antologie Displej.eu / ukázka by Psí víno

displej .eu Zeitgenössische Poesie aus Tschechien, Deutschland und der Slowakei. Anthologie.

Současná poezie z Čech, Německa a Slovenska. Antologie.

Ondřej Buddeus & Peter Dietze (eds.)

Tato kniha vyšla s laskavou finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti a Komisie SLOLIA, Literárne informačné centrum, Bratislava. České překlady německých básní a textů byly podpořeny Goethe-Institutem v Praze. Dieses Heft entstand mit freundlicher finanzieller Unterstützung durch den Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds und die Kommission SLOLIA des Literarischen Informationszentrums Bratislava. Die Übersetzung der deutschen Gedichte und Texte ins Tschechische wurde ermöglicht durch das Goethe Institut Prag.

© Tom Bresemann, 2014; © Ondřej Buddeus, 2014; © Andreas Bülhoff, 2014; © Michael Gratz, 2014; © Zuzana Husárová, 2014; © Simone Kornappel, 2014; © Peter Macsovszky, 2014; © Pavel Novotný, 2014; © Olga Pek, 2014; © Karel Piorecký, 2014; © Michal Rehúš, 2014; © Nóra Ružičková, 2014; © Michal Šanda, 2014; © Jaroslav Šrank, 2014; © Mathias Traxler, 2014; © Charlotte Warsen, 2014; © Uljana Wolf, 2014. Translation © Ondřej Buddeus, 2014; © Lena Dorn, 2014; © Kristina Kallert, 2014; © Pavel Novotný, 2014; © Nikola Mizerová, 2014; © Anja Utler, 2014. Illustration © Nikola Ivanov Graphic design © Štěpán Marko © Ondřej Buddeus & © Peter Dietze (eds., V.i.S.d.P.), 2014 © Psí víno, časopis pro současnou poezii, 2014 Psí víno vychází za přispění Grantu Ministerstva kultury ČR. © Randnummer Literaturhefte, 2014 RANDNUMMER: ISSN 2190-7544 www.randnummer.org

PSÍ VÍNO: ISSN 1801-0202 www.psivino.cz

displej.eu ZEITGENÖSSISCHE POESIE AUS TSCHECHIEN, DEUTSCHLAND UND DER SLOWAKEI. ANTHOLOGIE. SOUČASNÁ POEZIE Z ČECH, NĚMECKA A SLOVENSKA. ANTOLOGIE. Ondřej Buddeus & Peter Dietze (eds.) Berlin—Praha 2014

OBSAH

Uljana Wolf Charlotte Warsen Mathias Traxler Jaroslav Šrank → Michal Šanda Nóra Ružičková Michal Rehúš Karel Piorecký → Olga Pek Pavel Novotný Peter Macsovszky Dagmara Kraus Simone Kornappel Zuzana Husárová Michael Gratz → Andreas Bülhoff Ondřej Buddeus Tom Bresemann → AutorInnen / Autoři Notitzen / Ediční poznámka 10

Kontexty a kontúry nových tendencií v slovenskej poézii Z terénnych záznamov

Opatrná vitalita Nové tendence v současné české poezii

Neue Poesie

Fragen, Spuren von Fragen

INHALT

% 14 % 34 % 44 % 58 → % 70

Kontexte und Konturen der neuen Entwicklungen in der Slowakischen Poesie Feldnotizen

% 82 % 94 % 104 → % 118 % 134 % 152

Vorsichtige Vitalität Neue Entwicklungen in der gegenwärtigen tschechischen Poesie

% 164 % 176 % 186 % 202 → % 214 % 214 % 226 →

Nová poezie

Otázky, stopy otázek

% 226 % 236 11

VORWORT

Anthologie zeitgenössischer Poesie? Äh ja... neue Poesie, oder? Nein. Das Wort „neu“ erscheint uns in Bezug auf Kunst eher irrelevant. Wenn überhaupt, gehört es heute (wie so viele, im 20. Jahrhundert noch positiv besetzte Worte) in die Werbewelt. Und Poesie ist keine PR für - was? Ego? Ansichten? Überzeugungen? Ästhetische Vorlieben? Nostalgie? Kein Ersatzmittel. Poesie kann heute nicht neu, nicht jung sein. Die Attribute, die sie begrenzen, genauso wie mögliche Definitionen, sind (glücklicherweise) genauso unsicher, wie es auch der Begriff „zeitgenössisch“ ist. Stile, Formen und Strategien des Schreibens kommen überall her und wollen auch überall hin. Michael Gratz spricht in seinem Essay vom Ende der Hegemonie - und das ist eine gute Nachricht. Der zeitgenössischen Poesie bleibt vielleicht doch eines (und es geht dabei um nichts Neues): die Genauigkeit, im Ausdruck wie in der Referenz – zu dem, was ist (ob nun in der Realität oder in den Welten der Imagination und Fiktion, spielt momentan keine Rolle). Das Gedicht bleibt ein sprachliches Faktum in HD. Um dieses Faktum, oder besser gesagt „Artefaktum“, zu erhalten heißt es Suchen und Entdecken, mit gewissenhafter Ungewissheit (ein gutes Erbe). Und ja, von Poesie in Paradoxien zu sprechen, ist wirklich etwas kitschig. Wir erlauben es uns diesmal noch. Nach der Hegemonie folgt die Simultaneität – dabei nicht weniger verdächtig. Auswahl wird zur Notwendigkeit, denn nicht alles kann mit. Daher versammeln wir hier Beispiele von 14 AutorInnen, ergänzt um vier kritische Reflexionen. Sie entsprechen dem, was wir – manchmal mit Polemik, manchmal in Einklang – unter zeitgenössischer Poesie und aktuellen Formen verstehen. Viele Texte und AutorInnen fehlen hier, aber displej.eu ist nicht nur dieses Buch, sondern auch eine Plattform, ein Ausgangspunkt. Der nächste Schritt ist digital, da gibt es Platz für alle. Bis dann. Ondřej Buddeus & Peter Dietze

PŘEDMLUVA

Antologie současné poezie? No jistě… nové poezie, nebo ne? Ne. Výraz „nový“ nám v souvislosti s uměním připadá irelevantní. To slovo dnes patří (jako řada podobných, která ve 20. století měla tak kladné konotace) spíš k reklamnímu žargonu. Poezie není PR – čeho? ega? názorů? přesvědčení? estetických zálib? nostalgie? Není náhražkou. Poezie může být dneska stěží nová nebo mladá. Přívlastky, které ji vymezují, jsou stejně jako možné definice naštěstí nejisté, právě tak jako výraz „současný“. Styly, formy a textové strategie přicházejí ze všech stran a stejně tak i expandují. Michael Gratz ve své eseji mluví o konci hegemonie – a to považujeme za dobrou zprávu. Současné poezii zůstává jedno (i když to není nic nového): přesnost. Ve výrazu i v tom, k čemu odkazuje. Odkazuje k tomu, co je (jestli ve skutečnosti nebo ve světech imaginace či fikce, nehraje momentálně žádnou roli). Báseň je jazykovým faktem ve vysokém rozlišení. Snaha tento fakt, nebo přesněji artefakt, z(a)jistit, je spojená s hledáním a objevováním, s jistotou nejistoty (která je pro ni čestným dědictvím). Mluvit o poezii v paradoxech je samozřejmě už poněkud kýčovité. Tentokrát si to ale ještě dovolíme. Po období hegemonie následuje doba simultaneity (ta se tím nestává o nic méně podezřelou). Vybrat z možností je nezbytně nutné, protože všechno najednou se nevejde. Proto jsme do této antologie vybrali básně čtrnácti autorek a autorů, které doplňují čtyři kritické texty. Odpovídají tomu, co považujeme – někdy v konfrontaci, jindy souhlasně – za současnou poezii a její aktuální formy. Řada textů a autorů v našem výběru chybí. Ale displej.eu není jen tato knížka, je to také platforma a kniha je výchozím bodem. Další krok vede do digitální zóny, kde je místo pro všechny. Uvidíme se tam. Ondřej Buddeus & Peter Dietze

ANNALOG VON DEN BLUMEN oh such recognizing work. sie sagen überschuss, ich sage bluterguss, blütenstuss. sie fluffen kissen auf, ich hisse: what can all that green stuff be? a face is what one goes by, generally. oder war ich eine pflanze und im keller ohne licht. ich meine das nicht wörtlich. später schon. jaffa, haifa, alexandria. such recognizing work. sie sagen vater noch, ich sage totenkopf – obwohl, ich hab ihn lange nicht gesehen. sie halten mich fern, weil es mich anstrengt. sie stellen personen ums bett, die ich nicht kenne, arrangieren augen links und rechts von einer nase, in der mitte drunter mund, getragen nach gar keinem letzten schrei. hallo, haben wir uns nicht schon mal? one side of what. the other side of what. nur der doktor, ah der doktor, was ein bart kann, tänzelt ums gesicht, erkennungsdienstlich. dancerbeard im dienst again. ich meine das nicht behördlich. später schon. jaffa, haifa, alexandria. such recognizing work. wieder flufft der doktor kissen auf, er zeigt mir einen blumenstrauß, so kommt es endlich raus: ich habe den floralen tunnelblick. je dis: une fleur! je dis: une fleur! was grand malheur. augen sehen zimmer, taftvorhänge, aufstau bürgerlicher fluten, bloß sträuße krieg ich nicht in blick, nur einzeln schwebende blüten. später verstand das kurt schwitters, der doktor nichts gewittert. sie: gesichtsfeldeinengung! ich: annablumetalent! und verlassen das zimmer, aufgelöst von meiner vergesslichkeit. dabei geh ich nur in die lehre. dass man, um ein bild zu machen, von gebinden absehen muss. one side of what. the other side of what. lemberg, tarnopol, stanislau. pflanze, und zwei jahre nicht am licht. ich zupfe so lange an dingen, bis sie größer oder kleiner aussehen als gehabt. bis, was fern ist, nah klingt, nahes fern. hallo, haben wir uns nicht. bis die türen aufgehen und man seine sippe auf die straße setzt. sie sagen: a family is what one goes by, generally. kairo, haifa, alexandria. all die mädchen und die klebrigen versprechen, heiratsscheine, scheidungsbriefe. so eine stolze menschenblüte in solcher

ULJANA WOLF

ANNALOG O KVĚTINÁCH oh such recognizing work. říkáte přebytečnosti, já říkám krev od kosti, okvětní hlouposti. natřesou polštáře, nadzvednu se: what can all that green stuff be? a face is what one goes by, generally. nebo jsem byla rostlinou, ve sklepě bez oken. nemyslím to doslova. pak už ano. jaffa, haifa, alexandrie. such recognizing work. říkají otec, já říkám umrlec – i když, už dlouho jsem ho neviděla. drží mě stranou, protože mě to vysiluje. kolem postele rozestaví osoby, které neznám, oči naaranžují doleva a doprava vedle jakéhosi nosu, pusu, ne zrovna nošenou podle posledního výkřiku, dolů doprostřed. zdravíčko, kde jsme se to jenom? one side of what. the other side of what. jedině doktor, ach doktor, co zmůžou vousy, trdlují kolem tváře, ve službě poznání. dancerbeard again ve službě. nemyslím úřední. pak už ano. jaffa, haifa, alexandrie. such recognizing work. doktor znovu natřese polštář, ukáže kytku zpovzdálí, a pak konečně vypálí: mám florální průhled tunelu. je dis: une fleur! je dis: une fleur! was grand malheur. oči vidí pokoj, taftové závěsy, vzdutí měšťanských vod, jen kytky nevidím celé, ale jednotlivé květy. schwittersovi to bylo pak už jasné, doktorovi ale zas ne. oni: zúžení pohledu! já: vlohy anny květiny! a opouštějí místnost, rozpuštění mou zapomnětlivostí. přitom chodím jen do učení. že aby člověk udělal obraz, musí odhlédnout od kytic. one side of what. the other side of what. lvov, ternopil, stanislaviv. rostlina, a dvě léta beze světla. otrhávám věci tak dlouho, až vypadají menší či větší než obvykle. dokud vzdálené nezazní blízko, blízké vzdáleně. zdravíčko, že my jsme se už. dokud se dveře neotevřou a člověk příbuzenstvo nevysadí na ulici. říkají: a family is one goes by, generally. káhira, haifa, alexandrie. všechna ta děvčata

GESPRÄCH IN EINER SITUATION Was haben Sie denn da? Ich habe da ein Buch, da ist Poesie drin. Schallendes Gelächter, wie eine schallende Ohrfeige. Die Waage lügt immer. „Dann zeigen Sie mir doch mal Ihre (zeigen Sie doch mal).“ Ich versprach, ich werde eine Situation für das Gedicht finden, wo es passt. So gingen sie auseinander. So lange changieren, bis sich Worte angleichen. Zum Beispiel „Mit dem Licht dargestellt“ bis zu „verinnerlicht“, wovon die erste Silbe „ver“ weggelassen wird. Aber wann sagen Sie denn so etwas? In einer Aufführung vom Kaufmann von Venedig hatte sich ein Bühnentechniker einen Scherz erlaubt und während der Gerichtsverhandlung, kurz bevor der Kaufmann das Herz herausschneiden durfte, Geldscheine von oben auf die Bühne fallen lassen, worauf eine Massenhysterie entstand und das Publikum nach vorne rannte und stürzte. Oh hätte er doch Herzen regen lassen. Da schob sich während des Konzerts plötzlich ein Hals vor das Gesicht.

MATHIAS TRAXLER

SITUAČNÍ ROZHOVOR Copak to máte? To je kniha a v ní poezie. Plesknutí smíchu jak plesknutí facky. Váha pokaždé lže. „Tak mi tedy ukažte tu Vaši (no ukažte přece).“ Slíbil jsem, že pro báseň najdu příhodnou situaci, do které zapadne. A s tím se rozešli. Tak dlouho měnit slovo za slovo, až si to sedne. Třeba „ulít ze světla“ nahradí „vysvětlit“ a nakonec odeberu předponu vy-. Ale kdy člověk řekne něco takového? Při inscenaci Kupce benátského si jevištní technik dovolil žertík a během soudu, když se kupec rozhoduje, zda vyříznout srdce z těla, nechal na jeviště shora chumelit bankovky, čímž vzniklo davové šílenství a publikum vyrazilo kupředu a zuřivě se po nich vrhlo. Kdyby byl radši probudil srdce. Náhle se během koncertu prodrala před obličej něčí šíje.

JAROSLAV ŠRANK

KONTEXTY A KONTÚRY NOVÝCH TENDENCIÍ V SLOVENSKEJ POÉZII Z TERÉNNYCH ZÁZNAMOV Pokiaľ nás zaujíma, z akých vnútorných súvislostí vychádzajú podnetné tendencie v aktuálnej slovenskej poézii, má zmysel vrátiť sa na rozhranie 20. a 21. storočia. Tento prah síce nepriniesol žiadnu prelomovú historickú udalosť s revolučným účinkom na literárne dianie, ako bol pád komunistického režimu v roku 1989. Ale od konca 90. rokov sa postupne kumulujú fenomény, ktoré napokon vyústia do prenikavo odlišnej podoby literatúry, ako ju vnímame dnes. Slovenskú literatúru 90. rokov ešte významným spôsobom určovali princípy typické pre predchádzajúce obdobie. Týkalo sa to najmä literárneho života, v ktorom aj naďalej významnú rolu hrala ideológia. Dobová vládnuca politická moc a jej prax, známa aj za hranicami Slovenska ako mečiarizmus, sa snažila spisovateľov opätovne zviazať reprezentačnými úlohami, iba nahradila komunistickú ideológiu národnou. A tak popri prebiehajúcej integrácii literatúry (v zmysle nadväzovania na najrôznejšie domáce a zahraničné ideovo-estetické tradície) vytvárala sa v nej i nová, aktuálna deliaca hranica medzi lojálnymi a nezávislými spisovateľmi. Až cez tento protiklad mnohí literáti vnímali aj ostatné dôležité dobové fenomény (napríklad komercionalizáciu kultúry). Zásadná depolitizácia sa začala až po voľbách v roku 1998, ktoré znamenali koniec mečiarizmu. Odvtedy určujúce impulzy pre slovenskú literárnu kultúru generuje skôr kultúrno-civilizačná sféra. Literatúra sa naplno vyrovnáva s problémami existencie v globalizovanom rámci, s dominanciou komerčnej kultúry a s prienikom informačných technológií a digitálnych médií do všetkých oblastí života. Väčšinu básnickej tvorby prelomu storočí možno uchopiť cez koncept štyroch tendencií, vystihujúci odlišnosti i príbuzenstvá medzi aktivitami jednotlivých básnikov a poetiek, ktorí debutovali približne od konca 80. rokov. Prvé dve, poézia nekonformného individualizmu a poézia súkromia, sa formovali ešte v podmienkach komunistického režimu. V 90. rokoch sa vygenerovali ďalšie dve, najprv spirituálna poézia a potom experimentálno-dekonštruktívna poézia. S výnimkou poslednej variety bol základným rysom poézie týchto čias subjektivizmus, zreteľný ako námetové ukotvenie v životnej skúsenosti autorského subjektu aj ako jej stvárňovanie osvedčenými výrazovými prostriedkami zodpovedajúcimi určitej vyhranenej štylizácii básnického subjektu. Expresívna poézia nekonformného individualizmu

KONTEXTE UND KONTUREN DER NEUEN ENTWICKLUNGEN IN DER SLOWAKISCHEN POESIE FELDNOTIZEN Möchte man wissen, welchen inneren Zusammenhängen die vielversprechenden Entwicklungen in der aktuellen slowakischen Poesie entspringen, ist es sinnvoll, den Blick zur Wende vom 20. zum 21. Jahrhundert zu richten. Diese Schwelle brachte zwar keinen derart revolutionären historischen Umbruch für das literarische Geschehen mit sich wie der Sturz des kommunistischen Regimes 1989. Aber seit dem Ende der 90er Jahre häufen sich Phänomene, die letztendlich in die grundlegend neue Form der Literatur münden, wie wir sie heute kennen. Die slowakische Literatur der 90er Jahre war noch stark von Grundsätzen gekennzeichnet, die für die vorangegangene Phase typisch gewesen waren. Dies betraf insbesondere den Literaturbetrieb, in welchem nach wie vor Ideologie eine große Rolle spielte. Die herrschende Politik, über die slowakischen Grenzen hinaus als Mečiarismus [1] bekannt, versuchte erneut, SchriftstellerInnen an repräsentative Aufgaben zu binden, ersetzte lediglich die kommunistische Ideologie durch eine nationale. So fand eine Integration der Literatur statt (im Sinne der Anbindung an unterschiedliche in- und ausländische Ideen- und Ästhetiktraditionen), zugleich aber eine neue Grenzziehung zwischen regimetreuen und unabhängigen SchriftstellerInnen. Im Lichte dieser Gegenüberstellung nahmen viele SchriftstellerInnen auch andere wichtige Gegenwartsphänomene wahr (wie etwa die Kommerzialisierung der Kultur). Eine grundlegende Entpolitisierung begann erst nach den Wahlen im Jahre 1998, die das Ende des Mečiarismus einläuteten. Seither kommen Impulse für die slowakische literarische Kultur eher von der kulturell-zivilgesellschaftlichen Sphäre. Die Literatur muss nun einen Umgang mit ihrer Existenz im globalisierten Rahmen finden, mit der Dominanz der kommerziellen Kultur und mit dem Durchbruch der Informationstechnologien und digitalen Medien in allen Lebensbereichen. Die meisten Werke aus der Zeit um die Jahrtausendwende lassen sich konzeptuell vier Entwicklungslinien zuordnen, wodurch die Unterschiede und Gemeinsamkeiten zwischen den Aktivitäten der etwa seit Ende der 80er Jahre neu erscheinenden DichterInnen und Poetiken deutlich werden. Die ersten beiden, die Poesie des nonkonformen Individualismus und die Poesie des Privaten, formierten sich noch unter den Bedingungen des kommunistischen Regimes. In den 90er Jahren entstanden zwei weitere, zunächst die spirituelle Poesie, dann die experimentell-dekonstruktive Poesie. Mit Ausnahme der letzteren hatte die Poesie jener Zeit einen Subjektivismus zur Grundlage, der sowohl durch die thematische Verankerung des lyrischen Subjekts in der konkreten Erfahrung als auch 1

Nach Vladimír Mečiar, Ministerpräsident der Slowakei in den 1990er Jahren [Anm. d. Ü.]

** vztýčte hlavu a otvorte ústa akoby ste chceli zahryznúť do jablka ktoré visí na strome aký je účinok tohto cviku? sen sa stáva skutočnosťou * jednoduchý cvik prinesie zmenu každý deň

NÓRA RUŽIČKOVÁ

** recken Sie den Kopf und öffnen Sie den Mund als ob Sie in einen Apfel beißen wollten der an einem Baum hängt welchen Effekt hat diese Übung? ein Traum wird Wirklichkeit * eine einfache Übung sie bringt Abwechslung jeden Tag

ÜBERSETZT VON ANJA UTLER

KAREL PIORECKÝ

OPATRNÁ VITALITA NOVÉ TENDENCE V SOUČASNÉ ČESKÉ POEZII Kde vlastně začíná současnost české poezie? Pro mnohé její čtenáře i znalce je událostí, která pomyslně odděluje přítomnost a minulost, stále pád komunismu v listopadu 1989. Druhá takto zásadní společenská, politická a kulturní změna skutečně v českém prostředí od sklonku osmdesátých let nenastala. Odehrály se ovšem změny poněkud méně nápadné, nikoli však revoluční, spíše evoluční. Těsně posttotalitní devadesátá léta českou poezii poznamenala především bezprecedentním zmatením (literárně) dějinného času. V těžko přehledný spletenec se tu zamotala optimistická přítomnost, neslavná a tedy vášnivě negovaná bezprostřední minulost tzv. normalizace a dlouhá řada často i velmi archaických literárních tradic, které z rázu začaly být veřejně dostupné, překotně vydávané a lačně ovšem i poněkud povrchně recipované. Jako jedna z nejatraktivnějších se jevila tradice spirituální lyriky, živená jednak odkazem barokní poezie, jednak moderní katolické lyriky (Pavel Petr, Petr Čichoň, Miloš Doležal ad.). Lákavá, ovšem v nové tvorbě mnohem méně zastoupená, byla rovněž tradice imaginativní či (neo)surrealistické poezie, která měla rovněž chuť donedávna zakázaného ovoce (Jaromír Typlt, Pavel Ctibor, Tomáš Přidal ad.). Nejsilnější a možno říci normotvornou se však stala tradice věcné, deskriptivní lyriky čerpající zejména z dosud rovněž zakazované poetiky básníků Skupiny 42 [1] a dále pak z odkazu tzv. poezie všedního dne. Věcný, od estetických deformací či expresivních poloh oproštěný výraz v básních Petra Hrušky, Petra Borkovce či Petra Motýla dobře ladil se silnou poptávkou po literatuře tzv. autentické, která se mnohem méně než o svoji literárnost opírá o (dojem) přímého spojení textu a životní reality, za kte1

Skupina 42 vznikla na základě přátelského okruhu výtvarníků (František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták ad.) a básníků (Ivan Blatný, Jiří Kolář, Josef Kainar ad.) na konci roku 1942. Programovým ideálem Skupiny, který formuloval literární a výtvarný teoretik a kritik Jindřich Chalupecký, bylo překonání uzavřenosti moderního umění, navázání bezprostředního vztahu k všední realitě a nalezení autentického výrazu existenciálních témat. Poetika básníků Skupiny byla charakteristická prozaizací verše, strohostí výrazu, hovorovostí jazyka, fragmentarizací tématu, ale také snahou o vytvoření nového mýtu každodennosti. Skupina 42 zanikla po nástupu komunismu v roce 1948.

104

VORSICHTIGE VITALITÄT NEUE ENTWICKLUNGEN IN DER GEGENWÄRTIGEN TSCHECHISCHEN POESIE Wo fängt eigentlich die Gegenwart der tschechischen Poesie an? Für viele ihrer LeserInnen und KennerInnen ist das Ereignis, das die Gegenwart imaginär von der Vergangenheit trennt, der Sturz des Kommunismus im November 1989. Ein zweiter derart grundlegender gesellschaftlicher, politischer und kultureller Wandel hat im tschechischen Kontext seit Ende der 80er Jahre tatsächlich nicht stattgefunden. Jedoch ereigneten sich unauffälligere Veränderungen, weniger revolutionär, als vielmehr evolutionär. In den gerade posttotalitären 90er Jahren war die tschechische Poesie in erster Linie gezeichnet von präzedenzloser Verwirrung durch die (literatur-) geschichtliche Situation. In einem unübersichtlichen Wirrwarr durchwoben sich hier optimistische Gegenwart, unrühmliche und darum leidenschaftlich negierte unmittelbare Vergangenheit der sog. Normalisierung und eine ganze Reihe oft sehr archaischer literarischer Traditionen, die plötzlich öffentlich zugänglich gemacht, übereilt herausgegeben und gierig, wenn auch einigermaßen oberflächlich rezipiert wurden. Als eine der attraktivsten erwies sich die Tradition der spirituellen Lyrik, wiederbelebt einerseits in Anknüpfung an barocke Poesie, andererseits an die moderne katholische Lyrik (Pavel Petr, Petr Čichoň, Miloš Doležal u.a.). Ebenfalls anziehend, aber in neuen Werken weniger präsent war die Tradition der imaginativen oder (neo-)surrealistischen Poesie, die auch den Reiz von bis vor Kurzem verbotenen Früchten hatte (Jaromír Typlt, Pavel Ctibor, Tomáš Přidal u.a.). Zur stärksten und man kann wohl sagen normbildenden Traditionslinie aber wurde die sachliche, deskriptive Lyrik, die sich insbesondere aus der zuvor ebenfalls verbotenen Poetik der Dichter der Gruppe 42 [1] speiste sowie aus dem Erbe einer sog. Alltagspoesie. Der sachliche, von ästhetischen Deformationen und expressiven Haltungen befreite Ausdruck in den Gedichten von Petr Hruška, Petr Borkovec oder Petr Motýl passte gut zum starken Bedürfnis nach so genannter authentischer Literatur, die sich viel weniger auf ihre Literarizität als auf eine (Ahnung von) direkter Verbindung von Text und Lebensrealität stützte, für die voll und ganz der Autor selbst mit seinem charakterlichen und moralischen Profil bürgte. Ein allgemeiner Konsens bestand auch bezüglich der Frage, welche Beziehung die Poesie zur außerliterarischen, 1

Die Skupina 42 (Gruppe 42) entstand auf der Basis eines Freundeskreises von Malern (František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták u.a.) und Dichtern (Ivan Blatný, Jiří Kolář, Josef Kainar u.a.) Ende des Jahres 1942. Das programmatische Ideal der Gruppe, welches der Literaturund Kunsttheoretiker Jindřich Chalupecký formulierte, bestand darin, die Abgeschlossenheit der modernen Kunst zu überwinden, unmittelbare Beziehungen zur alltäglichen Realität herzustellen und einen authentischen Ausdruck existenzieller Themen zu entwickeln. Die Poetik der Gruppe charakterisieren Prosaisierung von Versen, Nüchternheit im Ausdruck, Umgangssprache, Fragmentarisierung von Themen, aber auch das Bemühen, einen neuen Mythos von Alltäglichkeit zu erschaffen. Die Gruppe 42 verschwand nach der Machtübernahme durch die Kommunisten 1948.

105

OLGA PEK

(zá)visím jen natolik, kolik závisí na mě. uděláš úkrok a už je / udělá úkrok a už jsi celá ta demonstrace oni ony ona sobě nechtít končit chtít vyplývat jako vyhřezlé -

byli jsme si dost podobní, dost fuk; já a nějaké jiné míjení, léčky. vlekouce leklí neléčitelní „jseš tak úžasně arbitrární“ byl odjakživa můj způsob, jak vyznat, jojo.

118

(ab)hänge ich nur so, wie es abhängt von mir. du machst einen schritt und ist / man macht einen schritt und bist die ganze demonstration ihr sie sich dir nicht enden wollen daraus hervorgehen wollen wie hervorgequollen wir waren uns sehr ähnlich, sehr egal; ich und andere verfehlungen und fallen. schleppend schale unheilbare „bist so herrlich arbiträr“ war schon immer meine art zu gestehen, jojo.

119

TOTO EŠTE NIE JE TRETIA STROFA Po prečítaní prvej strofy zavri. A k druhej sa vráť až na druhý deň. Už je druhý deň. Vitaj. Toto je druhá strofa. Zavri. Odpočiň si. Už si ju zase otvoril? O tom sa predsa nehovorilo. Čo si teraz počneš bez inštrukcií? Toto ešte nie je tretia strofa. Prešlo niekoľko dní, si netrpezlivý. Dobre, toto je tretia a súčasne aj štvrtá strofa. Mám podozrenie, že po prečítaní prvej strofy si ju predsa len nezavrel. Nikam si sa nedostal; uviazol si.

PETER MACSOVSZKY

158

DAS DA IST NOCH NICHT DIE DRITTE STROPHE Hör nach dem Lesen der ersten Strophe auf. Und kehre zur nächsten erst am nächsten Tag zurück. Schon ist der nächste Tag. Willkommen. Das da ist die nächste Strophe. Hör auf. Ruh dich aus. Hast du schon wieder begonnen? Davon ist aber keine Rede gewesen. Was fängst du jetzt an ohne Anleitung? Das da ist noch nicht die dritte Strophe. Es sind einige Tage vergangen, du bist ungeduldig. Gut, das da ist die dritte und gleichzeitig auch die vierte Strophe. Ich habe den Verdacht, dass du nach dem Lesen der ersten Strophe gar nicht aufgehört hattest. Du bist nirgendwo hingekommen; du hast dich verrannt.

159

antilabe vol if me spika ate lanku of gev [97] – vol if me spika is ate bistu vilted [98] is ate vatu ad pfos [99] – ate tralbu [100] me ia ferka [101] – rig ade nomu [102] ate vortu re tenka an sinf [103] – ate vortu re nu tenka an sinf [104] it esmipo en anto [105]

97 98 99 100 101 102 103 104 105

spräche ich alle sprachen der erde – spräche ich wie alle wilden tiere wie alle wasser des abgrunds – alle blumensamen würde ich den ursprung – der namen vergessen alle worte, die eine bedeutung haben – alle worte, die keine bedeutung haben und einfach singen

DAGMARA KRAUS

172

antilabé vol if me spika ate lanku of gev [97] – vol if me spika is ate bistu vilted [98] is ate vatu ad pfos [99] – ate tralbu [100] me ia ferka [101] – rig ade nomu [102] ate vortu re tenka an sinf [103] – ate vortu re nu tenka an sinf [104] it esmipo en anto [105]

97 98 99 100 101 102 103 104 105

kdybych mluvila všemi jazyky světa – kdybych mluvila jako všechna divá zvěř jako všechny vody v hlubinách – semena všech květin zapomněla bych – původ všech jmen všechna slova, která mají význam – všechna slova, která nemají význam a zpívala bych

173

183 né

. a #f ve ívk a f n y k by srš ffff . z to j to e a e v ža ykř ní. jich tak u don ikn jak šat u ce ý ů lla í. dě tý. si k . . p la na lid ro t s je . pa vo viš dá u ti ne prá ví ci ka m . ož

faq ti. enti ka. m i lnos t s n y rtěn e m á p ou s n e e k stan es ů n z a v c toliko n . jak la však hivu lkém a c t el r e . kříd . za ní s t a v i ú s v . lo ve u es á d ná t a př gest n tu výc vizáž rud a. ulože z sku. d šepo o á e . v j t n á a o ě g r dí h d a ní pa obn sklá ž hp ez im z pečet ční a způs u a po r . k y tá se ou b i v t h h erů no hn ví zd strac pneuma . dür ost. k n ka re s . š í e e u ř l l c dve pů z pot ká s va po roz h. p už přeté tejně tak b o u le u. s zb néh zdr tí. d vyk druho

the beautiful is perhaps the first uniform (...)

p o řá d a n é ro z n o že n s n í á . p s t e r e ka b o j i. hýř oo í to z v u k e m . q u t u u ž i t ke m ad r e s huče s ur zti ní. hr šit. ozi v ě l i spád mbic .ah ký ud b a sama sláb . pryč ne . p ř e s pot re l a p lesk s. dív k y t o zno nasáv vu á do s e b e. uch o k pou z d r u : tak. šumě ní.

DE CZ

apathie. ersatz für muzak. aus dem aufzug. dem schonraum. dann natur. im heim teich steht ein kranich . plaste. der köter bellt in fibonacci. & dort, ja, dort schwingt eine scha ukel leer im wind. ganz rec ht. hier ist längst niema nd mehr. nur die natur. viel ach im index. als griffe sich die leere wie

pardon et al alternativ gewisse höflichkeitsformen an

. itten n k e rre uft ersä ieses su bleibt h c .d fris en ch del technik gskast geräus re. n ü b n ein raltete pannu fisches llen wä ub. s ve ro ra rla im mog tets zu . ein ve anzen. e d 1 ss ak nk ter win r die v res da ln. r. da fü se nä ordi der am

SIMONE KORNAPPEL

184

alice in asse II

e i n be h ge arr sa au n g. f kl a pro ing u ffli mp eltö te e n se gen r. im en. k u on fze . ein v rl a erla ter i b a n de nds zieh uf. ih r c b h ei verh aft. ildc r n h a v er usu pene en la n in nge g. k tran d en n. s ehri t o c f wo uch kop ht. lle sba füb n ab . in u stü er ra rz u ku sty m. ltivi en fe e r o po ine rten r. ku da der gel r in. aufp n e r ra in h all s i t c z h ige e s da ln. a s kli ber: ng t ab .

DE SK

souseda na každého rušitele sledu na kapslích rychlofiltrech im dead broke všechno se odehrávalo pak mě autoagresivně jako metafyzické spoje ale

my attitude is no good honem sejmi sluchátko pochop ta dovolená byla fajn

there is not enough time to lay out in the air jako sociální vzory už jen zvuky

nevyjednali jsme nic ale tetovali jsme si pracovní úkoly kartograficky na tělo

my attitude is no good los nimm den hörer ab sieh endlich ein dass der urlaub schön war

ist nicht mehr nineteen ninety now der fosbury flop längst die norm if the angle is too wide

schau mal junge wir dachten es klappt aber im letzten moment ist etwas dazwischen gekommen

už neplatí nineteen ninety now fosbury flop if the angle is too wide

podívej hochu zdálo se že to vyjde ale na poslední chvíli do toho něco vlezlo

211

there is not enough time to lay out in the air soziale patterns als klangkörper achte nur noch

cítit se dobře v medúzovitých stavech ok takže vyprávějte mi o včerejšku teď

auf den nebenmann auf jeden folgezersetzer auf kapseln progressives filtern im dead broke

alles spielte sich dann außerhalb von mir ab autoaggressiv als metaphysisches relais aber

CZ DE

sich wohl fühlen in siphonophorischen zuständen ok dann erzählen sie mir mal von gestern jetzt

wir verhandelten nichts aber tätowierten uns die arbeitsteilungen kartografisch auf den körper

Ne Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Ne

ONDŘEJ BUDDEUS

bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom

vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat

ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou

216

krizi krizi krizi krizi krizi krizi krizi krizi krizi

jako jako jako jako jako jako jako

spor spor dobra spor dobra a zla spor dobra spor

nein nein wir nein wir sollten nein wir sollten die nein wir sollten die ukraine nein wir sollten die ukraine-krise nein wir sollten die ukrainekrise nicht nein wir sollten die ukraine-krise nicht als nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen gut nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen gut und bรถse nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen gut und bรถse verstehen nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen gut und bรถse nein wir sollten die ukrainekrise nicht als kampf zwischen gut nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf nein wir sollten die ukraine-krise nicht als nein wir sollten die ukraine-krise nicht nein wir sollten die ukraine-krise nein wir sollten die ukraine nein wir sollten die nein wir sollten nein wir nein

217

TOM BRESEMANN

FRAGEN, SPUREN VON FRAGEN Als ich im Herbst 2013 auf ein paar Tage nach Prag fuhr, mit dem Ziel etwas über die dortige Lyrikszene aus erster Hand zu erfahren, hatte ich mir im Vorhinein folgende Idee zurechtgelegt: Meinen vielen GesprächspartnerInnen, mit denen ich im Vorfeld schon persönliche Termine vereinbart hatte, wollte ich allen genau dieselben Fragen stellen. So erhoffte ich, umfassendere, sich widersprechende Einblicke in die Prager Szene zu erhalten. Es waren ganz einfache Fragen, wie „Welche Gedichte (von wem) gefallen Dir (nicht) und warum?“. Nach mehreren Treffen ergab sich so ein Geflecht von Namen, Texten, Themen, Herangehensweisen und Leseeindrücken, das sich, und an dieser Stelle war mir das Glück hold, zu einem widersprüchlichen, detaillierten und fragmentierten Bild fügen ließ. Ich hatte das Gefühl, wirklich an der Sache dran zu sein. Selbstverständlich kann ich also im vorliegenden Fall nicht mehr, als selbst einer dieser Gesprächspartner sein. Denn ich empfinde es als unlösbare Aufgabe, und auch ein wenig als Zumutung, in Bezug auf die Vielheit der deutschen Gegenwartsdichtung zu einem objektiv-abwägenden Überblick zu kommen. Da soll es dann wohl die einen hier und die anderen da geben, und dazwischen sicher auch noch welche. Da poppen dann die Traditionen und Namen nur so auf, von Mayröcker, Jandl, Heißenbüttel, Celan, Brinkmann, Kling, Stolterfoht bis zu etc. Was das den hier mitzudenkenden neuen LeserInnen bringen soll, erschließt sich mir nicht. Was sich ihnen erschließt sind die vorliegenden Texte, die, wenn sie schon repräsentativ für etwas stehen sollten, dann doch sicher in erster Linie für sich selbst stehen. Einige ihrer AutorInnen gehören seit knapp zehn Jahren in der deutschsprachigen Szene zu den bekannteren, andere sind erst in den letzten paar Jahren in Erscheinung getreten, manche haben soeben debütiert oder stehen noch davor zu debütieren. Vor einigen Jahren fragte ich im Nachwort meines zweiten Gedichtbands Berliner Fenster, ob Gedichte Arsch in der Hose haben können. Dass ich mir wünschte, dass. Ich meinte damit vor allem: Wie gehen die AutorInnen mit ihrer eigenen Produktion um? Welche Fragen, die der/die AutorIn dem eigenen Schreiben gegenüber stellt, lassen sich den Texten ablesen? Wo hört die sichere Landschaft der beflissenen Diskurs- und Talentverwaltung auf, wo beginnt der Gefahrenbereich? Die vorliegenden Texte sind teilweise tief eingedrungen, so scheint mir, sie lassen die besserwisserische Gewissheit des Dichters hinter sich, hinterlassen Fragen, Spuren von Fragen.

226

OTÁZKY, STOPY OTÁZEK Když jsem se na podzim 2013 vydal na pár dní do Prahy, abych přímo u zdroje zjistil něco o tamnější básnické scéně, měl jsem takový plán: všem, s nimiž jsem si domluvil schůzku a setkal se s nimi, jsem chtěl položit přesně tytéž otázky. Sliboval jsem si od toho, že se v úplnosti seznámím s protikladnými pohledy na pražskou scénu. Otázky byly docela jednoduché, třeba: „Jaké básně (a čí) se ti (ne)líbí a proč?“. Už po několika setkáních byl výsledkem hotový pletenec jmen, textů, témat, uměleckých přístupů a čtenářských dojmů, který se – a v tom mi štěstěna přála – pospojoval do rozporuplného, zlomkovitého a detailního obrazu. Měl jsem pocit, že jsem na správné stopě. V případě tohoto textu je ovšem samozřejmé, že teď zase já nemůžu nabídnout nic víc než pouze jeden z pohledů na věc. Předložit objektivní a promyšlený přehled současné německé poezie by bylo vzhledem k její rozmanitosti neřešitelným zadáním a tak trochu neúměrným požadavkem. Měli bychom rozhodně jmenovat toho a tamtoho, kromě jiného také támhletoho a ještě další. V takovou chvíli začnou bez ladu a skladu vyskakovat jednotlivé linie a jména, od Mayröckerové, Jandla, Heißenbüttela, Celana, Brinkmanna, Klinga, Stolterfohta až po... Co by to novým čtenářům a čtenářkám této antologie přineslo, mi není jasné. Nabízejí se jim zde texty, které – mají-li už něco reprezentovat – tu stojí především samy za sebe. Některá jména patří v Německu už bezmála deset let k těm známějším, další se objevila v posledních několika letech, některým autorkám a autorům první knížka už vyšla, další ji teprve vydají. Před několika lety jsem se v doslovu ke své druhé sbírky Berliner Fenster (Berlínská okna, 2011) ptal, jestli básně můžou mít koule. Že bych si přál, aby měly. Myslel jsem tím: jak zachází autoři a autorky s vlastní produkcí? Které otázky, s nimiž dotyčný nebo dotyčná přistupuje k vlastnímu psaní, se dají z textů vyčíst? Kde končí bezpečná oblast horlivé péče o vlastní talent a diskurs, kde začíná nebezpečná zóna? Publikované texty, alespoň tak mi to připadá, se vydávají daleko, nechávají mudrlantskou jistotu autora za sebou, zanechávají otázky, stopy otázek.

227

CZ / SK

AUTORINNEN / ÜBERSETZERINNNEN TOM BRESEMANN wurde 1978 in Berlin geboren, wo er lebt. Er ist als Schriftsteller, Veranstalter, Herausgeber und Übersetzer in Erscheinung getreten. Nach zwei Gedichtbänden (Makellos 2007, Berliner Fenster 2011) erschien 2012 eine Erzählung (Kein Gesicht) von ihm. 2014 erschien sein dritter Gedichtband arbeiten und wohnen im denkmal. Seine Gedichte erschienen in Zeitschriften (randnummer, poet, STILL) und Anthologien (Jahrbuch der Lyrik, Lyrik von Jetzt 2) und wurden ins Hebräische, Italienische, Schwedische und Englische übertragen. Er gilt als politischer Dichter. Rezensenten beschrieben seine Gedichte als „Guerillalyrik, poetische Street Art. Ein hässlicher Fleck, der sich als Spiegel entpuppt” sowie als „Mischung aus Bildungsgut und Gegenwartswut”. Er ist Mitbegründer des unabhängigen Literaturhauses Lettrétage in Berlin. U.a. war er 2014 künstlerischer Leiter des SOUNDOUT! Festival for New Ways of Presenting Literature. Er organisierte seit 2006 mehrere internationalen AutorInnenbegegnungen und Lesereihen.

TOM BRESEMAN (*1978, Berlín) působí v Berlíně jako spisovatel, organizátor, vydavatel a překladatel. Po básnických sbírkách Makellos (Bezvadný, 2007) a Berliner Fenster (Berlínská okna, 2011) vydal povídku Kein Gesicht (Žádná tvář, 2012). V roce 2014 vyšla jeho třetí sbírka arbeiten und wohnen im denkmal (pracovat a bydlet v pomníku). Jeho básně vycházejí v časopisech (randnummer, poet, STILL) a antologiích (Jahrbuch der Lyrik, Lyrik von Jetzt 2) a byly přeloženy do hebrejštiny, italštiny, švédštiny a angličtiny. Je považován za politického básníka. Kritici popisují jeho básně jako „gerilovou lyriku, poetický street art, ošklivý flek, ze kterého se vyklube zrcadlo“ nebo „směs duševního jmění a současného vzteku“. Je spoluzakladatelem nezávislého literárního domu Lettrétage v Berlíně. Byl mj. uměleckým vedoucím festivalu SOUNDOUT! (New Ways of Presenting Literature). Od roku 2006 organizuje mezinárodní autorská setkání a literární programy.

ANDREAS BÜLHOFF wurde 1987 in Gladbeck geboren, wuchs im Ruhrgebiet auf und studierte in Göttingen. Nach einem Volontariat am Literarischen Zentrum Göttingen, lebt und studiert er inzwischen in Berlin. Als Redakteur arbeitet er für das Literatur- und Fotografiemagazin Der Greif. Seine Gedichte erschienen bislang u.a. in den Literaturzeitschriften randnummer, STILL, ]trash[pool sowie den Anthologien Westfalen sonst nichts? (2012) und Muse, die zehnte: Antworten auf Sappho von Mytilene (2014).

ANDREAS BÜLHOFF (*1987, Gladbeck) vyrůstal v Porúří a studoval v Göttingenu, kde také pracoval jako dobrovolník ve zdejším Literárním centru. V současnosti žije a studuje v Berlíně. Působí jako redaktor literárního a fotografického magazínu Der Greif. Jeho básně vyšly například v literárních časopisech Randnummer, STILL, ]trash[pool a v antologiích Westfalen sons nichts? (2012) a Muse, die zehnte: Antworten auf Sappho von Mytilene (2014).

ONDŘEJ BUDDEUS (*1984) studierte Skandinavistik und Übersetzungswissenschaft (Deutsch) an der Prager Karlsuniversität, wo er momentan promoviert. Zwischen 2012 und 2014 war er Chefredakteur der Literaturzeitschrift Psí víno. Er übersetzt aus dem Deutschen und Norwegischen, beteiligt sich dramaturgisch u. A. an dem Prague Microfestival. Bislang veröffentlichte er 2 Textsammlungen 55 007 znaků včetně mezer (55 007 Zeichen inklusive Leerzeichen, 2011) und rorýsy (mauerschwalben, 2012), ein Bilderbuch für Erwachsene Orangutan v zajetí má sklony k obezitě (Der Orang-Utan in Gefangenschaft neigt zur Fettleibigkeit, gemeinsam mit Alžběta Skálová und Martina Kupsová, 2011) sowie das Kinderbuch Hlava v hlavě (Kopf im Kopf, mit David Böhm, 2013). Im Rahmen seines literarischen Projekts a me, erschienen sowohl als Buch wie auch online unter www.a-me.info, entwickelte er darüber hinaus eine multimediale Theateraufführung sowie eine Installation (Steirischer Herbst 2012). Seine Texte sind in mehrere Sprachen übersetzt worden. Mit unterschiedlichen Veranstaltungsformaten tritt er in Tschechien und im Ausland auf. Regelmäßig arbeitet er mit anderen Künstlern zusammen und versucht dichterische Texte im „erweiterten Feld“ zu platzieren. 2013 erhielt er u.a. den Jiri-Orten-Preis für Schriftsteller unter 30 Jahre sowie 2014 den Magnesia Litera Preis für Kinderliteratur.

ONDŘEJ BUDDEUS (*1984) studoval skandinavistiku a překladatelství (obor němčina) na Univerzitě Karlově, nyní tamtéž dokončuje doktorskou práci. Překládá z němčiny a norštiny, dramaturgicky se mj. podílí na Pražském Microfestivalu. V letech 2012–2014 byl šéfredaktorem Psího vína. Vydal sbírku textů 55 007 znaků včetně mezer (2011) a rorýsy (2012), obrázkovou knížku pro dospělé Orangutan v zajetí má sklony k obezitě (s Alžbětou Skálovou a Martinou Kupsovou, 2011) a dětskou knihu Hlava v hlavě (s Davidem Böhmem, 2013). Jeho poslední prací byl vícežánrový literární projekt a me, jehož výstupem byla stejnojmenná multimediální inscenace, knižní a internetová publikace (www.a-me.info) a galerijní instalace (Steirischer Herbst, 2012). Jeho texty byly přeloženy do řady jazyků, vystupuje pravidelně v ČR i zahraničí. Často spolupracuje s dalšími umělci a umisťuje básnické texty do „rozšířeného pole“. Byla mu mj. udělena Cena Jiřího Ortena (2013) nebo Magnesia Litera (2014, s Davidem Böhmem) v kategorii kniha pro děti a mládež. Žije v Praze.

LENA DORN lebt in Leipzig als Übersetzerin, Autorin, Musikerin und DJ. Qua Studium ist sie Slawistin und Historikerin und promoviert seit Kurzem an der Berliner Humboldt-Universität zu Übersetzungsdiskursen. Sie moderierte 28 Lesungen beim Literaturfestival Měsíc autorského čtení 2013 in Ostrava und ist Redakteurin der Zeitschrift Outside the box.

LENA DORN je překladatelka, autorka, hudebnice a DJka. Vystudovala slavistiku a historii a píše doktorskou práci na Humboltově univerzitě v Berlíně. Na festivalu Měsíc autorského čtení 2013 moderovala na ostravské scéně na 28 autorských prezentací, je redaktorkou časopisu Outside the box.

230

CZ / SK

AUTORKY / AUTOŘI / PŘEKLADATELKY / PŘEKLADATELÉ MICHAEL GRATZ, geboren 1949 in Merseburg, ist Literaturkritiker und wissenschaftlicher Mitarbeiter am Arbeitsbereich Neuere deutsche Literatur und Literaturtheorie an der Ernst Moritz Arndt Universität Greifswald. Er studierte Germanistik und Anglistik in Rostock und promovierte in Greifswald zum Thema Lyrikdebatten in der DDR 1953-1956. Seit 14 Jahren gibt er das Blog Lyrikzeitung & Lyrikkritik (lyrikzeitung.com) heraus. 2007 bis 2010 war er Mitglied der Jury des Peter-Huchel-Preises. Mitherausgeber des Pommerschen Jahrbuchs für Literatur und Vorstandsmitglied von pom-lit.de Pommersche Literaturgesellschaft.

MICHAEL GRATZ (*1949, Merseburg) je literární kritik, jako vědecký pracovník se věnuje novější německé literatuře a literární teorii. Působí na Ernst Moritz Arndt Universität v Greifswaldu. Absolvoval studium germanistiky a anglistiky v Rostocku a obhájil doktorát na téma básnická polemika v NDR v letech 1953–1956. Čtrnáct let vytváří / píše / přispívá na blog Lyrikzeitung & Lyrikkritik (lyrikzeitung.com). Mezi lety 2007 a 2010 byl členem poroty ceny Petera Huchela. Je spoluvydavatelem Pomořanské literární ročenky a členem předsednictva pom-lit.de, Pommerische Literaturgesellschaft.

ZUZANA HUSÁROVÁ (*1983) lebt als Autorin und Theoretikerin in Bratislava. Sie widmet sich der elektronischen Literatur, der Klangpoesie sowie der poetischen Performance. Als Doktorin in Literaturwissenschaft (ÚsvL SAV, Bratislava) unterrichtet sie hauptsächlich US-amerikanische Literatur und kreatives Schreiben im Zusammenspiel mit den Neuen Medien in Bratislava und Brno. Gemeinsam mit Lubomír Panák entwickelte sie verschiedene interaktive literarische Werke, u.a. mit Kinect und Android (Enter: in‘ Wodies, I: *ttter, Obvia Gaude). Gemeinsam mit Amelia Roxana Filip arbeitete sie zwischen 2012 und 2014 an den transmedialen Projekten liminal und lucent (visuelle und Klangpoesie sowie Live-Performances). Husárová schrieb Texte für die multimediale Theaterperformance Skúmanie javov (Tanz, Musik, live visuals, digitale Dichtung, Poesie) und ist Mitglieder des Poesiekollektivs TŘYIE (SJ Fowler, Olga Pek, ZH). Zusammen mit Bogumiła Suwara gab sie die literaturtheoretische Publikation V sieti strednej Európy: nielen o elektronickej literatrúre (Im Netz Mitteleuropas: mehr als elektronische Literatur) heraus. Mit Martin Solotruk arbeitete sie an einem Projekt zur zeitgenössischen europäischen Poesie, dem European Poetry Forum. 2011 erhielt sie das Fulbright Stipendium für Forschung und Unterricht des MIT, 2014 „Aktion“-Stipendium. Derzeit unterrichtet sie am Institut für Sprachkunst der Universität für Angewandte Kunst in Wien. Ihre Werke erschienen in Europa, den USA und Südkorea oder wurden u.a. ausgestellt und/oder performt in Paris, London, Wien, Krakow, Boston, Motclairi. Homepage: www.zuz.husarova.net, Webseite für elektronische Literatur: www.delezu.net.

ZUZANA HUSÁROVÁ (*1983) žije v Bratislave, ako autorka a teoretička sa venuje elektronickej literatúre, zvukovej poézii a poetickým performanciám. Má doktorát z literárnej vedy (ÚSvL SAV) a učí hlavne americkú literatúru a kreatívne písanie s využitím nových médií na PdF UK v Bratislave a elektronickú literatúru na MU v Brne. S Ľubomírom Panákom vytvorila niekoľko interaktívnych literárnych diel s využitím technológií ako Kinect a Android (Enter: in‘ Wodies, I: *ttter, Obvia Gaude). S Amaliou Roxanou Filip spolupracuje na transmediálnych projektoch liminal a lucent (2012-2014, knihy vizuálnej poézie, zvuková poézia, živé performancie). Je jednou z autorov multimediálneho predstavenia Skúmanie javov (tanec, hudba, živé vizuály, digitálna poézia, poézia) a členkou poetického kolektívu TŘYIE (SJ Fowler, Olga Pek, ZH). Spolu s Bogumiłou Suwarou editovala teoretickú publikáciu V sieti strednej Európy: nielen o elektronickej literatúre a s Martinom Solotrukom projekt o súčasnej európskej poézii European Poetry Forum. V roku 2011 bola štipendistkou Fulbrightovho programu pre výskum a prednášanie na MIT v Cambridge, USA, v roku 2014 získala grant Aktion a vyučuje na Institut für Sprachkunst, Universität für Angewandte Kunst vo Viedni. Jej diela boli publikované v Európe, USA a Južnej Kórei, vystavené a performované v Paríži, Londýne, Viedni, Krakowe, Bostone, Montclairi a iných mestách. Webstránka: www.zuz.husarova.net. Webstránka projektov elektronickej literatúry: www.delezu.net

KRISTINA KALLERT studierte Germanistik und Ostslavistik in Regensburg und St. Petersburg, später Bohemistik in Brno. Seit 1998 arbeitet sie als freie Übersetzerin aus dem Tschechischen. 2004 erhielt sie den Leipziger Fähre-Preis, sie war Stipendiatin des Literarischen Colloquiums Berlin (Božena Němcová), im Frühjahr 2007 Stipendiatin des IWM in Wien (Paul-Celan-Fellowship für Übersetzer, Jiří Langer), im Winter 2010 Translator-in- Residence an der Universität Tübingen, 2012 erhielt sie das Übersetzerstipendium des Bayerischen Staats für Vladislav Vančuras Pole orná a válečná. Sie arbeitet außerdem als Lektorin für Tschechisch an der Universität Regensburg.

KRISTINA KALLERT studovala germanistiku a východoevropská studia (slavistiku) v Regensburgu a Petrohradě. V roce 2004 obdržela lipskou cenu Fähre, byla stipendistkou Literárního kolokvia v Berlíně (překlad z díla Boženy Němcové), na jaře 2007 jako stipendistka IWM ve Vídni (Paul-Celan Fellowship pro překladatele) pracovala na textech Jiřího Langera. V zimě 2010 byla na překladatelské rezidenci Univerzity v Tübingenu. V roce 2012 obdržela překladatelské stipendium pro práci na knize Vladislava Vančury Pole orná a válečná. Dále pracuje jako lektorka češtiny na Univerzitě v Regensburgu.

SIMONE KORNAPPEL, geboren 1978 in Bonn, Mitherausgeberin der Randnummer Literaturhefte und Redakteurin der Internetzeitschrift lyrikkritik.de. 2012 erhielt sie den Förderpreis zum Wiesbadener Lyrikpreis Orphil und ein Arbeitsstipendium des Berliner Senats. Ihre Gedichte veröffentlichte sie u.a. in den Zeitschriften Bella Triste, EDIT sowie in den Anthologien Freie Radikale. 13 Dichter vor ihrem ersten Buch (2010) und Flarf Berlin. 95 Netzgedichte (2012).

SIMONE KORNAPPEL (*1978, Bonn) je spoluvydavatelkou časopisu Randnummer Literaturhefte a redaktorkou internetového časopisu lyrikkritik.de. V roce 2012 obdržela wiesbadenskou literární cenu Orphil spojenou s pracovním stipendiem, získala také stipendium Berlínského senátu. Básně uveřejnila například v časopisech Bella Triste, Edit a v antologiích Freie Radikale, 13 Dichter vor ihrem ersten Buch (Volné radikály,

231

CZ / SK

Sie ist auch als Übersetzerin aus dem amerikanischen Englisch tätig, zuletzt Totsein ist gut in Amerika (zusammen u.a. mit Daniela Seel und Sylvia Geist) von Peter Gizzi. Ihr Debütband Raumanzug erscheint demnächst bei Luxbooks.

13 básníků před debutem; 2010) a Flarf Berlin. 95 Netzgedichte (Flarf Berlín, 95 internetových básní; 2012). Překládá z angličtiny, naposledy se podílela na překladu textů amerického básníka Petera Gizziho, které vyšly ve výboru Totsein ist gut in Amerika (V Americe je dobré být mrtvý; 2012). Debutová sbírka Raumanzug jí vyjde v nakladatelství Luxbooks.

DAGMARA KRAUS wurde 1981 in Wrocław (Polen) geboren. Heute lebt sie als Lyrikerin und Übersetzerin in Südfrankreich. Sie hat Komparatistik und Kunstgeschichte in Leipzig, Berlin und Paris studiert sowie Literarisches Schreiben am Deutschen Literaturinstitut Leipzig. Ihre Gedichte sind u. a. in Neue Rundschau, EDIT und im Jahrbuch der Lyrik erschienen. 2012 veröffentlichte sie bei kookbooks ihren Debütband kummerang. Im selben Jahr erschienen unter dem Titel Wir Seesterne Übersetzungen von Gedichten Miron Białoszewskis, 2013 dann ihr zweiter Lyrikband kleine grammaturgie in Urs Engelers roughbooks-Reihe. Zuletzt veröffentlichte sie ihre Übersetzung des Geheimen Tagebuchs von Miron Białoszewski (2014).

DAGMARA KRAUS (*1981, Wrocław) žije v jižní Francii, je básnířka a překladatelka. Studovala komparatistiku a dějiny umění v Lipsku, Berlíně a Paříži a tvůrčí psaní na Literárním institutu v Lipsku. Její básně vyšly mj. v časopisech Neue Rundschau, EDIT a v ročence Jahrbuch der Lyrik. V roce 2012 vydala v nakladatelství kookbooks debutovou sbírku kummerang. V tomtéž roce vydala výbor z básní Mirona Białoszewskise pod titulem Wir Seesterne (My, hvězdice), v následujícím roce jí vyšla druhá básnická kniha kleine grammaturgie (malá gramaturgie, 2013) v nakladalství roughbooks. Její zatím poslední publikací je překlad Tajných deníků Mirona Białoszewskise (2014).

PETER MACSOVSZKY (*1966) ist Autor experimenteller wie auch konventioneller Textkomplexe. Er arbeitete in verschiedenen Bereichen und lebt derzeit außerhalb der Slowakei. Er ist Mitarbeiter bei Kloaka - Zeitschrift für unkonventionelle Literatur (www.kloaka.membrana.sk). Neben dem Schreiben ist er auch als Übersetzer tätig, vorwiegend aus dem Ungarischen. Neben Julo Fujak und Peter Varsavík ist er Teil des Musikprojekts Trojkolobeh fiktivity (Dreikreislauf der Fiktivität). Er ist Mitglied des Verbands ungarischer Schriftsteller in der Slowakei. 2007 erhielt er den ungarischen Mészöly-Miklós-Litteraturpreis. Gedichtsamlungen: Strach z utópie (1994); Ambit (1995); Súmrak cudnosti (unter dem Pseudonym Petra Malúchová, 1996); Cvičná pitva (1997); Sangaku (1998); Súmračná reč (1999); Gestika (2001); Klišémantra (2005); Tovar (2006); Príbytok cudzieho času (2008) ; Pohodlná mníška (2011). Prosa: Frustraeón (2000); Fabrikóma (2002); Lešenie a laná (2004); Klebetromán /spolu s Denisou Fulmekovou/ (2004); Hromozvonár (2008); Mykať kostlivcami (2010) Želáte si novú kúpeľňu? (2012). Gedichtsamlungen auf Ungarisch: Álbonctan (1998); Kivéve (2000); Hamis csapdák könyve (2002); Lapkivágatok (2009); Hálás anyag (2009).

PETER MACSOVSZKY (*1966), autor rôznych experimentálnych i konvenčných textových celkov. Vystriedal niekoľko povolaní. Momentálne žije v zahraničí. Spolupracuje s časopisom pre nekonvečnú a pokusnícku literatúru Kloaka (www. kloaka.membrana.sk). Popri prozaickej a básnickej tvorbe sa venuje aj prekladu, najmä z maďarčiny. S Julom Fujakom a Petrom Varsavíkom sa podieľal na hudobnom projekte Trojkolobeh fiktivity. Je členom Spolku maďarských spisovateľov na Slovensku. V roku 2007 získal v Maďarsku za svoju tvorbu v slovenčine i maďarčine prestížnu Cenu Miklósa Mészölya. Básnické zbierky: Strach z utópie (1994); Ambit (1995); Súmrak cudnosti /pod gynonymom Petra Malúchová/ (1996); Cvičná pitva (1997); Sangaku (1998); Súmračná reč (1999); Gestika (2001); Klišémantra (2005); Tovar (2006); Príbytok cudzieho času (2008) ; Pohodlná mníška (2011). Prózy: Frustraeón (2000); Fabrikóma (2002); Lešenie a laná (2004); Klebetromán /spolu s Denisou Fulmekovou/ (2004); Hromozvonár (2008); Mykať kostlivcami (2010) Želáte si novú kúpeľňu? (2012); Básnické zbierky napísané po maďarsky: Álbonctan /Falošná patológia/ (1998); Kivéve /Vynímajúc/ (2000); Hamis csapdák könyve /Kniha falošných pascí/ (2002); Lapkivágatok /Výstrižky z časopisov/ (2009); Hálás anyag /Vďačný materiál/ (2009).

NIKOLA MIZEROVÁ (*1977), wissenschaftliche Assistentin am Lehrstuhl für Deutsche Sprache an der Technischen Universität in Liberec, befasst sich mit der deutschsprachigen Literatur aus den Böhmischen Ländern und mit dem Grotesken, Übersetzerin literarischer Texte.

NIKOLA MIZEROVÁ (*1977) je odbornou asistentkou na katedře německého jazyka Technické university v Liberci. Zabývá se německojazyčnou literaturou z Českých zemí a výzkumem groteskna, překládá beletrii.

PAVEL NOVOTNÝ (*1976 in Liberec) leitet den Lehrstuhl für Germanistik der TU Liberec. Er ist Dichter und Übersetzer, Autor von Liedtexten und mehrerer radiofoner Kompositionen. Zusammen mit Jaromír Typlt bearbeitete er Kurt Schwitters Ursonate für Bühne und Radio. Leiter des Quasimusikalischen Kollektivs Voni (Album Svět očima Monkikiho [Die Welt von Monkiki gesehen], 2010). Er veröffentlichte mehrere Gedichtzyklen und –sammlungen sowie den Prosaband A to si pak můžeš řikat, co chceš (Und dann kannst du

PAVEL NOVOTNÝ (1976, Liberec) působí jako vedoucí katedry německého jazyka na Technické univerzitě v Liberci. Píše a překládá poezii, skládá písně, věnuje se literární vědě, je autorem řady radiofonických kompozic pro ČRo3-Vltava. Společně s Jaromírem Typltem jevištně i rozhlasově zpracoval dadaistickou skladbu Kurta Schwitterse Ursonate. Je frontmanem volného pahudebního sdružení Voni, s nímž natočil album Svět očima Monkikiho (2010). Publikoval několik

AUTORINNEN / ÜBERSETZERINNNEN

232

CZ / SK

sagen, was du willst; zusammen mit Helena Skalická, 2013). Eines seiner wiederkehrenden Themen ist die gesprochene Sprache: In der Gedichtsammlung Mraky (Wolken, 2010) versammelte er Äußerungen über Wolken, im Band Havarijní řád (Havarieregelung, 2013), die zum „memorieren und laut hersagen“ gedacht ist, arbeitet er mit Rhythmen und zyklischen Sprachphänomenen. Er publiziert in verschiedenen Literaturzeitschriften, z. B. Souvislosti, Tvar, Protimluv, Kloaka. Sein lebenslanges Projekt ist die Tramvestie, eine prinzipiell unendliche Menge von akustischen und textuellen Aufnahmen, die die Straßenbahnfahrt zwischen Liberec und Jablonec nad Nisou kartografieren. Homepage: www.pavelnovotny.net.

básnických cyklů a sbírek, dále též prózu A to si pak můžeš řikat, co chceš (společně s Helenou Skalickou, 2013). Jeho tvorba často pracuje s fenoménem mluvené řeči: Ve sbírce Mraky (2010) shromáždil živé promluvy o mracích, sbírka Havarijní řád (2013) využívá rytmů a zacyklení lidské mluvy a je určena k „memorování a hlasitému přednesu”. Publikuje v nejrůznějších literárních časopisech, např. Souvislosti, Tvar, Protimluv, Kloaka. Jeho celoživotní projekt tvoří Tramvestie, v principu nekonečný soubor zvukových a textových záznamů, mapujících tramvajovou jízdu mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Autorský web: www.pavelnovotny.net.

OLGA PEK studiert am Institut für englischsprachige Literaturen und Kulturen der Karlsuniversität in Prag. Sie ist Direktorin des Prague Microfestivals und Redakteurin der Zeitschrift Psí víno sowie der internationalen Revue VLAK. Ihre Übersetzungen englischsprachiger Poesie erschienen u.a. in der Anthologie Polibek s rozvodnou (2012). Sie ist Mitglied des Poesiekollektivs TŘYIE.

OLGA PEK studuje na Ústavu anglofonních literatur a kultur Karlovy univerzity v Praze. Je ředitelkou Prague Microfestivalu, redaktorkou časopisu Psí víno a mezinárodní revue VLAK. Její překlady anglofonní poezie vyšly v antologii Polibek s rozvodnou (2012). Je členkou básnického kolektivu TŘYIE.

KAREL PIORECKÝ (*1978) ist Literaturhistoriker und Kritiker. Er studierte Bohemistik und Germanistik an der Pädagogischen Fakultät der Prager Karlsuniversität und promovierte an der Südtschechischen Universität České Budějovice in Bohemistik. Er ist tätig am Institut für tschechische Literatur der Wissenschaftsakademie und beschäftigt sich schwerpunktmäßig mit der tschechischen Poesie des 20. Jahrhunderts sowie dem Verhältnis von Literatur und Neuen Medien. Er publizierte die Monographie Česká poezie v postmoderní situaci (Die tschechische Poesie in der Postmoderne, 2011), Beiträge in Dějiny české literatury 1945–1989 (Geschichte der tschechischen Literatur 1949–1989, 2007–2008), V souřadnicích volnosti (Die Koordinaten der Freiheit, 2008), Přehledné dějiny české literatury 1945–1989 (Übersichtliche Geschichte der tschechischen Literatur, 2012) und Slovník české literatury (Glossar der tschechischen Literatur, www.slovnikceskeliteratury.cz). Er ist außerdem Mitautor des Buches Praha avantgardní (Avantgardistisches Prag, 2014). Zusammen Mit Karel Šiktanc gab er die Anthologie Die besten tschechische Gedichte 2009 (2009) heraus. Er lebt in Prag.

KAREL PIORECKÝ (*1978). Literární historik a kritik. Vystudoval bohemistiku a germanistiku na Pedagogické fakultě UK v Praze a poté absolvoval doktorské studium v Ústavu bohemistiky FF JČU. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde se věnuje zejména problematice poezie 20. století a vztahu literatury a nových médií. Publikoval monografii Česká poezie v postmoderní situaci (2011), podílel se na kolektivních publikacích Dějiny české literatury 1945–1989 (2007-2008), V souřadnicích volnosti (2008), Přehledné dějiny české literatury 1945-1989 (2012) a Slovník české literatury (www.slovnikceskeliteratury.cz). Je spoluautorem knihy Praha avantgardní (2014). Společně s Karlem Šiktancem sestavil antologii Nejlepší české básně 2009 (2009). Žije v Praze.

MICHAL REHÚŠ (*1982) ist Redakteur bei Kloaka - Zeitschrift für unkonventionelle Literatur (http://kloaka.membrana.sk/). Er veröffentlichte Literaturkritiken und literarische Texte in tschechischen (Psí vino, A2) sowie slowakischen (Vlna, Romboid, RAK, Kloaka) Zeitschriften. Regelmäßige Beiträge für die literarische Rubrik der tschechischen Kulturzeitschrift A2. Seine Poesie wurde ins Ungarische (Opus 6/2010) und Englische (VLAK 3) übersetzt. 2011 debütierte er mit dem Gedichtband Program dekomunikácie (Dekomunikationsprogramm) im Verlag Vlna/Drewo a srd, 2014 folgt ein zweiter Band mit dem Titel Poetika ataku (Attakpoetik) bei Literis. Seine Gedichte wurden zudem in der Anthologie zum Internationalen Poesiefestival Ars Poetica 2012 sowie in Prebúdzanie sedmospáčov, einer Anthologie zeitgenössischer Poesie und Prosa zum 25. Jahrestages der Samtenen Revolution, veröffentlicht. Er war darüber hinaus Juror beim Anasoft-Literaturpreis 2012 und beim Literaturwettbewerb Básne (Gedichte) 2012 und 2013.

MICHAL REHÚŠ (*1982) je redaktor magazínu experimentálnej a nekonvenčnej tvorby Kloaka (http://kloaka.membrana. sk/). Venuje sa literárnej kritike a tvorbe básní, svoje kritické a básnické texty publikoval vo viacerých slovenských (Vlna, Romboid, RAK, Kloaka) a českých časopisoch (Psí víno, A2). Pravidelne prispieva do rubriky Literárny zápisník v českom kultúrnom časopise A2. Jeho poézia bola preložená do maďarčiny (Opus 6/2010) a angličtiny (VLAK 3). V roku 2011 mu vyšla debutová zbierka básní Program dekomunikácie (Vlna/Drewo a srd), v roku 2014 vyjde jeho druhá zbierka poézie Poetika ataku (Literis). Jeho básne vyšli v antológii z tvorby účastníkov medzinárodného festivalu poézie Ars Poetica 2012 (Ars Poetica) a v roku 2014 v antológii súčasnej poézie a prózy k 25. výročiu Nežnej revolúcie Prebúdzanie sedmospáčov (Vlna/Drewo a srd). Bol členom poroty literárnej ceny Anasoft litera 2012 a literárnych súťaží Básne 2012 a Básne 2013.

AUTORKY / AUTOŘI / PŘEKLADATELKY / PŘEKLADATELÉ

233

CZ / SK

NÓRA RUŽIČKOVÁ (*1977 in Bratislava) studierte Malerei und Graphik an der Hochschule für bildende Kunst in Bratislava. Zwischen 2007 und 2009 arbeitete sie als Wissenschaftlerin am Institut für Kunst und Forschung (VŠVU), mit Anna Daučíková organisierte sie ZONE – internationale und interdisziplinäre Workshops des Instituts für Inter- und Multimedialität. Seit 2009 ist sie als Assistentin, seit 2011 als Forschungsassistentin im KIM, Atelier für Video- und Multimediakunst, tätig. Künstlerisch arbeitet sie in den Bereichen visuellen Kunst und Literatur. In ihren Kunstprojekten nutzt sie verschiedene Medien und Ausdruckformen, zuletzt beschäftigte sie sich besonders mit der Erforschung von Institutionalissierung und Kategorisierung der Kunst und den Zusammenhängen von Bild und Text. Verschiedene Projekte gemeinsam mit Marianna Mlynárčiková, Maja Štefančíková und Adam Novota. Ružičková veröffentlichte fünf Gedichtsammlungen: Mikronauti (Mikronauten, 1998), Osnova a útok (Grundlage und Angriff, 2000), Beztvárie (Gestaltlose, 2004), Parcelácia vzduchu (Die Parzellierung der Luft, 2007), Pobrežný výskum (Die Untersuchung der Küste, Buch + CD, 2009) und den experimentellen Poesie- und Prosaband Práce & Intimita (Arbeit & Intimität, 2012).

NÓRA RUŽIČKOVÁ (*1977, Bratislava) vyštudovala maľbu a grafiku na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave. V rokoch 2007–2009 pôsobila ako výskumná pracovníčka na Inštitúte umenia a výskumu VŠVU, v spolupráci s Annou Daučíkovou organizovala ZONE – medzinárodné interdisciplinárne workshopy Katedry intermédií a multimédií. Od roku 2009 pracuje ako asistentka a od roku 2011 ako odborná asistentka v Ateliéri videa a multimediálnej tvorby KIM. Ako umelkyňa je aktívna v oblasti vizuálneho umenia a literatúry. Vo svojich výtvarných projektoch využíva rôzne média a formy vyjadrenia, v posledných rokoch sa venuje najmä výskumu inštitucionalizácie a kategorizácie umenia a vzťahov obrazu a textu. Viaceré z projektov vytvorila v spolupráci s Mariannou Mlynárčikovou, v súčasnosti tvorivo spolupracuje aj s Majou Štefančíkovou a Adamom Novotom. Publikovala päť básnických zbierok: Mikronauti (1998), Osnova a útok (2000), Beztvárie (2004), Parcelácia vzduchu (2007), Pobrežný výskum (kniha + autorské zvukové CD, 2009) a knihu experimentálnej poézie a prózy Práce & Intimita (2012).

MICHAL ŠANDA (*1969, Prag) übte mehrere manuelle Berufe aus, seit 1991 arbeitet er als Archivar am Theater-Institut in Prag. Er veröffentlichte die Gedichtsammlungen sto a (1994), Ošklivé příběhy z krásných slov (1996), Metro (1998 und 2005), Dvacet deka ovaru (1998) und Remington pod kredencí (2009). Neben Gedichten publizierte er auch Prosa: Blues 1890-1940 (2000), Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu (2001), Sudamerická romance (2003), Kecanice (2006), Merekvice (2008), zusammen mit Karel Havlíček Borovský Dopisy (2009), Sebrané spí si (2012) und MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza (2014). Aus obskuren Büchern der Vergangenheit stellte er die Anthologie Špacírkou přes čenich! (2013) zusammen. Außerdem veröffentlichte er die Dramen Španělské ptáčky (2006) und Sorento (2011). Für den Tschechischen Rundfunk schrieb er das Stück Bluesmeni (2008) und eine Reihe von Minutenspielen (2013 und 2014). Seine Bühnenstücke wurden im Petr Bezruč Theater in Ostrava, im Výchdočeské divadlo in Pardubice und im Divadlo Letí in Prag aufgeführt. Er publizierte in einer Vielzahl tschechischer wie ausländischer Zeitschriften und ist einer der Redakteure des Internetmagazins Dobrá adresa.

MICHAL ŠANDA (*1965, Praha). Za normalizace vystřídal řadu manuálních zaměstnání, od roku 1991 je zaměstnán v Divadelním ústavu jako archivář. Je autorem básnických sbírek stoa (1994), Ošklivé příběhy z krásných slov (1996), Metro (1998 a 2005), Dvacet deka ovaru (1998) a Remington pod kredencí (2009). Kromě básní vydal knihy próz Blues 1890-1940 (2000), Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu (2001), Sudamerická romance (2003), Kecanice (2006), Merekvice (2008), spolu s Karlem Havlíčkem Borovským Dopisy (2009), Sebrané spí si (2012) a MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza (2014). Z neobvyklých knih z časů minulých uspořádal antologii Špacírkou přes čenich! (2013). Knižně vydal divadelní hry Španělské ptáčky (2006) a Sorento (2011). Pro Český rozhlas napsal hru Bluesmeni (2008) a sérii minutových her (2013 a 2014), jeho texty inscenovalo Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, Východočeské divadlo Pardubice a Divadlo Letí na scéně Divadla Na Zábradlí v Praze. Publikoval v řadě českých i zahraničních časopisů, je rotujícím šéfredaktorem internetového kulturního časopisu na internetu Dobrá adresa.

JAROSLAV ŠRANK (*1975 in Bratislava) beschäftigt sich besonders mit der Analyse, Interpretation und Kritik zeitgenössischer slowakischer Poesie. Er veröffentlichte in slowakischen und internationalen Fachzeitschriften sowie verschiedenen Sammelbänden. Tätig am Institut für slowakische Sprache und Literatur der Komenský-Universität in Bratislava, wo er Seminare zur slowakischen Literatur der zweiten Hälfte 20. Jahrhunderts gibt. Er war Redaktionsmitglied der Literaturzeitschrift Vlna, er ist Redakteur der Zeitschrift Romboid. Beiträge u.a. in Dejiny slovenskej literatúry III (Geschichte der slowakischen Literatur III, 2004 und 2006, V. Marčok et al.) und Slovník slovenských spisovateľov (Lexikon slowakischer Schriftsteller, V. Mikula et al., 2005). In Buchform erschienen von ihm Autorské texty s folklórnou dimenziou (Autorentexte mit folkloristischer Dimension, 2009), die literaturwissenschaftliche Studie Nesamozrejmá

JAROSLAV ŠRANK (*1975, Bratislava) sa venuje najmä analýze, interpretácii a kritike súčasnej slovenskej poézie. Publikuje v slovenských a zahraničných odborných a vedeckých časopisoch a zborníkoch. Pôsobí na Katedre slovenského jazyka a literatúry Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, kde vyučuje slovenskú literatúru 2. polovice 20. storočia. Bol členom redakčného kruhu časopisu Vlna, v súčasnosti je jedným z redaktorov časopisu Romboid. Spolupracoval na dielach V. Marčok a kol.: Dejiny slovenskej literatúry III (2004, 2006) a V. Mikula a kol.: Slovník slovenských spisovateľov (2005). Knižne vydal prácu Autorské texty s folklórnou dimenziou (2009), literárnovedné štúdie Nesamozrejmá poézia (2009) a monografiu Individualizovaná literatúra. Slovenská poézia

AUTORINNEN / ÜBERSETZERINNNEN

234

CZ / SK

poézia (Unselbstverständliche Poesie, 2009) und die Monografie Individualizovaná literatúra. Slovenská poézia konca 20. a začiatku 21. storočia z perspektívy nastupujúcich autorov (Individualisierte Literatur. Slowakische Poesie vom Ende des 20. bis Anfang des 21. Jahrhunderts aus der Perspektive des Autorennachwuchses, 2013).

konca 20. a začiatku 21. storočia z perspektívy nastupujúcich autorov (2013).

MATHIAS TRAXLER, 1973 in Basel geboren, lebt seit 1999 in Berlin. Er war 2006 Teilnehmer beim 14. open mike. Im Oktober 2006 fand im Theaterdiscounter Berlin die Szenische Lesung WALLeinsamkeit unter der Regie von Dana Sauerland statt. Seither hatte er zahlreiche Leseauftritte. Veröffentlichungen in Zeitschriften und Anthologien, u.a. in EDIT, Ostragehege, LITMagazine-New York, im Jahrbuch der Lyrik 2009, Umkreisungen (2010). Im März 2011 erschien You’re welcome, sein erster Band mit Gedichten, bei kookbooks.

MATHIAS TRAXLER (*1973, Bazilej) žije od roku 1999 v Berlíně. V roce 2006 se zúčastnil 14. ročníku festivalu open mike. V říjnu 2006 se v Theaterdiscounter Berlin konalo scénické čtení jeho textů WALLeinsamkeit v režii Dany Sauerland. Pravidelně se účastní autorských čtení. Publikoval časopisecky a v antologiích, např. EDIT, Ostragehege, LITMagazine-New York, v Jahrbuch der Lyrik 2009 nebo Umkreisungen (2010). V březnu 2011 vyšla jeho první sbírka You’re welcome v nakladatelství kookbooks.

CHARLOTTE WARSEN, geboren 1984 in Recklinghausen, studierte Kunst, Philosophie und Amerikanistik in Düsseldorf, Köln und Finnland, Malerei bei Markus Lüpertz und Tal R. Seit 2011 promoviert sie zur Politik der Malerei in der Philosophie und lebt derzeit in Berlin. Ihre Gedichte wurden u.a. in der randnummer, der Bella triste und STILL veröffentlicht. Warsen war Finalistin beim 19. open mike der Literaturwerkstatt Berlin. Ihr Lyrikdebüt vom speerwurf zu pferde erschien im März 2014 bei Luxbooks.

CHARLOTTE WARSEN (*1984, Recklinghausen) studovala umění, filozofii a amerikanistiku v Düsseldorfu, Kolíně a ve Finsku, malířství u Markuse Lüpertze a izraelského umělce Tal R. Od roku 2011 píše doktorskou práci na téma Politika malířství ve filozofii. Žije v Berlíně. Publikovala básně mj. v randnummer, Bella triste a STILL. Byla finalistkou 19. ročníku festivalu open mike pořádaného Litteraturwerkstat Berlin. Její debutová sbírka vom speerwurf zu pferde (od hodu oštěpem ke koním, 2014) vyšla v nakladatelství Luxbooks.

ANJA UTLER (*1973) lebt als Dichterin, Übersetzerin, Lektorin in Regensburg und unterrichtet am Institut für Sprachkunst in Wien. Promovierte Slavistin und ausgebildete Sprecherzieherin. Derzeit ist sie Fellow am International Writing Program in Iowa. Zuletzt erschienen im Jahr 2011 der Band ausgeübt. Eine Kurskorrektur, unter dem Titel Schlaflied wilder Tiere eine Übersetzung von Mila Haugovás Gedichten (Edition Korrespondenzen, Wien), und im Jahr 2014 die Übersetzung von Anne Carsons Decreation (S. Fischer Verlag, Frankfurt/M.). Auszeichnungen u.a. Leonce-und-Lena-Preis für Lyrik 2003, Karl-Sczuka-Förderpreis 2008 für avancierte Radiokunst, Basler Lyrikpreis 2014.

ANJA UTLER (*1973) je básnířka a překladatelka, pracuje v Regensburgu jako jazyková lektorka a vyučuje na Institutu pro jazyková umění (Institut für Sprachkunst) ve Vídni. Získala doktorát ze slavistiky a vystudovala také jazykovou výchovu. V současnosti se účastní International Writing Program in Iowa. V posledních letech jí vyšla sbírka ausgeübt. Eine Kurskorrektur (vykonáno. korekce kurzu, 2011), pod titulem Schlaflied wilder Tiere (Ukolébavka divé zvěře) vydala ve vídeňském nakladatelství Edition Korrespondenzen výbor z díla Mily Haugové a v letošním roce pak překlad básní Anne Carson Decreation. Byla jí mj. udělena Leonce-und-Lena-Preis za poezii (2003), Karl-Sczuka-Förderpreis za rozhlasovou tvorbu (2008) a Basilejská cena lyriky (2014).

ULJANA WOLF, 1979 in Berlin geboren, studierte Germanistik, Anglistik und Kulturwissenschaften in Berlin und Krakau. Sie war Mitherausgeberin des Jahrbuchs der Lyrik 2009 im S.-Fischer-Verlag. Als Übersetzerin überträgt sie vor allem Autoren aus dem amerikanischen Englisch, u.a. Cole Swensen, John Ashbery, Charles Olson, Yoko Ono, aber auch aus osteuropäischen Sprachen, zuletzt Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki “tumor linguae” (2014) gemeinsam mit Michael Zgodzay. Uljana Wolf lebt heute in Berlin und New York. Ihre Gedichtbände erscheinen bei kookbooks, zuletzt meine schönste lengevitch (2014). Uljana Wolf erhielt u.a. den Peter-HuchelPreis, den Dresdner Lyrikpreis und 2013 den Wolfgang-WeyrauchFörderpreis.

ULJANA WOLF (*1979, Berlín) studovala germanistiku, anglistiku a kulturologii v Berlíně a Krakově. Byla editorkou ročenky Jahrbuch der Lyrik 2009 (S.-Fischer-Verlag). Překládá především americké autory, například Cole Swensena, Johna Ashberyho, Charlese Olsona a Yoko Ono. Překládá i z východoevropských jazyků, naposledy vydala tumor linguae Eugeniusze Tkaczyszyna-Dycki (spolu s Michaelem Zgodzayem, 2014). Básnické knihy vydává v nakladatelství kookbooks, jako poslední meine schönste lengevitch (má nejkrásnější lengvič, 2014). Mezi jinými obdržela literární ocenění Peter-Huchel-Preis, Drážďanskou cenu lyriky a v roce 2013 Wolfgang-Weyrauch-Förderpreis.

AUTORKY / AUTOŘI / PŘEKLADATELKY / PŘEKLADATELÉ

235

IMPRESSUM / TIRÁŽ

DISPLEJ.eu Zeitgenössische Poesie aus Tschechien, Deutschland und der Slowakei. Anthologie. Současná poezie z Čech, Německa a Slovenska. Antologie

Anschrift (DE) / doručovací adresa: DISPLEJ.eu c/o Peter Dietze Fehmarner Str. 23 D-13353 Berlin

Gemeinschaftsprojekt der Randnummer Literaturhefte (Hamburg/Berlin) und Psí víno (Prag). Společný projekt časopisů Randnummer Literaturhefte (Hamburg/Berlin) a Psí víno (Praha)

Anschrift (CZ) / doručovací adresa: Psí víno c/o Ondřej Hanus Sečská 1876/13 Praha 10 100 00

Wir bedanken uns bei / Děkujeme: Jutta Büchter, Katharina Deloglu, Martin Hudec, Eva Vondálová, Miroslava Vallová, Ina Martinová, Hana Buddeus, Zuzana Špůrová, Tea Cyprichová.

Herausgeber / odpovědní redaktoři / editoři: Ondřej Buddeus & Peter Dietze Korrektorat / korektury: Lukas Dubro, Ondřej Hanus, Alžběta Stančáková, Daniel Vadas Illustrationen / ilustrace: Nilola Ivanov Satz & Layout / sazba & grafická úprava: Štěpán Marko Schriftart / písmo: Px Grotesk, Larish Neue Druck / tisk: Protisk s. r. o. Auflage / náklad: 1000 exemplare / kusů Übersetzt von / přeložili: Lena Dorn, Anja Utler, Kristina Kallert, Nikola Mizerová, Pavel Novotný, Ondřej Buddeus

Partner / partneři:

www.displej.eu Kontakt: info@displej.eu

Alle Rechte an den Texten/Arbeiten liegen bei den AutorInnen, KünstlerInnen und ÜbersetzerInnen. Všechna práva na texty a vizuální díla jsou majetkem autorů, umělců a překladatelů. Das Heft erscheint als selbstständige Beilage der Zeitschriften Psí víno und Randnummer. Publikace vychází jako samostatná příloha časopisů Psí víno a Randnummer.

ISSN (Randnummer): 2190-7544 ISSN (Psí víno): 1801-0202

Uljana Wolf Charlotte Warsen Mathias Traxler Jaroslav Šrank Michal Šanda Nóra Ružičková Michal Rehúš Karel Piorecký Olga Pek Pavel Novotný Peter Macsovszky Dagmara Kraus Simone Kornappel Zuzana Husárová Michael Gratz Andreas Bülhoff Ondřej Buddeus Tom Bresemann