Prvý rok života
rytíře zvaného
Bořislav
Bořislave Jeřábkový, vítáme tě na světě, ať si u nás dobře hovíš, všichni rádi máme tě.
Každý Čech asi zná toliko historii knížete Bořivoje, prvního hodnověrného vladaře českých zemí, jenž byl navíc jako prvý český monarcha pokřtěn (i se svou ženou Ludmilou) – a to z rukou samotných slovanských věrozvěstů, Cyrila a Metoděje (jejichž tisící sto padesáté výročí se letos po celých Čechách, Moravě i Slezsku slaví). Jenže já vám chci vypravovati zcela jinou zvěst – historii o rytíři Bořislavovi, jehož jeden rok si letos taktéž připomínáme. Nuže...
Před nedávnými časy v zemi bohémské ve stověžaté Matce měst žil byl kníže mezi experimentálními básníky, slovutný Ralf Mošt (jemuž sprostý lid říkal Martin Jeřábek), a s ním žila a o život se bila jeho věrná choť, kněžna všeobecného lékařství, čarokrásná paní Rut. Měli vskutku poetický život, ačkoliv nikdy nevládli přespříliš velkými lény. Ač tedy nebyli bohatí, oba manželé byli věru bohabojní, a tak žili své dny pod sluncem spokojeně a s písní na rtech. Jejich prvorozený syn zval se Matyáš a byl to odmalička hrabě (nejradši totiž hrabal na písku). A ten se jednoho dne svých vznešených rodičů otázal:
„Rcete mi, vzácný otče, rcete mi, převzácná matko, proč se náš urozený bratr nazývá právě Bořík čili Bořislav, a nikoliv Attila, Čurila či Vláďa, jak tomu u bohatýrů obvyklé jest? Či se snad pyšní po jménu jiného méně známého hrdiny?“ Vzácní rodičové se na sebe usmáli, kníže Ralf pohladil malého moudrého šlechtice řka: „Drahý synu, tvůj milovaný bratr se nezove po věhlasném staviteli Bořkovi, ani po hrdinovi Boříkových lapálií.
Jméno jeho souvisí s naším historicky prvně doloženým knížetem Bořivojem, jehož vzácného jmenovce máme za přítele a jenž byl i na naší přeslavné svatbě za mého svědka. Na jeho počest jsme chtěli našeho druhého potomka pojmenovati „Bořivoj Jeřábek“, ale jak sám zajisté slyšíš, dvě J těsně vedle sebe jsou nelibozvučné, krkolomné a naší básnické duši nepříjemné.
Ovšem nechtěli jsme se vzdáti tak pěkného slovanského jména bez boje a tu naší divukrásné manželce přišlo na mysl jméno „Bořislav“, v českých luzích a hájích nehojné (v ruských krajích zkrácené jako Boris), znamenající „slavný bořením (hradeb), slavný v boji – tedy bohatýr“. Obdobný význam co Bořivoj, zato sladce plynoucí z našich rtů i s příjmím.“ „Bořislav Jeřábek,“ vydechl s úctou hrabě Matyáš, „doufejte jen, vzácní rodičové, že náš urozený bratr nebude trpěti rotacismem čili ráčkováním, jinak by celá poetika a libozvučnost jména jeho za starou belu stála!“
Knížecí otec lehce pleskl hraběte po zadnici za takové řeči a kněžna Rut vece: „Ať již se náš Bořislav proslaví jako bořitel hradeb či hranic v jazyce, nechť je dlouho živ a zdráv a nechať milosrdný Hospodin ho chrání na všech cestách jeho!“ Nato malý rytíř Bořislav jen odvětil: „Agaďu be.“ (Těžko souditi, zdali měl na mysli výrok: „I Got You Babe“ - tedy „Dostal jsem tě, miláčku“ či něco zcela jiného, zvláště když se hned poté musel nechat převinout.)
Tak rostl, sílil na těle i na duchu a byl všem lidem i Bohu milý (tu a tam sice vznikaly roztržky mezi urozenými sourozenci tu o husárka, tu o kočárek, avšak jinak by jeden pro druhého i do výhně skočil). A o tom, jaké podivuhodné skutky a pozoruhodné myšlenky poplynuly z Bořislavových rukou a hlavy, o tom se vyprávějí zase zcela jiné pověsti a vzkazky.
Je čas bořit i čas tvořit, jak dí jedna z moudrých hlav. A tím vším se dále moří slavný rytíř Bořislav...
Leta Pรกnฤ
MMXIII