Semtam 19 (2012-08)

Page 1

Est. 2009, no. 019

Welcome to Budvice. culture. life. style.


na začátek → úvodník → Eliška Volfová

Eliška

editorka

A ono ne a ne a ne…

KULTURA PŘIPOMÍNÁ NIKDY ne zcela uzavřený řetězec článků, z nichž každý je pro fungování toho dalšího určující a zásadní a vypadne-li jeden, ostatní se musí sakra snažit, aby se neporoučely za ním. Příklady takového neustálého balancování sledujeme dnes a denně, jihočeské kulturní

dění nevyjímaje. Co spojuje kulturní média, instituce a vůbec všechny lidi účastnící se kulturního provozu, ať už na kterékoliv straně barikády? Nadšení. Chybí-li, pak se pocit, že „to“ fakt nejde, stává realitou. Bez potřebné míry nadšení se zamýšlený kulturní projekt jen tak nevyklube, bez něj i sebeschopnější organizátor může selhat. Samozřejmě, počáteční bezhlavé nadchnutí se nevydrží příliš dlouho, zvláště poté, co si člověk zažije nějaké to byrokratické kolečko, popřípadě zjistí, že ne vše se dá do pohybu na první písknutí a přesně v takové podobě, jak si představoval (a nejlépe ještě samo od sebe). Semtam není v žádném směru výjimkou. Za každým číslem stojí právě a především nadšení lidí, kteří jej tvoří. A taky tvrdá dřina, to je jasné – ale stále se ukazuje, že komu se nedostává nadšení, toho takový náraz na časopiseckou praxi odradí a práce se zalekne. A práce pro

Production and Publishing Oliver Mann

STCZ o.s. MK ČR E 18879

Editorka Eliška Volfová

Reportéři Veronika Netušilová Tereza Půžová Petra Kollouchová Matěj Malecha Veronika Plátová Silvie Vojíková

Korektury Alena Beníšková, kolektiv

Ilustrace Olina Divišová

Šéfredaktor Ondřej Brynych

časopis jako je Semtam je neustálé nahoru – dolů, s mnohými paradoxy. Když se zdá, že je pohromadě dostatek nadšenců a šikovných tvůrců, chybí finance, partneři…a naopak. Když se chce, všechno jde. I číslo, které právě držíte v ruce, je potvrzením, že výmluvy jsou a budou jen výmluvy. A že právě nadšení těch správných lidí udrží jednotlivé články kultury pohromadě. Vzpomenout můžeme i jeden z veskrze pozitivních příkladů poslední doby. Budějovický Majáles, jehož mediálním partnerem byl právě také Semtam, zachránilo od značné finanční ztráty a ohrožení dalšího ročníku právě nadšení jeho publika lidí, kteří jej podpořili v tu správnou chvíli. Přeji Semtamu, aby měl štěstí na nadšence - aby nadšenci Semtam tvořili, podporovali a četli. Ptáte-li se proč, pokračujte v listování tímto číslem a několik důvodů snad naleznete.

Manažeř Josef Korda Inzerce inzerce@semtam.net Dotazy, náměty, názory info@semtam.net

Spojte se s námi! www.semtam.net www.facebook.com/semtamcb www.twitter.com/semtamcb www.issuu.com/semtam www.foursquare.com/semtamcb

[02/03]


kultura → hudba → novinky, Veronika Netušilová

Jihočeské (a světové) hudební novinky NO BELIEF: SILENT DOOM (doom-death) Pokud máte rádi temnější muziku, doporučuji debutové album „Silent Doom“ od nové českobudějovické formace, která si říká „No Belief“. Tuto kapelu netvoří žádní nováčci, ale ostřílení muzikanti z jiných hudebních projektů. Post zpěváka zaujímá Petr Junek (Troodon), posty kytaristů Jakub Vondrka a Václav Votruba (Dark Angels), klávesy ovládá Petra Došková (Dark Angels), baskytaru Tomáš Trávníček (ex Agony) a bicí Radovan Fiala (Yorpu). Deska „Silent Doom“ byla nahrána v olomouckém Studiu DS pod taktovkou producenta Davida Spilky a o fyzické vydání se postaral label Ifa Records. David Spilka se také podílel na aranžích jednotlivých skladeb a ve dvou si dokonce i zazpíval. Křest desky proběhl 8. července v MC Fabrika v Českých Budějovicích. www.bandzone.cz/nobelief

AFTER HOURS: LOVE IS A SHIELD (progressive-pop) Poslední EP této progresivní českobudějovické kapely vyšlo sice na konci minulého roku, ale určitě stojí za zmínku vzhledem k nedávnému mini-turné k jeho

podpoře, které proběhlo od ledna do dubna letošního roku. O nahrání desky se postaralo studio Loco z Větřní a finální mix a mastering obstarala MK Production pod vedením Petra Michala. Křest se uskutečnil v Mighty Baru Velbloud a zúčastnilo se ho 150 diváků. Kmotrem EP se stal kytarista kapely Potrubí Petr Kubát, který si zahostoval i v několika písních. Na textech se autorsky podílel zpěvák Daniel Koubík. Nové skladby čtyřpísňového EP si lze poslechnout na jejich profilu - www. bandzone.cz/afterhours nebo můžete zajít na nejbližší koncert, který se uskuteční 23. června, kde jinde než v Mighty Baru Velbloud v Českých Budějovicích. Kapela hraje ve složení Daniel Koubík - zpěv, Jan Reindl - hammondy, piano, Petr Smutný – basa a Jan Kýček - bicí.

INGROWING: EP HEADS OR TAILS (grind) Příznivcům tvrdších hudebních žánrů nesmí doma chybět nové EP Heads Or Tails, jedné z nejznámějších českých grindových kapel, které se podařilo prorazit i v zahraničí, a to nejen na evropském kontinentu, ale i v USA či Asii (Thajsko, Malajsie, Indonésie). Celkem odehrála kapela za dobu svého působení, tedy od roku 1995, již přes 800 koncertů. EP Heads Or Tails vznikalo tři roky a obsahuje pět nových skladeb plus jeden cover od legendárních Napalm Death. Deska vyšla pod Bizzare Leprous Production a nahrávala se ve vyškovském studiu Davos. www.bandzone.cz/ingrowing

SILVERSUN PICKUPS: NECK OF THE WOODS (alternative rock) Této americké kapele z Los Angeles se u nás nedostává větší pozornosti v hudebních médiích, přesto by si ji zasloužila v plné míře. Na začátku května letošního roku vydala tato partička přátel milujících muziku v pořadí třetí desku „Neck Of The Woods“. Jejich hudba sice není bůhvíjak složitá, o to víc je ale založená na emotivním prožitku s chytlavými refrény, které vyluzuje zpěvák Brian Aubert svým krásně zastřeným hlasem. Silversun Pickups mají schopnost dojmout a zaujmout, a proto stojí za to si jejich nové album pořídit.

ORBITAL: WONKY (elektronika) Po dlouhých osmi letech přichází bratrské duo Phill a Paul Hartnollovi s novinkovým albem Wonky, na kterém najdete jak klasické skladby této formace, tak i ty inovativnější založené na spolupráci s jinými muzikanty a zpěváky (Zola Jesus, MC Lady Leshurr). Orbital jste mohli letos vidět naživo i u nás, a to na festivalu Rock For People, který už se žánrově dávno odklonil od svého názvu.


kultura → divadlo → Continuo

Letní projekt Continua: Citadela Divadlo Continuo, jehož inscenace Sousedi byla k vidění v rámci Budějovického majálesu, se opět pustilo do letního projektu.

D

ivadelní nadšenci jásají, ostatní nevědí proč. Tak tedy stručně. Jihočeský ansámbl Continuo je na české poměry netradiční uskupení. Svůj hlavní stan má ve vesničce Malovice a žánrově se téměř nedá zařadit. Soubor založili v roce 1993 režisér a umělecký vedoucí v jedné osobě Pavel Štourač a jeho žena Helena, která je autorkou nezaměnitelné výtvarné podoby všech inscenací. Zbytek ansámblu se od vzniku Continua několikrát obměnil. Současný mezinárodní soubor drží již více než tři a půl roku pohromadě snaha o “hledání autentického, osobního výrazu spojováním výtvarného znaku a fyzického herectví, rytmu a muzikality.” Je tedy jasné, že neprodukují tuctová představení, nýbrž směs herectví, tance, výtvarné poezie a živé hudby. Nyní už je zřejmé, že je na co se těšit. Letní projekty Continua se za více než patnáct let jejich pořádání staly tradiční akcí. O co vlastně jde? Ve zkratce by se celá myšlenka dala vyjádřit jako setkání herců, performerů a podobných nadšenců, kteří se sjedou na jedno místo a poté, posedlí

múzou, tři týdny skládají dílčí nápady do mozaiky, ze které nakonec vzejde představení, jež se na závěr představí obecenstvu. Základem práce Continua je sbírání příběhů a reálií v určité oblasti. Získaný materiál následně přetaví v nápaditou scénu, aby ji pak zaplnili směsí tance a hudby, tu a tam proložené hranou scénou. Sám soubor uvádí, že jejich hry nejsou ani čistou fikcí, ani jedním konkrétním příběhem, že jde spíše o vzájemné splynutí několika kusých příběhů a historek.

It said “Dead or Alive”, so I chose something in between.

Continuo ale pracuje i s hmatatelnými zdroji inspirace. Pro herce bývá velmi důležité místo, kde se celé představení odehrává. Proto je nikdy neuvidíte hrát na fádním místě s nezajímavou historií. Svědčí o tom i místa předchozích projektů, mj. hladina a okolí rybníka Otrhanec u Malovic či jedoucí vlak mezi Malovicemi a Netolicemi. Teď už každý ví, co je Continuo zač. Nyní konečně o letošním projektu, ačkoliv nutno říct, že toho moc známo není. Jistý je snad jen termín (23. 7. - 25. 8.) a název, který zní Citadela. Jako ústřední bod inspirace poslouží stejnojmenná kniha od Antoine de Saint-Exupéryho a výsledná hra vzejde z několika pohybových, hlasových a výtvarných tvůrčích dílen. Příprava probíhá “doma” na Švestkovém Dvoře v Malovicích a v bývalé cihelně ve Vodňanech, kde se odehraje i celé představení. Do Malovic zavítají herci celkem z jedenácti zemí, včetně USA, Ruska či Turecka. Po dokončení proběhne od 14. do 22. srpna devět vystoupení. Jako by divadlo chtělo vynahradit veřejnosti současný nedostatek informací, do letošního ročníku plánovalo přizvat dva reportéry a jednoho fotografa s jasným úkolem: mít soubor a jejich spiklence neustále na očích a každý den přinést reportáž o dění na statku skrze server Fřesh Fľesh Mag (freshflesh.cz). Nakonec však divadlo od tohoto nápadu upustilo, což je možná škoda, na druhou stranu tak alespoň premiéra zůstane vyvrcholením celé akce bez ztráty puncu nečekanosti.

Matěj Malecha [04/05]


kultura → divadlo → otáčivé hlediště

Múzy p(r)ohánějící točnu

N

estor českých scénografů Joan Brehms byl posedlý hledáním, jak vymanit diváka z kukátkového hlediště, kam se spokojeně uvelebí a už jen hledí jedním směrem mezi dva portály. Vyřešením „tohoto problému“ se pak stala originální myšlenka a následná realizace otáčivého hlediště, které umístil Brehms do českokrumlovského zámeckého parku. Zde se v různých rozměrech a s přestávkami točí pro inscenace Jihočeského divadla již od roku 1958. Pro letošní sezónu připravilo Jihočeské divadlo tři premiérové tituly. Činohra nastudovala komedii inspirovanou Boccacciovými novelami z Dekameronu. Pod scénářem, který byl napsán přímo pro prostor krumlovské točny, je podepsána autorská dvojice dramaturgyně Olga Šubrtová a režisér Martin Glaser. Renesanční propletenec jednotlivých epizod a situací spojuje hra, předstírání a erotické touhy. Operní repertoár rozšíří Verdiho Rigoletto, kterého připravují režisérka Jana Kališová a hudební ředitel Jihočeského divadla, dirigent Mario De Rose. Příběh otcovské lásky, milostné vášně a nelítostné kletby se před otáčivé hlediště vrací již počtvrté, režisérka Jana Kališová podruhé (v roce 1997 tu inscenovala Dvořákovu Rusalku). Nejnovější Rigoletto slibuje mezinárodní obsazení. V titulní roli se představí Alexandr Beň v alternaci s Pavlem Klečkou, v roli Gildy se vystřídají tři sopranistky: Japonka Yiukiko Kinjo Šrejmová a českobudějovická rodačka Jana Šrejma Kačírková spolu se sloven-

Foto: Petr Hasal

skou pěvkyní Petrou Perlou Notovou. Po předloňském Snu noci svatojánském nechá šéf českobudějovického baletu Attila Egerházi v letošním roce před točnou roztančit na hudbu Sergeje Prokofjeva další Shakespearův příběh - Romea a Julii. V nejslavnější milence všech dob se promění Šimon Kubáň a Cristina Porres Mormeneo v alternaci s Nikol Šneiderovou. Činohra uvede ještě tři další tituly z minulých let: Shakespearovu komedii Jak se vám líbí, Goldoniho Sluhu dvou pánů a Robina Hooda autorské dvojice Olga Šubrtová – Martin Glaser. Jak se vám

líbí v režii Davida Radoka bylo v loňském roce označeno v Divadelních novinách jako Sukces měsíce. Radok před točnou rozprostírá poetické obrazy o lásce i vyhnanství, umně si pohrává s realitou a iluzí a přesně ví, co krumlovskému parku sluší, o čemž svědčí závěrečný výjev inscenace. Už jen pro něj stojí „Líbí“ za zhlédnutí. Protipól k magickému „Líbí“ tvoří Robin Hood, jedna z nejvýpravnějších a technicky nejnáročnějších inscenací v historii Otáčivého hlediště. Režisér Martin Glaser, pracující tentokrát metodou filmového střihu, připravil výpravnou podívanou v tom nejlepším slova smyslu. I komedie Sluha dvou pánů v režii Jiřího Menzela nabízí dalšího ničím neohroženého hrdinu: je jím Truffaldino, který v podání Tomáše Drápely baví a udivuje nejen svými skvělými pohybovými kreacemi. Operní repertoár rozšíří ještě Komedianti v režii Josefa Průdka. Tato Leoncavallova opera líčí život kočovných herců, v němž se stírá hranice mezi hrou na jevišti a skutečným životem. Jako principál Canio opět vystoupí argentinský tenorista José Cura a WeiLong Tao, držitel ceny Thálie. Loutkohra se vrací před otáčivé hlediště s barevnou komickou revue Kocour v botách, která tu poprvé stanula v roce 2006. Kocour odhalí, komu patří točna i velkou loupež v jednom z nejkrásnějších parků. Pohádka pro celou rodinu v režii Jana Jirků nešetří hravostí, vtipem ani živou hudbou. Rozmanitostí nešetří ani letošní sezóna na Otáčivém hledišti. Večery krumlovské slibují – slovy klasika – cokoli chcete.

Silvie Vojíková


názor → divadlo → děti

Divadlo dětem Rozhodli jsme se zásadně pozvednout čtenost časopisu a šli jsme na to ryze pragmaticky - jak zapůsobit na city nových čtenářů a zároveň zůstat dostatečně intelektuální pro ty stávající? No jasně! Děti a divadlo! Aneb, reportérská přípravka Semtamu se hlásí o slovo...

O

hlédnutí za inscenacemi v Jihočeském a Národním divadle přináší tentokrát čtenářům Semtamu generace školou povinná. Dva dopisovatelé – Viktorie a Ondraj si nyní užívají kouzelné dva měsíce prázdnin, možná při tajných táborových výpravách potkají bytosti, které poznali v Čarokraji Národního divadla, nebo

se v reálném světě setkají s Itálií Romea a Julie. Tvůrci Čarokraje, Marek Ivanovič spolu s Petrem a Matějem Formanovými, přináší do Národního divadla mytologické bytosti, které v roce 1974 v knize Mluvící Balík (The Talking Parcel) odhalil čtenářům britský spisovatel a přírodovědec Gerald Durrel (1925 - 1995). Jana s Ondřejem zvolili pro vstup do

Čarokraje podzemní vchod, a seznámili se tak zblízka s Velebobulí, Baziliškem, Papoušem, Penelopkou a mnoha dalšími bytostmi. Tajný vchod se otevře vyvoleným opět v sobotu 8. září, poté až 10. a 11. listopadu. Neváhejte a vezměte své děti, sourozence, sestřenice či bratrance do divadla!

Josef Korda Eliška Volfová [06/07]


kultura → výstavy → dům umění

Posed v lese lidí Na záhadnou a zatím písčitou bouří zahalenou věc lákají plakáty k výstavě ateliéru Mjökl architekti. Expozice s názvem Týden v sobě začíná 5. září.

A

rchitektonické výstavy se tradičně v Galerii současného umění v budějovickém Domě umění těší velké oblibě a přilákají i mnoho lidí, kteří do galerie obvykle nechodí. Je to jistě i díky jejich neobvyklé koncepci. Mladí tvůrci z ateliéru Mjökl architekti se rozhodli v tomto trendu pokračovat skutečně originálně. Na hlavním náměstí před galerií vyroste na jeden měsíc tzv. minimální dům. Objekt bude na vysokých nohách, aby neomezoval každodenní život při zemi a zároveň nabízel svým obyvatelům dostatek soukromí. V prostoru s podlahovou plochou 6,25m2 se vždy po týdnu vystřídají čtyři lidé: Richard Loskot (umělec), Milan Kreuzzieger (kunsthistorik), Karolína Baranová (herečka) a Michal Škoda (umělec, kurátor). K dispozici budou mít všechny nezbytnosti potřebné k pohodlnému bydlení v mezích daných minimálními rozměry. “Projekt navazuje na linku naší dosavadní tvorby, která startuje díky projektům malých měřítek, cílených na maximální efektivitu využití prostoru. Efektivita nejsou jen čísla zastavěných ploch, ale přidaná hodnota prožitků a nálad obyvatele. Není to vědecký experiment. Dům má lidem nabídnout novou zkušenost z obývání minimálního prostoru uvnitř města. Je zprostředkovatelem nových prožitků a vjemů jak pro své obyvatele,

tak pro procházející kolem. Prolamuje panenství staletími konzervovaného prostoru, je posedem v lese lidí, chatou na skále vydlážděného náměstí,” přibližují autoři výstavu, která potrvá do 7. října. Atelier Mjölk založili v roce 2008 tři architekti, absolventi Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci - Jan Mach, Pavel Nalezený a Jan Vondrák. Postupně se k nim přidávali další mladíci, kteří sdíleli podobné krédo: „Jsme kosmonauti architektury, piloti stíhaček odvahy, zahradníci nadšení a hasiči malosti. Pojďte s námi.” Itálie a mladá krev Do konce roku galerie v Domě umění přivítá ještě další dva projekty. Od 17. října do 18. listopadu budou prostory patřit jednomu z nejuznávanějších současných italských umělců Maurizio Nannucciovi, který se zabývá především “textem” a v Budějovicích vystaví pět nových neonových děl. Zatím se můžete podívat na www. maurizionannucci.it. Poslední letošní výstavou bude také zcela nový projekt finalistky Ceny Jindřicha Chalupeckého Petry Herotové, jenž bude zároveň znamenat její největší dosavadní výstavu. Galerie ji připravuje ve spolupráci s hostujícím kurátorem Jiřím Ptáčkem na termín od 28. listopadu do 29. prosince. Galerie současného umění v budějovickém Domě umění je přístupná zdarma a otevřena denně mimo pondělí od 10 do 13 a od 13.30 do 18 hodin.

(red)

The architecture on Mars hasn’t evolved from cubism.


styl → aktivity → cirkusařina

Cirkus v ulicích ČB Tak už vím – cirkus neznamená svět lidí a zvířat, blázníc v jednom velkým stanu.

O

pusťte představu, kdy sličnou artistku honí v kruhu pán s červeným nosem, za ním chuťově vybuzený lev a hned v závěsu zoufalý krotitel, s tím se opravdu v místním cirkusu nesetkáte. V jakém že? Milí čtenáři, dovolte mi nyní obeznámit vás o jednu místní subkulturní novinku - Cirkus Club České Budějovice (CCČB). CCČB, tak pod touto zkratkou se ukrývá skupinka lidí, kteří o sobě tvrdí, že patří do tzv. nového cirkusu. Na rozdíl od tradičního v tom novém dochází k různým inovacím, hledání vlastních kombinací uměleckých složek. Nový cirkus se v současné době stal oblíbeným kulturním žánrem, který se jeví pro širokou veřejnost jako velmi atraktivní. A že to nejsou jen prázdná slova jsem se přesvědčila na vlastní kůži. Jednoho jarního dne jsem se vydala na trénink CCČB. Chtěla jsem si tam potvrdit svoji komediantskou verzi pojmu cirkus. K mému údivu, nestalo se tak. Setkala jsem se s partou přátelských lidí, kteří dokázali neuvěřitelné umělecké kousky, jak se svým tělem, tak také se svými hračkami. Spadla mi brada plus klobouk dolů. Jenže vzápětí jsem vše, co mi popadalo, musela sesbírat, poněvadž mě okamžitě vzali mezi sebe, a to doslova. Na akrobatovi, hlavou visící dolů, přemítám o tom, co to vlastně dělám! Ale hned po druhé stojce mi v překrvené

hlavě zaznívá: ono to do sebe bude něco mít. Ano, druhý den pěkně namožené tělo, na druhou stranu nadšení ze sebe i společného díla. Díky CCČB poznávám opojnou cirkusáckou krev ve svých žilách. Nejen o mé nově vzniklé akrobatické závislosti bude tento článek, a tak zpátky k cirkusové komunitě, která nám v budějovických ulicích začíná nabízet své žonglérsko-akrobatické umění. CCČB se ve svém volném čase věnuje žonglování s míčky nebo kuželkami, točení s poikami (míčky na provázcích), akrobacii nebo jízdě na jednokolce, tj. činnostem pocházejícím z cirkusové dílny. Jak klub vznikl? Na počátku zrodu stál jeden Baskit. Kluk ze španělských

You know we should have bought the power saving bulbs, right? Foto: Ondra Brynych

končin jménem Indra de Castro vedl původně v tanečním studiu Kredance kurzy žonglování a akrobacie. Když jeho hodiny v lednu skončily, touhu dál pokračovat měl nejen on, ale i jeho tři nadšené studentky: Jarka, Aneta a Pavlína. Aby si zajistili cvičební prostory, veřejně vystupovali na akcích, kde už jejich skupinka byla početnější. Pak následovaly pravidelné tréninky, které byly otevřené i nově příchozím. Komunita se dál rozrůstala a fungovala pomocí společného sdílení. Samozřejmě Indra měl nejvíce zkušeností, avšak příznačné pro tuto skupinu bylo a je, že nikdo tréninky přímo nevede. „Každý přijde, vezme to, co má, zkušenosti, míčky. Navzájem se

[08/09]


styl → aktivity → cirkusařina

od sebe učíme a snažíme se společně zdokonalit,“ popisuje Jarka. Momentálně cirkusový klub čítá kolem dvanácti členů. A ačkoli nejzkušenější Indra, tatík CCČB, se vrátil do své vlasti, cirkus má tendenci nadále fungovat a vzkvétat. CCČBáci se scházejí dvakrát do týdnu v TJ Sokol na Sokolském ostrově a společně se chystají na vystoupení, workshopy nebo na spolupráci s jinými cirkusovými spolky. Dále začínají koketovat s tzv. sociálním cirkusem. „Rádi bychom využili nový cirkus pro práci s dětmi, se staršími lidmi nebo s různými okrajovými skupinami společnosti. To mě nyní táhne asi mnohem víc než vystupování,” říká Jarka. I

to je další vize budoucna tohoto spolku. Cirkusovými aktivitami je tak snadné se nakazit. Proto v této době se s nimi můžeme setkat velmi často. Již nemusíme svátečně chodit na představení do velkolepých šapitó, stačí si jen zajít zažonglovat do parku. Co nám to přinese? Jarka, která dělá především akrobacii, o cirkusáctví říká: „Mně se na tom líbí, že se rozvíjíte nejen pohybově. Jsou tam různé výzvy. Líbí se mi, že lidi spolupracují, zvlášť v akrobacii, musí si vzájemně důvěřovat.“ Cirkus je pohyb i umění zároveň, hodně široká oblast, proto v sobě zahrnuje i spoustu výhod a impulsů k rozvoji různými cestami. Záleží na každém, zda je využije. „Člověk na cirkus může pohlížet

Catch-4 Foto: Ondra Brynych

More pictures avaialbe on www.semtam.net

buď jen jako na sport, nebo jako na spojení pohybu, divadla, sociálního sdílení, spirituality či jako možnost seberozvoje,” popisuje Pavlína, pro kterou je cirkus odreagování, ale i silná závislost, „samotné žonglování mi rozvíjí psychomotoriku, práci s chybou nebo mojí trpělivost :-).“ Stejně jako TJ Sokol, ve kterém trénuje, se klub řídí filosofií sdružovat a společně tvořit. Společnými silami se chce veřejně prezentovat a obohacovat o své umění i českobudějovické obecenstvo. Pokud byste ho chtěli vidět v akci nebo byste sami rádi přišli na kloub cirkusovému umu, mrkněte na webovky cirkusclubcb. webnode.cz a dozvíte se víc.

Tereza Půžová


život → aktivity → za humny

10 of the best places in the South Bohemian villages Semtam pro vás připravil průvodce po nejrůznějších klubech, kavárnách, restauracích a hospodách v kraji. Našim pátračům v terénu se podařilo shromáždit vskutku rozsáhlý materiál, proto jsme pro vás vybrali prozatím 10 nejzajímavějších míst mimo České Budějovice. Zbytek budeme brzy publikovat na webu, tedy nezapomeňte sledovat facebook a tak. Pokud vás nakrklo, že ten váš pajzl se tu neobjevil, nezapomeňte nám vyčinit. Třeba na tom facebooku. Pořadí je čistě náhodné.

Club MP7

K

lub MP7 je víceméně hudební klub a jak hlásá jejich reklama, MP znamená místo potkávání, a to skutečně platí. Hudba, která na vás většinou vybafne je převážně dance, trance nebo techno, prostě moderna. Vnitřek je poměrně příjemný, nijak přehnaný a vkusně vybavený moderními židličkami, kde se můžete pohodlně usalašit. I obsluha působí velmi dobře. Celý bar je zařízen stylově a moderně, zaujmou vás detaily na stropě i na stěnách. Ke klubu patří také zahrada se slunečníky či dětským hřištěm. Sedmička se podobně jako řada dalších podniků z našeho průvodce nachází na táborském náměstí, což předznamenává, že pokud sháníte slušnou hospodu, největší koncentrace je opravdu právě v tomto místě. Petra Čekalová

Žižkovo náměstí 7, Tábor, www.cafemp7.com, 606856994 Otevřeno: Út – Čt:14:00-0:00, Pá – So:14:00-1:00, Ne:14:00-0:00 Více:

Kuřácký klub pro 15– 60 let

CELKOVÝ DOJEM:

*****

There is life outside of CB. Just about. Fotos: wikicommons

[010/011]


Club Inferno

Kavárna Jakub

Cuba Libre

K

K

T

lientela je velice rozmanitá, od mladé generace po tu střední, od teenagerů po jejich rodiče. Vstup je naopak zakázán osobám mladším 18 let věku, což hodnotím jako pozitivní pravidlo. Většina návštěvníků se zde objeví v průběhu noci, a někdy již nad ránem. Bývá to taková after party, když nevíte, co s načatým večerem a domů se vám ještě nechce. Ve Strakonicích se jedná o jeden z mála podniků, kde máte možnost ukázat, jaký jste tanečník či tanečnice. Pravidelně každou sobotu se hraje směsice klasického rocku, diska a oldies. Máte zde k dispozici velký taneční parket, pokud toužíte po občerstvení, tak využijete jeden ze tří velkých barů. Obsluha je vřelá a snaží se vám maximálně vyjít vstříc. Podnik je hlídán ochrankou, takže se minimalizuje množství konfliktních situací uvnitř. Jako na většině diskoték je k dispozici šatna, navíc ale na webu najdete (mimo aktualit a připravovaných akcí) seznam zapomenutých věcí v šatně. A třešničkou na dortu je možnost virtuální prohlídky podniku. Z té jsem byl nejvíce nadšený, protože autoři stránek použili nejenom popisky, ale i animaci některých prvků. Podnik působí impozantním dojmem, je znát, že o něj majitel pečuje. Během večera zde potkáte mnoho zajímavých lidí, atmosféra je příjemná.

Kamil Částka

Spojařů 1254, Strakonice, 608 065 685 Otevřeno: Každou sobotu 21:00 – 05:00 Vstup zdarma, zákaz vstupu osobám mladším 18 let Alco:

Frisco 40,- , Plzeň 35,- , bílé či červené 2dcl 35,Nealko: Matonka 25,-, Kofola 28,- , Coca-cola 28 Kč Káva: Espresso 34 Kč CELKOVÝ DOJEM:

*****

avárna Jakub je součástí nově renovovaného kostela sv. Filipa a Jakuba na náměstí hned pod radnicí. Ve velmi příjemném nekuřáckém prostředí nabízí mnoho druhů kvalitní kávy, čokolády a občerstvení v podobě zmrzlinovo-ovocných pohárů, bylinkových baget a domácí pizzy. Renomovaní výrobci kvalitního vína svými produkty přispívají k příjemnému posezení uvnitř i na venkovní terase. Specialitou je kvasnicové pivo a nealko pivo s příchutí švestky či třešně. Postaráno je i o maminky s dětmi, nechybí totiž dětský koutek a nezbytné hygienické zázemí nejen pro kojence. Další vítanou službou je volný přístup k internetu. Hana Jandová

ento bar, který v Třeboni vznikl v nedávné době, můžeme zařadit do kategorie „baru pro mladé“. Je pravda, že v Třeboni žádný takový podnik nikdy nebyl, a proto je vcelku oblíbený. Cuba Libre je efektně zařízen v kubánském stylu, na zdech s podpisy návštěvníků, což také přispívá k originální image. A protože se nacházíme v baru, nesmí chybět ani rytmická kubánská hudba, anebo široký sortiment míchaných nápojů připravovaných podle originálních receptů. Příjemná atmosféra je zde vidět na každém kroku. Kdo si chce zatančit a pobavit se, pro toho je Cuba Libre tím pravým místem.

Lucie Nováková

Nám. J. V. Kamarýta, Velešín, 777866401 Otevřeno: Út–Čt 14–21:00, Pá–So 14–24:00

Palackého náměstí, Třeboň, 602 785 571 Otevřeno: Po-Čt, Ne 16:00 – 00:00; Pá-So 16:00 do 2:00

Alco:

Alco:

Bernard 11° 26,-, víno 2dcl 32,Káva: Espresso 32 Kč Více: Nekuřácké prostředí CELKOVÝ DOJEM:

*****

Gambrinus 10 28,víno bílé či červené 2dcl 32,Káva: Espresso 32 Kč CELKOVÝ DOJEM:

*****


Kinobar

N

ěkoho by možná ani nenapadlo do místního kina zajít, protože zvenku vypadá dost zašle. Ale to by byla chyba. Vnitřek skýtá malinký bar, který Vás ihned dostane svou atmosférou. Je pravda, že pokud se tam dostanete v chladných dobách, kdy není otevřeno na zahrádku, tak asi nedohlédnete na druhý konec malého stolu přes kouřovou clonu, ale pokud bude venku hezky, vnitřek se pročistí. Majitel a zároveň barman hraje na kytaru v jedné místní kapele, a tak se nemusíte bát, že hudba, která v baru zní, by nějak potrhala Vaše vytříbená ouška. Tedy pokud nejste diskofilové – to tam raději nelezte. Interiér zdobí majitelova sbírka kravat a hudební nástroje. V rohu stojí i funkční klavír, který není jen dekorací, už se stal i nástrojem k předvedení hudebních dovedností. Další vychytávku jsem našla u baru – je tam schůdek, takže pokud jste malého vzrůstu a vadí Vám nohy zbůhdarma visící ze stoličky, tuto věc jistě oceníte. Díky malému prostoru, příjemné hudbě, absenci „těch pohledů“ a ochotě majitele prodloužit zavírací dobu, se v baru budete určitě cítit jako doma.

Alžběta Němcová

Libušina 169, Bechyně, www.kinobechyne.strankyobce.cz Otevřeno: Po zavřeno, ostatní dny 18:00 – 1:00 (Pá a So do 3:00)

Bar 69

Club New York

B

K

ar 69 je lokál veřejnosti velmi dobře dostupný, neboť se nachází pouhé tři minuty chůze od samého srdce historického centra Jindřichova Hradce. Podnik nabízí příjemné posezení v atypickém interiéru ze dřeva a oceli. Nápojový lístek Vás potěší širokou nabídkou kvalitní kávy a míchaných nápojů. Bar 69 vyniká zároveň bohatým večerním programem a volnější otevírací dobou, což potěší nejen studenty SŠ a VŠ.

Lenka Hradová

lub je situován v centru města Písek. Vzhledem k pozdní otevírací době je část konzumujících trochu pod vlivem hned od otevření. Podnik má příjemnou atmosféru, kterou provozovatel sám vytvořil nákladnou rekonstrukcí. Klub se před pár lety přestěhoval o dům vedle do nových prostor, které jsou třikrát větší. Kapacita tak je dostačující i pro maturitní večírek s doprovodem. Na výběr zde mají snad veškerý alkohol, na který si jen vzpomenete, k dostání navíc u personálu, který je příjemný i na pohled. V restauraci je dovoleno kouřit. Většinou zde narazíte na mladé lidi, kteří se přišli bavit a upustit trochu páry.

Filip Marek

Masarykovo Nám. 69, Jindřichův Hradec Otevřeno: Po – Čt: 18:00 – 1:00, Pá – So: 18:00 – 2:00, Ne: 18:00 – 0:00 Více:

Bar/Klub, míchané koktejly, kvalitní káva Lavazza

CELKOVÝ DOJEM:

*****

Heydukova 97, Písek, 382 216 015, www.clubnewyork.cz Otevřeno: 19:00 – 02:00 Alco: pivo 30,-, víno 2dcl 32,Káva: Espresso 30 Kč Jídlo: Hamburger, hermelín, utopenec Více: Pro mladé <50 :-), Koktejlový bar – 116 druhů! Jukebox, TV CELKOVÝ DOJEM:

*****

Alco:

Svijany Máz 11° 22,- Kvasničák 25,- , František 25,-, víno 2dcl bílé i červené 25,Káva: Espresso 25 Kč Jídlo: hermelín 48,-, utopenec 35,-, klobása 40,Více: Nepříliš prostorná kuřácká hospoda s pidizahrádkou CELKOVÝ DOJEM:

***** [012/013]


Kotnov music club

K

otnovský klub najdete malý kousek od náměstí a když vejdete, rozhodně vám „spadne čelist“. Klub je postaven v prostorách pivovarských sklepů a jeho design navrhoval Josef Klír ve stylu Gothic. Dovnitř scházíte po vysokém a celkem dlouhém schodišti, takže vřele doporučuji přicházet v aspoň lehce střízlivém stavu, jinak by Váš vstup sem mohl být mnohem efektnější, než byste si přáli. Kotnov má dva bary, kde Vás rády obslouží celkem milé barmanky. Klub na Vás bude jistě působit lehce snobským dojmem, protože potkáte spoustu lidí, kteří nosy brousí stropy. Poznáte tu ale i lidi, kteří jsou naprosto v pohodě. Někteří až moc. Vzhledem k tomu, že Kotnov si stojí za tím, že hudba, která se zde hraje není vůbec komerční, setkáte se tu většinou s půlhodinovými songy, které se po deseti minutách mění tak, že se přidá jeden jiný tón. Druhá stage je ovšem oldies, takže zaskotačit si klidně můžete tam. Kotnov je svým interiérem naprosto velkolepý, ale znáte to. Prostředí tvoří převážně lidé. Petra Čekalová

Klokotská ulice, Tábor, Staré město, , www.kotnovclub.cz Otevřeno: Pá-So: 21:00 – 4:00 Alco:

víno 2dcl 40,-, Lobkowicz 12, točí se pouze malé, 25,-, netočená Merlin 35,-, Black Hill 25,Káva: Espresso 30 Kč Více: progressive, house, techno, kuřácký, 18–60 let, vstup: 60-100,CELKOVÝ DOJEM:

*****

Restaurace Colorado

Zámecká restaurace

P

T

okud náhodou někdy zabloudíte v lesích při sběru hub, nebo ztroskotáte s lodí na Orlíku, určitě si zajděte do Colorada. Směrem od vody se to dá lehce najít, ale po silnici s tím asi bude problém. Chvílemi se Vám bude zdát, že jste se ocitli na konci světa, ale nezoufejte, na konci nezpevněné úzké silničky, na které se budete bát potkat auto v protisměru, se zjeví klasická dřevěná chata. Snad nepojdete žízní ani hladem, i když menu je dosti skromné. Denní nabídka se ale mění, tudíž pokud patříte k turistům, kteří na Orlíku zakotví na déle než je zdrávo, Váš žaludek to snese. Třeba budete mít štěstí a bude tematický páteček – zabijačka, tancovačka a podobně. Obsluha je milá, místy pomalá, ale rozhodně vás nepočastuje oním podivným pohledem určeným v podobných podnicích pro neznámé tváře, klientela se v hospodě mění každý týden. Doporučuji se ale moc neopít, protože na záchody vede docela zákeřné schodiště, které dá zabrat i střízlivému.

Alžběta Němcová

Chrást 54, Milevsko, www.coloradorest.cz, 736 660 555 Otevřeno: Záleží na počtu lidí, kteří chtějí vysedávat do noci a navíc není otevřeno celoročně (jedná se o letní zařízení, tak zvažte, kdy tam zabloudíte, protože v zimě byste mohli zplakat nad výdělkem) Alco:

Kozel 11° 20,-, Plzeň 12° 30,Káva: Espresso 30 Kč Jídlo: takový ten turistický základ CELKOVÝ DOJEM:

*****

ato nálevna s televizí se pyšní loveckými trofejemi na stěnách. Mně osobně to připadá kýčovité a nechutné, ale tak nějak to do českých luhů a hájů asi patří. V lepším případě vás budou pozorovat jen lebky, ale sednete-li si špatně, budete celou dobu koukat na chudáka losíka a akvárko bez vody s rybami. Když už jsme u ryb, nakoukla jsem i do nekuřáckého salónku, ve kterém se sice nekouří, ale jeho poloha zaručuje, že se do něho kouř z kuřácké sekce určitě dostane. Navíc musíte projít kolem nechutného keramického vodníka, který Vám v porovnání s rybími trofejemi na stěnách nažene jen husí kůži. Ryby Vás budou strašit ještě několik nocí. Ale abych jen nekřivdila, protože tomuto stylu opravdu nerozumím, tak musím podotknout, že milá obsluha má telepatické schopnosti. V sekundu, kdy se rozhodnete objednat si, se objeví u Vašeho stolu – a to nemusíte mít ještě ani položený jídelní lístek. To samé platí i naopak – můžete mít položený lístek, ale rozmýšlet se nad dvěma jídly, a ta paní zkrátka nepřijde, dokud se nerozhodnete. A pak prakticky odhadne, co si dáte. A nebo je to prostě tím, že se šklebíte nad osudem pana losa a vegetariánských jídel zas tolik nevedou. Takže pokud máte silný žaludek a chutnají Vám lesní zvířata, určitě do Zámecké restaurace zavítejte. Alžběta Němcová

Zámecká nádvoří 782, Týn nad Vltavou www.zameckarestaurace.info, 602 495 295 Otevřeno: Po, Út, St, Čt, Ne: 1022:00, Pá: 10-01:00, So: 10-24:00 Alco:

Budvar 12° 28,-, Gambrinus 10° 21,-, Plzeň 31,-, víno2dcl bílé i červené 30,Káva: Espresso 30 Kč Jídlo: pokud vám nevadí, že se na vás jídlo ukřivděně dívá, tak ano CELKOVÝ DOJEM:

*****


kultura → literatura → autorská čtení

Autorská čtení: ohrožený druh? Myslíte, že autorská čtení jsou na vymření? Připadá vám, že jsou akcemi jen pro skutečné knihomoly a „šuplíkové“ autory? A jak si stojí jižní Čechy, nepořádají literární setkání organizátoři jen sami pro sebe?

P

okud se začnete pídit, zjistíte, že podobných akcí není zase tak málo. Otázkou je, zda nabídka nepřevyšuje poptávku. Trochu jsme zapátraly mezi vysokoškolskými studenty převážně humanitních oborů (tedy potenciální cílovou skupinou) – jejich zájem o autorská čtení, diskusi nad literaturou a vůbec setkání s dalšími literárními nadšenci je spíše malý. Hlavním důvodem neúčasti je paradoxně silný, osobní vztah k četbě. Čas strávený s knížkou jako intimní aktivita, činnost v pohodlí a klidu domova a především možnost vlastní interpretace patří mezi nejčastější argumenty. Autorská čtení je ale možné vnímat spíše jako doplněk k našemu vlastnímu čtení. Možná více než o předčítání samotné jde o bližší kontakt se spisovatelem, příležitost k debatě (třeba i společně nad skleničkou, nebo dvěma…). Ostatně, lidé chodí spíše na autory, ne na konkrétní knihy – u populárních jmen to platí dvojnásob. A co se interpretace týče – naši vlastní si můžeme vždy ponechat, ale každopádně je setkání s autorem příležitostí k jejímu rozšíření, k získání inspirativních podnětů. To potvrzuje i studentka filozofie Zdeňka: “Chodím

většinou na poezii, protože tam je přednes autora - pomlky, tón hlasu, případně i hudební doprovod - docela důležitý pro pochopení smyslu básně, který jí chtěl vtisknout autor, i když já si v nich většinou najdu ještě něco svého”. Literární čtení jsou obvykle spojována s prostředím kaváren (kavárna coby tradiční „intelektuálská líheň“, kulturní instituce fungující jako veřejný prostor), popřípadě knihoven a divadel. V Budějovicích můžete už 10 let navštěvovat čtení v Literární kavárně Měsíc ve dne, od roku 2009 pořádá Studentské universitní divadlo Literární šlehy. Milovníci literatury si přijdou na své třeba i v Táboře, konkrétně v AUX Café, které na setkání se spisovateli zve necelé dva roky. A koho na čteních potkáte? I sami organizátoři se shodují, že se u nich točí v zásadě stejné tváře, občas se ve známém kruhu lidí objeví někdo nový. Platí přitom, co jiné místo, to trochu jiné publikum. Zatímco do Literární kavárny v poslední době zavítají nejvíce univerzitní studenti, návštěvníci SUDu tvoří o pár let starší skupinu, spíše než studenti jsou to často mladí literáti, popřípadě další nadšenci. Táborská čtení navštěvují především středoškoláci, sejde se jich kolem patnácti.

Obecně se dá počet účastníků dopředu jen těžko odhadnout, známější a atraktivní autoři dnes přilákají přes dvacet lidí. Místy slabší účast může být způsobena také rezervami v propagaci, sami organizátoři si uvědomují některé nedostatky, například v reklamě cílené stále stejným směrem. Určité mezery zůstávají i v dnešní době už nepostradatelné internetové komunikaci, ať už přes vlastní webovky, nebo sociální sítě. Podobně i nejstálejší marketingový prostředek, plakáty, se někdy a někde objevují, jindy a jinde ne, potenciálním zájemcům tak chybí ustálené a pravidelné informace. Dlužno dodat, že širšímu povědomí o těchto akcích nepřispívá ani téměř nulový zájem ze strany regionálních médií – anonci na chystané literární čtení aby čtenář v novinách pohledal… Impulsem pro tvůrce literárních večerů bývá osobní vztah k literatuře a četbě, zčásti vůbec obecná potřeba být veřejně aktivní, někdy také vlastní autorská tvorba, a tedy potřeba kontaktu s ostatními spisovateli. Bez potřebného nadšení by se ostatně tyto projekty neměly šanci udržet. „Myslím si, že podobné nekomerční projekty se nepodporují,“ souhlasí Eliška Štěpánová, majitelka Literární kavárny.

[014/015]


kultura → literatura → autorská čtení

Literární kavárna a galerie Měsíc ve dne Čtení se konají od roku 2002, díky Elišce Štěpánové, majitelce prostoru v českobudějovické Nové ulici. Nejbližší čtení se bude konat po letních prázdninách, vstup je zdarma, webové stránky: www.mesicvedne.cz I proto se vydala cestou financování čtení pomocí vlastních prostředků, než aby spoléhala na udělení grantů ze strany kulturního odboru města. O finanční podporu kraje každoročně (prozatím úspěšně, ale složitě) usilují zástupci Šlehu. Získané částky ale často na plné pokrytí ročního programu nestačí, navíc jsou rok od roku menší. A co s jihočeskými autorskými čteními do budoucna? Oksana Osadča z táborského AUX Café si pochvaluje postupně se navyšující účast, koncepci založenou jak přímo na autorských čteních, tak i na tematických literárních večerech, se měnit nechystá. Literární kavárna by chtěla být více multifunkční, po prázdninách plánuje Štěpánová představit novou koncepci, spolu s novým webem. Miroslav Boček ze SUDu s návštěvností Šlehu příliš spokojen není, i proto spolu s ostatními nyní

Even though there was only one person listening, the microphone made it more professional.

také zvažují některé změny, už teď třeba střídají místa, kde se čtení pořádají, nebo propojují své akce s jinými kulturními prostory. Příznivci těchto literárních setkání se tedy nemusí bát, i nadále budou mít šanci autory neznámé objevovat a známé obdivovat. Aniž by se přitom museli považovat za ohrožený druh, autorská čtení ve své podstatě jsou akcí pro malý počet zájemců, časy spisovatelů s popularitou dnešních zpěváků či fotbalistů, jsou dávno pryč. „Mně je jasné, že autorská čtení jsou pro nějakých patnáct, dvacet lidí. Ale to je v pořádku, nemůžeme počítat s tím, že to bude masová věc. V Budějovicích je mnoho středních škol, univerzita, alespoň studenti by tak měli mít možnost setkání s autorem,“ uzavírá Štěpánová.

Eliška Volfová Petra Kollouchová

Literární šleh Je od roku 2009 pořádán Davidem Janem Žákem, Miroslavem Bočkem, Terezou Tobiášovou a Janem Flaškou, jeho místem konání bývá SUD, nyní se přesouvá i na další místa, webové stránky: www.divadlo-sud.cz AUX Café Autorská čtení a další literární akce organizuje Oksana Osadča od roku 2010, naposledy do táborské kavárny zavítal Jiří Hájíček. Více o kavárně a plánovaných akcích zjistíte na facebookovém profilu: www.facebook.com/auxcafe


život → architektura → Kaplička BIGY

Kostel sv. Rodiny: zapomenuté místo ožívá

M

alý kostelík na rohu ulic Karla IV. a Jirsíkovy je možná pro mnoho lidí záhadou. Nenápadná stavba, vmáčknutá do areálu Biskupské gymnázia, je zapomenutý kus budějovické historie, který se nyní dočká obnovení. Z vnějšku se jeví velmi střízlivě, a tak kolem projdete bez povšimnutí. Jak je ale kostel zvenku strohý, uvnitř skrývá nádhernou výmal-

bu. Většinu stěn pokrývá vcelku dobře zachovalá pestrobarevná ornamentální malba, v zádveří je pak k vidění vyobrazení Chrámu v Jeruzalémě. Prostor prosvětlují krásná vitrážová okna. Budova je však zajímavá nejen architekturou, ale i svým příběhem. Stavba novogotického kostela probíhala v letech 1886 až 1888 pod vedením stavitele Jakuba Stabernaka, který se

podílel i na dalších sakrálních stavbách v Budějovicích. Kostel vznikl pro potřeby řádu Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, který tehdy provozoval sirotčinec v dnes již neexistujícím přilehlém klášterním komplexu. Řád zde působil až do roku 1968, kdy jeho činnost přerušila a nadobro ukončila normalizace, během které byl kostel odsvěcen. Nový účel budovy byl

[016/017]


život → architektura → Kaplička BIGY pro prostor devastující. Z kostela se stal archiv, který během dalších čtyřiceti let zabral veškeré místo. “Regály vyplňovaly celý prostor až ke stropu,” vzpomíná na ještě nedávný stav Josef Prokeš, spirituál BiGy a jeden z hlavních iniciátorů oprav. Archiv byl v minulých letech přestěhován a od té doby kostel zeje prázdnotou a čeká na opravu. Po 40 letech se zdá, že se kostelu blýská na lepší časy. Vznikla iniciativa, s Josefem Prokešem v čele, která si vzala za cíl navrátit kostel svému účelu. Již začala jednání s ministerstvem kultury o předání kostela do rukou biskupství, probíhá peněžní sbírka a je vypracován návrh opravy. Návrhu se přitom neujal žádný nýmand, nýbrž známý český architekt Josef Pleskot, držitel mnoha ocenění a autor nedávno otevřené vítkovické koncertní síně v plynojemu. Na otázku, proč právě Pleskot, Josef Prokeš odpovídá: “Josefa Pleskota jsem oslovil proto, že umí citlivě pracovat se starými prostory. Do starého řádu budovy přidá nový, který však bude zbytek pouze doplňovat, ne jej přehlušovat.” Opravený kostel nebude po rekonstrukci určen pouze pro potřeby BiGy. “Obnovou kostela Svaté Rodiny a jeho novým využitím se naskýtá možnost v samém centru historického města získat nový veřejný prostor, který bude sloužit nejen velkému gymnáziu, ale i všem obyvatelům,” vysvětluje svůj záměr architekt Josef Pleskot. Z návrhu přestavby vyplývá, že město by rekonstrukcí mohlo získat unikátní a netradiční místo. V plánech je prostor uspořádán do elipsy, což je způsob odvozený od raně křesťanské liturgie. Jak takové uspořádání vypadá, popisuje ve své knize Duch liturgie Joseph Ratzinger: “Liturgie má v rané podobě křesťanských chrámů dvě místa. Je tu jednak jako bohoslužba slova ve středu prostoru, kdy jsou věřící shromážděni kolem Bema, vyvýšeného místa, kde se nachází trůn evangelia, sedadlo biskupa

a pulty ke čtení. Vlastní eucharistická slavnost zaujímá své místo v apsidě, u oltáře, jenž je “obklopen” věřícími. Všichni jsou společně s celebrantem obráceni k východu, k přicházejícímu Pánu.” Řešení je to zajímavé, avšak našlo se i několik odpůrců, jejich rozhořčení je ale patrné pouze na Facebooku - nečekané, že? Na stránce projektu v diskuzích padají slova jako nevkusný, zednářský atp. Prý byla založena i jakási protestní skupina, ale nepodařilo se mi ji dohledat. Zkoušel jsem sehnat vyjádření oněch nespokojených diskutujících, zjistit, co konkrétně jim vadí, ale nikdo mi neodpověděl. Ani Josefa Prokeše se nepokoušel nikdo kontaktovat, takže se dá soudit, že stížnosti jsou liché. Naopak, z plánovaného obnovení kostela mají mnozí radost, jako například neznámý diskutující z internetu, říkající si Budějičák: “Jako malý kluk jsem koncem čtyřicátých let s babičkou chodíval vždy o Vánocích po budějovických kostelech se dívat na Jesličky. Ty nejoblíbenější, protože byly pohyblivé, byly právě v tomto kostele. Byla to škoda, že právě tento kostel byl

We wanted to write something funny here, but God stopped us. Foto: wikicommons

poté uzavřen. Jeho vnitřní atmosféra byla taková domácká, bez pompy hlavního chrámu. Právě proto byl mezi věřícími i nevěřícími dost navštěvován. Jako rodák jsem rád, že se konečně kdosi odhodlal jej znovu otevřít a vrátit veřejnosti. Nejsem věřící, ale někdy si člověk potřebuje někam zajít a zamyslet se nad tím, že i když je tam sám, tak samotu necítí. Myslím si, že právě menší a malé kostely jsou takové správné místo.” Podle vyjádření Josefa Prokeše by opravy mohly začít koncem léta. Možnost načerpat atmosféru kostelíku a prohlédnout si jeho interiéry byla 1. června v rámci Noci kostelů. Mluvilo se o historii kostela, o tom, co obnáší stěhování archivu a proběhlo představení Pleskotova projektu. Pakliže chcete podpořit přestavbu, můžete přispět peněžní částkou do sbírky. Více informací o projektu a příspěvcích lze získat na FB stránce Kostel pro BiGy (www.facebook.com/kostelprobigy) či přímo v kanceláři Děkanství u sv. Mikuláše.

Matěj Malecha


styl → aktivity → jóga

Jogínské tajemství dlouhověkosti

P

rovozujete-li jógu, stoprocentně víte, že někdy je snadnější poskládat si nohy za hlavu než se správně nadechnout. Každý učitel jógy stojí s rákoskou nad cvičenci a kontroluje rozpínání jejich hrudního koše. V józe je totiž dech esenciální proces, na který se soustředí obrovská pozornost. Význam dechu podporuje jogínská průpovídka, která říká, že na začátku života dostal každý z nás určitý počet dechů – dechový úvěr. Náš kredit čítá zhruba 700 000 000 dechů. Tento počet dechů odpovídá zhruba 80ti letům života. V momentě, kdy jej vyčerpáme, život končí. My ale s tímto kreditem můžeme naložit různě: buď ho rozfofrovat neuváženě, dýchat mělce a rychle, nebo kapitál dechu pěkně pošetřit, zpomalit ho a prohloubit, a těšit se tak z neuvěřitelně dlouhého života. Tohle jogínské moudro můžeme sledovat i v přírodě: zvířata s pomalým dechem jako například hroznýš, slon nebo želva se dožívají podstatně vyššího věku než váš zakrslý králík, kterému nozdry kmitají ostošest. Jak to tedy udělat, abychom tu mohli pobýt o nějaký ten pátek déle, a nemuseli trávit hodiny v lotosovém sedu? Technik je nepřeberně, problém je, že i při těch nejjednodušších máme pocit, že se do minuty udusíme. Běžně se nadechneme 15krát za minutu (to znamená 21, 600 krát za den), pro začátek bychom mohli tento počet zredukovat na 2 nádechy a výdechy za minutu. Vezměte k ruce stopky, semkněte zlehka rty a pokuste se dobu nádechu protáhnout alespoň na 15 sekund, ani v případě výdechu nespěchejte a věnujte mu stejný čas. Vydechujte opět nosem. Postupem času by pro nás mělo být

Illustrace: Olina Divišová

přirozené nadechnout se za minutu pouze jednou. Vyhraďte si denně několik minut na toto provětrávání dýchacích cest. Nenechte se při nácviku odradit modrajícím obličejem, ani přicházejícími mdlobami, výsledky budou zajímavé. Tuhle triviální techniku můžete provádět v kanceláři před počítačem, na cestě do práce nebo ve stoji na hlavě. Pokud uznáte, že si vaše plíce zaslouží pokročilejší techniku, věnujte se několik minut denně cvičení, které se nazývá kapálabháti. Pohodlně se usaďte a vydechněte, poté proveďte hluboký nádech. Následně se pokuste 10krát prudce a krátce vydechnout nosem. Nestarejte se o nádech, tělo je inteligentní a mezi jednotlivými výdechy dovnitř kyslík dostane. Podstatné je, že výdechy se realizují prudkým stažením břišního

svalstva. Při kapálabhátí vám tedy bude vibrovat břišní stěna dopředu a dozadu. Budete vydávat zvuk jako jedoucí parní mašinka. Kromě toho, že vám prudký proud vydechovaného vzduchu opravdu důkladně pročistí nozdry, odvede toxické látky z těla a zvýší koncentraci, jako přídavek nebudete mít den poté problém díky namožení celé břišní stěny lokalizovat všechny břišní svaly. Při provádění kaphálabhátí určitě nezůstávejte pouze u deseti opakování, postupem času se zkuste propracovat třeba ke dvěma stům. Pokud je vaše disciplína nízká a k aktivitě potřebujete partu lidí, přijměte pozvání do studia Think yoga, kde jako čtenáři Semtam můžete uplatnit zajímavé slevy na lekce.

Veronika Plátová www.thinkyoga.cz

[018/019]


Program Výstavy

Ostatní

Alšova jihočeská galerie, České Budějovice, Wortnerův dům:

17. 8. 16:00 Festival pozitivních vibrací, České Budějovice, Letní kino Háječek (reggae open air)

do 9. 9. Mezi symbolismem a surrealismem (díla předních českých umělců počátku 20. století, vč. Štyrského, Toyen, Zrzavého či Filly, www.ajg.cz) Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou: do 30. 9. František Muzika: Volná tvorba / Scénografie Galerie Na shledanou, Volyně, hřbitov Malšička: do 30. 9. Jiří Thýn & Václav Kopecký: Neon Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov: do 28. 10. Gerald Scarfe: In Bohemia; Josef Florian Krichbaum: Ironesky; Vladimír Jiránek: Já vím svoje; Jiří Slíva: Liberté Galerie Dolní Brána, Prachatice: do 31. 8. Tom Kůs: Dílo Kulturní prostor Sladovna, Písek: do 9. 9. Jan Gemrot & Paulina Skavova: Diplopia do 23. 9. Miloň Novotný: Fotodokumentarista do 30. 9. Alžběta Jungrová: Indie do 14. 10. 4F Písecký fotofest Národní muzeum fotografie, Jindřichův Hradec: do 30. 9. Se zde koná 10 různých výstav (info na www.nmf.cz)

18.8. 16:00 GTOpen air edition, Letní scéna DK Slavie České Budějovice (DNB, DUB STEP) 23. 8. 19:00 Přednáška Jan Brett: Limpopo a Zimbabwe, Café klub Slavie 23-25. 8. Radimovický Korblík, Táborsko, Radimovice u Želče, Sokolovna (festival) 24.8. Čechomor, Letní parket Holkov (Kooperativa Tour 2012 Proměny) 24. 8. 21:00 Studio dell Arte – Romeo a Julie aneb Kašpárek v Londýně, České Budějovice, Café klub Slavie 25. 8. 14:00 Antistar Fest, Český Krumlov, pivovar Eggenberg (HC metal - grind) 25. 8. Stodola Michala Tučného, Hoštice (festival, smt.kyno.cz) 2. 9. 18:00 Divadlo Mimotaurus Praha: Cháronovi blázni, Písek, centrum 5. 9. 20:00 Uriah Heep (GB), České Budějovice, KD Vltava (Rock) 10. 9. Mi San Dao (Čína), České Budějovice, Velbloud (oi punk) 11. 9. 20:00 Dave Herrero & The Hero Brothers Band (USA, blues), České Budějovice, Highway 61 14. 9. 21:00 Trailer Trash Tremblers (Holandsko, rock), České Budějovice, Highway 61

22. 9. 20:00 Veronika Harcza, Písek, Kavárna U Vavřiny (maďarský jazz) 22. 9. Apostate (Rusko), Momma Knows Best, Final Sacrifice (Polsko), České Budějovice, Velbloud (Metal/Math/Core) 3. 10. 2012 20:00 Sharon Lewis / Jan Kořínek & Groove (USA/ČR, blues), České Budějovice, Highway 61 22. 9. 20:00 Arakain, Jindřichův Hradec, KC Jitka 27. 9. Jihočeské divadlo: Rigoletto, České Budějovice (romantická opera, premiéra) 28.09. Slavie Ožije!, České Budějovice, Slavie (kreativně zábavný happening v babím létě pro rodiny s dětmi) 29.9. Pošťák Jim (violence-funk), Fadžitulikistulán (ska-reggae), Bosspeople (hip hop-rock), České Budějovice, MC Fabrika 12. 10. Jihočeské divadlo: Bez gravitace, České Budějovice (čtyři moderní balety, premiéra) 8.-14.10. Ekofilm 2012, Český Krumlov (Mezinárodní filmový festival o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví) Vyhrazujeme si právo na chyby, proto doporučujeme si informace zkontrolovat. Pravděpodobnost, že se zde objeví vaše akce, zvýšíte tím, že nás informujete na servis@ semtam.net, zařadíte je do kalendáře na www.kulturne.com a budete mít někde zveřejněné přehledné informace.


semtam v památkách

Tábor, září 2012 Program bude upřesněn na www.semtam.net

Koncerty pořádá STCZ o.s. Tento projekt vznikl za finančního přispění Jihočeského [020/020] kraje v rámci grantového programu Podpora živé kultury.


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.