Studentský časopis Gymnázia, Brno, Křenová 36
Slovo Šéfredaktorky
Slovo šéfredaktorky Vážení čtenáři, opět Vás zdravím po prázninách. Doufám, že jste si je užili. Jestli jste zmatení, na mysli jsou jak letní, tak podzimní. Doplňte si, co uznáte za vhodné. No, nebudu Vám nijak lhát . Prostě máme opět skluz. Každopádně, abych parafrázovala jednoho velmi váženého youtubového umělce: “A jsme tady zas!” O prázdninách se mnoho událo. Na jednu stranu nás opustil náš národní poklad, Karel Gott, na druhou stranu jsme oslavovali třicet let svobody. Vypuklo Stardance a vyšla nová série The End of the F***ing world. Plus jsme se s naším časopisem byli podívat na Multimediální den, školu zaplavila euforie spojená s laťkou (hlavně 2.B) a PoŠkole začalo nabírat obrátky. Zkrátka víc než je člověk schopen pořádně pobrat. A i proto jsme se spolu s celou redakcí Křenovin společně rozhodli pro téma “Všechny barvy duhy”. Protože přesně to k podzimu patří, ne? A koneckonců i k životu jako takovému. Jsou tu dny zalité sluncem a barvami, a pak také ty šedivé a smutné, plné písemek a prezentací, na které jsme dočista zapomněli. Každopádně, pod barvami si lze představit spoustu věcí, a tak je i toto číso poněkud obsáhlé. Dostaneme se od naší již klasické poezie přes módu, LGBT, vady pigmentu, střelbu ve školách, úvahy nad krásou, pana Who, neuvěřitelně barevný kvíz, 3D lukostřebu a další až k úžasnému fyzikálnímu článku nebo třeba komiksu k třiceti letům od sametové revoluce. A vtip je v tom, že to není všechno. Doufám, že si v našem přebarevném čísle najde každý to svoje. Protože nám se to už povedlo. Marie Štěpánková
2
Obsah
Obsah: Poezie Všechny barvy duhy ................................................... 4 Podzem...................................................................... 5 Ze světa Umělá barviva ........................................................... 6 Střelba na školách ...................................................... 7 Móda ......................................................................... 8 Naše rubriky Extrakřen ................................................................... 9 Pan WHO ................................................................. 10 Barevný kvíz............................................................. 12 Něco k zamyšlení “Ztrácejí barvu” ....................................................... 13 Proč je duha považována za krásu? .......................... 14 Jakou barvu má duha? ............................................. 15 Trocha kontroverze I muži rádi růžovou .................................................. 15 Žáci vs vyučující ....................................................... 17 Nečernobíle: Fenomén Greta Thunberg .................. 18 Škola hrou O barvě z pohledu fyzikálního .................................. 19 Největší z velkých mistrů ......................................... 23 Dění na škole Inspirace přichází ze sekundy.................................. 24
3
Poezie
Všechny barvy duhy Podívej, jak překrásný je najednou svět Když slzy, co stékaly z tvé tváře, zůstaly v moři černém Kde zůstanou rozpuštěné Kde už nebudou vidět
A jen se stáhla mračna hustá, Světlo prorazilo se k tobě Konečně a po dlouhé době Dýcháš čerstvý vzduch Na tváři úsměv A po dešti duha
A říká se přece pořád, Že na konci duhy čeká poklad Ale duha konce nemá, to každý ví Jsou to jen kruhy Co po dešti se objeví Poklad svůj však skrývají A je jen na tobě, jestli ho najdeš Já jen doufám, že přijde čas Kdy na tebe dosvítí Všechny barvy duhy
Richard Brázda 4
Poezie
Podzem Nejlepší malíř impresionista, je podzim dozajista,
jenž obarví všechna člověkem nedotčená místa, vyplní prázdnotu v nás, ta duše čistá.
Jak dokáže tolik žasu,
jak my, pouzí smrtelníci, obdivujeme krásu, nezbývá nám mnoho času, dát se na správnou cestu, najít spásu.
Vzpomeňme na všechny padlé, kterým budiž lehká zem, každý z nás, bez výjimky, obrátí se v prach, jež sežehnem, tak dejme přednost dobru před zlem, važme si člověk člověka, vyřiďte všem! Jakub Hrazdíra
5
Ze světa
Umělá barviva Některé potraviny mají již od přírody zajímavou chuť a barvu, jiné však ne. Problémem číslo jedna pro spoustu zdraví nezávadných produktů je cena a dostupnost, a tak si obchodníci hledají levnější náhrady, které ovšem mohou mít mimo změny chuti a barvy také zdraví nevhodné „vedlejší účinky“. Pomocí novodobých znalostí především z oblasti biochemie je dnes možné vytvořit prakticky jakoukoliv barvu alespoň trochu vhodnou pro konzumaci. Ovšem je nutné si uvědomit, že je to především chemie. Asi nikoho při smyslech a s inteligencí alespoň průměrného šimpanze by nenapadlo při příchodu do laboratoře chemie sníst a vypít vše, co má zajímavé barvy a dobře vypadá (kromě malých dětí, které se metodou pokus omyl řídí heslem, co tě nezabije, to tě posílí). Je tedy potřeba uvažovat podobně i u výběru potravin před jejich konzumací. Protože některá „éčka“, která jsou povolena v Evropské unii, jsou dokonce i karcinogenní, vyvolávají alergie a způsobují - především u dětí - hyperaktivitu a jiné nepříjemnosti, je dobré mít jakýsi přehled o tom, která jsou škodlivá a která nikoli. Mezi ty nejškodlivější patří odstíny modré (E131, E132, E133), které při nadměrném užívání způsobují nevolnosti, vyrážky, vyšší krevní tlak, u dětí pak také hyperaktivitu a prokázány byly i karcinogenní účinky. Další hrozbou může být žluté barvivo E110, které také vykazuje karcinogenní účinky, je nevhodné pro děti a vyvolává alergie. Na druhou stranu ale je i velké množství neškodných éček. Mezi ně patří například i karamel (E150), nebo například E325 - E337, které se používají především v mléčných výrobcích jako zvýrazňovače chuti. Pro podrobný seznam vhodných a nevhodných éček můžete navštívit internetovou stránku www.ferpotravina.cz. Vladimír Strnad
6
Ze světa
Střelba na školách Video s názvem Evan má upozornit na riziko střelby ve škole. Doporučuji všem. Poté, co jsem ho zhlédl, jsem se zamyslel nad tím, na co většina lidí ani nepomyslí. I to by se mohlo v naší škole stát. Toto video poukazuje na riziko střeleckého útoku ve škole, a jak jsou lidé, kteří mají k tomuto činu sklony, vyčlenění ostatními nebo zesměšňováni. Může se nám zdát, že tento problém není u nás tak aktuální jako ve Spojenýchstátech, ale jisté riziko tu existuje. V Americe tomuto druhu násilí výrazně pomáhá vysoká míra ozbrojení civilního obyvatelstva. Na 100 obyvatel Spojenýchstátů náleží 89 střelných zbraní a to je nejvíce na světě. Jedny z největších střeleckých útoků v USA v číslech: • Střední škola v Red Lake, 21. března 2005 - 10 mrtvých, třináct zraněných • Virginia Tech, 16. dubna 2007 - 13 mrtvých, desítky zraněných • Sandy Hook, 14. prosince 2012 – 26 mrtvých A to jsou jedny z mnoha případů, kdy většinou šikanovaný nebo sociálně vyčleněný člověk spáchá takový čin. Můžeme si položit otázku, jde tomuto činu zabránit? Ano, jde. A je k tomu potřeba jen jeden člověk, jako jsem já nebo ty. Stačí si takové osoby, která má k ně-čemu takovému sklony, všimnout a začít se s ní bavit. Odkaz na video
Libor Tesař
7
Ze světa
Móda Módní trendy spolu s barvami se neustále mění, minimálně každý rok. Ovlivňují to, co zákazníci chtějí, co značky vyrábějí a mnohdy symbolizují i celkovou náladu ve společnosti. Letošní rok byl sladěn do korálové barvy. Korálová je odstín na pomezí oranžové a červené. Skvěle oživí outfit složený ze světlých neutrálních barev. Pro rok 2020 byla vybrána barva neo mint, což je odstín pastelově zelené, který spojuje „futuristický vývoj spolu s přírodou.“ Působí velmi svěže a na člověka má blahodárný vliv – uklidňuje, uvolňuje, napomáhá regeneraci a načerpání nových sil a navozuje i spojení s přírodou. Lze ji dokonale sladit jak s bílou, černou, šedou, či světle nebo tmavě fialovou, tak i třeba se zlatými nebo stříbrnými doplňky. Výhodou nošení této barvy je to, že sluší všem – i mužům, i ženám, což přichází vhod hlavně v této době, kdy se módní rozdíly mezi pohlavími začínají čím dál více stírat. Je normální, že muži nosí růžovou a ženy nepohrdnou vytahaným trikem a teniskami. Co se laku na nehty týče… v létě určitě nebude od věci vyměnit červený lak za růžovou, blankytně modrou či třeba světle zelenou či šedou barvu. Milovnice potisků a vzorovaných nehtů mohou sáhnout po květinových či zvířecích motivech. No a na podzim příštího roku zase přijde vhod vínová barva laku.
8
Aneta Novotná
Dnes tu máme rozhovor se studentkou naše gymnázia Annou Janíkovou z 1.A. Je to velice nadaná lukostřelkyně. Ale ne z obyčejného luku.
Naše rubriky
ExtraKřen
Co je to 3D lukostřelba? Je to sport, ve kterém se střílí z hodně druhů luků a střílí se na gumové makety zvířat. Zvířata se nehýbou. Cílem je nastřelit co nejvíce bodů, které jsou umístěny na zvířatech. Nejvíce bodů v Českém poháru je 20 bodů. Kolik váží luk? To je celkem velké rozhraní. Já mám jeden z těch nejlehčích, který váží asi 500g. Máme taky speciální šípy. Jeden váží do 100g. Jak dlouho 3D lukostřelbu děláš? Lukostřelbu dělám on 6. třídy, což jsou 2 roky. Lukostřelba mě baví, protože se setkávám s lidmi, kteří jsou i jiné věkové kategorie než já, ale stejně mě berou jako sobě rovného. Jak ses k tomu dostala?
Soutěží se v tom? Ano, soutěží. Soutěže jsou většinou on týden na různých místech celé České republiky. Soutěží se ve 4 věkových kategoriích. Co je tvůj největší úspěch? V kategorii minnies jsem se umístila na 2. místě v celkovém Českém poháru.
V létě roku 2017 začal střílet starší brácha, kterého to moc bavilo a tak jsem se po půl roce přidala i já.
9
Naše rubriky
Přemýšlela jsi někdy, že s tím skončíš? Ano, když jsem přešla do juniorů. Byl to pro mě obrovský skok a změna. Navýšil se mi počet metrů, na které střílím z 20 metrů na 30 metrů.
Kdo je tvůj idol? Můj idol je Zuzana Pešková. Je to můj idol, protože má skvělé výsledky, ale i techniku. Eliška Pokorná
PanWHO Jaké máte záliby? Malování, seriály, fitko. O jakém povolání jste v dětství snil/a? Učitel/ka, módní návrhář/ka a jednu dobu jsem chtěl/a létat se stíhačkou. Proč zrovna létat se stíhačkou? Protože taťka byl voják z povolání. Máte životní přísloví, kterým se řídíte?
Bez úsměvu by život stál za nic. Co Vás vedlo k tomu vybrat si jako svoje pracoviště zrovna naše gymnázium? Nepřemýšlel/a jsem nad tím, že bych učil/a na gymnáziu. Rád/a jsem učil/ a na základní škole, ale pak při-šla tato příležitost a já ji rád/a vzal/a.
10
Jaký předmět jste měl/a na škole nejraději? Informatiku, němčinu a výtvarku.
Oblíbené jídlo a pití?
Ano, 1 mladší sestru a 2 starší bratry.
Steak s hranolkami a víno sladké, nejlépe borůvkové.
Jaká je Vaše oblíbená hudba?
Vzpomínáte si na nějaký vtipný zážitek ze střední školy, na které jste
Vážná hudba, hra na klavír a latinskoamerická hudba.
studoval/a?
Oblíbený zpěvák nebo zpěvačka?
Ano, s kamarády/kami jsem půl hodiny seděl/a u stolu a smáli/y jsme
Two Feet.
se každému, kdo prošel.
Oblíbený herec nebo herečka?
Vaše nejoblíbenější zvíře?
Dwayne Johnson.
Velký pes.
Oblíbený film nebo seriál?
Jaké místo v ČR nebo v zahraničí máte nejraději?
The Big Bang Theory, Sex ve městě, Simpsonovi a Krok za krokem.
Oblíbená kniha? Nemám žádnou, ale rád/a čtu témata seberozvoje a o šarmu francouzských žen.
Naše rubriky
Máte sourozence?
Orlí Hnízdo a Salzburk. Jezdil/a jsem sem často na prázdniny. Co je Vaším životním snem? Být celý život jen šťastný/á.
Pan WHO v minulém čísle: paní profesorka Lenka Ryšavá Michael Kovařík
11
Naše rubriky
Barevný kvíz Věděli jste, že naše oko dokáže rozlišit až 10 miliónů barev? Přestože barvy se mohou zdát nedůležité, jejich význam má často mnohem větší hodnotu než jakou bychom čekali. Připravili jsme si pro vás proto několik faktů o barvách, některé z nich jsou ale lživé. Dokážete najít ty správné?
1.
Býky dráždí červená barva.
2.
Jediným přirozeným modrým jídlem jsou borůvky.
3.
Zelenou barvu očí mají pouhé 2% populace
4.
Krabice natřená načerno se jeví těžší než krabice jiné barvy.
5.
Nejvíce chuť podporující barvy jsou zelená a žlutá a mnoho fastfoodových společností je proto používá do svého loga.
6.
Nejoblíbenější barva je modrá.
7.
Existuje rasa psa s fialovou srstí.
8.
Červená barva je nejbezpečnější barva auta – červená auta mají nejmíň dopravních nehod
9.
Lidé, kteří sledovali černobílou televizi, mohou mít černobílé sny.
10. Na počátku minulého století byla růžová považována za klučičí barvu a modrá za dívčí.
Správné odpovědi najdete na straně 25
Petra Kunovská, Markéta Kyselová
12
Myslím, že by se nikdo z nás neměl stydět za to, kým je, co se mu líbí a už vůbec za to, jak vypadá. Neměli jsme možnost si to vybrat, a ať už jde o barvu či délku vlasů, postavu, nebo barvu pleti, jsou to věci, co nás odlišují od ostatních a je jedno, jestli si připadáme hezcí nebo ne, každý jsme něčím výjimečný a jen hlupák se pokouší vypadat jako ovce, snažící se zapadnout do stáda.
Něco k zamyšlení
„Ztrácejí barvu”
A stejně by to mělo být i u odlišné barvy pleti. Teď tím nenarážím na rasismus, žlutou či červenou rasu, ale na odlišné barvy pleti jednoho těla. Jde o vadu, nesoucí název Vitiligo a trpí jí až 4 % populace, což je až 400 tisíc osob jen na našem území. Jedná se o, ve většině případech, dědičnou poruchu, při které bílé krvinky nelikvidují jen viry, ale i vlastní pigmentové buňky a v důsledku toho se danému jedinci na těle objevuje velké množství světlých, až skoro bílých, skvrn. Ráda tyto typy lidí označuji jako “žirafy,” a i když by se určitě našel někdo, kdo by řekl, že je to možná už hanlivé označení pro lidi, kterým tato porucha skoro až zničila život. Já si stojím za tím, že tito lidé jsou něco víc než my “normálové”. Svět se už dávno netočí jen kolem trpké ideologie, kdy se ženy řadí k růžové, muži k modré a podobně, stejně tak už je okolí skoro i jedno, jaké máte rádi pohlaví, nebo co zrovna frčí v módních trendech. I přesto lidé s Vitiligem upadají do depresí, trpí úzkostnými stavy a sami sobě ubližují. Avšak za jakou cenu? Chtěli by vypadat jako jejich vzor? Být prostě “normální”? Stejněnikdy nebudou dokonalí a akorát přijdou o tu jedinou, krásnou věc, díky které si mohli užívat ten pocit, ten nadpozemský pocit, který přímo křičí: „Jsem jinej, jsem něčím výjimečnej a dělá mě to šťastným!“
Podobným způsobem tuto svoji nemoc pojala i známá modelka Winnie Harlow, neboli Chantelle Whitney Brown-Young, jejíž kariéra začala ve chvíli, kdy si uvědomila, že je vlastně krásná taková, jaká je. I díky ní se vědomí o tom, že nějaká nemoc Vitiligo vůbec existuje, zvyšuje a lidé si začínají všímat. Není ale jediná známá osoba s touto vadou, možná vás to překvapí, ale i lidé jako Bolek Polívka nebo dokonce i Michael Jackson s ní strávili celý život a stejně byli uznáváni.
Nebojme se ukázat, kdo jsme a co jsme zač, nestyďme se za náš vzhled a ukažme všem těm chodícím figurínám, že být odlišný je vlastně neskutečně fajn. Michaela Gaurová
13
Něco k zamyšlení
Proč je duha považována za krásu? Když se řekne slovo duha, většina z nás si vykreslí deštivý den zahřátý zlatavými paprsky slunce, jež svým dotykem a lomem s kapkami vody malují oblouk tvořen ze škály barev na oblohu, jejíž témbr připomíná šedá holubí křídla. Cítíme klid a mír na duši, na tváři se nám kouzlí úsměv, v očích si tančí jiskřičky a někde v hloubi srdce se objevuje pocit, že naděje nás neopustila a jsme jí obklopeni ze všech stran. Proč je ale duha brána za symbol milosti a něhy a ne jako hrozba či neštěstí? O duze je psáno už v Bibli jako o znamení smlouvy mezi Bohem a veškerým živým obyvatel-stvem země v příběhu Noema a jeho archy. Jestliže bude nebe zahaleno do peřin tmavých mraků a mezi nimi se začne probouzet duha, rozpomene se Pán na svoji smlouvu a zemi nestihne potopa. Je velmi pravděpodobné, že právě tento příběh je prvopočátkem dobré pověsti duhy, kdy skončila etapa nešťastné potopy a nastal nový, slunečný život. V mytologii je duha dále považována za most mezi nebem a zemí či cestu, jak se dostat k pokladu, jež je ukryt na samém konci duhy. Ten je ale chráněn leprikónem, a tak je obtížné se k němu dostat.
Dalším z možných důvodů, proč je duha vnímána jako znak veselí, by mohly být její barvy. Spektrum barev je živé, tvoří lidem ďolíčky ve tvářích a nutí šťastné dětské hlásky vykřikovat „duha“ na všechny světové strany tak, aby je slyšeli i ptáci, kteří prolétávají pod životodárným obloukem a baví se o novinách, co se udály při jejich návštěvě teplých krajů. Nikdy se v ní neobjeví barva černá, šedá, béžová nebo popelavá, tedy barvy, při kterých se nám oči noří do smutečního závoje a kryjí se za krůpěje slaných slz. Odstíny barev, jež se vymalují na oblouku duhy, v nás vyvolávají pocity radosti, štěstí a dobré nálady právě kvůli své pestrosti a hrdosti, jež si nesou. Duha je tedy i možným symbolem toho, že i přes události, které se v dnešní době dějí, ať už u nás či za hranicemi, se vždy najde nějaká drobnost, jež nás rozveselí, ať už právě ona sama na nekončící obloze či právě padající barevné podzimní listí.
Vymazalová Lenka
14
Mimo krátkozrakost nebo dalekozrakost, kterých v poslední době přibývá, zná naše lékařství i další onemocnění - a to jak vrozené, tak přivozené stárnutím a časem. Mezi ty výjimečnější můžeme zařadit například barvoslepost, kterou trpí asi 9 % mužů a 0,4 % žen. Existují i různé varianty poruchy, které odlišně mění barvocit.
Něco k zamyšlení
Jakou barvu má duha?
Jaká je pak definice správného vnímání barev? Každý by okamžitě řekl, že je to přece normálně, jak člověk vidí svět – tráva je zelená, obloha modrá, slunce žluté. Jak by se potom definovaly tyhle barvy zvlášť? Přirovnání k věcem je nejjednodušší, ale co když je každý vnímáme trochu jinak? Představme si situaci, kdy jeden by viděl barvu – červenou. Druhý tu stejnou, ale vnímal ji jako žlutou, ve skutečnosti by to byla barva modrá, ale všichni by jí říkali zelená. Na druhé straně by člověk mohl říct, že svět je vlastně bezbarvý, protože věci různě odráží světlo, které samo by se dalo popsat jako bezbarvé. To znamená, že by rozdíly mohli být doslova v úhlu pohledu. Tušíme, jak barvy „chutnají,“ a víme, jak ovlivňují naše smysly a emoce. Lidé vymysleli věci jako mimoňská žlutá, nejčernější černá nebo nejrůžovější růžová. Nikdo však nepřišel na to, jak barvy vypadají. Adéla Klvačová
I muži rádi růžovou „Homosexualita je nemoc!“ hlásala ještě před třiceti lety většina populace. Menšina to hlásá dodnes. Ale to, že chce muž místo maskáčových kalhot nosit sukni nebo žít po boku muže, hned neznamená, že je nemocný. Má přece stejná práva jako lidé, které přitahuje opačné pohlaví. Dřív by se za veřejné přiznání jiné orientace bez váhání trestalo i smrtí, dnes tyto lidi obdivujeme, že se nestydí se svými pocity vyjít napovrch. Každý z nás kolem sebe má alespoň jednoho z mnoha, nijak nám neškodí, nic nám nevnucují, jsou to lidi jako my. Někteří jsou hrdí na to, že jsou jiní než ostatní, že vystupují z davu. Jiní to zase berou těžce a dusí to v sobě třeba až do konce života. Udělají si rodinu s krásnou ženou, ale ví, že nikdy nebudou tak šťastní, jako kdyby je životem prováděl muž. První skupina je na tom logicky líp, čím rychleji se s tím člověk smíří, tím dřív bude okolím uznávaný a podporovaný.
155
Trocha kontroverze
LGBT Už v letech 1969 se objevovaly protesty leseb, gayů, bisexuálů a transgenderů, osob, které dnes bereme jako LGBT komunitu. Komunitu, která má svojí vlastní vlajku a pochody – Pride (také známé jako Gay Pride a Queer Pride). Původní duhová vlajka vytvořená Gilbertem Bakerem obsahovala 8 pruhů barev, dnešní obsahuje pouze 6 – červený (život), oranžový (zdraví), žlutý (slunce), zelený (příroda a přirozenost), modrý (harmonie) a fialový (duch). První Pride pochod se uskutečnil roku 1970 v Chicagu. Tyto pochody si udržely každoroční pravidelnost a postupně se začaly rozšiřovat do ostatních zemí a měst. Pravidelnost si už po 11 let udržuje i v ČR. Queer Parade v roce 2008, 2009 i 2010 v Brně a od roku 2011 Prague Pride festival v Praze, na kterém v porovnání s dneškem vzrostla návštěvnost až o 73%. Pride pochodů se většinou účastní i známé osobnosti, které se k jiné orientaci přiznaly veřejně – např. zpěvák Sam Smith, herec Daniel Radcliffe, v ČR youtuber a influencer Karel Kovář (Kovy).
Kolik pohlaví vlastně rozlišujeme? Rozlišujeme okolo 20 genderů, nejčastěji se ale používá rozdělení na muže a ženu od kterých se odvozují další. Například binární gender (oboupohlavní, chová se – má pohlavní orgány – jako muž i žena) a non-binary gender (nachází se někde mezi mužem a ženou, ale nespadá ani do jednoho). Do non-binary gender spadají hlavně bisexuálové a transsexuálové. Všichni jsme anomálie, kterou bude vždycky část světa odsuzovat, ať se vám to líbí nebo ne.
You don´t have to be gay to be a supporter, you just have to be human. Daniel Radcliffe Hana Kuželová 16
Jak jste se dnes chovali ve vašem nejméně oblíbeném předmětu? Kolikrát jste se bavili se svým spolusedícím během vyučování? A kolikrát jste byli na telefonu? Kolikrát dnes musel váš vyučující zvýšit hlas, aby byl přes vaše hovory slyšet? Kolikrát jste se zamysleli nad tím, že on není ten, kdo vám chce uškodit, ale ten kdo vám chce pomoci a naučit vás nové věci?
Trocha kontroverze
Žáci vs. vyučující
Proto jste šli přece na gymnázium, abyste se něco naučili, abyste se něco dozvěděli, a ne abyste si znepříjemnili den, kvůli tomu, že se na vás hněval nějaký profesor, protože vyrušujete, taky ne kvůli tomu abyste znepříjemnili den danému profesorovi, nebo snad svým spolužákům. Sice chápu, že když máte zrovna hodinu předmětu, který vás úplně nebere… a řeknete si, to je přeci jedno, když budu na mobilu nebo když si budu povídat s kamarádem. Ale ve třídě je vše strašně moc slyšet. Ne že by vám bylo přímo rozumět, ale váš hlas se začne rozléhat po třídě a to se často mísí s hlasem vyučujícího a ten pak musí mluvit hlasitěji. Může se stát, že ho to
přestane bavit. On není ten, kdo by vás měl napomínat, měli byste si to uvědomit sami. Když už s takovým utišováním nějaký profesor začne, většinou to není nic příjemného pro obě strany. Kromě toho, že se jeho hlas odráží od stěn tak, že ho slyšíte až moc dobře nejen vy, ale také ti na chodbě. Taky tyhle proslovy většinou zaberou hodně času, vyčerpají nejen vás ale, i mluvčího a často také následujem ať už individuální nebo, u některých oblíbený, kolektivní trest. Pak nejen vy máte udělat třeba domácí úkol, ale musí ho udělat také celá třída. Po náročném vysvětlování, proč a čím jste vyučujícího rozezlili, jsou všichni víc než otrávení. Nabízí se otázky: „Stojí to za to?“ „Opravdu to nepočká 45 min?“
Zkuste se vcítit do člověka, který před vámi stojí a chce vám něco vysvětlit, zkuste si představit, že byste učili někoho, kdo se chová jako vy. Byli byste spokojení? Učilo by se vám dobře, v třídě plné lidí, jako jste vy? Je možné, že patříte k těm, kteří v hodinách nevyrušují. Pak v tom pokračujte… učitele, spolužáky i sebe ušetříte. Ale pokud vás daný předmět nebaví, ve vaší třídě můžou být tací, které probírané téma zajímá, třeba z daného předmětu chtějí i maturovat, nekažte jim tu příležitost se dozvědět něco nového a stejně tak o tu možnost neobírejte ani sebe. Studentka našeho gymnázia 17
Trocha kontroverze
Nečernobíle: Fenomén Greta Prošla si psychickými problémy, nalezla smysl v boji za klima.Většina z Vás již o Gretě Thunbergové pravděpodobně slyšela. Jak je možné, že se šestnáctiletá teenagerka stala tak významnou? Proslavila se v roce 2018 již v 15 letech zejména díky založení hnutí Fridays For Future, ekologickému aktivismu a školním protestům za klima. Vystupovala v evropském parlamentu, OSN i dalších světových organizacích.
Švédská aktivistka svými kroky inspirovala mnoho mladých na-příč celým světem, zejména v Evropě. Stala se jakýmsi symbo-lem, který je někdy až zneužíván oběma protistranami v boji za klima.
Řada světových politiků říká, že vnímá Grétu jako naději, přitom ale využívají její osobu ke zviditelnění. Liberální politické proudy považují protesty za klima jako zásadní téma, přičemž konzervativnější spektrum upozorňuje, že vliv člověka na změně klimatu není tak významný. Odpůrci říkají, že dochází ke zveličování tohoto tématu, že se stává novým zeleným byznysem. Faktem je, že se Evropa snaží regulovat tvorbu CO2 mnoha nařízeními a že se na celkovém počtu vyprodukovaných emisí podílí minimálně. Mnoho továren je vybaveno odsiřovacími zařízeními, auta mají katalyzátory atd. Někteří odborníci tvrdí, že by bylo do budoucna nejvhodnější, abychom se zaměřili na jadernou energii, zvýšení efektivity vodních elektráren a na způsoby trvalejšího uložení energie, které představují zajímavou alternativu. 188
Trocha kontroverze
Dle mého názoru to mladá Švédka myslí dobře, jen si neuvědomuje, že je využívána různými „zelenými“ stranami nejen pro zisk hlasů mladé generace ve volbách.
Hádky mezi oběma stranami neumožňují dojít ke konstruktivnímu řešení. Ekologie a změny klimatu jsou zkrátka vážným a hlavně komplikovaným tématem. Ať stojíme na jakékoliv straně, vždy bychom měli být otevřeni diskuzi. Zachovejme chladnou hlavu. Alarmismus a přehnaný „ekologický aktivismus“ k ničemu nevedou. Jakub Hrazdíra
O barvě z pohledu fyzikálního Občas jdeme po chodníku, když nás oslní jasně modré světlo protijedoucího řidiče, který zapomněl vypnout „dálkovky.“ Na přechodech nám svítí červená, obloha je modrá, tráva je zelená… Barvy jsou prostě všude okolo nás. Ale co vlastně barva je? Proč, když učitel špatně zapojí kabel k promítačce, jsou všechny barvy najednou jinak? Kolik barev známe? Je možné barvou léčit? Abychom si mohli odpovědět na tyto dotazy, nejdříve musíme položit jiné, základnější otázky. 1.Co je elektromagnetiická vlna? Ptáte se, jak jsme se od barvy dostali k elektromagnetické vlně? No, ono to není tak úplně náhodou. Jak uvidíme později, má s barvou, kterou vnímáme my, velmi úzkou spojitost. Zatím si řekněme, že je to příčné vlnění elektrického a magnetického pole. 19
Škola hrou
2.Elektromagnetické? Elektromagnetismus je jednou ze základních sil galaxie, zodpovědný za všechno od elektrických a magnetických polí, až po světlo. To právě díky elektromagnetismu nepropadneme podlahou, která, ačkoliv se zdá na první pohled pevná, je tvořena převážně prázdnotou – elektromagnetické síly mezi atomy nás drží proti celé gravitační síle Země. Bez nich by se všechna hmota rozpadla.
Elektromagnetické pole je fyzikální pole, které odpovídá míře působení elektrické a magnetické síly v prostoru (elektrického pole E a magnetického pole M). Vlněním se přenáší prostorem, stejně jako když hodíme kámen na klidnou vodní hladinu. Jako příčné vlnění označujeme vlnu šířící se prostorem, během něhož vlna kmitá (osciluje) ve směru kolmém na směr přenosu energie, to je stejně jako vlny u moře bijící o pobřeží. Jak je možno vidět na obrázku, elektrické a magnetické pole je na sobě závislé. Jediným známým druhem elektromagnetických vln bylo až do 19. století jen viditel-né, infračervené a ultrafialové světlo. Až Heinrich Hertz objevil to, čemu nyní říkáme radiové vlny, a zjistil, že se v prostoru šíří touž rychlostí jako světlo (což je velmi lo-gické, poněvadž světlo je vlastně jen speciálním případem elektromagnetických vln).
Elektromagnetické vlny vznikají posunováním náboje z jednoho místa na druhé. Tímto se vzniklé pole začne vlnit a pohybovat. Energie vlny je rozložena v jejích
složkách (elektrickém a magnetickém poli), a jak víme ze zákona o zachování energie, energii nelze ani vytvořit, ani zničit, pouze přeměnit, z čehož plyne, že musíme vlně nějakou počáteční energii „dát“, tedy: rozkmitáme ho. 3.Tlak záření? Elektromagnetické vlny mají kromě energie také hybnost. To znamená, že mohou vykonávat tlak – tlak záření – na objekt, na který dopadají. Tento tlak je ovšem velmi malý (necítíme, když nás zasáhne blesk od fotoaparátu). Vývoj laserové techniky ale dovolil vytvořit zařízení, která jsou schopna vytvořit větší tlak, než například ten od blesku fotoaparátu. Je toho dosaženo tak, že soustředíme svazek světla na velmi malou plošku (třeba jen několik vlnových délek!) a takto můžeme předat velmi vel-kou energii velmi malým objektům. Je dokonce možné pomocí tohoto jevu použít určité paprsky jako „laserové pinzety.“
20
Teď, když víme, co je světlo, můžeme se zeptat, jak zobrazujeme barvy. Pro záměr tohoto článku se budeme věnovat pouze RGB monitorům. Asi jsme už všichni slyšeli o „rozlišení,“ parametru, udávajícím počet pixelů (jednotlivých viditelných bodů) na monitoru. Pixel je vlastně složen ze 3 typů krystalů – jeden emituje červené, druhý zelené a třetí modré světlo. Z těchto 3 barev je možno složit téměř všechny barvy, které lidské oko dokáže vidět. Proč? Za všechno může naše oko.
Škola hrou
4.Jak zobrazujeme barvy?
Světlo může být složeno z několika frekvencí. Pokud se světlo srazí s nějakou hmotou, některé frekvence jsou pohlceny, kdežto jiné jsou odraženy. Toto vnímáme jako barvu. Ale na rozdíl od našeho ucha, které je schopno rozlišit hodně frekvencí (rozeznáme od sebe nástroje, noty atp.), je naše oko nedokáže rozlišit všechny. Většinou je schopno rozdělit pouze 4 rozsahy. Tyto rozsahy jsou identifikovány v sítnici, kde máme mnoho druhů fotoreceptorů. Jejich jeden typ – tyčinka – rozeznává jasnost, nedokáže ale pořádně rozlišit jednotlivé frekvence. Druhý typ buněk – čípek – existuje ve více variantách. Už je schopen rozlišit užší rozsahy frekvencí nacházejících se okolo zelené, červené a modré barvy. Takže de facto rozložíme v naší sítnici jakoukoli barvu jako kombinaci těchto tří barev a jasnosti, což si pak náš mozek poskládá do barev dalších. A naše monitory to vlastně jen udělají za nás. A co projektory? Většina dataprojektorů používá určitý typ konektoru zvaný VGA. Pokud byste se na tento konektor podívali zblízka, zjistili byste, že se skládá z 15 „děr.“ A právě 3 z těchto děr jsou zodpovědné za přenos červené, modré a zelené. Co se stane, když se nekvalitně zapojí VGA kabel? Můžeme pozorovat chybějící barvu, ztrátu jasnosti, „přilepení“ nějakého obrázku zobrazeného dříve na monitor (např. když otevřete stránku Wikipedie, zavřete ji a text z ní budete vidět na ploše) nebo poblikávání. 21
Škola hrou
5.Kolikznáme barev? Nejlepší odpověď je asi nekonečno. Byly sice provedeny psychofyzické výzkumy, které prokázaly, že dokážeme rozpoznat asi 1000 úrovní jasnosti, 100 úrovní červenozelené a 100 úrovní žlutomodré (což dohromady znamená 1000 x 100 x 100 = 10 000 000 barev! Jen pro srovnání, monitory běžně zobrazují okolo 17 milionů barev), odpověď ale není tak úplně jednoduchá. Vzhled barvy je totiž také ovlivněn pozorovacími podmínkami, tj. intenzita světla okolo, jasnost světla okolo, barva okolního světla atp. Důležitý je také výskyt barvy na různých objektech. Oranžová na skleněném povrchu přece vypadá jinak, než na váze, lego kostce nebo květině. V neposled-ní řadě nesmíme ani zapomenout na to, že různí lidé vnímají různé barvy jinak.
6.Fyzika, nefyzika, colorterapie! Tato zvláštní metoda alternativní medicíny spočívá v použití barvy jako nástroje k vybalancování lidské energie. Není to ale žádná novinka, tuto léčebnou metodu používali již staří Egypťané! Colorterapisté rozpoznávají na lidském těle sedm „čaker“ jakýchsi „duševních center,“ jež jsou každá spojena s určitou funkcí, od přežívání, emocí, síly, uvědomování si sám sebe, komunikace, intuice, odpuštění, až po propo-jení s „energiemi vesmíru.“ Takže příště, až se vám na diskotéce udělá špatně, bude-te vědět, že to není ze záhadné pilulky, kterou vám někdo strčil do pití, ale z přílišné-ho působení barev na vaše tělo :) . A pak že barvy neškodí! Z vědeckého pohledu se ale samozřejmě jedná o formu placeba…
7.Shrnutí Zjistili jsme, že viditelné světlo je speciální rozsah příčného vlnění elektromagnetického pole, stejného vlnění, které je zodpovědné za bezdrátový internet, rádio, nebo třeba mikrovlnku. Zde ale využití elektromagnetického pole nekončí! Moderní roz-voj laserových technologií nám umožnil využít tlak světla k např. manipulaci s velmi malými předměty. Podívali jsme se pod lupou na to, jak fungují naše monitory a zjistili, jak nám může „vypadnout“ barva na projekci promítačky. Odpověděli jsme si na otázku počtu barev a obarvili colorterapii. A citát na závěr:
„Všichni víme, že světlo putuje rychleji než zvuk. Proto někteří lidé vypadají chytře, dokud je neslyšíte mluvit.“ - Albert Einstein Jakub Kocháň
22
Smutný paradox
Škola hrou
Největší z velkých mistrů Když se řekne renesanční malíř, většina z nás si vybaví umělce jako Michelangelo, Caravaggio nebo asi nejčastěji Leonardo da Vinci, ale na Tiziana si vzpomene jen menšina, to je zvláštní a poněkud smutné. Ve své době byl proslulý po celé Evropě a téměř nebyl významný panovník, kterého by Tiziano neportrétoval. Ale co je nejdůležitější: na sklonku života vynalezl nový styl, kterým předběhl dobu o téměř 500 let.
Průlom samotný Zmíněný průlom bylo něco naprosto převratného. Tento mistr malíř se přestal snažit o zachycení přesné reality (dosáhl toho tím, že u některých obrazů velké části maloval nikoli štětcem, ale rukou). Dnes můžeme mít pocit, že to není nic úžasného, ale musíme se nad tím zamyslet v kontextu doby: píše se 16. století, Evropa mezi sebou vesele vede třicetiletou válku a jsme v době naplněné naprosto úžasnými umělci: již zmiňovaní Michelangelo, Caravaggio, Leonardo da Vinci, ale třeba také Dürer a mnoho dalších. Ale všichni tito bezpochyby geniální umělci mají jednu touhu: zachytit co nejpřesněji realitu. Věřím, že nyní už jsme schopni docenit převratnost zmíněného objevu. Geniální úmysl, nebo náhoda? Všechny nás v tuto chvíli pravděpodobně napadá, jak na to asi přišel. Možnosti jsou nejspíš dvě. První možností je, že Tizian v průběhu života umělecky „dozrál“; a rozhodl se zkusit něco nového, neotřelého a neznámého. Druhou možností je, že v průběhu Tizianova stárnutí se mu začala třást ruka a tahy štětcem už nedokázal vést tak precizně a z tohoto důvodu využil svých rukou. Ať už je pravda jakákoliv, je důležité uvědomit si jednu věc. Ve chvíli, kdy postavil Tizianovi do cesty život překážku, tak se Tizian nepokořil a dokázal ji využít ve svůj prospěch. Krásný příklad pozdní tvorby (za povšimnutí stojí obrysy postav, které můžou připomínat spíše impresionismus).
Tomáš Daniel Novotný
23
Dění na škole
Inspirace přichází ze sekundy Pravidelným návštěvníkům školní knihovny tato novinka jistě neunikla – a vám ostatním ji chceme představit tímto způsobem. Studenti 2.A vám na nástěnce před knihovnou představují 31 knih, které sice nejsou součástí školního maturitního kánonu (a tedy nebývají vypůjčené tak často), ale které se v naší knihovně nacházejí a stojí za přečtení. K tomu, zda si knihu máte vypůjčit, vám může sloužit několik vodítek na listech se studentskými zpracováními zadaných knih. Tím prvním by mohly být hvězdy, které mohou všichni, kdo knihu již přečetli (a tedy i vy!) získat u paní knihovnice. Zlatá hvězda znamená vřelé doporučení, stříbrná hvězda doporučení s výhradami a černá tečka pak signalizuje, že kniha autora recenze neoslovila a ke čtení ji nedoporučuje. Podrobnější pohled pak nabízí recenze jednotlivých studentů sekundy. Vždy nastiňují (avšak neprozrazují) děj a snaží se vystihnout klady i zápory toho kterého díla. A konečně stručný názor, hodnoticí komentář dalšího sekundána by vás měl k přečtení knihy buď ještě více navnadit, anebo utvrdit v tom, že se do četby tohoto díla pouštět nemáte. Nutno podotknout, že komentáře se u jednotlivých knih budou objevovat postupně, nejpozději však do 3. prosince, kdy je studenti musí mít vypracované. Věříme, že vás některý z uvedených titulů zaujme a že i vy nám pomůžete vyhodnotit nematuritní knihu tohoto školního roku. Těšíme se na vaše hodnocení! Studentky a studenti 2.A Veronika Waldhansová Jana Kárná
24
Správné odpovědi k barevnému kvízu 1.
Ne - je sice pravda, že toreadorové ve slavných býčíchzápasech používají šátky červené barvy, ale pozornostbýka upoutávají toreadorovy prudké pohyby a ne barvašátku.
2.
Ne - na světě není jediné přirozené modré jídlo. Někdoby mohl namítnout, že borůvky jsou modré, ale ve sku-tečnosti mají fialovou barvu
3.
Ano
4.
Ano
5.
Ne - chuť kídlu prý podporuje červená a žlutá. Tyto barvy se tak nachází například vKFC nebo McDonalds.
6.
Ano
7.
Ne - takový pes neexistuje
8.
Ne - nejméně dopravních nehod mají bílá auta – jejichlesklý povrch lépe odráží světlo a jsou na silnici lépevidět
9.
Ano
10. Ano
25
Před 30 leti bylo našim rodičům tolik, co nám teď. Jak se jim žilo? Co řešili? Zeptejte se jich. Adéla Borkovcová
Šéfredaktorka: Marie Štěpánková (4.A) Zástupce šéfredaktorky: Dorota Petrovičová (2.B) Poradce: Aleš Kubík (Čj, ZSV) Redaktoři:
Richard Brázda, Jakub Hrazdíra, Vladimír Strnad, Libor Tesař, Aneta Novotná, Eliška Pokorná, Michael Kovařík, Petra Kunovská, Markéta Kyselová, Vymazalová Lenka, Adéla Klvačová, Jakub Hrazdíra, Jakub Kocháň
Korektura:
Ondřej Bílý
Grafika:
Kateřina Helánová, Lucka Hoang, Veronika Kalášková, Matouš Jan Novotný, Jakub Kocháň
Ilustrace & foto:
Eva Ryšková, Hanka Medková, Michaela Gaurová, Jakub Hrazdíra, Eliška Pokorná
Příjem příspěvků u členů redakce nebo na adrese křenoviny36@gmail.com http:/www.facebook.com/krenoviny Náklad 50 výtisků, vydáno dne 10.12.2019