0040029 by Knižní klub

001-003 Jenom lide.qxp_Sestava 1 25.01.19 10:46 Stránka 3

TŘETÍ KNIHA AKT THEMIS

SYLVAIN NEUVEL JENOM LIDÉ TŘETÍ KNIHA AKT THEMIS

LASER

Přeložila Na a Funioková

SYLVAIN NEUVEL

ONLY HUMAN Copyright © 2018 by Sylvain Neuvel Translation © Na a Funioková, 2019 Jacket and case design: Faceout Studio, Charles Brock Jacket illustrations © Thinstock (starfield), Charles Brock (symbols) Case illustrations © Jozsef Hunor Vilhelem

ISBN 978-80-7617-246-3

Eyaktept eket ontyask atakt oyansot ot. Eyantsant eps.

PROLOG

SYLVAIN NEUVEL JENOM LIDÃ&#x2030;

DOKUMENT Č. 2101 ZÁZNAM Z PRŮBĚHU MISE – KAPITÁN BODIE HOUGH A PORUČICE BARBARA BALLOVÁ, NÁMOŘNÍ PĚCHOTA SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH, MECHA DIVIZE Místo: před hotelem Dar es Salaam, Tobrúk, Libye

– Centrálo, tady Iapetos. Cíl před námi. [Rozumím, Iapete. Zůstaňte na pozici.] Zůstaňte na pozici… A kde bysme asi tak měli bejt? Snad se ve svý práci vyznám, ne? – Bože, přestaň ze sebe dělat bůhvíco, Bodie, jenom naPukáš pár čísel, který ti nadiktujou. Až dokážeš přinutit toho obřího robota k měsíční chůzi, potom se můžeš chlubit. – Měsíční chůze? To jako zpomalená? – Fakticky, Bodie? Kolik ti je? – Pro tebe jsem kapitán Hough, poručíku Bááállová. Pokud si pamatuju, když jsi měla nohy naposled na starosti ty, škobrtlas o barák. Spadlas na obličej a ještě jsi přitom zlomila Bensonovi zápěstí. Nebo se snad pletu?

SYLVAIN NEUVEL

[Iapete, tady centrála. Kdybyste mohli na moment laskavě nechat toho hašteření, máme tady pro vás úkol. Jste obrácení čelem k hotelu?] Potvrzuji. Je to hezkej hotel. Vůbec by mi nevadilo tady strávit pár dnů volna. [Mají dobrý výhled na robota?] Pokud tím myslíte ty lidi, co na nás koukají z horního patra, tak jo, vidí ho skvěle. Trčíme vysoko nad zbytkem města, takže nás není snadný přehlídnout. [Rozumím, Iapete. Te, si promluvíme s předsedou sněmovny. Čekejte na rozkazy.] Čekejte. A proč jsme, jen tak mimochodem, v Tobrúku? Myslel jsem, že vláda sídlí v Tripolisu. – Taky že jo. – Tak co je tady? – Jiná vláda? Ty si před misí dopředu nic nezjistíš? – Ale je to ta samá země. – To se občas stává. Jednu dobu, když jsem byla ještě dítě, tu měli tři vlády. – A která je teda ta pravá? – To záleží na tom, koho se zeptáš. Zaručeně ti všichni řeknou, že praví jsou oni. – To nedává žádnej smysl. A vůbec, koho to zajímá, ne? Od-

JENOM LIDÉ

te za dvacet minut už tomu tady bude velet americkej generál. – Ty myslíš radit demokraticky zvolené vládě Libye. – Jo, přesně tak. [Iapete, tady centrála. Předseda není tak vstřícný, jak bychom si přáli. Použijte světelný paprsek a vymažte severní půlku budovy. Opakuji, zničte severní polovinu hotelu.] Rozumím, centrálo. Jsme – – Kapitáne, nejvyšší poschodí, druhé okno zprava. – Vidím. Centrálo, vypadá to, že v tý části budovy jsou nějací lidi. Nechcete jim dát chvilku na evakuaci? Můžeme zatím zlikvidovat všecky auta na parkovišti, to je donutí zmizet. [Iapete, dostali jste rozkaz.] – Co budeme dělat? – Co myslíš tím, co budeme dělat? Slyšela jsi ho, poručíku. Začni od prostředka budovy a je ze svýho pohledu doprava. Miř nízko, možná ušetříme aspoň ty baráky vzadu. – Ano, pane… Na pozici. – Aktivuju paprsek. Řekni kdy. – Ehm… kdy. Vidíš přece ten paprsek, ne? Tak víš, kdy jsem připravená. – Vypínáme paprsek. Kruci, to je ale zákeřná věcička. Ani nepípne. Centrálo, tady Iapetos. Cíl zničen. Teda ta polovina.

SYLVAIN NEUVEL

[Rozumím, Iapete. Máme to na satelitu. Zůstaňte na pozici.] Sakra, já tuhle práci miluju! – To vidím. – Co to mělo znamenat? – Znamená to, co si myslíš, že to znamená. Říkal jsi, že tuhle práci miluješ. Já říkám, že je to vidět. To je všechno. Máš s tím problém? –… – Fajn! Nechme toho. Nejspíš tady budeme chvíli trčet. O čem se chceš bavit? O knížkách? … Ne? Filmy? Máš nějaké koníčky, o kterých nevím? –… – Tak fajn, začnu já. Sbírám Cabbage Patch Kids. – Netuším, co – – To je v pohodě. Ani já tehdy ještě nebyla na světě. Byly to panenky, údajně každá jiná. Nekupovaly se, ty člověk „adoptoval“. Dostal jsi k nim rodný list, adopční papíry, takovou kartičku, kam sis mohl zapsat první slovo, potom první krůček, oblíbený jídlo. – Ony mluvily? – Ne, Bodie. Nemluvily. Ani nejedly. Jenom měly vypadat jako opravdové, jako že si adoptuješ skutečný dítě, který se narodilo v zeleninovým záhonu.

JENOM LIDÉ

– Jak se adoptuje panenka? – Samozřejmě si ji koupíš. Mají je v obchodě. Zaplatíš, ale říká se tomu adopční poplatek. Každopádně, v osmdesátkách to děsně frčelo. Lidi úplně šíleli. V obchodech vypukaly rvačky, děly se všelijaký šílenosti. Takhle populární byly jenom krátce, ale různé firmy je vyráběly dalších asi čtyřicet let. Moje máma jich měla šest. Dala mi je, když jsem byla ještě v pubertě, a te je sbírám. Ty staré se dají sehnat těžko a obvykle stojí majlant. – Tak ty sbíráš panenky. Vůbec mi z toho nenaskakuje husí kůže. – Jednu jsem loni prodala za pět táců. – Prodala jsi panenku za pět tisíc dolarů? – Brutis Kendall, narozen v Zelném záhonu 1. listopadu. Skoro bez vady. S původní krabicí. A všemi papíry. – To je pakárna. Pořád mi z toho ale naskakuje husina. Neměla bys – [Iapete, tady centrála. Předseda libyjské poslanecké sněmovny požádal Spojené státy o technickou a konzultantskou pomoc. Dobře odvedená práce. Zatím zůstaňte na místě. Námořnictvo tam přesouvá jednotky. Očekávaná doba příjezdu dvacet minut. Až dorazí, přemístěte se zpátky na základnu. Navigační vám během chvilky pošle návratové souřadnice.] Rozumím, centrálo. Končím. Další bod pro správný hochy. Šíříme svobodu, pěkně jedno město po druhým. – Řekla bych, že svobodu tu měli už předtím. – No, te jí tu mají víc.

ČÁST PRVNÍ

JSI-LI V ŘÍMĚ, CHOVEJ SE JAKO ŘÍMAN

DOKUMENT Č. EE955 – SOUKROMÝ SOUBOR Z ESAT EKT ZÁZNAM Z OSOBNÍHO DENÍKU – DOKTORKA ROSE FRANKLINOVÁ

Bu te opatrní na svá přání. Zhruba před deseti lety – tehdy mi bylo třicet sedm – navštívil Zemi obří robot z cizí planety a zpustošil část Londýna. Podařilo se nám ho zlikvidovat, ale objevilo se třináct dalších, kteří vypustili ve dvou tuctech našich nejobydlenějších měst bojový plyn vyrobený na genetickém principu. Zemřelo při tom sto milionů lidí. Mezi nimi i jistý záhadný muž, jehož jméno jsem se nikdy nedozvěděla a jenž usměrňoval každý náš krok už od chvíle, kdy mě na Chicagské univerzitě pověřili studiem té obří ruky, a Kara Resniková, moje nejlepší kamarádka, která byla současně Vincentovou manželkou a Evinou biologickou matkou. S jistou pomocí se mi podařilo najít způsob, jak na molekulární úrovni pozměnit kov, ze kterého byli ti roboti vyrobeni, a jednoho z nich zneškodnit. To stačilo, abychom mimozemšPany přesvědčili, že mají zase odletět. Nebudu tvrdit, že bych dopředu věděla, co se stane, že miliony lidí zemřou, protože jsem objevila Themis a přitáhla jejich pozornost k naší planetě, ale pravda je, že jsem se toho bála. Bála jsem se už od chvíle, kdy mě znovu oživili. Cítila jsem

SYLVAIN NEUVEL

se… na nesprávném místě a přála si, aby se ti, kdo Themis postavili, vrátili a zase si ji odvezli. Taky jsem vyslovila naději, že s sebou odvezou i mne. A přesně to taky udělali. Poté, co ti mimozemští roboti opustili Zemi, zalezli jsme si generál Eugene Govender, velitel OSZ, Vincent, Eva a já dovnitř Themis, abychom tam oslavili naše – chtěla jsem říct vítězství, ale to by nebyla pravda – přežití. Zatímco jsme byli na palubě, Velká rada Akitast – skupina mimozemšPanů, kteří rozhodují o tom, jak bude jejich svět postupovat vůči ostatním – přivolala Themis zpátky. Robot se zkrátka dematerializoval na Zemi a znovu zhmotnil na své domovské planetě, i s námi čtyřmi uvnitř. Říkají tomu tady Esat Ekt – Domov Ektů, tedy jejich lidu. Do jisté malé míry je to i náš lid. Ektové přišli na Zemi poprvé před zhruba pěti tisíci lety – bylo jich asi čtyřiadvacet. Pár tisíciletí pak žili mezi námi. Dostali příkaz nikdy se do ničeho neplést, nezasahovat do dějin, jenže postupem času se někteří z nich odštěpili a vmísili se mezi domorodce. Měli děti – zpola pozemšPany, zpola mimozemšPany –, jež také měly děti – ze tří čtvrtin pozemské – a tak dále až k jejich potomkům, kteří byli nerozeznatelní od původních obyvatel a měli v sobě jen mrňavý drobeček mimozemských genů. Po třech tisícovkách let už nezbývalo nic, co by je odlišovalo. My všichni, každičký člověk na planetě, jsme byli spříznění, i když třeba jen hodně vzdáleně, s tou hrstkou mimozemšPanů, kteří dali přednost lásce před povinností, když Titáni kdysi kráčeli po Zemi. Žijeme te už na Esat Ekt devět let, ale pořád jsme pro ně do značné míry cizinci. Celá jejich společnost je postavena na myšlence, že různé druhy by spolu neměly udržovat styky, které by je mohly navzájem ovlivnit, že by mělo být každému dopřáno vyvíjet se podle vlastních hodnot. Před stovkami let byl jejich druh téměř zdecimován obyvateli jedné planety, které nechal císař Ektů z osobních či politických důvodů vyhostit do exilu. Poté nahradili monarchii velice složitou demokracií a posunuli svou politiku nezasahování na zcela novou úroveň. Podle Ektů „znečistit“ celý mimozemský druh svými geny

JENOM LIDÉ

znamená okrást ho o budoucnost, která by ho jinak čekala. Nahlíží na to jako na genocidu. To, co se stalo na Zemi, bylo tragédií stejně tak pro ně jako pro nás. Přišli sem, aby vyhubili, jak se alespoň domnívali, hrstku ektských potomků, než nás všechny stihnou kontaminovat. Nakonec jim došlo, že je příliš pozdě, jenže to už mezitím pozabíjeli miliony lidí. Z ektského pohledu jsme živoucí připomínkou poskvrny na jejich historii, něco jako Památník holokaustu nebo pomník obětem otrokářství. Už jim to ale připomínat nebudeme. AP to dopadne jakkoli, náš zdejší pobyt dnes večer skončí. Vracíme se domů.

OBSAH

Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Část první:

JSI-LI V ŘÍMĚ, CHOVEJ SE JAKO ŘÍMAN

Část druhá:

BEREM KRAMLE Z DODGE CITY

Část třetí:

NA CESTĚ DO DAMAŠKU

Část čtvrtá:

PŘEKROČIT RUBIKON

Část pátá:

ZEMĚ NEZEMĚ

. . . . 15

. . . . . . . 143

. . . . . . . . . . 241 . . . . . . . . . . . 311

. . . . . . . . . . . . . . 385

Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 425

Sylvain Neuvel JENOM LIDÉ Z anglického originálu Only Human, vydaného nakladatelstvím Del Ray – Random House v New Yorku roku 2018, přeložila Na a Funioková Obálku upravila Jana ŠPastná Odpovědná redaktorka Kateřina Skokanová Kyselá Technický redaktor David Dvořák Počet stran 440 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Laser, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 404. publikaci Sazba SF SOFT, Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz nebo www.knizniklub.cz