Osobnost Swingu

Veronika Tymelová žije na Novém Hrádku, kde má v domě po pradědečkovi svou ke‑ ramickou dílnu. Vystudovala Střední umělecko‑průmyslovou školu v Bechyni a kro‑ mě keramiky, za jejíž tvorbu získala titul Mistr tradiční rukodělné výroby, se věnuje také ilustraci. Je autorkou knihy o keramice, vede keramické kurzy, působí jako pe‑ dagog na střední škole v Náchodě a svůj volný čas dělí mezi rodinu, koně a zahradu.

Práci s hlínou jsem zkoušela už v dětství v novoměstské Základní umělecké škole pod vedením paní učitelky Aleny Vondřejco‑ vé a taky o prázdninách trávených u praro‑ dičů. Původně jsem měla namířeno do Hořic na kamenickou školu, ale tamní pedagog mě od toho odradil, když zjistil, jak malé mám ruce. Za studií na gymnáziu jsem v Bělovsi v dílně rodiny Dostálových přičichla k to‑ čení na hrnčířském kruhu a to rozhodlo o mém dalším směřování.

To asi úplně ne, bavily mě všechny výtvarné techniky, třeba linoryt a suchá jehla, pozdě‑ ji i vyřezávání ze dřeva, malovala jsem ob‑ razy a fotila. Ráda kreslím, hlavně černými gelovými propisovačkami. Kreslím všude, kde bych jinak měla nějaké prostoje. V če‑ kárně u doktora, při čekání, až dětem skon‑ čí hudebka a podobně. Když zjistím, že mi v kabelce chybí skicák nebo jakýkoliv papír, jsem nesvá. Jestli se budu keramice věnovat celý život, to nevím. Jsem otevřená změnám a uvidím, kam se můj život posune. Teď mě keramická tvorba naplňuje nejvíc, protože v sobě zahrnuje nejen estetické kvality, ale i kritérium užitkovosti. Tím může přinášet lidem radost každý den.

O tom, že existuje nějaká škola v Bechyni, jsem ve svých patnácti letech neměla poně‑ tí. Myslím ale, že jsem se do Bechyně dosta‑ la v tom správném věku. Už jsem věděla, co chci a výuku jsem mnohem víc uměla ocenit a využít.

To asi mohla. Cest, jak se stát keramikem, je mnohem víc. Škola mi dala kvalitní učitele a dostatek času věnovat se kreativně mno‑ ha odvětvím keramické tvorby. Od výroby modelů a forem, přes točení, po vytváření keramických reliéfů a plastik. Připravila

Veronika keramiku ráda zdobí motivy z říše zvířat

mě také výborně k talentovým zkouškám na vysokou školu. Ze znalosti dějin umění, ze kterých jsem maturovala, jsem čerpala i u státnic.

Teď nejraději vytvářím modelované talíře a mísy. Jsou to má „hliněná plátna“. Místo na papír maluji na ně. Nejvíc mě baví zvířa‑ ta, hlavně ta česká.

Devadesát devět procent mé keramiky vzni‑ ká klasickým výpalem v elektrické peci. Zbytek vzniká technikou amerického raku. Hlavní osobou při tomto druhu výpalu je můj muž, který vyrobil raku pec a bravur‑ ně ji obsluhuje. Technika výpalu spočívá v tom, že se keramika se speciálním druhem glazur zahřeje na vysokou teplotu a potom se rozžhavená ukládá do pilin. Po redukci, ke které hořením pilin dojde, se keramika prudce zchladí ve vodě. Pálím tímhle způso‑ bem s přáteli jen několikrát do roka, bavíme se tím.

Fascinuje mě to, že do poslední chvíle ne‑ vím, jak bude výrobek přesně vypadat a jest‑ li se něco při výrobním procesu nepokazilo. Tahle alchymie je patrná nejvíc právě u vý‑

Kromě keramiky baví Veroniku také například ilustrace

palů technikou raku. Keramika je nesmírně obsáhlý obor, člověk se může učit celý život.

Jmenuje se „Keramika pro život s příro‑ dou“ a je to tak trochu netradiční pojetí knihy o keramice. Je určená hlavně lidem, kteří chtějí vyzkoušet něco nového, zkusit si třeba najít jíl v přírodě a experimento‑ vat s ním. Obsahuje nejen návody, jak něco vyrobit, ale i informace jiného charakteru. Dozvíte se třeba, jaký hmyz by se mohl za‑ bydlet ve vámi vyrobeném hmyzím hotelu.

Předávám návody a technologické postupy, jak něco vytvořit. Mám radost, když vidím, že někoho keramika chytila a začíná hledat svůj vlastní originální styl.

Každou středu mě najdete v Keramice pro příchozí v novoměstské Stonožce. Není to kurz, ale svobodná dílna, kam dospělí i děti přicházejí se svými představami a sny a já jim je pomáhám uskutečnit, pokud o to stojí. Část svých znalostí předávám také studentům Střední odborné školy sociální a zdravotnické v Náchodě a vedu workshopy na základních školách v Novém Hrádku a na České Čermné.

Je to pro mě čest. Zrovna v těchto dnech se v Hradci Králové v Muzeu východních Čech koná výstava s názvem Mistři svého řemes‑ la. Můžete tam najít tři mé výrobky.

Moje první ilustrace jsou právě v už zmí‑ něné knížce, u které jsem vytvářela celý koncept. Výrobky, texty, ilustrace i část fo‑ tografií. Celou zálohu za knížku jsem utra‑ tila za grafický tablet a za pochodu se s ním učila pracovat. Další projekty se týkají pří‑ rody. Jsou to naučné cedule k Frymbulíno‑ vě stezce na trase kolem hradu Frymburk, orientační mapa v zahradě mateřské školy na Novém Hrádku a pracovní sešit, který ku příležitosti rekultivace té zahrady vyšel. Ilustrování se chci, pokud se naskytne pří‑ ležitost, určitě dál věnovat. Zatím trénuji v ilustrátorském klubu platformy Fler, kde taky prodávám svou keramiku.

Na Masarykově univerzitě v Brně jsem vy‑ studovala obor výtvarná výchova a speciální pedagogika se zaměřením na psychopedii. Učím budoucí sociální pracovníky na Střed‑ ní odborné škole sociální a zdravotnické v Náchodě a jedním z předmětů, které vyu‑ čuji, je výtvarná výchova s metodikou. Uče‑ ní mladých lidí mě baví. Z ticha a samoty dílny přecházím do energického světa stře‑ doškoláků, který mě nutí víc na sobě praco‑ vat. Jsem také moc ráda za skvělý kolektiv kolegů, ve školství to není samozřejmostí.

Zapálená zahradnice se úplně říct nedá. Spíš jsem zapálený amatérský návrhář zahrad. Baví mě tvořit koncept, sázet a koukat, jak to roste. To následné plení bych klidně pře‑ nechala někomu jinému.

Ano, dvakrát. Myšlenka Dne otevřených za‑ hrad mě nadchla před sedmi lety. Právě pro‑ to, že nejsem zapálený zahradník a zahradu

radostně nechávám planět, jsem se rozhod‑ la jednou za tři, čtyři roky zahradu otevřít veřejnosti. Donutí mě to intenzivněji se jí věnovat a dát ji do pucu. Aby to nebylo pouze o mé zahradě, která se v čase až zas tak nemění, přidávám vždy nějaký program. Přednášky týkající se zdravého životního stylu a přírodních zahrad, workshopy a po‑ dobně.

Ano, letos 11. června právě opět nastal ten čas otevřít naši přírodní zahradu veřejnos‑ ti. Tentokrát bude program širší, protože se zapojí i kolektiv Mateřské školy Nový Hrá‑ dek a jejich nově zrekonstruovaná zahrada. Moc se těším, co na nás paní učitelky a děti vymyslí.

Nejvíc si odpočinu u koní. Paradoxně i při kydání hnoje. Také v lese na procházkách s rodinou nebo vleže pod peřinou.

V posledních letech jsem se začala zabývat zdravým životním stylem. Trochu běhám a cvičím, snažím se přemýšlet o tom, co jím. Všechny mé aktivity vyplývají z nějaké mé osobní potřeby. Běhání a zlepšování stravy nebo práce na duševní pohodě přirozeně vy‑ plynula z kompenzace jednostranně fyzicky namáhavé práce a náročného chodu domác‑ nosti. Jen zdravý člověk se svému povolání může věnovat dlouhodobě.

Teď v dubnu o Velikonocích nás najdete v Jiráskově domku v Hronově a pak opět před Vánoci. Většina mých výrobků vzniká na objednávku, tak doufám, že se mi během zbývajících týdnů podaří vyrobit pár kousků k volnému prodeji. Budu se těšit na setká‑ ní se čtenáři Swingu, ať už v Hronově nebo u nás doma na Dni otevřených zahrad.