RedWay 7/IX. by RedWay magazine

VŠE O Emmě Watson SMARTBOX Na záchytce ACTIVE Chvála neoprenu

CELOSTÁTNÍ ŠKOLNÍ ČASOPIS ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK IX | ZDARMA | WWW.REDWAYMAG.CZ

editorial /

Ahoj holky, čau kluci, co je na obálce? Automatická telefonní ústředna postavená v letech 1975 až 1982 podle návrhu architektů Jindřicha Malátka, Jiřího Eisenreicha, Václava Aulického a Jaromíry Eismannové. Technicistní stavba v sobě kombinovala prvky high-tech architektury a brutalismu. Budovu se nepodařilo zařadit mezi chráněné památky a začátkem března letošního roku započala její demolice. Škoda, patřila k tomu nejlepšímu, co se v osmdesátkách v Praze postavilo. V popředí projíždí Škoda 1000 MB. Auto vyráběné v 60. letech, na počátku 80. let však stále jedno z nejrozšířenějších na našich silnicích. Autorem obálky je Jan Šrámek aka VJ Kolouch, který dal společně s Pavlem Ryškou dohromady svěží a vtipnou knížku Pionýři a roboti. Ukazují v ní to nejlepší ze zlaté éry československé ilustrace, a jestli studujete výtvarné umění, měli byste si ji pořídit. Nedávno jsme si s Vladimírem 518 říkali, proč jsou osmdesátky tak podceňované, proč je skoro nikdo nemá rád. Důvod tohoto zavržení částečně vysvětlují fotografie Jana Jindry. Nechceme na tu materiální a morální bídu vzpomínat. A tak bouráme, posmíváme se a vytěsňujeme z vědomí, kde si radši hýčkáme zlatá šedesátá, veselá sedmdesátá a vůbec nejveselejší devadesátá léta, kdy svoboda – občanská i tvůrčí – dosahovala téměř anarchistického ideálu. K té se vztahujeme, tam se vidíme, tam chceme být.

RedWay Celostátní studentský časopis měsíčník číslo 7, ročník 9 zdarma toto číslo vyšlo v březnu 2017 titulní strana: Jan Šrámek, behance.net/vjkolouch adresa redakce RedWay Jaroslava Foglara 2 155 00 Praha 5 www.redwaymag.cz e-mail redakce info@redwaymag.cz zakladatel a duchovní otec projektu prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC mascher@vfn.cz šéfredaktorka Martina Overstreet info@redwaymag.cz grafický design a layout Anna Krčková editorka, korektorka Petra Rabová

Martina Overstreet, šéfredaktorka

spolupracovníci Dominik Zezula, Honza Kistanov, Pavlína Kozáková, Jiří Bejček, Pepe Švejda, K8 Písačková, Seda Dzholdosheva, Radim Lisa, Iva Antošová, David Dolenský, Johana Mustacová, Bára Růžičková, Honza Klofáč, Kryštof Kotík, Petr Svarovský marketing a inzerce Martin Neumahr neumahr@redwaymag.cz 608 572 626 Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz.

PŘIDEJTE SI NÁS NA FACEBOOKU! www.facebook.com/redwaymag

vydavatel

Jaroslava Foglara 2 Praha 5 155 00 toto číslo vyšlo za podpory

tiskne Arteko Praha, s. r. o., Jahodová 99, Praha 10 registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850 RedWay je celostátní školní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů, vzdělávacími tématy a popkulturou.

W W W.REDWAY M AG.C Z

REDWAY ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK IX

POP

TÉMA:

OSMDESÁTKY

6–12 Vysokoškolská pohádka: Konec jedné éry Sex, láska, starosti: Vlhkost, vzrušení a smích

TEST

Základy mezinárodního humanitárního práva

VŠE O

14–19

TÉMA

20–33

Emma Watson

Nedoceněné osmdesátky Silvestry v hotelu Jalta

SMARTBOX

34–45 Na záchytce Neznalost zákona neomlouvá: Squatting Nominujte na cenu Gratias Tibi

Jak na školu

ACTIVE

46–53 Jak přežít konec světa, když zrovna nejste doma Chvála neoprenu

TECHNOLOGIE KOMIKS

54–55

Mac pro školy

56 Adam Kubík

pop /

Co pro vás znamenají osmdesátky?

Courtney Love, bohužel vdova

Keith Richards, Kostěj Nesmrtelný

Kelly Osbourne, dcera slavného otce

Madonna na MTV, v klipech se normálně kouřilo, Andy Warhol, rap a graffiti. Hudební časopisy.

Počkejte, to mi bylo… čtyřicet. Tak asi mládí, ne?

Jééé, to jsem se zrovna narodila, takže si nic nepamatuju a jsem ráda. V osmdesátých letech bych nechtěla dospívat. Hippies a pankáči skončili, rave ještě nebyl. Madonna a Jackson, pfff…

Už jste zaznamenali ten nový trend? Lidi se baví spánkem! Každý si teď může nechat zdát sen podle svého přání, nebo přesněji řečeno dělat si ve snu, co sám chce. Říká se tomu lucidní snění.

text a foto: Petr Svarovský

svobodně rozhodnout, co ve snu podniknete. Budete ovládat své snění. Už vás nebudou přepadat noční můry. Zázrak! Každá aplikace nabízí trochu jiné možnosti. Každému taky vyhovuje něco jiného. Je potřeba to vyzkoušet a trochu natrénovat. K čemu je to

Donedávna byly lucidní sny vzácným úkazem

dobré? Třeba nebudete muset stahovat filmy

a zažili je jen vyvolení. Jenže to se změnilo.

z netu, protože se vám budou zdát vaše vlastní.

Mnohaletý výzkum v drahých spánkových

Sportovci používají snění jako efektivní tréninkovou

laboratořích se podařilo transformovat do

metodu. Umělci ve snech dostávají nové nápady.

mobilních aplikací. Teď je tahle technologie

Pornografický průmysl krachuje nejspíš taky kvůli

přístupná každému a je jen na vás, jestli se

těmhle aplikacím.

odvážíte to zkusit. Že je to moc práce? Počkejte si! Už se pracuje Na výběr je několik osvědčených aplikací.

na nové aplikaci. Pomocí elektromagnetických

Lucid Dreamer a Lucid Dreaming App jsou

vln vyvolá ve vašem mozku sny podle představ

pro iOS i Android, DreamZ a Dream:ON jen

vývojářů, a to bude teprve divné!

pro iOS, Awoken a Lucidity jsou pro Android, CanLucidDream pro Windows. Najdete i řadu dalších. Všechny tyhle aplikace dělají s různými obměnami to samé: Odhadnou, kdy se vám zdá

Lucidní snění

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

sen, a v tom okamžiku vás šetrně vzbudí. Vy si pamatujete poslední scénu ze snu. Znovu usnete a sen pokračuje. Vy už víte, že sníte. Můžete se

Motörhead Going To Brasil Lemmy a Chuck Berry. Nikdo neprovolával rokenrolu větší slávu než tihle dva. Chuck byl Lemmymu velkou inspirací. JIRKA RŮŽEK

Charli XCX Roll With Me Charli XCX na posledním mixtapu spolupracuje s kolektivem PC Music, který, jak všichni vědí, mám hodně rád. Produkce tohodle tráčku se ujal SOPHIE (ten, co dělal Bitch, I’m Madonna, pozn. šéfred.). A je to jarní banger, jenž prozáří nadcházející období lásky, radosti a světla.

Patti Smith

HAZNO

Rock’n’roll Nigger Slušně zařvaný. Pěknej text. V kapele hrál Ivan Kral, jedinej Čech, kterej v rock’n’rollu něco dokázal ve světovým měřítku. (O. k., pak ještě Franta Štorm z Master’s Hammer, sorry). PETR, OSLO

Bill Haley & His Comets Rock Around the Clock Jedna z tátových desek. Náš obývák, gramec a moje dětství. JIRKA MICHÁLEK, PRAHA

Miki Volek

Česká scéna cancer memes Pokud se orientujete aspoň základně v české tzv. alternativní scéně, určitě oceníte tuhle stránku, která vás protáhne tajemstvími typu „I <3 alternativní česká scéna starterpack“.

Jan Plavec memes for OVB teens Když se spojí tak silné brandy, jako je kouč a marketingový guru Jan Plavec a OVB, vznikají z toho memes plné laskavého humoru a pochopení pro neúspěšné wannabe korporátní managery.

Smutný holič z Liverpoolu Skloňte se před králem! MARTIN, 18 LET, PRAHA

Banana Brain Jestli máte rádi klipy s příběhem (malé filmy), tak tohle je pro vás. Zajímavosti: Matka vyšívá nápis Jesus is Die Antwoord, což znamená „Ježíš je odpověď“. Režisér taky do filmu vložil asi tři (možná víc, ale ty jsem nepostřehla) okýnka se stejnou tematikou jako Tyler Durden ve Fight Clubu. Musíte dávat pozor, netrvá to ani vteřinu, ale je to tam. Jinak agrese, energie a zef jako obvykle. Pěkný to je. OVER

Kasabian You’re In Love With a Psycho … and there’s nothing you can do about it! Nic zamilovanějšího letos už nevyjde, na to můžete vzít jed. Teď už jenom vydržet do dubna na celou desku a v červnu si je poslechnout rovnou v Praze! Tak kde je, sakra, to léto? JIŘÍ

Bugs Crawling Out of The People It-Clings - an It-Clings Love Song Rád bych při této příležitosti upozornil, kam až se za ty roky rokenrol dostal. Tady by ho člověk už skoro ani nehledal, ale je tam, je to pořád on, mého srdce šampion. LUKÁŠ NEJEDLÝ, TACHOV

POŠLI NÁM I TY SVŮJ HUDEBNÍ TIP. UKAŽ, JAKÝ MÁŠ VKUS. POCHLUB SE SVOU OBLÍBENOU PARTOU. ČEKÁME NA INFO@REDWAYMAG.CZ.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Die Antwoord

Kiwi Maddog Elliott Smith Vracel jsem se v noci domů a ve vzduchu vonělo jaro, když mi v uších přistála tahle nádherná kytarová symfonie. Hned bych se na všechny smál. Že ji napsal tragickej král depresivních balad Elliott Smith, jsem zjistil až ráno. Mistr teskných textů se v tomhle tracku úplně vyhnul zpěvu. Experimentuje s westernovou a surfovou melodií. Kytary si v písničce navzájem kradou hlasy, tremolo vynáší posluchače až do nebe. JONÁŠ

pop /

T EXT A FOTO: IVANA ANTOŠOVÁ

Moje vysokoškolská pohádka Konec jedné éry

Když jsem v minulém čísle četla Jonášovo dada, vzpomněla jsem si, jaké bylo moje poprvé. Při svíčkách a s cestičkou z rudých růží? Tohle „poprvé“ nemyslím. Myslím to na vysoké škole. Jak voněla příchozí hala (hranolkama) a jak jsem chodidly nahlas došlapávala na dlaždice (jsem královna pozdních příchodů a vždycky běhám). Jak vypadali moji spolužáci. Kdo z nich se mnou bude bydlet na koleji. A co to všechno pro mě znamená teď?

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

jméno: Ivana Antošová věk: 22 let škola: Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury, obor Design Environmental ročník: Třetí stav: Nový začátek Instagram: @antosovaivana

Nějaký věci se nezměnily. Hned první den nás fotili na ISIC kartu, a tak mám na všechny časy podobenku, kde napůl mrkám, z hlavy mi kolmo vzhůru trčí pramen vlasů, leskne se mi čelo a brýle mám nakřivo. Hned potom, co jsem kartu dostala, jsem si dala za úkol ji pilně ztratit, nějakým způsobem mi však zůstala dodnes. Zásadně ji nevytahuju na veřejnosti a v menze si na ni vždycky pokládám peněženku.

K čemu je vysoká škola

Doteď sdílím domácnost s „tou holkou, co se mnou bude bydlet na koleji“. Vanessa je konstanta, Vanessa je oko tornáda, Vanessa je alfa a omega mojí vysokoškolský éry.

Poskytuje mi zázemí, který v tomhle životním období potřebuju. Dává mi čas a prostor na seberealizaci. Neomezuje mě. Mám kolem sebe chytrý lidi. Mám kolem sebe skvělý přátele, poslední spolužáky v životě. Říká se, že takovej vztah je silnej, a kdykoliv se v budoucnosti znovu potkáme, budeme sentimentem úplně bez sebe a uděláme jeden pro druhýho první poslední. No nevim. Ve volným čase se samovzdělávám a taky jsem začala chodit do fitka.

Změny v záchodový politice

Konec jedný éry

Všechno stejný nezůstalo, pochopitelně. Věci se vyvinuly tak, že jsme nakonec musely začít používat každá vlastní toaleťák. Stejně tak na záchodě už nemáme glitterovanýho buldočka, kterého někdy kolem Halloweenu nahradila vyřezaná slupka od pomela a už tam zůstala. Pořídila jsem si záclony a sušák. Vanessa zase troubu a mrazák. A králíky. A vysavač a mixér a smoothie maker a žehličku a fén a kluka. Napůl tady s náma bydlí Marek. Už chodí do práce, do úřadu jako, a Vanessa si začíná pomalu uvědomovat, že děti do těch čtyřiadvaceti, jak si plánovala, asi nestihne. Protože jí těch čtyřiadvacet najednou je.

Další velké změny Poprvý mi nechcípla kytka a poprvý mám skleničky na víno. Poprvý si stelu postel a udržuju pořádek v pokoji. S nikým se nehádám. Dva roky jsem nebrečela. Nebrečí už ani moje máma, že jezdím domů jen jednou za měsíc až dva. Už mi s sebou nedává jednu tašku jídla ke čtyřem taškám čistýho prádla. Pochopila, že už to zvládám sama a hlady ani špínou nezahynu. Když přijedu domů, je to skvělý, máme se rádi a užíváme si jeden druhýho. Já, máma, táta a moje kočka. I ta se přestala vztekat, že furt odjíždím, a po každým návratu na mě dobrovolně líná svoji lásku.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Víte, jak to na mě skoro působí? Že už je to možná ono. Ono co? No konec jedný éry a začátek nový. Konec teenage angstu a začátek dospělosti. Mladý, nezávislý a pořád jaksi bezstarostný, ale dospělosti. Jako když ti ve sklenici došumí tabletka vitaminu C nebo se uklidní rozbouřený moře. Všechno je tak… normální najednou. Je to nuda? Já nevim, trvá to krátce, takže to musím teprve zjistit. Zatím je to příjemná změna. Cejtím, jako by se polopropustná membrána kolem mě utužila v pružnou stěnu. To je dobrý, protože bejt moc propustnej je vysilující. Zároveň si ale říkám, jestli ještě někdy zažiju něco tak intenzivního, jako byla puberta. To mi tenkrát věci v hlavě připadaly víc reálný než dění okolo. Všechno, ať pozitivní, nebo negativní, se mě ohnivě dotýkalo uvnitř, všechno mě přímo ohrožovalo na existenci. Chvílema to bylo tak hrozně silný, že se to ani nedalo unýst. Člověk se smál a brečel, svým způsobem to byla krása, ale to člověk vidí až zpětně. Dala bych si to znova? Uf, nikdá. Podruhý bych to už nedala. Ale zas jsem ráda, kam mě to zavedlo. Cejtím se silná a cejtím se, že už můžu dobývat svět, kterej jsem si vysnila. Tohle? Tohle všechno, co jsem sem až dosud psala, byl jen prolog. Teď začíná moje pravá pohádka.

smartbox /

T EXT: DR. LÁSKORÁDOVÁ FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

SEX, LÁSKA, STAROSTI Když holka není při sexu vlhká, znamená to, že není vzrušená? A dá se říct, že tahle, ehm, suchost je něco jako mužská porucha erekce? Radim Milý Radime, nedostatečná vaginální vlhkost je poměrně běžný problém, který může, ale nemusí naznačovat nedostatek sexuálního vzrušení. Pokud se jedná pouze o nedostatek, řekněme, fyziologický a všechno ostatní naznačuje, že sex je oboustranně chtěná aktivita, řešení je velmi snadné – lubrikační gel. Příčiny ale mohou být i komplikovanější – zábrany, stres a podobně. Naštěstí lidé mají kromě pohlavních orgánů i pusu, takže si snad můžete říct, co se děje, co by se mělo dít a jak to udělat, aby byly obě strany spokojené. A když už mluvím o puse, i ta tvoje může problém s vlhnutím snadno vyřešit, věřím, že si poradíš.

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

K čemu je smích? Napadlo mě, proč se vůbec smějeme. Jak se na to dívají psychologové? Zvířata se nesmějí, přesto existují. Z hlediska přežití tedy asi smích nepotřebujeme. A jak to, že existuje něco jako národní smysl humor? Že třeba český humor prý v USA nikdo nechápe. Patrik, 19 let Milý Patriku, Díky za zajímavou otázku. Například primáti se rozhodně smějí a možná i delfíni. Smích je tedy z pohledu etologie nepochybným projevem inteligence. Z hlediska přežití bychom se asi skutečně bez smíchu obešli, ale je potřeba si uvědomit, že smích stejně jako pláč patří mezi emoční projevy a bez emocí bychom se tedy z hlediska přežití rozhodně neobešli. Z vývojového hlediska není smích nic jiného než kultivovaná agrese. Když je agrese kultivovaná méně, nesmějeme se, ale vysmíváme a posmíváme. Pokud jde o národní smysl pro humor, to by byla spíš otázka pro antropologa. Myslím, že s postupující globalizací cokoliv s přívlastkem národní trochu postrádá logiku. Nicméně, znáš takové to, že prožiješ velmi vtipnou situaci, ale když to pak někomu vyprávíš, už to tak vtipné není? Některé prožitky jsou nepřenosné, musíš je zažít na vlastní kůži. A podobné je to podle mě i s tím národním humorem. Každopádně shoda napříč světem panuje v tom, že smích je zdravý, prodlužuje život a prospívá komunikaci.

smysly /

T EXT: PAVLÍNA KOZÁKOVÁ FOTO: JAN HROMÁDKO, ARCHIV

UMĚNÍ Grand Opening NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE – VELETRŽNÍ PALÁC ZAHÁJENÍ 17. BŘEZNA 2017, NGPRAGUE.CZ

Grand Opening je společná vernisáž devíti výstav, které budou otevřeny dostatečně dlouho na to, abyste je nezmeškali. Jak přesně dlouho, si musíte najít na webu ngprague.cz, protože každá jinak. Aj Wej-wej, jeden z nejslavnějších umělců současnosti, vám představí Zákon cesty. Magdalenu Jetelovou je taky potřeba znát, její výstava se jmenuje Dotek doby. Další slavné jméno je Brian Eno, který spolupracoval s Bowiem, U2 a asi milionem dalších kapel. No a vedle nich Epos 257, kluk Štěpán z Prahy, co ještě nedávno běhal po městě a tagoval na baráky. Najednou je v Národní galerii, whoa!

FILM Moonlight, 2016 REŽIE: BARRY JENKINS ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNA, MARIÁNSKÉ NÁMĚSTÍ 1, PRAHA 1 (VELKÝ SÁL) 10. 4. 2017, 19:00, VSTUPNÉ: 80 KČ

Ani když je člověk společností upřednostňovaný běloch a heterosexuál, není dospívání žádná sranda. Jaký to pak asi je pro teplýho černocha? Situaci, kterou lze stručně nazvat jako double trouble, vystihl režisér Jenkins tak zdařile, že vyfasoval hned tři Oscary, a ještě Zlatý glóbus. Dobrej film o dealerovi, co nemůže spát, o mámě, která to dítě ani neměla mít, o rapu, zlatých zubech a černošským slangu. Na tom, jak si sednete ke stolu, záleží úplně stejně, jako jak přistoupíte k životu. Černoši jsou v měsíčním světle modrý a my, Pražáci, privilegovaný, protože máme knihovnu, kde se to promítá za osm pětek.

KNIHA Druhá JIŘÍ ŠPAČEK 2011

Je to taková antiutopie z budoucnosti, kdy lidi sice chodí do práce, jen pokud opravdu chtějí, ale tak skvělé, jak bychom čekali, to zase není. Země je řízená umělou inteligencí, vzduch venku téměř nedýchatelný a všechno jídlo vyráběné chemicky. Život bez života. Marek dělá to, co ostatní: bere podporu, baví se ve virtuální realitě, občas z nudy zajde na chlastací mejdan, ale kontakt s lidmi už dávno není, co dřív. Neuspokojuje ho. Objev panenské nezničené planety, které se začne říkat „druhá Země“, přinese Markovi východisko, jak dát životu nový směr, a snad i smysl. Jeho kámoš šikovně zfalšuje loterii tak, aby Marek vyhrál cestu na „Druhou“, a od té chvíle se příběh mění v moderní robinzonádu. I když jsem během čtení občas měla pocit, že by to mohlo být o polovinu kratší, konec je dobrý. Konec dobrý, všechno dobré.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Jak bejt originální (a mít bílý zuby)

sloupek Ivy Antošové

Už ani nevím, kde jsem tu myšlenku vyhrabala. Kdo mi s ní ve školce posypal krupicovou kaši. Nebo mi ji přibalil do pytlíku s bačkůrkama. „Chci bejt originální. Musim bejt originální.“ Zamejšlíte se někdy nad tím, jak si čistíte zuby? Co přitom děláte za pohyby a pod jakým úhlem se noříte do bující vrstvy zubního plaku? A co kdyby vám někdo řekl, že si zuby čistíte blbě, že se čistěj v úhlu 45° namísto 90°, že pravidelně zapomínáte na jazyk, že na pastě vůbec nezáleží, ale pokud má kartáček zahnutou hlavici, zaděláváte si na problém? Já se takhle zamyslela nad originalitou a pak jsem se od zdroje ke zdroji dostala až do jádra svýho kazu. Dobrý pro vás je, že já vám teď vyčistim kanálky úplně zdarma: originalita vlastně neexistuje. Aspoň ne tak, jak jsem si ji představovala. Doteď jsem ji chápala jako akt čistýho tvoření, trošku jako neposkvrněný početí. Múza mě jednou políbí a já hned půjdu rodit myšlenky, co spasí svět. No jestli jste se už dostali někam za motýlky a kytičky, tušíte, že taková teorie je přinejmenším zpochybnitelná. Aby tohle dávalo smysl, museli by se lidi narodit a vyrůstat v bílym pokoji bez oken, bez nábytku, bez návštěv a kontaktu zvenčí. Teprv potom by mohla vzniknout opravdu originální myšlenka, tedy ničím neovlivněná, a – to mě na tom baví nejvíc – je docela možný, že někdo venku už s ní stejně dávno přišel. Abychom mohli vytvořit něco originálního, musíme nejdřív spojit věci, který už existujou. Najít spojení, který před náma nikdo jinej neviděl. Pokud to spojení před váma už někdo našel, je to taky v pohodě. A je v pohodě kopírovat. (Whaaaaat. Sundáváme bačkory a házíme je po Antošový!) Kopírováním se učíme. V renesanci přišel žák k malířskému mistrovi do dílny a tam deset let kopíroval. Kopíroval práce svého mistra a jiných mistrů. Kopíroval antiku, přírodu a všechno tak dlouho, až byl schopnej nakreslit to zpaměti. A tam pak začala jeho originalita. Nazvali byste teda Da Vinciho nebo Michelangela kopírkou? Bojový scény ze Star Wars jsou scény zkopírovaný z dokumentu o druhý světový válce. Kill Bill je skoro filmovej festival (Citizen Kane, The Searchers, Lady Snowblood, Gone in 60 Seconds, Sanjuro atd.). Jobs, Edison, bratři Wrightové, ti všichni vzali už existující myšlenku nebo projekt a našli chybějící spojení z venkovního světa. Na výsledcích teď stojí náš svět. A to myslim doslova, vždyť život vzniknul v momentě, kdy se začaly množit a kopírovat jednoduchý buňky. “Everything‘s a copy, of a copy, of a copy.” Už chápete, co tím ve Fight Clubu mysleli? Přestaňme se bičovat za neoriginalitu. Pojďme kopírovat tak, jak to svět ještě neviděl. Pojďme bejt jako real life meme, opravdu originální.

křížovka /

AUTOR: ZDENĚK BĚLOHLÁVEK

Dánský astronom Tycho Brahe pobýval a pracoval na dvoře císaře Rudolfa II., za jehož panování se Praha stala centrem vědy a kultury. Rudolfa fascinovala černá a bílá magie, ve městě se hromadila podivná temná energie spojující alchymisty různých národností a vyznání, ale pozor – ve vzduchu byla cítit smrt. Rudolfinskou dobu dobře vystihuje Brahův citát v tajence.

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

smartbox /

T EXT: ČESKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ, CERVENYKRIZ.EU FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

Kvíz ze základů mezinárodního humanitárního práva

Tzv. „zásada rozlišování“ znamená: a/ při útoku je vždy třeba rozlišovat mezi příslušníky vlastních ozbrojených sil a vojáky nepřítele b/ při útoku je vždy třeba rozlišovat mezi objekty a osobami vojenskými a civilními c/ při ošetřování raněných je třeba rozlišovat mezi raněnými civilisty a raněnými vojáky

2 3

Útok na civilní osoby neúčastnící se boje: a/ je přípustný jen tehdy, bylo-li včas před útokem učiněno varování b/ je bezvýhradně nepřípustný c/ je přípustný jen jako odveta, postupuje-li tak přes varování druhá strana

4 5

Zdravotnický pracovník označený červeným křížem v době konfliktu: a/ nesmí být ozbrojen b/ může být ozbrojen, ale smí zbraň použít jen k sebeobraně či obraně raněných, musí si sejmout ozn. červeného kříže

6 7 8 9

Civilní osoba, která se aktivně účastní boje: a/ je od toho okamžiku legitimním cílem útoku b/ může být zadržena, ale bez ohrožení jejího života c/ je legitimním cílem útoku, ale jen po dobu přímé účasti v bojové akci Osoba, která spolupracuje s hnutím odboje proti okupaci: a/ nesmí být za svou činnost stíhána soudem nepřítele b/ může být za svou činnost stíhána soudem nepřítele c/ může být deportována z okupovaného území

Útok na muniční továrnu: a/ je nepřípustný, pracují-li v ní civilní zaměstnanci b/ je přípustný jen tehdy, pracují-li v ní výhradně příslušníci ozbrojených sil c/ je přípustný i pracují-li v ní civilní zaměstnanci, ale v mimopracovní době Útok na školicí a rekreační středisko armády v týlu nepřítele: a/ je teroristickým činem, protože vojáci ve středisku se neúčastní útoku b/ je zcela legální c/ byl by legální jen tehdy, pokud by vojáci ve středisku byli ozbrojeni

c/ může být ozbrojen, ale zbraň může užít jen k sebeobraně nebo obraně raněných

Při plánování a provádění bojové činnosti zvolí velitel postup, který: a/ přinese nejmenší možné ztráty v řadách jeho jednotky b/ způsobí nejmenší možné ztráty na civilních objektech a osobách c/ vyžaduje nejmenší možnou spotřebu munice Má zadržený voják země, která vede útočnou válku, nárok na status válečného zajatce? a/ ano, má nárok, po ukončení bojů musí být propuštěn zpět do vlasti b/ ne, nemá nárok na status válečného zajatce c/ má nárok, po ukončení bojů bude propuštěn poté, co uhradí nebo odpracuje podíl na škodách válkou vzniklých

Zadržený bojovník, který odmítne sdělit při výslechu informace vojenského charakteru: a/ ztrácí nárok na komunikaci se svými blízkými b/ nesmí být nijak postižen c/ vystavuje se nebezpečí, že se nebude moci volně pohybovat po zajateckém táboře 1b, 2b, 3c, 4b, 5c, 6c, 7b, 8b, 9a, 10b

W W W.REDWAY M AG.C Z

vše o /

T EXT: DEREK BLASBERG, INTERVIEW PEOPLE FOTO: INTERVIEW PEOPLE, INTERVIEWPEOPLE.COM

EMMA WATSON Plachá rebelka

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

W W W.REDWAY M AG.C Z

vše o /

Stojíme na 23. ulici, na nástupišti trasy E newyorského metra a předstíráme, že jen tak zevlujeme, že nemáme co na práci. Šestadvacetiletá filmová hvězda, milovaná komunitou na 9 Gagu, královna dívčích srdcí od pěti let až nekonečno, Hermiona a princezna od Disneyho, taky multimilionářka, samozřejmě, se vedle mě pohupuje na špičkách starých adidasek. Hlavu má schovanou pod obrovskou kapucí obrovské mikiny, na zádech černý batoh a v něm kontraband, několik desítek kusů paperbackového vydání knihy Mom & Me & Mom od Mayi Angelou, podle Emmy nejlepší americké spisovatelky. Přijíždí vlak, nástupiště se zaplní horečným chvatem davu, ale pak se prostor vylidní, teď jsme tady skoro sami. Naše chvíle. Emma shazuje

batoh, rázně rozepíná zip a do připravených rukou mi strká výtisky. Rozběhneme se každý na jinou stranu a cpeme je všude – na lavičky, za lavičky, na stříšky telefonních budek tísňového volání, mezi kovové trubky vedoucí bůh ví kam. Rozhlížím se, kam rychle vrazit poslední tři kusy, nic nevidím, nemám moc času, po schodech sem míří nová dávka cestujících. V lehké panice je téměř zahazuju vedle odpadkového koše, ještě je nenápadně srovnám špičkou boty do komínku a vracím se na stanoviště. Vím, že mě sleduje několik kamer, ale snažím se zachovat tvář. Přijíždí metro, vlítneme do něj s až zbytečnou energií. Hystericky se smějeme. Páni, odpoledne s Emmou Watson!

K tomuto aktu mírné občanské neposlušnosti (současná situace totiž vyžaduje, abyste v newyorském metru kromě chůze z bodu A do bodu B nedělali absolutně nic) mě Emma vyzvala poté, co jsem jí mailem položil originální otázku, kterou určitě ještě nikdy neslyšela: Co dělá v soukromí, mimo filmový svět. Odepsala – a málem mi tím způsobila srdeční záchvat – ať přijdu v úterý ve čtyři na 23. ulici, že mi to ukáže. Cestu tam si nepamatuju, tak hluboko jsem se ponořil do úvah, jestli je to prank od kolegů z redakce nebo jestli Emmě někdo hacknul mail. Ale byla tam. Fakt tam stála, z hloubi kapuce na mě zamrkala očičkama a zvesela pronesla: „V soukromí jsem něco jako ninja.“

hlavně s tátou. Naše nejlepší momenty...“ Její rodiče se rozvedli, když byla malá. Zhluboka se nadechne a pokračuje: „Každý den mi před spaním četl. Byla to nejlepší část dne. Měnil hlas podle postav, dělal obličeje, někdy dramaticky vyskočil a udělal nějaký postoj, gesto. Smáli jsme se, nikdy jsme si nebyli tak blízko. Já jsem pak dospívala na filmovém place a kdykoliv se mi stýskalo, vzala jsem si knížku a četla ji v duchu tátovým hlasem. Ulevilo se mi. A když jsem se vrátila zpátky do školy, knížky byly vlastně to jediné, co jsem měla s dětmi ve třídě společné. Povinná četba, jediný společný zážitek, o kterém jsme se mohli bavit. A pak dál v životě... Knížka je únik před realitou, nenáročný přítel. Spolehlivý, vždycky po ruce.“ Říkám Emmě, že jsme se kdysi už jednou setkali. Asi před deseti lety v Paříži na Fashion Weeku, tenkrát byla ještě teenagerka, zrovna točila čtvrtý díl Harryho Pottera a sem si odskočila na svou první přehlídku pro značku Chanel. „Jo, to byla velká věc! Já do té doby nakupovala jenom v obchoďáku a šaty na filmové premiéry jsem si musela půjčovat od tátovy ženy!“ směje se. Počkat, copak nebyla bohatá? „Papírově ano, ale konečné vyúčtování a proplacení honorářů trvá u tak velkých projektů dlouho. Celé roky.“ Míchám kávu a vzpomínám na to plaché děvče, se kterým jsem tenkrát prohodil dvě tři věty pro časopis Vanity Fair. Říkala něco jako: „Paříž je můj domov. Narodila jsem se tady. Jsem francouzská dcera britských rodičů,“ klopila u toho stydlivě oči, jako by pochybovala, jestli odpovídá správně. „Často jsem si říkala, že se na tuhle práci vůbec nehodím.“ „Myslíš na herectví? Nebo na modeling?“ „Na oboje. Jsem moc vážná, všechno beru moc vážně a to se tam prostě nehodí.“

Hra na imaginaci V jedenácti letech se stala globální hvězdou, troufám si tvrdit, že na této planetě není moc dětí, které neznají chytrou Hermionu Grangerovou. „Nejdřív jsem si to neuvědomovala, ale s natáčením každého dalšího filmu jsem si říkala, že buď už blázním, nebo jsem to fakt celá já. Do role jsem vklouzla tak pohodlně jako do starého pyžama.“ Minulý měsíc se vrátila na plátno jako princezna Belle v Disneyho pohádce Kráska a zvíře, vlastně akčním muzikálu s obrovským rozpočtem, kde kromě hraní i zpívá, a který zlomil všechny dosavadní rekordy v počtu zhlédnutí traileru (to máme 127 milionů během prvních čtyřiadvaceti hodin). Desetiminutový projev o genderové rovnosti, který přednesla v OSN, zhlédlo skoro osm milionů lidí. To je, když uvážíme téma, něco jako zázrak. Teď tady jen tak stojí a dokonale splývá s všední newyorskou masou. Tak nenápadná, že do ní dokonce párkrát vrazí nepozorní chodci. „To je taková slaaaaaast, když mě nepoznávají, když nechtějí fotku a dokonce ani neřeknou promiňte!“ šklebí se spokojeně. Věřím, jsem taky rád. Odhalení by znamenalo konec dnešní mise. A my chceme pokračovat, máme ještě nějaké knihy. Scházíme znovu do metra, zase stojíme na nástupišti a čekáme na vlak. Emma se vrhá do poloprázdného vagonu, hodí na sedačku výtisk a šup, jedním skokem je zpátky venku. Přes okenní sklo pozorujeme mladíka, který po knize překvapeně hmátne. Hledá nás pohledem, naše oči se na vteřinu střetnou, dveře se zavírají a vlak unáší mladíka do černého tunelu. Škoda, že neuvidím jeho výraz, až na první stránce najde věnování s Emminým autogramem. Ale to je součást hry. Hry na šíření slova a hry na imaginaci. Mám Emmu rád. Pokec v kavárně Sedíme v obyčejném coffee bistru, prázdný batoh visí splaskle přes plastovou židli. Emma už nemá na hlavě kapucu, ale obří pletenou čepici a sluneční brýle. Je nenalíčená a bledé rty má trochu suché. Mluvíme o čtení, proč ho považuje za posvátné. Evidentně v tom je namočený Harry Potter, ale dozvídám se i něco méně známého. „Čtení mám spojené

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

Osm celovečerních filmů v jedné roli. První v době, kdy jí ještě padaly mléčné zuby, poslední jako dva roky plnoletá, dospělá žena. Není to sranda. Když Bradavický Expres dojel na konečnou Po celé dospívání neznala nic než natáčení. A jak se blížilo velké finále, Emma se smála a mluvila čím dál míň. „Na premiéře posledního dílu jsem šla z červeného koberce rovnou na záchod. Dívala jsem se na sebe do zrcadla, měla jsem na sobě pořádnou vrstvu make-upu a velké těžké šaty.

W W W.REDWAY M AG.C Z

vše o /

Opřela jsem se o umyvadlo a zeptala se nahlas: Kdo to je? Nepoznávala jsem se, je to těžké vysvětlit, taková chvilková, za to absolutní ztráta identity. Vyděsilo mě to. Co teď, když už nebudu Hermiona? Tolik let jsem jí byla, stala jsem se jí, splynuly jsme v jedno. Kdo je vlastně Emma?“ Dívá se na mě tázavým pohledem, jako by čekala, že mávnu rukou stylem tvoje starosti a peníze bych chtěl mít. Jenže já to chápu. Osm celovečerních filmů v jedné roli. První v době, kdy jí ještě padaly mléčné zuby, poslední jako dva roky plnoletá, dospělá žena. Není to sranda. Moc lidí neví, že se v roce 2009 přihlásila na Brownovu univerzitu a do Hollywoodu se nemínila už nikdy vrátit. „Role Hermiony byla jako výhra v loterii. Říkala jsem si ale, že s tím člověk přece nemůže vystačit věčně.“ Když si filmové hvězdy stěžují, jak je těžké být slavný, nabízí se otázka: Tak proč točíte další filmy? Obvykle se urazí. Emma takovou otázku položila sama sobě nesčetněkrát. „Přemýšlela jsem, proč to dělám, když vím, že nezapadám, že se mezi ně nehodím. Je to kvůli penězům? Je to proto, že se to ode mě očekává? Jsem ohleduplná a nechci přivést celý projekt do problémů, které by určitě nastaly, kdybych nechtěla Hermionu hrát? Proč nejsem šťastná, když podle ostatních mám všechno? Nejdřív jsem se v tom vůbec nevyznala, byla to velká vnitřní bitva, ale nakonec jsem se se sebou smířila. A vytvořila si nová pravidla pro život v tomto bláznivém světě.“ Pravidla Nedělá s fanoušky selfíčka. Místo toho nabídne autogram nebo, když má čas, i krátký pokec. „Nemůžu rozhazovat svoje fotky po všech sociálních

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

sítích, aby každý věděl, kde jsem byla před deseti minutami, s kým, co jsem měla na sobě, a kam jdu teď. Jediný, komu neřeknu ne, jsou malé děti. A dospělí fanoušci se kupodivu nezlobí, když se odmítnu vyfotit. Usmějí se, vezmou si autogram, poděkují.“ Namítám, že hvězdy jako Reese Witherspoon nebo Sarah Jessica Parker nadšeně pózují s fanoušky na ulici a tím, kam se fotky dostanou za pět minut, si vůbec nelámou hlavu. Emma vzdychne a zamumlá, že to je něco jiného. „A co jiného?“ „Harry Potter změnil život milionům lidí. Doslova. Někteří si nechali naše obličeje vytetovat na tělo. Jiní dávají svým dcerám jméno Emma Hermiona. Od jedenácti let jsem měla tolik stalkerů, že už to ani nepočítám. Prosby, vyznání lásky, žádosti o ruku, vyhrožování a urážky po telefonu, mailem, poštou. Lidi od filmu mi radili, ať si promluvím s Natálií Portman nebo Kate Winslet, že v tom umějí chodit a můžou mi pomoct. A já neříkám, že o tom nic nevědí, ale tenkrát ještě nebyly tolik ve hře technologie, sociální sítě a tak.“ Když Emma studovala na univerzitě, zašla se podívat na fotbalový zápas. Univerzitní časopis The Harvard Voice vypravil desítky stalkerů, kteří ji sledovali krok po kroku a v reálném čase tweetovali o každém jejím pohybu. Celý stadion brzy zíral jen na ni, diváci se drali nahoru tribunami k jejímu sedadlu a ona, bez ochranky, jen s lahví vody v ruce, kvapně vyklízela pole. Na oslavě svých osmnáctin našla pod autem fotografa, který čekal, až bude nastupovat, aby vyfotil, co má pod sukní. Pravděpodobně by se nechal i přejet. „Velké poučení! Když jsem si

kupovala dům, dělala jsem to přes Skype. Nikdo nevěděl, kdo jsem, nikdo nemohl nic prozradit. Samozřejmě netrvalo dlouho a paparazzi byli opět za každým květináčem. Pro mě není soukromí nějaký abstraktní pojem, ale velice reálný stav.“

Jsem moc vážná, všechno beru moc vážně a to se u filmu prostě nehodí. S kým chodí? „Chodíš teď s někým?“ (Připadám si trochu slizce, na druhou stranu se neptám jen jako rutinní sběratel drbů. Před chvílí jsme spolu zažili adrenalin v metru, teď sedíme a pijeme kafe jako staří známí, máme už nějakou společnou historii, ptám se tedy tak, jak by se teď na mém místě zeptal každý.) „Jo, ale nechci o něm mluvit.“ „Internet říká, že se jmenuje Mack, je hezký a pracuje v Sillicon Valey.“ „Hele, trvám na tom. Nebudu odpovídat na otázky o mém partnerovi.“ „Proč?“ „Protože to přivolá další zástupy slídilů kolem mého domu.“ A opřená do židle po chvíli dodá: „V Hollywoodu se to, s kým chodíš, běžně využívá k reklamě na nový film. Kdybych já byla můj kluk, upřímně bych nenáviděla každého, kdo mě něčemu tak ponižujícímu dobrovolně vystaví. Nechtěla

W W W.REDWAY M AG.C Z

bych být součástí takového cirkusu. Přece nejsme spolu proto, abychom promovali nějaký film, ne?“ Na vysoké a na krátko „Když jsem si na univerzitě nechala ostříhat vlasy, cítila jsem se nejvíc sexy v mém životě.“ Jasně, na to člověk nemusí být Freud, aby to pochopil. Ale bude to na útěk před Hermionou stačit? „Ne. Musela jsem toho udělat daleko víc. Začala jsem meditovat a cvičit jógu. Teď už ji dokonce učím, získala jsem certifikát. („Typická Emma,“ řekl mi později filmový producent David Heyman, který se podílel na všech dílech potterovské ságy. „Nestačí jí jen něco dělat, musí do toho proniknout a ovládnout to.“ - „Myslíš jako Hermiona?“ zeptal jsem se slabým hlasem.) Emma se pár let důsledně vyhýbala Hollywoodu a pokud točila, tak jen malé nezávislé filmy pro radost. Odmítala i nabídky kosmetických firem a módních návrhářů, aby se stala tváří této nebo tamté značky. „Děláš velkou chybu, říkají vždycky. A já na to: Ale lidi, hej! Vždyť já přece musím zítra ráno do školy!“ Nabídku OSN, aby veřejně promluvila ve prospěch genderové rovnosti, ovšem přijala. „Jsem feministka. Dřív mě slova jako patriarchát, imperialismus a feminismus děsily. Bála jsem se je používat, abych nevypadala příliš radikálně, abych k sobě nepřitahovala ještě víc nežádoucí pozornosti. Teď už se nebojím. Feminismus je slovo, které na sebe za svou historii nabalilo mnoho ošklivých významů. Byla bych ráda, kdybychom si ho my ženy vzaly zpátky, to je takový můj cíl, osobní dobrovolný úkol, na kterém pracuju.“

téma /

A RT: JAN ŠRÁMEK (VJ KOLOUCH), BEHANCE.NET/VJKOLOUCH

OSMDESÁTKY

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

W W W.REDWAY M AG.C Z

téma /

T EXT: M. OVERSTREET FOTO: PROFIMEDIA.CZ

NEDOCENĚNÉ OSMDESÁTKY Osmdesátky jsou vedle šedesátých nebo devadesátých let nespravedlivě přehlíženou popelkou. Mrkváče, plísňáky, vycpaná ramena, céčka, Michal David a hair metal si nezaslouží nic než posměch a opovržení, ale to přece není všechno. V osmdesátkách došlo k několika převratným změnám, které určily podobu světa, ve kterém dnes žijeme. A to doslova. Tady je mých Top Five. Jobsův sen o počítači v každé rodině Technologická revoluce. Kdyby Steve neuskutečnil vizi, že počítače patří do rukou všeho lidu, a ne jen vyvolené hrstce vědců, nevím, co byste dnes dělali, jak byste se vymezovali vůči starší generaci. Ti nejtvrdší z vás by si možná amputovali poslední článek malíčku, i takové prognózy sociologů jsem četla. Nebo by vám stačil starý dobrý rokenrol. Bez rozšíření počítačů a internetu by dnes byla hudba pořád tak drahá, že i poslední vrátný od Warner Bros. by jezdil každé dva roky v novém mercedesu. Za vaše krvavé peníze, protože jediná možnost, jak se dostat k nové desce, je zakoupení cédéčka, případně jeho zkopírování na kazetu. S naplněním Jobsova snu se svět proměnil tak radikálně jako dosud nikdy. Král popu je mrtev a jiného mít nebudeme, královna v důchodovém věku pomalu dosluhuje. Až odejde, na stvoření nové Madonny nebude mít hudební průmysl sílu. Ztratil svou moc, je v posledním tažení, hudby zadarmo je tolik, že už ji, přesyceni, ani nechceme. Každá doba má svoje lidi. Ti dnešní už nejsou z tohoto světa, přicházejí z virtuální reality, z matrixu. Nebýt Jobse, měli byste dnes spoustu času na čtení románů a poezie, v zadní kapse levisek nosili průkaz filmového klubu a hodně chodili do přírody. A já bych psala na psacím stroji, na němž nejdou mazat slova, přesunovat celé odstavce a vkládat citace, tabulky, grafy. Žili a studovali bychom bez Googlu a Candy Crush Ságy. A nič také ako „Netflix and chill“, milé děti. Zkušenost s Černobylem První a bohužel ne poslední důkaz, že ještě docela nerozumíme jaderné energii a neumíme ji ovládat. Long story short: Černobylská elektrárna byla uvedena do provozu bez vykonání několika důležitých testů. Jedním z nich byla zkouška nouzového chodu turbíny. Když na reaktoru dojde k poruše, musí turbína vyrábět elektřinu ještě 45 vteřin, aby stále poháněla chladicí čerpadla, regulační a havarijní tyče, osvětlovala velín a umožňovala ovládat velicí pult. Pak teprve naskočí záložní zdroje energie. K této důležité zkoušce dochází 25. dubna 1984, za plného provozu elektrárny. Inženýři vypínají systém nouzového chlazení reaktoru, aby se nespustil během testu. V tu chvíli také přichází politická žádost od kapitánů sovětského průmyslu: Blíží se 1. máj, továrny potřebují dohnat výrobu a splnit plán. Může být test o devět hodin odložen? Ano, může, obsluha ovšem zapomene znovu zapnout nouzové chlazení. Během odkladu se ukazuje, že výkon reaktoru je z nějakého důvodu nestabilní a klesá pod bezpečnou úroveň. Obsluha, místo aby zjistila příčinu,

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

zapojuje přídavné oběhové čerpadlo a doufá, že tak výkon zvýší. Nezvýší, naopak se ještě víc snižuje. Za normálních okolností by naskočily automatické havarijní systémy a zastavily reaktor, ať už by se v něm dělo cokoliv. Jenže ty jsou už od včerejška odpojeny. A test začíná. Operátoři uzavírají přívod páry do turbíny. Tím se sníží průtok chladicí vody a roste její teplota a tlak. S rostoucím množstvím páry se zvyšuje rychlost štěpné reakce, která dále zvyšuje teplotu, a tím i množství páry. Více páry znamená ještě rychlejší reakci, výkon reaktoru náhle začíná prudce růst a katastrofa se neodvratně blíží. Operátor Leonid Toptunov tiskne zvláštní vypínač havarijního odstavení. Test běží již 36 sekund. Výkon reaktoru dosahuje stonásobku maximálního výkonu. Regulační tyče, které mají reaktor zastavit, se zaseknou, nebyly totiž nikdy nastaveny do správné polohy. Palivové trubice se působením zvýšeného tlaku páry deformují. Test běží již 56 sekund. Tlak v reaktoru je tak vysoký, že praskají palivové články a úlomky padají do chladicí vody. Ta se mění v páru, tlak v trubkách roste a ty praskají. Výbuch páry zvedá tisícitunové ocelové víko reaktoru – první exploze. Z reaktoru začíná unikat radioaktivita, do jeho vnitřku proudí vzduch, který zapálí grafit. Kov palivových trubek reaguje s vodou, vzniká tak vodík a vybuchuje – druhá exploze. Hořící trosky reaktoru letí do vzduchu a dopadají na střechu sousedního třetího bloku jaderné elektrárny. Reaktor je zničen.

V OSMDESÁTÝCH LETECH SE STALO TOLIK DŮLEŽITÝCH VĚCÍ, ŽE JE NEMŮŽEME ODBÝT NEVKUSNOU MÓDOU A HITY MICHALA DAVIDA Vedoucí směny Akimov vykřikuje: „Všechno je v pořádku, nemáme žádné problémy!“ Ostatní se domnívají, že vypukla třetí světová válka a elektrárna je pod útokem Američanů. V panice pobíhají sem a tam, zatímco horké trosky reaktoru dál taví beton a razí si cestu do zásobníku vody pod reaktorem. Únik radioaktivity je obrovský, svět o něm ale nic neví, SSSR o havárii neochotně informuje až 28. dubna: „Situace je stabilní, vlastně se skoro nic nestalo.“ Na 1. máje jsou všichni pracující v ulicích a velebí Sovětský svaz. Koncentrace radioaktivity ve vzduchu je stále obrovská. Vítr ji odnáší směrem k Československu.

Nová tvář feminismu V šedesátých a sedmdesátých letech odmítaly americké feministky vše, co ženu zotročuje a dělá z ní bezmocnou loutku v rukou mužů. Vysoké podpatky, podvazkový pás, podprsenka a červená rtěnka patří na smetiště dějin. Mezi zbraně, které zničí patriarchát, patří těžké vojenské boty, neoholené podpaží a přírodní krása. Hle, žena taková, jaká je! Miluj ji, nebo nech být, ona se nadále nebude podřizovat mužskému diktátu krásy. Francouzské feministky si klepou na čelo. Vzdát se parfémů Coco Chanel, krajkových punčoch a cigarety v rudě nalíčených rtech? Nikdy. Američanky se zlobí, francouzské sestry jsou málo uvědomělé. Nakonec to řeknou nahlas a otevřeně: „Jste děvky!“ Francouzky se uzavřou do uraženého mlčení, které by mohlo trvat navždy, kdyby se neobjevila Madonna.

Feministka, která se ženských zbraní nezbavuje, naopak z nich sestrojí plnou polní. Použije vše od platinového přelivu Marilyn Monroe přes korzet se špičatou podprsenkou až po opasek s výsměšným nápisem na sponě: BOY TOY. Tady je. Madonna, zdánlivě hračka pro kluky. Ve skutečnosti je to ona, kdo tady diktuje, ať už to jsou dosud neslýchané požadavky a podmínky hudebnímu průmyslu, nebo postavení ženy ve společnosti. Tím udělá pro feminismus víc než všechny feministické příručky a demonstrace světa. A taky pro gaye, pro černé gaye a dokonce i pro černé HIV positive gaye. O jejím vlivu na současnou tvář feminismu se dneska píšou diplomové práce. Americké a francouzské sestry k sobě opět našly cestu. V představě některých mužů sice stále přetrvává představa feministky coby zanedbané chudinky s neoholenýma nohama, ve skutečnosti ale takovou nikdo z nich v životě neviděl. Kromě toho můžeme Madonně poděkovat za několik tracků, bez nichž žádná party není party. Lucky Star, Vogue a Hung Up. Nebo Holiday, Ray Of Light a Girl Gone Wild. Jak kdo chce. Zdá se androidům o elektrických ovečkách? Osmdesátkovou science fiction dosud nic nepřekonalo. Terminátor, Blade Runner, Vetřelec, Star Wars, E. T., Total Recall, kde bychom dnes byli bez těch přesvědčivě temných světů, v nichž člověk svádí úchvatné bitvy za staré dobré ideály humanismu? Pohled na hrozivě rozevřené kovové čelisti vetřelce je pohled lidstva do vlastního chřtánu, pokud by se někdy tak zapomnělo, že by ztratilo lidství, které můžeme shrnout do jednoduché definice: Vůle být dobrý, soucitný a odvážný. Dělat věci správně i za cenu ztráty osobního pohodlí. Pořád se na to díváme. Technologicky zastaralé efekty jsou k smíchu, a stejně to k nám mluví. Pořád se nám líbí být rytířem Jedi a pořád fandíme Johnu Connorovi, aby porazil Skynet. Pátá pozice Nejdřív dvě slova: Metallica a Slayer. V osmdesátých letech se zrodil thrash metal. Lidstvo by samozřejmě přežilo i bez něj, ale stejně díky. Našli jsme v tom zábavu, a když jsme se ponořili dostatečně hluboko, narazili jsme i na nějaké to ryzí zlato. Kluci, co vypadají jako nezaměstnaní recidivisté alkoholici, jsou ve skutečnosti hoši se zlatým srdcem, nejhodnější chlapci ve městě se smyslem pro rodinný život. (Kerry King ze Slayer nazývá metalové fans rodinou. Metalová rodina, hokejová rodina, tihle týmoví hráči mají podezřele podobný slovník.) Sociální spravedlnost, tolerance k odlišnému, sympatie k outsiderům, to je thrash metal ideologie v kostce. Pak tady máme perestrojku a začátek konce socialistického bloku. Rozumný Gorbačov vidí, že Západem uzbrojený Sovětský svaz již nelze řídit. A jestli vás to zajímá, tak hodně lidí cinkalo klíči a mrzlo na Letné taky kvůli tomu, že milovali rokenrol, džíny, dlouhé vlasy, číra nebo jiný životní styl a chtěli si ho užívat bez obav, že je za to zmlátí policie. Toužili po materiálním blahobytu, ať už to byl skateboard, mercedes, nebo nejnovější stereo věž, po možnosti toulat se po světě, chodit svobodně do kostela nebo k volbám.

Amatérský fotograf Ryan Field z Jižního Sussexu navštívil roku 2013 uzavřenou oblast Černobylu. Objevil tam i toto nepochopitelné zátiší.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Letem světem V osmdesátých letech jsme se díky očkování celosvětově zbavili pravých neštovic, poprvé v historii se stala prezidentkou žena (na Islandu), agenti francouzské tajné služby potopili loď Greenpeace Rainbow Warrior, přičemž přišel o život jeden z aktivistů, a událost tak přerostla ve skandál světových rozměrů. Francouzi měli co dělat, aby v ulicích uklidnili energické protesty mládeže, která se sem sjela z celé západní Evropy. Princ Charles si vzal Dianu, která rozvířila po staletí klidnou hladinu britské aristokracie a stala se popkulturní ikonou. IRA začala v Londýně s teroristickými útoky, raketoplán Challenger explodoval 73 vteřin po startu a všech sedm členů posádky zahynulo. Sovětský svaz napadl Afghánistán, Usáma bin Ládin založil teroristickou skupinu al-Káida a Trent Reznor zase Nine Inch Nails.

téma /

T EXT: M. OVERSTREET FOTO: JAN JINDRA, ATELIÉR REKLAMNÍ FOTOGRAFIE, FAKULTA MULTIMEDIÁLNÍCH KOMUNIKACÍ UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ

SILVESTRY V HOTELU JALTA Jan Jindra je fotograf, kterému v nakladatelství BiggBoss nedávno vypravili pěknou knížku s názvem Osmdesátky. Do grafiky a celkového uspořádání zasahoval Vladimír 518, což je taková záruka kvality, že ještě než to člověk vidí, už ví, že to bude paráda. Devadesát devět vyhroceně ironických fotek rozdělených do několika tematických celků (např. Chalupáři, Přijímač, Jídelní a lůžkové vozy), je dokumentem života pracujícího lidu tehdejšího Československa. Nejstrašidelnější jsou asi silvestrovské oslavy v hotelu Jalta, kde Jindra

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

použitím tvrdého blesku ještě zdůraznil ubohost komunistické zábavy. „Obyčejný člověk“ na fotografiích ničím nepřipomíná ušlechtilé hrdiny ze socialistických televizních seriálů, podobá se spíš Dobbymu z Harryho Pottera. Je také tak směšný, až vzbuzuje sympatie a lítost. Porovnání života na Jindrových fotkách s osmdesátkami v okolním civilizovaném světě je bolestivé. Stydíme se, i když za nic z toho nemůžeme.

W W W.REDWAY M AG.C Z

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

W W W.REDWAY M AG.C Z

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

W W W.REDWAY M AG.C Z

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

W W W.REDWAY M AG.C Z

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

W W W.REDWAY M AG.C Z

smartbox /

T EXT: JIŘÍ BEJČEK FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Záchytka

Projít peklem, a ještě si za to zaplatit Něco mezi blázincem, nemocnicí a policejní stanicí. Teoreticky stačí fakt málo, aby tam kdokoli z nás skončil. Být ve špatnou chvíli na špatném místě? Ne, spíš pít špatné věci se špatnými lidmi. Proč není noc na záchytce zábava a jak si dát pozor, abyste to místo radši nikdy nepoznali? Ptali jsme se za vás zkušenějších.

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

„Podrobit se ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace.“ Tak zní právní definice přespání v jednom z nejhorších a zároveň nejdražších ubytovacích zařízení, které za svůj život můžete navštívit. Zajistit si v něm nocleh není vůbec složitá záležitost. Stačí se pořádně opít a chovat se tak, že jste nebezpeční okolí nebo sami sobě. Lidově se tomu říká „dělat bordel“. No a pak – jak rapuje Gumbgu – „vidíš maják a zrazu máš po nápadoch“. Vytáhnout občanku, dýchnout do alko testeru a zkusit nepozvracet strážníkovi boty. Smůla. I přes kvalitní herecký výkon à la „jsem fakt střízlivej, jenom moc veselej“ se zázrak nekoná. Ani střízlivej, ani veselej, na záchytce zavřenej Pozor, na to, aby vás odvezli, stačí alkoholu v krvi docela málo. Své o tom ví Kuba, fotbalový fanoušek. Po zápase se to podle jeho slov „nějak zvrtlo a spolu s dalšími lidmi ze stadionu jsme byli předvedeni na stanici. Tam mi během výslechu naměřili 1,1 promile. Kvůli tomu jsem podle jejich slov nemohl podepsat protokol, protože bych ho druhý den mohl zpochybnit,“ vypráví. To ale nedává úplně smysl. Množství 1,1 promile spadá z šesti vědecky pozorovaných stadií opilosti teprve do druhého, které se označuje jako opilost mírná. Ačkoli byl Kuba jen „v náladě“, skončil na záchytce. A protože byl docela fit, měl vzácnou příležitost všechno vnímat a zapamatovat si detaily. „Na příjmu se mnou jednali nadřazeně, chvílemi to hraničilo až s ponižováním.“ Následovala další dechová zkouška a diktování doplňujících informací. Tentokrát už jen ve spodním prádle. „Odpovídat skoro nahej je nepříjemný. Pak mi všechny věci zabavili a přišel čas se ubytovat.“ Pokojem se na záchytce rozumí ostře osvětlená sterilní vykachličkovaná místnost. „Něco mezi nemocnicí a blázincem. Aby toho nebylo málo, čekal tam na mě spolubydlící. To mě fakt znejistilo.“ Měl ale štěstí, narazil jen na dalšího fotbalového fanouška. Ten na tom ovšem byl o poznání hůř. „Když jsem se zeptal, komu fandí, jen pokýval hlavou a spadl zpátky na matraci.“ Stejné lůžko čekalo i na Kubu, a to na druhé straně zamřížovaného apartmá. Matrace potažená silným igelitem a povlečená tvrdým plátnem neslibuje nejpříjemnější spánek. Pacient fasuje jen peřinu, protože „polštářem bych se prý mohl pokusit o sebevraždu. Udusit se. Jak, to jsem doteď nepochopil.“ Odpad společnosti Po celou dobu pobytu se ostré a nepříjemné světlo nezhasíná. Usnout za střízliva je podle Kuby nadlidský výkon. „Až tam jsem začal litovat, že jsem se doopravdy neopil. Kromě světla člověka budí i kapající voda v tureckých záchodech nebo, a to je horší, zvracející spolubydlící.“ Když už skoro usínal, vyrušila ho ještě preventivní kontrola od doktora. Ani u něj se nesetkal s pochopením. „Asi jsem měl počítat s tím, že se ke mně budou chovat jako ke spodině společnosti. Světlo a celková atmosféra ti prostě nedovolí spát. Nejhorší na tom všem je ta nevědomost času. Nikdy v životě jsem se tak netěšil na příjezd policajtů. Věděl jsem, že pak už bude po všem.“ A policie ráno skutečně přijela. Kuba podepsal protokol a přijal účet za nocleh: čtyři tisíce korun se splatností do dvou týdnů. „Hotel all inclusive. V ceně byla ale jenom sklenice vody vedle postele.“ Holky to maj blbý Nejde jen o absurdně vysoký poplatek za přespání. Každý, kdo se probudí v protialkoholní záchytné stanici, si mimo té klasické projde ještě pořádnou morální kocovinou. O to se přičiní právě zřízenci, sestry a doktoři, kteří to svým klientům dávají hezky sežrat. Na záchytce končí samozřejmě i ženy. Třeba Markéta, jejíž máma, což je paradox, dělá na jiné záchytce sestru. „Často mi vyprávěla, že tam doslova válčí s agresivními opilci. Několikrát jí přes mříže vyhrožovali smrtí a konflikty musela občas řešit i policie. Nic moc,“ popisuje. O to větší překvapení pro Markétu bylo, když se jednoho dne sama na záchytce probudila. „Asi ten nejhorší pocit v životě. Místní sestřička se ke mně chovala fakt moc zle. A to i přesto, že jsem se snažila být slušná a dát jí najevo, že na záchytce jsem poprvé a naposledy.“ Záchranáři, co jezdí se sanitkou, se obvykle vyjadřují takto: „Když vezeme

W W W.REDWAY M AG.C Z

mladou holku, která přebrala někde v klubu, je nám jí už dopředu líto tak, že bychom si ji radši vzali domů. Víme, co ji čeká. Ponižování, možná okradení, vždyť opilci si přece nepamatují, co kde ztratili, a bohužel nelze vyloučit ani sexuální obtěžování. Na druhou stranu si vždycky říkáme, přece tam nepřišla a takhle se nezřídila sama. Kde jsou všichni? Proč je teď sama někde na ulici takhle zbědovaná? Rád bych mladým lidem vzkázal: Když jdete s partou ven, vezměte jeden za druhého zodpovědnost. Zdá se mi, že už nevíte, co to je. Když vy nejste ochotni postarat se a zaručit za své kámoše, kdo se postará a zaručí za vás?“

Účet za slovní ponižování a noc na tvrdém kavalci pod ostrým světlem: čtyři tisíce korun se splatností do dvou týdnů Na záchytce nejste pánem svých věcí A to ještě není nic proti tomu, co zažil Petr. „Když jsem se ráno probudil, začal jsem trochu zmatkovat, že nemám svoje věci. Sestra opáčila, že mi všechno dali do úschovny včetně kalhot, které jsem si pomočil,“ vypráví. „Blbost! Myslím, že mi je v rozkroku polili vodou, abych se ráno víc styděl. Takového člověka plného studu a výčitek personál lépe zpracuje.“ Petr se dožadoval vrácení svých věcí marně. Čekalo ho ještě kolečko po budově. Snídaně, podepisování papírů a podobně. „Nic jsem ani nečetl, chtěl jsem být co nejrychleji pryč,“ vzpomíná. Mobil, klíče a peněženku dostal prakticky až při odchodu. Samozřejmě i s obálkou, kde byly všechny papíry k uhrazení pobytu. „Mobil jsem měl vybitý a v peněžence dvě stovky, což mi přišlo podezřele málo. Nemohl jsem ale nic namítat. Nevěděl jsem jistě, kolik peněz jsem u sebe měl, když mě hospitalizovali. A i kdybych to věděl, jak bych to asi dokázal?“ Na začátku byl Rus První záchytky vznikly podle historiků na začátku 20. století v Rusku. Do povědomí vyspělého světa je ale dostal až český psychiatr Jaroslav Skála, který založil první záchytku moderního druhu na světě. Stalo se tak 15. května 1951, no a tři dny na to už vítal prvního klienta. Byl jím, ironií osudu, námořní inženýr z Ruska. Rozdíl mezi ruským a českým typem stanic byl výrazný. Zatímco na Východě šlo skutečně jen o zachycení opilého jedince, v Československu mu byla ráno po vystřízlivění nabídnuta i pomoc. Důraz byl kladen hlavně na prevenci. Skála, jako významný specialista na léčbu závislostí, nabízel problémovým pacientům rovnou ústavní léčbu. Po zkušebním čtvrtroce se první záchytka v Praze se sídlem u Apolináře osvědčila. Začaly vznikat další, a to nejen v naší republice. Například stanice v americkém St. Louis má přímo ve své zakládací listině zmínku o pražské předchůdkyni. Dnes šestnáct českých záchytných stanic plní spíš roli „blázince na jednu noc“ než moderní zařízení s důrazem na prevenci. Společně s Poláky jsme taky posledním národem, který tuto krutou zábavu provozuje. Všude ve světě už si s opilci dokáže poradit policie a lékaři. Ano, dokonce i v Rusku! No a jak se vyhnout noci v tomto all inclusive hotelu? Osvědčených rad existuje několik: Straight edge: Nepiju vůbec nic a je mi dobře i večer, i ráno. Je mi vlastně dobře pořád a moje peněženka taky slaví. Vždy s mírou: Míra s malým m, samozřejmě. Dám si třeba pivo na koncertě. Zbytečně se nehrnu do zběsilého panákování nebo exování čehokoli za účelem oslnění barmanky s hezkýma očima. Stejně nemá zájem. Jeden za všechny, všichni za jednoho: Když už mám jednou začas chuť se opít (se mi narodil synovec, žejo!), tak k tomu mám vždy dobrou partu. Pravděpodobnost, že se všichni dostanou do stavu totální agonie, není vysoká. Pokud usnu na chodníku, kamarád mi má pomoct, ne mě fotit na Facebook nebo mě tam, nejdej bože, nechat jen tak ležet.

smartbox /

T EXT: M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV

Spolecnost chce podekovat mladým lidem.

Nemáte to být náhodou vy? Gratias Tibi znamená latinsky „díky tobě“. Není kolem vás někdo, kdo by si takový dík zasloužil? Možná jste to vy sami, nominujte se, je pravděpodobné, že nikdo jiný to za vás neudělá.

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

Ocenění uděluje neziskovka Člověk v tísni s partnerskými organizacemi proto, aby dala mladým lidem najevo, že společnost si jejich aktivit váží, že má smysl to dělat. Vítězům zaplatí krátkou studijní cestu do zahraničí (Brusel, Štrasburk a další) a finančně podpoří jejich projekty. Pokud znáte šikovné mladé lidi, kteří jen nesedí a nenadávají, jak se máme špatně, ale svým příkladem pozitivně ovlivňují nejbližší okolí, nominujte je. Přihlášku může vyplnit kdokoliv v jednoduchém formuláři na gratiastibi.cz. Čas máte do konce března.

Zvláštní uznání poroty získal mediálně známý šestnáctiletý občanský aktivista Jakub Čech. Zajímá se o veřejné dění a v rodném Prostějově důsledně sleduje kroky tamních politiků, které už několikrát usvědčil z porušení zákona. Za to ho nazývají udavačem a psychicky narušeným bláznem, pochopitelně. My máme Jakuba rádi. „Bylo mi potěšením zjistit, kolik zajímavých projektů mladí lidé jako já dělají, a je dobře, že o tom je nějaké povědomí,“ řekl o ceně Gratias Tibi.

Ideální kandidát Ocenění se uděluje ve třech kategoriích – základní školy, střední školy a mladí lidé do 30 let. Zaměření aktivit se meze nekladou, může jít třeba o snahy za čistší životní prostředí, osvětové kampaně, pořádání charitativních akcí, oživení zanedbaných veřejných prostor, pomoc potřebným atd. Jediné omezení je věk.

Mladí lidé nejsou zkažení „Média referují o mladých lidech často jen negativně. Mnohdy také zaznívá názor učitelů a starší generace, že jsou pasivní a zajímají se jen o sebe. Ale Gratias Tibi je důkazem, že to není pravda. Spoustě mladých na světě záleží a dokonce za něj přijímají spoluzodpovědnost,“ vysvětluje Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách ze společnosti Člověk v tísni, který cenu uděluje. A učitel Josef Porsch ze základky v Mníšku pod Brdy, který se loni se svými žáky dostal až do finále, dodává: „Vítězi této ceny se vlastně každý den stávají všichni, jimž není lhostejný svět okolo nás.“

Slavnostní atmosféra v Lucerně Porota vybere v každé kategorii pět finalistů, kteří dostanou pozvání na slavnostní vyhlášení vítězů v pražském kině Lucerna. Ceny předávají známé a respektované osobnosti veřejného života, loni to byli například operní pěvkyně Soňa Červená a bojovník za svobodu v dobách nacismu a komunismu Jiří Navrátil. Loni vyhrál boj za tmu a taky Jakub Čech Porota ocenila žáky základky v Dolní Dobrouči za projekt, kterým se ve svém městě snažili vyvrátit předsudky vůči migraci a cizincům. V kategorii střední školy uspěla skupina studentek za záchranu tmy, což je tak zajímavý projekt o světelném znečištění, že jsme o něm informovali podrobněji. Ve zkratce: Je jasné, že silnice, ulice a náměstí musejí být osvětlená. Ale opravdu potřebujeme všechny ty světelné reklamní panely a osvětlení vchodových dveří, které místo nám pod ruku svítí někam do nebe? Vypadá to jako maličkost, ale není. Světelný smog má negativní dopad na lidskou psychiku a poškozuje živočichy a rostliny.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Jak nominovat na cenu Gratias Tibi • V yplňte jednoduchý online formulář na gratiastibi.cz • M ůžete nominovat jednotlivce i skupiny ze základní školy, střední školy nebo do třiceti let • N ominujte aktivity uskutečněné v období od dubna 2016 do března 2017 • P řihlášky se uzavřou 31. března • V íce na stránkách gratiastibi.cz

smartbox /

T EXT: LAURA HAISELOVÁ FOTO: WIKIMEDIA COMMON

Neznalost zákona neomlouvá

Kradou squatteři domy? O squatterech se mezi lidmi šíří spousta bludů. Názor na ně můžete mít, jaký chcete, ale jak se na ně dívá právo, nezměníte. Tak si to přečtěte, ať máte přehled a můžete šířit osvětu místo paniky. Co je squatting? Squatting je osídlování dlouhodobě opuštěných a nepoužívaných domů. Takové domy jsou většinou zchátralé, jejich vlastník se o ně nestará. Squatteři do nemovitosti přijdou, zabydlí se tam a v ideálním případě z ní udělají nějaké to centrum alternativní kultury, které slouží nejen jim, ale i veřejnosti. Většinou se na vlastní náklady o budovu také starají, takže zpomalují její chátrání. Lidé si často představují squattera jako feťáka a bezdomovce. A někteří takoví určitě jsou. Do squatu ale mnohem častěji chodí mladí lidé, kteří mají kde bydlet, mají práci nebo studují, pouze chtějí žít jiným způsobem než většina. Je to trestné? Ano. Když někdo obsadí cizí dům, byt nebo i nebytový prostor bez vědomí majitele, dopouští se trestného činu. Hrozí za to až dva roky vězení, ale většinou soud ukládá obecně prospěšné práce nebo finanční pokutu. Za samotné squatování vás zavřou jen těžko. Proč to ti squatteři dělají? Ať pracují jako všichni slušní lidé… Nejdřív si musíme ujasnit, že nic jako povinnost pracovat už dnes neexistuje. Naštěstí. To byla vymoženost minulého režimu. Nepracovat není trestné. A proč teda squatteři squatují? Je to složité. Squat je mnohem víc než bydlení zadarmo. Je to životní styl, politický protest, velká zkušenost a vzkaz společnosti. Většina squatterů může bydlet u rodičů, ale stejně

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

jdou radši s partou lidí do zchátralé ruiny, kde často panuje přísnější režim než u rodičů. To vydrží jen ten, kdo má ideály, nějaké vyšší cíle. Squatteři útočí na pravidla většinové společnosti. Útočí na vlastnické právo toho, komu patří dům. Tím se bez debaty dopouštějí trestného činu, ale určitě se nad ním jako společnost můžeme aspoň zamyslet. Co nám chtějí squatteři říct? Co je nejdůležitější a nejsvatější hodnota v naší společnosti? Vlastnické právo? Já doufám, že ne. (Hint: co třeba právo na život a zdraví, svoboda myšlení, politická práva, ochrana životního prostředí?)

Co je nejdůležitější a nejsvatější hodnota v naší společnosti? Vlastnické právo? Já doufám, že ne. Když přijdu do baráku a obsadím ho, tak je můj? Ne. Pokud squatteři obsadí dům, nevzniká jim na něj žádné právo. Dům patří pořád majiteli. Jeho vlastnické právo je zapsáno v katastru nemovitostí, takže i když v domě nebydlí a nestará se o něj, je pořád zapsaný jako vlastník. Takže chill, dům nejde ukrást tak, že se do něj někdo nastěhuje. Máme chatu, ale jezdíme tam jen v létě, co když tam přijdou squatteři? Dotaz z facebookové diskuze. Squatteři si vybírají objekty, které jsou dlouhodobě neobývané, a navíc ve městě. Když na chatě nejste přes zimu, je jasné, že máte záměr ji obývat. Squatteři si vybírají chátrající budovy, které obvykle mají i nějakou architektonickou hodnotu a stojí za záchranu. Takže myslím, že o chatu se nikdo z nás nemusí obávat. A kdyby se to přece jen stalo, prostě zavolejte policii, právo je na straně majitele.

smartbox /

T EXT: M. OVERSTREET SLOUPEK: VÁCLAV PINKAVA FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

Akta X všedního dne Není to tak, jak jsme si původně mysleli, totiž že ponořením do vody stonek nabobtná, čímž se roztahuje jeho molekulární mřížka a prodlužuje délka. Ne ne, tulipán roste ve váze doopravdy, bez uvozovek. Jako každá rostlina potřebuje kromě CO 2 i nějaké ty bílkoviny, které si umí synteticky vyrobit ze vzduchu a vody, do které je ponořen. Stejnou schopnost má hlávkový salát. Dejte ho do mísy s vodou a za dva tři dny uvidíte.

Česká přísloví jazykem vědy Inhabitanti kolumbária preparovaní pomocí infračervených paprsků do stavu akceptabilního pro lidský metabolismus nevládnou automatickou mobilitou pro perorální požití. (Pečení holubi nelítají do huby.)

Jak to, že tulipány ve váze rostou?

Náraz akustických vln šířících se ze zdroje v lidském hrdle se odrazí od bariéry kompaktní hmoty a síla i kvalita zpětné vlny jsou adekvátní původnímu impulzu. (Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.) Abundance šelem z čeledi Canidae přivodí exitus hlodavce z čeledi Leporidae. (Mnoho psů, zajícova smrt.)

Proč tučňákům nezmrznou nohy?

Jakou barvu má vesmír? Není tmavě modrý se zlatými hvězdami, v tom se vědci shodují. Dál někteří tvrdí, že je světle zelený, jiní zase, že šedohnědý. Noční obloha není černá a vědecký svět se zhruba od 17. století ptá proč. Pokud je vesmír nekonečný a obsahuje nekonečný počet rovnoměrně rozmístěných hvězd, měly by být hvězdy všude, kam se podíváme. Noční obloha by pak měla být světlá jako ve dne. Této skutečnosti se říká Olbersův paradox a dosud se nikomu nepodařilo přijít s uspokojivou odpovědí. Možná počet hvězd není nekonečný a světlo z těch nejvzdálenějších se k nám ještě nedostalo. Olbersovo řešení spočívalo v tom, že kdysi v minulosti všechny hvězdy nezářily a pak je něco rozsvítilo.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Za prvé se jejich tělesná teplota pohybuje kolem 40 °C. A za druhé dokážou omezit průtok krve do nohou, když cítí, že jim začíná být zima. To my lidé umíme taky (tělo to dělá automaticky), ale tučňáci k tomu ještě mají něco jako výměník tepla. Cévy, kterými proudí horká krev, jsou propojeny s žilami odvádějícími studenou krev z nohou. Ta se ohřeje od horké a tučňákovi je akorát.

Jde předběhnout čas? Jeden příklad za všechny: Když v osm hodin ráno sednete v Praze na letadlo do Los Angeles, přistanete tam (při troše plánování a štěstí) opět v osm hodin ráno stejného dne. Pokud byste letěli Concordem, přistáli byste na mezinárodním letišti LAX dokonce dřív, než jste odstartovali. Je to trochu šílené, ale je to tak.

Fobie Iracionální strach (či hrůza), název odvozený z řečtiny má mnoho podob. V češtině je to navíc slovo stejného tvaru v jednotném i množném čísle. Phobialist, jistý nadšenecký zdroj různých názvů fobií na internetu, jich uvádí celkem nějakých 530. Jsou to slova buď řeckého, nebo smíšeného latinsko-řeckého původu. To je dobrá vzdělávací příležitost. Je dobré vědět, že autofobie se netýká vozidel, ale hrůzy z opuštění a osamělosti, neboť automobil znamená doslova samochod, že. Hrůza z koček nese název ailurofobie (ale zkomoleninou i gatofobie). Nebojte se na tyto názvy podívat, pokud tedy mezi vaše fobie zrovna nepatří strach z dlouhých slov, protože ten se řekne hippopotomonstrosesquippedaliofobie. Co se výskytu fobií v populaci týče, nejprve nutno podotknout, že jeden člověk má často fobií vícero. Mezi nejznámější, a zdánlivě tedy nejběžnější fobie patří arachnofobie. Tímto panickým strachem z pavouků trpí cca 48 % žen a 12 % mužů, tedy zhruba třetina lidstva.. Pak známe třeba strach z čísla 13 nebo spíše domnělé smůly, která třináctku provází. Říká se mu triskaidekafobie a jeho nadstavbou je pak paraskevidekatriafobie, strach z pátku třináctého, kterým trpí 8 % Američanů. Půjde hlavně o časté návštěvníky kina, soudím. Celkem vzato, asi 20 % lidí (ve zhýčkané západní civilizaci) trpí fobií tak výraznou, že s tím musejí k lékaři. Určitě mezi nimi ale nebudou ti, které trápí iatrofobie, hrůza z doktorů. Fobie je obvykle přehnaná iracionální emoce, chorobný strach. Pokud se jedná o vyloučená nebo alespoň krajně nepravděpodobná zdravotní rizika (jakože na vás smrtelně zaútočí pavouk, pták nebo že se udusíte ve výtahu), tak takových fobiků je 88 %. Celých 90 % evidovaných fobií má charakter nějaké prkotiny, ovšemže z hlediska ostatních. Mezi neprkotiny patří nekrofobie, strach ze smrti, kterou trpí dvě třetiny z nás, a možná i aerofobie aneb strach z létání, kterou má 6,5 % Američanů – a jim bych to za zlé neměl. Běžná, ale veřejně zamlčovaná je glossofobie, strach z mluvení na veřejnosti. K té se hlásí tři čtvrtiny lidstva. A úplně bezdůvodná není ani ofidiofobie, strach z hadů, zvlášť když člověk žije v takové Indii nebo Austrálii. Dovolil bych připomenout, co pravil Franklin D. Roosevelt, že jediné, čeho se máme obávat, je naše vlastní bázeň. Dalo by se říct, že to byl výraz jisté fobofobie – strachu ze strachu. Já bych se obav ani jejich vyjadřování zas tak nebál, jen ať víme, na čem jsme. Mít obavy může být i zdravé, ale někdy naopak velmi nezdravé. Třeba taková xenofobie aneb hrůza z cizího, neznámého. Je to samo o sobě slovo cizího původu, a xenofobní jedinci by se tedy logicky měli bát ze všeho nejvíc sami sebe, respektive toho, že jim takto cizí přívlastek není vůbec cizí.

smartbox /

T EXT: M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV

Dá se naučit tvůrčímu myšlení? Hodně lidí si myslí, že ne. Tvůrčí myšlení je podle nich asi nějaký dar z nebes, šťastná náhoda, výbava od přírody nebo od Boha, prostě daná schopnost, se kterou se lze pouze narodit. Kdyby to byla pravda, neměli bychom nejen takového Obeye, který vystudoval kreativní marketing, ale ani Andy Warhol by podle vlastních slov nebyl ten „pravý Andy Warhol“, kdyby

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

se nenechal zaměstnat v reklamce a nepřiučil se tam mnoha pravidlům, která pak chytře využíval v umělecké tvorbě. Kdyby bylo tvůrčí myšlení nepřenosné, Leonardo da Vinci by brzy přišel o všechny své žáky, a než by stihl namalovat Monu Lisu, byl by pravděpodobně mrtvý hlady.

V Praze nedávno otevřeli novou vysokou školu, kde vás kreativnímu myšlení naučí. Z vlastní zkušenosti říkám, že talent sice je první předpoklad pro úspěšnou dráhu fotografa, spisovatele nebo grafického designéra, ale pokud ho nekultivujete, brzy vás všichni předběhnou. Když máte talent, tak něco děláte, děláte to dobře, ale vlastně moc nevíte, jak to děláte. Padá to z vás samo. To je výborné a nejlepší, dokud to děláte pro zábavu. Jakmile se z toho stane práce, narazíte na první potíž, a tou je myšlenkový blok. Konkrétní zadání, časový limit, vaše závislost na finanční odměně a s tím související nervozita, stres, únava a tak dále a tak dále. To je nové mentální prostředí, které vašemu talentu dokáže pěkně přistřihnout křídla, věřte mi. Musíte se naučit, jak přijít na dobrý nápad i ve chvíli, kdy vás zrovna žádný nenapadá. Jsou na to poměrně účinné metody, a když si je osvojíte, budete v klidu. Jakmile víte, co uděláte, je tady ještě otázka, jak to uděláte. Tady narazíte na svoje limity a zjistíte, že vzdělání je nepostradatelnou součástí věci, jinak se žádný váš projekt ani nepřiblíží původnímu záměru nebo rovnou skončí jako neuskutečněný. Know-how se můžete učit i sami metodou pokus omyl, ale bude to trvat dlouho a hlavně vám to zabere kapacitu, kterou potřebujete na tu skutečně kreativní práci, to znamená, jak to udělat tak jako nikdo přede mnou. No dobře, ale jak se to tedy na té škole učí? Vezměme si třeba on-line marketing Když se zeptáte někoho ze starší generace, co je on-line marketing, možná nebude umět odpovědět. Nedivíme se tedy, že vy zase nevíte, jak se to studuje. On-line marketing je přitom nejrychleji rostoucím komunikačním odvětvím. Poptávka českých i nadnárodních firem po digitálních manažerech stoupne v následujících pěti letech o 13 procent. To je hodně, jenže abyste obstáli v konkurenci, nestačí umět napsat status na Facebook. Musíte umět používat digitální reklamní formáty, analyzovat chování uživatelů internetu, mít přehled o aktuálních trendech v sociálních médiích, od nichž se pak odvíjí budování značky. Technologie jako virtuální a augmentovaná realita či umělá inteligence budou brzy vaším denním chlebem, potřebujete o nich vědět všechno. Kromě toho se musíte orientovat ve společenskovědních disciplínách, největší marketingoví kouzelníci z Unileveru nebo Adidasu jsou totiž mimo jiné i dobří sociologové a sémiologové. A až jednoho z nich na škole potkáte jako svého učitele, bude to nezapomenutelný zážitek. Nejsou to úplně lidi

W W W.REDWAY M AG.C Z

z tohoto světa, znají velká tajemství a ovládají umění, jak si dělat přátele. Učte se od nich, jak jen můžete.

CO Z VÁS BUDE • O n-line specialista v internetových firmách, e-shopech, reklamních a mediálních agenturách • D igitální brand manager • S ocial media manager • D igital media planner • U X designer

Co vás čeká v prváku Nejdřív se zorientujete v jednotlivých oblastech kreativního průmyslu, abyste věděli, co je co. Pak absolvujete úvod do on-line marketingu a teorie značek. Naučíte se chytrosti ze sociologie a psychologie a jak je používat v mediálním a reklamním provozu. Taky začnete posilovat své komunikační a prezentační dovednosti. Dílna kreativního myšlení je zase od toho, abyste se naučili vnímat zdánlivě izolované jevy v souvislostech, nahlížet problémy z různých úhlů, vymýšlet a rozvíjet nápady, srozumitelně vyjadřovat své myšlenky a odhalovat manipulace, ale i sami manipulovat. Ve druháku strávíte hodně času na soušlu To zní jako sen, ne? Budete studovat Facebook, YouTube, Snapchat a jiná místa, kde lidstvo tak rádo prokrastinuje. Budete zkoumat jejich využití ve výkonnostní reklamě a při budování značky. Seznámíte se se základy brand managementu a začnete vytvářet skutečný obsah pro digitální média. Ve třeťáku kódování Budete se učit, jak v praxi aplikovat všechny dosavadní teoretické poznatky. Ovládnete základy kódování. Kromě práce na bakalářské práci si taky pomalu začnete připravovat svoje portfolio a startup. No a protože už jste mazáci, předpokládá se, že začnete aktivně makat ve vámi zvoleném sektoru kreativního průmyslu.

smartbox/jazykové okénko /

T EXT: DOMINGO (POST-HUDBA) ILUSTRACE: MAX MÁSLO

KREATIVNÍ UCEBNICE V PETI KROCÍCH: FRANCOUZŠTINA Zdá se, že nenapravitelnejch romantiků, vzdělanců a bohémů existuje docela dost: oficiálně se francouzsky mluví ve 32 zemích, zatímco La Francophonie (sdružení pro všechny země, kde existuje větší populace mluvčích) jich registruje rovnou 56, což je o tři víc než britskej Commonwealth. Kromě angličtiny je to jedinej jazyk, kterej se vyučuje úplně všude na světě, Francie samotná je nejnavštěvovanějším státem planety a počet mluvčích pořád roste – od roku 1945 se dokonce ztrojnásobil. Takže ať už plánuješ vydat se na cestu do Paříže, nebo konžské Kinshasy (což je druhý největší frankofonní město na světě), šikne se ti pár neortodoxních rad, jak si s tímhle zapeklitým jazykem poradit.

VÍ A Ž E D , N O B , N O B

se ec ký sl ov a tí m co ně m ís to , al e za z tě ch m , e ky oj ec sv m d ně bo be c ne zn ěj m ěl te nh le a. ci ně m či ny ča st o an i vů liv y. O m el et vn í uč eb ni . D ez er t. O ně za de m a flé ut Su ko a: po k U ž v kr ea ti es bl ně ja no k a t ta os ly di tn vl ou ha la vz le do č eš ti ny př ím o de jc ýc h ja ko by ů ňo . Vo ilà ! pá m fr an co uz sk Ša ýc h te rm ín u. fr an co uz sk t. Ca fé . M en – ač ko li se G as to n Res ta ur an ně ko ej ja st ít e zn al te ce ž no bl es a, kn ír a ne ch í si ln ě sp íš hl ad ne vo sk ov an ej m po vě do m hl e de jc há ne m át e na v še ob ec ný ud ve tk a je ok ra (p O. k ., z to ho am á zk ív zn ož je u) , je jic h vý m oc ne po už ds R SV P (c l’e sp ri t en né ho st ol v bě žn ý ře či bo ok ov ý ki m nt ce ka lle fa u ce e e, ex ir nc r pa a H os ti e la is se z- fa ci t ux pa s ne bo z Po lá čk ov é m aj í sv oj ě zn ám ej po ), tr ap ác i fa j. Ek on om ov zt e pr os ím ž te n dů vě rn ti vě to po tu je od v za ko ře ně ne ču t, pl aî i m ěl oz na ci , kt er ý js ez s’il vo us c úž as ne j – pr o ré po nd t vš ec hn y vě ra z je vů be h sl ov, al e ou na pa da po sl ed ní vý h pů vo dn íc čn n ýc za Te sv r. ně u lie ět in et zp tř tě i y d’es ca at ri xu , to as kd m y , v in ce ou fr án í ko nver za čn os ti ch yb př ev za la z te ce ku si s na ve po s ko nč en ti gl ič jà vu ví li ří ct . An Že je al e dé sp rá vn ou ch ne na pa dl o. ho dů vo du ký ja ně z ot je to hl e je Ta kž e bo nm i, ne? e „d ob rý “. hn uš ic je fa jn od vš ži e dn si m je ví á co tk a tý pe k, co ž zn am en ře ži j? Zk rá br ý „b on “, ob do D ý l? ar te st ži ě ro sa m oz ře jm ro ži č“ (D ob A pa k je tu nv iv án „d ob rý sl ov o“, bo t do br ej . rá ob „d ak ě dv tn m vl as tě je no nb on je pr os ži vo t.), a bo

#2 NASAJ HISTORICKOU

ATMOSFÉRU MALH ERBOVY POEZIE ta kh le ro zb le m cl e pí še m i (s ou kr om pr ot o, že pí ej ) uč it el fr Kd ys i dá vn a pr ot ož e by sa ři by li ve an co uz št in o li pl ac en í od s tř ed ov ěk y ří ka l, že B p ís m en e, ý Fr an ci i je se na to pt or de au x se na ta ho va li al na (m im di ne jm a gr am ot ka žd ý sl ov oc ho de m bo ne jm a lid m o na m ož ný ja k to vl as ží m !) w eb u a, m ax im um . tn ě by lo . Ja un ila ng .o rg N ed áv no js sn ý je je di ně fr an co uz št , al e an i ta em in a m ůž e ro m to , se že lid i ne m oh op is ov at [o vn ou vy te sa li :] ja ko „e au sh od no ut , t do e rb u: hl x“ je zh ov ad ás ek , kt er ilo st , kt er ou ý se vů be c si ne vy sl ov uj ou , je ta m A za v še ch as i ta k o 80 0 % ví c, no m ůž e vl ne as ž tn by ě je de n čl ov by lo nu tn ý. fr an co uz sk ěk : Fr an ço ýh o ja zy ko is de M al he do zo re m na vý ho pu ri sm rb e, bá sn ík d sp rá vn ým u. V 17. st ol , kt er ej po lo po je tí m ja zy et í vz ni kl a ro vn ou za ps ži l zá kl ad y Fr an co uz sk ka (t eh dy šl an ý a za kó á ak ad em ie o o pr vn í po do va ný a po , po vě ře ná do bn ej or gá tý ka t se s n na s vě tě tí m te ď bu ), vš ec hn o de š ty. M ez by lo i ps an ou a zk rá tk a pá m lu ve no u ře čí je r se t le t ro zd íl, s čí m ž už so uv is í… ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

IT V U L M AK J Í , T E I S Ž U C O U A ZP E B Y #3 NNC K UZS O A Y N I FR T Š Z U FRANCO to že v r eá ln ým en ch , a př es w To Fa ke Fr Ho ý an so u rů zn ý zv pu na ej eo yd áv tu je sk vě lý vid ov o“ ne bo „V ně is sl ý ex e st ro ub sp uT i ta á k ex tré m Na Yo „O bč as ře kn tin a si ce ne m ad am a ja ko á – fra nc ou zš lo m et , sn ku ja ko je ja živ ot ě by s s r ta ví in lu po os tě m le ko ne do še l, pr os to Fr an co uz i pr zv uk y“ as i da gl ič tin a, al e po m áh á. Je na no st ja ko an m u vů be c ne ov to sl uk vů be c vý aj u ízv m př no h ne ol u po ša ha lyk aj a je jic ům , kt er ý sp je dn od uš e po ně ko lik a sl ov ej sí dl iš tn í sk ed říž hn á pa po lo vin u vě cí je víd o po eh od a ko ru no u vš a vý sl ov no st no m ín o“ a „v ítr “), bě žn ý, že je dn To už ne ní je a „d va ce t“, „v liv ý sl ab ik y. eb ot (tř dn ho je e ný uj eč az oh pr č ni c sp ol ro íp hv ve sl ovec h bů m us . sl an g, kt er ej is tic ke j ni hi lis to tá ln í lin gv je si ně co to , st no št zv lá br zd u a za čí t zá ch ra nn ou za t ou lb ne š. hn ob tá o za oh no uz i pr os tě ož ná tím i n ěk ču ju v k ra jn í ně ry ch le , m eč at st do eš Pr ot o do po ru zv lá dn fo us y. Kd yž to m um la t po d

#4 ZAPOMEN N A

FRANTIŠKA FILIPOVSKÉH O Da bin g Lo uis e de

Fu nè se je ge niá lní , o t om ne má ho zvl ád l tak bra ce nu se ba vit . Pa vu rně , že v Č R ex n Fil ipo vsk ý ist uje mi nim um v o rig iná le – a t lid í, kte ří ty film o je, z p oh led u bu y vid ěli do uc ího fra nc ou Fil my jak o Os ka zšt iná ře, os tud a r ne bo sé rie o Č jak řem en . etn íko vi ze Sa int fra nc ou zsk ý (a svě -Tr op ez pa tří ke zl atý tov ý) ko me die a n mu fon du ejs ou v t om roz ho dě laj tak ov ý kle dn ě sa my ; sp ole no ty jak o Se dm čn os t jim á rot a, sk up ina Ve lký ba za r), Be Ba ža ntů (B láz ni lm on do vo Zv íře ze sta dio nu , a k op a da lší ch . sle do va t v n oc i Tyh le sta rý film a p ři vyu čo vá ní, y se ne do po ruč uje pro tož e člo vě k se u n ich vě tši no u ch lám e jak o ora ng uta n. Fra nc ou zsk á kin em ato gra fie vů be c po sk ytu je úž as ný mo jaz yk a – roč ně vyp žn os ti k o svo jov rod uk uje na pě t án í se t film ů, co ž je čís lo, na kt erý se hra be op rav du má lok do .

E N R Á V A V K J E IKA D E T L N H A M 5 # MELÝHO RO N ES je za sn ěn ej To je na Fra nc ou ze a ba ge ta m a. ty pn í po hl ed eo er jíd á to šn ekem st j za a ke a ic u čo uh á vín m y Kl as sy itr ap ol kt z k a he pe k er ej po lyk á ín ch m á pi vn í pu ro m an tik , kt že ka žd ej Če t kr ás ne j te rm bl bo st , ja ko hl e ne sm ěl os á tu bn o do pr á po m ce si ot ná v k av ár ně , m su sa ča a u tin in zš tš fra nc ou í pr os ed ěj vě d vě kn ed lík , al e ou tý pc i, kt eř , co př ijd ou ve ra ce s“ – to js al en t hi ps te rů viv ko uk aj ek j ny di ve „s ei gn eu r-t er ho ko i j. Ta í čt yř ta m ne ut ra tě i a ná sl ed uj íc al e sk or o ni c he sl o na w i-f a o es pr es . ru čí si pí šo u ro m án od po le dn e, po př ed st íra j, že zk y ko če k a na vt ip ný ob rá jít o id eá ln í ej je v, m ěl o by vá rn ác h bě žn ka ed án í hl ch ej m sk to i uz př si e ve fr an co ke ca t. Je no m po ě ot íra jí zn Po ku d je to hl h va ec zá av ne k si s n ěk ým lid i, kt eř í si v d př íle žit os t, ja na p oz dr av te ur y, co ž js ou ot ce fr si na si i a uz ch co ve j ba a vě c – Fr an ro m an tik y dá m á u ni ch . A je št ě je dn hl av ní or gá n m sk á po za dí e že ns ke j po al , ář ro zk ro k o dá tv na ky . át el sk ý po lib n ta k na o kr aj vy m ěň uj ou př n va gi n. To je „le va gi n“. Pa li či , en čl ej m už sk

W W W.REDWAY M AG.C Z

smartbox /

T EXT: M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV

Základem je dobré plánování Lucii Ehrenbergerovou možná znáte. Je jednou z nejznámějších českých blogerek, tvář populárního módní blogu A Cup of Style, který nepřináší jen příspěvky o módě a stylingu, ale třeba i tipy na knížky nebo rady, jak hospodařit s časem tak, abyste vždycky nějaký měli.

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

Z Instagramu víme, že se chystáš do Říma na studijní pobyt. Co od toho očekáváš? Erasmus je podle mě skvělá příležitost, jak se během studia osamostatnit, zjistit, jak jde výuka a život v zahraničí, naučit se jazyk a další věci. Na Erasmu jsem už byla v Anglii, nejlepší zkušenost v mém životě, proto jsem se rozhodla jet znovu. V Římě jsem párkrát byla, líbilo se mi tam. Mají tam skvělou pizzu, zmrzlinu a taky škola, Sapienza Universita di Roma, bude skvělá. Takže ráda cestuješ, je to tak? Ne ráda. Já cestování přímo miluju! Poznávám nové lidi, jejich kulturu a jazyk. Mým snem je procestovat celý svět. Jsi jedna z nejúspěšnějších blogerek na české scéně, to asi zabere nějaký čas. Jak to zvládáš ve škole? Já vždycky říkám, že pokud se chce, tak to jde. Škola i blogování jsou časově náročné, ale obojí mě baví, což je velká výhoda. Základem je umět si všechno dobře naplánovat. Já třeba vím, co budu který den dělat, na měsíc dopředu. Takhle pak vím, co mě čeká, a tak nemusím věci nechávat na poslední chvíli. Aha, tak to je obdivuhodné. A jak vypadá tvůj normální den? Ráno vstanu, vyřídím pár mailů, jdu do školy na přednášky a cvičení, po škole se věnuju blogu – chodím na schůzky, dělám fotky nebo natáčím video na svůj YouTube kanál. Večer to upravím, sestříhám, sepíšu a zveřejním.

NĚCO O UNIVERZITĚ Vysoká škola finanční a správní je moderní, dynamická a přitom stabilní. Zájem studentů zde na rozdíl od mnoha jiných vysokých škol neklesá, ale mírně roste. Student VŠFS ví, že pokud dostojí svým studijním povinnostem a usilovně pracuje, se vším ostatním si ve spolupráci se školou poradí. Od pracovního vytížení po tíživou sociální situaci, ale třeba i s nároky některých obtížných předmětů. Zde všude dokáže univerzita nabídnout pomocnou ruku: termíny zkoušek v časech, které vyhovují studentům, celá řada stipendií i široká škála kurzů a konzultací, kde studenti získávají možnost potvrdit a prohloubit svoje znalosti. Vysoká škola finanční a správní patří k několika málo českým soukromým univerzitám a nabízí všechny stupně vysokoškolského vzdělání: bakalářské (titul Bc.), navazující magisterské (titul Ing. a Mgr.) a doktorské vzdělání (titul Ph.D.). Za více než šestnáct let na ní vystudovalo téměř 16 000 absolventů, v současnosti na ní studuje přes 4300 studentů. Atraktivní mezinárodní rozměr Na univerzitě studuje více než 1200 zahraničních studentů z celkem 56 zemí, což je nejvíc z celé České republiky. I díky tomu je prodchnuta mezinárodní atmosférou, z níž mohou studenti čerpat velkou míru inspirace. Univerzita v této souvislosti dbá nejen na vysokou odbornost, ale i výborné jazykové vybavení svých pracovníků. Řada z nich je také vysílána na stáže na zahraniční univerzity. Zájem o zahraniční stáže, např. v programu Erasmus+, roste i ze strany studentů. Aktuálně vyjíždějí téměř do dvaceti zemí světa. Více informací na www.vsfs.cz.

Studuješ marketingovou komunikaci na VŠFS. Proč sis vybrala právě tohle? Víc než deset let se věnuji blogu A Cup of Style a vytváření obsahu na sociálních sítích. Marketing mě tedy zajímá už dlouho, baví mě to a vlastně ho na amatérské úrovni dělám každý den. Takže je přirozené, že jsem ho nakonec začala i studovat. Hledala jsem školu, která mi umožní během studia vycestovat do zahraničí, což VŠFS splňuje. Jak bys studium hodnotila? Učíte se to, co sis představovala? Jsem spokojená. Vážně. Pedagogové k nám mají individuální přístup a škola podporuje, abychom rozvíjeli své zájmy a koníčky.

NĚCO O OBORU, KTERÝ SI LUCIE VYBRALA Magisterské studium oboru Marketingová komunikace je určeno k přípravě vysoce kvalifikovaných odborníků připravených zastávat řídící manažerské pozice zejména v marketingových, komunikačních, reklamních a PR útvarech podniků a specializovaných agenturách, dále v oblasti obchodní a finanční sféry a veřejné správy. Studium je v teoretickém základu soustředěno na poznatky sociálních, kulturních, ekonomických či politických procesů a změn v pozdně moderní společnosti. Vedle teoretických znalostí získá absolvent i praktické schopnosti, mezi které patří příprava a tvorba komunikačních strategií, realizace marketingových kampaní, výběr médií pro vytváření marketingového mixu apod. Bude vybaven k týmové práci včetně řízení pracovních týmů, připraven koncipovat projekty strategického rozhodování a zvládat práci s informacemi a moderními informačními prostředky. Ambicí pedagogů VŠFS je připravit absolventa nejen pro oblast komerční komunikace, ale též pro práci ve státní správě, neziskových organizacích, ve sféře sociálního či politického marketingu apod.

W W W.REDWAY M AG.C Z

active /

T EXTA FOTO: JONÁŠ VERNER

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

CO DĚLAT, KDYŽ KONČÍ SVĚT A VY ZROVNA NEJSTE DOMA Co kdyby svět, jak ho znáš, najednou skončil? Většina scénářů z příruček pro přežití tak nějak počítá s tím, že by tě apokalypsa zastihla v pohodlí domova. Když tam máš zásoby armádního jídla, co se nezkazí, nebo sis pod barákem nechal postavit protiatomovej kryt, nebude ti zle. Hlavní hrdina mého příběhu takový štěstí nemá. Ale protože je šikovnej skaut, přežije v terénu jen za pomoci pytlů na odpadky a nádoby na šlehání mlíka.

W W W.REDWAY M AG.C Z

active /

Z přenosného reproduktoru zní album Closing Time od Toma Waitse, počítám tržby. Takhle v noci funguje hlava fakt pomalu. Probírám se lejstrama a zapisuju čísla. Březen bude mnohem slabší než únor, co se dá dělat. Hodiny nad kávovarem odbíjejí druhou ranní. Zavírám účetní knihy a zadumaně koukám do zdi. S maloměstskou kavárnou Tygr to jde z kopce, čert mi byl tuhle díru dlužen. Venku je na úterní večer nezvykle živo, troskám dal asi někdo na krabičáky. Dávám Waitse víc nahlas a s vidinou symbolicky zakončeného dne si načepuju trochu sody s limetkovou šťávou. Přes okna mě do obličeje zahřeje rudooranžové světlo, jako kdyby se venku rozhořel oheň. Rozhodnu se, že ještě chvíli počkám, než to ty váguse přestane bavit, nemám na ně náladu. Někdo mi zabuší za dveře. Ztlumím hudbu a jdu ke dveřím. Hluk zvenčí zesílí a mně dojde, že něco nesedí. Opatrně otvírám a dovnitř se dere vlna horkého vzduchu tak silná, že mě div neporazí. Inferno Kdo klepal, se už nikdy nedozvím. Po ulici pokryté rozbitým sklem pobíhá mezi hořícími kusy stromů, laviček, aut a odpadkových košů nespočet ječících bytostí, každá s jiným cílem, s jinými záměry. Občas přes sebe upadnou, tu a tam se nějaká jen tak zastaví a v šoku zírá kolem. Taky mi chvilku trvá, než procitnu z úžasu. Chaos! Rychle zavírám dveře. Je mi jedno, co přesně se děje. Důležitější je, co teď udělám já. Únava je ta tam. Reálná šance, že moje garsonka zůstala v celku, je asi taková, jako že venku začne apokalypsa a vy si toho ani nevšimnete. Navíc, co bych v bytě našel? Všechno důležitý pro přežití mám vlastně tady. Pro přežití, haha. Mozek už instinktivně přepnul na survival mode. To je ono, dávám mu za pravdu. Potřebuju se zašít. Někam, kde nejsou lidi. Protože lidi, to je peklo. Obzor směrem k městu hořel, opačným směrem byla tma. Vydat se ke světlu by znamenalo potíže, brutální facku od reality, tomu jsem se chtěl vyhnout. Cílem se stává divočina za řekou. Tma je přítel. Bojovka začíná.

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

Bear Grylls ft. Kávovar Myšlenka, že jsem ještě dneska ráno nevěděl, jak budu v noci prchat mokrou trávou neznámo kam a tam přežívat jen s tím, co mi nabídne kavárna Tygr, mě pobaví. Chodil jsem přece do skauta, poradím si, správnej junák by měl být vždy připraven. Spěšně z batohu vyhazuju nepotřebný krámy. Zpátky na dno půjdou lehčí věci, těžší navrch. Pomáhá to se stabilitou a obecně při pohybu, prostě se to líp nese. Litr a půl vody v petce je základ, pitná voda bude asi brzy vzácná, stejně jako pár housek, co se přes den neprodalo. Nějaký pomeranče a citron. Z provizorní kuchyňky balík minutkovýho kuskusu. Čistá utěrka na nádobí poslouží jako ručník, podle Stopařova průvodce po galaxii ta nejužitečnější věc ve vesmíru. Do nepropustnýho pytlíku na zafreshování toustů házim sirky, zapalovač, asi pět sáčků černýho čaje a svůj mobil. U skříňky s pojistkama hmátnu po kapesní baterce a vyrabuju lékárničku – obvaz, plato paralenů, náplasti, desinfekci, vatu. Dva pytle na odpadky mi poslouží jako izolace, kdybych měl nocovat někde na mokrý zemi. Stejně jako asi dva metry alobalu, které taky skládám do batohu. Alobal má prej v divočině miliony praktických využití. Z gauče strhnu potah, poslouží mi jako deka, a přihazuju ještě pracovní uniformu. Rezervní kalhoty a košile se budou hodit. Uvažuju dál: „Každej muž by měl mít v kapse nůž.“ V tom adrenalinu se cítím jako velký muž a tak si beru nože dva. Švýcarák na všechno a kudlu na citrusy na ten zbytek. Hodinky jsou nutnost. Bůhvíproč mi v hlavě začíná hrát něco od Svěráka s Uhlířem. Víc by se hodil Eye of the Tiger nebo jinej osmdesátkovej nářez. Nůž na citrusy schovám do pouzdra a hodím do svrchní kapsy batohu, stejně tak tužku a bloček. Swiss army knife do kapsy, jen ať je po ruce. Hluk zvenku nebezpečně sílí, měl bych sebou hodit. Jakákoliv lihovina, co má nad padesát voltů, skvěle hoří. Plním barovou placatku absinthem, se kterým snadno rozdělám oheň a pozdějc mi asi pomůže i proti trudnomyslnosti. Zapínám plný batoh a zkouším, jestli mě nebude tlačit do zad – nevypadá,

že by měl. Karabinou k němu přichytím konvičku na šlehání mlíka, která nahradí ešus, a zamířím k zadnímu vchodu. Právě včas, cestou po chodbě slyším, jak někdo vylamuje dveře. Apokalypsa podle předpisu, rabování included. Tam venku Tmavou uličkou se ženu pryč od toho všeho, koukám jen před sebe. Mířím k řece, po cestě k mostu jako zázrakem nikoho nepotkám. Pode mnou hučí černá voda, v hlavě černý myšlenky. Zastavím se až daleko na druhém břehu. Sám v divočině. Teprve teď mi dochází, co se stalo. Se znovunabytím vědomí a uvědomění se dostavuje únava. Čas najít si úkryt. Je sice sucho, ale pod širákem spát nechci. Rozhlížím se, jestli mě někdo nesleduje. Jestli mě někdo nesleduje v absolutní tmě? Vlastní hloupost mi připomíná existenci kapesní baterky. Tu zapínám a zjišťuji, že mám štěstí, přístřeší je na dohled. Příhodně položená jeskyně mě láká svou otevřenou čelistí. Vlezu jí do chřtánu a vyhlídnu ploché místo blízko u vchodu, které ale není úplně na ráně. Ze suchého listí si udělám cosi jako provizorní matraci, na ní izolační vrstva z igelitových pytlů, alobal a celý set přikrývám dekou. Listím vyplňuju i prostory mezi tričkem a košilí – škrábe to a vypadám jako strašák, ale to je asi to poslední, s čím bych si při apokalypse dělal starosti. Další vrstva izolace je nutná. Maje místo polštáře pracovní kalhoty a košili, svalím se a spánek mě překoná dřív, než ho o to požádám.

Přikusuju housku a s harpagonovskou lakotou popíjím vodu. Klidný les kolem nevykazuje žádnou spojitost s tím, co jsem v noci viděl ve městě. Při úprku jsem se zvládl dokonale dezorientovat, takže ačkoliv jsem maximálně dva kilometry od města, netuším, kde. Nemám kompas, což by nevadilo, kdyby svítilo slunce. To bych dokázal určit světové strany pomocí hodinové ručičky, dokonce i imaginární. Namíříš hodinovou ručičku směrem ke slunci a mezi ní a dvanáctkou na ciferníku si představíš úhel. Místo, kam ukazuje pomyslná dělící čára směrem od slunce, je sever. Sám se podivím, kde se ve mě tohle skautský know-how ještě bere. Je škoda, že ho teď moc nevyužiju. Absinth se hodí Než se časem vrátím k řece, jejíž převařená voda by se teoreticky dala pít, beru odpadkové pytle a obaluju jimi nejkošatější větve stromů okolo. Je docela teplo a zkondenzovaná voda z listů by mi mohla časem zachránit krk. Hodinky odpípávají devátou ranní a já se rozhodnu počkat tady, než bude poledne. Čaj o deváté. Sesbírám pár větví, nožem odřežu trochu jemných hoblinek, pro sichr přidám pár kapek absinthu a zapálím. Zelenomodré plamínky hořící lihoviny se postupně mění v červenooranžovou a když se oheň rozhoří, položím na něj nerezovou nádobu na šlehání mlíka plnou vody. Oheň ohrazuju alobalem, aby teplo zbytečně neunikalo. Známá chuť čaje ve mně vyvolá málem harmonii. Jako by se nic nestalo. Jsem sám, kempuju jen tak pod širákem a vůbec nejsem barman, co včera v noci přeslechl začátek apokalypsy.

Jednou skautem, navždy skautem! Ve spánku jsem si asi zlomil hlavu, probouzím se zablokovanější než SIM karta seniora, co zapomene svůj PIN. Nesvítá. Nad lesem, který mi v pošmournému světle odkryl svou pravou podobu, se vznáší kouřový opar. Všude smrdí spálenina připomínající směs snídaně z dálničního motorestu a plastu. Dostávám hlad.

W W W.REDWAY M AG.C Z

active /

T EXT: JANA KREJČÍ FOTO: O’NEILL WETSUITS

CHVÁLA NEOPRENU Na surfu a na wakeboardu ho musíte mít. Málokde je voda tak teplá, abyste v ní vydrželi hodiny a nerozklepala vás kosa. Jenže vybrat si správně ten, který poskytne největší komfort, nemusí být zrovna jednoduché.

ČÍSLO 6, 2017 | ROČNÍK I X

Kouzlo neoprenu Voda je poměrně dobrým izolantem a právě toho neoprenový oblek využívá. Není vodotěsný, jak se mnoho lidí nesprávně domnívá. Naopak. Neopren je houbovitá gumová hmota, která nasákne a zadržuje vodu, ta se v něm v kontaktu s kůží ohřeje, a protože ven odtéká jen těžko, vytvoří se kolem těla izolační vrstva z vody ohřáté přesně na vaši teplotu. Aby kouzlo působilo správně, je důležité vybrat správnou velikost obleku. Musí správně přiléhat, aby nedošlo k omezení pohybu, a zároveň bránit přílišnému zatékání studené vody, kterou by tělo nestačilo ohřát. Jak se v tom vyznat? Na jaro a podzim hledejte neopren s tloušťkou 5/3 mm nebo 4/3 mm. V létě si vystačíte s 2/2 mm nebo i bez neoprenu. První číslo před lomítkem znamená tloušťku neoprenu na těle, druhý údaj tloušťku na rukávech a nohavicích. Existují dva základní typy neoprenů. Plná délka na využití v chladnějších dnech, krátký neopren se hodí v letním období. Vybírejte ale také podle svých subjektivních pocitů, existuje celá řada kombinací střihů, například s dlouhým rukávem a krátkými nohavicemi. Bývá vám zima spíš na nohy, nebo na ruce? To za vás nikdo rozhodnout nemůže. Jen vy víte, na co jste choulostiví a v jakých podmínkách budete jezdit. Tloušťka je základní údaj, najdeme ho často přímo v názvu modelu nebo v krátkém popisu. Někdy najdeme jen jedno číslo bez lomítka, např. 3. V tom případě je neopren tlustý všude stejně, a to 3 mm. Dvojčíslí jsme si už vysvětlili, ale co znamená třeba 6/4/3? Třímístná kombinace nese tuto informaci: 6 mm na tělo, 4 mm na nohy, 3 mm na paže. Letní neopreny jsou většinou s tloušťkou do 3 mm, vhodné spíš do teplé vody s počasím nad 18 °C. Zimní neopreny mají zpravidla tloušťku 4/3, 5/3, 6/4/3. Bývají částečně nebo zcela pogumované. Označení „zimní“ neznamená, že v takovém neoprenu můžete vlézt na Vánoce do Vltavy. Pod názvem si představte spíš jarní, podzimní a u nás občas i letní podmínky s teplotami vzduchu a vody mezi deseti až dvaceti stupni Celsia. Rozdíly v materiálu Neoprenový oblek je vyrobený z pružného syntetického kaučuku, který může mít velmi rozdílné vlastnosti ohledně pružnosti, tepelné izolace a životnosti. Rozlišujeme dva typy neoprenů, první je látkový – kašírový,

W W W.REDWAY M AG.C Z

anglicky double lined. Ten je pružnější, odolnější, obvykle nabízený s různými potisky a v barevných kombinacích. Výborný na surfing, wakeboarding a SUP (stand up paddleboarding, což je jízda na surfu vestoje, při které máte v ruce pádlo). Druhý typ neoprenu je gumový – meshový (mesh, skin). Tento materiál je teplejší, náchylnější na poškození, prodává se většinou v černé barvě a je vhodný pro windsurfing a kitesurfing. Pozor na šití, švy a zipy Způsob, jakým jsou jednotlivé díly obleku spojené, má velký vliv na izolační vlastnosti a taky životnost. Dejte si v obchodě načas a pořádně vše prozkoumejte. Flatlock (šitý šev) je spoj vytvořený zaklínováním vrstev neoprenu a jejich prošitím. Výsledkem je plochý, pevný a pružný šev. Blind stitch je dvojitě lepený a následně povrchově prošitý šev. Poznáte ho tak, že je z vnitřní strany podlepený páskou, která spoj ještě posílí. Páska taky zabraňuje pronikání vody dírkami po jehle a – to je důležité – odírání vaší kůže. Způsob oblékání a umístění zipu je mezi značkami velmi individuální. Na trhu je dnes dostupných několik možností, od klasického zipu na zádech přes zapínání na hrudi nebo úplnou absenci zipu. Např. značka O’Neill nabízí několik chytrých systémů, které nejenže oblékání usnadňují a jsou komfortní, ale v žádném případě nepropustí vodu. F.U.ZE. Entry System: Exkluzivní přední zip, který vás udrží v suchu a umožní neomezenou flexibilitu. Z.E.N. Zip Entry: patentovaný zip značky O’Neill. Systém je vybavený vnitřním těsněním na zádech. Voda, která pronikne do límce Z.E.N., je blokována bariérou a vypuštěna odtokovým otvorem ven. YKK Back System: tradiční umístění zipu na zádech s off-setovým rozložením zoubků. Starejte se o něj a vydrží vám Suchý i mokrý neoprenový oblek po použití opláchněte v čisté vodě. Pokud je potřeba neopren vyprat, musíte použít speciální přípravky na čištění, prací prášek by ho zničil. Sušte a skladujte zavěšený, tak zabráníte jeho zohýbání, prasknutí či jinému poškození. Při výběru v obchodě nespěchejte, nechte si dobře poradit, ale především vycházejte z osobního pocitu. Ve vodě se vám to bohatě vrátí.

HISTORIE O’NEILL V ROCE 1952 SE NA POBŘEŽÍ KALIFORNIE ZRODIL SURFING. ZA NOVÝM SPORTEM A ZÁROVEŇ ŽIVOTNÍM STYLEM, VLASTNĚ CELOU KULTUROU, STÁL MLADÝ NADŠENEC JACK O’NEILL. „JEDNOU ODPOLEDNE JSEM SE PO PŘESTÁVCE, KTEROU JSEM STRÁVIL NA SURFU, NAKLÁNĚL NAD KRESLICÍM PRKNEM A NAJEDNOU MI Z NOSNÍCH DUTIN ZAČALA TÉCT SPOUSTA VODY. PŘED KLIENTEM.“ Jack se narodil v coloradském Denveru, později se s rodinou přemístil do jižní Kalifornie, kde žije dodnes. Pracoval jako dřevorubec, za války sloužil v armádním leteckém sboru, a než se rozhodl pro podnikání v surfování, působil ve stavebnictví. Při každé příležitosti se snažil zmizet k oceánu, surfařské vášni naprosto podlehl, a právě proto si otevřel Surf Shop v garáži na pobřeží v Santa Cruz. Surf Shop se stal místem setkávání všech surfařů z okolí. Meeting point je důležitým prvkem

ČÍSLO 6, 2017 | ROČNÍK I X

pro vytvoření komunity. Místo, kam přijdete a vždycky tam potkáte lidi svého druhu. Časem počet surfařů začal stoupat a to bylo dobré pro byznys. PROMĚNA GUMY VE ZLATO Ve chvíli, kdy Jack O’Neill přišel na nápad ušít z neoprenu oblečení pro surfing, samozřejmě netušil, že si tím právě zakládá na celkem velkou slávu a bohatství. Během padesáti let se firma stala jedním z nejvýznamnějších producentů neoprenů na světě a dnes zcela dominuje světovému trhu. „Jen jsem si pohrával s gumou,“ říká Jack. Obchod na pláži kvetl, a tak se brzy mohl přestěhovat na 41. Avenue, kde byl velký prostor pro výrobní závod a v něm práce pro všech šest jeho dětí. Mike pomáhal tátovi s designem, Kathy měla na starost účetnictví, Pat organizoval tým O’Neill, Bridget se přestěhovala do nové divize sportovního oblečení, Shawne testoval výrobky a Tim se zabýval propagací. Žádné prostoje.

active /

T EXT: JANA KREJČÍ FOTO: O’NEILL WETSUITS

JOHN A JOHNE Blázen do surfování měl jediný cíl – vydržet ve vodě co nejdéle. A Tichý oceán, nemyslete si, není mělké vlažné moře někde v Chorvatsku. Voda je v něm vždycky studená, protože jí je prostě moc. Jak se udržet v teple? První pokusy byly docela bláznivé. Jack si oblékl jednodílné plavky, vycpal je umělou hmotou zvanou PVC, která sice měla dobré izolační vlastnosti, ale bylo těžké s ní pracovat. Vznášel se na hladině ve vycpaných plavkách a mával na děti, aby mu pomohly na břeh. Pak narazil na vzorek neoprenové pěny. Neopren byl opravdu dobrý izolátor a dal se dobře tvarovat a zpracovávat. Tak Jack navrhl krátký oblek na jarní surfování a nazval ho John. Dlouhý oblek pro chladné počasí pojmenoval Johne. S dnešními moderními wetsuits se nedají srovnat. Ty první byly tuhé a bez podšívky či jakéhokoliv podkladového materiálu dost nepříjemné. Nevyztužený neopren byl křehký, snadno se trhal, a navíc lepil, takže každý surfař se nejdřív musel pořádně posypat pudrem, než do něj vlezl. Objev tenkého, ale pevného nylonového vlákna přinesl světu mnoho krásných a užitečných věcí. Třeba nylonové punčochy. A Jackovi pomohl vyřešit problém s podkladovým materiálem. Nylon se používá dodnes a jeho vlastnosti jsou pochopitelně mnohem lepší než tenkrát. První nylonové vlákno nebylo pružné, proto ženy musely nosit na punčochách podvazky a surfaři se (ještě v kombinaci s těžkým neoprenem) dost těžce pohybovali. V roce 1970 přišel na svět oboustranně lemovaný neopren, chráněný již plně elastickým nylonem. Sláva. Nejenže se zvýšila odolnost neoprenu, ale navíc teď bylo možné vrchní nylonovou vrstvu obarvit, a dát tak vzniknout barevným neoprenům. JEDNODUCHÉ JAK FACKA Vzaly se dva kusy neoprenu a prostě se sešily dohromady. Jedinou „ochranou“ před vniknutím vody dovnitř bylo překrytí okrajů. Moc efektivní to nebylo, dírkami po jehle do obleku proudila voda jak zjednaná. Jack vymyslel tzv. tejpování. Švy se prostě přelepí pruhem nylonu, který je utěsní a voda už do nich nenateče. Nylonové pruhy byly z vnější strany do neoprenu zataveny, když však přišla doba barevných obleků, musely se přemístit na vnitřní stranu, aby nebyly vidět. Další myšlenkou bylo vynechat šití úplně a oblek prostě slepit. To sice zastavilo veškerý průnik vody a kůži vám nerozdíral tvrdý šev, jenže kombinace neopren/lepidlo/neopren byla víc náchylná k roztržení. Naštěstí přišla blindstitch revoluce. Slepý šev, který není vůbec vidět, je pohodlnější a ze všech nejpevnější. Zakřivená jehla, která se pro slepý steh používá, je navržena tak, aby materiál prošila těsně pod povrchem a vrátila se na stejné straně. Tak je neopren sešitý bez děrování a žádné díry – žádná voda. Blind stitch je dnes primární metodou sešívání neoprenových obleků, především těch pro chladnější podmínky. JEDNOOKÝ JACK V roce 1970 vymyslel Jackův synek Pat šikovnou věc, takzvaný leash neboli jisticí pásku, aby surfař neztratil při pádu prkno. V roce 1971 si Jack tímto způsobem připoutal prkno k noze, jenže ono se při pádu

W W W.REDWAY M AG.C Z

splašilo a vrátilo se Jackovi rovnou do obličeje tak nešťastně, že přišel o oko. A s vousy a pirátskou páskou přes oko se dostal na firemní logo, které dnes zná celý svět. V roce 1985 předal moc výkonného ředitele do Patových rukou, čím opět získal čas na surfování, ale i jiné projekty, kterým se chtěl věnovat. Stal se patronem školy pro dyslektické děti, protože dyslektikem je i on sám, aktivně pracuje na záchraně bílého žraloka před vyhynutím a vymyslel program O’Neill Sea Odyssey, ve kterém se děti seznamují s realitou života a rizikem ohrožení oceánů. „Podle mě jsme od oceánu získali hodně. Mě po mnoho let uklidňuje. Když se vám všechno pose*e a vy skočíte do vody, najednou to je zas v pořádku.“ Jack se neustále udržuje v kontaktu s podnikáním, baví zahraniční návštěvníky a samozřejmě stále surfuje. Jednou za čas se proletí ve svém horkovzdušném balonu nad zálivem, pokaždé ho pronásleduje jeho syn Tim v doprovodném člunu a je vždy připraven v místě přistání, aby byl muž, který vynalezl neoprenový oblek, v pořádku. HLAVNĚ MÍT LÉTO UVNITŘ Než se objevil, bylo surfování drsným sportem, který provozovali jen opravdoví šílenci. Díky jeho kreativitě dnes můžeme surfovat kdekoliv po světě a po celý rok. „Hlavně mít léto uvnitř.“

technologie /

T EXT: JAKUB VRBICKÝ FOTO: ARCHIV

APPLE DO ŠKOL Steve Jobs sám školu nedodělal, to však neznamená, že kašlal na vzdělání. Náhodou na něj hodně dal. A nejen na stará kolena, kdy většina lidí zmoudří, a když už do ní nemusí chodit, najednou si školu docela oblíbí. Než Jobs umřel, chtěl nahradit papírové učebnice softwarem, abyste každé ráno nemuseli vláčet těžký batoh, ale šli frajersky jen s iPadem v podpaží. Spočítal, že by se to vyplatilo ekonomicky, ekologicky i z hlediska aktuálnosti informací. Ty než se dostanou do papírových učebnic, tak to trvá. Jenže vydavatelství, která se výrobou učebnic živí, okamžitě předložila tisíc důvodů, proč to nejde. A než je Jobs stačil s pomocí prezidenta Obamy přesvědčit, umřel.

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X

Jak Jobs přinesl počítače do tříd V roce 1978 vyhrál Apple zakázku na prvních pět set počítačů Apple II, které se uvolilo zakoupit několik desítek škol v Minnesotě. Byl to velký obchod a taky naděje, že ostatní školy se brzy přidají a také začnou s výukou počítačové gramotnosti. Počítače však byly příliš drahé a ne každá škola si je mohla dovolit. Jobs přemýšlel, jak to vyřešit. Nemohl přece kompy rozdávat zdarma a drahé byly proto, že drahá byla jejich výroba. Nakonec to vymyslel. Přesvědčí americkou vládu, aby společnostem, které budou počítače školám dodávat, usnadnila život. A tak se Jobs jednoho dne objevil v americkém Kongresu, kde začal lobovat za výhodnější podmínky prodeje počítačů určených ke vzdělávání. A uspěl, samozřejmě. Jeho slavnému upřenému pohledu a přesvědčovacím schopnostem neodolali ani ti nejtvrdší kongresmani. Apple ve školách dnes Argumenty pro použití Apple: Produkty jsou mobilní, vhodné pro přenášení z jedné učebny do druhé, a navíc vydrží bez nabíječky mnohem déle než běžné tablety a notebooky. Je na ně spoleh a mají dlouhou životnost. Nepotřebují antivirové programy. Aplikace stvořené přímo Applem jsou jednoduché a praktické. Všechny věci od Applu jsou hluboce propojeny v jeden ekosystém a nesmíme zapomenout ani na slevu pro učitele a studenty. Z hlediska mobility a výdrže jsou pro výuku nejvhodnější MacBook a iPad. Nejdůležitější složku tvoří pochopitelně software, který se při výuce používá. Aplikace Classroom Apple se o něm na svém oficiálním webu rozepisuje opravdu barvitě. My jmenujme jen jednu z nejdůležitějších, která ukazuje právě ty oblasti, ve kterých jsou produkty Applu silné. Aplikace Třída (Classroom) dává do rukou učiteli skvělý nástroj, jak řídit hodinu. Má přehled o všech iPadech svých žáků, může jim vzdáleně

W W W.REDWAY M AG.C Z

pouštět aplikace, prezentace, vlastní učebnice vytvořené přes iBooks či pouštět videa. Na dálku lze pomáhat i v řešení úkolů a mnoho dalšího. Na této aplikaci jsou krásně vidět silné vlastnosti Applu: harmonická spolupráce jednotlivých zařízení, jednoduchost používání a uživatelské pohodlí. iPady jsou tak přátelské, že je bez problému dokážou ovládat i mladší děti. Apple dává V roce 2016 daroval Apple americkým školám 50 000 iPadů a 4500 Maců. Jako jedna z nejbohatších společností na světě si to už může dovolit. U nás v Česku se iPady využívají především na prvním stupni základek, kde je potřeba zvýšit vědomosti v základní matematice, čtení a psaní. K tomu jsou jako stvořené. iPady se objevují dokonce i v některých školkách, třeba ve Veselí nad Moravou. Pomáhají předškolákům rozvíjet logické a analytické myšlení, aplikace jsou vytvořeny tak, aby k jejich ovládání nebylo nutné umět číst a psát. Apple a vzdělání patří k sobě, skvěle se doplňují. Vsadíme se, že i vás by víc bavilo učit se s iPadem než se starou papírovou učebnicí. Odpovídalo by to více době, ve které žijeme. Co ale technologie nikdy nenahradí, je dobrý učitel. Takový, který dokáže své studenty nadchnout pro dané téma, inspiruje je k pokládání otázek. Škola, kde se studenti učitele na nic neptají, je divná. Přejeme vám jen učitele, které jejich práce baví a jsou ochotni myslet jinak. Jako to dělal Jobs.

APPLE A VZDĚLÁNÍ • A pple vyrobil počítač přímo pro školy – eMac • A pple nabízí edu slevu 5 % pro učitele a studenty • P o celém světě bylo prodáno už víc než 8 milionů iPadů

ČÍSLO 7, 2017 | ROČNÍK I X