To je on: pokorný, tichý, neúnavný, stále bdìlý, stále usebraný ve svých my lenkách, které putují od modlitby k práci. (z promluvy Pavla VI.)
Kdo byl Jakub Alberione? K poèáteènímu seznámení se s osobou Dona Alberiona, k jeho prohlá ení za blahoslaveného do lo 27. dubna 2003, se nám jako nejvhodnìj í zdála slova pape e Pavla VI., jen pøi audienci ve Vatikánu 28. èervna 1969 pøijal Dona Alberiona i s jeho duchovními syny a dcerami a mimo jiné øekl: Va emu zakladateli, zde pøítomnému drahému a ctìnému Donu Jakubovi Alberionovi, vdìèíme za vybudování va eho monumentálního Institutu. V Kristovì jménu mu dìkujeme a blahoøeèíme mu. To je on: pokorný, tichý, neúnavný, stále bdìlý, stále usebraný ve svých my lenkách, které putují od modlitby k práci (podle tradièního hesla: Modli se a pracuj ), stále pozorný ke znamením èasu , geniální v nalézání zpùsobu, jak se pøiblí it k du ím. Don Alberione dal církvi dal í mo nosti k vyjadøování se, nové zpùsoby, jak vrátit jejímu apo tolátu pravdivost a rozsah, nové schopnosti i nové vìdomí hodnoty a uskuteènitelnosti jejího poslání v moderním svìtì, moderními prostøedky. Drahý Done Alberione, dopøej pape i, aby dokázal vyu ít této dlouhé, vìrné a nepøemo itelné námahy a jejích plodù ke slávì Bo í a k dobru církve. (Pavel VI.)
Z mateøského lùna jsi mne povolal Matka nás v echny zasvìtila Marii, Královnì Kvìtù, postupnì, jak jsme se narodili. Toto napsal Don Alberione v roce 1956, více ne sedmdesát let po svém narození 4. dubna 1884 v San Lorenzu di Fossano (Cuneo). !
V poøadí pátý syn z rolnické rodiny byl hned druhý den pokøtìn. Hluboce vìøící rodièe mìli strach, e jej ztratí, a proto se svátostí køtu pospíchali.
Jakub, pátý syn v rodinì zemìdìlcù, rozpoznal ve svém ivotì znamení, moment velké milosti, která ho pøedurèila ke zvlá tnímu poslání a povolání.
"
Dùle ité je pøipomenout, e se první výchovy k èestnému a pracovitému ivotu a k jasné a bezpeèné víøe dostalo malému Jakubovi v rodinì. Spí e ne slovy se tak dìlo pøíkladem rodièù, ka dodenní modlitbou, prací a náv tìvami kostela. Není tedy náhoda, e dospìlý Don Alberione, energický vychovatel, v dycky spojoval slovní výzvu s osobním pøíkladem. Právì tato shoda byla jedním ze stimulù, které nejvíce zasahovaly a pøitahovaly jeho duchovní syny. Po pøíkladu Pána Je í e konal a uèil. (Sk 1,1) S ohledem na jeho køehké zdraví se mu dostalo pozorné, ale dùsledné výchovy. Maminka, drobná a zároveò odvá ná i silná ena, prosila Boha o milost, aby se jeden z jejích synù stal knìzem. Kdy se tedy dozvìdìla o Jakubovì povolání, darovala ho Pánu celým srdcem a pomáhala mu dojít do cíle bez stopy sebemen ího egoismu. Po její smrti o ní napsali: Venkovská ena prostých zvykù, která umìla jen tøi vìci: modlit se, být trpìlivá a starat se o dìti. Pro toho, kdo je tì umí ocenit smysl vìcí
v ivotì podstatných , je v této jednoduché vìtì velké poselství. Vzpomínka z let Jakubovy kolní docházky nám ho mù e hodnì pøiblí it: Bylo mu est let, kdy na otázku své milované uèitelky Rosiny Cardony, èím chce být v budoucnu, k údivu svých spolu ákù odpovìdìl : Budu knìzem. A vzpomíná dál:
To bylo první svìtýlko; pøedtím jsem cítil jen jakousi zmatenou, zastøenou tendenci v koutku du e, která zùstávala bez výsledkù. Od toho dne mi zaèali spolu áci i sourozenci øíkat otèe , nìkdy, aby mne pozlobili, a jindy, aby mne upozornili na povinnosti. Mìlo to na mne pozitivní vliv: moje studium, cítìní, smý lení, chování, dokonce i odpoèinek dostaly tento smìr. Doma se zaèali zajímat o vìci, které se týkaly mého cíle, co mne zachránilo od mnohých nebezpeèí. Od onoho dne se zdálo, e mne v echno posiluje v mém rozhodnutí. Zdùrazòuji, e to bylo plodem modliteb a starostlivosti mé vynikající matky, která mne zvlá tním zpùsobem støe ila, a také oné uèitelky, je neustále prosila Pána, aby se nìkterý z jejích ákù stal knìzem. Vzdávám za to Pánu díky. Jakub byl u od dìtství zvlá otevøen pro Bo í zále itosti. Z toho dùvodu ho faráø vzal proti tehdej ím zvyklostem døíve ne jeho spolu áky k prvnímu svatému pøijímání. Jakubovi bylo teprve osm let. V tém e vìku se Jakub zaèal zajímat o Dílo svatého dìtství, pomáhající dìtem v misijních oblastech. Modlil se s ostatními dìtmi za tento úmysl, poøádal sbírky a vá nivì èetl o dobrodru stvích misionáøù. Rozhoøíval se v nìm plamen misionáøského zápalu, který ho pak mìl spalovat celý ivot.
#
V semináøi (volba) Budu knìzem, tato slova, vyslovená malým dítìtem, s vìkem zrála a jeho povolání bylo stále jasnìj í a rozhodnìj í. Pro tak chudou rodinu, jakou Alberionovi pøedstavovali, nebylo snadnou obìtí udr et syna v semináøi. I pøesto jej sám otec jako dobrý køes an doprovodil 25. øíjna 1896 do semináøe v mìstì Bra. Po ètyøech letech, v dubnu 1900, pøi la krize. Alberione byl poslán zpátky domù, ani by dokonèil kolní rok. Pozdìji sám Don Alberione tento fakt zmiòuje: Vím o zlu, které pùsobí nìkteré knihy , zachránila mne Panna Maria. Krizi skuteènì zpùsobilo nìkolik knih, které kolovaly mezi spolu áky pod lavicí. Lze se v ak domnívat, e to byla Bo í zkou ka, je jistì mìla pozitivní vliv na budoucího apo tola tisku a spoleèenské komunikace. Mladý Alberione odtr ený od semináøe pro íval tì ké období, ale jeho faráø G. B. Montersino mu pomáhal a u v létì ho pøedstavil v semináøi v Albì. Tam byl v øíjnu 1900 pøijat a zaøazen mezi studenty lycea, ale musel se vzdát kleriky, dokud se neprokázalo, e knì skému ivotu nic nestojí v cestì.
Budu knìzem.
V semináøi v Albì na el Jakub svého ideálního duchovního prùvodce, kanovníka Francesca Chiesu. Zcela se svìøil jeho vedení a inspiroval se jím jako modelem knì ského ivota. Kanovník Chiesa ho doprovázel od prvních krokù a i nadále, dlouho a moudøe, formoval jeho ducha a utvrzoval ho v tom, e dílo, které zapoèal, je Bo í vùle.
$
Od onoho návratu do semináøe byla jeho dal í cesta jistá a nepøeru ená. Charakterizovala ho ustavièná píle pøi studiu, maximální otevøenost problémùm souèasné spoleènosti, velká úcta ke spolu ákùm a k nadøízeným, zavr ená knì ským svìcením, které mu udìlil Mons. Francesco Re, biskup v Albì, 29. èervna 1907.
Rozhodující noc Jakub ve svých estnácti letech, krátce po vstupu do semináøe v Albì, za il nezapomenutelnou noc, je mu mìla vtisknout nesmazatelnou vzpomínku a dát mu smìr, kterého se bude dr et po celý ivot. Byla to noc rozdìlující dvì století (devatenácté a dvacáté), kterou strávil dlouhou, ètyøhodinovou adorací Nejsvìtìj í Svátosti. Poslechnìme si jeho vyprávìní:
%
Eucharistie, evangelium, pape , nové století Noc, která oddìlila minulé století od tohoto, byla rozhodující díky zvlá tnímu poslání a specifickému duchu, v nìm se mìla zrodit a ít Paulínská rodina (FP). Po slavnostní pùlnoèní m i v Dómu byla adorace, výstav Nejsvìtìj í Svátosti. Krátce pøedtím probìhl Kongres (první, kterého jsem se zúèastnil); dobøe jsem pochopil klidnou, ale hlubokou a pøesvìdèivou promluvu Toniola (známého sociologa a katolického myslitele). Pøeèetl jsem si výzvu Lva XIII., abychom se modlili za zaèínající století. Oba hovoøili o potøebách církve, o nových prostøedcích zla, o nutnosti postavit proti tisku jiný tisk, proti organizaci jinou organizaci, o nutnosti nechat proniknout evangelium k masám, o sociálních otázkách Ze svaté hostie vycházelo zvlá tní svìtlo - hlub í pochopení Je í ova pozvání: Pojïte ke mnì v ichni Zdálo se mi, e jsem porozumìl srdci velkého pape e, výzvám církve i pravému poslání knìze. Zdálo se mi jasné to, co øíkal Toniolo o povinnosti být apo toly dne ka za pomoci prostøedkù, které zneu ívá protivník. Cítil jsem se hluboce povinen pøipravit se na to, abych vykonal nìco pro Pána a pro lidi nového století, ve kterém budu ít. Byl jsem si jasnì vìdom své nedostateènosti, ale zároveò jsem cítil pravdivost Je í ových slov: Jsem s vámi a do konce svìta , v Eucharistii, a e Nejsvìtìj í Svátost mi mù e být svìtlem, pokrmem, útìchou a vítìzstvím nad zlem. &
Bloudil jsem myslí v budoucnosti a zdálo se mi, e v novém století musí velké du e pocítit to, co jsem cítil i já, a e spojí-li se, bude se moci uskuteènit to, co Toniolo tak èasto opakoval: Spojte se, jestli vás nepøítel najde osamìlé, znièí vás jednoho po druhém. Modlitba po slavné m i trvala ètyøi hodiny aby se nové století zrodilo v eucharistickém Kristu; aby noví apo tolové oèistili zákony, kolství, literaturu, tisk, zvyky; aby církev dostala novou misionáøskou sílu; aby byly správnì pou ívány nové prostøedky apo tolátu; aby spoleènost pøijala velké uèení encyklik Lva XIII., které bohoslovcùm vylo il jejich duchovní uèitel a vùdce kanovník Chiesa a které se týkaly zvlá tì spoleèenských otázek a svobody církve. Eucharistie, evangelium, pape , nové století , potøeba nových apo tolù, to v e se mi zarývalo do mysli i do srdce a ovládalo pak stále mé my lenky, modlitbu, práci na sobì samém i mé cíle. Cítil jsem se povinen slou it církvi, lidem nového století, a spolupracovat s ostatními , a tato idea, zprvu velmi zmatená, se mi vyjasòovala a s lety nabývala na konkrétnosti.
Pøíprava Základní smìr u byl naznaèen. Po této noci následovalo ètrnáct let pøíprav, které Alberione pro il v prosbách o svìtlo na cesty, po nich má jít. K modlitbì se pøidalo intenzívní studium spoleènosti, ve které mìl pracovat a kterou ovlivòovalo íøení svobodného zednáøství, marxistického socialismu a modernismu. Byl to závazek k nepøetr ité práci, jemu zùstal vìrný po celý ivot. Byl-li ivot Jakuba Alberiona horlivý a pracovitý u od prvních let, po knì ském vysvìcení 29. èervna 1907 se stal je tì intenzívnìj ím. Ke studiu, zamìøenému na dosa ení doktorátu z teologie, který získal roku 1908, pøidal také intenzívní kazatelskou èinnost. Pùsobil jako uèitel a duchovní vùdce semináøe v Albì, jako biskupský cere'
moniáø a profesor církevní i svìtské historie.
Giuseppe Giaccardo nejvìrnìj í z vìrných .
Ji v prvních letech do lo k nìkolika významným událostem. V roce 1908 byl nìjaký èas pomocným faráøem v Narzole (Cuneo) a setkal se tam s dvanáctiletým chlapcem Giuseppem Giaccardem, který ho zaujal svým milosrdenstvím a ivou touhou stát se knìzem. Pocházel v ak ze sociálnì slabé rodiny, je nemìla prostøedky k dosa ení chlapcova cíle. Don Alberione ho poslal do semináøe v Albì a podílel se na výdajích. Giuseppe Giaccardo (pozdìji pøijal øeholní jméno Timoteo) se pak stal prvním knìzem rodící se Spoleènosti sv. Pavla, formoval první generace paulínù, zalo il jejich první dùm v Øímì. Byl také vikáøem paulínské kongregace a v pokoøe a poslu nosti zasvìtil celý ivot apo tolátu v nakladatelství. Jako první èlen kongregace byl té prohlá en za blahoslaveného (22. øíjna 1989). Don Alberione ho nazval nejvìrnìj ím z vìrných . Na konci roku 1908 povolal biskup Alberiona z Narzole a svìøil mu duchovní vedení semináøe. Zároveò Don Alberione vyuèoval historii na gymnáziu, pøedná el církevní dìjiny a liturgii klerikùm a dìjiny umìní a pastorální teologii novoknì ím. U od roku 1909 zintenzívnil ka dodenní adoraci a rozjímání nad Bo ím slovem, z nìho neustále èerpal svìtlo pro ka dou èinnost. Dal ím rozhodujícím datem je rok 1910, kdy Don Alberione od my lenky zalo it organizaci pøechází k ideji zalo it øeholní komunitu.
Nejprve pomý lel na katolickou organizaci spisovatelù, technikù, knihkupcù, katolických prodejcù, které by vedl apo tolský duch; brzy v ak jasnìji pocítil, e tito spisovatelé, technici a propagátoøi musí být øeholníky a øeholnicemi: Spoleènost du í, které milují Boha celou myslí, v emi svými silami, srdcem, kteøí se nabízejí, e budou pracovat pro církev a spokojí se s bo ím platem. ádná jiná odmìna: Bùh je v echno! Dal í rozhodující zásah Prozøetelnosti se udál 18. záøí 1913, kdy ho biskup Re povìøil vedením diecézního týdeníku Gazzetta d´Alba. Alberione pøijal toto povìøení jako oficiální potvrzení toho, co cítil jako Bo í vùli. Kdy byl èas zaèít, (Alberione èekal na tento úder zvonu) byl to biskup, kdo mu dal signál tím, e ho povìøil vedením diecézního tisku, který mìl otevøít cestu apo tolátu. Pro Dona Alberiona bylo vedení týdeníku prvním krokem na cestì, která ho mìla zavést velmi daleko.
Zaèátek díla: Vznik Spoleènosti svatého Pavla Dnes u lidé nechodí do kostela, øíkával Don Alberione. Je tudí potøeba donést Boha k lidem, do práce, do domu. Dne ní lidé hladoví ne tolik po obyèejném chlebu, jako spí e po chlebu Bo ího slova . Ale nechodí ho ji hledat na kdysi privilegovaná místa, èekají na nìj v místech, kde ijí svùj ivot. Proto dnes ji nemù e být kázání pouze stacionární, ale putovní . Slovo Bo í lze pøiná et skrze tisk (a posléze se horizonty otevøou kinu, rozhlasu, televizi a jakýmkoli dal ím prostøedkùm, které èlovìk vynalézá za úèelem komunikace a pøedávání my lenek). A je nezbytné, aby se tu nacházeli lidé zasvìcení tomuto novému
a neobvyklému apo tolátu. Zasvìcení lidé a posvìcené prostøedky. A svatá budou i v echna místa, kde ijí lidé a kam se dostane Bo í slovo. Bo í slovo posvìcuje. To je silné pøesvìdèení, pohánìjící ve kerou èinnost Dona Alberiona. Tyto velké ideály se postupnì uskuteèòují v malých krocích, ve svìtle Ducha svatého, konzultované s duchovním vùdcem a potvrzené církví.
Dne ní lidé hladoví ne tolik po obyèejném chlebu, jako spí e po chlebu Bo ího slova .
K uskuteènìní prvního kroku do lo v èervenci 1914, kdy Don Alberione pronajal v Albì dùm. Tøicátého tého mìsíce koupil první tiskaøský stroj. 20. srpna, na svátek sv. Bernarda, zalo il tzv. typografickou kolu Piccolo Operaio, která si kladla za cíl vyuèit mladé lidi typografii. Právì v té dobì zaèala první svìtová válka, tak e to byla tì ká doba, plná bídy a nejistot. V tomto prostøedí klíèilo hoøèièné zrnko budoucí Spoleènosti svatého Pavla, apo tolù spoleèenské komunikace. Don Alberione zaèal pokládat základy moudøe a trpìlivì tím, e si pøipravoval budoucí spolupracovníky. Pochopil, e je velmi dùle ité najít takové spolupracovníky, kteøí by odpovídali na základní po adavky Bo ího plánu, a vychovat je k tomuto cíli. Celé noci se za to modlil. Dílo bylo obrovské: ne pro sebe, ale pro spásu du í. K tomuto chápání byli mladí postupnì vedeni. Don Alberione si byl vìdom toho, e je èeká tì ká práce, e budou muset pøivyknout obìti a velkorysosti, vìdìl, e mu i a eny schopní takového ivota nejsou bì ní , e nelze jít proti pøirozenosti a e je zapotøebí èasu, trpìlivosti a dùvìry i na mezilidské úrovni. Kdy o mnoho let pozdìji Don Alberione vzpomíná na tyto zaèátky, pí e:
Prozøetelnost pracovala podle své bì né bo ské metody fortiter et suaviter - pøipravit a zamìøit cesty k jejímu cíli, osvítit a obklopit potøebnou pomocí, nechat na sebe èekat v pokoji, zaèít v dy od jeslièek; jednat tak pøirozenì, e nelze snadno rozli it milost od pøirozenosti, ale s urèitostí obì. Zaèínat v dy od jeslièek se stane jednou z konstant ve kerého jeho poèínání a uèení. Chtìl tím øíci, e ka dé Bo í dílo se rodí v chudobì a prostotì, stejnì jako vykoupení zaèalo v ubohé betlémské stáji. Z Alby se základ tvoøený knì ími a zbo nými laiky roz íøil do Øíma a pak do mnoha italských i svìtových mìst. A se nalézají kdekoli, jejich úkolem je být apo tolem po pøíkladu svatého Pavla. Jakub Alberione v dy øíkával, e apo tol je ten, který nese Boha ve své du i a vyzaøuje jej okolo sebe.
!
Apo tol je ten, který nese Boha ve své du i a vyzaøuje jej okolo sebe.
Vznik kongregace Dcer sv. Pavla V roce 1915 se uskuteènil dal í krok na Bo í cestì. Bìhem doby a díky zku enostem duchovního pastýøe dozrála v du i Dona Alberiona inspirace týkající se apo tolského pøínosu eny v církvi. Cítil, e aby bylo dílo kompletní, je tøeba, aby bylo obohaceno i enskou jemností a citlivostí. Proto v èervnu roku 1915 zaøídil v Albì dílnu pro dívky, které se zpoèátku kvùli váleèné situaci vìnovaly ití vojenských uniforem, ale cílem bylo formovat je k pro ívání a hlásání Bo ího slova. To byl zárodek, z nìho pozdìji vznikla kongregace Dcer sv. Pavla. Postupnì pøibylo i malé knihkupectví, první centrum, které pak Dcery sv. Pavla otevíraly po celém svìtì. Mezi prvními dívkami zvlá tì vyniká Teresa Merlo, jí dal Don Alberione pøi slibech nové jméno Tekla, socia apostoli , a jmenoval ji generální pøedstavenou kongregace. V roce 1918 navrhl biskup v Suse Donu Alberionovi, aby svìøil vydávání diecézního týdeníku La Valsusa tìmto mladým dívkám. Zhostily se toho i pøes nesmírnou chudobu s nad ením. Jejich dny byly vyplnìny studiem, apo tolátem, modlitbou a duchovním ivotem. Obyvatelé tohoto mìsteèka vidìli lásku a oddanost, ji tyto dívky chovají ke svatému Pavlu, a zaèali jim øíkat Dcery svatého Pavla . Ka dá z nich je po pøíkladu tohoto apo tola povolána k ivotu v hlubokém spoleèenství s Je í em Mistrem a ka dá z nich se jím má nechat pøetváøet tak, aby mohla øíci: Ne iji u já, ale ije ve mnì Kristus. Bo í slovo, ka dodenní pøijímání Nejsvìtìj í Svátosti a bratrské spoleèenství jsou svìtlem a silou jejich apo tolátu. Postupem èasu se apo tolát Dcer sv. Pavla po celém svìtì soustøeïuje na vydávání a íøení knih, hlásání evangelia skrze rozhlasové a televizní vysílání a na pou ívání jakýchkoli dal ích médií, které pokrok
"
pøiná í, tak aby se Je í ovo evangelium dostalo ke v em lidem a dalo jim smysl ivota. Brzy se poèáteèní skupina rozroste do té míry, e bìhem deseti let ji existují domy ve v ech vìt ích italských mìstech a v roce 1931 se vydávají i do zahranièí. V souèasné dobì jsou Dcery sv. Pavla kongregací potvrzenou pape em a zastoupenou v padesáti státech svìta. Don Alberione o zaèátcích pí e:
Musím øíci, e se poèátky i dal í pokraèování Paulínské rodiny v dy øídily dvojí poslu ností: inspirací u nohou Je í e v Eucharistii, potvrzenou duchovním vùdcem a souladem s vùlí církevních nadøízených Byly to roky, kdy jen víra a láska k Bohu pomáhaly tìmto prvním synùm a dcerám svatého Pavla.
Zkou ka Zrno zaseté v Albì v srpnu 1914, toti typografická kola Piccolo Operaio, zázraènì rostlo a pøi el èas, kdy bylo potøeba zakoupit velký pozemek k vybudování prvního domu kongregace, v nìm by mohli ít její èetní mladí èlenové. Tento druh apo tolátu, tolik neobvyklý na tehdej ího øeholníka, se #
okam itì projevil jako pro mnohé nepochopitelný, ale don Alberione se nenechal odradit prvními problémy. Byl pøesvìdèen, e zkou ky jsou zapotøebí k tomu, aby èlovìk zùstal pokorný a stále si uvìdomoval, e dílo není jeho, nýbr Boha, který ho zkou í i podpírá, oèi uje a utì uje. V èervnu 1923, nìkolik let po zalo ení kongregace, vá nì onemocnìl tuberkulózou. Lékaøi mu dávali 18 a 24 mìsícù ivota. Don Alberione se sám o této nemoci zmiòuje:
Bojím se, e jsem udìlal velkou neopatrnost: shromá dil jsem lidi k nìjakému poslání s rizikem, e je opustím v pùli cesty. Na nìkolik mìsícù odjel do Benevella, vesnièky v horách. Byly to velmi tì ké mìsíce, nejen proto, e ho nemoc nutila trávit dlouhé dny na lù ku ve vysokých horeèkách, ale hlavnì proto, e jej Bùh zkou el. Cítil, e je èas naprosto dùvìøovat Bohu, který ho volá k absolutní dùvìøe, k úplnému darování sebe i jakékoli vìci. Byla to zku enost naprosté pasivity potøebné k tomu, aby mohl zakusit radostnou pøítomnost milosti. Po nìkolika mìsících se vskutku zázrakem zcela uzdravil, pøes ve kerá oèekávání lékaøù. Don Alberione pøikládal toto uzdravení zásahu svatého Pavla. Krátce poté mìl sen, kdy se mu zjevil Bo ský uèitel a ujistil ho o osudu èerstvì zalo eného institutu. Don Alberione o tom pí e:
Ve snu, který se mi hned nato zdál, jsem dostal odpovìï. Je í Mistr øekl: Nebojte se, já jsem s vámi. Odtud chci pøiná et svìtlo. Mìjte kající srdce.´ Odtud´ vycházelo ze svatostánku a bylo tak dùrazné, e jsem porozumìl, e od Nìj, Uèitele, dostaneme ve keré $
svìtlo Od té chvíle stále víc v echno vycházelo ze svatostánku a smìrovalo ke svatostánku. Tento sen zanechal na Donu Alberionovi tak hluboký dojem, e ihned odjel do Alby, aby si o nìm promluvil s duchovním vùdcem, kanovníkem Francescem Chiesou. Dostal tuto odpovìï:
Buï klidný. A se ti to zdálo nebo ne, to, co bylo øeèeno, je svaté. Pokládej to za praktický program ivota a za svìtlo pro sebe i pro v echny èleny. Tato slova utvrdila Alberiona v tom, e pramenem, odkud v echno vychází, je Eucharistie. Ta se tedy stává støedem celé spirituality Paulínské rodiny. Eucharistická adorace se stane základnou paulínské zbo nosti a paulínského apo tolátu ve v ech jeho formách. Od té doby jsou ve v ech paulínských kaplích a kostelích poblí svatostánku tyto vìty:
Nebojte se, já jsem s vámi. Odtud chci pøiná et svìtlo. Mìjte kající srdce. Tato slova jsou peèetí na smlouvì ka dého èlena Paulínské rodiny s Bo ským Mistrem. Po zázraèném zotavení se z nemoci Alberione pokraèoval ve své práci a zaèal tvoøit konstituci, která mìla dát rodícím se øeholním kongregacím právní statut.
Nebojte se, já jsem s vámi. Odtud chci pøiná et svìtlo. Mìjte kající srdce. %
Rùst a upevnìní Vývoj díla Dona Alberiona dal za pravdu biskupovi v Albì, Francescovi Re, který od samého poèátku vidìl ve snahách mladého knìze prst Bo í . Poèet mladých mu ù a en, kteøí chtìli zasvìtit svùj ivot Bo skému Mistrovi, aby se mohli cele oddat apo tolátu dobrého tisku , zázraènì narùstal, stejnì tak, jako se zvy oval poèet iniciativ v této oblasti: tiskly se diecézní noviny a farní zpravodaje, více se tiskl a íøil katechismus, vznikaly nejrùznìj í edice knih o askezi a jiné èetby, vytváøely se lidové knihovnièky , ale pøedev ím byla patrná snaha roz íøit Bo í slovo do ka dé rodiny. Z tìchto let pochází i rozhodnutí Dona Alberiona vydat Bibli a postarat se o to, aby se dostala do ka dé domácnosti. Vìt ina katolíkù dosud sly ela svaté texty jen v kostele, a to latinsky. Dosud panovala obava z masového íøení Písma do rukou vìøících, kteøí by jej mohli nepøesnì interpretovat, jako se údajnì stalo v protestantských církvích. Don Alberione poznává co mo ná nejlépe z vlastní zku enosti slovo Bo í a neúnavnì vyzývá vìøící k tomu, aby vìøili v moc jeho tiché, ale výmluvné pøítomnosti. Neopomene opakovat:
íøení Písma svatého musí být první a nejdùle itìj í náplní na eho apo tolátu. Je pøesvìdèen, e v evangeliu je obsa eno celé køes anské nábo enství. Církev má své základy v evangeliu a ivot církve je evangelium v praxi. Apo tolové a svatí Otcové svìdèili o evangeliu, uèenci a teologové jej hájili a vykládali; knì í ká í evangelium. Dobrý tisk èerpá svoji sílu z evangelia. Je to nejrychlej í zpùsob, jak dostat evangelium do srdcí rodin, do spoleèenského a politického ivota.
&
Nový eucharistický dar Paulínské rodinì: Uèednice Bo ského Mistra Pí e se rok 1924. Don Alberione v hlubokém pøesvìdèení, e apo tolát nalézá svùj pokrm a svoji plodnost v modlitbì, upozoròuje na potøebu øeholního institutu, který by modlitbou, ivotním stylem a slu bou církvi vydával svìdectví o primátu Bo í lásky a Kristova uèení v evangeliu a v Eucharistii. Nové svìtlo z Eucharistie obohatí Paulínskou rodinu: Uèednice Bo ského Mistra. Uèednice Je í e Mistra: to znamená chtít se uèit od Bo ského Mistra. To není jen hezký název, to je ivotní program, napsal Don Alberione. Aby dal tomuto novému svìtlu konkrétní tvar, vybral si Alberione prostou mladou dívku z italského Piemontu, kterou u pøedtím pøijal mezi Dcery sv. Pavla, Orsolu Rivatu.
Uèednice Je í e Mistra: to není jen hezký název, to je ivotní program.
Orsola, je dostala øeholní jméno Marie Scholastika, bude tou, která poprvé ztvární povolání Uèednice Bo ského Mistra. A bude i tou, která bude mít zásluhy za vedení prvních krokù rodící se kongregace. Na její cestì nebudou chybìt utrpení a pokoøení, ale zùstane pevná v pokoøe a víøe. Dnes, na prahu nového tisíciletí, pokraèují v rùzných èástech svìta Uèednice Bo ského Mistra v díle zapoèatém po vzoru Bo ského Mistra jako eny, je v prvních køes anských komunitách pøedstavovaly bezpeèný bod v ivotì apo tolù, diákonù a hlasatelù evangelia. Proto se sna í slou it Je í i Mistrovi v adoraci, jako bdìlá pøítomnost, která vzdává chválu, prosí, oroduje a usmiøuje jménem celého lidstva. V jejich komu '
nitách si mohou duchovní odpoèinout od svých starostí, obnovit svùj cit pro ivou liturgii, najít radu a pomoc. Uèednice Bo ského Mistra pracují pro to, aby byl ka dý liturgický akt pochopen, pøipraven a pro it v celé jeho pravdì, kráse a posvátnosti. Dávají umìní a øemeslo do slu eb liturgie: vy ívají a zdobí roucha, starají se o chrámové náèiní a vybavení, nabízejí konzultace ohlednì liturgie, projektují kostely, zabývají se katechezemi a formaèní èinností. V echna tato èinnost, odvíjející se z Eucharistie a rozvíjející se bìhem èasu, má jedinou motivaci: Být ivými a aktivními èleny církve , aby Kristova láska pronikla k srdci dne ního èlovìka.
íøení: z Øíma do svìta 14. ledna 1926 odjel z Alby do Øíma Don Timoteo Giaccardo se ètrnácti studenty a brzy je následovala první skupina Dcer sv. Pavla. V roce 1936 se don Alberione pøestìhoval do Øíma a ustanovil tam generální dùm Spoleènosti sv. Pavla. Být v Øímì znamenalo cítit blí e potøeby katolické, tj. v eobecné církve. Mezi charakteristické rysy Dona Alberiona mù e patøit jeho snaha o soulad s naøízeními církve a pape e a vedle toho jeho apo tolské úsilí a oddanost Pannì Marii. Rozvoj kongregací se neomezil jen na Itálii, ale roz íøil se do celého svìta. Brazílie, Argentina, Spojené státy jsou prvními zahranièními základnami v roce 1931. Posílání na misie bylo èasto skokem do tmy. Byla to ale tma víry, skutek dùvìry a poslu nosti, díky nìmu z ubohých zaèátkù vyrostly a zázraènì vitální komunity. Program platný pro v echny domy je for
mulován v dopise, který pøi el prvním dvìma paulínùm zakládajícím první øeholní dùm v zahranièí. Don Alberione jim napsal:
Drazí, blahoøeèím vám a chci vám dát program pro Ameriku: Slávu Bohu! Pokoj lidem! To je program Bo ského Mistra, který zpívali andìlé. Budete íøit slovo Bo í tiskem, dávejte jej stejným srdcem, jako mìl ná Mistr Je í , kdy jej kázal; s horlivostí, která pohánìla svatého Pavla, s milostí a pokorou, díky ní se Maria stala matkou vtìleného Slova. Neobchodujte, ale dávejte ducha; ne svìtskou píli, ale nekoneènou snahu o spásu du í; ne platy, ale vìèné poklady. Pova ujte se za závislé na biskupech a knì ích, kteøí peèují o du e, stùjte jim po boku a pokornì spolupracujte na jejich díle. A jsou vámi vydané knihy pastorací, a jsou takové, jaké by napsal svatý Pavel, kdyby il dnes. Tak jste byli posláni: jako Otec poslal mne Dnes je Paulínská rodina pøítomna na pìti kontinentech ve více ne sedmdesáti zemích. Zaèátky jsou v dy poznamenány obì mi, sebezápory, pøeká kami a potí emi v eho druhu. Ale Pán vedl, chránil a utì oval apo toly, a jejich námaha tak nesla plody. Jako svatý Pavel: od zemì k zemi, od moøe k moøi, od oceánu k oceánu.
Slávu Bohu! Pokoj lidem!
Don Alberione neposílal jen ostatní. S otcovskou starostlivostí osobnì i skrze korespondenci provázel své následovníky do v ech koutù svìta. Napøíè Itálií, od mìsta k mìstu, pak z kontinentu na kontinent. Nìkolikrát projel svìt s otevøeností ke v em a ke v emu hodnou toho, kdo si vybral svatého Pavla za vzor a ochránce; s neoèekávanou a výjimeènou fyzickou odolností, uvìdomíme-li si jeho køehké zdraví.
Paulínská rodina: kvetoucí strom Kvetoucí strom jediný koøen, ale mnoho vìtví, tak popsal Pavel VI. Paulínskou rodinu. Don Alberione je mu pozorný ke znamením èasu, hluboce poci uje potøeby církve a lidstva. V dlouhých hodinách modlitby cítil, e je povolán k tomu, aby dokonèil zapoèaté dílo tím, e zalo í nové kongregace a sekulární instituty, je by byly schopny odpovídat na potøeby Bo ího lidu. V Paulínské rodinì jsou tací, kteøí v modlitbì hovoøí za v echny pøed svatostánkem; jiní, kteøí íøí uèení Je í e Krista skrze masmédia; a je tì jiní, kteøí pøicházejí k jednotlivým lidem v církevních komunitách po celém svìtì. V ichni jsou spojeni jedním duchem: ít ivot Je í e Mistra a Pastýøe, Cestu, Pravdu a ivot, a slou it církvi. Dal í kongregace zalo ené Jakubem Alberionem:
Sestry Je í e Dobrého Pastýøe U od roku 1908 si Don Alberione uvìdomoval potøebu kongregace sester, které by se vìnovaly výluènì pastoraèní spolupráci, zejména ve farnostech, a spolu s pastýøi by se staraly o ivot stáda. Tato idea dostala tvar v roce 1936 a 7. øíjna 1938 byl v Genzanu di Roma otevøen první dùm institutu Sester Je í e Dobrého Pastýøe neboli Pastorelle, jak se jim zaèalo hned øíkat. Pro tyto sestry je typická pøedev ím jejich úèast na pastoraèním poslání Krista budováním a podporováním køes anských komunit. Pastorelle pracují na farách a v dal ích diecézních a národních strukturách. Jsou matkami velké farní rodiny, matkami du í, jako byla Maria matkou Je í e Dobrého Pastýøe a prvních pastýøù církve, toti apo tolù.
Sestry Marie, Královny apo tolù Apostoline Sestry Apostoline jsou nejmlad í øeholní kongregací, kterou Don Alberione zalo il. Øeholní sliby první skupiny pøijal zakladatel 8. záøí 1959. Nové a v mnoha smìrech originální poslání sester Apo tolínek je probouzet a udr ovat pozornost k Bo ímu volání, proto e problém povolání je nejdùle itìj ím problémem ka dého èlovìka a také nejaktuálnìj ím a nejpalèivìj ím problémem církve. Jejich povolání je posílá ke slu bì evangelizace ivota jako povolání k celému Bo ímu lidu a zvlá tì k mladým, proto e ti jako první hledají smysl vlastního ivota a vlastního povolání v církvi a ve svìtì. Jejich slu ba duchovního vedení a doprovázení na duchovní cestì se obrací i k vychovatelùm a lidem, kteøí mají s povoláním potí e. Modlitba za povolání má v jejich ivotì pøední místo. Obsah poslání v jejich povolání má svùj støed v Je í i Mistrovi, Cestì, Pravdì a ivotu, a v Marii a svatém Pavlu nalézá dva základní styèné body podle spirituality, kterou ukázal Don Alberione. Zvlá tì Maria, Královna apo tolù, které je svìøen tento institut, je jejich modelem, proto e Královna apo tolù je ta, která plnì uskuteènila Bo í povolání.
Sekulární instituty V posledních letech ivota, v roce 1960, uskuteènil don Alberione dùle itý krok k dal ímu íøení svìtla, které dostal v oné dávné noci roku 1900. Pochopil, e laikové hrají podstatnou roli v pro ívání a hlásání Je í e Mistra. Zalo il tedy v rámci Spoleènosti sv. Pavla sekulární instituty. Jsou to:
!
Institut sv. Gabriela archandìla Mu ský institut svatého archandìla Gabriela má své jméno po patronovi sdìlovacích prostøedkù, který oznámil tajemství Bo ího slova vtìleného v Pannì Marii. Jeho èlenové spojují zejména tøi charakteristické rysy: - naprosté zasvìcení Bohu skrze slib èistoty, chudoby a poslu nosti; - sekularita, tj. zùstávají laiky a pro ívají evangelium ve svém rodinném, pracovním a farním prostøedí;
Kvetoucí strom jediný koøen, ale mnoho vìtví.
- závazek uèinit ze svého ivota apo tolát, podle osobní mo nosti a volby. Sna í se být kdekoli solí a kvasem , dávají chu a vùni ivotu a vná ejí v tichosti a ve skrytosti do ka dé lidské èinnosti køes anského ducha. Sdílejí spiritualitu Paulínské rodiny a zvlá tní pozornost vìnují zejména apo tolátu ve sdìlovacích prostøedcích.
Institut Zvìstování Je to sekulární enský institut. Anunziatine jak jsou obvykle nazývány zùstávají ve svém prostøedí a ve své profesi, pro ívají zasvìcení Pánu skrze evangelní slib chudoby, èistoty a poslu nosti. Po pøíkladu Marie, Panny z Nazareta dávají vlastní ivot do slu eb evangelia, aby pøinesly Je í e Mistra v em lidem v duchu Paulínské rodiny.
Institut Krista knìze Tento institut zahrnuje biskupy a knìze, kteøí aèkoli vykonávají svùj úøad, chtìjí spojit knì ský ivot se zasvìceným ivotem skrze tøi evangelní sliby a slib vìrnosti pape i. Jeho èlenové se sna í co nejlépe vykonávat pastýøský úøad, který jim byl svìøen, a spolupracují podle svých vloh a mo ností s Paulínskou rodinou na íøení a upevòování Bo ího království skrze apo tolát ve sdìlovacích prostøedcích. "
Pou ívání tìchto prostøedkù pova ují v apo tolském díle za povinnost, která je úzce spjata s jejich úøadem (srov. Inter mirifica 13). Institut Svaté Rodiny Tento institut, který v církvi vznikl za úèelem posvìcení køes anské rodiny a v ech rodin na svìtì, pøijímá dvojice man elù a snoubencù, kteøí cítí výzvu Pána, zasvìtit se a pro ívat poslání køes anských man elù skrze evangelní sliby podle svého ivotního postavení. Hlásají evangelium ve svém církevním i spoleèenském prostøedí ivotním svìdectvím a spoluprací na apo tolském díle Paulínské rodiny. Je í Mistr, cesta, pravda a ivot je principem a cílem jejich man elského, rodinného a apo tolského ivota.
Spolupracovníci Od roku 1917 existuje Sdru ení paulínských spolupracovníkù. U od zaèátku Don Alberione chápal, e vedle lidí, kteøí se zasvìcují celým ivotem, mù e stát mnoho dal ích, kteøí si pøejí spolupracovat. Jsou to laikové, kteøí vìøí v hodnotu paulínské spirituality, a aèkoli zùstávají ve svém stavu, jsou duchem a prací spojeni s celou Paulínskou rodinou. Jsou její prodlou enou rukou , tj. tìmi, kteøí propagují a poukazují v nejrùznìj ích sektorech na zpùsoby apo tolátu Paulínské rodiny. Proto se sna í ít podle paulínské spirituality, zamìøené na Je í e Mistra, v duchu svatého Pavla a v touze hlásat evangelium v emi prostøedky: katechezí, vydáváním knih, tiskem, aktivní úèastí v rozhlase a televizi, zakládáním farních a kolních knihoven, rùzných center atd. 25. øíjna 1918 vy lo první èíslo zpravodaje Sdru ení paulínských spolupracovníkù. V souèasné dobì se tato rodina velice rozrostla.
#
Hlavní body paulínské spirituality Kongregace ije a íøí se nikoli dílem, ale spiritualitou, díky ní je toto dílo plodné. Charisma, které Bùh svìøil Donu Alberionovi, je zejména charisma spirituality , které se díky hlubokému neklidu, který pohánìl zakladatele, stalo charismatem apo tolátu . Toto charisma je zvlá tní pohled na Krista v evangeliu a touha následovat jej, slou it mu a hlásat jej bratøím . Spiritualita se nezbytnì musí stát zvìstí.
Je í Mistr a Pastýø, Cesta, Pravda a ivot inspiraèní princip
Vy mne nazýváte Mistrem... a jím také jsem.
Je í Kristus v Janovì evangeliu sám prohlásil: Já jsem Cesta, Pravda a ivot , Já jsem Dobrý Pastýø. Pak potvrdil svým uèedníkùm, kteøí mu øíkali Mistøe: Vy mne nazýváte Mistrem a jím také jsem. Don Jakub Alberione chtìl, aby instituty Paulínské rodiny rostly z Krista takového, jak o nìm mluví evangelium: Mistra, Pastýøe, Cesty, Pravdy a ivota. Alberione ádal po svých ácích, aby dennì pøicházeli do Je í ovy koly: chápavì naslouchali jeho Slovu, ochotnì se mu sna ili podobat v poslu nosti Otci, tou ebnì od nìj pøijímali novou sílu a ivotní energii. Proto èlenové Paulínské rodiny kromì jiných modliteb vìnují ka dý den alespoò hodinu adoraci u nohou eucharistického Krista, aby se od nìj, Mistra a Pastýøe, uèili, jak hlásat evangelium a vést lidstvo pomocí sdìlovacích prostøedkù. Pøed ním se uèí èíst v historii a vidìt znamení èasu.
$
Maria, královna apo tolù Don Alberione pozornì hledá smysl pojmu apo tolát v Bo ím slovì a v Marii objevuje originální a dokonalou realizaci toho, co je spoleèné v em povolaným: probudit a zformovat Krista v lidech. Pojem apo tolát v irokém smyslu slova znamená probudit a nechat rùst Krista v bratrech. Proto je Maria vzorem ka dého apo tolátu. Ona pøivedla na svìt Krista. Maria je inspirací a ochránkyní ka dého apo tolského poslání. Mariina mateøská péèe se zvlá tním zpùsobem obrací k apo tolùm, tj. k tìm, kteøí v církvi pokraèují v jejím poslání dávat Krista svìtu . A nejen to, stává se tìmto lidem rádkyní, útìchou, dárkyní síly, stejnì jako jí byla pro apo toly ve veèeøadle pøi èekání na Ducha svatého. Maria je také vzorem dokonalé uèednice, proto e vìrnì a plodnì naslouchá Bo ímu slovu. Svým ano dala Slovu tìlo.
Být zamilovaný do Krista jako Svatý Pavel Don Alberione oznaèil apo tola Pavla za duchovního otce a zakladatele: Paulínské rodinì vdechl ivot svatý Pavel, aby pokraèovala v jeho díle: je to ivoucí svatý Pavel, který je v ak dnes slo en z mnoha èlenù. Ne my jsme si vybrali svatého Pavla, ale on si vybral a povolal nás. Chce, abychom dìlali to, co by dìlal on, kdyby dnes il: milovali Boha v í silou, celým srdcem a celou myslí, milovali bli ního a pro sebe si nenechali nic. Setkání s Kristem na cestì do Dama ku byl blesk duchovní zku enosti avla z Tarsu. Je í Kristus %
vstoupil tak hluboko do jeho ivota, e jej od základù zmìnil a z pronásledovatele se stal apo tol. Pavel o podstatì zjevení na cestì do Dama ku nepochybuje: z vùle Bo í uvidìl Pána Krista, z vùle Bo í byl povolán k tomu, aby se stal Kristovým apo tolem. Za svoje obrácení a povolání k apo tolátu dìkuje Bohu Otci. Z vùle Otce poznal Je í e Krista a bylo mu zjeveno velké Bo í tajemství. Je tedy Kristovým apo tolem z vùle Bo í. Proto mù e a musí být plným právem nazýván apo tolem (srov. Øím 1,1). Ve lépìjích svatého Pavla dostal Don Alberione geniální nápad, e i v na í dobì je nezbytné pou ívat v echny prostøedky k hlásání Bo ího slova. Bo í slovo není spoutáno, (srov. 2 Tim 2,9), ale musí znít do celého svìta (Sk 8,4.25; 13,5; 18,9; 1 Sol 1,8): Bo í slovo dne ním lidem dne ními prostøedky. Toto se stane ivotním programem Dona Alberiona i v ech paulínù, tak hlubokým a pøesvìdèivým, aby mohli se svatým Pavlem øíci: Ne iji u já, ale ije ve mnì Kristus. (Gal 2,20) Obohatit se Kristem, aby mohli darovat Krista. Krista, který nás naplòuje úplností své bytosti; Krista, kterého je tøeba dávat celého; Krista, kterého je tøeba hlásat v emi prostøedky, zvlá tì moderními komunikaèními prostøedky, proto e jsou Bo ím darem lidstvu a proto e mohou mluvit k zástupùm. &
Blahoslavený Don Alberione zblízka Kdybychom chtìli v nìkolika rysech nastínit osobu Dona Alberiona, dalo by se o nìm øíci, e byl èlovìkem Bo ím. Kdo ho znal osobnì, byl uchvácen jeho vírou ve chvílích zkou ek a dùle itých rozhodnutí. Èím vìt í byly tì kosti, tím více vìøil a doufal. Dùvìra mìla být konkrétním dùkazem víry. Na tuto víru plnou dùvìry odpovídal Pán nejneoèekávanìj ími zpùsoby. Jen malý pøíklad: mìl se roz iøovat dùm v Albì a bylo zapotøebí rychle sehnat 15 000 lir, které ádala firma za ji hotovou èást, ale nebyla nadìje, e se peníze se enou. Ve dvacátých letech, kdy se tato vìc stala, se jednalo o úctyhodnou èástku. Don Alberione se modlil a modlily se i Dcery svatého Pavla. Kdy se ho pak jedna odvá ila zeptat, zda byla modlitba vysly ena, vyprávìl jí, e jednoho dne bìhem modliteb za ním pøi la velmi chudá ena, které chtìl dát almu nu. Ona mu v ak beze slova dala do ruky uzlíèek s penìzi. Bylo to pøesnì 15 000 lir. Nikdy se nezjistilo, kdo byla ta ena, ani odkud pøi la. Podivuhodná byla i hloubka jeho vnitøního ivota iveného 5 - 6 hodinami modliteb, které nikdy nechybìly v jeho denním programu. Zaèínal velmi brzy, v pùl ètvrté ráno, a konèil po veèeøi kolem deváté. Prosytit ivot modlitbou doporuèoval i ostatním: Modlitba pøedev ím, modlitba nade v e, modlitba dává v emu ivot. Teprve kdy vìnoval dlouhý èas modlitbì, byl pøipraven na v echny denní úkoly, které ho zamìstnávaly, jako plánování nových iniciativ, formace èlenù jeho velké rodiny, kázání, cesty a korespondence. Z jeho intenzívního vnitøního ivota také vycházela láskyplná pozornost k hledání Bo í vùle. Mìl ve zvyku zavøít se v pokoji na celé dny a nedotknout se jídla, aby byl schopen správnì se rozhodnout. '
V autobiografickém vyprávìní Dona Alberiona o zaèátcích paulínského charismatu èteme: Èasto poci oval, e potøebuje klidné a pokojné zrání; Pán mu tedy dopøál, e musel zùstat jistou dobu na lù ku. Kdy se takto na krátko uzavøel, vy el pak ze svého pokoje osvì ený a s jasnou vizí pøedkládal duchovnímu vùdci své plány, kde byla potøeba opravoval, posiloval a chápal se nových iniciativ.
Kam kráèí, jak kráèí, k jakému cíli kráèí tato lidská rodina, která se jako velká øeka valí do vìènosti: Bude spasena? Bude ztracena navìky?
Don Alberione byl horlivým apo tolem pro spásu bratrù. Sdílel se svatým Pavlem jeho úzkost tváøí v tváø zásadní otázce: Kam kráèí, jak kráèí, k jakému cíli kráèí tato lidská rodina, která se jako velká øeka valí do vìènosti: Bude spasena? Bude ztracena navìky? Ze v ech sil se sna il pøinést tomuto lidstvu svìtlo Kristovo. A navíc byl i prorokem. Rozpoznal rostoucí význam sdìlovacích prostøedkù v dobì, kdy se na nì hledìlo s nedùvìrou. Don Alberione pochopil, e média dala církvi nový hlas, a zapojil je do slu eb evangelizace. Oficiálního potvrzení se jeho správné intuici dostalo, kdy byl pozván k úèasti na Druhém vatikánském koncilu a kdy dekretem o sdìlovacích prostøedcích Inter mirifica Koncil prakticky oficiálnì uznal specifický apo tolát, který Don Alberione uskuteèòoval v církvi u více ne pùl století. Don Alberione to pocítil jako zvlá tní událost. 18. bøezna 1964 napsal Dcerám svatého Pavla:
Co je tak velkého na na em apo tolátu: co se týèe zpùsobu , na prvním místì je hlásání Bo ího slova Obvykle pøicházejí potvrzení od pape e jednodu e skrze kompetentní orgán, který pøezkoumá ducha a apo tolát nové instituce. Ale e byl ná apo tolát stvrzen na ekumenickém koncilu, kde bylo køes anstvo zastoupeno poètem více ne 2300 koncilních otcù a biskupù, to je ú asné! Proto, jakmile se pøeèetlo oficiální potvrzení, øekli mi: Spoleènost svatého Pavla je zázrak! Je to milost, kterou jsme u více ménì poci ovali, ale toto slavnostní stvrzení nám umo òuje vá it si jí je tì více. !
Na cestì k soumraku: Bo í ruka nade mnou Kdy bylo v roce 1960 Donu Alberionovi 76 let, pozval v echny, kteøí s ním pro ívali zaèátky. Zavolal je na mìsíc duchovních cvièení. Mìl to být mìsíc rozjímání a modlitby, pøipomenutí Bo ích zásahù a vdìènosti za v echno, co Bùh uèinil. V tomto mìsíci si Don Alberione nejvýraznìji uvìdomil, e byl vyvoleným a pøedem urèeným nástrojem v Bo ích rukou. S pokorou se zaøadil do linie biblických prorokù, která vrcholí v Kristu a která z Krista opìt vychází a pokraèuje skrze nové proroky. Slova Dona Alberiona mají velký význam: Bo í ruka nade mnou, od roku 1900 do roku 1960. Vùle Pána se splnila i pøes ubohost toho, kdo byl jejím nehodným a neschopným nástrojem
Bo í ruka nade mnou... Vùle Pána se splnila i pøes ubohost toho, kdo byl jejím nehodným a neschopným nástrojem
Od té chvíle Don Alberione cítil, e se jeho ivot chýlí ke konci. Stále více ho bolestivì trápila artróza. Jeho patný zdravotní stav byl pøíle itostí k je tì u ímu sjednocení s Bohem. Trávil mnoho hodin na modlitbách, zpovídal se ka dý veèer, cítil potøebu stále radikálnìji se oèi ovat a pøipravovat se na setkání tváøí v tváø s nekoneènì Svatým. Tak v pokoøe a utrpení oèekával okam ik, kdy se v nebi pøipojí k synùm a dcerám, kteøí jej pøede li. Zemøel 26. listopadu 1971 krátce po tom, kdy ho osobnì nav tívil pape Pavel VI. Poslední slova, která vyslovil, byla: Umírám Ráj! a je tì: Modlím se za v echny. Blahoøeèení Dona Alberiona 27. dubna 2003 vyvolává v srdcích jeho synù a dcer pøedev ím dva pocity: hlubokou vdìènost Pánu za dar, kterým byl Don Alberione, a zároveò zodpovìdné rozhodnutí ztìlesnit to, co nastínil.
!
PROSEBNÁ MODLITBA Pane, oslav ve své církvi blahoslaveného Jakuba Alberiona. A je pro nás pøíkladem a pøímluvcem na cestì na eho posvìcování a apo tolátu. Otevøi cesty evangelizaci, aby se pøítomnost Je í e Mistra, Cesty, Pravdy a ivota, íøila do svìta skrze Marii, Matku a Královnu apo tolù. Udìl mi milost, o kterou tì ádám Otèe ná ..., Zdrávas Maria..., Sláva Otci... Je í i Mistøe, Cesto, Pravdo a ivote, smiluj se nad námi. Maria, Královno apo tolù, oroduj za nás. Svatý Pavle, oroduj za nás. Ode v eho høíchu vysvoboï nás, Pane. Zprávy o vysly ení proseb na pøímluvu blahoslaveného Jakuba Alberiona zasílejte na adresu: SESTRY UÈEDNICE BO SKÉHO MISTRA Wolkrova 8 - 602 00 BRNO tel./fax: 543 240 192; e-mail: pddm.brno@tiscali.cz DCERY SV. PAVLA Petrská 9 - 110 00 PRAHA 1 tel./fax: 222 311 206 - 222 311 008 e-mail: paulinky@paulinky.cz
Blahoslavený Jakub Alberione, Prorok pro na i dobu Uspoøádala Isidora Pérez Vydalo nakladatelství PAULÍNKY Praha 1, Petrská 9 v roce 2004 jako svou 68. publikaci Jazyková redakce Anna Matiková a Monika Kipe ová ISBN 80-86025-64-0 Vytiskla tiskárna PBtisk, Pøíbram