Ozvěny Velké války na Uherskobrodsku by Muzeum Jana Amose Komenského

Vážený čtenáři této publikace, události 1. světové války, od nichž v mezidobí let 2014 – 2018 uplyne již sto let, znamenaly pro český národ významný dějinný zlom. Tento celosvětový konflikt svým rozsahem a intenzitou neměl do prvních desetiletí 20. století v historii lidstva svoji obdobu. Doba čtyř válečných let přinesla v tehdejší společnosti doslova zhroucení základních civilizačních hodnot a dosavadních jistot. Po 1. světové válce prakticky neexistovala rodina, které by se tyto události hlouběji nedotkly, nebylo snad člověka, který by neztratil v tomto válečném konfliktu někoho ze svých nejbližších na některé z válečných front. Velká válka však přes nezměrné utrpení přinesla českému národu také naději na své sebeurčení, neboť vedla ke zvýšené touze po národní emancipaci, a to zejména díky úsilí domácího i zahraničního československého odboje. A tak 28. října 1918 mohlo být zavšeno státoprávní úsilí vznikem samostatného československého státu, jehož základy byly pevně zakotveny na principech demokracie a svobody. S vědomím společenského významu si široká veřejnost připomíná toto významné výročí 1. světové války řadou vzpomínkových akcí, přednášek i výstav, jež mají charakter od popularizačně-propagačních až po vědecké projekty. Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě se tak připojilo k řadě českých a moravských muzeí, realizujících rozsáhlý výstavní projekt pod záštitou Ministerstva kultury České republiky s názvem Velká válka, a rovněž se zapojilo do realizace propagační kampaně k tomuto tématu vedené Asociací muzeí a galerií ČR, která nese název Muzea a Velká válka aneb 100 let od vypuknutí 1. světové války. Příspěvkem našeho muzea k zmiňovanému celorepublikovému projektu je výstava Velká válka v muzejních sbírkách, která přibližuje nejen životy prostých vojáků na frontách 1. světové války, ale vykresluje i život civilních obyvatel na Uherskobrodsku se všemi těžkostmi a problémy, jež tato doba přinášela. Současně byla do tisku připravena i tato doprovodná publikace s názvem Ozvěny Velké války na Uherskobrodsku, jež vznikla za výrazného finančního přispění Ministerstva kultury České republiky a je tak rovněž připomínkou čtyř válečných let na Uherskobrodsku. Věřím, že, stejně jak výstava, tak i tato publikace zaujme svým obsahem širokou veřejnost a bude tak důstojnou připomínkou tohoto významného výročí.

Vydáno s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky ISBN 978-80-904525-5-8

PhDr. Pavel Popelka, CSc. ředitel muzea

Obsah Úvod 5 Uherský Brod před první světovou válkou 9 Mobilizace a první měsíce války 27 Léta 1914 – 1915 41 Léta 1916 – 1917 51 Rok 1918 62 Literatura 76 Prameny 77 Resumé 79

C. k. okresní komisař Fleischer a četnická patrola dohlížejí na odjezd prvního mobilizačního transportu. Foto Vilibald Růžička

Rakouský státní znak – císařský dvojhlavý orel, 19. – 20. století. 4

Úvod Je tomu již sto let od doby, kdy Uherským Brodem prolétla zdrcující zpráva o vyhlášení války proti Srbsku. V době, kdy lidé četli první mobilizační vyhlášky vyvěšené na budově někdejšího Obecního úřadu č. p. 136 na Dolním náměstí a poslouchali mobilizační vybubnovávání obecního bubeníka Josefa Hruboše, nikoho zřejmě nenapadlo, že se právě začíná odehrávat první dějství celosvětového vražedného konfliktu, který mnohým změní život k nepoznání. Mnozí doufali, že půjde jen o omezený střet na Balkáně, válka bude krátká a do Vánoc budou muži povolaní k armádě zpátky doma. Nikoho by zřejmě v té době také nenapadlo, že běh dějinných událostí rozvrátí dosavadní letitý monarchistický systém, definitivně zničí Rakousko-Uhersko a od základu změní starou mapu Evropy. Tehdejší společnost na Uherskobrodsku byla již od počátku devadesátých let 19. století tradičně prodchnuta svým konzervativním katolicko-národním smýšlením a radikálnějším národním směrům v politice i náboženství nebyla nakloněna. To vše však změnila válka, která náhle vtrhla se všemi svými hrůzami do domovů téměř všech obyvatel města i okolního venkova, neboť přinášela s sebou nezměrnou bídu, hlad a utrpení umocňované především šířením lichvy, černého obchodu a neúměrným zdražováním. Lidé, neustále zatěžovaní rekvizičními povinnostmi, nedostatkem potravin a neustálými odvody svých nejbližších k vojsku, úměrně s prodlužováním válečného stavu ztráceli naději v lepší budoucnost. Po několika letech nebyli již tak ochotni přinášet oběti ve prospěch vítězství monarchie, které bylo rázem v nedohlednu. Počáteční mobilizační a válečná vlastenecká euforie byla zakrátko vystřídána malomyslností a obecnou apatií s jediným cílem – nějak přežít. Situaci zhoršovalo také neustálé špehování, kontroly a zákazy. Sebemenší projev sympatií k nepřátelským mocnostem byl považován téměř za velezradu. Vše české a národní bylo bedlivě prosíváno sítem cenzury a jakákoliv nepatřičná zmínka, pronesená na veřejnosti, byla přísně vyšetřována četníky. Jestliže ještě počátkem války se valná část obyvatelstva ztotožňuje s rakousko-uherskou monarchií jako se svojí širší vlastí, v níž by se český národ mohl dále rozvíjet, pak koncem války již v tuto myšlenku věří jen málokdo. Pod povrchem zdánlivého klidu, který byl narušován ohlasy dění ze vzdálených front, tak pomalu krystalizuje latentní odpor proti monarchii a vedení války. Skrytá radikalizace společnosti je umocněna ještě zprávami vojáků z bojišť, kteří v závěru války houfně dezertují a skrývají se na venkově v okolí města. Přestože se na Uherskobrodsku nevytvořilo zjevně vyhraněné protirakouské hnutí, pasivní odpor valné části obyvatelstva Uherskobrodska se stával stále zjevnějším. Téměř nikdo již nevěřil v udržení mnohonárodnostní monarchie a ke konci války si stále více českého obyvatelstva dovedlo představit další vývoj českého národa bez starého Rakousko-Uherska, které se ve vleku vilémovského Německa potácelo na pokraji svých sil ke svému neodvratnému zániku. A tak 28. říjnem 1918, který na celosvětové politické scéně přinesl vznik samostatné Československé republiky, jen vykrystalizovaly podmínky pro převratné změny, které přinesly i obyvatelstvu Uherskobrodska vytouženou svobodu. Období čtyř válečných let je tak i přes veškeré těžkosti a nemalé utrpení pro Uherský Brod a jeho nejbližší okolí přelomovou dobou. Je naplněním tužeb obyvatelstva po samostatném státu, v němž by český národ rozhodoval demokratickou cestou o vlastní budoucnosti. Ohlédněme se tedy do minulosti, abychom spatřili nelehkou pouť našich předků k vytouženému cíli, a nechme se chvíli unášet proudem času, abychom v mlhavém příšeří historie spatřili alespoň část toho, co naplňovalo tužby a naděje tehdejších lidí v této nelehké době.

Uherský Brod v roce 1914. Foto Vilibald Růžička

Uherský Brod před první světovou válkou Polovina 19. století je pro habsburskou monarchii přelomovým obdobím v oblasti politicko-správní, což se také zásadním způsobem odráží v životě obyvatelstva měst. Zavedením ústavnosti v roce 1848 bylo nutné provést v celém státě celkovou reorganizaci politické správy, což s sebou přinášelo nejednoduché rozhodnutí vybudovat politicko-správní úřady, které by ve své činnosti nahradily do té doby zažité úřady patrimoniální. Dosavadní vrchnostenská správa byla však tak rozsáhlá, že bylo třeba zřídit velké množství státních úřadů první stolice. Určitým východiskem z této situace byla myšlenka, aby některé úkoly politické správy byly svěřeny samotnému občanstvu. Část veřejné správy na nejnižší úrovni byla tedy svěřena do rukou vlastních volených orgánů jednotlivých obcí. Hlavními zásadami obecní samosprávy byl souhrn tzv. nezadatelných práv obce, k nimž patřila svobodná volba zástupců samosprávy, přijímání členů do obecního svazku, správa vlastního jmění, výkon místní policie, zveřejňování výsledků obecního hospodaření a zpravidla i veřejná jednání.1 Tento vývoj zasáhl také do života obyvatel Uherského Brodu. Především byly zrušeny stávající patrimoniální a magistrátní politické, soudní a finanční úřady, Uherskobrodsko je však i nadále součástí kraje hradišťského.2 Samotné město bylo vybráno za sídlo okresního hejtmanství (prvoinstanční úřad politické správy) se soudními okresy Uherský Brod, Valašské Klobouky a Vizovice.3 Současně je město od roku 1850 sídlem okresního soudu, berní správy a od roku 1870 okresní školní rady. Vrcholným reprezentantem okresního úřadu byl okresní hejtman, který byl po zrušení krajů v roce 1860 odpovědný nadřízenému orgánu Moravskému zemskému místodržitelství. Ostatní personál tvořili okresní komisaři, sekretáři a kancelářský personál, jenž zpravidla sestával z aktuárů, kancelistů a sluhů. Za chod úřadu však odpovídal okresní hejtman sám, pouze za finanční záležitosti nesli odpovědnost berní úředníci a hejtman jen nepřímo. Prvním představitelem okresu v Uherském Brodě (nazývaným též „podkrajský“, neboť byl odpovědný ještě existujícímu krajskému úřadu v Uherském Hradišti) byl jmenován v polovině roku 1850 Josef Peter, který tento úřad zastával mezi léty 1850 – 1860. Vzápětí po zřízení Okresního úřadu v Uherském Brodě byla tomuto úřadu vyčleněna budova s pozdějším č. p. 42 na Mariánském náměstí, kterou město dříve zakoupilo od dědiců po Jiřím Winklerovi z Winkelsbergu. V roce 1859 za starostenství lékaře Antonína Schönweitze byl 1 Tyto zásady proklamované jako tzv. přirozená práva obcí byly

gnace takovou měrou, že nebylo možno konat usnášeníschopné schůze, měl právo ministr vnitra jmenovat na návrh místodržitele chybějící členy. Po pádu rakouského neoabsolutismu a po vydání Říjnového diplomu byly tyto zásahy do samosprávy postupně odstraněny a na jaře roku 1861 byly vypsány nové volby do obecních orgánů, postupně byla opět zavedena svobodná volba zástupců samosprávy, veřejnost jednání i další z dřívějších tzv. nezadatelných práv obce. 2 Po několikaleté existenci krajských úřadů byla v oblasti správy seznána jejich zbytečnost a byly zrušeny, na Moravě již k 5. červnu 1860 a v Čechách k 1. listopadu 1862. Politická působnost krajských úřadů byla rozdělena částečně mezi místodržitelství a okresní úřady. Místodržitelství byla ponechána v Čechách a na Moravě, zatímco pro Slezsko byla zřízena zemská vláda v Opavě. 3 Zákonem z 21. 12. 1867 bylo nařízeno rozdělení politické správy a soudnictví, přičemž Čechy i Morava byly rozděleny do nových územně rozsáhlejších celků (okresních hejtmanství). V souvislosti s tímto novým členěním do politického okresu Uherský Brod byly zahrnuty jen dva soudní okresy Uherský Brod a Valašské Klobouky. Soudní okres Vizovice přešel k politickému okresu Holešov. Pro značný územní rozsah zbylých dvou soudních okresů Uherský Brod a Valašské Klobouky bylo rozhodnuto nařízením ministerstva spravedlnosti z 16. srpna 1901 o zřízení třetího soudního okresu se sídlem v Bojkovicích.

kodifikovány již v návrhu kroměřížské ústavy a později byly také zahrnuty do březnové ústavy (odvolané císařem Františkem Josefem I. 31. prosince 1851 vydáním tzv. Silvestrovských patentů). První zákonnou úpravu dostaly obce tzv. Stadionovým prozatímním obecním zřízením z 20. března 1849. Konstituování orgánů obecní samosprávy však probíhalo pozvolna a již v podmínkách počínajícího tzv. Bachova absolutismu. To mělo za následek, že na základě Zásad o organických zařízeních v korunních zemích rakouského císařství z roku 1852 byly provedeny podstatné zásahy do ještě ne tak zcela rozvinuté obecní samosprávy. Podle těchto Zásad mělo být vypracováno i znění nového obecního zřízení, což se však podařilo uskutečnit teprve na sklonku Bachova absolutismu v roce 1859, uvést je v život se však již nepodařilo. Nicméně v předešlých letech byla postupně odstraňována veřejnost jednání orgánů obecní samosprávy, s výjimkou zvlášť slavnostních aktů, a představenstva městských obcí měly potvrzovat příslušné krajské úřady, přičemž členové představenstva měli předepsáno složit přísahu věrnosti. Tímto si neoabsolutistický rakouský stát osoboval právo na dohled nad obecními správami měst. Současně po uplynutí tříletého funkčního období obecních orgánů se nevypisovaly nové volby, ale dosud stávající orgány byly ponechávány i nadále ve svém úřadě. Pouze v případech, kde se počet obecního výboru zmenšil z důvodu úmrtí nebo rezi-

Uherskébrodská radnice, sídlo C. k. okresního hejtmanství a Obecního úřadu v roce 1904. 10 Foto neznámý autor

dům adaptován na čtyřtřídní farní školu.4 Kanceláře Okresního úřadu bylo tak nutné přesunout do prvního patra budovy uherskobrodské radnice na Dolním rynku, kde tento úřad setrvával na základě desetileté nájemní smlouvy s městem, jež byla po uplynutí této lhůty vždy prodlužována na období dalších deseti let.5 V prvním patře radnice sídlil rovněž Obecní úřad Uherského Brodu, který se v roce 1905 po zakoupení domu č. p. 136 na Dolním rynku Spořitelnou města Uh. Brodu stěhuje do jeho prvního patra.6 Tímto krokem se tak celá budova dnešní radnice ocitá v pronájmu úřadů Okresního hejtmanství, Okresního soudu a Berního úřadu. V roce 1909 si navíc Berní úřad zaměnil místnosti s trestním oddělením Okresního soudu, který do této doby sídlil v prvním patře domu č. p. 65 na Mariánském náměstí.7 Některé úřadovny okresní politické správy však musely zejména v osmdesátých a devadesátých letech 19. století pro nedostatek místa pracovat v pronajatých prostorách obecního domu č. p. 133 a domu č. p. 163 na Dolním rynku. Počátkem roku 1850 prodělává také obecní samospráva dalekosáhlé změny. Především je zrušen původní magistrát a dále se ruší úřad purkmistra, na jejichž místa se volí dva povinné orgány. Širším orgánem je obecní výbor volený na tříleté období, který potom volil ze svého středu jako užší orgán obecní představenstvo. To se skládalo ze starosty a tří radních, kteří byli tzv. starostovými náměstky. Posledním purkmistrem Uherského Brodu byl Jan Pánek, který tento úřad zastával v letech 1836 – 1849, na jeho místo je v roce 1850 zvolen první starosta Karel Hladník, který tento úřad zastává do roku 1854. V období rakouského neoabsolutismu bylo od obecních voleb dočasně upuštěno a tak na místo starosty je v následujících letech jmenován Antonín Schönweitz, který tento úřad zastává do roku 1861. Po pádu Bachova absolutismu a vydání Říjnového diplomu v roce 1861 se Rakousko opět navrací k základům ústavnosti, což vede v Uherském Brodě k opětovnému zavedení obecních voleb. Z obecních voleb, které se konaly v roce 1861, poté vzešel jako starosta města lékárník Matěj Pecháček.8 Starostenský úřad vykonával v letech 1861 – 1870, tedy po tři volební období. Způsob volby Obecního výboru, který již v těchto letech bývá nazýván také Obecním zastupitelstvem, se v šedesátých letech 19. století pozvolna prosazuje na volebních principech, které ve své podstatě přetrvávají bez podstatnějších změn až do první světové války. Obyvatelé Uherského Brodu byli tak na základě Obecního zřízení a řádu volebního pro Moravu a Čechy z roku 1864 děleni do dvou základních kategorií. Byli to jednak 4 V souvislosti s vydáním nového školského zákona v roce 1868

advokátní praxi. Zejména v devadesátých letech 19. století toto místo proslulo jako centrum vlasteneckého dění ve městě. Několik desetiletí se zde scházela společnost předních uherskobrodských česky smýšlejících učitelů, kněží i místního úřednictva. Po Weberově smrti v roce 1905 kupuje tento dům Městská spořitelna Uh. Brodu, která jej nechává v roce 1938 nahradit funkcionalistickou budovou postavenou podle plánů architekta Oskara Pořísky. 7 Původně se jednalo o přízemní budovu hostince Ignáce Fuchse, která byla zejména v sedmdesátých až osmdesátých letech 19. století útočištěm několika místních spolků. Své místo zde nachází mezi léty 1876 – 1877 první český spolek Občanská beseda nebo v roce 1886 německo-český spolek Klub. Kolem roku 1897 budova prochází novou stavební adaptací na patrový dům, v jehož prvním patře je v nájmu trestní oddělení Okresního soudu, později kanceláře berní správy. V přízemí je provozována Přerovská pivnice Marka Fuchse. 8 Matěj (někdy uváděn také jako Matyáš) Pecháček (*7. února 1817 †31. prosince 1896) se narodil ve Starém Šaldorfu u Znojma a někdy kolem roku 1854 přichází do Uherského Brodu a zde zakupuje za 5 900 zl. konvenční měny velkoměšťanský dům (pozdější č. p. 138) na Dolním rynku, kde provozuje známou lékárnu U Zlatého Pelikána. V roce 1871 umírá ve věku 62 let jeho první manželka Josefa a tak již následujícího roku se Pecháček žení podruhé s dvaatřicetiletou Engelbertou Marií Salzmannovou. Když se v roce 1861 Pecháček vcelku neočekávaně stává starostou města, jako uvědomělý Čech a Slovan začíná pozvolna prosazovat české národní zájmy ve městě.

byla tato čtyřtřídní škola rozšířena na pětitřídní obecnou školu s vyučovacím jazykem českým a ve školním roce 1871 – 1872 na osmitřídní měšťanskou školu, na níž se vyučovalo německy. Tím se tato škola přeměnila na základě nařízení Zemské školní rady v utrakvistickou měšťanskou školu s vyučovacím jazykem německým. Tato škola je pro nedostatek zájmu o vyučování v německém jazyce zrušena ve školním roce 1899 – 1900. Na Obecných i měšťanských školách, které byly děleny podle pohlaví na chlapeckou a dívčí, se i nadále vyučuje jen v jazyce českém. Pro přetrvávající nedostatek vyučovacích prostor je také budova Obecných a měšťanských škol v roce 1888 rozšířena podle plánů stavitele Františka Lautila o nové křídlo školní budovy, které je vybudováno na místě bývalého domu č. p. 43, který město získává koupí od Julie Paulíkové. Počátkem 20. století jsou městem vykoupeny ještě sousední dva domy č. p. 40 a 41 na Mariánském náměstí pro stavbu nové školní budovy, v níž se začalo vyučovat v září 1909 a je využívána pro školní účely do současné doby. 5 Viz též SOkA UH, AMUB, inv. č. 519, ff 1-2, sdělení okresního hejtmana Josefa Schillera městské radě v Uherském Brodě z 25. července 1881 o rozhodnutí Moravského zemského místodržitelství, podle něhož zůstávají na dalších deset let pronajaty místnosti radnice úřadům Okresního hejtmanství, Okresního soudu a Berní správy za celkové roční nájemné 1000 zl. 6 V roce 1882 tento dům zakoupil pozdější starosta Uherského Brodu JUDr. Bedřich Weber, který dal dům renovovat firmou uherskohradišťského stavitele Josefa Schaniaka a otevřel si zde svoji

Jan Pánek, poslední purkmistr Uherského Brodu v letech 1836 – 1849

Karel Hladník, starosta Uherského Brodu v letech 1850 – 1854

Matěj Pecháček (1817 – 1896)

Antonín Schönweitz, starosta Uherského Brodu v letech 1854 – 1861

Ludvík Brix (1823 – 1899)

Mobilizace a první měsíce války Počátek roku 1914 po únorových obecních volbách přinesl zklidnění situace a v běhu událostí následujících měsíců nic nenasvědčovalo blížící se katastrofě první světové války. Obyvatelé Uherského Brodu i okolí města žili svým běžným životem vzdáleni od politických zvratů, které neodvratně spěly ke světovému konfliktu evropských mocností a posledním dnům monarchie. Do poklidného života obyvatel města i okolí, který se ubíral svým každodenním tempem, jako blesk z čistého nebe přichází zpráva, že 28. června 1914 byl v hlavním městě Bosny a Hercegoviny, Sarajevu, srbským studentem Gavrilo Principem spáchán atentát na následníka rakousko-uherského trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii vévodkyni z Hohenbergu. První informace o celém incidentu a událostech následujících bezprostředně po atentátu se k lidem dostávají prostřednictvím tehdejšího tisku a šíří se dále. Všem, k nimž se tyto zprávy dostávají, se začíná do myslí vkrádat jediná skličující otázka, zda tyto události nevyvolají válku. Stejné obavy zachvátily obyvatelstvo jak v Uherském Brodě, tak i v okolí města, na blízkém venkově: „Dne 28. června 1914 za slunného nedělního odpoledne vracel jsem se z procházky z lesa Rubaniska. Nad kaplí sv. Václava potkal mne kterýsi zdejší kaplan, zastavil mne a překvapil zprávou, že arcivévoda František Ferdinand byl dopoledne zastřelen v Sarajevu i se svojí chotí. Tato zpráva mne velmi udivila, srdce se mi sevřelo, něco mi šeptalo, že jdeme vstříc těžkým dnům, že nad naším národem se vznesl těžký mrak. Osud Habsburka byl mi lhostejný, právě jako panu kaplanovi, oba byli jsme však zajedno, že dojde k válce, v níž my, Slované, prožijeme peklo utrpení.“26 I lidé v okolních vesnicích, třebaže svět velké politiky, zářivě barevných uniforem s nablýskanými řády, svět knížat a arcivévodů byl tak vzdálený jejich prostému životu naplněnému každodenní nelehkou obživou, tušili, že se děje něco neobvyklého a vyjadřovali své obavy nad budoucím vývojem událostí: „Psal se rok 1914. Bylo to ve žňa. Obilí dozrávalo a vítr se proháněl po polích a vlnil, jakoby se chtěl naposledy pohrát s dozrálými klasy, nebo ty už čekaly, kdy přijdú hospodáři s kosama a zesečú tak očekávanú úrodu. Těšili se všichni, že brzy si ukrojí krajíc z nového chleba. Ale nestalo se tak. Ještě úroda byla na poli, rozletěla se po celém světě smutná zpráva, budze vojna. Tá zpráva ohromila každého. Lidé se vyptávali jeden druhého: prečo budze vojna? Žádný nevěděl nic presného. Radyja nebyly, ani televise a noviny brali jen na faře a učitelé. Ale jak se říká, šidlo v mechu neostane, brzy se všeci dozvěděli, že se stal v Bosně atentát. Následníka trůnu Ferdinanda a jeho manželku v Sarajevu zastrelili. Lidé říkali, snad skrz jedneho chlapa nebudze sa bic celý svet. Tak si to odtúšali. Nekerí měli strach a nekerí si z toho nic nedělali. Jen se pořád o válce vykládalo, ale žádný si ani zdaleka neuvědomil, co vojna je.“27 Ještě jeden celý měsíc od těchto událostí žilo obyvatelstvo v napětí a neustálém očekávání nejhoršího. Horečně je sledována zvýšená diplomatická aktivita evropských mocností vyvolaná stupňujícím se napětím mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem. Během července 1914 císař rozpustil Říšskou radu, zemské sněmy 26 Růžička Vilibald: Z mých vzpomínek, Uh. Brod 1960, knihovna

27 První světová válka, Uh. Brod 1977, knihovna MJAKUB, rkp. Bu

MJAKUB, rkp. Bu 569, s. 65.

1175, s. 1. Podle ústního podání Josefa Lebánka z Vápenic zapsal Jan Pavelčík.

Vlak odvážející 30. července 1914 první mobilizované muže do války. Foto Vilibald Růžička

„Okamžik rozloučení kvapem se přiblížil. Druhého dne ráno 6 vozů vyjelo z dědiny, za nimi šli povolaní domobranci a mnoho lidí. U dolního kříže pod lipami promluvil k odjíždějícím řídící učitel Ant. Humpola. Přál odjíždějícím šťastného návratu. Ženy a děti plakaly, zadržované slzy mužů nedaly se více udržeti a zarosily oči i tváře. Poslední stisk ruky, poslední políbení, mužové vsedli do vozů, které se rozhrčely směrem k Uh. Brodu. Za nimi dlouho hleděly zčervenalé pláčem oči a nesly se modlitby za šťastné navrácení. Zpěv odjíždějících byl snahou přemoci a zakrýti vnitřní zoufalství. A tak počátkem války nastoupilo 66 mužů, v aktivní službě bylo 15 mužů. V dědině zavládl smutek, jakási sklíčenost zmocnila se všech. Klamnou nadějí těšila se většina lidu, že válka dlouho nepotrvá, že do zimy bude i po ní.“31 Jak plané a mylné byly naděje prostého obyvatelstva na ukončení války, ukázalo se již v několika dalších srpnových dnech téhož roku. Již 1. srpna vyhlásilo Německo válku Rusku a o dva dny později Francii, 2. srpna obsadilo Lucembursko a 4. srpna vstoupila německá vojska do neutrální Belgie, aby získala volný průchod do Francie. Nerespektování neutrality Belgie dalo Velké Británii záminku k vypovězení války Německu 4. srpna. Dva dny na to, 6. srpna, vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku, čímž se dostalo do války na dvou frontách, srbské a ruské. O den později, 7. srpna, ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora. Do týdne pak vstoupily do války s Rakousko-Uherskem i Francie a Velká Británie. Světový konflikt se rozhořel na evropské půdě ve vší své děsivosti a hrůze. Záhy bylo zřejmé, že jeho brzký konec je v nedohlednu.

31 SOkA UH, AO Bystřice pod Lopeníkem, inv. č. 1, Pamětní kniha obce Bystřice, sv. I., s. 121.

Exhumace ostatků Rudolfa Brammera, který padl na srbské frontě 16. 8. 1914. Foto neznámý autor

Kadet 7. pěšího pluku v Plzni, ing. Rudolf Brammer, v roce 1914. Foto neznámý autor

Léta 1914 – 1915 Počátek války se pro ústřední mocnosti nevyvíjel podle očekávání. Již v prvních měsících byla německá vojska nucena ustoupit pod tlakem ruské armády hluboko do Východního Pruska, kde byla zastavena až koncem srpna protiofenzívou u Tannenbergu. Na úseku rakousko-uherské východní fronty pak Rusové postoupili do listopadu 1915 přes východní Halič až za Karpaty na území dnešního Slovenska. Poziční boje v Karpatech poté trvaly celou zimu až do května 1915. Na srbské frontě zpočátku drželo iniciativu RakouskoUhersko, kterému se podařilo 2. prosince 1914 obsadit hlavní město Srbska, Bělehrad, avšak již následujícího dne srbská vojska přešla do protiútoku a vytlačila nepřítele až za Srbské hranice. Na přelomu let 1914 – 1915 bylo zřejmé, že ústřední mocnosti nenaplní svůj původní strategický plán rychlé porážky Francie a přesunutí západních armád k rychlé porážce Ruska na východě a budou tak nuceny vést opotřebovávací poziční boje na několika frontách. Tento, pro ústřední mocnosti do značné míry neúspěšný vývoj na počátku války je patrný i v hlubokém frontovém zázemí. Mnozí si začínají uvědomovat právě na přelomu let 1914 a 1915, že nepůjde o izolovaný válečný konflikt a obětí války bude více, než se předpokládalo. Již koncem roku 1914 se začínají v denním tisku objevovat první zprávy o zajatých a jsou zveřejňovány seznamy raněných a padlých z uherskobrodského okresu. Mezi prvními z Uherského Brodu našel na frontě svoji smrt ing. Rudolf Brammer, syn židovského obchodníka Josefa Brammera, poručík 7. zemského pěšího pluku, který padl již v prvních válečných dnech 16. srpna 1914 na srbské frontě a byl pohřben v Pejinoviči – Beloticka.40 Podobně na východní haličské frontě počátkem roku 1915 zahynul Alois Obadal, jednoroční dobrovolník pěšího pluku č. 28, nebo na stejné frontě Karel Janáček, jednoroční dobrovolník pěšího pluku č. 3, který byl 17. července 1915 těžce zraněn na hlavě a svému zranění podlehl v polní nemocnici v Zamośći 21. července 1915. Po vstupu Itálie do války proti bývalému spojenci Rakousko-Uhersku 23. května 1915 je na italskou frontu odvelena značná část vojáků, mezi nimiž jsou také mnozí z uherskobrodského okresu. I tyto vojenské operace si vybírají od počátku značnou daň na životech. A tak koncem října 1915 na italském bojišti padl někdejší profesor zemské vyšší reálky Jan Kern jako desátník 25. domobraneckého pěšího pluku, nebo za italské ofenzívy na Soči desátník pěšího pluku č. 12, František Buráň.41 Svoji daň na životech si začíná válka postupně vybírat i mezi obyvateli venkova. Navíc v této neutěšené době, po nezadržitelném postupu ruské armády do oblasti východní Haliče a do oblasti horních Uher, předlitavská rakouská vláda mobilizuje veškeré obyvatelstvo k mimořádným válečným úkonům, z nichž se právě venkovského obyvatelstva nejvíce dotýkala povinnost poskytovat vojenské přípřeže pro armádní účely. Již od pozdního léta 1914 se v několika vlnách sjížděli z nařízení Okresního úřadu všichni určení majitelé přípřeží k prohlídkám do Uherského Brodu na Mariánské náměstí a odtud do Vídně, kde až do počátku roku 1915 pomáhali při budování opevnění hlavního města monarchie. Ačkoliv se mělo jednat ze strany státu o dobře placenou práci, ve většině případů se veškeré náklady spojené s proplácením přípřeží později přesunuly na jednotlivé obce, jimž byla určena povinnost vše hradit ze svého obecního rozpočtu. Bez jakéhokoli nároku na pozdější proplacení tak mnohým obcím vznikla nemalá finanční ztráta. Z každé obce okresu se k prohlídkám do Uherského Brodu dostavilo kolem deseti povozů, a jak vypovídají kronikářské zápisy a ukazují dobové fotografie, bylo město doslova zahlceno povozy s koňskými zápřahy. 40 Ostatky ing. Rudolfa Brammera byly koncem dubna 1917 z toho-

41 SOkA UH, nezpracováno, Kronika gymnázia v Uh. Brodě – Dějiny

to hrobu na žádost jeho rodiny exhumovány, převezeny a pietně uloženy na novém židovském hřbitově v Uherském Brodě.

ústavu 1897 – 1930-31, f. 50.

Skupinová fotografie několika rodin železničářů evakuovaných z východní Haliče pořízená na předměstí Uherského Brodu v hospodářském dvoře Marka Fuchse. Foto Vilibald Růžička

Léta 1916 – 1917 Následující válečná léta se na frontách i v zázemí nesla ve znamení stále se prodlužujícího světového válečného konfliktu, který ani jedna ze soupeřících stran nedokázala úspěšně zakončit ve svůj prospěch rozhodujícím vítězstvím. Na všech frontách se stále více projevují první známky válečné únavy a beznaděje, v zázemí se stupňuje hlad a všudypřítomný nedostatek potravin i strategických surovin. Ještě do konce roku 1915 se podařilo spojeným německo-rakousko-uherským armádám vytlačit ruská vojska hluboko na jejich území a stabilizovat tak frontu na linii Západní Dvina – Narožské jezero – řeka Strypa. Úplně porazit ruská vojska se jim však nepodařilo. Úspěšnější pak byly ústřední mocnosti na jižní balkánské frontě, kde se podařilo do podzimu 1915 obsadit celé Srbsko a v lednu 1916 porazit Černou Horu. Tím přestala fakticky existovat na několik měsíců jižní fronta. Zdrcující pro ústřední mocnosti však byla letní ruská ofenzíva generála Alexeje Brusilova, která začala 4. června 1916. Ruská armáda postoupila místy až o 150 km, obsadila Bukovinu a východní Halič. Dne 27. srpna vyhlásilo válku po boku Dohody Rumunsko. Vstup Rumunska do války však ruské protiofenzívě mnoho nepomohl. Fronta se roztáhla do šířky a zastavila. Rumunské vojsko proniklo hluboko do Sedmihradska (část Uherska), ale rakousko-uherská a německá armáda přinutily Rumuny ustoupit a jejich vojska obsadila téměř celé Rumunsko. V době obsazení Bukurešti zemřel císař František Josef I. (21. listopadu 1916) a na trůn nastoupil jeho prasynovec Karel I. I přes počáteční úspěchy Brusilovovy ofenzívy se nakonec ústředním mocnostem podařilo stabilizovat frontu, takže ještě počátkem roku 1917 byla jejich vojska, zejména na severním úseku východní fronty, stále ještě hluboko na nepřátelském území, avšak ani jedna z bojujících stran neměla sil k rozhodnému vítězství. Ruská vojska opět zaútočila na rakousko-uherské a německé síly až 1. července 1917 v Haliči.55 Zpočátku dosahovala ofenzíva významných úspěchů, ovšem ty byly brzy promarněny. Ruští vojáci odmítali stále ve větší míře bojovat, takže 16. července situace dospěla tak daleko, že postup byl zastaven. Iniciativy se 18. července chopila rakousko-uherská a německá vojska, která podnikla protiútok. Rusové byli opět donuceni ustoupit a fronta se zastavila začátkem srpna 1917 na nových pozicích hluboko na ruském území. Další boje probíhaly ještě počátkem září na severním úseku východní fronty v Pobaltí. Poslední všeobecný útok centrálních mocností na Rusko byl veden až v únoru 1918 a byl ukončen až Brestlitevským mírem podepsaným již bolševickou vládou 3. března 1918. Tyto několikaleté vyčerpávající boje znamenaly pro rakousko-uherskou monarchii především obrovskou finanční a hospodářskou zátěž, kterou byla vláda předlitavského Rakouska nucena přenést v nemalé míře na veškeré obyvatelstvo. Na významu proto tak stále více nabývala i tzv. týlová ekonomika, jejíž řízení si záhy vyžádalo její centralizaci se státním byrokratickým dohledem. Zatímco v počátečním období byl ještě dostatek nejen potravin, šatstva a dalších věcí denní potřeby pro obyvatelstvo, ale i strategických surovin a finančních zdrojů k vedení války, v pozdějším období a zejména ke konci války byl kritický nedostatek téměř všeho. Ekonomicky vyčerpaná monarchie tak stála na pokraji svého zhroucení, neboť přísná hospodářská nařízení se dotýkala snad každého obyvatele a v souvislosti s odlivem lidských i materiálních zdrojů pro frontu byla pro veškeré obyvatelstvo po tak dlouhou dobu těžce snesitelná. 53 SOkA UH, OÚ UB, inv. č. 605 (1916), ff. 335-337. 54 SOkA UH, OÚ UB, inv. č. 605 (1916), ff. 338-341. 55 Jednalo se o ofenzívu, kterou nařídil Alexandr Fjodorovič Keren-

mády vládla po řadě předešlých neúspěchů poraženecká nálada a šířilo se revoluční hnutí, které bylo finančně podporováno ze strany Německa. Kerenskij však doufal, že se mu po pádu carismu a zřízení demokratického státu v Rusku podaří oslovit vojáky, vítěznou ofenzívou pozvednout vlasteneckou morálku v Rusku a tím zamezit bolševizaci země.

skij (odtud Kerenského ofenzíva), ministr války v prozatímní vládě, která se ustavila po únorové revoluci v Rusku. Toto rozhodnutí se však neukázalo jako příliš šťastné, neboť v řadách ruské ar-

Dne 14. března 1916 bylo nařízeno sejmout vešketou měděnou střešní krytinu z věže farního chrámu o celkové hmotnosti 866 kg. Foto Vilibald Růžička

Dne 23. února 1917 byly sejmuty zvony z věže dominikánského kostela v Uherském Brodě. Zvony byly shozeny oknem věže přímo 60 na zem a rozbily se. Foto Vilibald Růžička

Vlak, kterým byla přivezena 29. října 1918 do Uherského Brodu zpráva o vzniku Československé republiky. Foto Vilibald Růžička

Konec starých časů v Uherském Brodě. Svoz vývěsních štítů se symboly staré monarchie, které označovaly úřadovny c. k. politické a soudní správy, berního úřadu i četnictva v Uherském Brodě. Foto neznámý autor

Slavnostní sázení Lípy svobody 21. dubna 1919 za přítomnosti ministra financí JUDr. Aloise Rašína na Masarykově náměstí v Uherském Brodě. Foto Vilibald Růžička

Literatura B a l h a r Jakub: Popis okresního hejtmanství uhersko-brodského. Uh. Brod 1908, 96 s. D ě d i c k ý Josef a kol.: Evropa v době první světové války. In: Politické dějiny světa v datech sv. I, Praha 1980, s. 558-575. E c k e r Lev: Slovácká brigáda. Říjnový vojenský převrat na moravském Slovácku 1918, Břeclav 1930, 19 s. H a u e r l a n d Josef Václav a kol (ed.): Uherský Brod, město a okres. [Praha: Národohospodářská propagace Československa 1935], 150 s. J a n á k Jan, H l e d í k o v á Zdeňka: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945, Praha 1989, 520 s. J a n č á ř Radovan: Bánov. Kroniky promlouvají, Bánov 2014, 384 s. J a n č á ř Radovan, L e k e š Tomáš: Újezdec u Luhačovic. Dějiny farnosti a obce, Popovice 2010, 270 s. J a n č á ř Radovan: Kniha o Těšově (1298 – 1976). Těšovský rok ve starodávných zvycích, slavnostech, písních a tancích, Kyjov 2003, 366 s. K a p s a Aleš (ed.): Uherskobrodská farnost ve XX. století. Vybrané zápisy z pamětních knih uherskobrodské farnosti, Uh. Brod 2005, 160 s. K u č e r a Jan: Paměti král. města Uherského Brodu, Brno 1903, 455 s. L u k á š Stanislav: Výročí JUDr. Bedřicha Webera. In: Brodský zpravodaj, r. 2005, č. 7, s. 6. L u k á š Stanislav: Z historie: Přítel lidu. In: Brodský zpravodaj, r. 2007, č. 9, s. 10. L u k á š Stanislav: Z historie: Přítel lidu. In: Brodský zpravodaj, r. 2007, č. 10, s. 9. L u k á š Stanislav: Historický kalendář – 155. výročí narození Huberta Herolda. In: Brodský zpravodaj, r. 2008, č. 2., s. 12. L u k á š Stanislav: Výročí Jana Parobka, faráře a děkana uherskobrodského. In: Brodský zpravodaj, r. 2008 č. 11, s. 8. P a v e l č í k Jan: Starostové a předsedové města Uherského Brodu. In: Studia Comeniana et historica č. 1, Uh. Brod 1971, s. 105 – 113. R ů ž i č k a Vilibald: Dvacet let národního školství v Uh. Brodě 1909 – 1929, Uh. Brod 1929, 61 s. R ů ž i č k a Vilibald: Historie uherskobrodských zvonů, Uh. Brod 1948, 23 s. R ů ž i č k a Vilibald: Půl století Musea J. A. Komenského a Musejní společnosti pro moravské Slovácko v Uh. Brodě. In: Památník Musea J. A. Komenského v Uh. Brodě, Uh. Brod 1948, s. 11 – 65. Š o l c Emil (nakl.): Světová válka slovem i obrazem sv. I – V, Praha 1914 – 1917, 1744 s. T o m e č e k Radek: Historie Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě. In: Všetečková Hana, Tomeček Radek (ed.), Studia Comeniana et historica, č. 59 – 60. Almanach ke 100. výročí Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, Uh. Brod 1998, s. 19-75. T o m e č e k Radek, G a z d í k Jan, Z p u r n á Alexandra: Uherský Brod očima dobových fotografů 1865 – 1945, Uh. Brod 2010, 414 s. T o m e č e k Radek: Uherský Brod – putování historií královského města, Uh. Brod 2005, 220 s. Z e m á n e k Josef: Dějiny školy a školství v Uherském Brodě. In: Zlinský Vladislav, Velčovský Miroslav (ed.), 75 let Gymnasia J. A. Komenského v Uherském Brodě, Uh. Brod 1971, s. 13 – 24. Z e m e k Metoděj a kol.: Uherský Brod, minulost i současnost slováckého města, Brno 1971, 428 s.

Prameny

Dobový tisk:

Kroniky:

K MJAK UB, Slovácké noviny, ročník XXX, rok 1913 K MJAK UB, Slovácké noviny, ročník XXXI, rok 1914 K MJAK UB, Slovácké noviny ročník XXXII, rok 1915 K MJAK UB, Slovácké noviny, ročník XXXIII, rok 1916 K MJAK UB, Slovácké noviny, ročník, XXXIV, rok 1917 K MJAK UB, Hospodářské noviny, ročník IV, rok 1914 K MJAK UB, Ilustrovaný adresář obchodníků a živnostníků města Uh. Hradiště a Uh. Brodu, rok neuveden

A MJAK UB, Spolky v UB, inv. č. Sk 1, Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Uh. Brodě, sv. I, 190 s. A MJAK UB, Spolky v UB, inv č. Kt 1, Spolek katolických tovaryšů. Pamětní kniha. Rok 1906 – 1911, nestránkováno SOkA UH, MNV Bánov, inv. č. 1, Pamětní kniha obce Bánov, sv. I, 191 s. SOkA UH, AO Bystřice pod Lopeníkem, inv. č. 1, Pamětní kniha obce Bystřice, sv. I, 231 s. SOkA UH, MNV Drslavice, inv. č. 1, Pamětní kniha obce Drslavic, sv. I, 300 s. SOkA UH, OA Hradčovice, inv. č. 1, Pamětní kniha pro obec Hradčovice, sv. 1, 141 s. SOkA UH, nezpracováno, Obec Lhotka. Kronika školní 1887 – 1925, nestránkováno SOkA UH, AM Nivnice, inv. č. 3, Pamětní kniha městečka Nivnice, sv. I, 301 s. SOkA UH, AO Pašovice, inv. č. 1, Pamětní kniha. Obec Pašovice., sv. I, 99 s. SOkA UH, AO Těšov, nezpracováno, Pamětní kniha obce Těšova, sv. I, 402 s. SOkA UH, NŠ Těšov, inv. č. 94, Školní kronika Dvoutřídní školy obecné v Těšově, 300 s. SOkA UH, AM UB, inv. č. 201, Kronika města Uh. Brodu, sv. I, 623 s. SOkA UH, AM UB, inv. č. 202, Pamětní kniha královského města Uherského Brodu, sv. II, 484 s. SOkA UH, SŠ dívčí UB, inv. č. 371, Kronika obecné a měšťanské školy v Uh. Brodě 1892 – 1931, 300 s. SOkA UH, G UB, nezpracováno, Dějiny ústavu 1897 – 1931, nestránkováno SOkA UH, AO Veletiny, nezpracováno, Pamětní kniha obce Veletin, sv. I, 280 s. SOkA UH, MNV Vlčnov, inv. č. 1, Pamětní kniha obce Vlčnova, 296 s. Archiv Farního úřadu v Uh. Brodě, Pamětní kniha farnosti uh. brodské, sv. I, 295 s. Archiv Farního úřadu v Újezdci u Luhačovic, Pamětní kniha farnosti Újezdec u Luhačovic, 291 s. Archiv I. ZŠ v Uh. Brodě, Kronika Obecné školy chlapecké šestitřídní, nestránkováno

Rukopisy: FA MJAK UB, inv. č. 3412, Vilibald Růžička, Uh. Brod za světové války a po převratu (fotoalbum s texty), nestránkováno K MJAK UB, rkp. Bu 457, Vojenský deník Františka Sedláčka, psáno v záložní nemocnici č. 12 ve Vídni 1915 – 1917, nestránkováno K MJAK UB, rkp. Bu 516, Vilibald Růžička, Revoluční rok 1890 v Uh. Brodě, 117 s. K MJAK UB, rkp. Bu 531, Vilibald Růžička, Uh. Brod za převratu 1918, 29 s. K MJAK UB, rkp. Bu 568, Václav Brodský (Vilibald Růžička), Uherskobrodské obrázky, 132 s. K MJAK UB, rkp. Bu 569, Vilibald Růžička, Z mých vzpomínek, 130 s. K MJAK UB, rkp. Bu 1175, Josef Lebánek (zapsal Jan Pavelčík), První světová válka, 21 s. K MJAK UB, rkp. Co 69 B – R, Jan Zeman, Rukopisy, Uherskobrodský správní okres (kap. 5); Okres Uherský Brod (kap. 27), nestránkováno K MJAK UB, rkp. Co 1717A, Vilibald Růžička, První pomník J. Á. Komenského v Uherském Brodě, 64 s.

Spisy: FA MJAK UB, inv. č. 361n SOkA UH, AM UB, inv. č. 491 (1904) SOkA UH, AM UB, inv. č. 491 (1907) SOkA UH, AM UB, inv. č. 491 (1910) SOkA UH, AM UB, inv. č. 519 SOkA UH, AM UB, inv. č. 570 SOkA UH, AM UB, inv. č. 591 SOkA UH, AM UB, inv. č. 711 SOkA UH, OÚ UB, inv. č. 598 SOkA UH, OÚ UB, inv. č. 605 (1916) SOkA UH, OÚ UB, inv. č. 605 (1917) SOkA UH, OÚ UB, inv. č. 605 (1918)

Seznam zkratek: A MJAK UB – Archiv Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě FA MJAK UB – Fotoarchiv Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě K MJAK UB – Knihovna Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě SOkA UH – Státní okresní archiv v Uherském Hradišti

Echoes of the Great War in and around Uherský Brod On the eve of the outbreak of the First World War, Uherský Brod was a town whose population leaned largely towards the conservative nationalist Catholic tradition that had put down deep roots particularly among the middle classes of the skilled citizenry and suburban peasantry. A large number of the small tradesmen and the majority of the higher business class that grew up in the town at the turn of the nineteenth and twentieth centuries through its own purposeful endeavour and aspirations in economic enterprise and business adopted this tradition. In view of the traditional conservative character of civic society in Uherský Brod, radical nationalist tendencies became established in the town only very slowly and with considerable difficulty. This was also, to a certain extent, the result of the fact that the Catholic and nationalist representatives of the town succeeded in finding a common political programme of support for small tradesmen and businessmen for a long period of time, thereby gaining the support of trade and business classes among the Jewish population of the town. Uherský Brod was also the centre of the district political administration headed by the district office from the middle of the nineteenth century. The Uherský Brod district also took in the judicial districts of Uherský Brod, Valašské Klobouky and (from 1901) Bojkovice. The district tax authority was also based in the town from 1850, as was the district educational board from 1870. A fundamental change to the peaceful life of the town and district occurred on 28 August 1914 with the declaration of war on Serbia. The events of the war, which soon grew into a global conflict, and the resulting consequences of the tense situation had a dramatic impact on the promising development of the town and the surrounding area. The Cisleithanian government introduced maximum prices for grain, flour and potatoes as early as 28 November 1914, and a rationing system was introduced for the most important basic needs at the beginning of April 1915. The small consumer and food industry was subject to the managed war economy, accompanied in rural agriculture by continually increasing requisition of foodstuffs for the army. The requisition of grain and other agricultural crops was accompanied by the state collection and requisition of precious metals in town and country alike. All products made of brass, copper, aluminium and bronze had to be given over to the army from 1916 onwards. Church bells and bells from chapels and bell towers also began to be requisitioned throughout the district at the beginning of 1917. As a result of these measures, the war brought nothing but destitution, hunger and suffering to the Uherský Brod area, heightened by spreading usury and the disproportionate overpricing of goods that were in short supply. A number of charity institutions operating within social organisations and schools tried to alleviate the difficult situation at least to a certain extent. Examples included the Association for the Support of Poor Students operating at the Uherský Brod Grammar School and the women’s organisation Vlasta whose members provided the most vital items of clothing to children affected by the war. The life of practically all social organisations in the town came to a halt with the exception of the work of charity organisations. The occasional meetings of the civic society Beseda, the activity of the organisation Sokol and the gatherings of Czech patriots at Hotel Novák or the Čížek Inn were closely watched by police agents. The slightest expression of sympathy for enemy Russia or Serbia as Slavic brothers was considered practically treason. Any improper mention of Austria or Germany, or anything said against the army or the handling of the war, was investigated with great strictness by the police. The town and the surrounding rural area began to be overrun by war refugees from Galicia and South Tyrol who had been forced to flee from the approaching front lines. Several hundred Russian prisoners of war were also allocated to the Uherský Brod district in October 1915 and worked on a number of farms and sawmills in the Uherský Brod area. Beneath the surface of the apparent calm, which was seemingly disturbed only by reports of events from distant battlegrounds, the situation in the Uherský Brod area became critical in the middle of 1918, when the to date latent dissatisfaction welled to the surface accompanied by increasing desertion from the army. In spite of the fact that no clearly defined anti-Austrian movement was formed in Uherský Brod or the area surrounding the town, non-violent resistance by the population became increasing apparent. Conditions for revolutionary changes in the town and surrounding area resulting from the disintegration of Austro-Hungary crystallised on 28 October 1918.

Radek Tomeček Ozvěny Velké války na Uherskobrodsku © Radek Tomeček © Alexandra Haluzová, grafické řešení, sazba Jazykové korektury: Dana Večeřová Autoři fotografií: Jan Gazdík, Aleš Kapsa, Marie Římovská Historické fotografie: Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, rodinný fotoarchiv Zdenky a Jaroslava Pančochových, Marie Janalíkové a Hany Součkové Foto na obálce: Jakub Haluza z Uherského Brodu, vojín C. k. 8. pěšího pluku arcivévody Karla Štěpána. Foto neznámý autor Válečná provolání a vyhlášky vylepované v Uherském Brodě na veřejných místech. Foto Vilibald Růžička 1916 Tisk: GRASPO CZ, a.s. Vydání první, listopad 2014 Náklad: 500 ks ISBN 978-80-904525-5-8