Křenoviny 6/2016 by Křenoviny

Milí čtenáři, uplynul nějaký ten týden a naše redakce přichází opět s novým vydáním Křenovin. V tomto čísle bychom Vás chtěli informovat o tzv. „pamlskové“ vyhlášce, která se nejspíš dotkne nás všech. Jelikož se „pamlsková“ vyhláška týká především zdravého jídla, rozhodli jsme se u tohoto tématu zůstat a inspirovat vás zdravými vánočními recepty. A jelikož je prosinec a Vánoce jsou za dveřmi, i když podle obchodů se blíží již od listopadu, najdete v tomto čísle, tak v jako každém předvánočním, články s vánoční tematikou. Také jsme se s částí redakce zúčastnili v pátek 2. 1 2. 201 6 Multimediálního dne, jehož součástí bylo vyhlášení celostátního kola soutěže Školní časopis roku. Za Křenoviny jsme si odnesli hned dva diplomy, a to 3. místo za nejlepší titulku a cenu poroty. Za obě ceny jsme velmi rádi a také nás přijemně překvapily přednášky, kterých jsme se na Multimediálním dni mohli zúčastnit. Pokud plánujete studovat žurnalistiku, určitě si nenechte podobné akce ujít. Na závěr Vám za celou redakci přeji krásně prožité Vánoce a úspěšné shánění vánočních dárků. Doufám, že si nové číslo užijete a že Vám zpříjemní tyto studené podzimní dny. Klára Petrovičová Šéfredaktorka

Co v tomto čísle naleznete?

4 ........................................ Je tohle jeden velký konec? 4 ................................... Co si o vyhlášce myslí studenti 6 .............................................................. Sladké zdravě 7 ........................................... Nejhorší dárky k Vánocům 8 ......................................... Zarážející fakta o Vánocích 1 0 .......................................................... Naučte se učit 11 ....................................... Čemu se při učení vyhnout 1 2 .................................. Jaký pocit je být v karanténě? 1 4 ......................................................... Konejte dobro! 1 4 ........................................................ Kulturní vložka 1 6 ................................................................. Pan WHO 1 7 ....................................... Buď aktivní i „mimo“ školu! 1 8 ....................................... Přeřeky, přepisy, nesmysly 1 8 .............. Tentokrát vtipný německý jazykový koutek 1 9 .. Už jste slyšeli o burze? Náš komiks vám ji osvětlí

Fotka na titulní stránce: „Rozloučení s automatem.“ Kresba na zadní stránce: PF 201 7 - Žaneta Lažková

Cílem této vyhlášky je snížení nezdravého prostředí ve školách, jak jsem si přečetla na stránkách ministerstva školství. Vyhláška se týká škol, které navštěvují žáci s nedokončenou povinnou školní docházkou, a jelikož jsme gymnázium s nižším stupněm, týká se i naší školy. Do nového roku se budou vyprodávat zásoby a potom se již můžeme těšit na nový sortiment bufetu, automatu na nápoje a automatu na kávu. V bufetu bude sortiment upraven tak, aby odpovídal normám (ty naleznete zde: http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/pamlskova-zacne-platit-20-zari201 6), takže se můžeme rozloučit s čokoládou, brambůrkami, tyčinkami, bagetami, ochucenými jogurty, sušenkami, sladkým pečivemS napadává vás ještě něco dobrého? Tak se s tím rozlučte. V automatu na nápoje zmizí Fanta, Coca Cola a další nápoje vyrobené více z cukru než z vody, a nahradí je nejspíš perlivá voda (uvidíme, s čím přijde dodavatel). A místo kávy bude v automatu „kávový nápoj“. Z těchto velkých změn jsou nejspíš někteří naši milovníci sladkostí nešťastní, ale na většině škol se bufety ruší úplně, takže bychom měli být rádi, že i tak si budeme moct koupit na svačinu alespoň banán. Jiné školy to řeší tak, že umístí vchod do bufetu z ulice a ne ze školy. A na některých školách neproběhly doposud žádné změny, údajně z automatu pouze zmizela Coca Cola. Osobně si myslím, že pokud si někdo bude chtít kupovat energy drinky a čokoládu, cestu si najde (není tak složitá, stačí ujít pár metrů do Okaye), ale třeba opravdu začneme všichni jíst zdravě a místo sušenek si budeme kupovat mrkev. Klára Petrovičová

Pravda, jsou lidé, kterým po sladkostech naskáčou na obličeji nepříjemné pupínky či akné nebo se jim zhorší ekzém. Já jsem třetí skupina, i když to nepoznám po první čokoládě, po týdnu, co se moc nehlídám, se mi krupička na tvářích asi třikrát zhorší (čti: to už je hodně zlý!) a tváře mám rudé jako Československo před šedesáti lety.

Tohle je problém asi nejen teenagerů. Takže k něčemu to zdravé jídlo přece jen je. Požíváním zdravé stravy bychom měli předejít spoustě civilizačních chorob, nejen obezitě, ale také rakovině nebo vysokému krevnímu tlaku. To už máme dvě výhody zdravého jídla a do třetice všeho dobrého, nevím jak ostatní, ale já, když o sebe pečuji, teď tedy nemluvím jen o tom zevnějšku, ale hlavně o té stravě, já, se prostě cítím dobře. Je mnohem příjemnější si dát večer salát než pět větrníků, po kterých se cítíte jako balón, ale rozhodně ne ten, který by měl vzlétnout. Ale myslíte, že mě to odradí od mlsání? A nic na tom nezmění ani nová ministerská vyhláška. Jak jste si mohli už všimnout, chodíme na gymnázium. To tedy znamená, že až na dvě třídy z celé školy všichni chodíme na střední školu. Z čehož vyplývá, abych se k tomu dostala, že všichni – pokud nejsme opravdu hodně obézní nebo nejsme až tak líní – se umíme zvednout a dojít si koupit něco do Okaye, případně Tesca nebo Alberta v Letmu. Tudíž úplně stejně nezdravé věci, které byly dřív k dostání přímo ve škole, si stejně koupíme, ale jinde a možná o pár korun dražší. Navíc v supermarketech mívají větší nabídku, takže si toho nezdravého nakonec možná odneseme ještě víc, než bychom si koupili v našem bufetu. Ale musí se ministerstvu nechat, že to není až tak nesmyslné. Nižší gympl musí totiž mít od rodičů podepsané potvrzení o tom, že smí opustit školu. A tak pokud rodiče takový lísteček nepodepíší, dítě by školu nemělo opustit. Proč jsem použila podmiňovací způsob? Protože já sama jsem na nižší gympl chodila, a stejně jsem chodila ven o volných hodinách, a nikdo se mě na lísteček v životě nezeptal. A tak nějak si nemyslím, že by se to kdy zavedlo. Přece se paní na vrátnici nebude ptát každého, kdo jde čtvrtou nebo pátou hodinu ven, jestli je z nižšího gymplu, a jestliže ano, kde má rodiči řádně podepsaný lísteček? Další věc, která nám – myslím, že všem, jak žákům, tak profesorům – bude chybět, je automat na kafe. Kafe, no, kafe to úplně nebylo, spíš taková břečka, ale břečka, která vás probere a není zas tak hrozná, a už vůbec ne drahá. A abychom byli opravdu donuceni jít si pro kávu někam mimo školu, budou všechny kofein obsahující nápoje z nabídky vedlejšího automatu vyřazeny. Já budu mít místo kafe alespoň ranní hodiny DSD ve Smažítku. Ale to je stejně jen jeden den v týdnu. A tak bych chtěla pánům profesorům snad za všechny studenty, sebe nevyjímaje, sdělit, že Vám budeme v hodinách asi malinko klimbat. Ale jen abychom neklimbali s VámiS Karolína Fejtová

• 1 80 g jemně nastrouhané mrkve • 300 g celozrnné mouky • 250 g tuku • kypřicí prášek do pečiva (použijeme půl sáčku) • moučkový cukr s vanilkou na obalení • mandle na plátky Do mouky smíchané s práškem do pečiva vmícháme zbylé suroviny a vytvoříme těsto. To posléze vyválíme a vykrájíme libovolné tvary. Hezky vypadají jak obyčejná kolečka či čtverečky, tak můžeme i zaexperimentovat a pustit se do tvarů vyloženě vánočních – stromečky, hvězdy, zvonečky apod. Vykrájené kousky ozdobíme plátky mandlí. Poté pečeme v troubě cca 1 0 minut při teplotě 1 80°C. Horké mrkvové vánoční cukroví ještě obalíme v moučkovém cukru. • 250 g hladce mleté žitné mouky • 1 a 1 /2 velké lžíce karobu • 1 00 g medu • 25 g másla • 1 celé vejce • 1 /2 prášku do pečiva (ideálně bio) Máslo s medem vložíme do menšího hrnce a necháme rozpustit – zahřejeme k bodu varu, odstavíme a necháme vychladit. Mouku smícháme s karobem, práškem do pečiva a vejcem. Přidáme med s máslem a vymícháme těsto – nejdříve vařečkou, potom rukama. Těsto necháme hodinu odpočinout v chladnu. Vyválíme těsto na zhruba 3-4 mm tlustý plát a vykrajujeme oblíbené tvary. Pečeme v předem vyhřáté troubě na 1 70 °C – bude stačit zhruba 1 0–1 5 minut. Cukroví můžeme jíst samotné nebo slepit dva kousky marmeládou k sobě. • 1 80 g pomletých mandlí nebo lískových oříšků • 80 g jemného krystalového cukru • 1 lžíce mleté skořice • 2 vaječné bílky • pudrový cukr na obalení Z těchto ingrediencí připravíte cca 1 5 koulí, pokud chcete více vánočního cukroví, poměrově navyšte dávky ingrediencí. V míse smícháme mandle (nebo oříšky), cukr a skořici. Bílky našleháme tak, aby začaly tuhnout, nasypeme do nich několik pomletých mandlí s cukrem a se skořicí. S mírně navlhčenýma rukama tvarujeme v dlaních kuličky, které vyskládáme na plech. V troubě předehřáté na 1 80°C pečeme 1 5 minut. Přílišným pečením koule tvrdnou, měly by být uvnitř i po upečení měkké. Po upečení sejměme koule z plechu, necháme je trochu zchladnout a potom je celé obalíme v pudrovém cukru. Barbora Nečasová

1 . Nic

Znáte to. Přes celý rok víte, co byste potřebovali, ale před Vánocemi se vám to všechno vykouří z hlavy. Takže na otázky typu „Co by sis přála k Vánocům?“ nebo „Co ti má Ježíšek přinést pod stromeček?“ vážně nemáte odpověď. Jednoduše řeknete, že asi nic. Ale pozor na tuhle odpověď. Prodejci v Americe vážně začali prodávat Nic (The Gift of Nothing). Může to mít tvar průhledné koule či obdélníku plněného ničím. V přepočtu do českých korun stojí takové Nic 254 Kč. Tak si příště radši přejte aspoň čokoládu, ať nedostanete opravdové Nic.

2. Vycpaná kočka jako kabelka

Domácí mazlíčci můžou někdy přerůst v něco hodně divného. Někdy i hodně nechutného. Když si s kočkou dáváte „pusinky“, dá se to ještě považovat za normální. Když si popel své mrtvé kočky vystavíte na poličku, už je to trochu víc originální. Když si svou kočku necháte vycpat a pověsit na zeď, to už by chtělo psychologa. Ale když už svou kočku necháte vycpat a zhotovíte si z ní kabelku, to už chce možná dva psychiatry. A jestli dokonce svou kočičí kabelku darujete někomu k Vánocům, tak přemýšlejte o pobytu v psychiatrické léčebně. Děkuju.

3. Pekáč na muffiny

Všichni mají rádi muffiny, muffiny s čokoládou, muffiny s bílou čokoládou, borůvkové muffiny. Jasně. Ale není něco špatně, když už vám v šestnácti rodiče dávají k Vánocům vybavení do domácnosti? Jak to má člověk pochopit? A co přijde příště? Kastrol a povlečení pro dva?!

4. Osobní váha

To nikdy není nejlepší nápad. Tahle váha je ale ten nejhorší nápad vůbec. Čísla nahradily obrázky zvířat, takže když se na ní zvážíte, ukáže vám, kterému zvířeti se ve své váze podobáte. Určitě je to názornější. Když budete vážit jako velryba (40t), tak už víte, že se sebou máte něco dělat.

5. Dávkovač mýdla ve tvaru nosu

Jde o gumový nos o velikosti cca 30cm, který přísavkami umístíte na zeď ve sprše. Nos stačí zmáčknout a z jedné nosní dírky vyteče zelená tekutina – sprchový gel. Ve 3. třídě bych toužila něco takového mít ve sprše, ale teď je pro mě nechutná jen ta představa, že se umývám něčím z nosu. Asi bych si nepřipadala čistá. Takže Ježíšku, prosím ne. Anna Jirglová

Všem z tohoto podvědomého hlasu, plného traumatu z listopadové vánoční výzdoby, doslova přeskočí. Pak poslušně napochodují do nákupních center, kde je s otevřenou náručí čekají natěšení obchodníci, kteří jim na rozloučenou zulíbají zmrzlé nožky a slaví pak jejich prázdné peněženky. Do pomyslného těsta těchto radostných událostí si přidáme dopravní kolaps kvůli sněhové vánici, která přinesla neuvěřitelné tři centimetry sněhu a nebezpečné ledové plochy na kolejích, které si vyžádají mnoho obětí. A jako třešnička na dortu nesmí chybět také nářek dětí, jejichž život závisí na jediné hračce z televizní reklamy. V Americe je až 21 000 dětí zraněných nákupním vozíkem. Otázka je, jestli to byla ze strany dospělých pouze neopatrnost, nebo prasklé nervy. Věřte ale, že fakt o krvelačných nákupních vozících, při kterém se chytáte za hlavu, není jediný vánoční bizár. Jistě vás překvapí následující zajímavosti: • J eden norský vědec si udělal chvilku na to, aby světu objasnil záhadu Rudolfova nosu z biologického hlediska. Po delším dumání zjistil, že jeho červený nos má na svědomí parazitární infekce v jeho respirační soustavě. • Když už jsme u biologie, mohli jste si všimnout, že Santovi sobi mají hlavně mužská jména, což může být do určité míry problém. Sobi v zimě shazují parohy, a tak sáně mohou táhnout pouze samičky. • Živý stromeček, který si koupíte, musí růst 1 5 let. • První umělý stromeček byl vytvořen z barevného husího peří v Německu. • Nejdelší punčochu vyrobili v Londýně. Punčocha byla 1 5 m široká a 33 m dlouhá. • Okolo Vánoc se každou sekundu prodá 28 setů LEGO hraček. • Mnoho klasických amerických vánočních písniček napsali Židé. • Aby Santa stihnul obejít všechny domy s nedočkavými dětmi, musel by urazit 650 mil za sekundu a stihnout tak 822 domů za sekundu. • Bibličtí učenci si myslí, že Ježíšek nebyl narozen v jeslích, ale v jeskyni. • Santa neměl vždycky vousy. Vousatý Santa k nám přišel až na konci 1 9. století, tedy skoro o dvě století později, než Santa bez vousů.

• Na Islandu mají až 1 3 Santů. • V Anglii se dříve jedla prasečí hlava s hořčicí. Nakonec ty Vánoce nejsou až tak tuctové! Když si odmyslíme nechutné svítící vánoční svetry, měkké dárky, dělání andělíčků v blátě, přidušení rybí kostí, depresivní spavé počasí, ohrané rádiové vánoční hitovky a přecpaná nákupní centra, tak jsou docela fajn, ne? Za Křenoviny vám můžu popřát všechno, co se špatně balí, a to jest klid, pohodu a hlavně zdraví. Šárka Vanková

Prvně byste měli zjistit, v čem kolísáte či co vám dělá největší problém. Pokud jste nenašli váš kámen úrazu, tak byste měli uvažovat nad tím, jestli vám vaše prostředí vyhovuje a neobsahuje rušivé elementy. Přejdeme ke konkrétním tipům.

1 ) MÍSTO Vyberte si pohodlné místo k učení a koncentrujte se. Např. knihovna, kavárna, park,

váš pokoj nebo pokoj někoho jiného. Místo, které jste si vybrali, by na vás mělo mít pozitivní účinek. Pokud ho nenajdete, zkuste vypnout vnímání okolí a soustřeďte se na poznámky před sebou.

2) ČAS Vyberte si čas mezi chvilkou volna a druhou chvilkou volna. Nejlíp se vám bude učit odpoledne hodinku či dvě po škole. Čas je jedním z velmi důležitých kritérií vašeho učení. Neříkejte si: „Teď se budu učit dvě hodiny." Ne! Učte se tak dlouho, jak vám mozek dovolí. Pokud začnete přemýšlet nad něčím jiným, běžte si uvařit kávu nebo čaj, nebo si běžte na chvilku lehnout, ale hlavně se neučte. Je to kontraproduktivní.

3) MOTIVACE Nemusíte se dostat do stavu nirvany, ale je dobré, kdybyste se dostali do stavu, při kterém byste byli schopni se učit a vstřebávat znalosti. Motivace je začátek.

4) Ostatní faktory: a) HUDBA I muzika vám může pomoct učením. Nepodceňujte sílu hudby, jelikož vám může být velmi nápomocná při koncentraci.

b) JÍDLO S prázdným žaludkem se nedá přemýšlet, takže vždy dbejte na to, aby vám nekručelo

v břiše. A taky si ulehčíte studium, když si budete dávat menší pauzy, při kterých si dáte menší svačinku.

c) POLOHA Určitě nepodceňujte polohu, ve které se učíte. Najděte si polohu, ve které se budete cítit pohodlně a nebudete se muset vrtět a jinak kroutit.

d) FORMA Poslední, ale velmi důležitá věc je forma, jakou se učíte. Jelikož různé formy studia

vám umožňují zjistit, jaký druh je pro vás ten nejlepší. Nejčastěji studenti používají formu: 1 ) výpisků - jsou efektivní, ale stručné 2) biflování - sice potřebujete hodně času a motivace, ale výsledek stojí za to 3) taháky - upozorňujeme, že taháky byste neměli používat při testu; nicméně udělat si takový „výcuc“ učiva vůbec není marné 4) kolektivní učení - učení v kolečku s kamarády zní sice jednoduše, ale výsledky vás mohou mile překvapit 5) „rychlovka“ - pokud jste zastánci učení 1 0 minut před testem, musíme vám sdělit, že efektivita této metody je velmi diskutabilní, avšak jako poslední spása vám může zachránit známku.

Kuong Žargalsaikhan a Barbora Nečasová

Co kdyby vám někdo psal, že písemka, na kterou se tak pracně snažíte naučit, se přesouvá na jiný den? Nebo že se dokonce úplně ruší? Co kdyby vám zrovna váš tajný idol na facebookové zdi vyznal lásku? Ano, můžete namítnout, že takové věci se přeci zas tak běžně nedějí, jenžeS štěstí přeje připraveným! Takže rozhodně zapomeňte na vypínání notifikací na svém mobilním telefonu. Jak jistě víte, k tomu, abyste se mohli dobře učit, se potřebujete zbavit rušivých elementů. Jedním z nich je jistě i nepořádek. Proto vytáhněte vysavače, mopy, smetáčky a pytle na odpadky a pusťte se do úklidu svého pokoje. Pověste všechno rozházené oblečení, přeorganizujte věci na psacím stole, setřete každé smítko prachu, vyhoďte zbytečné papíry a zalejte květiny. Pro lepší přirozené světlo se také můžete rozhodnout umýt okna. Nutností je také ořezání všech tužek a pastelek v pouzdře a také uklizení toho šuplíku, který vypadá, jako by v něm vybuchla bomba. V žádném případě se nezastavujte, dokud vaše okolí nebude čistější a prázdnější, než vaše mysl u nastávající písemky. Poté se můžete vrátit ke studiu. K důsledné přípravě do školy samozřejmě potřebujete tu správnou zvukovou kulisu. Proto si na Youtube najděte nějaký dvouhodinový mix, určený přímo k tomuto účelu. Ale ještě než ho pustíte, jen se rychle podívejte na pár nových kousků od vašich oblíbených youtuberů, zhlédněte maraton videí s roztomilými zvířátky a snažte se pomocí jednoduchých tutoriálů naučit skládat origami. Rozhodně se do školy nepřipravujte průběžně. Ideální je vytáhnout sešity odpoledne předchozího dne, než látku opravdu potřebujete umět na písemku. Je však možné, že ke skutečnému učení se dostanete až někdy kolem desáté hodiny večerní. Pokud jste se podle předchozí rady rozhodli umýt okna, nezoufejte nad absencí přirozeného světla, ale kochejte se výhledem na noční oblohu. Studujte nárazově velké množství učiva a dopujte se kofeinem, dokud se nedostanete do bodu, kdy si nejste jisti, zda vás další kafe nezabije dřív, než zvoráte písemku. Skončete dvě hodiny po půlnoci a těšte se na možný bonus – sny o zákeřných fagocytujících buňkách, vyhazování konšelů z oken či o maticích pro řešení soustav rovnic! Tereza Lastomirská

Myslím, že vás všechny zajímá, jak to celé proběhlo. Byl páteční tělocvik, když nám napsala naše spolužačka, která nebyla ve škole, že její mámě právě volali, že ve třídě máme žloutenku. První reakce: „Teda pěkně blbej vtip, fakt!“ Jenže pak jsme potkali naše třídního na chodbě, a ten nám tuto hrůznou informaci potvrdil. Zrychlil krok a radši z dálky volal (aby se na něj nevrhlo třicet rozzuřených holek, s uječenými otázkami a zoufalými tvářemi), že nám později vše vysvětlí. Jelikož hygiena volala rodičům, všem nám pomalu přicházely vyděšené zprávy od maminek ala: „Musíme si promluvit!“ nebo v horším případě „Žiješ?“ V tom okamžiku nám došlo, že to asi nebude úplně sranda. Pan profesor vešel do tiché třídy a začal nám vykládat, co mu řekla hygiena a pan ředitel. Všechny pokyny byly docela samozřejmé. Větší protesty začaly až u tří povinných odběrů krve a inkubační doby až 50 dní, během které musíme snížit společenské aktivity, sport a tučné jídlo. Omezit tučné jídlo v období Vánoc, menší stýkání se s kamarády a menší počet tréninků či sportu, nadělalo asi největší rozruch. Ono se to nezdá, ale má to docela dost výhod. Vlastní záchody, žádné fronty v jídelně, vlastní příbory a tácky, polívku vám naleje kuchařka, když je někde moc lidí, stačí zvednout ruce a říct, že jste z 2. E, a hned máte osobní prostor, všude čisto a nemusíte chodit těch bilion schodů do 3. patra, když máte svou vyhřátou třidu. No, jako v hotelu. Co ale musím zmínit, je ten nechutný chlorový puch, který můžete cítit už u nástěnky. Ještě horší to máme na záchodech, kde se nevětrá, takže je to tam 24 hodin jak na koupališti nebo v nemocnici. Naštěstí nám to vypálilo chlupy v nose už první den, takže teď už je to jen mírný zápach. Další nevýhodou je, že si v naší třídě nemůžeme pustit prezentace, a když jdeme nějakým zázrakem jinam, musíme vše utřít antibakteriálnímu ubrousky a sprejem (takže se musíme vyhnout polstrovaným židlím a kobercům). Abychom vše uvedli na pravou míru, hepatitida se přenáší dotykem, ne slinami. Takže pokud se jdete polívat Savem, když na vás někdo prskne, nebo se od svého miláčka držíte na kilometry daleko a máte polibkovou dietu, není třeba. I když, možná by to vyhubilo naše cukrové páry na chodbách. Naše spolužačka má tedy hepatitidu, zánět jater, ne žloutenku. Takže žádné děsivé žluté oči ani fleky na kůži.

Další věc je také to, že všechny věci, co se okolo nás dějí, jsou pouhá bezpečnostní opatření. Drtivá většina z nás je očkovaná, máme protilátky, což znamená, že pravděpodobnost infekce je malá. Hygiena nám řekla, že ve školním či třídním kolektivu se tato nemoc skoro vůbec nešíří. Bylo by dobré si tohle uvědomit, protože téměř vždycky, když vyjdeme z našich označených chlorových záchodů, začnete se rozestupovat, vytahovat antibakteriální gely, šeptat, volat na nás a někteří dokonce utíkat. Haló! Nechcete si nás ještě třeba vyfotit a vyvěsit po škole s nápisem WANTED? My nejsme mimozemšťani, nemáme mor. Je to docela nepříjemné a z vaší strany dětinské. Kolikrát se stane, že jdete po chodbě, pomlouváte nás a my stojíme hned za vámi. Nedělám si srandu, stává se to pořád. Není vám to blbý? Vtipné je, že naše třída je tak šíleně čistá, že větší šanci na chytnutí žloutenky, třeba i z venku, ne od nás, máte vy, ne my. Takže pro vaše dobro, bych se míň starala o to, jestli se nás dotknete, protože i kdyby, tak možnost nákazy je stejná jako to, že na vás spadne meteorit, jak říká profesor Haupt, a víc o to, abyste si pořádně umývali ruce. Možná jsem nakonec i ráda, že se to všechno děje u nás. Jelikož jediní, kdo si uvědomují, že možnost nákazy je minimální, jsme my a vy ostatní se bojíte, jak nás, tak všeho, na co sáhnete. Tak mi to přijde jako experiment. Je to jakoby po celé škole rozhlásili smrtelnou infekci, jen naší třídě řekli, že je to pouhý pokus, aby vědci mohli sledovat psychiku druhých a jejich chování k těm, co jsou „jakože“ nakažení. Proto vás všechny moc prosím, neobviňujte nás a už vůbec ne tu naši nešťastnici, která to teď nemá lehké. Stejně jako jí se to mohlo stát komukoliv z vás. Není to její vina, že si někdo špatně umyl ruce. Mějte k nám trochu ohledy, když už jsme všechny jak křečci v bublinách, na kterých dělají pokusy. I když si výhody do jisté míry užíváme, ve třídě nám visí barevný kalendář, kde odpočítáváme našich 50 žlutých dní. Šárka Vanková

Samotnému odběru krve předchází vyplnění dotazníku s otázkami ohledně zdravotního stavu, prodělaných operací, užívaných léků a rizika infekce virem. Poté následují krevní testy a konzultace, kde vám na základě výsledků testů a dotazníku sdělí, jestli jste vhodný dárce. Pro studenty naší školy nemá cenu přijít na odběry před 1 4. 1 . 201 7 z důvodu žloutenky, která má inkubační dobu padesát dní. Sestra by vás se smutným pohledem posla domů a řekla, abyste přišli jindy. Pokud bude po skončení inkubační doby vaše krev i testy vyhovující, můžete se zúčastnit odběru plné krve, to je 450ml. Téměř půl litru krve je opravdu hodně a pro tělo je to stejné, jako bychom prodělali středně těžký úraz, proto se nedoporučuje darovat častěji, než třikrát do roka. Odměnou za takto velkou ztrátu krve je den volna, který se hodí vždycky, a dobrý pocit. Docela mě překvapilo, že krev jako taková se používá pouze při autotransfuzi, kdy si vlastně darujete vlastní krev. Autotransfuze se provádí například před operací, u které je riziko ztráty většího množství krve. V případě, že krev bude darována někomu jinému, se po odběru jednotlivé složky separují na červené krviny a plasmu, případně ještě na krevní destičky. K tomuto odstředění dochází v centrifuze. Jednotlivé vaky s plazmou a červenými krvinkami se dávají do kovových forem, aby měly při zmražení stejný tvar a zabíraly co nejméně místa. Oddělené složky se musí co nejrychleji zmrazit, například plasma se musí během několika desítek minut zmrazit na minimálně -30°C a může se uchovávat až dva roky. Červené krvinky se uchovávají 42 dní při teplotě kolem 4°C. Je pěkné vidět, kolik lidí se rozhodlo tímto způsobem pomoci. Pokud byste chtěli vědět více, tak se můžete ptát na facebookové stránce Dárce krve FN Brno, kde také mimo jiné informují o nedostatku jednotlivých krevních skupin, takže dárce s potřebnou krevní skupinou může na požádání přijít. Vám se ta krev taky jednou může hodit a určitě budete rádi, že ji někdo šel tehdy darovat, i když vlastně vůbec nemusel. Michaela Dobrovolná

Tenhle kousek je naprostou nutností pro všechny fanoušky Hvězdných válek. Kdo by nechtěl vidět, jak a za jakých okolností probíhala stavba Hvězdy smrti a jak dopadlo první rebelské povstání proti impériu? Film je založený na skutečném příběhu. Vypráví o muži, který sloužil za druhé světové války. Odmítal u sebe nosit zbraň a zabíjet, a tímto se stal prvním mužem v celé americké historii, který dostal Řád cti bez toho, že by vystřelil jedinou kulku. Film je hodnocen velmi kladně a má již několik ocenění.

Našeho génia Járu Cimrmana zná snad každý. Letos slavíme již padesát let od doby, kdy nás tento neuvěřitelný člověk začal obohacovat o stále nové poznatky. Chcete se dozvědět ještě více o tom, jak moc předběhl svou dobu? Navštivte tedy výstavu na hradě Špilberk! Mozart není muž, kterého by znali jen zasvěcení jedinci. Jeho naprostá kontrola nad notami je známá snad všem. V této výstavě, která se koná ke 260. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta, můžeme nahlédnout do fascinujícího světa hudby, v němž žil a skládal své skvosty. Tato výstava uzavírá oslavy 700. výročí narození nám dobře známého moravského markraběte, českého krále a císaře římského Karla IV. Jedná se o expozici soch a obrazů, kterou pořádá GALERIE V ve spolupráci s Moravským zemským muzeem. Tvorba japonského architekta Takasaki Masaharu vybočuje jak v japonské architektuře, tak ve světové. Sám svou architekturu nazývá „Environmentální bytost“, která údajně propojuje lidství s kosmem. Určitě stojí za to se na tuhle „sci-fi“ architekturu podívat. Poslední možnost vidět skupinu předtím, než si dají roční pauzu! Během ní mají v plánu věnovat se nahrávání nového alba a nehodlají hrát ani na žádných festivalech, a proto si nenechte ujít tuto šanci je naposledy vidět v SONO Centru! Kdo má rád skotské a irské písně, může zajásat. Keltská skupina Asonance na svém tradičním vánočním koncertě zahraje své nejznámější balady z dalekého Skotska a Irska včetně novinek, které budete mít možnost slyšet poprvé právě zde! Kdo nemiluje prostředí Velkého Gatsbyho? A jeho hudbu? Snad se nenajde nikdo, kdo by řekl ne. Nemáte plány na Silvestr? Neváhejte se přijít opít atmosférou swingových let a zatancovat si na skvělé písničky! Rozlučte se se starým rokem stylově. Nechme se unést kouzelným příběhem muzikálu o neobvyklé vychovatelce Mary Poppinsové a s úsměvem sledujme, jak mění svými neobyčejnými kouzly nejen děti, ale i rodiče a všechny přítomné v sále. Prohnaný sluha Saturnin znovu útočí na divadelní jeviště. Znovu vyvolává smích u svých diváků svou prozřetelností a vynalézavostí. Ať už jste to viděli stokrát nebo ani jednou, pokaždé si vyprávění o Saturninovi užijete plnými doušky. Prožijme společně s osiřelou Klárkou její příběh, který se odehrává na Štědrý večer. Nechme se unést do světa fantazie společně s naší malou hrdinkou a užijme si nádhernou hudbu a kouzelný děj celé hry. Na Štědrý den není nic nemožné! Co všechno se přihodí dítku, které se ztratilo tatínkovi na rušný Štědrý den? Co všechno ho čeká? Koho potká? Kouzelné vyprávění o neuvěřitelném dobrodružství jednoho školou povinného klučiny. Rubriku připravila Karolína Stárková

O jakém povolání jste snil? Sportovec.

Jaké máte koníčky?

Florbal, šipky, jídlo, sauna, práce.

Chodil jste rád do školy?

Na základku jsem chodil celkem rád, na střední vůbec ne, na vysokou velmi rád.

Vzpomínáte si na nějaký vtipný zážitek a průšvih z dětství?

Já byl celkem hodné dítě, průšvihy přišly, až skončilo dětství, a to by bylo pro čtenáře 1 8+.

Jakou posloucháte hudbu?

Tom Jones, Leonard Cohen, Chris Rea.

Jakou vlastnost nemáte rád u ostatních lidí? Agresivitu.

Jaké 3 věci byste si vzal na pustý ostrov? Kontaktní čočky, nůž, opalovací krém.

Máte životní motto?

Veškerá životní moudrost se nachází v GarfieldoviS

Oblíbené jídlo a pití?

Řízek s bramborovým salátem. Čaj.

Oblíbený seriál? Friends.

Oblíbený film?

Příběhy obyčejného šílenství.

Oblíbený herec nebo herečka? Ivan Trojan, Ondřej Vetchý.

Nejoblíbenější a nejméně oblíbený předmět ve škole? Nejoblíbenější tělocvik, nejméně oblíbený matematika.

Otázky pokládala Klára Petrovičová

Přednášet může kdokoli: vy, vaši kamarádi, známí, rodiče, vaši vyučující, absolventi Křenky,S Máte nějaký námět, co bychom mohli zařadit PoŠkole? Chcete se s námi na tvorbě PoŠkole podílet? Ozvěte se, prosím. Prosincové úterky: 1 3.1 2. Borka, co jako průvodkyně procestovala celej svět. (B. Klementová) 20.1 2. Moje cesta medicínou. Jak se to (ne)dá zvládnout s klidem. (J. Pustina) Lednové úterky: 1 0.1 . Jak rozhýbat robotickou ruku? (V. Trojanová, 4.B) 1 7.1 . Klub investorů na ekonomce (ESF MU) 24.1 . Dvě paralelní setkání Změny klimatu v geologických záznamech – extrémní nebo normální vývoj? (PřF MU - Ústav geologických věd, Josef Zeman) Teatralita veřejného prostoru (M. Musilová)

HLEDÁME NOVÉ TALENTY! Tancuješ? Zpíváš? Recituješ? Hraješ divadlo? Sportuješ? Žongluješ? Vrháš nože? AS

Nestydíš se? Chceš se předvést? V tom případě v programu školní akademie chybíš právě TY! Přihlas se do 21 . prosince v kabinetu češtiny (p. Ježková, p. Pavlíčková)

„nemovitosti = statky neschopné pohybu“ Z hodiny češtiny: „Slovní zásoba se obohacuje přejetím - příklad: auto.“ Písemka z češtiny: Oscar Wilde - Obraz Christiana Greye Hodina chemie: Prof.: „Kde se vyskytují alkoholy?“

Student: „V hospodě.“

Volná hodina, při obědu: „Mmm mňam, toho halitu.“ Hodina matematiky: Prof.: „Tak jsem opravovala testy a hned u prvního testu se raduji,

že je celý bez chyby – jednička, a pak zjistím, že to byl můj test.“

Hodina fyziky, studenti přichází pozdě do vyučování: Prof.: „Děcka, vy jste jely snad

od Velké Bíteše! To je jediný místo, odkud je kolona.“ Z hodiny chemie: Prof.: „Čím se ředí slivovice?“

Student: „Žaludečními šťávami.“

JAZYKOVÝ KOUTEK Tentokrát vtipný a německý Wie viele Deutsche braucht man um eine Glühbirne auszuwechseln? Einen. Sie sind effektiv und haben keinen Humor. Die hübsche Studentin zum Professor: „Glauben sie mir, ich würde alles tun, um dieses Examen zu bestehen. Ich meine wirklich alles.“ Der Professor hakt nach: „Wirklich alles?“ Sie beugt sich zu ihm und blickt ihm tief in die Augen, wobei sie haucht: „Alles.“ Da fragt er im Flüsterton: „Würden sie lernen?“ Die Tochter sitzt im Zimmer und versucht ein Kreuzworträtsel zu lösen. Plötzlich stockt sie und fragt ihren Papa: „Vati, Lebensende mit drei Buchstaben?“ Vater: „Ehe“