ROMANCE O INDIÁNSKÉ PRINCEZNĚ A BRITSKÉM RYTÍŘI
J
ohn Smith se narodil v rodině prostého anglického řemeslníka někdy na konci sedmdesátých let 16. století. Ze školy utekl, když mu bylo deset let. V patnácti letech měl již první nepříjemnosti s děvčaty z nejlepších rodin, kte rá pěkně urostlému chlapci neskrývaně prokazovala svou přízeň. V šestnácti letech musel na nátlak četných otců šlechtických dcer odjet do Holandska, od tud pak jako sluha mladého britského rytíře putoval do Francie. Tam – v Pa říži – se ještě zdokonalil v umění dobývat ženská srdce, a tak není divu, že se jeho nepříjemnosti opakovaly, když se po několika letech do Anglie vrátil. Smith tedy Anglii opět brzy opouští. V Uhrách tehdy vedl císař Rudolf II. (který většinou sídlil na Pražském hradě) válku proti muslimským Turkům. Mladý Angličan vstupuje do Rudolfova vojska. Po pravdě musíme říci, že i tady – na bojištích turecké války – si mladý dobrodruh vedl stejně úspěš ně jako při dobývání ženských srdcí, a dokonce se zasloužil o osvobození okupovaného uherského města. Tehdy mu byla udělena hodnost kapitána. Šlechtický titul si Smith vydobyl tímto husarským kouskem: Turecká posádka jednoho z uherských měst, které tehdy obléhalo Rudolfovo vojsko, navrhla nepřátelským vojákům jakýsi „rytířský turnaj“ mezi reprezentanty obou armád. Kapitán Smith se přihlásil a utkal se s tureckým důstojníkem. Smithovo kopí bylo přesnější, prošlo soupeřovým hledím a na místě turec kého šlechtice zabilo. Ale utkání ještě neskončilo. Na bojiště totiž okamži tě vjel na arabském hřebci pašův sluha, toužící pomstít smrt svého pána. Ale i v příštím zápase Smith triumfoval. Rudolfovi vojáci pak mohli oběma mrtvolám setnout hlavy a s velkou slávou je vystavit ve svém táboře. Dvoj násobné vítězství odvážného kapitána mělo ve spojených protitureckých armádách ohromný ohlas. Zikmund Batory povýšil statečného Angličana 10