Pro tebe, Alfie, ty náš milovaný malý princi. Od babičky a dědy.
Agnès de Lestrade Pro moji malou Lucíu.
Valeria Docampo
Original title: Il Piccolo principe © 2018 by Cart’armata Edizioni srl/Terre di mezzo Editore via Calatafimi 10, Milano, Italy, libri.terre.it Na motivy Le Petit Prince od Antoina De Saint-Exupéryho All rights reserved Translation © Monika Červenková, 2019 ISBN 978-80-7617-186-2
MALÝ PRINC Text Agnès de Lestrade Ilustrace Valeria Docampo Z italského originálu Il piccolo principe, vydaného nakladatelstvím Terre di mezzo Editore v Milánu roku 2018, přeložila Monika Červenková Obálku s použitím ilustrace Valerii Docampo upravil a sazbu zhotovil David Dvořák Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technická redaktorka Lenka Gregorová Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 342. publikaci Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Počet stran 48 Vydání první PRO DĚTI OD 5 LET Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz nebo www.knizniklub.cz www.knihyzpikoly.cz
Malý princ Na motivy známého příběhu napsala
Agnès de Lestrade
Ilustrovala
Valeria Docampo
Když jsem byl malý, chtěl jsem se stát malířem, ale upustil jsem od toho, protože dospělí nechápali moje kresby (dospělí sami od sebe nikdy nic nepochopí a děti unavuje, když jim musí pořád něco vysvětlovat).
Tak jsem si vybral jinou profesi a naučil se pilotovat
letadla.
Jednoho dne se můj letoun porouchal na poušti jménem Sahara. Musel jsem ho opravit, a to rychle – zásoby vody jsem měl sotva na týden.
První večer jsem usnul na písku. Za úsvitu mě vzbudil něčí hlásek: „Prosím, nakresli mi ovečku…“ Vyskočil jsem a uviděl chlapce neobyčejného vzezření. Nevypadal jako někdo, kdo se ztratil. „Prosím, nakresli mi ovečku…“ Řekl jsem mu, že neumím kreslit. „To nevadí, nakresli mi ovečku.“ Párkrát jsem to zkusil, ale chlapec nebyl nikdy spokojený.
Tak jsem načmáral dřevěnou bedýnku. „Tady to máš,“ řekl jsem. „Tvoje ovečka je tam uvnitř.“ K mému údivu se chlapec rozzářil: „Přesně tak jsem si to představoval!“ A takhle jsem poznal malého prince.
Když uviděl moje letadlo, ozvala se v něm zvědavost. Vysvětlil jsem mu, že se pomocí něj dá létat a že se porouchalo. „Ty také přicházíš z nebe?“ zeptal se mě. A potom: „Z jaké planety pocházíš?“ „Proč, ty snad pocházíš z jiné planety?“ podivil jsem se. „Je to docela malinká planetka,“ odpověděl, „není větší než dům.“
Poté dodal: „Je pravda, že ovečky požírají keře?“ „Ano, je to pravda.“ „Výborně! A požírají i baobaby?“ „Ne.“ „To je škoda. Moje planeta je zamořená semeny baobabů a já se bojím, že až vyklíčí, jejich kořeny by ji mohly roztrhnout!“
Pátého dne jsem zápasil se šroubem, který se mi nedařilo uvolnit, a neměl jsem zrovna nejlepší náladu, když se mě malý princ zeptal: „Jestliže ovečky požírají keře, požírají i květiny?“ „Taková ovečka zkrmí všechno, co se jí namane.“ „I květiny, co mají trny?“ „Samozřejmě.“
„Na co ty trny tedy jsou?“ „Na nic. To je jen taková podlost květin.“ „To není pravda! Květiny jsou křehké. Já jednu znám… vyskytuje se pouze na mojí planetě. Co když ji ovečka, kterou jsi mi nakreslil, sní?“ Malý princ se rozplakal. Vzal jsem ho do náruče a kolébal ho: „Květina, kterou miluješ, není v nebezpečí. Nakreslím tvé ovečce náhubek.“
Malý princ mi řekl, že jeho květina je nádherná, není zrovna skromná, brání se pouze dvěma trny a má hrůzu z průvanu: „Každý večer mě musíš přikrýt skleněným víkem. Máš tady hroznou zimu…“ řekla mu, aby se cítil provinile. Byla to velmi složitá květina. A tak se malý princ, své lásce a dobré vůli navzdory, rozhodl odejít.
Myslím, že k odcestování ze své planety využil letu stěhovavých ptáků.