Toulky historií

Před 85 lety, ve čtvrtek 18. února 1937, zavládlo v úřadovně vídeňského fotbalového svazu naprosté ticho, přestože dům byl plný lidí. Dopoledne kolem půl dvanácté nalezli kolegové generálního tajemníka Huga Meisla mrtvého, ležícího u psacího stroje; zrovna totiž diktoval dopis. Přivolaný lékař konstatoval, že příčinou úmrtí byla srdeční mrtvice. Hugův náhlý skon logicky znamenal rovněž konec jeho úspěšné činnosti zasvěcené sportu. Smrt jej zastihla předčasně v 56 letech.

Po poledni se tato zpráva rozšířila rovněž do Československa, kde způsobila naprosté překvapení a nemalé pozdvižení, především v československých sportovních kruzích. Proč právě v Československu? Hugo Meisl se totiž narodil v Čechách, konkrétně v Malešově u Kutné Hory 16. listopadu 1881. Z této oblasti pocházeli také Hugovi rodiče. Ludwig Meisl, vážený obchodník s textilem, se narodil 8. června 1852 v Paběnicích u Kutné Hory, nedaleko od Malešova. Jeho žena Karolina, rozená Mautnerová, pocházela z České Skalice z velmi zámožné rodiny majitelů textilních společností. Karolininým otcem byl Abraham Mautner, bratr náchodského průmyslníka Issaka Mautnera. Jak nebo kdy se s Ludwigem Meislem seznámila, není známo. Vodítkem nám může být matriční záznam z matriky oddaných, v němž stojí, že ohlášky proběhly v Čáslavi a v Náchodě. Je tedy možné, že se oba seznámily v jednom ze zmíněných měst, byť úplně jisti si tím být nemůžeme. Naproti tomu s určitostí víme, že svatba proběhla v České Skalici 15. února 1881. Ženichovi bylo necelých 29 let (narozen 8. června 1852), nevěstě 23 let (narozena 20. května 1858). Mezi svědky najdeme Rafaela Feita z České Skalice a Eliase (český Eliáše) Picka z Náchoda. Uplynulo na den přesně devět měsíců od svatebního obřadu, když se narodil jejich první potomek – Hugo. Lze tedy usuzovat, že se novomanželům podařilo počít jej krátce po svatbě; zda tomu tak bylo ještě v České Skalici, se však už můžeme pouze domnívat, neboť Karolina s manželem v našem kraji dlouho nezůstala. Jak již bylo vzpomenuto výše, odešli do Malešova. Během následujících 14 let pak Hugovi přibylo dalších pět sourozenců: Rosa, Anna, Elisa-

betha (Elsa), Leopold (Poldi) a Wilhelm (Willy). Když bylo Hugovi dvanáct let, přestěhovala se rodina Meislových do Vídně, kde Hugo navštěvoval obchodní školu, aby mohl splnit otcovo přání stát se bankovním úředníkem. Jako úředník po studiích skutečně do banky nastoupil, ale jeho životní dráha brzy nabrala úplně jiný směr: objevil totiž sport, jenž ve Vídni teprve začínal – fotbal. Hrát začal už ve škole, když jako čtrnáctiletý vstoupil do klubu Vienna Cricket and Football Club a kopané věnoval tolik času, že ani nezvládl odmaturovat. Jednalo se o vůbec první fotbalový klub založený v Rakousku (byl založen v roce 1894), a Hugo se stal jeho členem hned v roce 1895. Jeho otec však pro synovu lásku ke kopané neměl pochopení, a proto syna poslal na studia do Terstu, Benátek a Paříže. Tyto cesty mladému Hugovi přinesly do budoucna jednu praktickou věc a obrovskou výhodu – jazykové znalosti. Díky pobytu v cizích zemích mluvil Hugo Meisl dokonale německy, maďarsky, česky, italsky, francouzsky a anglicky, ale také švédsky, španělsky a nizozemsky. Jak již bylo naznačeno výše, stereotypní práce bankovního úředníka u rakouské Zemské banky Huga neuspokojovala a čím dál více inklinoval k fotbalu. V roce 1905 byl jmenován předním rozhodčím ÖFV (Österreichischer Fußball‑Bund – Rakouský fotbalový svaz) a v nadcházejících letech odpískal jako rozhodčí celkem 16 mezinárodních zápasů, včetně fotbalových zápasů na olympijských hrách roku 1912. Díky znalosti jazyků se od roku 1907 stal nepostradatelným zástupcem ÖFV u FIFA. Zároveň však vystupoval proti tomu, aby Češi u FIFA měli své zastoupení, neboť argumentoval tím, že zde nemohou být zastoupeny týmy, které nereprezentují samostatné státy. Paradoxně ale položil základní kámen Středoevropského poháru zvaného též Mitropa, v jehož nejslavnější předválečné éře se ho účastnily nejlepší kluby ze čtyř zakládajících zemí: Československa, Rakouska, Maďarska a Jugoslávie, později také z Itálie, Švýcarska a Rumunska. Hugo Meisl nebyl jen funkcionářem, nýbrž také trenérem. Svou trenérskou kariéru zahájil v roce 1912 u Wiener Amateur‑SV, od roku 1913 až do své smrti v roce 1937 působil jako kapitán rakouského národního fotbalového týmu – s přerušením v době světové války, kdy se zúčastnil bojů na frontové linii u řeky Soči. Během tohoto období vytvořil nejúspěšnější tým v historii rakouského fotbalu, jemuž se dostalo označení „zázračný tým“. Hráli v něm i vídeňští Češi, například Josef (Pepi) Bican či původem Moravák Matthias Sindelar. Hugo Meisl po celý život usiloval o profesionalizaci fotbalu, zkvalitňování sportovních fotbalových spolků a budování kvalitního zázemí pro diváky. Jeho houževnatou práci však předčasně uťala náhlá smrt. Neblahých událostí druhé světové války, kdy krvavé ruce nacistů nemilosrdně ukončily také životy i některých jeho svěřenců a spolupracovníků se proto již nedočkal. A bylo snad dobře, že nemusel být jejich nechtěným svědkem. Na závěr bych rád podotkl, že Hugo Meisl na Československo nikdy nezanevřel. Častokrát navštívil příbuzné jak ze strany svého otce, tak i matky, která měla k Náchodsku hluboký vztah. V měsíci dubnu navážeme po covidové pauze na sérii besed s Richardem Švandou v kavárně Škvorecký Café v Náchodě. Ve čtvrtek 28. dubna od 18.30 hodin nás čeká povídání na téma Opevnění na Náchodsku: minulost, současnost a budoucnost. Jste srdečně zváni.