Ilustrovala Komรกra
PAVEL BRYCZ
Schovej se, kdo můžeš
Emil a upíři: Schovej se, kdo můžeš Text © Pavel Brycz c/o Dilia, 2019 Illustrations © Ilona Komárková, 2019 ISBN 978-80-7617-391-0
Všem milovníkům česneku. Malým, prostředním i velkým. Pavel Brycz
1. kapitola
Žáci 4. A požadují plynové masky a učitel Komár se skácí.
„Milé děti, ráda vás všechny po prázdninách vidím,“ vychrlila ze sebe slečna učitelka Šťastná. Zrovna s prvním zvoněním otevřela bílé dveře třídy 4. A. Zubila se jako sluníčko. Ústa od ucha k uchu. Vypadala andělsky. Úplně jako obrázek z titulní strany časopisu Ona. Toho, co si kupuje moje maminka v trafice. Rtíky jí zářily víc než
9
plátky růže za rosy. Zoubky svítily jako bílé klávesy piana a měly tu správnou velikost. Bezpečnou a vlídnou. Neděsily. Vešly se v pohodě do pusy. Ne jako ty strašlivé upíří špičáky komtesek Hely a Ely, kterým jsem o prázdninách unikal o vlásek u dědečka na hřbitově v městečku Hrobě. „Dobrý den, slečno učitelko Šťastná!“ vyskočilo nás všech dvacet šest nadšeně z lavic. „My se na vás taky těšili!“ sborově jsme zanotovali. Slečnu Šťastnou jsme zbožňovali. Kdyby nedržela dietu, nosili bychom jí v jednom kuse bonbóny a čokolády. Taky jsme se kvůli ní všichni ráno umyli a učesali. Holky si upletly cůpky. „Ale co to má znamenat?!“ vykřikla slečna učitelka přísně. Smajlík z tváře jí zmizel. Nahradil ho mračoun. „Proč se tlačíte všichni v jedné řadě jako kanárci na bidýlku? Proč nesedíte v lavicích po dvou podle zasedacího pořádku?“ Opravdu. Zvláštní pohled na naši třídu. V řadě lavic u oken se mačkalo dvacet pět žáků a žákyň.
10
Tlačili se k sobě jako včely v úlu. Prostřední řada zela bez židlí prázdnotou. A v první řadě od dveří jsem u první lavice stál v pozoru úplně sám. „Emile, prosím tě, můžeš mi to vysvětlit?“ práskla slečna učitelka třídnicí o mou lavici. „Proč s tebou Mojmír nechce sedět? Takoví kamarádi. Udělali jste si něco? Poštěkali jste se? A co ostatní?“ Pokrčil jsem rameny. Nejsem práskač. Jsem upírobijec. O prázdninách u dědečka hrobníka jsem to dokázal. Mám na upíry čuch a vědecké metody. Ať si všichni trhnou nohou… „Prosím, když on smrdí…,“ vykřikl Mojmír.
Říkáme mu Mója. Sbírá motýly. Má největší sbírku na světě a sní, že až bude velký, bude o motýlech a jejich zajímavém životě přednášet na univerzitě. Je trochu praštěný pavlačí, protože atletiku v oddíle dělá jen proto, aby mohl běhat za motýlky a byl vždy rychlejší než oni. Dokonce si myslí, že skok do výšky by se mu při lovu mohl taky dobře hodit. Často trénuje se síťkou na motýly a trenéři skrývají rozpaky. „Ano… ano… smrdí, smrdí!“ ječely holky. Kluci většinou s holkama nesouhlasí, ale tentokrát přikyvovali. „Smradu jako v Cařihradu!“
Slečna Šťastná zalapala po dechu. A pak za ní průvanem práskly dveře a ona udělala: „HEPČÍ!“ „Zavřete okna!“ vykřikla rázně a dupla podpatkem. „A okamžitě všichni zpátky na svá místa!“ Spolužáci bleskem poslechli. Ale všichni si drželi nosy. I Mojmír si palcem a ukazováčkem tiskl červený frňák, jako by se chtěl potopit na dno bažiny. Fuj! „Tak, a podejte si ruce,“ vyzvala slečna učitelka Mojmíra a mě. „Nadosmrti kamarádi!“ „Hm, stejně smrdí,“ utrousil Mója a podal mi levičku. Pravačkou si pořád držel nos. Stiskl jsem mu levačku levou. „Au!“ zasyknul. „Tedy, já vás nepoznávám! Děti, děti,“ vrtěla nevěřícně slečna učitelka Šťastná hlavou s dlouhými černými vlasy. „Co se to s vámi přes prázdniny stalo?“ Celá nešťastná pak docupitala k učitelskému stolu a sedla si. Rozevřela třídnici a zapisovala docházku.
13
„Plynovou masku, já chci plynovou masku!“ zařval Bořek, vtipálek třídy. „Ha, ha, ha, ha, ha,“ zasmála se celá třída. Až na mě. To dá rozum. Chechtot a povykování museli slyšet až v ředitelně. Slečna učitelka Šťastná měla slzy na krajíčku. Vtom se rozrazily dveře a jako uragán vtrhl dovnitř pan učitel Komár. Se svými dvěma metry výšky se skoro nevešel do futer. Tváře mu rudě plály hněvem. „Takový bengál! První den ve škole! Darebáci!“ Teprve teď si všiml za katedrou slečny učitelky Šťastné a zarazil se.
14
„Promiňte, paní kolegyně,“ omlouval se. „Když jsem uslyšel ten rámus, myslel jsem, že jim nedorazil učitel.“ Slečna učitelka Šťastná popotáhla nosánkem a nabírala do pláče. Ale mohutný tělocvikář, který nám už od první třídy pil krev, nejobávanější učitel na škole, taky popotáhl a zavětřil svým skobovitým nosem. „Co to tu tak smrdí? Hrome. Otevřete okna, nebo se tu udusíme!“ „Huráááááááááááááááááááá,“ s hurónským řevem se kluci i holky vrhli k oknům a otáčeli páčkami. Na hodnou slečnu učitelku Šťastnou už toho bylo moc. Z očí jí vytryskl vodopád slz. S rukou před pusou vyběhla ke dveřím. Slzy jí smývaly oční stíny a make up, takže kolem mé a Mójovy lavice už pádila podobná spíš kytaristovi od Kissáků než učitelce na základní škole. Proběhla pod prackami mohutného Komára, který se ji marně
15
pokusil zadržet. Její podpatky docvakaly v usilovném sprintu po široké chodbě až na dámy, kde se nešťastná zamkla. Pan učitel Komár se na nás přísně podíval a zvedl černé huňaté obočí. „Vzhledem k tomu, že se vaší třídní učitelce udělalo nevolno, zastoupím ji,“ zavrčel. Zavřel dveře a došel před tabuli. Tyčil se před námi jako Petřínská rozhledna. A shlížel na nás pěkně zostra. „Tak kdo to tu tak smrdí, co? Hned první den ve škole!“ Celý les ukazováčků ukázal jedním směrem. Na mě. „Prosím, já,“ povstal jsem hrdě z lavice. „Ale nesmrdím, jsem jen cítit. Česnekem. Až uslyšíte, co všechno jsem o prázdninách zažil, pochopíte, proč jsem česnektarián.“ Pan učitel Komár vytřeštil oči. „Proč jsi co?“
16
„Česnektarián,“ usmál jsem se. Učitel se ke mně pomaloučku blížil a nosní dírky se mu chvěly jako loveckému ohaři. „Opravdu,“ větřil už těsně u mého obličeje. „Dýchni na mě…“ „Áááááááááááááááááá,“ udělal jsem. A pan učitel Komár se i přes dva metry a sto kilo svalů z posilovny svalil jako podťatý strom.
2. kapitola
Veliká vřava končí velikým rozhodnutím.
„Pane učiteli, pane učiteli, co je vám? Proberte se!“ pištěly holky. Ale dvoumetrový učitel Komár ležel na podlaze úplně bez hnutí. „Já to říkal,“ rozumoval vtipálek Bořek, „k Emilovi je životu nebezpečný přiblížit se na míň jak metr bez plynový masky.“
18
19
Obsah 1. kapitola
Žáci 4. A po žadují plynové masky a učitel Komár se skácí. 9 2. kapitola
Veliká vřava končí velikým rozhodnutím. 18 3. kapitola
Učitel Komár ať pukne závistí a školní jídelna uspořádá česnekové hody. 31
4. kapitola
Slečna učitelka Šťastná vyrazí na výzvědy a promokne na kost. 43 5. kapitola
Svíčka září jako maják a přiláká komtesky Elu a Helu i hraběte Esterházyho. 53
PAVEL BRYCZ
Schovej se, kdo můžeš Ilustrovala Komára Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 565. publikaci Grafická úprava, obálka a sazba Michal Chodanič Redigovala Lucie Šavlíková Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor David Dvořák Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Počet stran 72 Vydání první PRO DĚTI OD 6 LET Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednávky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.booktook.cz. www.knihyzpikoly.cz