magazín MEN ONLY 3/12 by METRO ČR a.s.

men only

první unisexový magazín duben 2012 zdarma

Heuréka! To je průšvih Zmapovali jsme nejdůležitější omyly v historii lidstva. O co všechno bychom přišli, kdybychom nechybovali?

Dva magazíny v jednom

„Prosím, nekřičte na mě“ Ladislav Hampl o nevraživosti mezi herečkami, lásce k fotbalu a o tom, proč na něj režiséři nemají křičet.

Z druhé strany časopisu si užijte čtení pro ženy

VW IMP MenWomenOnly 220x265.indd 1

3/20/12 4:43 PM

Chyba je skrytý úmysl Nikdo nechce chybovat a každý se bojí své omylnosti. A tak se spoléháme na to, že chladný úsudek je to nejlepší, co nám pomůže chybě předejít. „Když jste v presu a panikaříte, tak se automaticky začnete spoléhat na svou racionalitu. Je to sice to první, co vás napadne, ale není to záruka kvalitního řešení,“ prohlašuje slavný hudebník a producent Brian Eno. Eno spolu s výtvarníkem Peterem Schmidtem přišli už v polovině 70. let na metodu, jak si strachem z chyby paralyzovaný mozek odblokovat. Pod heslem „chyba je skrytým úmyslem“ vytvořili sadu karet obsahující lakonické, často záměrně matoucí rady, jak se ve chvíli nejistoty zachovat. Na kartách na vás čekají záludné rady jako „Zmlkni a pokračuj“, „Pozpátku“, „Neboj se toho jen proto, že je to snadné“, „Vykašli se na touhu“, „V jednu chvíli můžeš udělat jen jednu tečku“, „Nestav zeď, udělej cihlu“ nebo „Udělej něco nudného“. Nechybí ani zcela prázdná kartička.

■ ilustrace na titulní straně: václav šlajch

■ ilustrace: Miroslav Vomáčka – VOMI

Vypadá to jako na první pohled zcela matoucí rady, nicméně právě v tom je to kouzlo. Ve chví-

HOSTÉ ČÍSLA VÁCLAV ŠLAJCH ilustrátor

Je autorem titulní strany a jeho ilustrace také doprovázejí naše téma o omylech lidstva. Václav Šlajch, narozen 1980, komiksový autor a ilustrátor. V roce 2007 absolvoval bakalářské studium na Ústavu umění a designu v Plzni, obor ilustrace. Výsledkem jeho bakalářské práce byl šestašedesátistránkový komiks 815 tajemství fialové krabičky. Žije a pracuje v Plzni.

lích nejistoty je často tím nejlepším možným řešením kouknout se na problém ze zcela nového úhlu pohledu.

obsah

men only

Eno se Schmidtem vytvořili tento koncept zvaný Obligue Strategies primárně pro potřeby hudebníků tápajících ve studiu a sám Eno coby producent tuto metodu využívá, ať už pracuje na deskách Davida Bowieho nebo Coldplay. Nicméně kartičky a jejich záludné rady jsou použitelné i pro běžný život. Já sám tuto metodu občas používám a opatřil jsem kartičky i svým přátelům. Pokud se vám nechce shánět kartičky, zkuste třeba stránku joshharrison.net/oblique-strategies. Softwarový algoritmus vám zde heslo z kartičky vylosuje. Například dnes odchází toto vydání Men Women Only do tisku. Zrovna teď doufám, že se nám všechny možné chyby vyhnou a vše posté kontrolujeme. Zkusil jsem právě jednu z karet a ta mi radí: „Odejdi z místnosti a zavři za sebou dveře.“ Hmmm. Co teď?

O tom, proč chybujeme a k jakým skvělým vynálezům to lidstvo přivedlo, čtěte na str 12–17.

Kdo se podílel na výrobě tohoto vydání Radeq brousil fotograf

pavel göbl

spisovatel

Fotografoval pro nás herce a fotbalového nadšence Ladislava Hampla.

Na zadané téma „Ženská rivalita“ připravil povídku Rivalita a naopak.

Studoval rok malbu na Akademii výtvarných umění v Bruselu a v Praze studoval AVU a VŠUP, roku 2009 dostudoval ateliér fotografie na VŠUP. Stážoval na Concordia University v Montrealu a London College of Communication v Londýně.

Filmový režisér, scenárista a spisovatel. Studoval Zlínskou filmovou školu a FAMU, kde vystudoval obor filmová a televizní režie. Filmový debut si odbyl v roce 2006 snímkem Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí. Za knihu Tichý společník získal roku 2008 cenu Magnesia Litera za Objev roku.

4 Kulturní tipy Co nepropást v dubnu 5 Gadgets Hračky pro špiony 6 Haluz Divná stránka s komiksem 7 Top 10 Vše o Manic Street Preachers 8 Můj svět Jak žije rapper Vec 9 Móda Ponožky ajťáků 10 Trable Nevěra a další pohromy 11 Frajeřiny... ...a sloupek Zdeňka Rybáka 12 Téma Chyby, které změnily svět 18 Rozhovor Ladislav Hampl 22 Na vlastní kůži Učiteli na střední škole 26 Cesty Horolezec v kravatě 28 Cesty Filmový průvodce Paříží 30 Auto Balíme holky na Coupé

2 Auto 3 Jak na silniční piráty 3 Povídka 3 Rivalita naopak Pavla Göbla

xxxxx ■ Text: jan jarvis

■ foto: profimedia.cz

Zapište si

do diáre ˇ

Zorganizovali jsme vám na pár týdnů život. Nepropásněte!

ně provazbí statiku strahovského 007.

19. 4.

19.00 Jihočeské Thálie, Divadlo České Budějovice Každoroční udělování cen nejvýraznějším počinům na scéně Jihočeského divadla. Na jihu Čech působí jeden z nejlepších hereckých souborů u nás. Pro ty, co nejsou z Budějovic: zajeďte si tam někdy, stojí to za to. Pro ty, co jsou z Budějovic: Máte dobré divadlo!

25. a 26. 4. 20.00

DOT504 a Teatr Novogo Fronta, NoD Šílenec nebo vysoce inteligentní manipulátor? I po třiceti letech je Charles Manson ve středu pozornosti. Sám sebe označuje za zákeřného zlého člověka, ale i v roce 2012 se chystá podat žádost o podmínečné propuštění na svobodu. Spolupráce divadla DOT504 a Teatr Novogo Fronta.

28. 4.

20.00 Deadeus, Meet factory, Praha Zvukový hračička, premiant slavného labelu Ninja Tune veze do Prahy skvělou vizuální show. Umíte tančit a zírat s otevřenou pusou? Je to zdravé.

28. 4. 19.00

14. 4.

Ochutnávky klobás, Rekreační středisko Vápenky – Nová Lhota Ochutnávka klobás. A některé půjdou rovnou z udírny. Součástí programu je i řízená degustace vín v místním vinném sklípku! Vrchol letošního gastronomického roku.

18. 4.

Twilight Sad Skotští hlukaři, kteří za svůj vzor nedávají nikoho menšího, než krále dizonance Phila Spectora pořád-

›

Pro otrlé!

25. 4. 20.00

Manic Street Preachers, Lucerna Praha Manici vzpomínají. Je tomu dvacet let, co vydali svůj první singl. Od té doby platí za jedny z nejtalentovanějších a nejvýraznějších skupin své generace.

Gothic Rock Party, Exit – US Praha Zahrají Theatres des Vampires, gothická black metalová upíří kapela z Itálie! Kapela tak posedlá upíří tématikou, že její hudbě novináři už někdy hluboko v devadesátých letech

5. 5.

Electronic Beats 2012, Archa, Praha Asi největším tahákem letošních EB budou ty nejvíc trendy, nejbílejší a nejberlínštější Whites Boy Alive. Melancholie, retro, hipsterská nadsázka. Party!

› › ›

Bizarní akce pro milovníky perverzní zábavy

28. 4. Slavnostní zasedání k 80. výročí šachu v Kopřivnici, Kopřivnice Tak už je to 80 let. Letí to, co?

(v době, kdy lidé považovali Interview s upírem za dobrý film) začali přezdívat Vampíří metal…

27. 4. – 29. 4. Volba Miss čarodějnice, Palučice Dvoudenní klání o trochu pokřivený titul – Miss čarodějnice, to je výzva pro ženy, které vědí, co od života chtějí. 29. Dubna je zároveň pálení čarodějnic. Asi finalistek.

2. 4. – 28. 4. Na křídlech pocitů, galerie a sklepení památníku A. Muchy, Ivančice Za deset korun můžete shlédnout výstavu energetických obrazů s polodrahokamy autorky Martiny Pospíšilové. Konečně bez debat dobře utracená pětka.

Duben Deratizace v obci Hostišová V obci probíhá celoplošná deratizace. Takže pokud chováte doma hlodavce, protože k nim máte nějaký vztah, dobře je uschovejte. Hostišovou půjde deratizační dav.

■ Text: jan pomuk štěpánek

■ foto: archiv firem

Něco pro špiony

VŠE K SEHNÁNÍ NA WWW.THINKGEEK.COM Kamera v propisce

Kouzelné hodinky

Svět je nebezpečné místo plné nebezpečných lidí. Buďte o krok napřed.

cca 1 400 Kč

V propisce zabudovaná kamera zaznamenává dění kolem vás v AVI formátu a pojme až čtyři GB dat.

cca 400-800 Kč

Na tyhle hodinky můžete fotit, stejně jako nahrávat audio a video. Dá se k nim připojit externí kamera, kterou můžete špehovat, co se děje za rohem. Jo a detail také ukazují, kolik je hodin.

Schovka v minci

Šifrovací prsten

gadgets

Mizející inkoust cca 350 Kč

Výrobce uvádí, že speciální iknoust tohoto pera zmizí z papíru do 48 hodin. Vhodné na nákupní seznam, horší na zaznamenání čísla té milé slečny z baru.

cca 350 Kč

Dutá knížka cca 700 Kč

Obsah téhle knihy je zcela závislý na vašem úsudku a rozhodnutí. Schovejte své cennosti a obohaťte i svou knihovnu.

cca 500 Kč

Bacha, až si budete kupovat lístek do MHD, tuhle minci nechcete omylem hodit do automatu. Uvnitř totiž může skrývat něco supertajného.

Pokud jste zvyklí zapisovat si své důležité poznámky v kódech a unavuje vás neustále tahat po kapsách papírky s dekódovací nápovědou, zkuste tenhle elegantní prsten.

Laserový alarm cca 800 Kč

Systém laserů, zrcadel a alarmu vám pomůže ochránit všechny důležité cennosti.

íní p orov na l te

aše ceny...

N eb u

inzerce

…odpočinete si na dovolené!

Vaše dovolená!

Egypt • Bulharsko • Turecko Kypr • Řecko • Španělsko

www.itsbilla.cz

800 220 800

B306-MenWomen218x132,5-2.indd 1

29.3.12 13:47

haluz

■ Text a komiks: jan jarvis

■ ilustrace: stanislav setinský

Divné zprávy ze světa Nalezen nový druh housenky V Šumavských lesích přežívá prý jedinečný druh housenky, který se nikde nevyskytuje. Jde o žlutočernou potvůrku typu Boaelaticus Tifus. Nález učinil vimperský skautský oddíl Brčálníci. „Když my furt nevíme, kde má ta malá mrcha hlavu. Neleze, nekouká, leží… to nám brání ve výzkumu, chtěli jsme jí strčit do pusy stéblo a teď nevíme, jestli je to pusa…“ řekl k nálezu nejmladší ze skautů, Zbyněk přezdívaný Všetečka.

Pes promluvil Japonští vědci vedení světově uznávaným neurochirurgem Baltazarem Mikádem objevili a poté dokázali i aktivovat v mozku pokusného psa mluvící centrum. Pokusný pes celé odpoledne mlčel, teprve když vědci odešli, ozývalo se z budovy laboratoře velice hlasité volání: „Jíst! Kopulovat! Hrát si! Jíst! Kopulovat! Hrát si!“ Vědci se přou, jestli to volal pes, nebo vrátný.

Dacánci ucí áma, k

Mohutné veřejné oslavy desítek tisíc Putinových příznivců byly za posledních šest let jediným spontánním projevem dokonalé spokojenosti s politickou situací na celém světě. Podle biologů i psychologů šlo o naprosto antipřírodní jev.

Nahota neléčí Výzkum amerického centra vědy a zdraví přinesl překvapivé výsledky, které vyvracejí starou pravdu, že nahota je zdravá. „Není to zdravé, je to hrozné. Drtivá většina populace je ošklivá, nahota je pro ně a pro lidi okolo velmi stresující. Je to celé postavené na hlavu,“ tvrdí ředitel centra Eflon Ujflus.

Héj, Pra tit Pote zmlá lky nějaký ho

Vytuněný fávo, vole...

Pote ch la

stat...

...a mlátit ženský

Čísla sedí

Výsledky globální přírodovědecké konference: V roce 2011 vyhynulo třicet sedm živočišných druhů. Ale 32 jich bylo objeveno, takže docela pohoda.

Guru zatčen

Finský léčitel Amur vä älla byl zatčen za týrání zvířat. Během svých rituálů rozškubával žáby a matlal je po svých věřících. Ti, podle svých slov, cítili „blaženost“ a „pravdu“.

Dacánek Princátko a Dacánek Hrabátko jsou dva krásní lidé. Často se ocitají v bizarních, existencionálně hlubokých mikrosituacích. Často se v nich ocitáme i my ostatní, běžní a odulí, ale málokdy dokážeme snadno opominutelný okamžik prožít naplno. Sledujte příběhy Dacánků, velmožů arogance a arcibožíčků nádherenství, a budete se stávat moudrými. žáci

Hééj, Pražáci! Už je skoro devět ráno. Pote se vožrat!

n Pote s

Putin proti přírodě

Krátce z vědy

Před 1979 lety vstal Kristus z mrtvých...

■ Text: jan jarvis

top10

■ foto: profimedia.cz

Nejlepší kapela na světě

Fidelovi nejoblíbenější V roce 2001 získali pozvánku zahrát na Kubě. Na stadionu Karla Marxe je čekaly tisíce fanoušků, včetně Fidela Castra, který si je pozval i k sobě na audienci. Tenhle trapný moment k vidění na DVD Louder Than War.

V roce 1998 přišla na svět deska This Is My Truth, Tell Me Yours, díky které je magazín Q označil za nejlepší současnou skupinu na světě.

Nejhorší den

Nejžádanější kolegové

Nejlepší alba

Spolupracovali například s 808 state, Kylie Minogue s Massive Attack, nahráli cover verzi Rihannina „deštníku“ nebo nahráli píseň The Girl from Tiger Bay jako poctu Shirley Bassey.

V letech 1996 a 1998 vydali alba Everything Must Go a If You Tolerate This Your Children Will Be Next a získali dohromady 3 grammy, byli nominováni na Mercury Prize.

Manic Street Preachers

Nejkontroverznější v TV

V roce 1994 vystoupili v pořadu The Top of the Pops na BBC. Oblékli si vojenské uniformy, leader se navíc oblékl v provokativně teroristickém stylu.

Pětadvacátého dubna pražskému publiku v Lucerně představí průřez tím nejlepším z jejich dvacetileté tvorby.

Během rozhovoru pro NME začátkem devadesátých let si dnes již bývalý člen skupiny Richey Edwards vyřezal žiletkou do ruky „4REAL“ („opravdu“), jako výraz jeho naprosté upřímnosti.

Parov Stelar The Princess

Jak jde dohromady Rakousko, swing a taneční elektronika? V případě Parov Stelar a jejich novinky jde o nejlepší možné propojení jinak asi nepropojitelného.

Jejich první deska Generation Terrorist vyšla v roce 1992, obsahovala šest výtečných singlů a prodalo se jí 250 000 kopií.

Největší koncert

Nejcennější rebelové I přes své vyhraněné politické postoje a fakt, že nad nimi mnoho novinářů zlomilo hůl, získali za svou kariéru téměř 40 velice prestižních ocenění či prvenství ve významných novinářských anketách.

Havran 26. 4.

What We Saw from the Cheap Seats

John Cusack si z někoho dělá dobrý den a paroduje smyšlenou vraždu z Poeovi povídky Havran. Zatímco je Poe ve vazbě, Cusack řádí dál.

Jedna z nejosobitějších zpěvaček současnosti, skvělá klavíristka a ironická textařka vydává svou šestou desku.

Nejslibnější debut

1.února 1995 v sedm ráno se Richey Edwards odhlásil z hotelu a zmizel. Našlo se jeho auto, Richey ne. V roce 2008 byl svou rodinou prohlášen za mrtvého. Skupina se odmlčela na půl roku a s požehnáním Richieovy rodiny se pustila do dalšího hraní.

Na Silvestra 1999 odehráli koncert na Cardiffském stadionu Millenium před 80 000 lidmi.

Nejupřímnější skupina

Co vyjde v dubnu Regina Spektor

Bitevní loď 19. 4. Co se stane, když ufoni přistanou na moři uprostřed námořního cvičení? Jasný. Je z toho pěkně nadupanej film. A hraje v něm Rihanna.

film

KNIHA

Kateřina Tučková Nechceme se moc chlubit, ale Kateřina psala povídky i k nám do Only. O důvod víc, proč si pořídit její románovou novinku.

, C VE

to je můj svět

35 let „Jsem

Ko ranči) mohl sloB ( v a l s po ni etech as Bra J, který Vec ali ý rapper a D , když v 90. l ního ět sk oš sloven u rapu na sv y. Na jaro let dle k m po s é o a k r s u T ven esk ení d p u u o k s v o u eď l založil stá novou só ováč“ se už t y K p h i roku c lipu „Branč du osobitý ra aty. k v b o a r mi e novéh těšit na op ábavný z e a m m e můž hlede m, nad s vtipe

Míčové hry

Míčové hry mě udržují v jisté kondici po celý rok. V zimě hraju fotbal a basketbal v hale. Když se oteplí, vybíháme na outdoorové hřiště. Jsem soutěživej typ. 2

Brýle

Tento rok moje první Rich Kids Club brýle. V Plzni mi je vybral Hugo Toxxx. Myslím, že vybral dobře. 3

Mikina

Můj oblíbený label LRG a moje oblíbená barva, žlutá. Co k tomu dodat?

■ Text: kristýna holubová ■ foto: tomáš brabec

typ“ j e v i ž soutě váč je

■ Text: jan jarvis a mia korab (sloupek)

Koukli jsme do bot nejmocnějším šéfům velkých internetových firem.

Ponožky ajťáků Andrew Trader

Zynga.com

Travis Kalanick

šéf Uber.com

Om Malik

zakladatel GigaOmniMedia

Hunter Walk

šéf produktového managnentu, YouTube

■ foto: profimedia.cz

chlapi

Choulostivé

rčitě jste to už zažil. Vaše partnerka si stěžuje na svou kolegyni a nebo šéfovou, která jí háže klacky pod nohy. Pozor, tohle je choulostivá mia korab situace srovnatelná s tím, Autorka pracuje když se vás zeptá „nevyv londýnské padám v těch jeansech redakci Metro tlustá?“. Jsou tři zásady, World News. které je dobré při takovéto nebezpečné konverzaci dodržet. 1. Ptejte se. Vaše otázka dá oběma cenný čas. Ona si lépe utřídí myšlenky a vám to dá šanci si klidněji rozmyslet, jak reagovat. 2. Nikdy se nestavte na stranu té druhé. I když jste přesvědčen, že vaše partnerka nemá pravdu, poslouchejte a zůstaňte neutrální. 3. Politujte ji a podpořte ji. Když jí řeknete, že obdivujete, jak to zvládá, pomůžete jí daleko víc, než si myslíte. Když žena cítí podporu svého partnera, je daleko méně emotivní. Je silnější a diplomatičtější. To je nakonec to nejlepší pro vás - protože budete mít klid. inzerce

S léty provìøenou èeskou znaèkou KM Beta je tradiènì spojena støešní krytina, pod níž vyrostla již dlouhá øada generací. Vyrábíme také vápenopískové cihly, pálené cihly PROFIBLOK a suché maltové smìsi PROFIMIX. Vyvinuli jsme rovnìž KMB SENDWIX, vlastní koncepci sendvièového zdiva mimoøádných vlastností. Dùm, jehož kompletní hrubá stavba vznikne z našich materiálù, ocení i dìti vašich dìtí!

www.kmbeta.cz  800 150 200

nejen střecha na dlouhá léta Střešní krytina

inz_1+0_220x132,5_METRO-men_woman.indd 1

Vápenopískové cihly

Pálené cihly

Maltové směsi

26.3.2012 14:59:53

trable

■ Text: jan jarvis

■ foto: profimedia.cz

nervózní, zvláštně opatrný, například nedává mobil z ruky a při každém pípnutí smsky se chová zvláštně, zintenzívní své hygienické návyky. Ženy nevěrníků mají zvláštní výhodu, protože jejich mozek je uzpůsoben tak, že lépe prokouknou lež. A muži nejsou dobrými lháři a navíc je lhaní vyčerpává a nebaví.

Nejhorší přírodní pohromy 165 až 180, římská říše První výrazná morová rána a pět milionů mrtvých.

Přiznat se?

ro někoho naopak nevěru neznačí třeba jednorázové sexuální úlety. Berme to tedy tak, že nevěra není úplně tak o podvedených, jako o podvádějících, protože nevěra je vědomé porušení důvěry a to za cenu rizika ztráty partnera.

540 – 590, Asie, Evropa, Afrika Druhá velká morová rána: 40 až 100 milionů mrtvých.

11. října 1138, Sýrie Zemětřesení „Aleppo“, 230 000 obětí.

Pamatujete, když se vás ta vaše kdysi ptala: „A když mi budeš nevěrnej, řekneš mi to?“ To je jedna z nejdivnějších otázek ve vesmíru. Neodpovídejte! A když se to stane, tak zatloukat, zatloukat, zatloukat. Nevěra není nic, s čím byste se měli svojí holce pochlubit. Nevěru je dobré přiznat ve chvíli, kdy se vám váš milenecký vztah vymknul z ruky a stal se pro vás důležitější, než váš vztah partnerský.

Jenom sex? Nedělá se to, ale není to konec světa

1300 až 1720, Asie, Evropa a Afrika V různých intenzitách, ale téměř nepřetržitě, útočily morové epidemie, které si vyžádaly celkem na 100 milionů životů.

10. září 1509, Istanbul Velké istanbulské zemětřesení, 10.000 mrtvých.

23. leden 1556, Shaanxi, Čína Zemětřesení: 830 000 mrtvých.

10.4. 1815, Indonésie Mount Tambora – nejhorší sopečná erupce stála život 92 tisíců lidí.

Nevěra Ženy k ní vede nedostatečná pozornost svých mužů. Muže k ní vede instinktivní pud. Odpouštět ji neumí ani jedni ani druzí.

Ono to bude znít asi trochu zvláštně, ale jednorázové sexuální úlety, byť jsou vědomou nevěrou a mnohdy i logicky dovedou vztah do jeho konce, nejsou pro dlouhodobý vztah tak nebezpečné. Jsou poměrně přirozenou věcí; muži jsou k tomu nakonec naprogramováni přírodou a u žen to bývá často otázka zvyšování sebevědomí. Nebezpečné je, pokud se takové jednorázovky opakují a pokud jsou citově podbarvené.

Jsme si to vyříkali ...

Vztahů, které přežijí nevěru je málo. Záleží i na tom, v jaké fázi vztahu se nevěra udála. Jestli jste byl nevěrný manželce, se kterou jste dvacet let a máte tři děti, existuje větší pravděpodobnost, že spolu zůstanete, než když s někým chodíte dva měsíce. Na druhou stranu, v prvním případě nevěrou riskujete mnohem více. Můžete si být téměř jistí tím, že váš rozchod bude plně v režii vaší ženy a ta se postará o to, aby si o vás všichni mysleli, že jste dobytek.

Příznaky

Nevěra změní vaše chování! Nevěrníka stačí pozorovat a udá se sám. Nevěrník je

8. října 1871, USA

1938, Čína

Požáry ve státě Wisconsin stály život dvou a půl tisíce lidí.

Záplavy ze Žluté řeky si vzaly sedm set tisíc životů.

13. listopadu 1970, Bangladéš

26.prosince 2004 Indický oceán

Cyklón Bhola, půl milionu mrtvých.

Nejděsivější tsunami v zaznamenaných dějinách lidstva. Až 310 000 mrtvých.

2010, Rusko 30.října 1876, dnešní Bangladéš 1856, Řecko Čtyři tisíce obětí po historicky ojedinělém řádění blesků.

Velký cyklón, 200 000 obětí.

Od roku 1900 Součty obětí neštovic se přehupují přes číslici 300 000000.

1970, Peru – Huascarán Laviny po zemětřesení si vyžádaly 20 000 obětí. V této statistice je schována i tragédie československého sportu – smrt čtrnáctičlenné horolezecké expedice.

Nejtvrdší vlna veder stála život 56 tisíc Rusů.

12. ledna 2010, Haiti 1989, Bangladéš Nejvražednější tornádo všech dob si vyžádalo 1 300 obětí.

Nedávné zemětřesení v Haiti je historicky pátou nejhorší katastrofou v novodobých dějinách lidstva. Stálo život 316 000 lidí.

■ Text: jan pomuk štěpánek a zdeněk rybák (sloupek)

Frajeřiny

■ foto: profimedia.cz

Stát se frajerem je stále těžší. Množství cool věcí kolem nás roste geometrickou řadou.

Frajeřina pro gurmány Říkala vám máma: Nehraj si s tím jídlem? Američan Terry Border a jeho série výjevů ze života jídla je skvělou inspirací k nudnému stolování. (více na terryborder.com). A když jsme u jídla, philadelpští designéři z BrookAbboud.com nabízejí skvělé spacáky v podobě pizzy za cca 900 kč.

Frajeřina pro lenochy Joao Paulo Lammoglia přišel s nápadem, jak svým dechem ve spánku nabíjet telefon. Do prodeje by The AIRE mask měla jít ještě letos.

Frajeřina pro boháče Na zakázku dělané odlitky uší Winstona Churchilla, který si je nasazoval, když potřeboval klid a nechtěl být rušen. Do dražby šly začátkem dubna s vyvolávací cenou 1650 liber.

■ ilustrace sloupek: stanislav setinský

mix

Rande naslepo

eznámit se přes inzerát je stále populárnější. Je Zdeněk Rybák to snazší než někoho Jsem od naropřímo oslovit a můžete zení nevidomý, se prezentovat v tom studuji ve Vídni překladatelství nejlepším světle. Ale nejpozději v den schůz- a tlumočnictví a skandinavistiku. ky dotyčnou uvidíte na vlastní oči. Jelikož já od narození nevidím, chodím na rande vždy a zásadně jen naslepo a této pointy zůstávám ušetřen. To má ovšem svoje výhody. Tak například můžu klidně tvrdit, že na vzhledu mi ale opravdu nezáleží, a každá mi to věří. Jenže to není tak docela pravda, i já mám svoje preference. Tou první je samozřejmě její hlas. Pokud mě dívka něžně pozdraví hlasem připomínajícím strýce Otu, cítím, že něco není v pořádku a snažím se raději včas vycouvat. Kromě něžného hlásku se mi líbí, když má slečna dlouhé vlasy, útlý pas a ňadra dmoucí. Jenže zrovna tyhle informace člověk jen z hlasu nezjistí. A i když se doba zrychluje, než dojde na vlasy nebo dokonce na ňadra dmoucí, chvilku to trvá. A tak chodím s dívkou, poslouchám její hlas a klidně se může stát, že než se naděju, tak se do toho hlasu zamiluju. No a když pak doba pokročí a já zjistím i to, co mi hlas neprozradil, může to být milé překvapení. A nebo nemilé. Pro každý případ se ale snažím co nejdřív získat její fotku a tu pak zkonzultovat s dobrým vidomým kamarádem. inzerce

DENÍK METRO JE NA iPadu Stáhněte si ZDARMA aplikaci iMetro.cz a budete mít svůj oblíbený deník stále k dispozici. iMetro.cz tři dotyky a jste v obraze

téma

■ Text: jan jarvis a jan pomuk štěpánek

■ ilustrace: Václav šlajch

Neberte to jako alibismus, ale snaha o perfektní dokonalost a bezchybnost je bláhová. Naopak. Jsou to chyby, omyly a nehody, co posouvá lidstvo kupředu.

Heuréka, to je ale chi ba! Deset objevů, které vznikly chybou nebo náhodou

Gravitace

Boule na hlavě, která změnila svět Tu historku s jablkem všichni dobře známe. Sir Isaac Newton měl sedět pod stromem a když mu na hlavu ze stromu spadlo jablko, probudilo to v něm zájem o zkoumání principů gravitace. Příběh je to hezký, ale nedávno zveřejněné rukopisy Newtona se o této historce vůbec nezmiňují. Kde tedy tahle historka vznikla? Ještě za Newtonova života sepsal William Stukeley knihu „Memoirs of Sir Isaac Newton's Life“. A tam se o oné nehodě s jablkem rozepisuje. V údajném rozhovoru s Newtonem se prý dozvěděl: „Říkal (Newton), že byl nedávno v podobné situaci, to když mu na mysl přišla představa gravitace. Zapříčinil to pád jablka, zatímco zamyšleně seděl,“ píše Stukeley. „Proč by mělo jablko padat vždy kolmo k zemi, říkal si. Proč ne šikmo nebo vzhůru? Ale bez výjimky ke středu Země? Důvodem jistě je, že jej Země táhne. Ve hmotě musí být přitažlivá síla.“ Historkou s jablkem pravděpodobně Newton rád bavil i své další přátele. Ve svých memoárech ji k dobru zmiňuje i Newtonův asistent a rodinný příbuzný, John Conduitt.

Šampaňské

Když mnich prohraje boj s bublinkami Mnich Dom Pérignon pěstoval v polovině 17. století víno v oblasti Champagne a bojoval s tím, že v tamních sklepích v křídových skalách zraje víno podivným způsobem a tvoří se v něm přespříliš bublinek. Nejdříve se jich pokoušel zbavit, ale příliš mu to nešlo a naopak jich vyprodukoval ještě více. Vzniklo šampaňské.

Lepící papírky Post-It

Lepidlo, co pořádně neumělo lepit. Začátkem 70. let minulého století pracoval chemik Spencer Silver na přípravě silného lepidla. Moc se mu ale nedařilo. Vyvinul hmotu, která nebyla příliš přilnavá. Při pokusech zkoušel její vlastnosti na papíru a všiml si, že lepidlo zůstává vždy jen na jednom z obou papírů. Ale co s tím? Trvalo to ještě pár let, než jeho kamarád, zpěvák v kostelním sboru, objevil využitelnost tohoto vynálezu. Stránky se svými party označoval záložkami, které mu ale ze zpěvníku často vypadávaly. Zkusil tedy záložky potřít spencerovým lepidem. Nejenže na papírech držely, ale šly snadno sundat, aniž by stránku poškodily.

Penicilin

Bordelem ku zdraví Psal se rok 1928 a Alexander Fleming nechal před odjezdem na dvoutýdenní dovolenou na stole ve své laboratoři kultivační misku se stopami bakterie stafylokoka. Když se vrátil, zjistil, že kulturu napadla houba, která zamezuje bakteriím v růstu. Objevil tak antibiotikum.

LSD

Blbej nápad něco spolknout Švýcarský chemik Albert Hofmann experimentoval s látkou zvanou Diethylamid kyseliny lysergové už ve 30. letech, ale její psychoaktivní účinky objevil omylem v roce 1943, když spolkl několikanásobně větší množství látky, než chtěl. A pak že věda je nuda.

Mikrovlnka

Proč je dobré mít po kapsách sladkosti Doktor Percy Spencer byl původně inženýr samouk a vědecký nadšenec. V polovině 40. let minulého století byl součástí týmu, který pro americkou armádu prováděl pokusy s radarovými vlnami. Konkrétně šlo o tzv. magnetron, mikrovlnný zdroj britských radarů za II. světové války. Během experimentů s elektromagnetickými vlnami, které magnetron vytváří se mu stalo něco pozoruhodného - v kapse se mu roztekla čokoládová tyčinka. To Spencera přivedlo k nápadu: poblíž magnetronu umístil kukuřici a pak už jen sledoval, jak puká a praská. Později nechal pod vlivem záření v laboratoři explodovat vejce. Koncem roku 1946 splnila společnost Raytheon Company patentové podmínky a první mikrovlnná trouba spatřila světlo světa. Stála astronomických pět tisíc dolarů.

Celofán

Co způsobila sklenice vylitého vína

Švýcarský textilní inženýr Jacques Brandenberger sledoval jednoho dne v restauraci scénu, kdy neopatrný host převrhl na stůl sklenici červeného vína. Ve své laboratoři se pak pokusil vytvořit průhlednou folii, která by na ubruse vytvořila ochranný povlak. Nejblíže byl s experimenty s tekutou viskosou. Potud ale příliš úspěšný nebyl, viskosou vystužená tkanina byla příliš tuhá a měla tendenci se lámat. Brandenberger si ale zároveň všiml, že z povrchu takto upravené tkaniny se odlupuje průhledná folie. Roku 1908 pak světu představil stroj na výrobu průhledné viskosové folie, kterou začal prodávat pod názvem celofán.

Vteřinové lepidlo Namísto děla vteřinovka

V roce 1942 pracovali výzkumníci Kodaku na vývoji transparentního plastu, o kterém doufali, že by se hodil k výrobě zaměřovačů na děla. Objevili tzv. kyanoakryláty, které skvěle zvládaly spojovat povrchy z nejrůznějších materiálů. Ano, jednodušeji řečeno, dneska tomu říkáme vteřinové lepidlo.

Dynamit

Jak nemotorný Nobel málem zemřel Chemik Alfred Nobel se v polovině 60. let 19. století pokoušel přijít na bezpečnější způsob skladování nitroglycerinu. Během experimetu nešťastnou náhodou zvrhl nádobku s látkou na zem a ... ona neexplodovala. Nitroglycerin se totiž vsákl do pilin. Když pokus opakoval, zjistil, že tahle směs je sice výbušná, ale až po zapálení. Vznikl dynamit.

Suchý zip

K čemu jsou vlastně dobré bodláky Další Švýcar! Suchý zip je vynálezem švýcarského inženýra George de Mestrala. Při procházkách se svým psem musel jak z kožichu svého kámoše, tak ze svého oblečení pracně sundavat bodláky. Rozhodl se plody zkoumat pod mikroskopem a to jej přivedlo ke způsobu zapínání podobnému tomu, jakým se vám na oblečení přípínají právě bodláky.

téma

■ Text: jan jarvis a jan pomuk štěpánek

Řekli o chybách

„Úsilí, s nímž skrýváme své chyby, by stačilo na to, abychom se jich zbavili.“ Michelangelo Antonioni, filmový režisér

■ ilustrace: Václav šlajch

„Raději se mýlit stokrát než jednou navždy.“ Josef Čapek

„Ne každý omyl je hloupý.“ Cicero

„Občas děláme chyby tak neinteligentní, že se z nich nikdo nemůže ani poučit.“ Gergard Branstner, spisovatel

„Chybovat je v povaze každého člověka, ale jen hlupák ve svém omylu setrvává.“ Cicero, římský filozof

„Vidíš-li, že se člověk mýlí, nehněvej se naň, pomni, že není možné mýlit se schválně.“ Epiktétos

„Někteří lidé nedělají chyby, protože se nikdy nepokusili dělat něco, co stojí za to.“ J.W.Goethe, spisovatel „Na cizí chyby se díváme jako na cizí ženy. Máme z nich mnohem větší radosti než ze svých.“ Ch. Chaplin, komik

„Nazvěte svůj omyl zkušeností a hned vás bude tížit o polovinu méně.“ Gilbert K. Chesterton, spisovatel

„Omyly mají svou cenu, ale jen někdy. Ne každý, kdo pluje do Indie, objeví Ameriku! Erich Kästner, spisovatel

„Chyby géniů jsou vědomé: zahajují cesty k objevům.“ J. Joyce, spisovatel

„Kdo v životě nechyboval, nikdy nezkusil něco nového.“ Einstein, vynálezce

„Přiznání, že jsem se mýlil, je doznání toho, že dnes jsem chytřejší než jsem byl včera.“ J.K.Lavater, básník

„V každém období života se můžeme dopouštět jen takových omylů, které jsou v soulad s věkem.“ Pablo Piasso, malíř

Proč děláme chyby? Vědci zjišťovali, co se děje v mozku, když se nám nedaří.

„Nikdo jiný, jen já sám jsem příčinou svého pádu.“

Když chybují slavní

Napoleon

Ovlivňuje fakt, že jste bohatí, vlivní a známí nějak vaše rozhodování? Chybují slavní lidé častěji nebo se to jen zdá?

merická psycholožka Susan Krauss Whitbourneová je přesvědčena o tom, že slavní lidé selhávají častěji a že ve způsobu, jakým chybují se skutečně dá najít určitá podobnost. Ve své knize The Search for Fulfillment (Touha po naplnění) operuje s termínem spirála sešupu.

Vítej ve spirále, celebrito

Do téhle spirály se může zamotat kdokoliv, ale v analýze chybných rozhodnutí a úletů slavných našla Whitbourneová nejvíce podobností. Lidi, kteří se do takového spirály sešupu dostanou, mají společné tři hlavní znaky. Znak první: tito lidé věří, že jejich život je zanesen mnoha špatnými rozhodnutími a jsou často velmi nejistí ohledně vlastního úsudku. Znak druhý: úspěšní

lidé mají často za to, že jejich úspěch je vykoupen zradou svých vlastních mladických ideálů. „Na vrcholu kariéry často zjistí, jak moc se odchýlili od svých vlastních hodnot a trpí pocitem viny,“ píše doktorka Whitbourneová ve své eseji Slavní lidé a jejich špatná rozhodnutí v Psychology Today. A konečně motiv třetí: tito lidé mají pocit, že jejich život je ovlivňován vnějšími a náhodnými faktory. Je to trochu paradox, ale právě ti, kteří se dostali nahoru, si uvědomují svou výlučnost a nemají-li dost sebevědomí, přiklánějí se k domněnce, že měli více štěstí než ostatní. „Nežli by byli schopni přijmout zodpovědnost za svou výlučnost, často hledají důvody toho, proč se chovají jak se chovají v tlaku okolí,“ říká Whitebournová.

meričtí psychologové v loňském roce publikovali nezávisle na sobě výsledky dvou rozdílných experimentů, jejichž cíl byl stejný - rozpitvat a popsat cestu, která nás vede k omylu. V prvním případě šlo o skupinu studentů, v druhém případě o skupinu lékařů. Studenti zpracovávali logickou úlohu na počítači, doktoři měli zase určovat diagnózu a podle ní předepsat lék. Závěry obou experimentů souhrně popisuje psycholožka Kelly McGonigalová ze Stanfordské univerzity v článku pro Psychology Today. „Mozek reaguje na chyby dvěma základními způsoby,“ píše McGonigalová. „V jednom případě mozek vyhodnotí chybu jako alarm a aktivuje se. A při dalším rozhodování jsme obezřetnější, důkladnější a rozvážnější.“ To je ta lepší varianta.

Když se mozek zabejčí

Stejně tak se ale může stát, že si mozek chybné rozhodnutí vyhodnotí jako ohrožení. Pocit chyby v nás vyvolává nepříjemné pocity a naše mysl tak může ve snaze uniknout pocitu zmaru problém zazdít. Z výzkumu vyplívá, že lidé, kteří reagují právě tím, že nepříjemné pocity selhání odsouvají pak o to aktivněji reagují na pochvalu a úspěch. „V případě experimentu s doktory se ukázalo, že ti nejzkušenější při diagnóze a určování léčby, věnovali nejméně pozornost detailům případu a prokazovali nižší ochotu učit se z chyb, protože si byli příliš jistí svým úsudkem,“ dodává ve své eseji McGonigalová.

Vychutnej si chuť originálního piva Zlatopramen a osvěžující chuť přírodních citrónů nebo pomerančů se zázvorem.

7496_ZLATOPRAMEN_Radler_inz_METRO_190x235_zrc.indd 1

30.3.12 13:52

téma

■ Text: jan jarvis a jan pomuk štěpánek

Šťouralové Málokdy chyby poutají takovou pozornost a jsou objevovány s takovou láskou, s jakou šťouralové lustrují oblíbené filmy.

a stránkách Moviemistakes. com každý den stovky lidí debatují o chybách ve filmech, objevují nové, glosují staré, a sestavují žebříčky. Vítejte ve světě, kde je každý chytrý a kde jsou chyby a nedostatky v podstatě ceněny. Mohlo by se zdát, že nejvíce chyb byste našli v těch nejhorších filmech, ale všem možným webovým žebříčkům v počtech objevených kiksů dominují velmi slušné tituly, často slavné

■ ilustrace: Václav šlajch

ikony filmové historie. Tak například na Moviemistakes.com v první desítce najdete tituly jako Hvězdné války, dva díly Harryho Pottera nebo slavné Coppollovo válečné drama Apokalypsa. Zde filmoví šťouralové našli úctyhodných 395 chyb. Ne že by v mnohem horších filmech nebyli schopni najít ještě více chyb, důvod, proč se v těchto žebříčcích objevují jinak úctyhodná filmová díla je jednoduchý: slavné a kultovní filmy opakovaně sleduje mnohem více lidí, než podprůměrné a zapomenutelné filmy.

Nemotorové za kamerou Stačí nemotorný herec a nepozorný střihač a je na nechtěnou legraci zaděláno. Asi nejslavnější filmovou nemotorností se pyšní Hvězdné války. V jedné scéně

Filmy s nejvíce chybami podle Moviemistakes.com 1. Apokalypsa 395 chyb 2. Superman IV 336 chyb 3. Čaroděj ze země Oz 310 chyb 4. Harry Potter a vězeň z Azkabanu 299 chyb 5. Harry Potter a tajemná komnata 291 chyb

jinak seriózně až hrozivě vypadající stormtrooper při procházení dveřmi narazí hlavou o rám. Když si na YouTube zadáte heslo "Stormtrooper Hits Head" hned první z desítek videí má přes dva miliony shlédnutí. Příliš horlivě pak hrál jeden ze statistů v hitchckokově Na sever severozápadní linkou, když si v pozadí jednoho záběru i zacpe uši ještě před výstřelem z pistole.

Popletené rekvizity

V již zmiňované Coppollově Apokalypse se mezi záběry mění barva helmy kapitána Willarda. Válečné a historické filmy jsou jako magnet na filmové šťouraly. V jednom záběru Scottova Gladiátora tak kdosi objevil, že jeden z vozů v závodě v Colloseu má vzadu viditelně umístěnou nádrž na benzín. A v jednom záběru ve filmu Troja s Bradem Pittem coby Achillem proletí Pittovi nad hlavou silueta dopravního letadla.

Statista si zacpe uši dřív než se

ozve výstřel

Ani Čeští filmaři nejsou bezchybní

Faux-pas se podařilo tvůrcům legendární pohádky Tři oříšky pro Popelku. V záběru, kde Vladimír Menšík prořezává v sadu stromy, můžete v dálce vidět sloup elektrického vedení. V Pyšné princezně přijdou královští biřici hledat princeznu do mlýnu, Krasomila zaboří obličej do mouky, aby pak byl v dalším záběru čistý. Klasická chyba s rekvizitou se nevyhla klasické komedii Vesničko má středisková. Otíkovi se ve dvou různých záběrech změní kravata. A když náměstek ukazuje nebohému Otíkovi výhody bydlení v paneláku, Otík sice zvědavě splachuje, voda teče, ale když zkoušejí vodu v kuchyni, tak neteče a náměstek to okomentuje: "Oni to ještě nepustili." Na webu kfilm.net si můžete projet opravdu dlouhatánský seznam chyb nejen v českých filmech. Že jsou čeští filmoví rejpalové stejně důslední, jako jejich zahraniční kolegové, dokazuje třeba uživatel Kadlos86, který si ve filmu Slunce, seno a pár facek například všiml: "Když se v závěru filmu všichni fackují, je při každém záběru na zámek vidět jiný násvit od slunce. Chvíli je předek zámku osvětlený, chvíli je ve stínu, a pak je v polonásvitu." Tihle šťouralové!

inzerce

Nová seznamka na českém trhu ONA hledá JEHO

Jaká je šance, že dnes zažiji něco divného? Velká

Jedna ku milionu Paranormální jevy, chyby a podivnosti se dají matematicky podchytit. Alespoň podle tzv. Littlewoodova zákona

ritský matematik, profesor na Cambridge John Edensor Littlewood formuloval matematický zákon, podle kterého v životě každého normálního člověka dochází ke střetu s něčím zcela nepravděpodobným (Littlewood mluví o zázraku) přibližně jednou za měsíc. Vypočítal, že jedna paranormální událost se objevuje s periodicitou jedna ku milionu. Na milion běžných událostí se váže jedna překračující naši běžnou Vypočtěte zkušenost. Dále pak Littlewood vychází si zázrak z této úvahy: průměrný člověk je 8 hodin x 3600 vzhůru a je aktivní alespoň osm hodin vteřin = 28800 denně. Lidský mozek je schopen zaznaudálostí, které menat jednu událost za vteřinu, z toho zaznamenáme vychází, že každý den zaznamenáme každý den 28800 událostí x zhruba 30 tisíc událostí. Než tedy lidská 35 dní = 1 008 000 mysl absorbuje oněch milion událostí, událostí, které trvá to zhruba 35 dní. Jednou měsíčně zaznamenáme tedy očekávejte něco, co vám pořádně za 35 dní zamotá hlavu.

■ Marcela (60), Kladno. Ráda bych poznala hodného, vzdělaného partnera do nepohody. Jsem společenská a pro každou legraci. Vyřešená minulost podmínkou! ■ Žaneta (36, Pha), hledám sympatického chlapa s vyřešenou minulostí, který by mi dal každý den důvod k úsměvu. Zkusíš mě na prvním rande rozesmát? ■ Uvítám telefonát od milého, vysokého, tolerantního a zajištěného muže. Kladný vztah k dětem podmínkou. Navrhni místo první schůzky! Lenka, 30 let z Prahy. ■ Ahoj krásný neznámý! Daniela, 46, Praha by ráda poznala atraktivního, nejlépe blonďatého muzikanta na úrovni. Celý život jsem se starala o partnery, a tak bych se jednou ráda nechala rozmazlovat. ■ Tímto způsobem bych chtěla oslovit svobodné inteligentní muže - ideálně učitele - se zájem o umění. Dříve jsem profesionálně zpívala, co si střihnout duet? Helena (75) z Prahy. ■ Ilona (39) z Poděbrad. Ráda vařím a cestuji. K obojímu mi ovšem schází partner, který by ocenil mé kulinářské umění a pak mě vzal třeba na výlet. Zn. na kráse nezáleží! ■ Milý, hodný, laskavý muž s kladným vztahem k dětem a sportu? Těší mě! Tady aktivní, usměvavá, přirozeně inteligentní, ale osamělá třicátnice. Co takhle společné rande? Jsem z Nymburku, je mi 37 let a jmenuji se Dana. ■ Jana (50) Kladno. Moc ráda bych našla vysokého akčního sportovce se smyslem pro humor. Můžeš se pochlubit touhle smrtelnou kombinací vlastností? Pak tě moc ráda poznám. ■ Bydlím v Praze, ale uvažuji o stěhování do vlastního domku v HK. Schází mi ale mužská ruka, která by mi s domem pomohla. Jsi solidní muž klidné povahy? Zavolej mi, Vlasta (70). ■ Ráda tancuji, chodím do divadla, na muzikály, plesy - ale chybí mi partner, který by mě doprovodil. Zároveň uvítám muže pro život. Já a můj kocour na tebe čekáme. Spole-

Volejte na tel.: číslo 906 70 50 40 Založte si svůj osobní profil! Vyberte si partnera dle Vašeho přání a spojíme vás!

čensky založená Marie 68 let, Kladno. ■ Můj byt zeje prázdnotou, a tak hledám partnera, který by ho zaplnil, nachází se v Ml. Boleslavi :). Jsi svobodný abstinent a nekuřák? Pak mi prosím zavolej. Zdeňka 52 let. ■ Cestování milující šedesátnice Mirka hledá pozorného milého partnera nejenom pro chvíle na cestách z Prahy a okolí. Je ti 55-70? Pak se mi ozvi. ■ V životě nezávislá a dominantní čtyřicátnice hledá partnera, který by ji hýčkal a miloval. Můžeš být i při těle, hlavní jsou vzájemné sympatie. Ozvi se Aleně pokud jsi ze Stř. kraje. ■ Zatím marně hledám vysokého sečtělého sympaťáka, který se zajímá o filmy a rád si o nich povídá. Pokud máš stejné hobby, ozvi se mi. Mirka (63) ze Sedlčan. ■ Akční podnikatelka Lenka (50) se třemi odrostlými dětmi by ráda našla partnera pro chvíle zábavy z Prahy a okolí. Preferuji věrné, inteligentní a spolehlivé muže. Vyrazíme si spolu zatančit? ■ Domácnost zatím sdílím pouze se zakrslým králíkem. Proto bych ráda našla statného vysokého chlapa, který by prázdné místo zaplnil. Stačí zavolat! Marcela (67) z Prahy. ■ Ráda pletu ponožky, ale nemám je komu nazouvat. Nabízím jeden pár výměnou za příjemný rozhovor i pomoc v domácnosti. Potom uvidíme, co dál. Olga /75/ Praha. ■ Osamělá vdova Maruška, 70 let hledá touto cestou partnera-kamaráda, který by ji naučil znovu žít naplno. Začít můžeme u povídání a uvidíme, kam nás čas zanese. Jsi ze Stř. Čech? ■ Aktivní sportovně založená šedesátnice Marie z Mělníka s vl. bydlením hledá muže stejné povahy s vl. vozem. Optimistická mysl a smysl pro humor potěší. Nedáme si skleničku? ■ Nehledám morouse, takže pokud se neustále mračíš, dál nečti. Optimisté s kladným vztahem ke sportu a kultuře, nechť mi prosím zavolají. Budu se moooc těšit. Miloslava (60) z Prahy.

■ Nemám s kým jezdit na výlety, vyrazit do divadla nebo naplánovat letní dovolenou. Je to k vzteku, takže vyzývám všechny milé, svobodné nekuřáky, ať se ozvou! Hledám tě v celé ČR, Helena 61 let. ■ Po světě běhá spousta svobodných protějšků, ale do noty se mi zatím žádný nestrefil. Hledám člověka, který přehnaně nepije alkohol a nežárlí. Preferuji muže z paneláku. Najdu tě? Irena (60) z Kolína. ■ Štíhlá tmavovlasá sympaťanda Markéta (48let) hledá inteligentního a pohodového muže ze Středočes. kraje. Nebudu se vychvalovat, musíš mě poznat sám. ■ Iveta, 42 let. Ráda vařím, nevadí mi domácí práce, sportuji a užívám život plnými doušky. K naprosté spokojenosti mi ale schází mužská maličkost. Jsi sympatický SŠ s vyřešenou minulostí? Volej. ■ Akční šedesátnice Hanka ze Středních Čech hledá parťáka pro sport, cestování i houbaření. Není ti cizí kultura a nerad sedíš na jednom místě? Ozvi se mi. ■ Po předchozím zklamání hledám hlavně hodného, trpělivého a tolerantního muže, který to má v hlavě v pořádku. Společná souhra je pro mě nejdůležitější. Co myslíš ty? Eva, 54 let ze Zruče nad Sázavou, můžeš být z celé ČR. ■ Nebojíš se stát za svou životní láskou stůj co stůj? Jsi spolehlivý, věrný a tolerantní? Pak tě mile ráda poznám. Tady milá, hodná a zábavná třicátnice Radka z Prahy. ■ Libuška (48) z Prahy. Neustále se usmívající čtyřicátnice by moc ráda našla partnera pro vážný vztah. Hledám společenského a veselého člověka, který si na mě najde čas. Viď, že to není moc? ■ Vendula 50 let z Roztok. Ráda se směju, mám dobrosrdečnou povahu - přesto zůstávám stále sama. Uvítám laskavého muže s kladným vztahem k přírodě. Telefonát nám řekne víc. ■ Zdravím milé, společenské nekuřáky s kladným vztahem ke kulturnímu životu. Ráda chodím do divadla, ale nemá mě kdo pozvat. Zkusíš to ty? Francouzština potěší.

NEVYBRALI JSTE SI? Pro další kontakty volejte na tel.: 906 70 50 40 Poskytuje E.M.A. Europe s.r.o., jen pro starší 18 let, 1 min/70 Kč vč. DPH, P. O. Box 14, 110 15 Praha 015, www.ema.bz, www.platmobilem.cz

rozhovor

l a d i s l av h a m p l TEXT: MARTIN JURAJdA A JAN POMUK ŠTĚPÁNEK foto: RADEQ BROUSIL

Moc na mě nekřičte

Svoji roli v aktuálním snímku Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka si náramně užil. Herec Ladislav Hampl je totiž stejně náruživým fotbalistou, jako si užívá svou hereckou profesi. Osmým rokem hraje v pražském Divadle na Zábradlí, znát jej můžete i ze seriálů jako Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů nebo Expozitura. V ženské části Only magazínu máme jako hlavní téma ženskou řevnivost v práci. Když se to přenese do divadelního světa, tak to asi občas bude ještě bláznivější, než v kdejakém kanclu...

Je takovej starej divadelní fór. Jak se pozná dámská šatna? To jsou dveře, zpod kterých vytýká žluč. A je to opravdu tak špatný?

Ne, vůbec. Je to opravdu jen blbej fór. Co mám možnost to sledovat u nás v divadle, myslím, že máme supr kolegyně a jsou to zároveň i dobrý kamarádky. Vyhrocené situace jsou asi občas v každém pracovním kolektivu, spíš je zajímavé jak je řeší muži a jak ženy.

V tomhle smyslu mám štěstí. Když u nás Na Zábradlí dojde třeba při zkoušení k nějakýmu konfliktu, spor většinou končí se závěrem zkoušky. Anebo panákem na baru. Stejně tak se nikdy nestalo, že by nějaký spor byl čistě osobní. Stejně tak asi platí v každém pracovním kolektivu, že je zaděláno na problém, když mezi kolegy probublávají milostné emoce. Když spolu začnou kolegové chodit. Je to větší problém, když se to stane v divadle? Má to nějaký specifika?

Určitě to ovlivní chemii celýho souboru, ale u nás nikdo s nikým nechodil. Takový to tvrzení „co je v domě není pro mě“, to je pravdivý a platí to i v divadle. I kdyby u nás k něčemu takovýmu došlo, tak jsme dospělí a inteligentní lidé, až takovej problém by to asi nebyl.

Dokud jsem nehrál v seriálech, dělal jsem po nocích na baru. Jinak to nejde Když herci zkoušejí milostné nebo intimní scény, ani tehdy to mezi nimi nezajiskří? Nežárlí na vás například vaše žena, když hrajete milovníka?

Jakmile člověk odejde z divadla, tak je jinej člověk. Zůstává to v divadle. Když

Ladislav Hampl ● Vystudoval herectví na pražské

DAMU. Účinkoval v Divadle Na Vinohradech a CD-94. ● Od září 2004 je členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí. Zde jej můžete vidět pravidelně, třeba v Havlově Asanaci. Program divadla na www. nazabradli.cz ● V současné době jej můžete v kinech vidět v komedii Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka. ● Zahrál si v seriálech Vyprávěj, Expozitura, Ordinace v růžové zahradě nebo Cesty domů.

ztvárňuju jinýho člověka, tak si ho do svýho soukromýho života nepouštím. Docela rád se na jevišti vyblbnu a hraju rád lidi, co mi nejsou úplně povahově vlastní - ty mám nejradši. Ale když končí zkouška, moje role zůstávají v divadle. Já si myslím, že nejsem hajzl, ale hrozně mě baví ho hrát. Člověk se při tom zbaví negativních věcí, co má nastřádaný. I když je to občas opravdu náročný. Čím přesně náročný? Fyzicky? Nebo psychicky?

Třeba při zkoušení Romea a Julie na Pražském hradě jsem shodil osm kilo. Tam to pro mě bylo náročný fyzicky i psychicky. Režisér Martin Huba mi šlapal po krku, protože asi věděl, že tím víc ze mě dostane. Co na tebe platí? Jaký je na tebe návod pro režiséry?

Já to přenesu trochu na sport. Rád hraju

rozhovor

l a d i s l av h a m p l TEXT: MARTIN JURAJdA A JAN POMUK ŠTĚPÁNEK foto: RADEQ BROUSIL

fotbal a myslím, že existuje docela přesná paralela mezi fotbalem a divadlem. I divadlo koučuje jeden člověk, kterej potom na tom hřišti není. To je režisér. A je tam parta lidí, z nichž někdo hraje prim a někdo hraje stopera, někdo dává góly a někdo brání. Při fotbale trenér musí hodně křičet, aby hráči makali, někteří divadelní režiséři to berou stejně. Pro mě ale platí: ať už hraju fotbal nebo zkouším v divadle, když na mě trenér nebo režisér zakřičí, tak mě dostane pod určitej psychickej tlak a já se začnu cejtit nesvobodně. Spíš se ještě víc zatáhnu, než že by mě to nějak namotivovalo. Přísnost mi nevadí, ale pomáhá mi zároveň, když mi někdo řekne: Jo, to bylo dobrý. To mě posune dál. Stoupne mi sebevědomí a příště si člověk dovolí třeba o kličku víc nebo se mu podaří líp přihrát. Já potřebuju pozitivní motivaci, ne negativní. Mně tlak nedělá dobře. Režiséry si ale nevybíráš. Stejně jako fotbalisti trenéry. Už si dělal s někým, kdo na tebe tlačil tak, že ti to nešlo?

Znáte ten vtip - jak se pozná dámská herecká šatna? Z podveří teče žluč Dělal jsem s jedním režisérem a ten byl fakt nesnesitelnej. Ten mi dával takovýho čouda..! Jak se to projevovalo?

Třeba začneš mluvit a po prvním slově tě zastaví a takhle tě zastavuje třeba pětkrát šestkrát. Tak to se pak cejtím před celým souborem jako debil, kterej neumí snad říct větu. Takovýhle věci mě hrozně srážejí dolů. Mě by víc než takováhle prudérnost vadila spíš nějaká nejasnost režisérovi vize.

Když bych měl pocit, že režisér neví, co si s herci počít.

I to jsem zažil. V jednom divadle jsme dělali lehkou situační komedii. A v takovym případě není nějaký režisérský tápání a hledání dobrý. Když je to komedie o jedněch dveřích a dvou pokojích, tak to má šlapat jako hodinky. A pak jsou vážnější hry, kdy je nějaký režisérovo hledání spolu se souborem vhodný nebo dokonce žádoucí. Jsou i texty, který jsou tak

skvěle napsaný, že si řikáš, že se to snad nedá nijak podělat. To jsem zažil Na Zábradlí u Dürrenmattova Komplice. To je tak perfektně napsaný, že se v tom nedá ani škrtat, i když to má asi dvě a půl hodiny, protože to by byla škoda do toho sáhnout. Nebo Havlovy texty. V těch se v podstatě nedá ani škrtat, tak moc to celý drží pohromadě. Krom divadla hraješ i v nekonečných seriálech, byl jsi v Ordinaci, teď hraješ v Cestách domů. Většina herců to bere jako nutné zlo a přivýdělek a nemají ohledně svých rolí ani kdovíjak velké herecké ambice. Když vezmeš v jakém tempu se to točí, nebereš to trochu jako hereckou degradaci?

Samozřejmě, ta šílená rychlost, se kterou se tyhle seriály vyrábí, je obtíž. Když se dělá třeba dvacet obrazů denně a takovéhle natáčení je celej rok, to je jasný, že ti to jako herci neprospívá. Ale myslím si, že se to dá dělat poctivě. Musíš to brát tak, že je to určitej žánr a tak

k tomu přistupovat. Diváci to berou jako oddychovku a stejně tak to musí brát i ti tvůrci. Všichni přistupujeme na určitou hru, která má svá pravidla a specifika. Jakmile máš v tomhle jasno, myslím, že můžeš jako herec odvádět opravdu poctivý výkony. Když ses rozhodl odejít z Ordinace v růžové zahradě, už si tu hru nechtěl hrát?

Z Ordinace jsem odešel, protože jsem jednu roli hrál dva roky a přišlo mi, že už se s tou mou postavou stalo tolik, že jsem prostě vyčerpaný. Takže jsme se přátelsky rozloučili. Potom jsem dostal nabídku na Cesty domů, kde hraju zajímavou figuru - totálního záporáka. Je to ambiciózní doktor, kterej se chtěl stát primářem za každou cenu, přes mrtvoly. Povedlo se, stal se jím a teď si

➊

➌ ➊ Ladislav Hampl coby Romeo a Emília Vášáryová jako Chůva na Letních Shakespearovských slavnostech

➋ Na premiéře celovečerního filmu Okresní přebor - poslední zápas Pepika Hnátka.

➌ Se svou ženou Majou. Svatbu se jim

➋

podařilo poměrně dobře utajit, a tak vloni bulvár psal až zpětně „šokující“ odhalení: „Doktor Vencl se tajně oženil.“ Gratulujeme.

inzerce

CSOB_Investice_190x59_MenWomen-1.indd 1

tam ten svůj primariát dost užívá. Lidsky není nic moc, ale co se profese týče, tak je naprostá jednička. A to mě na tom nějakym způsobem baví. Tenhle rozpor. Doufám, že se to ve scénáři časem neotočí a nestane se z něho hodnej člověk. To bych fakt nerad (směje se). Berou scénáristé na takové pocity herců nějaké ohledy?

Myslím, že jo. Že sami vycítí, jak se mi to hraje a jak mi to jde. Beztak se tyhle scénáře píší podle nějakýho danýho mustru. A když ta postava lidi nezajímá, tak … (významě zapíská). A máš po kšeftu. Co si budeme povídat, jde o peníze...

Jinak to prostě nejde. Jestli chci dělat v divadle Na Zábradlí, a nedělat ještě sedm věcí kolem a chci se soustředit

27.3.12 10:38

na práci tam, tak pro to nutný je. Když nebyly seriály, tak jsem byl za barem, abych mohl být v tom divadle. Takhle aspoň hraju. Je to holt taková daň. Co se týče získávání rolí a publicity a vůbec image - mají to herečky lehčí než herci?

Je to tak nastejno. Ať už seš herec nebo herečka, potřebuješ příležitost a když jí dostaneš a využiješ, tak už je to dál jen na tobě. Ale můžeš bejt skvělej, může se v tobě skrývat jakejkoli perfektní potenciál, ale dokud nedostaneš šanci se někde ukázat, nikoho nezajímáš. Nikdo tě neobjeví a zapadneš. U chlapů ale až tak často nejde o to, aby byli klasicky hezcí. Což je u hereček jedna z věcí, která rozhoduje. Chlap může být „jen“ zajímavej.

Když je holka krásná a má i štěstí, že jí bylo dáno od Boha nějakýho hereckýho talentu, tak to je samozřejmě nejlepší. Ale já jsem přesvědčenej, že jen prvoplánová krása nestačí. Když je holka jen krásná a nic víc, ono se to ukáže. A pak jsou herci, kteří prvoplánově krásný nejsou a kam se na ně kráska hrabe! Taková herečka to potom na tom jevišti vybalí a ty stojíš s otevřenou pusou a vůbec nepřemejšlíš nad tim, jestli je pěkná nebo není. Nemyslím si, že člověk může bejt na pohled jen úplně krásnej a nebo jen úplně ošklivej. Ale v herectví to stejně možná trošičku ovlivňuje, ne? Ty taky nemůžeš hrát úplně cokoliv.

Asi ne. Ale jsem přesvědčenej, že bych se o to minimálně pokusil.

na vlastní kůži

■ připravili: viktorie škorvagová ■ ilustrace: gabriela procházková ■ poděkování: Obchodní akademii sova neratovice, o.p.s., studentům i profesorům

Učiteli na střední škole

Vypravili jsme se do neratovické obchodní akademie s drzým plánem. Pokusíme se odučit dvě hodiny angličtiny a cestovního ruchu, aniž by studenti prohlédli, že jsme novináři. 22

ešlo nám o nějaký laciný vtípek. Žádná recese. Rozhodli jsme se vzít to se vší vážností a pokusit se po konzultacích s tamními vyučujícími navázat na jejich výuku a odučit předmět tak, abychom ve vzdělávání tamních studentů neudělali svým experimentem nějakou škodu. Jak se nám zadařilo?

VIKTORIE: Nejtěžší je vzbudit zájem

Moje primární a lehce romantická vize byla, že si půjdu odučit něco, v čem jsem dobrá a odučím si to po svém. Vybrala jsem si poměrně bezpečné vody – angličtinu. Po roce stráveném v Austrálii si v tomhle pochopitelně celkem věřím. No, nakonec jsem celkem vystřízlivěla, nebyl to sice žádný velký šok, ale realita je prostě jiná. Dostala jsem na dvě vyučovací hodiny na starost třídu 1.A. Prý

Honza ví, jak u studentů vzbudit lítost.

Viktorie uprostřed výkladu o gramatice.

inzerce

CSOB_Investice_190x59_MenWomen-2.indd 1

absolutně bezproblémové a hodné děti. To nakonec nemohu nepotvrdit. Od začátku byla malinko obtížná komunikace s jejich třídní učitelkou, paní Ludmilou Němcovou, která je zároveň vyučuje právě i angličtinu. Celý nápad se jí zjevně nelíbil, varovala nás, že je snadné si přijít odučit jednu hodinu, rozjásat studenty a pak už se nikdy neukázat. A na ní aby pak zůstalo všechno žehlení. No, říkala jsem si, že to trochu moc prožívá, ale je to koneckonců naprosto legitimní postoj a navíc její slova se ukázala nakonec jako naprostá pravda, kromě toho, že nevíme, jací jsou studenti po našem odjezdu. Když bych ale měla být úplně upřímná, myslím, že po mně toho moc k žehlení nebude – divila bych se, kdyby ta má hodina měla nějaký efekt. Ani negativní ani pozitivní. Prostě neměla asi vůbec žádný efekt. Asi nejtěžší ze všeho je studenty zaujmout, vnést do nich

27.3.12 10:37

nadšení pro věc, aby spolupracovali. Protože jakmile je student znuděný a bez zájmu, nehne s ním ani série špatných známek. Co jsme tak pochopili z rozhovorů s učiteli, trend poslední doby je, že jsou studenti líní myslet. A když už se člověku podaří žáky zaujmout, reagují většinou tak vágním a tak nevyzpytatelným způsobem, že stejně nevíte, zda danou věc pochopili, či ne. Na otázku jak je zaujmout a co na ně funguje, mi magistra Němcová povídá: „Není v tom žádný trik nebo speciální metoda, prostě jen osobní kouzlo a dril.“

Trochu plavu v gramatice

Do třídy mě uvedla paní ředitelka Vybíralová s příběhem, že jsem suplent z pedagogické fakulty a dělám jakýsi výzkum, a to bylo vše. To studenti přijali v pohodě. Díky bohu se mi hned na začátku nějak podařilo zaujmout kluky, takže ti ještě spolu s pár

slečnami pracovali. Zbytek třídy byl složen ze studentů, kteří buď opravdu nevěděli, nebo jim bylo pohodlnější říct, že neví, s čímž jsem popravdě moc nevěděla jak hnout, tak jsem to radši nechávala. Objevila se tam i jedna perlička, která mě celkem rychle prokoukla. No dobře, tak jsem občas zapomněla dopsat písmeno ve slově, nebo jsem si v některých případech nebyla stoprocentně jistá (blbá gramatika). Ale způsob, kterým mě ta slečna lustrovala by asi nebyl úplně příjemný nikomu. Zajímavé bylo taky vnímat míru šumu a hluku ve třídě. Občas jsem musela studenty poprosit, ať se tak nevzrušují, aby bylo slyšet moje slova nebo slova ostatních. Ale rozhodně jsem netoužila po úplném, snad až hrobovém tichu. On totiž ten šum je do jisté míry celkem žádoucí, celkem příjemný. Člověk má alespoň trochu pocit, že se jinak v trochu netečné třídě něco děje.

na vlastní kůži

■ připravili: viktorie škorvagová ■ ilustrace: gabriela procházková ■ poděkování: Obchodní akademii sova neratovice, o.p.s., studentům i profesorům

Viktorie dohlíží na výuku.

„A my jsme vám to věřili!“

Studenti ne vždy úplně soustředění.

HONZA: Boduji s konopím

Ukazujeme studentům magazín. Docela se líbil.

Paní ředitelka Vybíralová uvádí Honzu do třídy.

Téma konopí ve Švýcarsku upoutalo zájem.

„Vy máte druhou A?“ Ty pohledy jsou pokaždé stejné. A musím říct, že mě trochu znervózňují. Je v nich údiv a trochu potměšilé očekávání. „No oni jsou takoví...no uvidíte,“ říkají mi nezávisle místní učitelé před výsadkem do učebny. Paráda. Takže se chystám na nejhorší. Snad že působím trochu rozpačitě, snad že jsem nový, když mě paní ředitelka Vybíralová představuje, vidím v jejich obličejích všechno – překvapení, zvědavost, nejistotu – jen ne nějaký vzdor nebo rozívenost. Občas nějaký úšklebek jako - co si to na nás zase zkoušíte? Jindy pobavené - Ježiš, to bude p*del. Po konzultacích s jejich skutečným učitelem, Jakubem Skalákem mám za úkol jim ve dvouhodinovce cestovního ruchu osvětlit Švýcarsko. Největší problém mám s časem. Vůbec nedokážu posoudit jak si rozvrhnout látku do dvou hodin tak, abych to neodučil moc rychle a nebo se mi nestalo, že nedokážu doučit vše, na čem jsme se s panem Skalákem domluvili.

Co jsme se naučili o Švýcarsku ● Aby si Honza ověřil,že studenti vstřebali, co je učil o Švýcarsku, na konci hodiny je nechal nakreslit návrh nového státního znaku, mapu země s velkými městy a také je nechal sepsat motto, kterým by se Švýcarsko mohlo propagovat. ● Většina státních znaků v sobě nese motiv marihuany, hor a čokolády... ● Mezi motty ční tato: „Hodinky a čokoláda, to má každá žena ráda.“ A nebo lakonické: „Švýcarsko je krásná země. Pojeďte do mě!“

Tápu a potím se

Nečekaně časté otázky a šťourání studentů mě co chvíli odvádějí od tématu a najednou mi dochází, že jsme se během chvilky omylem dostali k něčemu, co mělo celou hodinu uzavřít. Dochází mi, že nejenže učím moc rychle, ale zcela chaoticky. I z toho začínám být nervózní. Rozhodnu se na tabuli sepsat pár bodů ohledně typů cestovního ruchu a cítím, jak ruka klouže do špatně čitelných klikyháků. Moje nervozita mě znervózňuje. „Ste z nás trochu nervózní, co?“ ozve se spíše se zájmem než s posměchem z první lavice. „No, abych pravdu řek, tak jo. Trochu jsem,“ pokrčim rameny a vysvětluji dál látku

a cítím, že atmosféra v místnosti se trochu změnila. Nemyslím si, že bych začal učit o něco lépe, spíše bych měl pravdivě uznat, že jsem v nich asi vzbudil soucit. Když k tomu studentům přikládám jako zajímavost informaci, že ve Švýcarsku lze legálně koupit konopné produkty s nízkým obsahem THC, mám pocit, že jsem si je konečně získal. Když pak rozdám papíry, s tím, že chci, aby mi na základě toho, co se dosud dozvěděli,

nakreslili nový státní znak Švýcarska, seběhne se mi na stůl hromádka návrhů, kde kromě obligátních hor, čokolád a hodinek figurují i marihuanové listy. Že si se stejnou vervou budou pamatovat principy tamního bankovního sektoru s jeho neprůstřelným bankovním tajemstvím, to pochybuju.

Už nemám co učit!

Přichází přestávka a já si utírám studenej pot z čela. Zřizovatelka školy, Hana Němcová, která se na část mé hodiny přišla podívat, ke mně teď rázně míří, já čekám, že na mě začne něco křičet a nadávat mi. „Tohle jsem ještě v životě neviděla,“ říká mi a já nasazuju omluvnej výraz. „Ještě jsem nezažila, že by tihle druháci takhle někoho poslouchali a takhle reagovali. Dyť oni s váma spo-lu-pra-cu-jou!“ Fakt? No já z toho mám pocit úplného zmaru, přiznávám. Paní Němcová mě chlácholí a moje ego jí to rychle uvěří. „Jenže – popravdě - já jsem na konci s látkou,“ ukazuju jí papír s osnovou. „Vůbec netuším, co je budu tu druhou hodinu učit!“ Když už nevím coby, zapojím promítačku nedaří se mi ale najít správné video, takže dlouhé minuty sledujeme pomalou jízdu

vlaku do kopce. Trapas. Teď už opravdu šlapu vodu. Fakt jsem si to blbě rozložil! Zachraňuje mě paní ředitelka Vybíralová, která vchází do učebny a ozřejmuje moji skutečnou identitu. Sleduji jejich vyvalené oči, pobavené úšklebky. „Věřili byste mi, že bych mohl být učitel,“ ptám se. Shodnou se, že spíše ano. A na co bych si měl dát případně pozor? „Vypadal ste ze začátku nervózně, ale v pohodě,“ mávne na mě smířlivě kluk z první lavice. „A s tím písmem byste měl něco dělat, strašně škrábete,“ ozve se ze zadních lavic.

Opravdu to není sranda

Sedíme nad kávou ve sborovně a třídíme zpovykané pocity. Shodujeme se s ostatními učiteli, že jsme sice obstáli, ale z části díky tomu, že jsme nová atrakce a že jsme nemuseli hledět na nějaké dlouhodobé budování si důvěry a autority. „Úplně jste rezignoval třeba na to, aby si dělali zápisky. Jde o to, nejen jim něco říct, ale být si jistý, že si to osvojili ,“ vysvětluje Honzovi Jakub Skalák. Odjíždíme z Neratovic v dlouhém a unaveném mlčení. Tiše koukáme z okna skrze krajinu a cítíme stále ještě trochu adrenalinového mravenčení v rukou. Určitě toho nelitujeme, nepřicházeli jsme

OA Sova, Neratovice ● Obchodní akademie SOVA, o. p. s. Neratovice je školou ekonomického zaměření s moderními metodami výuky, rodinným prostředím a s individuálním přístupem ke studentům. ● Studenti si od druhého ročníku volí ze dvou zaměření: Cestovní ruch a Ekonomické systémy. ● Sova je také známá celou řadou svých vedlejších aktivit. Například v den naší návštěvy se zde konala veřejná soutěž v ekonomické gramotnosti. ● Studenti mohou získat certifikáty znalosti jazyků FCE, CEF, TOEFL, CEFLA, DELF, státní zkoušku z kancelářského psaní na klávesnici. Studentům nabízejí také autoškolu. ● Příštím rokem se chystají otvírat vedle obchodní akademie i ekonomické lyceum doplněné třeba o předmět ekologie.

do školy s postojem, že bychom si snad učitelského povolání nevážili, nebo že bychom ho brali na lehkou váhu. Věděli jsme, že tohle povolání je nedoceněné, únavné a že je spíše posláním než prací. Po téhle zkušenosti můžeme říct s jistotou, že to opravdu není sranda. inzerce

cesty

■ Text: Petr Holeček

■ foto: archiv branislava adamce

Horolezec v kravatě Toho chlapíka si zamilujete. Žije románový život. Dokázal se vypracovat do pozic nejvyššího vedení globální společnosti i na vršky velehor.

Branislav Gabo Adamec (52)

D „Gunter byl můj první klient, kterého jsem vedl na sedmitisícovku Pik Korženevskaja (7105 m)“

vaapadesátiletý Branislav Adamec je mezi horolezci pojem. Byl to člen československého horolezeckého týmu. Zlezl stovky vrcholů, desítky těch, jejichž výška začíná na čísle 6 000. Když jede někam na dovolenou, nezapomene vylézt na nejvyšší horu. Je prototypem vášnivého sportovce a obchodního stratéga v jednom. A – nečtěte to jako klišé – umí zůstat normální.

Bydlí v Tišnově. Narodil se v únoru 1960, má tři dcery. V roce 1986 vystudoval ekonomický a stavební obor na VUT v Brně. Začínal ve stavebnictví, pak se věnoval outdooru – zastupoval firmu Gore, Tilak, Meindl, Schoffel a tři roky vedl marketing HUDY sportu. Nyní je šéfem středo a východoevropské pobočky výrobce vlněného oblečení Icebreaker. Má licenci horského vůdce a k jeho zálibám patří rodina a hory, hory, hory a hory.

Oblek odhodil, obul sandály

Jeho kariéru nastartovala v roce 1995 pozice ve firmě Pipelife. „Jednalo se o typický krizový management. Musel jsem vyměnit většinu obchodního týmu, ale povedlo se. Za tři roky jsme z nuly dosáhli obratu 650 milionů korun a stali se lídrem trhu,“ říká o svém začátku ve firmě, která vyrábí plastové trubky. „Měl jsem v té firmě našlápnuto, ale nelákalo mě to. Můj sen bylo živit se tím, co mě baví,“ vypráví. Super obleky, spousta hodin na letišti a nekonečná jednání. Změnil působiště, vrátil se ke kořenům. K outdooru. Ovšem firma W. L. Gore, která proslula goretexovou membránou, ukonči-

la ve východní Evropě aktivity a Adamec dostal hodinovou výpověď. Prý výborná zkušenost. Pět let poté dělal nezávislého konzultanta, až našel svoje místo v HUDY sportu. Jako šéf marketingu a spoluvlastník sítě prodejen s outdoorovým vybavením zazářil, obchody šly skvěle. „Nicméně kvůli neustálému dojíždění a rozdílným názorům na další rozvoj firmy jsem se rozhodl odejít,“ říká.

Zažil jsem pár lavin i dlouhý pád na laně Dal se na ovce

Opustil další velkou firmu, ačkoli byl „velké zvíře“. Ještě víc se ale přiblížil přírodě, oprášil svoje mačky a cepíny, protože získal čas navíc. A kývl na nabídku další firmy, která potřebuje na východě Evropy nastartovat obchody. „Nabídka Icebreakeru vybudovat u nás a dál na východě seriózní byznys je pro mě skvělá výzva,“ říká regionální šéf. Firma prodává oblečení z novozélandské vlny merino. Na výrobu Adamec občas osobně dohlíží, na Novém Zélandu je jako doma. „Každý kousek oblečení má Baacode na vnitřní visačce. Díky němu víte, odkud je vlna z vašeho trička,“ vysvětluje. Vypadá to na práci, snů. „Víte, pokud člověk podniká služební cestu na Nový Zéland, byl by hřích nepřidat si pár dní z dovolené navíc a neužít si ho i z jiné stránky. Zatím se mi podařilo lyžovat, absolvovat největší závod na horských kolech Mototapu, užít si mořský kajak. Za třešničku na dortu pokládám výstup na Mount Aspiring, což je takový tamější Matterhorn,“ říká s jiskrou v očích.

Gabo v Himaláji

Ale kdepak třítisícový vrchol, který se jmenuje jako slavný prášek na kocovinu.

Muž, kterému přátelé neřeknou jinak než Gabo, má lepší záseky na pažbě. „Nejvíce si cením prvovýstupu alpským stylem severní stěnou na Shivling v Gharwalském Himaláji. Ten má 6 543 metrů. Určitě jsem také rád za zimní prvovýstup severní stěnou Monte Pelma v Dolomitech a za tři výstupy na Pamíru v průběhu deseti dní. Je toho hodně, „říká. O adrenalin samozřejmě není nouze. Lyžoval například z výšky 7 000 metrů. „Byl to spíše boj, než lyžování. Po každé otočce jsem se musel zastavit oddechnout a zkusit další. Pokud jsem na něco myslel,

tak jedině na to, abych nespadl. Od výšky cca 6400 jsem si to začal více užívat a ve spodní části jsem byl schopen udělat i několik souvislých a stylových oblouků, „ vzpomíná. Extrémní horolezectví není zrovna bezpěčný sport. Každý, kdo ho podle Adamce provozuje, určitě zažil situaci, kdy bez pověstného kousku štěstí mohlo být hodně zle. „Já jsem podobnou situaci zažil při pádu kamenné laviny, když jsme zachraňovali zraněného horolezce v černohorském pohoří Durmitor. Naštěstí to skončilo dobře. Nicméně zažil jsem pár lavin, pád do ledovcové trhliny, dlouhé pády na laně. Vše naštěstí bez následků. Do hor se nejezdí kvůli krkolomným kouskům. Já hledám v horách pokoru.“

Pauza na rodinu.

Jen jednou Branislav s lezením sekl. „Když se mu postupně rodily dcery. „Uvědomil jsem si, že díky lezení bych mohl promeškat ten nejkrásnější věk svých dětí. Tak jsem to na deset let zabalil a věnoval se práci a rodině. Když odrostly, tak jsem se k horolezectví vrátil. Nebylo to snadné a bez podpory manželky a rodiny by to bylo nemožné, ale povedlo se to,“ oddychl si.

cesty

■ Text: petr holeček

■ foto: profimedia.cz

Paříži, milujeme tě!

Paříž vede na plné čáře. Zatímco v Londýně se podle Wikipedie odehrává 40 známých filmů, v New Yorku 74, tak v Paříži dokonce 104! Takže až svoji holku vezmete do Paříže, určitě s těmihle romantickými informacemi.

Moulin Rouge

Punkový muzikál z roku 2001 je podle mnohých dosud nepřekonaný. Sexy Nicole Kidmanová, sexy Ewan McGregor. Hraje básníka Christiana, který přijíždí do Paříže s touhou poznat bohémský svět. Vydává se na Montmartre, který nejen pro něj představuje nekonečný zdroj inspirace. Nachází lásku v kabaretu Moulin Rouge. Jeho atmosféra je ve filmu vykreslena s bravurou, ale nijak jeho historickou podobu nenabízí. A je v něm vidět moderní rekonstrukce pavilonku-šmajchlkabinetu ve tvaru slona.

Amélie z Montmartru

Tak tady je to už v názvu. Snový film Jeana-Pierra Jeuneta z roku 2001, ve kterém ztvárnila hlavní roli Audrey Tautou, je doslova utkán z pařížské atmosféry. Matku malé Amélie zabila Američanka, která se zabila skokem z katedrály Notre Dam. Když vyrostla, stala se servírkou v malé kavárně u Dvou mlýnů. Ta skutečně existuje – na Montmartru samozřejmě. A její kámoš Lucien pracoval v zelinářství monsieura Collignona na ulici Rue des Trois Frères.

Paříži, miluji tě!

48 hodin v Paříži

Ale dost romantiky. Tohle je krimi jako trám. A Paříž má ve filmu z roku 1988, kde si zahrál Harrison Ford, také velkou roli. Režisér Roman Polanski tu líčí město jako kulisu detektivní zápletky, při které se běhá po střechách, mráz běhá po zádech v bočních uličkách a závodí se na širokých třídách. Původně se film jmenuje Frantic. Manželský pár jede do Paříže na kongres. A zatímco se Ford alias kardiochirurg Richard v hotelu sprchuje, jeho žena zmizí. A tak po ní pátrá. Ve špinavých ulicích... Plných nechápajících frantíků...

Tahle záležitost tu nesmí chybět. Film je složený z osmnácti epizod, jejichž ústředním motivem je láska a francouzská metropole. Každou povídku natočil jiný režisér a každá se odehrává v jiném pařížském obvodu. Každý z režisérů dostal jednu čtvrť a měl natočit krátký film (5-8 minut), jehož ústředním motivem je láska. Původně mělo být povídek dvacet, jako je obvodů. Dvě ale nakonec nebyly do filmu zahrnuty. Hřbitov Père-Lachaise, kde je pochovaný Oscar Wilde, je třeba v patnáctém příběhu. Zjeví se jeho duch a povzbudí muže, aby získal zpět svou zhrzenou milenku.

Poslední Tango v Paříži

Filmová lahůdka, kde se také město objevuje, ale hlavní roli nehraje. Spíš je vykresleno jako ideální kolébka pro páchání sexu a lásky. Rok 1972, Bernardo Bertolucci. V hlavní roli Marlon Brando. Film je považován za první „arthouse-eroticon“, umělecky ztvárněnou pornografii. V době svého vzniku bylo promítání v mnohých státech zakázáno. Větu „Běž, přines máslo!“, která uvozovala dodnes často citovanou scénu análního sexu, zařadil magazín Premiere na 67. příčku ve stovce nejlepších filmových hlášek.

auto

■ Text: petr holeček

■ foto: archiv výrobce

Veselý pacholek

Mini London Look a nezbytné gadgets Chlapi, odhoďte dřeváky, s Mini musíte být styloví. V tomhle autě stále koluje anglická krev, takže se mu musíte chtě nechtě přizpůsobit. Tyhle produkty koupíte v eshopu na www.mini.com. Union Jack kecky

Sportovní modré tenisky z nepromokavého materiálu s detaily ve stylu anglické vlajky. Nosili je i Beatles, je to znak mladých rebelů. Hodí se k jakémukoli ležérnímu oblečení. Určitě se budou hodit na výlety do města, ale i na pařbu s kámošema v přírodě.

The Rolling Stones

Podívejte se na svět přes brýle, které byly v módě ve třicátých a čtyřicátých letech. Obroučky jsou v ležérním retro stylu s potiskem vlajky na vnitřní straně a nezbytným logem Mini. Šedá skla brání před sluncem spolehlivě.

Anglický bulldog

To autíčko vypadá úsměvně. Stojím na červené a holky z vedlejšího auta se na mě roztomile culí. Pak šlápnu na pedál a jsem v tahu. Armáda 184 koní se s romantikou nemaže.

ovinku ve flotile Mini jsme měli možnost testovat celý týden. Tak jsme malého Coopera S Coupé vytáhli na různé silnice a do různých situací. Je to sporťák pro dva a právě proto bylo o zábavu postaráno.

Jedeme do centra

Testované Coupé S od Mini je za 750 tisíc korun. Díky zkosené střeše ve tvaru helmy

a zářivé červené jsme kdekoli středem pozornosti. A když jí nemáme, necháme zachrochtat dvojitý výfuk a strháváme ji na sebe. Projíždíme Václavákem – když stylově, tak stylově. Cizinky se otáčí, ani u nich v Anglii nemá tohle coupé každý milovník značky. Auto je o dva cenťáky nižší, než klasické Mini. Díky 135 kilowattům pod kapotou čtyřválce s turbem a muší váze 1,2 tuny působí tělem i duší jako sporťák. Ve sportovně tvarované sedačce sedí i stokilový pořízek jako ukovaný a ačkoli se toho řidič bál – 197 centimetrů výšky není žádný problém. Sedačku vrazil dozadu, ale ještě s rezervou. Na červenou vysoko na semaforu moc vidět není, výhled je jako z tanku. Ale koho to zajímá, z bočních okének na hezké holky na chodníku vidíme dobře. Jediné, co lze malému Coupé vytknout, je nastavení pružin a tlumičů. Ve městě je to

USB disk je ukrytý v psovi. Tedy v nejznámějším anglickém psovi – buldogovi. Je to dobrý ochránce, takže pohotově uloží a bude hlídat nahaté fotky vaší holky. Kdykoliv si ho můžete připoutat na vodítko a pověsit na krk.

Stylovej kabát

Předpověď hlásí déšť, ale vám to může být jedno. Máte na sobě nepromokavý plášť do deště a navíc v konzervativním, anglickém a elegantním stylu. Je ideální na sport, i pro výpravy za nočním životem. Může být lesklý nebo černý s laserem gravírovaným logem Mini.

Deštník, co řadí

Až přijde pravé aprílové počasí, buďte připraveni. Mini deštník má kovovou rukojeť ve tvaru řadicí páky. Stačí pak už jen zařadit a můžete vyrazit na párty s kamarády. Trochu úchylárna.

tvrďák. Až moc. Pár retardérů a kanálů a z mlíka, co si vezete v kufru, je máslo. Klepe to hodně. Jedna holka říká, že „jako vejtřaska“.

vystoupili do h**na. S městem si tenhle pacholek opravdu umí tykat, výrobce nelže.

Jedeme na Vysočinu

Jedeme na nákup

Mini Cooper Coupé S prodávají jako zábavné auto do města. Trochu si to protiřečí, protože jeho pravou sílu v městském provozu a padesátce nevychutnáme, navíc je podvozek opravdu tvrdý. Spotřeba se ve městě navíc blíží osmi litrům na sto. Lámeme si hlavu, pro koho to auto vlastně je. Tak ho bereme i na běžnou akci, jako nákup kartonu mlíka do kafe, basu piv a nějaké poživatiny. Ačkoli se Coupé zdá titěrné, skrývá kufr s objemem 280 litrů. Pohodlně sem naskládáte vše, co potřebujete na týden. A zavíracím průvlakem za sedačkami můžete sledovat, zda se vám lahváče cestou domů nerozsypaly. Ve městě krásně parkujeme, parkovací asistent na displeji obřího budíku uprostřed palubní desky při couvání ukazuje, kolik je místa za námi. V interiéru jsou před spolujezdcem dvě schránky, přičemž jedna z nich je prý tajná. Opravdu, nenašli jsme ji. Auto má systém start/stop, takže se na semaforu vypíná motor. Když zmáčkneme spojku, rychle naskočí. Tento

A konečně výlet. Nejdřív po okreskách. Sportovní režim laškovně nutí výfuk prskat při zrychlení, takže se za námi vedle holek otáčí už i hluchoněmí. Šestistupňová převodovka šlape a zadní křídlo se automaticky otevírá kvůli přítlaku, protože překračujeme osmdesátku. To jen potěší. Auto je mrštné a opravdu rychlé, radost předjíždět a používat skvělé brzdy. Jedeme na zimácích, takže přilnavost k vozovce není úplně stoprocentní, ale i tak je v zatáčkách auto přikované a zbytečně se nepředbíhá zadek s předkem a obráceně. Spotřeba se drží v etických mezích, ale i tak při sportovní jízdě umí spolknout až devět litrů. Mini Coupé S s námi srůstá. Řízení je tužší, k tomu tužší podvozek a volant musíme svírat pevně, jinak si udělá, co se mu zamane. Zvyknout si musíme na výhled dozadu. Provoz za sebou sledujeme jen na několika centimetrech, ale stejně – kdekomu ujedete.

Verdikt

Auto má zrychlení z nuly na sto za 6,9 vteřiny – informace pro toho, kdo rád malé svižné sporťáky. Auto má tři držáky na pití – pro toho, kdo zase rád vozí holky. A že jich s Mini Cooper Coupé S bude dost.

systém se ale vypne, když je venku teplota nižší, než tři stupně. Mini se umí přes bluetooth spárovat s telefonem, takže pohodlně tlačítkem na volantu spustíme handsfree. Palubní počítač ovládáme i joystickem před ruční brzdou. Vyhřívané sedačky hýčkají slečny a dveře svítí pod nohy, abychom ne-

inzerce

přím

o do

men only

první unisexový magazín listopad 2011 zdarma

women men první unisexový magazín červen 2011 zdarma

only

první unisexový magazín červenec 2011 zdarma

women men první unisexový magazín prosinec 2011 zdarma

only

Vyzpovídali jsme slečny, které jsou drsnější než většina kluků

Nevyděláváte dost? Koukněte s námi pod ruce slavným penězokazcům

My jsme Vánoce

Profík nás naučil pár barmanských fíglů, které vám zpestří letní mejdany

Na vlastní kůži jsme si zkusili práci mlíkařů. Od dojení po prodej

Justin Timberlake

Rozhovor o herectví, střílení a strachu z umírání

Z druhé strany časopisu si užijte čtení pro ženy

Alice Nellis

v Bohnicích

Dva magazíny v jednom

Z druhé strany časopisu si užijte čtení pro ženy

O šíleném mototripu skrze drsné pouště a hory

Pohybem do klidu

Dva magazíny v jednom

Zdolal jsem Jižní Ameriku na motorce

Dva magazíny v jednom

Slovenská Slávica

Z druhé strany si užijte čtení pro mladé muže

Proč jsou v kurzu podivíni a lůzři?

only

první unisexový magazín květen 2011 zdarma

první unisexový magazín duben 2011 zdarma

only

Jógou proti stresu v práci Jednoduché cviky, které zvládnete i v kanceláři

Tasemnice, sedativa nebo sperma? Zmapovali jsme obskurní diety, kterým jsme kdysi věřili.

Dva magazíny v jednom

women Jak se pečou seriály?

Partnerská jóga

Ze zákulisí továren na mýdlové opery

Přehled jogínských pozic, které uvolní mysl a posílí váš vztah.

Na vlastní kůži jsme zkusili tisíce let staré cvičení Qi Gong. Našli jsme klid a mír?

Šprti jsou sexy Zuzana Smatanová

Opravdu blbé diety

Zkusili jsme si, co všechno lze prodat na blešáku

Jak vnímá svátky prodavač kaprů, stromků anebo výrobce ozdobiček

Večírky budou stylové

Vemena, sýry, smrad & zima

hrán

women men první unisexový magazín září 2011 zdarma

Porno, roury, plavky a prošlý sušenky

Drsný holky

Prachy přes kopírku

only

první unisexový magazín červen 2011 zdarma

vaší sc

Kryštof Hádek Herectvím se opravdu živit nemusím

Z druhé strany časopisu si užijte čtení pro muže

Troufá si tvrdit, že Slováci jsou v hudbě odvážnější než my Češi. Proč si to myslí?

Z druhé strany časopisu si užijte čtení pro ženy

Iva Pazderková Proč nenávidím ženy, které jsou mi sympatické

Dva magazíny v jednom

Z druhé strany si užijte čtení pro mladé muže

Dva magazíny v jednom

Cˇ lovek ˇ velkomestský ˇ Více než polovina lidstva žije ve městech. Co nás všechny spojuje?

Zd druhé ruhé hé strany t časopisu si užijte čtení pro ženy

Tonya Graves „S Amerikou už mi dejte pokoj!“

ChCete dostávat magazín men/Women only přímo do vaší sChránky?

předplaťte si ho a zaplatíte jen za doručení. ROčNí PřEDPlatNé (10 číSEl) za 99 kč. PůlROčNí PřEDPlatNé (5 číSEl) za 49 kč. Předplatné objednávejte na čísle 225 985 225 nebo 777 333 370 či písemně na send@send.cz

Objednávky přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, Ve Žlíbku 1800/77, 193 00 Praha 9, Horní Počernice, www.send.cz.

Dva magazíny v jednom

Z druhé strany si užijte čtení pro mladé muže

auto

■ Text: Petr Holeček

■ foto: archiv výrobců, Profimedia.cz

Boj s piráty Trpišovský, Lacina, Duda. Trojlístek silničních pirátů, které nechcete na silnici potkat. Jeden vám zabrzdí před čumákem, druhý vytlačí z dálnice a třetí zbije. Natočte si je.

FULLHDGPSCAM1 www.onboard.cz

Tohle je pecka. Nejlepší kamery umí kromě obrazu a zvuku zaznamenat také vaší polohu ve formě GPS souřadnic a také, jak rychle jedete. Tento kousek má HD rozlišení 1920 x 1080, nahrává ve smyčce, má USB čtečku a zmíněný GPS přijímač zaznamenává polohu a rychlost do Google Maps. Součástí je dálkové ovládání. Infračervený laserový ukazatel zaměřuje správný úhel záběru. Pokud nechcete, aby kamera zaznamenávala, co si povídáte v autě, lze tlačítkem vypnout mikrofon.

Pozor na šunty

rovozovatelé obchodů s elektronikou hlásí zvýšený zájem o palubní kamery, které můžete upevnit na přední sklo, pod zpětné zrcátko nebo na palubku rovnou a zaznamenávat si cestu. Slušní řidiči se totiž po extempore

silničních pirátů začínají bránit. Záznam incidentu jim pak případně pomůže vyhrát soud. Navíc můžete pomoci nějakého bezohledného grázla naprášit a přistřihnout mu křídla. Jaké teď frčí palubní kamery, kde je seženete a kolik stojí?

MV HD DVR www.prijimace.cz

Tenhle kousek je z levnější kategorie. Ale poslouží dobře. Jeho výhodou je malá velikost. Přehledné menu kamery umožňuje nastavit různé parametry a režimy snímání. Záznam z kamery se ukládá na paměťovou kartu SD/MMC a nahraná data lze následně jednoduše zkopírovat do počítače. Časová smyčka nechybí, staré záznamy se mažou. Rozlišení je nižší než u dražších kousků.

Na českém trhu je kamer do auta víc. Všechny fungují víceméně podobně a vesměs pocházejí z Asie. Některé jsou stejné typy, ale mají rozdílné názvy, protože je montují různé firmy v licenci. Dejte pozor na rozdíly v ceně! Existují i sety kamer, kdy jedna snímá dění před autem, druhá v interiéru a další za autem. Otravné je, že většina kamerek je nabíjena z 12V zásuvky, takže se vám na palubce motají kabely.

Hutermann HDVR5985HR www.hutermann.cz

Patří ke špičce mezi palubními kamerami. Má rozlišení až 1440x1080, mikrofon, otočný displej a záznam obrazu a zvuku na SD kartu. Kamera nahrává dění před automobilem ve smyčce stále dokola. Možnost aktivování detekce pohybu, záznam se potom ukládá pouze pokud je před kamerou pohyb. Záznam se spustí automaticky po nastartování, po vypnutí zapalování se záznam uloží a kamera vypne.

dvĚ povídky,

jedno téma, dvě pohlaví, dva pohledy

ropletené prsty žen v televizním studiu – každá měla ty své ve vlasech té druhé. Asistent režie by býval musel odložit kabelku, aby je od sebe dokázal odtrhnout, a tak raději odešel do bufetu. „To že jste si změnila příjmení a používáte ho nyní bez přechýlení ženské koncovky –ová, z vás ještě nečiní plnotučnou následovkyni hrdých sufražetek! Já jsem si – a tím vás dostanu: změnila na mužské i křestní jméno – už žádná Jiřina! Jak ponižující! Od zítřka budu hrdá – Jiří! Ha!“ juchala manželka

Rivalita a naopak

politika a bez ohledu na možnosti televizních kamer, přešla z jednoho studia do druhého. Tam právě probíhala genderově zcela pochybená soutěž ve vaření. Účastnily se jí toliko ženy – a rozhodovali v ní toliko muži! Ale jaké ženy! – Populární zpěvačka schopná vypít neskutečné množství etylalkoholu. Pornoherečka známá z pornofilmů. A obyčejná ovčanka hýkající blahem, s kým že se to tady mohla setkat. Soutěžily v klohnění španělských ptáčku. Což šovinistickým moderátorům skýtalo odvážnou možnost vtipkovat. Převážně s pornoherečkou. Pro intelektuály zase přihodili decentní fórky na ptačí notu s bývalou slavicí. Jen ovčanka ostrouhala – kdykoli promluvila dostala přes držku hadrem z dřezu. Až si před kamerou připadala jako doma. Hurá. Její manžel na to koukal v hospodě: „Vidíte, já se, sakra, uměl oženit!“ Hurá. Právě v ten okamžik vtrhly do studia milenka a manželka zodpovědných politiků a ztuhly děsem. „Ženy nebudou soutěžit v posluhování!“ zařvala milenka. „Samice jsou rovny samcům!“ souhlasila manželka. „Chlapi mají lepší penis…“ odvážila se pornoherečka ale dostala přes hubu hadrem, který milenka vytrhla šovinistovi. Ten druhý, když to viděl, odešel do bufetu za asistentem režie obdivovat jeho kabelku. Čímž bojovali za práva mužů. Zpěvačka se postavila nad pornoherečku

a přidala se na stranu politických šlapek: „Neznám samce, který by dokázal vypít to co já!“ „Myslí etylalkohol,“ upřesnil zbylý šovinista a taky odešel. Jediný, kdo tu houstnoucí atmosféru vydržel, byl kameraman. Dostal totiž infarkt a ze sedátka u kamery ho sundala až uklízečka. Znuděně nahlásila nález mrtvoly odborům. Ty na jeho počest zakvičely a pojmenovaly po něm kuřácký koutek v podzemních garážích. Prezident se ten večer díval do zrcadla: „Lituju ty ubožáky, ale opravdu nemohu být zvolen potřetí!“ posteskl si a pomyslel na to, že volný trh má vždycky pravdu a možnost, že by se dostal do rukou gaunerů, vůbec, ale vůbec, neexistuje. Hurá. Tři ženy stojící nad čtvrtou se objaly. „Mám sušáka…“ vzdychla zpěvačka a poodešla ke dřezu a celý ho vypila. „Kašlem na rivalitu!“ vykřikla manželka. „Nandáme to samcům!“ přidala se milenka. „Kterým…?“ hlesla pornoherečka. „Du domů…“ řekla ovčanka, „starej přijde nalitej a bude mít hlad.“ „Di třeba do prdele!“ rozloučily se s obyčejnou ženou neobyčejné. Hurá. na téma

Ženská rivalita napsal

Pavel Göbl ilustrace zuzana raich lová