Ledový král
J U L I A N G O U G H JULIAN GOUGH
I l u s t r a c e Ilustrace
J I M F I E L D JIM FIELD
Pro Eliz Hüseyin, která mi umožnila průlom v dětské ilustrované literatuře.
J . J. F . F.
Pro mého syna Arla, který přišel, když jsem tuhle knihu psal. Mám tě moc rád.
J . J. G . G.
ÚTES
TISÍCE PTÁKŮ
MEDVĚDÍ JESKYNĚ
KLOVÍNIN NOVÝ ST ROM
KRÁLÍKOVA NORA
HROMOVÉ HORY TUDY
K PŘÍŠERÁM (DRACI! YETTI! LIDI!)
TEMNÝ LES
CAST ORŮV HRAD
DLOUHÉ JEZERO
OST ROV VELKÝCH BOROVIC
DIVOUSOVY VODOPÁDY
OST RŮVEK
TUDYK OCEÁNU
MECHOVÝ
OST RŮVEK (ŠUTR)
ŽABÍ BAŽINA
Remcík spal hlubokým, poklidným
zimním spánkem… Dokud se mu nezačalo zdát, že se ho chystá sežrat
vlk Trhač.
„ÁÁÁááá ÁÁÁáááÍÍÍÍÍÍ !“
Remcík se se škubnutím probudil. „Uf, byl to jen sen! To se mi ulevilo.“ Zívl a zkusil se protáhnout. „Počkat, tohle není moje
báječná, veliká nora. Co dělám v téhle
maličké, smrduté jeskyňce?“
„Hmfff… Ko je u kebe chmrguký?“ durdil se Trhač. Hlas měl přidušený, protože…
„Ach ne! JSEM V PÁCHNOUCÍ VLČÍ
TLAMĚ!!!“ vykřikl Remcík.
Když Trhač otevřel tlamu, aby řekl: „Mně z tlamy NEPÁCHNE!“, Remcík z ní vyskočil.
„Vrať se, snídaně jedna zbabělá!“ rozkřikl se Trhač a vrhl se za Remcíkem z kopce dolů a pak nahoru do protějšího svahu.
Remcík vtrhl do Brumliny jeskyně, sotva popadal dech a lomcoval s Brumlou, dokud ji neprobudil.
„Hmmm…?“ zamumlala medvědice.
„Jejda! Remcíku, co tu dělá Trhač?“
„ON …“ Ale vtom vlk Remcíkovi zacpal tlapou ústa.
„… tě přišel navštívit, drahá Brumlo!“
řekl Trhač. „Dělat ti společnost. Třeba
bychom si mohli zahrát nějakou deskovou hru. Jen ty a já… a pár tvých dalších
šťavnatých kamarádů…“
„Mmm! Nnnnn! MMMMM!“ huhlal Remcík.
Brumla se na Trhače zamračila.
„Když ty se se mnou pořád dohaduješ o pravidlech…“
„To není pravda!“ vykřikl Trhač.
„… a děláš nedovolené podpásovky…“
„Nikdy!“ zvolal Trhač a vyběhl z jeskyně s Remcíkem v náručí.
„… a hlavně,“ pokračovala Brumla a chytila vlka za ucho, „když se nedívám, pokoušíš se mi sežrat kamarády!“
„Au… NE! No dobře, tak jo,“ řekl Trhač a Remcík se vykroutil z jeho sevření.
„Ale nejspíš bych snědl jen pár tvých nejmenších kamarádů. Máš jich tolik, že bys je ani nepostrádala.“
„Já bych se postrádal!“ ohradil se Remcík a schoval se za Brumlu.
„Ty sis nepřišel zahrát hru, Trhači,“ řekla medvědice.
„Proč jsi tady?“
Vlk si povzdechl.
„Umírám hlady.“ V břiše mu souhlasně zakručelo.
„Tahle zima trvá moc
dlouho. V Temném lese
už není co jíst.“
„Jen si UMŘI HLADY!“
zaječel Remcík. „No tak, Brumlo, ať jde Trhač pryč!“
„Ale…“ Brumla by byla raději, kdyby byla na vyřešení tak složitého problému dostatečně probuzená. „Možná bychom se o nějaké jídlo mohli podělit…“
„NE!!! Koukej zmizet, Trhači!“ Remcík ukázal na vlka zpoza Brumlina kolene. „Tohle je naše údolí, ne tvoje.“
Vlk zavrčel, ale byl hlady příliš zesláblý, než aby vzdoroval. Naposledy vztekle mrskl
ocasem a odplížil se k Temnému lesu.
„Hurá!“ radoval se Remcík. „Trhač je pryč! Všechno je dokonalé!“ A přitulil se k Brumlinu břichu.
Ale medvědice ho nevnímala.
„Podívej…“ řekla. „Míří k nám něco
divného.“ S přimhouřenýma očima
sledovali, jak k nim přes zamrzlé jezero
rychle kráčí veliký tmavý stín.
