LM - newsletter - 3/2015

Vydařená předehra 14. Lípy Musicy strana 3

Zahájení s trubkou strana 4

Jak tančí královský nástroj

mezinárodní hudební festival

strana 6

17. září – 21. listopadu 2015 Zveme vás do Filipova strana 10

festivalový zpravodaj

3 / 2015

Soutěžte s námi o vstupenky strana 18

Soutěž

|2

Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, mezinárodní hudební festival 17. září – 21. listopadu

2015

tošním roce odstartuje úvodní týden soustředěný víceméně do srdce festivalu – města Česká Lípa. Připravili jsme pro vás rozhovor s hlavním protagonistou zahajovacího koncertu – trumpetistou Markem Zvolánkem, věnovat se budeme letošnímu hudebně-tanečnímu projektu s varhaníkem Jaroslavem Tůmou, i přesahu do světa world music s irským fiddlerem Petem Cooperem.

nabídou i netradiční projekt v podobě promítání legendárního němého filmu Utrpení Panny orleánské s živou hudbou a o vstupenky právě na tento večer si s námi můžete i zasoutěžit.

Na výlet vás tentokrát vezmeme do Filipova u Rumburku, kam se festival opět po dvou letech vrací se sólovým recitálem našeho předního houslisty Josefa Špačka. První festivalové dny

Za festivalový tým

Předprodej vstupenek

Na koncerty v České Lípě se slevou

Předprodej vstupenek na letošní 14. ročník festivalu probíhá ve festivalové kanceláři (Klášterní 464/11, Česká Lípa), on-line na www.lipamusica.cz a také nově ve vybraných koncertních místech. Bližší informace najdete zde. Připomínáme, že nově je pro vás na naší pobočce umožněna i platba platební kartou a otevírací doba ve festivalové kanceláři bude od září opět každý všední den od 15 do 18 hodin.

V prodeji jsou stále volné vstupenky na většinu koncertů, výběr se však zužuje, proto doporučujeme, abyste svůj nákup nenechávali na poslední chvíli!

Pro všechny obyvatele České Lípy a okolí jsme připravili zcela mimořádnou nabídku. Speciální balíček koncertů, které se v září uskuteční v bazilice Všech svatých v České Lípě, je možné nyní zakoupit se slevou až 20%. Vybírat můžete ze dvou variant. Plný českolipský pas v hodnotě 600,- Kč, který zahrnuje vstupenku na zahajovací koncert, kinokoncert Utrpení Panny orleánské a projekt O víře, naději a lásce, aneb královský nástroj tančí. Anebo verzi bez zahajovacího koncertu za 350 Kč.

Více informací najdete zde.

Utrpení Panny orleánské pro milovníky filmu se slevou

v pátek 21. srpna jsme předznamenali letošní ročník festivalu výjimečným prologem na saském hradě Oybin a troufáme si říci, že pokud odhlédneme od fyzické námahy při výstupu, kterou možná někdo podcenil či nečekal, jednalo se o neobyčejný večer díky spojení úchvatného prostředí a krásné hudby. Ostatně tento koncert, jež v podstatě odstartoval pomyslný festivalový advent, si připomeneme na stránkách nového zpravodaje reflexí i na fotografiích.

Za několik dní však již vypuknou tradiční festivalové hody, které i v le-

Přejeme Vám příjemné „mezifestivalové“ dny a těšíme se na setkání s vámi na dalších letošních koncertech!

Lucie Johanovská

aktuality Festivalový zpravodaj vydává MHF Lípa Musica, Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa Redakce: Ing. Lucie Johanovská, marketing a PR, lucie.johanovska@lipamusica.cz, tel.: + 420 608 823 973 grafické zpracování: DÍLNA.org foto: archiv festivalu, Lukáš Pelech Atelier www.lipamusica.cz www.facebook.com/lipamusica

zpět na obsah

Ve spolupráci s Klubem přátel filmu Česká Lípa nabízíme všem jeho členům možnost navštívit promítání tohoto legendárního němého filmu s živou hudbou v provedení Orchestru BERG za cenu 100,- Kč. Tuto zvýhodněnou nabídku bude možné využít po předpložení členského průkazu či případně zvláštního letáku, který u této příležitosti vydáváme.

pokračování

|3

Vydařená předehra Lípy Musicy V pátek 21. srpna předznamenal blížící se 14. ročník MHF Lípa Musica netradiční prolog. V prostředí unikátní zříceniny klášterního kostela na saském hradě Oybin vystoupil ženský vokální ansámbl Tiburtina posílený o jeden mužský hlas a zcela zaplněné chrámové prostory pod širým nebem rozezpíval středověkou liturgickou hudbou.

Dvěstěpadesátka českých i německých posluchačů, která se o letním večeru vypravila po desítkách schodů a příkré skalní cestě na temeno mohutné stolové hory vypínající se nad malebnou příhraniční obcí Oybin, své fyzické námahy jistě nelitovala. Pro ty, jež tuto významnou a zcela ojedinělou památku dosud neznali, připravil festival mimořádný zážitek už jen vlastním prostorem. Více zcestovalé pak čekal neobyčejně stylový kulturní zážitek propojením místa a historicky příslušející hudby.

Oybinský kostel postavený ve stylu pražské školy Petra Parléře v době, kdy místní hrad ovládal Karel IV., král český i ně-

zpět na obsah

mecký a císař římský, zaplnila Tiburtina autentickou interpretací Messe de Nostre Dame z dílny Guillauma de Machauta.

Tento skladatel a básník francouzského původu působil mimo jiné i jako sekretář Karlova otce Jana Lucemburského, a tak není vyloučeno, že i on na oybinském panstí pobýval. Program koncertu doslova ušitý na míru lokalitě dotvořily navíc středověké duchovní zpěvy, jejichž společným jmenovatelem byla úcta k Panně Marii. Náročné vokální skladby provedla Tiburtina s umem a grácií sobě vlastní a přichystala posluchačům takřka kontemplativně sugestivní chvíle pod nebeskou bání plnou zářivých hvězd. I počasí festivalové předehře přálo a vlahý večer

publikum odměnilo dlouhotrvajícím potleskem.

Neobyčejný koncert zapůsobil jako hudebně meditativní preludium zahajující pomyslný festivalový advent, tedy očekávání příchodu vlastního 14. ročníku festivalu, který naplno vypukne 17. září.

A pro ty, kteří letošní prolog propásli, máme dobrou zprávu. Lípa Musica připravuje pro příští rok návrat do Oybinu s hudební poctou samotnému Karlu IV., od jehož narození uplyne napřesrok rovných 700 let.

pokračování

|4

Marek Zvolánek: Od dětství jsem chtěl být Maurice André Pro letošní slavnostní zahajovací koncert padla volba na sólovou trubku, nástroj, který již svými zvukovými možnostmi ke slavnostním příležitostem jednoznačně patří. Trubky se v letošním roce ujme umělec, jenž není pozornému festivalovému návštěníkovi neznámý, a to Marek Zvolánek, sólista, komorní i orchestrální hráč, který patří k nejvýznamnějším trumpetistům současné generace českých umělců. Zvolánka doprovodí těleso, jež se s úspěchem zhostilo zahájení i v loňském roce, a to Filharmonie Hradec Králové, kterou bude tentokrát řídit její šéfdirigent Andreas Sebastian Weiser. K pomyslnému festivalovému mikrofonu jsme však přizvali trumpetistu Marka Zvolánka…

Na festivalu Lípa Musica nevystupujete poprvé. Vzpomenete si ještě na svůj festivalový debut spolu s Venti diversi v roce 2009?

Ano, jistě. Kostelík v Jezvé plný posluchačů a milí lidé. To už je šest let? ...letí to.

Pamatuji si to však velmi dobře.

V letošním roce se na festivalu představíte v roli sólisty zahajovacího koncertu za doprovodu Filharmonie Hradec Králové. Už jste v minulosti s tímto tělesem vystupoval. Jak se na tento koncert těšíte?

Být sólistou na Vašem festivalu je pro mě velkou poctou, tím spíš, že se jedná o koncert zahajovací. Filharmonie Hradec Králové je na špici českých orchestrů a těším se moc i na poslech Dvořákovy symfonie v druhé půlce koncertu.

Uvedete líbivý Hummelův Koncert pro trubku a orchestr E dur. Jaký vztah máte k tomuto dílu?

Když jsem byl na začátku své dlouhé hudební kariéry, dostal jsem tehdy od svého strýce z Kanady nahrávku mladého

zpět na obsah

amerického trubače snědé pleti. Jednalo se tehdy o trumpetistu mně neznámého jména – Wyntona Marsalise. Měl jsem možnost slyšet jeho podání Haydnova a Hummelova trumpetového koncertu.

Bylo mi v té době deset let a raději jsem hrál fotbal a moc světových trumpetistů jsem neznal. Ta kazeta s Marsalisem mě však den ode dne více motivovala a lehce nutila to také zahrát jako on, zkusit to.

Když na to teď vzpomínám, fascinuje, jaké to bylo slyšet Hummela poprvé. Hummelův koncert se mi zdál rok od roku krásnější a dodnes patří k jednomu z mých nejoblíbenějších.

Za svou kariéru jste vystupoval sólově s řadou předních orchestrů, jako sólotrumpetista působíte u Rozhlasových i Pražských symfoniků a současně se věnujete i komorní hře. Která z těchto oblastí je Vám nejbližší a nejvíce Vás obohacuje?

V dětství jsem chtěl být popelářem. To mě však po čase (naštěstí) přešlo a měl jsem jiný sen a vzor. Chtěl jsem být

„Maurice André“ - vynikající francouzský trumpetista. Cesta k sólové dráze začala však klasicky hrou v orchestru, symfonická hudba mi velmi imponovala.

Po pár letech se začaly objevovat nabídky na sólové koncerty a tak jsem se začal věnovat i sólové hře. Po pravdě řečeno je kombinace sólové a orchestrální hry docela obtížná. Jsou to dva různé světy, dva nátisky, dva tóny, způsoby hry atd...

Ale snažím se. Mám s kolegy, které jsem pečlivě vybral, žesťový soubor Czech Brass a to je teď můj miláček. Hrajeme svobodně, co se nám líbí a baví nás to. Členové souboru jsou špičkoví sólisté, kteří však v Czech Brassu musí krotit svá ega ve prospěch celku. Děláme to ale moc rádi.

Od roku 2006 jste členem prestižního souboru Ten of the Best, který je složen z deseti trumpetistů vybraných z celého světa. V jaké konkurenci jste uspěl a kde s tímto souborem vystupujete?

Jazz versus klasika, rock versus pop, funky a další styly. To je pro mě velice

pokračování

|5

Podívejte se na ukázku: Johann Nepomuk Hummel: Koncert pro trubku a orchestr Es dur VIDEO ZDE

edukativní Ten of the Best je půl na půl.

Zastoupení jak klasických tak i jazzových trumpetistů. Musíte umět trochu ode všeho. A pokud to neumíte, tak se to musíte rychle naučit. Hrajeme často, asi tak třicet koncertů do roka. Každý hráč je z jiného koutu světa... pamatuji si, že šéf Ten of The Best mě slyšel hrát v pražském Rudolfinu a poté asi půl roku na to mě pozval na turné po Rakousku a Itálii.

Zatím jsem stále členem souboru a jsem šťastný.

Marek Zvolánek

Čtvrtek, 17. Září 2015 - 19:00 Klášterní bazilika Všech svatých Marek Zvolánek – trubka Filharmonie Hradec Králové Andreas Sebastian Weiser – dirigent Program: J. N. Hummel: Koncert pro trubku Es dur A. Dvořák: Symfonie č. 8 G dur cena vstupenky: 350,- Kč

Vstupenky můžete zakoupit zde. zpět na obsah

Marek Zvolánek se narodil v roce 1974 v Praze. Na trubku začal hrát v sedmi letech v Hudební škole hlavního města Prahy. Jeho studia pokračovala na konzervatoři ve třídě profesora Antonína Vaigla. Již během studií na sebe začal upozorňovat svými uspěchy a tak se rozhodl své dosavadní vzdělání začít rozšiřovat u známých evropských kapacit, Hanse Ganche, profesora Salzburského Mozartea, a Konradina Grotha z Berlínské hudební akademie.

Již v 18 letech se stal členem Česke filharmonie, kterou v té době řídil Václav Neumann. Jako sólista opakovaně vystupoval na tak významných pódiích, uznávaných i v mezinárodním měřítku,jako jsou například festivaly Pražské jaro,Smetanova Litomyšl,Janáčkův máj a účinkoval s orchestry Prague Symphony Orchestra, Prague Chamber Orchestra, Suk Chamber Orchestra, Czech Philharmonic Chamber Orchestra, Prague Radio Symphony Orchestra, Philharmony Orchestra Hradec Králové, Philharmony Orchesta Bohuslav Martinů, Moravian Philharmonic

Vaší doménou je i filmová hudba a na svém kontě máte více než 250 projektů. Čeho si v této oblasti nejvíce ceníte?

Filmové hudbě, přesněji řečeno práci v Hudebním studiu Smečky se věnuji od osmnácti let. Mnoho produkcí od Hollywoodu k Bollywoodu znám osobně a vždy se do Prahy rádi vrací. Studio má vysokou úroveň, jsme taková levnější verze studia Abbey Road v Londýně.

Hudební studio Smečky dostává velmi

často ve světě ceny za zvuk, což možná málokdo u nás ví. Například letos získal náš zvukař Jan Holzner cenu Grammy.

Olomouc, Talich Chamber Orchestra, Neue Lausitzer Philharmonie a další.

Od roku 2006 je členem prestižního souboru Ten of the Best ,který je složen z deseti trumpetistů vybraných z celého světa. V roce 2004 vedl masterclass v japonské Osace a v tomtéž roce byl do rozhlasové sítě Euroradia EBU uveden přímý přenos jeho Vánočního koncertu. Podílel se na řadě CD, z nichž za všechny jmenujme alespoň nahrávku Braniborského koncertu číslo 2 z roku 1997 pro americkou společnost Crystal Records. Nebo CD z roku 2002, které natočil se souborem Prague Brass Soloist, jehož členem byl od roku 1997.

Jeho sólovou činnost reprezentuje deska barokních koncertů z roku 2003, vydanou firmou Cube Bohemia, v jejichž klasickém labelu je toto CD nejprodávanější. Jsou na něm zastoupeny skladby M. Haydna, F. X. Richtera. („Vše vytváří téměř dokonalou scenérii pro mimořádný posluchačský zážitek i v celosvětovém srovnání......“)(„myslím, že CD barokních koncertů M. Zvolánka má velkou šanci zasáhnout do hudebního povědomí i v mezinárodním rozsahu....“) Harmonie leden 2007. V roce

1998 začal být zván Hudebním studiem Smečky k natáčení filmové hudby, dokumentů a poslední dobou také hudby k počítačovým hrám. Do této chvíle se jedná o asi 250 filmů nebo seriálů po celém světě. Často se jedná o velice známé produkce (Georg Lucas, David Lynch, Roman Polanski, Tom Cruise, Silvester Stallone, Rachel Portman, Elmer Bernstain, Carl Davis a mnoho dalších). V současné době působí Marek Zvolánek jako solotrumpetista v Prague Radio Symphony Orchestra a Prague Symphony Orchestra.

Jaké jsou Vaše umělecké plány a ambice do budoucna?

Rád bych využil své zkušenosti v budoucnu v podobě pedagogické činnosti, ale uvidíme... Hlavně bych byl rád šťastný a veselý jako doposud.

pokračování

|6

Jak tančí královský nástroj aneb každý si odnese, co unese Varhanní koncerty nesmí v nabídce festivalu Lípa Musica chybět. Pro letošní rok jsme se rozhodli ozvláštnit toto nástrojové obsazení o taneční improvizaci. V pondělí 21. září tak v českolipské bazilice Všech svatých nabídneme projekt „O víře, naději a lásce aneb Královský nástroj tančí“ spojující hudbu a tanec.

Ten se zabývá třemi základními atributy křesťanské tradice v moudrostech biblických a antických textů.

Barokní varhanní skladby využívá Adéla Srncová pro vlastní choreografii s využitím prvků taneční improvizace. Královský nástroj rozehraje náš přední varhaník Jaroslav Tůma, s nímž jsme pro vás připravili rozhovor.

Na festivalu Lípa Musica jste se již v průběhu jeho historie několikráte představil.

Zůstaly Vám v paměti nějaké vzpomínky např. na vystoupení s L. Séquardtovou v Novém Oldřichově či Váš recitál v českolipské bazilice v roce 2005?

V Novém Oldřichově jsem měl velkou radost z ochoty pořadatelů zajistit mi kalkanty, kteří šlapali při koncertě měchy.

Motor na vhánění vzduchu tam sice je, ale nožní pohon má daleko umělečtější parametry, zajišťuje jemné změny tlaku vzduchu, které ozvláštňují hru a činí ji plastičtější. Motor byl ostatně také příliš hlučný....

I v letošním roce rozehrajete varhany v bazilice Všech svatých v České Lípě.

Nástroj znáte již z minulosti a současně jste si jej i letos dopředu vyzkoušel.

Jaké varhany Česká Lípa nabízí?

Nástroj varhanáře Fellera v českolipské bazilice je velmi kvalitní, má překrásný zvuk. Stylově míří k hebkému a vláčnému zvukovému ideálu doby romantismu, i když rejstříková dispozice je spíše tra-

zpět na obsah

diční, jakoby barokní. Velkým problémem pro varhaníky bývá tamní nedostatečný rozsah pedálu. Vybral jsem hudbu, která dá vyniknout přednostem nástroje a zároveň nebude zapřičiňovat nějaké nepřekonatelné, např. technické obtíže pro moji hru.

V letošním roce se představíte v programu možná trochu neobvyklém, a to i pro chrámové prostředí, a sice ve spolupráci s tanečnicí Adélou Srncovou. Jak se Vaše spolupráce zrodila?

Začínali jsme spolu u cembala, kdy Adéla zatančila na hudbu Sonáty Bohuslava Martinů. Jednalo se o číslo v rámci programu Černého divadla, které v roce 1951 založil její otec Jiří Srnec a projezdil s ním s ohromnými úspěchy celý svět.

Napadlo nás, že spolupráce by byla možná i s hudbou varhanní. Konkrétním popudem k celovečerním programům byla nabídka k trojitému vystoupení na festivalu Mixtur im Bass v Německu před dvěma lety. Od té doby jsme spolu vystupovali nejen na řadě dalších koncertů

v Německu, ale i u nás a také v Estonsku.

Někdy v sálech, většinou však v kostelích, a to protestantských i katolických. Pokud se někdo někdy v kostele díval zprvu nedůvěřivě na záměr tancovat před oltářem, pak po vystoupeních byly veškeré reakce nadšené. Myslím, že párový tanec by nebyl tak vhodný, sólové vyjádření obsahu hudby je daleko niternější.

Váš program nese titul „O víře, naději a lásce“, dotýká se tedy atributů křesťanské tradice, které jsou současně základními životními tématy. Jak je uchopujete prostřednictvím hudby a tance?

Každý z našich programů je vlastně premiérový, protože se snažím vytvořit vždy jedinečnou dramaturgii výběrem co nejvhodnějších skladeb pro dané varhany. Adéla Srncová pak na slyšenou hudbu improvizuje, což znamená překvapení zejména pro odborníky - tanečníky, kteří ani nechtějí věřit, že svůj výstup opravdu nemá do posledního pohybu po choreografické stránce předem připravený.

pokračování

|7

Podívejte se na ukázku: Jaroslav Tůma představil svůj projekt v pořadu Terra Musica České televize: VIDEO ZDE

Pondělí, 21. Září 2015 - 19:00 Klášterní bazilika Všech svatých Jaroslav Tůma - varhany Adéla Srncová - taneční improvizace Program: Mendelssohn-Bartholdy Alain Eben Slavický Janáček Bach Martinů Guridi ad.

zpět na obsah

Styčným bodem programů je osa v podobě antických citátů, které mají posluchači ve svých programech. Ty představují klíč k uchopení smyslu našeho konání. Ty jsou ovšem také pokaždé trochu jinak vybrány a řazeny.

V čem vidíte hlavní význam Vaší umělecké výpovědi? O co by návštěvníci Vašeho vystoupení měli odcházet obohaceni?

Jak pravil pan profesor Radovan Lukav-

Jaroslav Tůma Jaroslav Tůma vystudoval Pražskou konzervatoř u Jaroslava Vodrážky a AMU, kde se u Milana Šlechty a Zuzany Růžičkové věnoval hře na varhany a cembalo. Záhy se stal laureátem celé řady mezinárodních soutěží, jichž se od konce 70. let účastnil. Následná koncertní kariéra jej zavedla do většiny evropských zemí, do USA, Kanady, Japonska, Mongolska, Singapuru či Jihoafrické republiky. Z hudebních počinů je třeba připomenout jedenadvacet koncertních programů z let 1990-1993, během kterých uvedl kompletní Bachovo varhanní dílo. Věnoval se ale i dalším bachovským cyklům, které interpretoval na varhany, cembalo nebo klavichord. Často ale uvádí i pozdější hudbu českých skladatelů J. Kličky, B. A. Wiedermanna či Petra Ebena. Převážně sólově Jaroslav Tůma nahrál na padesát nosičů. Z nich stojí za připomenutí mimo jiné řada Historické varhany Čech zachycující autentický zvuk vzácných varhan od renesance až po začátek 20. století. Z dalších nahrávacích počinů stojí za připomenutí třicet šest

ský: „Každý si odnese, co unese“. Na začátku jsem měl trochu strach, že vizuální složka by mohla někdy upozadit vnímání zvuku, ukazuje se však, že opak je pravdou. Obojí se vzájemně nejen dobře doplňuje, ale dokonce umocňuje. Paralelně s Vírou, nadějí a láskou uskutečňujeme i další projekty, např. hudebně-taneční představení podle románu Thomase Manna Vyvolený. V onom případě však spolupracujeme ještě s dalšími čtyřmi

fug pro pianoforte Antonína Rejchy, Eklogy Václava Jana Tomáška, varhanní sonáty Paula Hindemitha nebo varhanní improvizace na témata Bedřicha Smetany pořízené na významných nástrojích v Čechách pod názvem Moje Vlast. Mimo rozsáhlé koncertní aktivity se Jaroslav Tůma věnuje též hudbě filmové a neopomíná své zkušenosti předávat dalším generacím, neboť je docentem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze a častým členem porot mezinárodních varhanních soutěží.

Adéla Srncová

Adéla Srncová pochází z umělecké rodiny, její otec je zakladatelem Černého divadla, matka je tanečnicí a zpěvačkou. Od dětství navštěvovala hodiny baletu v přípravce Národního divadla Praha, kde tančila v dětských rolích baletů. V roce 2007 úspěšně absolvovala Taneční konzervatoř hl. m. Prahy.

Během studií účinkovala v mnohých představeních, v souboru Bohemia Balet tančila v programech předních českých choreografů Jiřího Kyliána, Jana Kodeta nebo Libora Vaculíka. V roce

muzikanty. Navíc improvizujeme úplně všichni, což je neuvěřitelné dobrodružství. Hlavní význam našeho snažení tkví v představě, že hudbu i tanec je možné pojímat s co největší fantasií, nikoli vnějškově efektně, nýbrž se snahou o hluboký ponor a s láskou.

2004 hostovala v souboru Opera balet Národního divadla v choreografiích Petra Zusky pro operu Prodaná nevěsta, v roce 2005 se s operou Don Giovanni podívala do Jižní Korey. V roce 2005 se stala hostující členkou Černého divadla Jiřího Srnce, o dva roky později stálou členkou divadelního ansámblu svého otce a v roce 2010 i choreografkou divadla. Do současnosti Adéla Srncová buď pod křídly Černého divadla nebo v rámci jiných projektů procestovala celý svět. Z důležitých představení, na kterých se pohybově podílela, je třeba připomenout Kuchyňskou revue uváděnou v Národním divadle v Praze, choreografii k triptychu Bohuslava Martinů pro Národní divadlo v Brně nebo obnovené představení Létající velocipéd. Jako tanečnice Adéla Srncová spolupracovala s choreografem Vincentem Patersonem (choreograf Michaela Jacksona), Selatinem Karou, Arlene Phillips a Simone Sault. Její největší vášní je ale taneční improvizace a sólová vystoupení, pro která si vybírá populární i orchestrální hudbu. S varhaníkem Jaroslavem Tůmou účinkuje od roku 2013.

pokračování

|8

Pete Cooper a jeho irské housle Projektem tzv. mimo žánr či ústřední dramaturgickou linku Lípy Musicy bude hudební výlet do Irska. Ten podnikneme společně s proslulým irským fiddlerem Petem Cooperem v sobotu 26. září, kdy Centrum textilního tisku roztančí Cooperův Andělský valčík za doprovodu kytaristy a violoncellisty Richarda Boltona.

Pojmy fiddle a violin v angličtině označují housle. Rozdílný výklad obou slov přichází na řadu, když housle spustí. Slovem fiddle se totiž míní odlišný přístup ke hře na housle, než na jaký jsme zvyklí u klasické hudby. Přínos fiddlerů tkví v realizaci lidové hudby, při které je ovládání nástroje spíše intuitivní a nerespektuje klasické nástrojové školy, školou je zde lidová píseň sama. Pete Cooper a Richard Bolton se setkali v roce 1999 na setkání fiddlerů v Londýně. Vzniklo tak zajímavé duo, jež se zabývá tanečními melodiemi pocházejícími z anglických i jiných lidových tradic. Stejně tak zpívají americké lidové písně a představují i vlastní autorské počiny.

Program koncertu houslisty Petea Coopera a doprovodného cellisty a kytaristy Richarda Boltona staví na jejich dvou albech s názvy Angel´s Waltz a Turning Point, z nichž budou uvedeny nejzásadnější skladby. Repertoár doplní ukázky irské nebo anglické lidové hudby a amerického Old Time. Poslední album Angel´s Waltz si získalo skvělé reference u odborné veřejnosti. Jenny Coxon napsala, že se na něm setkali dva skvěle inovativní muzikanti ve výšinách své tvořivosti. Jiní kritici tvrdí, že dvojice Cooper a Bolton si zaslouží, aby byla řazena do společnosti špičkových folkových dvojic. Zvuk akademičtějšího cella jde s houslemi, coby nejrozšířenějším evropským lidovým nástrojem, skvěle dohromady. Lidové písně v podání obou muzikantů neztrácejí nic

zpět na obsah

na své autentičnosti, jejich provedení je ale považováno za mistrovské. A s Petem Cooperem jsme si o jeho tvorbě i popovídali…

Okouzlila vás tradice anglo-saské hudby a zasvětil jste ji plně svůj muzikantský život. Co Vás na irské lidové hudbě nejvíce přitahuje?

Jako mladík vyrůstající na venkově jsem studoval hru na housle u klasického učitele, později v 70. letech jsem se přestěhoval do Londýna a začal jsem objevovat lidové fiddle. Skvělí muzikanti – fiddleři Bobby Casey a Lucy Farr ze západního Irska tam tehdy hrávali po hospodách a právě irská lidvá hudba v jejich podání mě naprosto okouzlila. Byla to lidová hudba, společenská, neformální, niterná, ale současně muzikálně a technicky velmi dobře vyvinutá. A mnoho z lidových muzikantů ovládalo na šest, sedm stovek melodií. Později jsem se náhodně setkal s americkými old-time muzikanty z hor a strávil nějaký čas v Západní Virginii a zmiloval se i do tohoto stylu hudby.

Anglické fiddle jsem objevil později posobně jako hudební tradice středo a východoevropské, skandinávské a jiné.

Miluji tradiční lidovou hudbu prakticky z jakéhokoli koutu světa, kde se vyvíjela paralelně s hudbu klasickou.

Jste fiddler, ne houslista. Můžete případným nezasvěceným objasnit rozdíl?

Fyzicky stejný nástroj – housle se používá pro obojí. Klasický houslista hraje z pev-

ného notového zápisu, fiddler se naopak učí melodie poslechem, hraje srdcem a improvizuje. Když hrajete srdcem hudbu, kterou máte ve svém nitru, energie z vás vyzařuje do okolí a to si myslím, že je naprosto přirozené. Berete na sebe odpovědbost za tempo a rytmus a nenásledujete jen slepě dirigenta. A taky si můžete podupávat nohou!

Sbíráte lidovou hudbu, ale také komponujete nové skladby. Jak by sse dal popsat Váš kompoziční styl?

Hudební tradice je živá věc, ne jen muzeum zašlé slávy. Můžete použít tradiční hudební jazyk, ornamentaci, herní styl a taneční formy (polka, valčík, reel – irský lidový tanec ad.) a vytvořit nové kusy.

Osobně rád bořím svými kompozicemi hranice stylů, ale současně si stále udržuji silné pouto k minulosti.

Na našem festivalu představíte svůj program nazvany Angel’s Waltz. Na co se můžeme těšit?

Anglie kolem roku 1850 byla první zemí, kde společnost z jedné poloviny žila ve velkých městech. Venkovské fiddlerské tradice tím byly silně zpřetrhány a zůstaly mimo Irsko a Skotsko takřka neznámými. Zvěsti o jejich zániku však byly velmi přehané. Znovuobjevení fiddlerských zpěvníků na konci 18. a počátkem 19. století však velmi přispělo k odhalení bohatství a rozsahu anglické fiddlerské hudby a jejímu rozkvětu. Spolu s Richardem Boltonem si užíváme objevování

pokračování

|9

Podívejte se na ukázku: Pete Cooper a Richard Bolton

VIDEO ZDE

Pátek a sobota 25. a 26. září, 10.00 – 13.00, 15.00 – 18.00 Česká Lípa, Centrum textilního tisku

starého repertoáru, ale i komponování nových melodií. V Andělském valčíku prezentujeme obojí.

Před samým koncertem jste pro české příznivce tohoto hudebního stylu při-

Pete Cooper je houslistou, zpěvákem a velmi dobře hraje též na mandolínu.

Lidová píseň se stala jeho posláním na všech úrovních jeho činnosti. Lidovou hudbu propaguje, interpretuje, ale též vyučuje, neboť je ředitelem London Fiddle School. Součástí jeho náplně je i skladatelská činnost, rovněž inspi-

pravil i worskhop, jako jeden z nemnoha mimo Spojené království. Jak se těšíte do Čech?

V Čechách jsem byl doposud jen jednou, na sklonku 90. let, a setkal jsem se s vynikajícími kapelami hrající moravskou li-

rovaná lidovou tvorbou. V neposlední řadě je Pete Cooper hudebním vědcem, který o tradiční lidové hře na housle odborně publikuje. Nejvíce věhlasu mu na tomto poli přinesla publikace s přiloženým CD s názvem The Complete Irish Fiddle Player z roku 1995. Dalším jeho zajímavým projektem je kolekce

dovou hudbu v Rožnově pod Radhoštěm.

Jsem také milovníkem novel Milana Kundery. Pozvání na váš festival mě nesmírně těší a těším se rovněž, že se zde setkám s místními muzikanty na workshopu i na vlastní koncert.

publikací z roku 2004, jež je rovněž doplněná nahrávkami. Jejím obsahem jsou motivy a písně pro housle z Irska, Anglie, východní Evropy nebo z Ameriky. Rovněž vystupuje s anglo-americkým triem Rattle on the Stovepipe.

Workshop housle v Irské lidové hudbě, Old - Time housle Pete Cooper – lektor housle Richard Bolton – doprovodná kytara, cello poslední volná místa, více informací zde

Sobota 26. září, 20.00 Česká Lípa, Centrum textilního tisku Angel‘s Waltz Pete Cooper – housle Richard Bolton – doprovodná kytara, cello Vstupenky na tento koncert si můžete zakoupit zde.

zpět na obsah

pokračování

| 10

Vydejte se s festivalem do zázračného Filipova Významné mariánské poutní místo spjaté se zjevením Panny Marie dne 13. ledna 1866 a zázračným uzdravením Magdaleny Kade. V monumentálním poutním kostele s čestným titulem bazilika minor se konají pravidelné česko-německé mše sv. a varhanní koncerty.

Filipov je nejmladším mariánským poutním místem v Diecézi litoměřické a jediným mariánským poutním místem, které vzniklo v Čechách v 19. století. Patří k významným sakrálním památkám Českého Švýcarska a je spjaté se zjevením Panny Marie dne 13. ledna 1866 a zázračným uzdravením Magdaleny Kade. V monumentálním poutním kostele s čestným titulem bazilika minor se konají pravidelné česko-německé mše a také koncerty.

Poutní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově je jedním ze šesti poutních míst ve Šluknovském výběžku. Zdejší poutní kaple vznikly v průběhu 17. až 19. století a jsou spojeny s úctou k Panně Marii a utrpení Ježíše Krista. Historii zdejších poutních kaplí a četných křížových cest připomíná Expozice církevního umění Šluknovska, která je celoročně přístupná ve vstupní budově mariánského poutního místa Loreta Rumburk.

Zjevení Panny Marie 13. 1. 1866 ve Filipově Ve Filipově se odehrálo nejmladší zjevení Panny Marie v českých zemích.

Ve 4.00 hodiny v noci z 12. ledna na 13. ledna 1866 se ve Filipově v domě čp. 63 tkadleně Magdaleně Kade při modlitbě zjevila Panna Maria a přislíbila jí uzdravení: „Mein Kind, von jetzt an heilt‘s“ (Mé dítě, od nynějška se to hojí). Dosud

zpět na obsah

nevyléčitelně nemocná Magdalena (1835-1905) byla dalšího dne zcela zdráva a znovu mohla začít pracovat.

K místu zjevení Panny Marie a zázračného uzdravení, začaly putovat zástupy lidí. Interiér „milostného domu“ čp. 63 se změnil na kapli.

Historie filipovského zázraku podrobněji Tam, kde nyní stojí bazilika, byla v roce 1866 jen louka. Vedle stál domek, v němž se 5. června roku 1835 narodila v německy hovořící rodině Kadeových dcerka Magdalena.

Bylo to již druhé dítě této rodiny. Děti vyrůstaly sice v chudobě, ale měli pěkné dětství. To narušila smrt otce, když bylo Magdaléně 13 let. V devatenácti letech ji čekala další těžká rána, vážně onemocněla. Prodělala zápal plic a zánět pohrudnice, později i zánět mozkových blan. V únoru 1865 se jí na hrudníku objevily rozrůstající se vředy.

Pečoval o ni nejen její bratr Josef a jeho rodina, ale také dva lékaři: Dr. Grülich ze saského Neugersdorfu a Dr. Ulbrich z Jiříkova. V listopadu 1865 oba lékaři prohlásili, že Magdalena trpí nevyléčitelnou chorobou a že brzy zemře.

Z postele už nevstávala, když jí její bratr převazoval vředy na těle, upadala bolestí do bezvědomí. Kaplan z Jiříkova, František Storch, jí 21. prosince 1865

udělil svátost pomazání nemocných. Čekalo se, až ji milosrdná smrt zbaví utrpení.

O tři týdny později, v noci z 12. na 13. ledna 1866, nemohla Magdalena bolestí usnout. Její přítelkyně ze sousedního stavení, Veronika Kindermannová, jí onoho večera rozčesala vlasy, potom se obě pomodlily, načež Veronika usnula. Díky protokolu biskupské komise, můžeme však mít onu noc vylíčenou od samotné Magdaleny: „Najednou bylo v místnosti světlo, jasněji než za dne. Závěs u postele byl rozhrnut.

Polekala jsem se. Šťouchla jsem loktem do Veroniky a řekla jsem jí: »Veroniko, vstávej, nevidíš, jak je tu jasno?« Veronika řekla: „Ale já nic nevidím.“ Před mou postelí stála postava zářící bílým světlem, se žlutou korunou na hlavě.

Okamžitě jsem si pomyslela, že je to Matka Boží. Sepjala jsem ruce a začala jsem se modlit: »Velebí má duše Pána, můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.« Po těchto slovech jsem slyšela hlas, neobvyklý hlas to byl, jiný, než jakým mluví lidé: »Mein Kind von jetzt an heilt‘s.« (Mé dítě, od nynějška se uzdravíš.) A v tom okamžiku postava zmizela a já už necítila žádnou bolest.“ Ještě téže noci Magdalena sama vstala z postele. Její nejbližší se velmi radovali. Druhý den ráno šla do pekárny pro chleba. Když místní viděli, jak zcela zdravá kráčí po vesnici, ptali se jí, co

pokračování

| 11 se stalo. Magdalena odpověděla: „Viděla jsem této noci Pannu Marii a ta mi řekla, že se uzdravím. A já jsem zdráva. Nic víc, nic míň se nestalo.“ Zpráva se okamžitě roznesla. Každý z okolí se chtěl osobně přesvědčit. Mnoho lidí přispěchalo do domku Kadeových a Magdalena musela každému opakovat, co se stalo.

Brzy začali do domku chodit i poutníci ze vzdálenějšího okolí. V květnu 1866 byla světnice, kde se vše událo, Kadeovými vyklizena a vznikla z ní jakási provizorní kaple. Ze starého stolu byl zbudován oltář, na němž od rána do večera hořely svíce. Na místo, kde Magdalena viděla Pannu Marii, položili krásně vyšívaný polštář.

skokatolické církve, papeže Pia XI, kterým povýšil zde vzniklý kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na „Baziliku minor“. To s sebou samozřejmě nese zvláštní privilegia pro poutníky.

V kostele byla umístěna i postel, na níž ležela Magdalena Kadeová při oné lednové události. Magdalena Kadeová po svém zázračném uzdravení léta pracovala v jiříkovském sta-

na vidění. Vytvořena je z bílého carrarského mramoru a náklady zaplatila polská hraběnka Raczynská.

ného hraničního pásma před kostel. Jakmile by se ale v této zóně bazilika ocitla, nedalo by se už zabránit chátrání.

Duchovní správa poutního místa byla roku 1885 svěřena otcům redemptoristům. V těsné blízkosti baziliky minor obývali klášter postavený v letech 1874-1885. Kolem roku 1930 byl Filipov jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst ve střední Evropě. Jenže po druhé

Od 50. do konce 70. let neopravovaná stavba prodělávala těžké období. V nové kráse se zaskvěla teprve díky snaze místního duchovního správce, patera Zdeňka Maryšky, který se rozhodl baziliku i kapli opravit.

Další zázrak se zde odehrál o rok později, v době, kdy se blížilo první výročí uzdravení Magdaleny Kadeové. Osmého ledna 1867 se v tomto domku uzdravila Magdalena Langhansová z Jiříkova. Nemohla vůbec chodit.

Příbuzní ji museli do domku přinést. Uložili ji na místo, kde ležela Magdalena Kadeová a nešťastná dívka, která 11 let ležela s pokroucenýma nohama, najednou vstala z lůžka úplně zdravá.

Každý, kdo sem přijde, má možnost zamyslet se ve zdejším tichu nad svým životem, nad těžkostmi, které ho potkaly. Jen stěží najdete něco více povzbudivého, než místní poselství Panny Marie - od nynějška se všechno hojí...

Stavební historie milostné kaple a poutního kostela

Zvěst o zázračných uzdraveních se šířila.

Poutníků stále přibývalo. Jiříkovský kaplan Storch vykoupil od Kadeových domek a rozhodl se, že na jeho místě dá postavit nejprve kapli, později inicioval i stavbu kostela.

Filipovské uzdravení Magedaleny Kadeové se událo přesně o čtvrté hodině ranní 13. ledna 1866. V těsném sledu po tomto zázraku byla ustanovena vyšetřovací komise, která události pečlivě prověřila a to včetně výslechů zainteresovaných osob. Důležitým se jeví i svědectví obou ošetřujících lékařů, kteří nenašli přirozenou příčinu uzdravení. Filipov je jediným mariánským poutním místem které vzniklo v Čechách v 19. století.

Uznání událostí ve Filipově ze strany církve potvrzuje oficiální prohlášení hlavy Řím-

zpět na obsah

Filipov je uklidňující oázou v dnešním rozbouřeném světě. Je také výrazným duchovním mostem mezi sousedícími národy.

Vždyť nikde podél hranice se týden co týden nescházejí lidé z Čech a Německa ke společným bohoslužbám a modlitbám. Ty jsou zde konány každou neděli v 10.30 hod a to dvojjazyčně.

robinci. Dožila se sedmdesáti let a zemřela 10.12.1905. Samotné ostatky Magdaleny byly po důkladném průzkumu antropologa prof.

Dr.Vlčka uloženy nedaleko vchodu do kaple.

Socha Panny Marie, která dnes stojí na místě uzdravení, byla zhotovena podle Magdaléni-

světové válce občané německé národnosti byli z Filipova odsunuti. Češi, kteří sem přišli místo nich, už neměli k místu ten správný vztah a poutní místo upadávalo. To, že bazilika leží těsně u hranic, vyvolávalo také časté pokusy komunistických úřadů posunout linii uzavře-

Přímo na místě zázračného zjevení ve Filipově došlo nejprve v letech 1870 - 1873 k výstavbě milostné kaple Uzdravení nemocných.

Iniciátorem stavby byl kaplan v Jiříkově P. Franz Storch. Vedle kaple v letech 1873 až 1885 postaven monumentální jednolodní novorománský kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů s dvěma věžemi v průčelí. Plány poutního kostela vypravoval architekt Franz Hutzler z Vídně (podzim 1868). Stavbu vedl architekt a stavitel Gustav Sachers z Liberce.

Dokončil ji stavitel Josef Hampel z Rumburku. Kostel byl zamýšlen jako filiální kostel kostela v Jiříkově, po příchodu redemptoristů v roce 1885 se stal kostelem poutním. Čestný titul bazilika minor Díky opakujícím se zprávám o uzdravení nemocných na přímluvu Matky Boží byl Filipov

pokračování

| 12 počátkem 20. století nazýván „Lurdy severních Čech“. Ve 30. letech 20. století do poutního kostela ve Filipově přicházelo na 100 000 poutníků ročně.

Dne 21. února 1926 byl poutní kostel ve Filipově papežem Piem XI. (1857-1939) prohlášen za basiliku minor. Stalo se tak při 60. výročí zjevení Panny Marie na základě žádosti generálního moderátora kongregace redemptoristů. Čestný titul ve stejné době získal ještě chrám v České Lípě a Bohosudově. Čestný titul obdržel poutní kostel ve Filipově jako třetí kostel v českých zemích. Dnes je takových chrámů v České republice patnáct.

Socha Panny Marie Filipovské V milostné kapli Uzdravení nemocných se od roku 1873 nachází socha Panny Marie Filipovské (patrně z roku 1872). Socha z kararského mramoru o výšce 110 cm byla zhotovena podle vidění Magdaleny Kade. Její pořízení hradila polská hraběnka Raczynská.

Madona v běloskvoucí bohatě zřasené říze není v pravém slova smyslu sochou milostnou, pouze připomíná památnou noc zjevení Panny Marie Magdaleně Kade.

Ke slavnostní korunovaci sochy Panny Marie Filipovské došlo dne 12. 9. 1926. Slavnostní mši sv. na prostranství před poutním kostelem celebroval litoměřický biskup Mons.

Josef Gross. Zlatou korunku sochy Panny Marie Filipovské požehnal nejprve téhož roku ve Vatikánu papež Pius XI. Ten ještě coby Ambrogio Damiano Achille Ratti, papežský nuncius v Polsku, navštívil roku 1920 poutní místo ve Filipově.

Po roce 1945 se korunka Panny Marie Filipovské stala nezvěstnou. Vytvoření nové zlaté korunky ozdobené českými rubíny zajistili v 80. letech 20. století němečtí rodáci. Korunku nejprve 10. 4. 1985 ve Vatikánu požehnal papež Jan Pavel II. Ke korunovaci sochy došlo dne 16. 6. 1985. Sochu Panny Marie Filipovské korunoval při mši sv. v bazilice pražský arcibiskup František kardinál Tomášek. Oslavy

zpět na obsah

korunovace proběhly za dohledu Státní bezpečnosti a Sboru národní bezpečnosti.

Filipovská poutní píseň Salus Infirmorum / Uzdravení nemocných / Heil der Kranken Filipovská poutní píseň pochází od filipovského sbormistra Eduarda Jarschela (1879 - 1956). Složena byla při příležitosti korunovace sochy Panny Marie Filipovské v roce 1926 a pro potřeby filipovských poutníků. Na komponování skladby a původním textu se roku 1923 podílel filipovský rodák, pozdější sbormistr Franz Börner (1900 - 1947) a jeho sestra Maria Wollmann, rozená Börner. Text skladby pochází od redemptoristy P. Reinholda Matiga (1926) a český překlad od Dr. Škráška (1976).

Magdalena Kade (1835 - 1905): Narodila se v domku čp. 63 ve Filipově. Onemocněla ve svých devatenácti letech v roce 1854. Po svém uzdravení 13. 1. 1866 „z vděčnosti sloužila poutníkům ve Filipově, pomáhala ošetřovat nemocné a pečovala o staré lidi v chudobinci“. M. Kade zemřela ve věku 70 let. Pohřbena byla na hřbitově v Jiříkově. V roce 1925 byly její ostatky přeneseny na nový hřbitov ve Filipově. V roce 1994 byly ostatky Magdaleny Kade uloženy poblíž schodiště do kaple Uzdravení nemocných v bazilice ve Filipově. Ostatky M. Kade byly v letech 1991-1994 podrobeny antropologickému průzkumu. Provedl ho Prof. Emanuel Vlček a RNDr. Vítězslav Kuželka z Národního muzea v Praze. Magdalena Kade trpěla „hysterií, provázenou křečemi, halucinacemi a častým bezvědomím“, konstatovali ve své vědecké práci antropologové Národní muzea. Později se přidalo vleklé a bolestivé onemocnění kůže (pemfigus). Náhlý ústup duševního onemocnění po 13. 1. 1866 byl z lékařského hlediska pokládán za mimořádný.

Msgr. Franz Storch (1826 -1901) Kaplan a posléze farář v Jiříkově. Zasloužil se o vybudování milostné kaple a mariánského

kostela ve Filipově.

Na kněze byl vysvěcen 14. 10. 1849 v rodné obci Gruben. Nejprve sloužil jako kaplan ve Starých Křečanech a od roku 1853 v Jiříkově. Roku 1882 se stal administrátorem farnosti v Jiříkově. Coby jiříkovský farář působil v letech 1883 až 1898. Poté odešel na odpočinek.

Při příležitosti 50. výročí vysvěcení na kněze (1899) jej litoměřický biskup Emanuel Jan Schöbel, O.CR. a velký příznivec filipovského poutního místa jmenoval arciděkanem. Zemřel v 74 letech, pohřben byl v Jiříkově.

Kostelní betlém Velký kostelní betlém v bazilice ve Filipově zpodobňuje Svatou rodinu, pastýře a mudrce. Na vzniku betlém se podíleli řezbáři z Rakouska a Šluknovska (něm. Böhmisches Niederland). Celý komplet vznikal postupně od roku 1926 do roku 1934. Betlém se původně stavěl v pravé boční kapli poutního kostela. Od 80. let 20. století je nastálo umístěn v místnosti poblíž hlavního oltáře, která původně sloužila jako zpovědnice pro neslyšící.

Postavy Panny Marie, Josefa, Ježíše, Anděla Slávy, klečících andělů a volka s oslíkem pocházejí z dílny řezbářů Demetzových v Sankt Ulrichu v Grödnerově údolí v Jižním Tyrolsku (severní Itálie). Pořízeny byly v roce 1926.

Betlémové figury mudrců a pastýřů vyřezal v letech 1927 a 1928 Anton Wendler z Jiříkova.

Stádo ovcí vyřezal Franz Herbrich z Království. Autorem stávajícího pozadí a betlémské krajiny z roku 1934 je Eduard Kindermann z Jiříkova. Betlémové figury jsou vysoké od 80 do 120 cm.

Stávající betlém měl svého předchůdce.

V poutním kostele ve Filipově stávaly do roku 1925 jesličky zakoupené v 90. letech 19. století v Mayerově uměleckém ústavu v Mnichově.

Jednalo se o 30 cm vysoké postavy z terakoty.

Koncertní varhany Velmi kvalitní dvoumanuálový mechanický kuželový nástroj s opusovým číslem 44 postavila v letech 1887-1888 varhanářská firma Hermann Eule z Budyšína. Do dnešní doby se

dochoval v původním stavu. Varhany jsou výjimečným nástrojem, vyrobeným význačnou německou varhanářskou firmou. Umožňují autentickou interpretaci především romantické varhanní literatury 19. století. Generální obnova varhan v bazilice ve Filipově proběhla v roce 2009. Na starost ji měla stejná firma, která varhany vyrobila. Obnovu varhan provedla Římskokatolická farnost Jiříkov díky příspěvku německých a českých věřících, posluchačů festivalových koncertů a Česko-německého fondu budoucnosti.

V poutním kostele ve Filipově se od roku 2007 koná mezinárodní festival Varhanní duchovní hudba ve Filipově / Geistliche Orgelmusik in Filippsdorf.

Poutní bazilika ve Filipově v letech 1945-1989 Po skončení 2. světové války a odsunu původních německých obyvatel v roce 1946 poutní kostel nadále sloužil svému účelu. Mše sv. v té době navštěvovaly desítky věřících převážně německé národnosti. Z roku 1949 se dochovaly zprávy o procesích, jichž se v letních měsících účastnili věřící z celé České republiky.

Po násilném zrušení kláštera redemptoristů dne 14. 4. 1950 převedl český stát správu poutní baziliky ve Filipově od roku 1950 na Římskokatolickou farnost Jiříkov.

Poutní kostel se po roce 1945 nacházel v hraničním pásmu, nedostávalo se peněz na jeho údržbu. V 50. letech 20. století se údajně mluvilo o jeho zamýšlené likvidaci. V letech 1975 - 1985 proběhla zásadní stavební obnova baziliky ve Filipově, o niž se zasloužil jiříkovský farář P. Zdeněk Maryška. Značně se pozměnila podoba interiéru poutního kostela a milostné kaple. Původní výraznou barevnost hlavní lodi poutního kostela a milostné kaple nahradily tlumené odstíny.

Mše sv. složil v bazilice např. litoměřický biskup Štěpán kardinál Trochta, pozdější královéhradecký biskup Karel Otčenášek nebo pražský arcibiskup František kardinál Tomášek.

pokračování

| 13 Během jubilejního roku 1985 vzniklo ve Filipově modlitební hnutí Madona.

Název vznikl seřazením prvních písmen slov Mravní Duchovní Obnova NÁroda. Neveřejně šířené hnutí symbolizovaly tisíce rozdaných fotografických obrázků s Pannou Marií Pomocnicí křesťanů. V rámci jubilejního roku 1985 došlo ke korunovaci sochy Panny Marie Filipovské.

Klášter redemptoristů ve Filipově (1885-1950) O poutní chrám ve Filipově pečovala v letech 1885 - 1950 kongregace redemptoristů z přilehlého kláštera.

Redemptoristická kolej ve Filipově byla vůbec první v Diecézi litoměřické. Redemptoristé spravovali poutní

kostel ve Filipově, pořádali duchovní cvičení a v celé diecézi vykonávali lidové misie. Ve Filipově byl vedle rezidence v 90. letech 19. století zřízen i noviciát.

Klášterní budova ve Filipově se stavěla v letech 1874-1885. Díky vzrůstajícímu počtu řeholníků došlo roku 1892 a v letech 1914-1915 k jejímu rozšíření.

Po roce 1945 nahradili ve Filipově redemptoristy německé národnosti čeští redemptoristé. Působili zde až do pátku 14. 4. 1950, kdy byl klášter ve Filipově při tzv. Akci K násilím zrušen.

Jednalo se o celostátní likvidaci všech mužských řeholních domů, připravenou Komunistickou stranou Československa a Státní bezpečností. Řeholníci z Filipova byli internováni ve sběrném středisku v Králíkách a v Broumově.

Mezi poslední české redemptoristy ve Filipově patřil představený kláštera P. Bohumil Šimonovský (1913-1991), P. Martin Němčinský a kuchař Petr Bena (1878-?) a kostelník Alois Polach (1915-?).

Klášterní budova se v 50. letech využívala pro potřeby internovaných řádových sester, v 60. letech 20. století ji spravovali vojáci. Od roku 1971 ji využívá domov důchodců (dnes Domov srdce v dlaních). V roce 2014 byla budova bývalého kláštera vrácena do majetku kongregace redemptoristů. Objekt bývalého kláštera se nadále využívá pro sociální účely.

Zdroj: http://rumburk.farnost.cz/

sobota, 19. Září 2015 - 19:00 Filipov u Rumburka, Bazilika Panny Marie Josef Špaček – housle J. S. Bach - Partita č. 3 E dur, BWV 1005 E. Ysaÿe - Sonáta č. 2, op. 27 S. Prokofjev - Sonáta D dur, op. 115 N. Milstein - Paganiniana Cena vstupenky: 250Kč

Na tento koncert jede festivalový autobus.

Zaregistrovat se můžete zde.

zpět na obsah

prosím adresu...

pokračování

| 14

Představujeme nového partnera Klubu přátel: Skalní hrad a poustevna Sloup Dalším z nových partnerů Klubu přátel MHF Lípa Musica je v letošním roce skalní hrad a poustevna Sloup, zajimavé místo s geniem loci v našem regionu, které rozhodně stojí za návštěvu…

Základní informace Značně erodovaný pískovcový suk se svislými až převislými stěnami a rozlehlým horním plató ve výšce přes 30m nad okolním terénem. Délka skály činí necelých 100m a šířka asi 60m. Skála byla v průběhu historie lidmi značně přizpůsobována a postupně doplňována o další objekty. Množství skalních prostor, světského i sakrálního určení bylo vytesáno a dostavováno jak uvnitř skály, tak i na jejím povrchu. Tyto skalní objekty jsou vzájemně důmyslně propojeny.

Prostory nejsou instalovány – jsou zcela bez sbírkových uměleckých předmětů.

Přestože prázdné, jsou velmi působivé.

Objekt se bez nadsázky honosí mimořádným geniem loci. Skalní hrad a poustevna Sloup je památkově chráněný objekt, registrovaný pod evidenčním rejstříkovým číslem 41659/5-3264.

Z historie Sloupu Od pravěku do roku 1679 Velmi pozoruhodný objekt se nachází v jižní části severočeské obce Sloup v Čechách, ležící nedaleko Nového Boru.

Osamocený pískovcový suk strmě vystupuje přes 30 m nad okolní terén údolní

zpět na obsah

nivy. Těžko dostupná skála poskytovala lidem bezpečný úkryt zřejmě odnepaměti. Počátky osídlování Sloupu sahají za hranici čtyřech tisíc let.

Podle sporých stop, které zde středověk zanechal, nelze přesně určit zda šlo o hrad coby panské sídlo, či (alespoň zpočátku) o pouhé útočiště pro okolní obyvatele v čase ohrožení. V našem případě zřejmě nelze mluvit o „založení hradu“. Pravděpodobnější je postupný a zpočátku živelný vznik jednotlivých objektů ve skále. Teprve později mohl některý z Ronovců přistoupit k systematičtějšímu vytváření opevnění.

Na vrcholu při obvodu skály najdeme několik nevelkých prostor hrubě zahloubených do skály, nepříliš pravidelného tvaru. Bývaly zakryty dřevěnými přístřešky, případně nástavbami. Za zmínku stojí obdélníková místnost, výjimečně situovaná do hlouby skály, která byla při barokní přestavbě úhlopříčně protnuta novou chodbou. V „řezu“ je patrný zbytek středového pilíře, podpírajícího plochý strop. Zajímavá je také džbánovitá, 7m hluboká zásobnice na obilí se stropním otvorem ústícím na temeni skály. Dnes je přístupná z boku. Ve stěnách široké západní a především severní rozsedliny najdeme množství kapes prozrazujících někdejší osazení trámových konstrukcí.

Severní rozsedlina se studnou a několika skalními místnostmi byla součástí středověkého a dříve i barokního vstupu, dnes uzavřeného. I zde došlo k barokním úpravám a romantikům se nebude líbit, že dnešní vzhled „rytířských schodů“ nepochází z rytířských dob, byť schodiště je v místech, kudy se ve středověku nahoru tlačili do úkrytu před nepřítelem udýchaní vesničané se svými ranci.

Po většinu času od počátku 14. století až do začátku století 17. patřilo sloupské panství Berkům z Dubé, příslušníkům rodu Ronovců. Pouze mezi léty 1412 a 1471 se v držbě postupně vystřídali Hanuš Welfl z Varnsdorfu, Pancířové ze Smojna a Vilém Ilburk. Zajímavou postavou byl Mikeš Pancíř, který v pohusitské době těžil z místních válek vedených pány zdejšího pomezí a hornolužickým Šestiměstím. Patřil k aktérům několika vpádů do Lužice, kde působil značné škody. Při trestných výpravách lužického a litoměřického vojska v letech 1444-5 bylo opevnění na skále pobořeno a Mikeš vypuzen.

Kolem roku 1562 staví Zikmund Berka asi 100 m severně od skalního suku „Nový dům“, nazývaný někdy zámkem (po r.

1733 starým zámkem) a později označovaný jako Berkovský dům. Jeho syn Adam Berka z Dubé zemřel v r. 1607 a nezane-

pokračování

| 15 chal mužského potomka. Dům přečkal věky, požáry i mnohé válečné události, až po roce 1950 neodolal postupu úřadů a za ochotného přičinění některých sloupských občanů (potřebovali stavební materiál) byl zbourán.

V předvečer bitvy na Bílé hoře panství získávají Solhauzové. Po odchodu Volfa ze Solhauzu, účastníka stavovského povstání, do exilu v Sasku, došlo k nevyhnutelné konfiskaci majetku Habsburky.

Místu se nevyhnuly ani novověké válečné události. Třicetiletá válka, přinášející častá plenění dobytých území, zasáhla i Sloup, tehdy ve vlastnictví císařského přívržence Zdeňka Lva Libštejnského z Kolovrat. Kraj trpěl nejvíce průchody švédských vojsk. Dodnes se v místopisu tradují lidové názvy jako Švédská spára či Švédská jeskyně. V roce 1639 Generál Banér se svým vojskem snadno přemohl nepočetnou posádku skalního hradu. Následné vypálení učinilo definitivní konec všem dosavadním podobám skalního suku. Není známo žádné jeho vyobrazení z té, nebo předešlé doby (první známé, byť nerealistické zpodobnění pochází až z roku 1712, kdy byla podstatná část novodobých úprav hotova).

Po smrti Zdeňka Lva převzal dědictví jeho syn z prvního manželství Václav František Libštejnský, člen Tovaryšstva Ježíšova. Nedbal na správu svého majetku a výnosy naopak věnoval potřebám církve. Značně zadlužené panství podlehlo nucené úřední správě a po letech nakonec bylo prodáno vdově po Zdeňku Lvu Kateřině, rozené z Vrtby, která r.1679 postoupila Sloup svému synovi Ferdinandu Hroznatovi svobodnému pánu Kokořovci z Kokořova.

Od roku 1680 do roku 1945 Nejspíše můžeme věřit, že někdy po r. 1680 dozrávala představa nového hraběte Ferdinanda Hroznaty, svobodného pána Kokořovce z Kokořova zcela přeměnit opuštěné a zanedbané

zpět na obsah

skalní torzo ve významné poutní místo obsluhované terciáři a vytvořit tak stavbu nejspíše v duchu tehdejších stavitelských snah o „sacre rappresentazioni“.

divuhodném umění barokních tvůrců propojit lidský výtvor a prostředí vytvořené přírodou – harmonické spojení protikladů: racionálního plánu s amorfní materií.

Bohužel neznáme skutečné motivy hraběcího rozhodnutí. Víme však již, že rodina Kokořovců měla v převeliké úctě Svatého Františka z Assisi a podporovala misijní činnost. Není vyloučen ani vliv probíhající morové rány v kraji a s ním související vliv kultu dávné poustevnice Svaté Rozálie, orodující před Pánem za ukončení tohoto utrpení. Pravděpodobná je také inspirace významnými stavebními díly a místy v jiných částech světa.

Architektonická koncepce a stavební vedení jsou připisovány prvnímu z řeholníků, staviteli Konstantinovi. Po jeho smrti vstupuje do řehole malíř Václav Rincholin. Hrabě Ferdinand Hroznata však v r.1708 umírá a jeho vize nebyla nikdy zcela naplněna. Panství kupuje roku 1710 hrabě Václav Norbert Oktavián Kinský, nejvyšší kancléř císaře, pán na Kamenici a Chlumci, držící mnoho statků ve východních a středních Čechách. Spirituálním rozechvěním svého předchůdce zřejmě neoplýval a o dostavbu posvátného místa se nezajímal. A tak se Václav Rincholin odstěhoval, práce byly zastaveny, zvon a socha Panny Marie Bolestné byly sneseny z kostela „Na Kameni“ a umístěny v novém kostele Sv. Kateřiny ve vsi. Úpravy pokračovaly až po smrti Norberta Oktaviána v roce 1719, ale již v poněkud odlišném duchu. V důsledku dobové idealizace antické venkovské prostoty a asketizmu ranného křesťanství, vzniká zde postupně více aranžovaná a nábožně romantická poustevna. Do r. 1782 zde žili ještě 4 poustevníci, někdy jeden o samotě, někdy dva pospolu: vysloužilý voják Jakub Borovanský, truhlář Antonín Hölzel, zahradník a optik Samuel Görner a tkadlec Antonín Müller. Šlechtická eremitáž se ještě ve své době stává společenskou atrakcí.

Nejeden význačný host na novém sloupském zámku (dokončen 1733) pobyl krátce i na zdejší poustevně, ať už tam vystoupal za meditací, či pravděpodobněji za rozptýlením. Poustevna v roce 1782 zanikla nařízením císaře Josefa II. v rámci rozsáhlých společenských a ekonomických reforem.

Zcela jisté je však uhranutí místem samým.

Skalní útvar vzbuzující překvapení a údiv, jakoby již vlastnil kvality barokního díla ještě před jeho započetím. Je malebný i monumentální, jeho vertikální vzepjetí kontrastuje s plochým dnem údolí, erozí rozeklaná dynamika stěn s klidnou vodní hladinou. Můžeme tušit, že i původní zdejší středověké, byť nepočetné, skalní interiéry, dříve než přestavbou zanikly, zapůsobily na vnímavého stavitele jako inspirace a impuls. Fascinující je přítomnost dvou plánů: tak jako je osamělá skála svébytným přírodním projevem na pozadí okolní krajiny, tak skála samotná – její horní část – je pozadím pro konečný projev architektonický. V očích pozorovatele pak dochází k optickému součtu obou plánů.

Stavební úpravy vnesly do skalního útvaru zcela zásadní změny. Dnešní návštěvník by měl zřetelně rozlišovat mezi středověkem, obsaženým zde nečetnými relikty a barokem, které vtisklo objektu současný ráz a je reprezentováno převážnou většinou vybudovaných prostor a objektů. Tehdy vzniklo jak jádro klausury s kostelem a ambitem v hloubi skály (tedy bez rajského dvora), tak jižní terasy s nikami pro vyobrazení křížové cesty a později i libosadem s vinicí. Všechny tyto a další prostory jsou dodnes prodchnuty nábožností a vypovídají o ob-

vzniklou přítomností návštěvníků (např. přebudování východního vstupu a s ním souvisejících prostor do dnešní podoby, či výstavba plotů).

Tyto úpravy však výrazně nenarušily barokní ráz, který zůstal nezměněn do dnešní doby.

Pod vyobrazením skalního suku od F. K. Wolfa z roku 1797 se objevuje název Alt Birgstein, připomínající středověký původ objektu. Pozornost umělců té doby, ale i badatelů a nadšenců se začala obracet ke středověku, který však byl značně idealizován. Prosazoval se romantický mýtus o zašlých časech rytířských, byť se skutečností měl často máloco společného.

Kinští, působící zde od r.1710, se zasloužili o značný rozkvět panství, které vlastnili až do roku 1940. Nejvýraznější osobností v tomto směru byl Jan Josef Maxmilián Kinský. Po smrti Augusta Františka Kinského přechází vlastnictví na jeho zetě, německého šlechtice Emanuela Preysinga. V r. 1945 byl majetek znárodněn a skalní suk později prohlášen kulturni památkou.

Bývalá poustevna se stává čím dál víc cílem výletníků. Obydlí posledního poustevníka se přeměnilo v „návštěvnický domek“ a docházelo zde porůznu k dalším úpravám, ať už vyvolaným estetickými představami období nadcházejícího romantismu, nebo praktickou potřebou

pokračování

| 16

Časová linie držitelů a správců panství Sloup RONOVCI, později BERKOVÉ Z DUBÉ (do roku 1412) ?

Chval ze Žitavy (nedoloženo) 1324 – první zmínka o Sloupu vnuk Čeněk z Birkenštejna (bratr Jindřicha z Lipé, faktického správce českého království za doby krále Jana Lucemburského, v zemi stále nepřítomného) 1330 – zmínka Čeněk ze Sloupu (tentýž) 1340 – zmínka Dětřich (neznámá souvislost) 1346 – zmínka poslední zmínka o Čeňkovi ? ?1374 – ?1380 Hynek Berka z Dubé 1380 – ? bratr Hynek Berka z Dubé – poručník ?1380 – 1412 Hynek Hlaváč z Dubé 1412 – ?1426 Hanuš Velfl z Varnsdorfu

PANCÍŘOVÉ ZE SMOJNA ?1440 – ?1455 Mikeš Pancíř ze Smojna ?1455 – ? ? – 1471

Jan a Frydman ze Smojna Vilém Ilburk z Ilburka

BERKOVÉ Z DUBÉ A PÁNI Z LIPÉHO (větev Ronovského rodu) 1471 – 1607(1616) 1471 – 1502 bratři Jaroslav, Jiřík, Jan a Petr Berkové z Dubé 1502 Petr Berka z Dubé 1524 ZMÍNKA Wolf Redar z Kaufunku a na Sloupě (Neznámá souvislost) 1547 ZMÍNKA Zdislav Berka z Dubé na Lipém a Zákupech ?1562 (zmínka) – 1570 Zikmund Berka z Dubé na Lipém a Novém Stránově 1570 – 1575 vdova Kunhuta (Kunigunda) hraběnka z Ebrštejna a z Nangarku, poručnice svého syna Jetřicha 1575 – 1585 Jetřich Jiří Berka z Dubé a z Lipého 1585 – 1594 opět Kunhuta, poručnice svého vnuka Adama 1594 -1607 Adam Berka z Dubé a z Lipého (držel Sloup jako poslední mužský člen svého rodu) 1607 – 1616 dcera Anna Marie Zejdlicová, rozená Berkovna 1616 matka Anna Solhauzová, rozená Berkovna, vdova po Adamovi

LIBŠTEJNŠTÍ Z KOLOVRAT (1623 – 1652) 1623 – 1640 Zdeňek Lev Libštejnský z Kolovrat 1640 – 1652 syn Václav František Libštejnský (jezuita), panství zadlužil, 1643 – 1652 zadlužené panství v úřední správě 1652 – 1679 macecha Kateřina z Vrtby, vdova po Zdeňku Lvovi, podruhé provdaná za Petra Kokořovce. Proslula zbožností, lidumilstvím, hospodárností KOKOŘOVCI (1679 – 1710)

1679 – 1708 syn Ferdinand Hroznata Kokořovec

z Kokořova 1709 – 1710 synové Petr, Václav, Jan, Ferdinand,

Michael, Filip a Ignác KINŠTÍ Z VCHYNIC A TETOVA (1710 – 1940) 1710 – 1719 Václav Norbert Oktavián Kinský 1719 – 1726 Štěpán Vilém Oldřich Kinský,

poručník ml. bratra Jana Josefa

Maxmiliána 1726 – 1780 Jan Josef Maxmilián Kinský

POUSTEVNA(Einsiedlerstein) POUSTEVNÍCI NA „KAMENI“: před 1690 – ? Konstantin – stavitel ? – 1710? Václav Rincholin – malíř

do r.1719 poustevna opuštěná 1719 – 1735 Jakub Borovanský – kaprál ?1720 – 1770 Antonín Höltzel – truhlář

1735 – 1742 Samuel Görner – zahradník a optik 1770 – 1782 Antonín Müller – tkadlec 1780 – 1827 Filip Kinský 1827 – 1831 Karel Kinský 1831 – 1856 Karel Kinský 1856 – 1940 August František Kinský 1941 – 1945 Wilhelm Emanuel Preysing

SOLHAUZOVÉ (SALHAUSENOVÉ) 1616 – 1621 1616 – 1617 Jan Abraham Solhauz ze Solhauzu a na Markvarticích (2. manžel vdovy Anny) 1617 – 1621 bratr Volf Solhauz ze Solhauzu a na Markvarticích (účastník stavovského povstání) 1622 císařská konfiskace

zpět na obsah

pokračování

| 17 V průběhu dvousetleté návštěvnické epochy, byl objekt stále častěji označován jako „hradní zřícenina“, či dokonce „loupežnický hrad“, což vyhovovalo i pozdější, takzvané masové prezentaci památek po r. 1948, která byla s duchovními ideály baroka těžko slučitelná. Navíc se zcela pochopitelně přestalo užívat předtím běžného označení „Einsiedlerstein“ (Poustevníkův kámen), takže ani v názvu nezůstala připomínka na 17. a 18. století.

pravdivá. Dosud však v nejrůznějších textech hojně užívaná. Navzdory průvodcovskému výkladu, který se snaží společně s písemnými materiály zde rozšiřovanými, již mnoho let zřetelně rozlišovat co málo zbylo ze středověku a co vše je novověké, převážně barokní, stále značná část návštěvnické veřejnosti přichází naplněna obecně platnou vizí středověké rytířské romantiky, očekávající nedobytnou pevnost a blyštící se brnění.

Touto prezentací vznikla postupně v očích návštěvníka představa, že prochází vesměs „středověkými hradními“ prostorami, kde nesměla chybět „zbrojnice“, „hladomorna“, „obranné ochozy“, či „rytířské schody“. Toť pojmenování hodná romantismu 19. století, zato zcela ne-

Zůstaneme-li pro tuto chvíli ve středověku, pak pro přibližnou představu úrovně někdejšího zdejšího opevnění, zbroje, způsobu života a vedení bojůvek, je lépe inspirovat se zhlédnutím filmu Markéta Lazarová, nežli Excaliburem. Především však pro poznání a pochopení tohoto

místa je třeba věnovat pozornost novým poznatkům a ve větší šíři se obeznamovat s obdobím baroka, jehož umělci vedli stálý dialog se silami přírody a jehož dědictvím např. není nic menšího, než právě nám dobře známá „obytná“ česká krajina. Bylo by zhůvěřilé brát lidem (natož dětem – našim velmi častým návštěvníkům) jejich touhu po romantice a romantické představy ztělesněné životem ve středověkých hradech. Nicméně leckdo si romantiky užil, nezávisle na věku jí odrostl a je zasažen více touhou po skutečném poznání, snaží se vcítit do určité epochy, pochopit tehdejší myšlení.

Bylo by stejně zhůvěřilé ponechat takového člověka v omylu, nebo mu dokonce opakovaně nutit určitá klišé.

Pro mnohé možná překvapivé zjištění, že „hrad“ je vlastně barokní sakrální objekt, nemusí vůbec znamenat zklamání. Naopak, toto zjištění dává mnoha zdejším prostorám smysl. A romantika odsud proto také nezmizela. Srovnají-li zcestovalí lidé Sloup se skutečnými skalními hrady v pískovcových oblastech (Jestřebí, Falknštejn, Šaunštejn…), jistě dosvědčí, že romantická scenérie (jak ji dnes cítíme) byla citlivými barokními staviteli umocněna. A nakonec bude vcelku poctivé konstatovat, že výsledkem snah všech (nejen barokních) budovatelů, jejich nápadů, námahy, zanícení a nesporného umění, je malebný, ale vlastně velmi kuriozní objekt. zdroj: www.hradsloup.cz

Informace o aktuálních akcích a dění na Sloupu naleznete zde...

Informace ro návštěvníky naleznete zde...

Pro členy Klubu ve všech kategoriích je připravena sleva 10 % na vstupné.

Skalní hrad a poustevna Sloup je pro Vás otevřen denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin, a to až do konce září.

V říjnu je pak otevírací doba omezena pouze na víkendy a státní svátky.

zpět na obsah

fotografie z knihy Českolipsko na dlani

pokračování

| 18

SOUTĚŽ Soutěžte s námi o 3x2 vstupenky na project promítání němého filmu Utrpepní Panny orleánské s živou hudbou v podání Orchestra BERG. První tři správné odpověď vyhrávají!

Soutěžní otázka: Slavné Dreyerovo dílo, které je skutečným pokladem světové filmografie, upadlo na dlouhá léta v zapomnění.

Dreyerův sestřih totiž nešťastnou náhodou shořel. Původní podoba, kterou budeme na festival promítat, však byla později nalezena. Víte kdy a kde to bylo?

Tipy na správné odpovědi zasílejte na e-mail soutez@lipamusica.cz do 15. 9. 2015.

Přejeme Vám hodně štěstí!

zpět na obsah

pokračování

| 19 pátek 25. září a sobota 26. září, 10.00-13.00 a 15.00-17.00 Česká Lípa, Centrum textilního tisku Housle v irské lidové hudbě, Old-Time housle – workshop Pete Cooper – lektor, housle Richard Bolton – doprovodná kytara, violoncello

mezinárodní hudební festival

17. září – 21. listopadu 2015 PROLOG FESTIVALU pátek 21. srpna, 20.30 | Oybin, zřícenina kostela G. de Machaut: Messe de Nostre Dame Tiburtina ensemble Barbora Kabátková – um. vedoucí Jan Mikušek – kontratenor, jako host

neděle 27. září, 17.00 | Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele Bach | Duruflé | Orbán | Busto | Bikkembergs Leavitt | Mendelssohn-Bartholdy | Purcell ad.

Filharmonický dětský sbor Drážďany Gunter Berger – sbormistr

ZAHAJOVACÍ KONCERT čtvrtek 17. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Hummel | Dvořák Marek Zvolánek – trubka Filharmonie Hradec Králové Andreas Sebastian Weiser – dirigent

SVATOVÁCLAVSKÝ KONCERT pondělí 28. září, 17.00 | Jezvé, kostel sv. Vavřince Beethoven | Mozart PhilHarmonia Octet a hosté

pátek 18. září, 20.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých Utrpení Panny Orleánské němý film z roku 1928 s živou hudbou B. Kutavičiuse Orchestr Berg Peter Vrábel – dirigent sobota 19. září, 19.00 | Filipov u Rumburku, bazilika minor Panny Marie Pomocnice křesťanů Bach | Ysaÿe | Prokofjev | Milstein Josef Špaček – housle

Změna programu vyhrazena.

sobota 26. září, 20.00 Česká Lípa, Centrum textilního tisku Angel‘s Waltz Pete Cooper – housle Richard Bolton – doprovodná kytara, violoncello

pondělí 21. září, 19.00 Česká Lípa, bazilika Všech svatých O víře, naději a lásce aneb královský nástroj tančí Mendelssohn-Bartholdy | Alain | Eben | Slavický Janáček | Bach | Martinů | Guridi Jaroslav Tůma – varhany Adéla Srncová – taneční improvizace pátek 25. září, 19.00 | Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Biber | Rosier | Schmelzer | Vejvanovský | Capricornus Musica Florea Marek Štryncl – um. vedoucí

zpět na obsah

středa 30. září, 19.00 | Doksy, zámek C. Monteverdi: madrigaly Cappella Mariana Vojtěch Semerád – um. vedoucí TRADIČNÍ KONCERT PŘI SVÍČKÁCH pátek 2. října, 19.00 | Zahrádky, kostel sv. Barbory Bach | Couperin | Vodička | Umstatt Jana Semerádová – barokní flétny Barbara Maria Willi – cemballo sobota 3. října, 19.00 | Großschönau, Evangelicko-luteránský kostel Bach | Reger | Guilmant | Brahms Dvořák | Weinberger | Bonnet Irena Chřibková – varhany Roman Janál – baryton neděle 4. října, 17.00 | Nový Bor, Městské divadlo Čas holin Bratři Ebenové slavnostní koncert festivalu k ukončení Mezinárodního sklářského sympozia (IGS) 2015 čtvrtek 8. října, 19.00 | Zámek Děčín – Knihovní sál Bach | Britten | Dutilleux Nicolas Altstaedt – violoncello sobota 10. října, 19.00 Kravaře, kostel Narození Panny Marie

Pärt | Hindemith | Mozart ad.

Belfiato Quintet sobota 17. října, 19.00 | Prysk, kostel sv. Petra a Pavla Purcell | Händel | Bach | Buxtehude Muffat | Charpentier | Pachelbel Oliver Lakota – trubka Pavel Svoboda – varhany neděle 18. října, 17.00 | Nový Oldřichov, kostel sv. Kříže Händel | Poglietti | Gasparini | Pasquini | Bononcini Alena Hellerová – soprán Vojtěch Spurný – varhany čtvrtek 22. října, 19.00 | Děčín, Synagoga tradiční židovská hudba Létající rabín sobota 31. října, 17.00 | Zittau, radnice Rejcha | Martinů | Smetana Smetanovo trio LÍPA MUSICA DĚTEM čtvrtek 5. listopadu, 9.00 a 11.00 | Děčín, Městské divadlo H. Krása: Brundibár K. Hašler: Zpívejte, lidičky, ty české písničky Dětská opera Praha čtvrtek 12. listopadu, 19.00 | Česká Lípa, Jiráskovo divadlo Lípa Musica představuje mladé talenty Jazzová farma a další žáci ZUŠ Česká Lípa Petr Malásek – klavír, jako host pondělí 16. listopadu, 19.00 Jablonec nad Nisou, Městské divadlo At Home Iva Bittová & Čikori ZÁVĚREČNÝ KONCERT FESTIVALU sobota 21. listopadu, 19.00 | Nový Bor, Městské divadlo Carl Orff: Carmina Burana Marie Fajtová, Tomáš Kořínek, Ivan Kusnjer – zpěv spojené sbory Marktkirche Wiesbaden a Rastislav Blansko Filharmonie Hradec Králové Thomas J. Frank – dirigent

pokračování

BMW řady 5 Touring BMW řady 5 Touring

www.bmwliberec.cz www.bmwliberec.cz

Radost z jízdy

Radost z jízdy

VÝJIMEČNÉ VE VÝJIMEČNÉ VE VŠECH SMĚRECH. VŠECH SMĚRECH. BMW, OFICIÁLNÍ VŮZ MHF LÍPA MUSICA.

BMW, OFICIÁLNÍ VŮZ MHF LÍPA MUSICA.

BMW řady 5 Touring je plné inovací, jako je například asistent pro jízdu v dopravní zácpě, bezkontaktní otevírání/zavírání víka zavazadlového prostoru,

BMW řady 5 Touring je plné inovací, jako je například asistent pro jízdu dotykový ovladač iDrive touch, adaptivní LED světlomety nebo kompletní vslužby dopravní zácpě, bezkontaktní zavazadlového a asistenční systémy BMWotevírání/zavírání ConnectedDrive.víka S vozem je nově taképrostoru, dotykový ovladač iDrive touch, adaptivní LED světlomety nebo kompletní možné komunikovat v češtině.

Díky prostornému interiéru a zavazadlovému služby a asistenční BMW vozem je nově také prostoru se nemusítesystémy obávat, že VámConnectedDrive. nezbude dostatekSmísta na cokoli, možné komunikovat češtině. Díky prostornému interiéru a zavazadlovému co budete chtít naložit.vInteligentní pohon všech kol BMW xDrive je kromě prostoru se nemusíte že iVám nezbude dalších motorizací nyní obávat, k dispozici pro BMW 520ddostatek Touring. místa Víme, na že cokoli, co budete chtít naložit.

Inteligentní všech koltuBMW je kromě radost z jízdy je pro každého naprostopohon unikátní.

Zažijte svou xDrive za volantem BMW řady 5 Touring.

Více informací Vám podají naši prodejci. dalších motorizací nyní k dispozici i pro BMW 520d Touring. Víme, že radost z jízdy je pro každého naprosto unikátní. Zažijte tu svou za volantem BMW řady 5 Touring. Více informací Vám podají naši prodejci.

CarTec Liberec, s.r.o.

Obchodní zóna Sever ObchodníLiberec, 622 CarTec s.r.o.

460 01 Liberec Obchodní zóna11 Sever Tel.: +420 734 418 584 Obchodní 622 www.bmwliberec.cz

460 01 Liberec 11 Tel.: +420 734 418 584 www.bmwliberec.cz

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 BMW řady 5 Touring: 4,5–9,6 l/100 km; 119–224 g/km.

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 BMW řady 5 Touring: 4,5–9,6 l/100 km; 119–224 g/km.

CVIKOV_inz_Lipa_Musica_148x297.indd 1

zpět na obsah

5/25/15 4:03 PM

pokračování

Festival se koná za laskavé podpory:

Finanční partneři:

Mediální partneři:

Město Nový Bor

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

Doksy

Děčín

Stráž pod Ralskem

Großschönau

Zittau

Oybin

Podporovatelé festivalu: 100 95 75

25 5 0

Hlavní partneři festivalu: Donátoři:

Městské divadlo v Jablonci nad Nisou

Partneři Klubu přátel festivalu: C.Bau spol. s r.o.

Oficiální partneři: www.reditelstvijr.cz

CarTec Liberec TEPLÁRNA XII.

českolipsko na dlani.cz

MEZINÁRODNÍ

SKLÁŘSKÉ SYMPOSIUM Nový Bor | 1. – 4. 10. 2015

Hlavní mediální partneři:

Radka Mothejzíková

Mgr. Martin Kolář

RNDr. Lubomír Paroha

JUDr. Jarmila Holovčáková

Kamenický Šenov

Stružnice

Nový Oldřichov

Kravaře

Prysk

MLADÁ FRONTA

Děkujeme! zpět na obsah