0040643

zlociny beze cti_01 a 03.qxp_Sestava 1 21.05.19 11:27 Stránka 2

Zločiny beze cti Na památku všech žen, které byly v Jordánsku zabity ve jménu cti

Lene Woldová

Lene Wold Æ R E VÆ R E M I N E D Ø T R E Copyright © Kagge Forlag AS 2017 Norwegian edition published by Kagge Forlag AS, Oslo Published by agreement with Hagen Agency, Oslo All rights reserved Translation © 2019 by Lenka Šverčičová ISBN 978-80-249-3897-4

Zlociny_beze_cti.indd 4

2.5.2019 13:07:11

Na památku všech žen, které byly v Jordánsku zabity ve jménu cti.

Zlociny_beze_cti.indd 5

2.5.2019 13:07:11

Obsah

Předmluva

...........................

9

Úvod

...........................

15

1. Červené sandálky ...........................

25

2. Starý fíkovník

...........................

57

3. Jednou a navždy

........................... 109

4. Bůh slepých

........................... 185

Jak kniha vznikala ........................... 203 Poděkování

Zlociny_beze_cti.indd 7

........................... 211

2.5.2019 13:07:11

Předmluva

Tato kniha byla původně vydána v Norsku v březnu 2017.

Od té doby Jordánsko učinilo rozhodné kroky, aby se zabíjení ze cti zamezilo.

Za skutečností, že úřady konečně začaly jednat, nejspíš stojí varovný nárůst těchto vražd v roce 2016 a dlouholetý boj aktivistů za lidská práva, právníků i jordánské královny Raniji, spolu s neutuchající činností novinářů mezinárodních i místních novin. Tato kniha přináší svědectví o těch, které přišly ve jménu cti o život, ale také ukazuje naději na změnu. S pokorou a vděčností mohu prohlásit, že jsem se stala součástí těchto historických změn, a nadále pokračuji v úsilí o zastavení násilí na ženách a dívkách.

Při práci na knize jsem se snažila zdokumentovat zabíjení ze cti v Jordánsku, prosadit zrušení paragrafu 340 jordánského trestního zákoníku – který umožňuje, aby u pachatelů těchto vražd bylo přihlédnuto k polehčující okolnosti a byl jim tak uložen nižší trest – a skoncovat s praktikami, kdy ženy kvůli vlastní ochraně umisťují na neomezenou dobu do vězení. Toto opatření je známé jako ochranná vazba.

9

Zlociny_beze_cti.indd 9

2.5.2019 13:07:11

V posledních dvou letech se ukazuje, že naděje na změnu opravdu existuje.

Když jsem byla v prosinci 2016 naposledy v Jordánsku, jordánské oddělení Ifty – hlavní oddělení pro fatvu – vydalo fatvu, která poprvé v historii prohlásila vraždy ze cti za nezákonné a v rozporu s právem šaría a označila je za ty nejodpornější zločiny ve společnosti.

Následně pak vláda 15. března 2017 přijala reformy doporučené „Královským výborem pro rozvoj soudnictví a posílení právního státu“, týkající se zrušení paragrafu 340 trestního zákoníku a pozměnění paragrafu 98 tak, aby se zločiny spáchané na ženách ve jménu cti přestaly obhajovat jako vraždy v afektu. Zabití ve jménu cti bylo totiž často souzeno mírněji než jiná vražda. Paragraf 340 umožňuje zmírnění trestu, pokud muž zabije nebo napadne svou ženu či jinou příbuznou, která se údajně dopustila nevěry či byla přistižena při cizoložství. Paragraf 98 trestního zákoníku umožňuje snížit trest, pokud se pachatel dopustí zločinu v afektu způsobeného protiprávním a ohrožujícím jednáním ze strany oběti.

Necelé dva týdny nato, 21. března 2017, byl vynesen přelomový rozsudek. Soudce kasačního soudu Mohammad Tarawneh tehdy zdvojnásobil tresty dvěma bratrům, kteří otrávili svou sestru za to, že se zamilovala a s cizím mužem opustila rodný dům. Původní rozsudky – sedm a půl roku vězení pro jednoho a deset let pro druhého – byly zvýšeny na patnáct a dvacet let. Soudce v rozhovoru pro tisk prohlásil: „Chceme, aby bylo všem naprosto jasné, že zabíjení žen ve jménu rodinné cti již 10

Zlociny_beze_cti.indd 10

2.5.2019 13:07:11

naše soudy nebudou tolerovat.“ Dodal, že rozsudek „stanovil precedens a stává se pravidlem, podle kterého se v budoucnu budou soudit podobné případy... To může být pro potenciální pachatele vražd skutečně odstrašující, protože kasační soud již nebude brát na zřetel ospravedlňující faktor.“ V červenci 2017 odhlasoval jordánský parlament zrušení polehčující okolnosti, která byla zakotvena v paragrafu 340 jordánského trestního zákoníku a vztahovala se na pachatele vražd ve jménu rodinné cti. Podle tohoto paragrafu se u těchto pachatelů nepřihlíželo ani k případným přitěžujícím okolnostem. Paragraf 97 trestního zákoníku stanoví, že pokud by za určitý zločin měl být uložen trest smrti nebo doživotní vězení, ale jsou přítomny polehčující okolnosti týkající se rodinné cti, může být rozsudek zmírněn až na pouhý jeden rok vězení. Později téhož měsíce obhajoval předseda právního výboru odstranění této polehčující okolnosti v paragrafu 340 se slovy, že výbor stojí za jordánskými ženami a je na čase, aby se za ně postavil i parlament.

První útulek pro ženy, jejichž život je v ohrožení z důvodů souvisejících s „rodinnou ctí“, byl otevřen v květnu 2018 v Ammánu. V Jwaidehově nápravném středisku pro ženy bývalo drženo kolem třiceti žen v takzvané „ochranné vazbě“, což je vlastně uvěznění na neomezenou dobu a bez jakékoliv obžaloby. Ženy by se nyní měly postupně přesouvat do útulku. Podle Raghdy Azzehové, která útulek povede, věnovalo ministerstvo více než rok na školení zaměstnanců útulku ve spolupráci s místními organizacemi, včetně 11

Zlociny_beze_cti.indd 11

2.5.2019 13:07:11

Centra pro lidská práva Mizan, které se již v minulosti snažilo pomoci vymanit ženy z ochranné vazby.

▪ ▪ ▪ I když v Jordánsku došlo v posledních dvou letech k mnoha pozitivním změnám, až budoucnost ukáže, zda budou mít skutečný dopad na život dotčených osob.

Ještě dnes je v Jordánsku zavražděno kolem dvaceti žen ročně z důvodů spojených se zachováním „rodinné cti“.

Ještě dnes může být trest za vraždu ze cti snížen podle paragrafu 98 trestního zákoníku, jestliže se pachatel dopustí „zločinu v afektu, který byl způsoben protiprávním a ohrožujícím jednáním ze strany oběti“. Soud může navíc uznat obhajobu „zločinu v afektu“ i u promyšlené vraždy a pachatele tak odsoudit podle paragrafu 97 jen na jediný rok.

Ještě dnes soudy často zmírňují rozsudky vynesené nad pachateli vražd ze cti, jestliže rodiny obětí požádají o shovívavost, většinou proto, že sami mají na vraždě podíl.

Podle paragrafu 99 může být v takovýchto případech vrahovi snížen trest o polovinu. Životy dívek a žen na celém světě jsou stále v sázce z důvodu zachování rodinné cti a je třeba činit další opatření, aby se takovým zločinům konečně zamezilo.

Jordánský stát musí respektovat a chránit práva žen na život, rovnoprávnost a důstojnost tím, že dokončí reformy trestního zákoníku, poskytne účinnou ochranu obětem a prostřednictvím vzdělání a šíření veřejného povědomí 12

Zlociny_beze_cti.indd 12

2.5.2019 13:07:11

bude bojovat proti násilným normám chování a genderové diskriminaci.

Jordánsko je na dobré cestě skoncovat s vraždami ze cti nejen v národním měřítku, ale i mezinárodním. Způsob, jakým prosazuje práva žen a dívek, by mohl vyvolat obrovskou pozitivní vlnu, která ovlivní další země na Blízkém východě, kde jsou lidská práva na nižší úrovni a kde k vraždám ze cti stále dochází.

Proto je věcí novinářů, aktivistů, slušných občanů a různých organizací, aby situaci v Jordánsku bedlivě sledovali, přiměli vládu k zodpovědnosti a pokračovali v prosazování sociálních, politických a legislativních změn.

13

Zlociny_beze_cti.indd 13

2.5.2019 13:07:11

Úvod

Byla jedna z těch dusných, hlučných letních nocí v Akabě.

Mezi věžičkami jordánského přímořského městečka, jen nějaké dvě hodiny cesty jižně od starověké Petry, kde se na mapě stýkají Jordánsko, Palestina, Izrael a Saúdská Arábie, se neslo svolávání k modlitbě. Zvuky zvenčí se mísily s hučením stropního ventilátoru, který se statečně snažil rozhánět dusivé pětatřicetistupňové vedro. Vyčerpaně jsem ležela na posteli a civěla do stropu na pravidelné otáčení větráku. Ššš. Ššš. Vlhký vzduch se mi srážel v kapičkách na čele.

Přemýšlela jsem nad článkem, který jsem měla dopsat.

Do Jordánska jsem přijela jako novinářka na volné noze britských novin Independent po krátkém pobytu v Libanonu – který jsem se, coby nedávno vystudovaná žurnalistka, rozhodla opustit poté, co bylo uneseno čtyřicet cizinců a kolovaly zvěsti, že zatýkají a popravují mezinárodní novináře.

Bylo to v roce 2011, v době počínajícího konfliktu v Sýrii – když ještě takové zprávy nebyly na denním pořádku a nebylo zvykem, abychom my novináři zveřejňovali 15

Zlociny_beze_cti.indd 15

2.5.2019 13:07:11

fotografie a videa, jak zabíjejí naše kolegy. Ta hrozba mě tehdy dost vyděsila a na letiště mě odvezli sotva patnáct minut předtím, než byly ulice zataraseny hořícími pneumatikami.

Rozum mě varoval, ale ten idealista ve mně stále pátral po důkazech porušování lidských práv. Zkrátka jsem musela jet zpátky na Blízký východ.

Slíbila jsem vydavateli i sama sobě, že vypovím o těch, kdo nejsou slyšet. Tam v konfliktní zóně, kde se světová média předhánějí ve zpravodajství. Tak, abych se nevystavovala přílišnému nebezpečí.

Jordánsko pro to bylo nejlepším řešením. Odtud bych měla nepřímo přístup ke konfliktu v Sýrii, Libanonu a Iráku a k lidem, kteří z těchto území utíkali.

▪ ▪ ▪ Náhle někdo zabušil na papírově tenké dveře mého pokoje a řekl, ať otevřu. Překvapilo mě to, byla jsem v téhle zemi poprvé. Nikoho jsem tu neznala a neměla jsem tušení, kdo by za těmi dveřmi mohl být. Mužský hlas mě oslovil jménem. „Kdo je tam?“ zeptala jsem se, plížila se ke dveřím a snažila se podívat škvírou ve dřevě.

Muž zabušil silněji a zkusil vzít za kliku. Ustoupila jsem ode dveří. „Otevřete!“ řekl tentokrát agresivněji a já jsem pochopila, že chce dveře otevřít násilím. Z místnosti se nedalo nikudy utéct a nikde nebyl nikdo, koho bych mohla 16

Zlociny_beze_cti.indd 16

2.5.2019 13:07:11

zavolat na pomoc. Křičet ani snažit se spojit s recepcí nemělo smysl. Co když tam za dveřmi není sám? Co když v tom mají prsty ti muži z recepce? Jak jinak by někdo mohl zjistit, jak se jmenuji?

Napadlo mě, jestli nemám vylézt oknem ze čtvrtého patra, ale to jsem už nestihla. Zámek povolil a dveře se rozlétly dokořán. Dovnitř vstoupil muž. Jakmile jsme se střetli pohledem, hned mi bylo jasné, co má v úmyslu.

Poznala jsem ho: byl to takový postarší, velikánský chlap, který mě celý den sledoval. Měl šedivou bradku a nápadný nos, špinavou košili a široké, huňaté obočí.

Všimla jsem si ho na zeleninovém trhu na předměstí.

Civěl na mě, jako by se díval přímo skrz můj plášť a hidžáb, které jsem nosila právě z toho důvodu, abych se takové pozornosti vyhnula. Pokřikoval na mě, mlaskal a pískal.

Spěchala jsem opačným směrem a nevšímala si ho, doufala jsem, že se mi to jen zdálo, že mě sleduje. Teď ale stál tady v mém hotelovém pokoji a znova mě svlékal očima. Snažila jsem se před ním přibouchnout dveře, ale odrazily se a udeřily mě do obličeje s takovou silou, až jsem upadla nazad. Zatmělo se mi před očima. Ústa jsem měla plná krve a začala jsem si uvědomovat, že tohle nedopadne dobře.

Pak najednou přišel jiný chlap s brýlemi a černým plnovousem, položil tomu prvnímu ruku kolem ramen a nevzrušeným tónem mu cosi říkal. Odvedl ho ven z pokoje a pečlivě zavřel dveře. Zmizeli. Bez povšimnutí, beze slova.

17

Zlociny_beze_cti.indd 17

2.5.2019 13:07:11

Zůstala jsem ležet a čekala, že se vrátí zpátky, zírala jsem na zavřené dveře s rozbitým zámkem. Tehdy jsem ještě u sebe neměla nic na obranu.

Když jsem se postavila na nohy, na podlahu kapala krev. Kapky krve mi stékaly po čele a mísily se se slzami.

Zhluboka jsem se nadechla, všechno se se mnou točilo.

Několik minut jsem jenom stála, pak jsem opatrně otevřela dveře a nakoukla do chodby. Nikdo tam nebyl. Byla jsem sama, ale pořád strachy bez sebe.

▪ ▪ ▪ Tahle zkušenost mě pak přivedla k otázce, která mě dřív vůbec nenapadla. Jaká práva bych měla v Jordánsku, kdybych byla té noci znásilněna? Mohla bych to ohlásit na policii? Nebo se nechat ošetřit v nemocnici? Mohla bych lidem říct, co se mi stalo, a mluvit o tom s rodinou a přáteli?

Rozhodla jsem se to zjistit. Půjčila jsem si knihy, hledala na internetu, přečetla jsem, co se dalo, mluvila jsem s imámy, novináři, právníky a představiteli různých spolků pro lidská práva a neziskových organizací. Navštěvovala jsem dokonce i věznice. Nemocnice. Lidi v rodinách.

Hřbitovy.

Výsledky mého pátrání byly značně znepokojivé. Pokud bych pocházela z konzervativní rodiny a konzervativního prostředí Jordánska a byla té noci znásilněna, lidé v mém okolí by řekli, že to byla moje chyba – a že by mě kvůli tomu mohli i zabít, aby byla zachována čest rodiny. Případ 18

Zlociny_beze_cti.indd 18

2.5.2019 13:07:11

bych nemohla ohlásit na policii, protože by se to nejspíš vykládalo jako porušení rodinných hodnot a islámských zásad. Rodina by mě také mohla obvinit z nemanželského pohlavního styku. Abych mohla podat žalobu, musela bych mít čtyři svědky, kteří by potvrdili, že šlo o napadení – což bych pochopitelně neměla. Při znásilnění většinou nemíváte čtyři svědky.

Ani v nemocnici bych nemohla popravdě říct, co se mi stalo, protože by hrozilo nebezpečí, že podají zprávu policii. A rodině ani přátelům bych se o tom incidentu také svěřit nemohla. Kdybych to udělala, mohla bych sebe i celou rodinu uvrhnout do hanby a moji nejbližší by pak měli oprávněný důvod mě zabít. Svým znásilněním bych urazila rodinnou čest, zvláště pokud bych při něm otěhotněla.

Dokonce i jordánský právní systém by nepřímo takovou vraždu ze cti ospravedlnil. Pokud manžel nebo blízký příbuzný zabije ženu ve jménu cti, dostane podle jordánského trestního zákoníku snížený trest – od tří měsíců do deseti let. A pokud rodina u soudu prohlásí, že nechtějí vraždu pomstít – což většina lidí v Jordánsku v takových případech udělá – dostane pachatel nanejvýš několik měsíců vězení.

Jinými slovy, kdybych byla v Jordánsku znásilněna a zabita, vrah by byl zavřený jen na několik měsíců.

Vlastně je mnohem pravděpodobnější, že by zavřeli mě: někdy jsou ženy kvůli vlastní ochraně nuceně umisťovány do vězení či útulků, aby je nemohli zabít příslušníci jejich rodiny. Jedna část zákona o prevenci kriminality 19

Zlociny_beze_cti.indd 19

2.5.2019 13:07:11

z roku 1954 dává jordánským správním orgánům zákonné právo držet ženu ve „vazbě z moci úřední“, aniž by byla obžalována či souzena, pokud by její propuštění mohlo vést k násilnému trestnému činu – například by ji mohl některý rodinný příslušník zabít ve jménu cti. V takové vazbě může být žena držena celý rok, ale mnoho z nich zůstává na dobu neomezenou, protože jen guvernér má pravomoc rozhodnout, je-li nebezpečí zažehnáno v takové míře, aby žena mohla být propuštěna. Takže ve výsledku je trest za zamýšlený trestný čin přenesen přímo na oběť. Ženy sedí ve vězení, zatímco pachatelé si chodí po svobodě.

Uvědomila jsem si, že v praxi to vlastně znamená, že nespočetné množství žen – ještě i dnes – si v jordánských věznicích odpykává trest za zločiny, které se doopravdy ani nestaly. Zločiny, jejichž oběťmi se měly stát ony samy.

Tahle skutečnost mnou opravdu otřásla a stala se středobodem mého života na další čtyři roky.

Když ten člověk vrazil do mého hotelového pokoje v Akabě, měla jsem naléhavý pocit, že už nebudu stejná jako dřív. Připadalo mi, že jsem nebyla dost opatrná, že to byla moje chyba, když jsem se dostala do takové situace, že jsem byla naivní, když jsem do Jordánska přicestovala sama. Styděla jsem se a zdálo se mi, že už nebudu moct být zcela nezávislou ženou. Myslela jsem si, že je mojí odpovědností, abych uchránila své tělo. Jako by to byla moje chyba, že mě ten chlap málem přepadl.

A tak jsem pochopila, co to ta čest vlastně je a jak o ni člověk může přijít. Uvědomila jsem si, že vraždy ze cti jsou 20

Zlociny_beze_cti.indd 20

2.5.2019 13:07:11

mnohem složitější téma, než jsem si kdy myslela, a cítila jsem, že ho musím prozkoumat hlouběji. Tentokrát mi doslova klepalo na dveře.

▪ ▪ ▪ Jak vlastně obhájíte vraždu ze cti? Tahle otázka mě zavedla hluboko do jordánské kultury, do věznic v Akabě i do nekonečné pouště Vádí Rúm. Zkoumala jsem právní dokumenty i archivy novin a hledala v nich případy vražd ze cti, k nimž došlo mezi roky 1995 a 2014. Nakonec jsem měla seznam 139 jmen. Našla jsem 139 žen, které byly zastřeleny, uškrceny elektrickým drátem, upáleny, popraveny sekerou, ukamenovány, přejety nebo donuceny vypít jed – z důvodů, jako je znásilnění, nepřístojné chování, nevěra, či za to, že nosily make-up nebo prostě přišly pozdě domů.

Byly to šokující příběhy, ale brzy mi došlo, že odpovědi na své otázky nenajdu u obětí – protože pouze pachatel může vysvětlit, jak se dá ospravedlnit vražda ze cti. Jenom otec, který zabil vlastní dítě, ví, co ho k tomu dohnalo. Jen bratr, matka nebo sestra, kteří se podíleli na ukončení života člena vlastní rodiny, vědí, co se člověku honí hlavou po činu. A tak jsem si řekla, že se budu ptát v místě, kde ty ženy vyrostly. Chtěla jsem najít sourozence, otce a matky, kteří je připravili o život, abych se jich mohla zeptat, proč.

Během několika následujících let jsem se setkala s muži, kteří byli ještě jako děti přinuceni zabít vlastní matku, 21

Zlociny_beze_cti.indd 21

2.5.2019 13:07:11

s chlapci, již pod nátlakem usmrtili své sestry, i s manželi, kteří mi hrdě vyprávěli, jak vlastní ženy umučili k smrti.

Příběhů jsem vyslechla mnoho, ale jeden z nich vyčnívá nad ostatní. Seznámila jsem se s Amínou, která vraždu ze cti přežila, a jejím otcem Rahmánem, který několika kulkami do hlavy připravil o život její sestru. Tenhle příběh je zvláštní tím, že jsem měla možnost vyslechnout obě strany.

Ještě nikdy jsem na nikoho neměla takovou zlost jako na Rahmána. Ale zároveň mi nikdy nebylo nikoho líto tak jako Rahmána. Protože i když přiznal, že se pokusil zabít obě své dcery a u jedné se mu to podařilo, nepřipouští si za své činy žádnou odpovědnost. Naopak si připadá jako oběť subkultury, která staví čest na vyšší příčku než život. To mě opravdu překvapilo. Kdyby byl ten skutek vážně proveden ve jménu cti, neměl by být hrdý na to, co provedl?

Ale v Rahmánových očích je velmi málo cti či pýchy, a když se na to podívám z jeho pohledu, musím o svých předsudcích popřemýšlet. Když se mluví o vraždách ze cti, jsou ženy většinou označovány jako oběti, muži jako netvoři a islám sám o sobě jako původce všeho zla. Teď už ale vím, že to je značně zavádějící chápání praktik, které mají mnoho jiných aspektů. Vraždy ze cti nemají mnoho společného s právem šaría, Koránem ani islámem. Může za ně kultura, která staví čest výše než život – a kultura je něco, co můžeme odmítnout a změnit. „Co dožene otce k tomu, aby zabil vlastní děti?“ zeptala jsem se Rahmána v závěru bouřlivé konverzace.

22

Zlociny_beze_cti.indd 22

2.5.2019 13:07:11

„Jak ospravedlníte vraždu ze cti?“ zeptala jsem se Amíny, když jsme se setkaly v poušti u Vádí Rúmu.

Jejich odpovědi jsem sepsala do téhle knihy.

Děkuji za všechno, co jste mi vyprávěli.

23

Zlociny_beze_cti.indd 23

2.5.2019 13:07:11

Lene Woldová Z L O Č I N Y BE Z E C T I Z anglického originálu No Honour in Crime, vydaného nakladatelstvím Kagge Forlag v Oslu v roce 2017, přeložila Lenka Šverčičová Obálku zhotovila Kateřina Stárková Redigovala Marta El Bournová Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 224 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 613. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.knizniklub.cz a www.booktook.cz.

Zlociny_beze_cti.indd 223

2.5.2019 13:07:20

Zlociny_beze_cti.indd 224

2.5.2019 13:07:20