2.
Bílý lotos, Bílé oblaky
J
eho matka nosila brýle s těžkými černými obroučkami. Když jí obroučky praskly, opravila je lepicí páskou. Skla nebyla správně spojená, takže se zdálo, že matka šilhá, ale nosila ty brýle dál. Chodil s ní, když šla vyměnit potravinové lístky za rýži, a kráčel vždycky vpředu a tvářil se, že tu ženu s oblepenými brýlemi nezná. Na ulici parta chlapců napodobovala její chůzi a pokřivený pohled. Když se jí smáli, žena s oblepenými brýlemi se smála také. Smála se plaše, zakrývala si přitom ústa rukama jako dítě. Stav brýlí ženě nebránil, aby každý den četla Rudou vlajku. Odmítala číst cokoli jiného. Kritizovala Lidový deník a další publikace jako reakční orgány, nebo revizionistické, feudální, dekadentní či kontrarevoluční. Ta žena pracovala v jedné továrně a stěžovala si nadřízeným, že její kolegové mají v oblibě pornografii. Vážnost obvinění přiměla náměstka ředitele, aby sešel na jejich patro a záležitost vyšetřil. Když zjistil, že dělníci diskutovali nad cizím zpravodajským časopisem, zejména o sporém oblečení modelek v reklamách, náměstek ředitele ženě vyhuboval, ale dál to neposlal, protože koneckonců byla příkladem revolučního nadšení. Věřila v přírodní medicínu a akupunkturu. Stále u sebe nosila lahvičku s eukalyptovým olejem, který používala na léčbu čehokoli od bolestí hlavy, menstruačních bolestí, žaludečních nevolností a zánětů až po vážnější problémy jako spáleniny a řezné rány. Po celý rok nosila černé nebo modré haleny a černé plátěné střevíce. Na hlavě měla zelenou špičatou • 86 •