zálohujme.cz

Zálohované skleněné lahve se vrací do oběhu téměř všechny, podobně by to mohlo fungovat také s PET lahvemi a plechovkami.

Třetina PET lahví, a dokonce tři čtvrtiny nápojových plechovek se v ČR vůbec nevytřídí. Přitom existuje efektivní způsob, jak rapidně zvýšit míru jejich zpětného odběru. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že pomocí systému vratných záloh je možno vybrat zpět až 98 % prodaných nápojových obalů. Jako nejlepší způsob jejich dalšího využití se ukazuje zpracování použitého materiálu na recyklát a jeho aplikace při výrobě nových, hygienicky čistých PET lahví a plechovek. Takto zpracovaný materiál může cirkulovat stále dokola (na rozdíl třeba od recyklace PETu do vláken, kdy po jednom použití cesta PETu končí na skládce či ve spalovně).

Finanční motivace spotřebitele funguje – to ukazuje i složení litteringu v ČR

„I malá záloha v podobě několika korun dokáže k třídění motivovat i spotřebitele, který by jinak prázdný obal vnímal jen jako bezcenný odpad. To potvrzuje také složení odhozených odpadků po celé ČR, které dlouhodobě monitorují dobrovolníci při úklidech,“ říká Andrea Brožová, mluvčí iniciativy Zálohujme.cz. Poslední velká studie litteringu od Ministerstva životního prostředí byla provedena v roce 2007. Naštěstí mapují aktuální složení volně pohozeného odpadu v ČR alespoň dobrovolníci, například z neziskové organizace Trash Hero Czech Republic. Ti na svých úklidech po celé České republice od ledna do prosince 2021 během 113 úklidů v různých částech a lokalitách ČR posbírali celkem 83 tun odpadu, který roztřídili podle druhů, zvážili, spočítali a zaznamenali. Z vysbíraných nápojových obalů tvořily PET lahve 44 %, nápojové plechovky 36 %, jednorázové sklo 19 %. Zálohované skleněné lahve tvořily jen 1 %.

Zálohované lahve mezi pohozenými odpadky téměř nenajdete

S ohledem na finanční motivaci spotřebitelů k zodpovědnému nakládání s nápojovými obaly je zajímavé sledovat ta čísla, která ukazují počet nalezených zálohovaných nápojových obalů oproti těm, které zálohované nejsou. Vratné lahve při úklidech Trash Hero tvořily pouhé 1 % všech nápojových obalů nalezených během roku po celé ČR. Zbývajících 99 % tvořily PET lahve, nápojové plechovky a nezálohované skleněné lahve. Každý rok přijdou tisíce tun cenného materiálu v ČR zbytečně nazmar

„Je zcela nezbytné naučit spotřebitele vnímat PET lahve a plechovky jako cennou surovinu, kterou bezesporu jsou. Zálohy v tomto případě fungují, což jsme si již ověřili u skleněných lahví,“ upozorňuje Andrea Brožová. Ty zálohované se dle informací pivovarů z 98 % dostanou zpět k dalšímu využití. Oproti tomu skleněné lahve bez zálohy končí z velké části jako součást litteringu. Podle odhadů EKO-KOMu se vytřídí jen asi tři nápojové plechovky z deseti. To znamená, že ČR ročně přijde o cca 7 812 tun hliníku, ačkoli by z něj mohlo vzniknout asi 312 milionů nových plechovek. U PETu je sice procento vytříděného a recyklovaného materiálu o něco lepší, i tak se ale nevytřídí minimálně 10 240 tun PET materiálu, což odpovídá množství cca 250 milionů PET lahví.

Suroviny musí cirkulovat

Téma cirkulární ekonomiky se dostává do popředí naštěstí už i v Česku. Abychom mohli principy cirkularity uvést ze stádia teoretických studií do reálného fungování, je třeba začít činit konkrétní kroky. Podle Andrey Brožové jedním z nich může být systém vratných záloh, který utvoří uzavřenou cirkulární smyčku v ČR a pomůže zajistit, aby PET lahve a plechovky v ČR vyrobené, byly v Česku také v co nejvyšší míře vybrány zpět a zrecyklovány. Ideálně do nových PET lahví a plechovek. „Tím bychom dokázali zajistit maximální využití materiálu, který dnes bohužel ve velké míře končí na skládkách, ve spalovnách, nebo dokonce odhozený v přírodě,“ uzavírá Andrea Brožová.

Zdroje:

Tisková zpráva Trash Hero Czech Republic, leden 2020 EKO-KOM, a. s., Strategie 21 Výpočty Zálohujme.cz