The Incorrigible Children of Ashton Place Book 2: The Hidden Gallery Vydáno ve spolupráci s HarperCollins Children´s Books, divizí HarperCollins Publishers. Text copyright © Maryrose Wood, 2011 Illustrations copyright © Jon Klassen, 2011 Translation © Jan Sládek, 2013 © Nakladatelství Jota, s. r. o., 2013 ISBN: 978-80-7462-382-0
A děti jakžtakž poslouchaly a všecko probíhalo hladce až do chvíle, kdy se začal odehrávat třetí výstup. Na scénu přišel nový herec (možná herečka, což Penelopa jaksi nedokázala určit, a to z důvodů, které se hned dozvíme). Nový herec (či herečka) neměřil ani třicet centimetrů (pokud nepočítáme jeho nebo její ocas) a hrál svěžími, jasnými barvami – ostře zelenou a šarlatovou se žlutou kresbou. Nápadně barevný tvor seděl na rameni prvního palubního důstojníka. Byl to papoušek. To je určitě jen rekvizita, říkala si Penelopa. Jenže najednou tvor zaskřehotal a zamával křídly. Nervózně kroutil hlavou kolem dokola, protože na něj svítila všechna světla. „Ahoj, kamaráde!“ krákoral a mrkal na publikum. „Krá, krá!“ Potlesk a smích utichaly a Penelopa úzkostně myslela na to, jak londýnští holubi sváděli děti k divokým výpadům. Hrozní navíc nevečeřeli. Beowulf už slintal při pohledu na namalované andílky (opravdu vypadali velmi lákavě). Kasiopea, najednou celá čilá, zatahala vychovatelku za rukáv. „Jídlo?“ šuškala dychtivě s očima vytřeštěnýma směrem k jevišti. „To není jídlo,“ zašeptala Penelopa, jak nejpřísněji dovedla, „to je účinkující. Ten papoušek je velmi dobře vycvičený, podobně jako profesionální herec.“ Penelopa měla větší pravdu, než si myslela. Herci se specializují na předstírání toho, čím nejsou, často používají důmyslné masky, falešné nosy z tmelu a záhadné přízvuky. A tento papoušek také předstíral. — 201 —
Byl to bezpochyby opravdový papoušek, avšak nepatřil žádnému pirátovi. Vystupoval jako herec. Žádný papoušek z divočiny by nevěděl, jak hrát takovýmto způsobem. „Ahoj, kamaráde! Krá krá! Ahóóóóóój! “ Skutečně ten talentovaný papoušek, přestavující pirátova kamaráda (dokonce měl i malinkou pásku přes oko), vyl ? Nebo se to Penelopě jenom zdálo? „Ahóóóóóóúj! “ „Ahóóóóóóúj! “ Vychovatelka vstala a bez dlouhých obřadností vytáhla Hrozné ze sedadel. „Děti, pojďte se mnou,“ poručila jim. Alexandr na ni zmateně hleděl. „Hra neskončila, Lumaú.“ „Pravda, ale za chvíli je přestávka, a když půjdeme hned, dostaneme se jako první do fronty na sušenky, které prodávají ve vestibulu.“ Ale ať to zkoušela, jak chtěla, nemohla v té tmě najít východ z královské lóže. A tak jednoduše přelezla přes bok. Děti samozřejmě dovedly šplhat mnohem lépe než ona, takže boční stěnu hravě přeskočily. Všichni čtyři s žuchnutím přistáli v řadě K v oddělení pro orchestr, která byla pochopitelně obsazená. „Sedněte si, slečno, zacláníte.“ „Au! Dávejte pozor, kam šlapete, dámo! To byla moje noha!“ Penelopa neurvale postupovala dál a stížností ostatních si nevšímala. Normálně se takhle nechovala, jenže zvuky nesoucí se z jeviště pořád sílily a stále víc připomínaly vlčí vytí. — 202 —
„Ahóóóóóóúj! “ „Ahóóóóóóúj! “ „Ahóóóóóóúj! “ Táhla děti uličkou za sebou a přemlouvala je, ale ony pořád upíraly oči na toho záhadného ptáka se zeleným peřím, elegantním třírohým kloboukem a maličkou dřevěnou nohou, který vyl jako pes. „Alexandře! Beowulfe! Kasiopeo! Zůstaňte u mě, musíme hned odejít – promiňte, omluvte mě, musíme se dostat ven –“ Ale bylo pozdě. „Ahóóóóóóóóóóóóúj!“ kvílel pták. „Krá! Krá!“ odpověděla Kasiopea zaníceně a zamávala rukama jako křídly. „Aúúúúúú!“ „Ahóóóóóóúj!“ zaznělo z jeviště trochu zmateně. Beowulf se přidal. „Aúúúúúú!“ „Ahóóóóóóúj!“ vřískal papoušek poděšeně. Vtom se v hledišti zvedla lady Konstance Ashtonová a zaječela: „Zešílela jsem snad? Nebo jsou to doopravdy Hrozní? Zastavte to! Hned to zarazte! Jinak mě strašně – mučivě – rozbolí hlava – uáááááá! “ Teď už se neudržel ani Alexandr. „Aúúúúúú!“ „Aúúúúúú!“ „Jídloúúúúúú!“ hulákala Kasiopea a ukazovala na papouška. Všechny tři děti uháněly k jevišti, štěkaly a vrčely a očividně si to báječně užívaly. Pokud chtěl vyděšený papoušek pokračovat v představení, tak v tuto chvíli od svého záměru upustil. Setřásl pásku a pokoušel se vzlétnout. Bohužel byl za jednu nohu přivázán provázkem k rukávu herce, — 203 —
„Ahóóóóóóóóóóóóúj!“ kvílel pták.
na jehož rameni až dosud seděl. Ubohý pták třepal křídly, krákal a vřískal, ale jelikož nemohl uniknout, dosáhl pouze toho, že teď všude kolem v oslnivé záři reflektorů poletovala zelená pírka. Alexandr, Beowulf i Kasiopea dorazili na jeviště. Snažili se papouška chytit, ten však stále poletoval mimo jejich dosah. Pirát, k němuž byl přivázán, trpěl nejvíc, poněvadž opeřenec neustále vystrašeně mával křídly kolem jeho hlavy. „Zelená peříčka!“ ječela Kasiopea a setřepávala si z hlavy záplavu peří. „Jako pán ve vlaku!“ „Copak nám nikdo nepomůže?“ křikla Penelopa ze zadní části divadla, ale pak si vzpomněla na syndrom „proč já?“. (Vy byste si zřejmě vzpomněli na to samé.) Pokud nějaké katastrofě přihlíží tolik lidí, je jen mizivá šance, že někdo nabídne pomoc. Navíc to vypadalo, že většina diváků tenhle nečekaný výstup tří vyjících dětí považuje za součást představení. Napřímili se a vyndali kukátka, aby jim nic z toho neuniklo. Jeden z pirátů – vysoký člověk s tmavými vlasy a podivně beztvarým nosem – zvedl vysoko svůj meč. „Stůjte, vy uřvanci! Loď přepadli lumpové! Zrádci! Hrdlořezi! Krysy, co ňafají a štěkají jako mrzcí psi! Tohle na své lodi nestrpím! Hoďte ty tři vyjící haranty přes palubu, jinak nejsem váš kapitán!“ „Hurááá!“ řvali piráti a mávali šavlemi směrem k trámům. „Ale on není ničí kapitán. Ani váš,“ namítala Penelopa hlasitě z uličky. „Je to herec! A ne moc dobrý,“ dodala bez rozmýšlení. — 205 —
Divadlo ztichlo. Kasiopea právě stála na Beowulfových ramenou a natahovala se po ptákovi. Papoušek se jí vyhýbal, jak to šlo, a zarýval drápy hluboko do kůže na temeni vzpírajícího se herce, ke kterému byl připoután. Alexandr jako jediný ze sourozenců pochopil, že zažívá svou vlastní premiéru na West Endu, a promluvil. „Promiňte, kapitáne,“ řekl jasným, divadelním hlasem, „proč přes palubu?“ „Protože jsi mi postrašil papouška, ty podlý spratku!“ zařval kapitán. „Chlapi, na ně!“ Kapitán skočil. Děti se daly do běhu. A piráti, z nichž táhl rum, se s vytasenými meči pustili za nimi. „Ach, nebesa – je to možné? Jsou na lovu!“ vykřikla Penelopa, ale nikdo ji neslyšel, protože celým divadlem burácel bouřlivý potlesk.
— 206 —