Mysl je mocný lékař by Nakladatelství JOTA

Lissa Rankinová, MD

MYSL JE M CNÝ LÉKAą THE NEW YORK TIMES BESTSELLER

V÷DECKÝ DčKAZ O TOM, ŽE SE SAMI MčŽETE UZDRAVIT

BRNO / 2014

Poznámka: Internetové stránky MindOverMedicine.com, doporučované v anglickém vydání knihy, nejsou aktivní. Z toho důvodu jsme je v českém překladu nahradili odkazem na stránky LissaRankin.com, které příslušné informace obsahují.

Internetové vysílání Hay House Radio naleznete na www.hayhouseradio.com.

KAPITOLA 5

OSA M ĚL O ST O TRAVUJE T ĚL O J AKO JED „Jak silná je naše potřeba jiné duše, ke které se můžeme přimknout.“ – SYLVIA PLATHOVÁ

dyž se zamyslíte nad tím, jak moc jste „zdraví“, nejspíš se ve vás spustí implantované programy posuzující stravu, cvičební režim, vitaminy, zlozvyky, geny a to, zda se řídíte nebo neřídíte radami svého lékaře. Mysleli jste však i na to, zda cítíte důvěrnou podporu lidí, které máte rádi? Pravděpodobně ne. Jenže to byste měli. Vychází najevo, že osamělost může podlamovat zdraví víc než kouření, a že když je člověk součástí přátelské komunity, zvyšuje se předpokládaná délka jeho života. Nevěříte mi? No tak se přenesme zpátky v čase do Roseta v Pensylvánii, konkrétně do roku 1961. V tomto městečku se usadila komunita italských přistěhovalců, kteří si v Novém světě znovu vytvořili prostředí jako ve své staré vlasti. Stejně jako stejnojmenné osídlení v horách jižní Itálie se Roseto Valfortore v Pensylvánii přimyká k zalesněnému hřebeni. Nachází se v oblasti Poconos, kde v roce 1882 zakotvila první skupina Italů, kteří sem přijeli za lepším životem. Městečko je velmi odlehlé a během roku do něj zavítá jen velmi málo cizinců. Ale vypravte se tam spolu se mnou, trochu vás provedu.

122

MYSL JE MOCNÝ LÉKAŘ

Přes den tu najdete prázdné ulice, jako byste se ocitli ve městě duchů. Děti jsou ve škole a dospělí muži i ženy z Roseta pracují na dlouhé a úmorné směny buď v kamenolomu nebo v textilní továrně, kde šijí halenky. Snaží se vydělat dost peněz, aby svým dětem zajistili vysokoškolské vzdělání. Dvoupodlažní kamenné domky na hlavní ulici Garibaldi Avenue se choulí na skalnatém úbočí hory. Nad nimi se zvedá věž kostela Panny Marie Karmelské, který postavili pod vedením charismatického a podnikavého mladého kněze, otce Pasquala de Nisco. Ostatně za většinu svých úspěchů vděčí město právě de Niscovi. Vedl místní k tomu, aby pěstovali zemědělské plodiny a víno, chovali prasata, zakládali duchovní spolky a pořádali nejrůznější festivaly. Brzy zde vyrostly školy, obchody, textilní továrna a další známky pestrého kulturního života. Večer uvidíte, že městečko Roseto ožívá. Lidé se vracejí z práce, procházejí se po hlavní ulici, zastavují se na kus řeči se sousedy a možná si dají i sklenku vína, než zamíří domů převléci se do večerních šatů. Když začne vyzvánět kostelní zvon, ženy se scházejí v komunitní kuchyni a připravují klasické italské pohoštění. Muži zatím rozestaví stoly, aby mohl proběhnout každovečerní rituál, kdy se celá obec sejde nad horami těstovin, italských klobás a smažených karbanátků a zapíjí je vínem, jež teče proudem. Jakožto společenství nových přistěhovalců, obklopené anglickými a velšskými sousedy, kteří nad Italy ohrnují nos, se lidé v Rosetu roku 1961 musejí starat o sebe navzájem. Je zcela běžné, že v domech bydlí více generací pospolu. Všichni chodí do kostela na mše. Sousedé mají volný přístup do kuchyní ostatních a společně slaví svátky. Pracovní etika v komunitě je velmi vyspělá a pevná. Nejen že v Rosetu má každý zajištěnou práci, ale lidé také usilují o společný cíl, který je jejich smyslem života a pomáhá jim zvládat často velmi vyčerpávající práci. Je to sen o lepším životě pro jejich děti.

Osamělost otravuje tělo jako jed

123

Lidé z Roseta se starají jeden o druhého. Nikdo nezůstane opuštěný, nikdo se nemusí protloukat životem sám. Roseto z roku 1961 je živoucím důkazem mocné síly klanu. Svět by se o tomto pensylvánském městečku patrně nikdy nedozvěděl, kdyby na něj neupozornil dr. Stewart Wolf, profesor na lékařské fakultě Oklahomské univerzity, který si v Poconos nedaleko odsud koupil letní domek. Jednou v létě doktora Wolfa požádali, aby pohovořil k místní zdravotnické komunitě. Po přednášce ho jeden z místních lékařů pozval na pivo. Když už pili několikáté, pan doktor se Wolfovi svěřil, že nechápe, proč mají v malém městečku Rosetu mnohem méně srdečních onemocnění než v sousedním městě Bangoru. Doktor Wolf nastražil uši. Mějte na paměti, že rozhovor se odehrával v době, kdy srdeční nemoci nabíraly epidemických rozměrů a představovaly hlavní příčinu úmrtí mužů do 65 let. Doktor Wolf si předsevzal, že tomu přijde na kloub. Prošel si úmrtní listy z Roseta za posledních sedm let a porovnal je s úmrtními listy z okolních měst. Muži z Bangoru, pokud šlo o infarkty, nevybočovali z celostátního průměru, avšak světe div se, četnost infarktů v Rosetu byla poloviční. U mužů do 65 let se ve skutečnosti prakticky rovnala nule. A nešlo jen o srdeční nemoci. Úmrtnost z nejrůznějších příčin byla v Rosetu o 30 až 35 procent nižší než vykázaný celostátní průměr. Tyhle poznatky volaly po dalším průzkumu. Publicista Malcolm Gladwell ve své knize Mimo řadu: Anatomie úspěchu hovoří o tom, že se do projektu zapojil sociolog John Bruhn. „Neměli tam žádné vraždy, žádný alkoholismus ani závislost na drogách a zločinnost byla jen velmi nízká,“ vzpomíná Bruhn. „Nikdo tam nežil v blahobytu. Potom jsme si vzali na mušku žaludeční vředy. Ani ty se v Rosetu nevyskytovaly. Lidé tam umírali stářím, to je fakt.“1

124

MYSL JE MOCNÝ LÉKAŘ

Doktor Wolf a jeho tým se nyní rozhodli zjistit, proč jsou lidé z Roseta tak imunní vůči nemocem. Ve snaze získat odpovědi vyslechli dvě třetiny dospělých ze vsi a důkladně prozkoumali jejich životy. Wolf se původně domníval, že za imunitu vůči nákazám tito lidé vděčí nějakému stravovacímu návyku ze Starého světa. Třeba olivovému oleji. Proto najal jedenáct dietetiků, aby sledovali, co místní nakupují v obchodech s potravinami a jak vaří. Jenže se ve svém předpokladu spletl. Lidé si olivový olej – nejzdravější z možností – nemohli z ﬁnančních důvodů dovolit. Vařili na sádle a pravidelně jedli pizzu obloženou salámy, feferonkami, klobásami a vejci. Šokujících 41 procent jejich kalorií pocházelo z tuku. Navíc Italoameričané z Roseta nebyli nijak fyzicky zdatní. Většina jich kouřila a vedla usedlý život, mnozí byli obézní. Co tedy mohlo onu rozdílnost vysvětlovat? Doktor Wolf za tím tušil geny. Všichni obyvatelé Roseta pocházeli z malé vesničky v Itálii, a je tedy možné, že zdědili nějaký gen, který je chrání proti nemocem. Wolf se tedy vydal po stopách dalších přistěhovalců z Roseta Valfortore, kteří žili jinde ve Spojených státech, aby zjistil, zda jsou také tak zdraví jako jejich pensylvánští příbuzní. A opět se mýlil. Lidé původem z italského Roseta Valfortore, kteří žili rozptýlení různě ve Státech, nebyli o nic zdravější než ostatní průměrní Američané. Genetika žádné vysvětlení neposkytla. Poté se doktor Wolf zaměřil na geograﬁi Roseta. Třeba něco obsahuje jejich voda, nebo se jim v nemocnici dostává kvalitnější péče. Výzkum proběhl i ve dvou sousedních městech, kde míra úmrtnosti na srdeční nemoci korespondovala s celostátním průměrem. Vodou to nebylo. Odebírali ji ze stejného zdroje jako sousední města Nazareth a Bangor, kde lidé stonali stejně jako jinde v Americe. Ani nemocnicí ne, protože tu měli rovněž společnou se sousedními městy, stejně jako klima.

Osamělost otravuje tělo jako jed

125

Wolf si nakonec uvědomil, že když to není stravou, geografií, geny nebo kvalitou zdravotní péče, musí se samotné Roseto vyznačovat nějakou hodnotou, která lidi chrání proti nemocem. Dospěl k závěru, že semknutá a nápomocná komunita je lepším ukazatelem srdečního zdraví než hladina cholesterolu nebo spotřeba tabáku. Doktor Wolf svou původní studii dokončoval v době, kdy zlatému věku rosetské komunity už téměř odzvonilo. Místní pořád dřeli v kamenolomu a textilní továrně a přinášeli oběti, aby jejich děti mohly studovat a žít americký sen. Jenže život v Rosetu už mladší generaci tolik nelákal, připadalo jim, že městečko je imunní vůči modernizaci. A jak začali studovat na univerzitách velkých měst, přinášeli do Roseta nové myšlenky, nové sny a s nimi sem přicházeli i noví lidé. Italoameričané začali uzavírat sňatky s partnery, kteří nebyli italského původu. Děti odpadly od církve a začaly navštěvovat country cluby. Ruku v ruce s tím se stěhovaly do samostatných příměstských domů s ploty a bazény. Vícegenerační domy se jevily jako přežitek a životní styl komunity se změnil. Místo společných oslav pořádaných každý večer se zde ujala typická filosofie „každý sám za sebe“, která převládala v okolních městech. Sousedé, kteří se dříve neformálně a neplánovaně navštěvovali, si začali telefonovat, aby si domluvili schůzku. Večerní rituály, kdy dospělí dlouho do noci zpívali písně a jejich děti hrály kuličky, se změnily ve večery strávené před televizí. V roce 1971, kdy četnost infarktů v jiných částech země poklesla díky celoplošnému zavádění zdravější stravy a pravidelného cvičení, mělo Roseto nejvyšší úmrtnost na infarkt u osob mladších 45 let. V dalším desetiletí se výskyt srdečních onemocnění v Rosetu zdvojnásobil, počet případů s vysokým krevním tlakem vzrostl dokonce třikrát. Přibývaly také mozkové mrtvice. Na konci 70. let zde počet úmrtí v důsledku infarktu bohužel stoupl na celostátní průměr.

126

MYSL JE MOCNÝ LÉKAŘ

Vychází najevo, že k výživě člověka nestačí jen špagety a že ke kvalitnímu životu nutně potřebujeme blízkost druhých. Tato skutečnost se potom odráží na zdraví našeho těla. Doktor Wolf studoval rosetskou komunitu mnoho let. Na základě svého studia dospěl k závěru, že osamělý jedinec se nechá snáze zahltit starostmi všedního života, což často spouští stresové reakce v těle. Naopak jedinec obklopený vstřícnou komunitou se vždycky uvolní. Toto uvolnění má pozitivní účinky na fyziologii těla, které chrání před nemocemi a někdy způsobí i úplný ústup choroby. Přátelská komunita jako preventivní medicína Možná vám připadá logické a jasné, že zdravé vztahy prospívají tělu. Možná si myslíte: „Pcha! To pro mě není nic nového.“ Ale kdy se vás naposledy lékař zeptal, zda příčinou vaší ﬁbromyalgie nemůže být váš jedovatý exmanžel nebo zda vaši náchylnost k srdečním nemocem nemá na svědomí vaše hrubá matka, která vás léta trýznila svými slovními výpady? A kdy jste si tuto otázku naposledy položili vy? Ve zbylé části kapitoly vám ukážu, že společenské vazby, jako je podpora ze strany duchovní komunity, a zdravé vztahy včetně těch milostných a sexuálních neovlivňují jen váš pocit štěstí, ale také přímo fyziologii těla. Pravda je taková, že osamělost způsobuje stres, zatímco milující komunita člověka uvolní. Účinky stresu nebo relaxace nepostihují jen mysl, ale i tělo. Když nejste obklopeni lidmi, kteří by vás podporovali, a máte pocit, že se s životem musíte potýkat sami, může toto zahlcení vyvolávat úzkost, kterou mozek vnímá jako nebezpečí. Pocit zahlcení nepříznivě ovlivňuje všechno, krevním tlakem počínaje a funkcí ledvin konče. Negativní následky zahlcení a stresu můžeme naštěstí zmírnit, když se necháme „vyživovat“ přáteli, příbuznými a sousedy, kterým na nás záleží. A tenhle faktor může vaše tělo ovlivňovat

Osamělost otravuje tělo jako jed

127

mnohem víc než to, co jíte, kolik čeho vypijete, jestli kouříte nebo ne a jak moc cvičíte.2 Vliv komunity na předpokládanou délku života Když se zamýšlíte nad tím, jaké chování by vám mohlo přidat roky života, nejspíš si říkáte, že přestanete pít, budete denně chodit na procházky, užívat vitaminy, omezíte spotřebu průmyslově zpracovaných potravin a budete si v autě zapínat bezpečnostní pás. Méně už asi pomýšlíte na to, že byste mohli vstoupit do nějakého klubu, zvát přátele na večeři nebo si najít bezvadného spolubydlícího. Možná však nadešel čas, abyste přehodnotili svou preventivní zdravotní strategii a začali se léčit medicínou v podobě pozitivních vztahů. Nejen Roseto je důkazem pozitivního vlivu vstřícné komunity na lidské zdraví. Podobné studie proběhly v Peru, Izraeli, na Borneu i jiných místech a všechny potvrdily fakt, který vědci odhalili v malém pensylvánském městečku: společenství lidí, kteří žijí v lásce, může ovlivňovat vaše zdraví víc než to, co jíte, jak moc cvičíte a jestli máte nebo nemáte špatné zdravotní návyky.3 Studie zkoumající obyvatele z kalifornského okresu Alameda zjistila zajímavé skutečnosti. V každé věkové kategorii bez rozdílu pohlaví byla u lidí s nejmenším počtem sociálních vazeb třikrát vyšší pravděpodobnost, že v příštích devíti letech zemřou, než u těch, kdo žili více společenským životem, a to i při zahrnutí stávajících zdravotních potíží, sociálně-ekonomického postavení, kouření, konzumace alkoholu, obezity, rasy, životní spokojenosti, fyzické aktivity a využití preventivní zdravotní péče.4 U lidí, kteří měli více společenských vazeb, byla dokonce zjištěna nejnižší úmrtnost na rakovinu.5 Jinak řečeno, chceme-li odhadnout předpokládanou délku života, může být způsob naší komunikace s druhými lidmi

128

MYSL JE MOCNÝ LÉKAŘ

stejně důležitý jako pohyb nebo sportovní vyžití. Harvardská studie sledující životní styl téměř tří tisíc starších občanů zjistila, že ti, kdo častěji vyrážejí na společné večeře, hrají karty, podnikají výlety, rekreují se s přáteli, chodí do kina, navštěvují sportovní akce, chodí do kostela a zapojují se do dalších společenských aktivit, přežívají své samotářské vrstevníky v průměru o dva a půl roku. Dokonce vyšlo najevo, že tenhle druh povětšinou statických sociálních aktivit prospívá zdraví seniorů podobným způsobem jako aktivity sportovní. Vědci dospěli k závěru, že společenské vyžití je stejně záslužné jako cvičení a navíc na něm nezávislé.6 I mnohé další studie potvrzují, že společenské vazby a předpokládaná délka života jsou spolu neoddělitelně spjaty.7 Míra sociální podpory, které se vám dostává, ovlivňuje dokonce i pravděpodobnost vyléčení, jestliže onemocníte. Studie Kalifornské univerzity ze San Franciska, uveřejněná v Journal of Clinical Oncology, zkoumala společenské vztahy téměř tří tisíc zdravotních sestřiček s rakovinou prsu. Tato studie zjistila, že ženy, které byly před diagnózou rakoviny prsu společensky izolované, vykazovaly o 66 procent vyšší riziko úmrtnosti z jakékoli příčiny a dvojnásobné riziko úmrtnosti na rakovinu prsu. Sestrám, které se s rakovinou potýkaly osamělé, hrozila čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že na ni posléze zemřou, než těm, které měly deset a více přátel a mohly těžit z jejich podpory. Statistiky dokonce napovídají, že přátelství má ještě léčivější vliv než manželství. Přítomnost manžela nebo manželky podle téže studie nijak prokazatelně nepřispívala k pacientovu přežití – zato četné přátelské vztahy zcela jistě ano.8 Ochranný účinek pevné sítě podpůrných vztahů prokázala rovněž studie univerzity Sahlgrenska ve Švédsku, uveřejněná v European Heart Journal. Po dobu patnácti let badatelé zkoumali sociální život 741 mužů se srdečním onemocněním

Osamělost otravuje tělo jako jed

129

a přitom zjistili, že pacienti s nejvyšší mírou takzvané „sociální integrace“ byli také nejlépe chráněni před dalšími infarkty.9 Časopis New Scientist uveřejnil článek o vlivu osamělosti na lidské zdraví. Dr. Charles Raison, profesor psychiatrie na lékařské fakultě univerzity Emory, konstatoval: „Lidé, kteří mají bohatý společenský život a vřelé, otevřené vztahy, nebývají nemocní a žijí déle.“10 Duchovní komunita a zdraví Chození do kostela vám možná nepřipadá jako způsob chování, které přispívá ke zdraví, ale je to tak. Studie pod vedením Kalifornské nadace pro veřejné zdraví, otištěná v American Journal of Public Health, objevila silnou spojitost mezi účastí na náboženských akcích a nižší úmrtností 5286 obyvatel okresu Alameda, prokázanou v rozmezí 28 let.11 Jiná studie, zorganizovaná Buckovým institutem pro výzkum stárnutí a zveřejněná v témže časopise, v průběhu pěti let vyhodnocovala účast na náboženských setkáních a následnou úmrtnost u 1931 starších obyvatel kalifornského okresu Marin. Z výsledků opět vyplývá, že účast na mších má ochranný účinek a prodlužuje život.12 A ještě další studie potvrdila, že když se lidem po operaci srdce dostane podpory ze strany náboženské obce, existuje třikrát větší pravděpodobnost, že budou do šesti měsíců opět plní života.13 Ale proč vlastně náboženství tak prospívá našemu zdraví? Někdo by si myslel, že lidé, kteří chodí do kostela, budou mnohem méně holdovat alkoholu a drogám či vyhledávat známosti na jednu noc. A měl by pravdu. Nábožensky založení lidé se obecně chovají lépe než jejich nevěřící spoluobčané.14 Mnoho náboženských skupin, například mormoni nebo ortodoxní Židé, aktivně propaguje pozitivní životní styl s minimem stresu, který se vyznačuje umírněností a harmonickým rodinným životem.