0038885

PŘED 4,1 MLD. LET

PRVNÍ NÁZNAK MOŽNÉHO ŽIVOTA

PŘED 2,4 MLD. LET

VZDUCH SE OBOHACUJE KYSLÍKEM

PŘED 936 MIL. LET

ODHADOVANÝ POČÁTEK ŘAS A ROSTLIN

PŘED 530 MIL. LET

PŘED 380 MIL. LET

PRVNÍ SUCHOZEMŠTÍ ŽIVOČICHOVÉ

ŽIVOT SE VYVÍJÍ Evoluce byla v plném proudu už na samém počátku života. Život se proměňoval a u kořenů všech inovací byly mutace – nedokonalosti vzniklé při kopírování DNA. Chyby způsobovaly odchylky a na nepřed­ vídatelně se měnící planetě některé změny uspěly a jiné selhaly.

Všechny organismy se během života mění.

Zásadnější změny, na úrovni populací, však potřebují generace. Když se organismus reprodukuje, kopíruje se celá DNA v rozsahu od něco méně než milion po mnoho miliard „bitů“ informací. Takto složitý projekt s sebou nese ohromný obrat molekulárních dat. A navzdory fungujícímu přirozenému kontrolnímu systému dochází při kopírování k chybám, zvaným mutace.

Uši jsou důmyslně přizpůsobeny potřebě zachytit slabé ozvěny o určitých frekvencích, přicházející od kořisti nebo překážek.

Srst izoluje drobné tělíčko a pomáhá mu udržovat vysokou teplotu a rychlý metabolismus.

geny“ alespoň některým ze svých potomků.

Naopak počet těch s mutacemi, které snižují jejich šanci přežít nebo snižují schopnost reprodukce, klesne a mohou vyhynout.

Měnící se podmínky a strategie přežití organismů v daném prostředí určují, zda je ta která mutace výhodná nebo škodlivá.

Hlubokomořské ryby mají velké oči a světélkující orgány, které jim umožňují lovit ve tmě, zatímco pouštní kaktusy mají

PRVNÍ STROMY A LESY

PŘED 220 MIL. LET

▶ Selekce predátory Do životního prostředí živého organismu patří i všichni ostatní tvorové, zejména predátoři, kteří ovlivňují jeho vývoj.

Zbarvení kobylek, hmyzu podobného cvrčkům, je ovlivňováno genovými mutacemi. Růžoví či oranžoví jedinci jsou na pozadí vegetace nápadní a jsou sežráni, zatímco maskovaní zelení jedinci se množí a v populaci převáží.

maskovaná kobylka skrytá před predátorem

SELEKCE VLIVEM PROSTŘEDÍ

Zatímco mutace jsou náhodné, evoluce má k nahodilosti daleko. Mutace podléhají výběrovému řízení. Organismy s výhodnými mutacemi prospívají a předávají své „dobré

▶ Dosažení hranice

Hrstka mikroorganismů, které dnes vystupují jako pestrobarevné okraje horkých kyselých jezírek, je svědectvím toho, do jaké míry umožňují genetické odchylky a adaptace život v extrémních podmínkách.

108

PŘEDĚL 5

ASTEROID VYHUBIL VLÁDNOUCÍ PLAZY

predátor – selekční činitel

K mutacím dochází při reprodukci.

sežraní

Predátor si vybere oranžové a růžové mutanty.

Znevýhodnění mutanti se objevují stále, ale jsou mnohem častěji sežráni.

V populaci převažují maskované kobylky.

Obličej vymodelovala evoluce do miskovitého tvaru, který lépe usměrňuje zvuk vycházející z nozder. Ozvěnu netopýři využívají k detekci překážek a kořisti.

Richard Dawkins, evoluční biolog, * 1941

zásobárny vody chráněné ostny. Ostny kaktusů i světélkující návnady se mohou objevit díky genetické diverzitě, ale právě životní prostředí vybírá, že jsou na správném místě. Při šíření mutací může sehrát roli náhoda, zvláště pak v malých populacích, ale jen přirozeným výběrem je možné vysvětlit adaptaci – přizpůsobení se organismu svému prostředí.

předek kobylky

sežraní

EVOLUCE NEMÁ ŽÁDNÝ DLOUHODOBÝ ÚKOL. NEEXISTUJE ŽÁDNÝ VZDÁLENÝ CÍL, ŽÁDNÁ KONEČNÁ DOKONALOST, KTERÁ BY BYLA KRITÉRIEM VÝBĚRU. Mutace vytvářejí surovinu pro obměny.

Některé mutace se sotva projeví, některé vývoj zastaví, zatímco jiné jsou prospěšné.

PŘED 65 MIL. LET

PRVNÍ SAVCI A DINOSAUŘI

NOVÉ DRUHY

Třebaže některé mutace mohou mít za ná­sledek náhlé výrazné inovace, evoluční změna je většinou pomalá a postupná. Selekce zpravidla pracuje se sadami genů, které působí společně a určují obecné znaky, jako jsou velikost či tvar. Diverzita života však není spojitá – projevuje se v oddělených jednotkách zvaných druhy. Nové druhy vznikají, když se dvě populace nedokážou dál křížit.

Nemohou si vyměňovat geny a jejich evoluční cesty se rozdělí. Takovou odlišnost může způsobit objevivší se bariéra – třeba řeka nebo pohoří. Samotné mutace, například ty, na nichž se podílejí celé chromozómy a ke kterým dochází zejména u rostlin, však mohou předcházet křížení a populace izolovat.

Na světě dnes existují miliony druhů, ale všechny – včetně těch nespočetných, které zde žily v minulosti – jsou produkty evolučních změn vyvolaných působením životního protředí.

Kůže blanitých křídel je velmi lehká a téměř bez chlupů, takže je aerodynamická a mimořádně citlivá. Netopýr tak dokáže vnímat slabé turbulence a přizpůsobením tvaru křídla zvýšit efektivitu letu, nebo dokonce polapit kořist.

▲ Tvarováni evolucí

Fosilní savci starší než první netopýři měli ploché obličeje a obyčejné končetiny, které nesly jejich váhu. Během evoluce netopýrů upřednostnila selekce dramatické prodloužení prstů, které se staly kostrou křídla. U vrápencovitých také favorizovala zvláštní modifikaci obličeje, která zlepšovala echolokaci (zachycování odraženého zvuku, přírodní sonar).

Druhý až pátý prst se přirozeným výběrem nesmírně prodloužily.

ŽIVOT SE VYVÍJÍ

109

Jeden prst s drápem – palec – byl přirozeným výběrem ponechán mimo strukturu křídla, protože ho netopýři potřebují, když o sebe pečují nebo se zavěšují na stropech jeskyní. Netopýři bez volného palce byli z populace brzy vyřazeni.

PŘED 4,1 MLD. LET

PRVNÍ NÁZNAK MOŽNÉHO ŽIVOTA

PŘED 2,4 MLD. LET

VZDUCH SE OBOHACUJE KYSLÍKEM

PŘED 936 MIL. LET

ODHADOVANÝ POČÁTEK ŘAS A ROSTLIN

PŘED 530 MIL. LET

PŘED 380 MIL. LET

PRVNÍ SUCHOZEMŠTÍ ŽIVOČICHOVÉ

ŽIVOT SE VYVÍJÍ Evoluce byla v plném proudu už na samém počátku života. Život se proměňoval a u kořenů všech inovací byly mutace – nedokonalosti vzniklé při kopírování DNA. Chyby způsobovaly odchylky a na nepřed­ vídatelně se měnící planetě některé změny uspěly a jiné selhaly.

Všechny organismy se během života mění.

Zásadnější změny, na úrovni populací, však potřebují generace. Když se organismus reprodukuje, kopíruje se celá DNA v rozsahu od něco méně než milion po mnoho miliard „bitů“ informací. Takto složitý projekt s sebou nese ohromný obrat molekulárních dat. A navzdory fungujícímu přirozenému kontrolnímu systému dochází při kopírování k chybám, zvaným mutace.

Uši jsou důmyslně přizpůsobeny potřebě zachytit slabé ozvěny o určitých frekvencích, přicházející od kořisti nebo překážek.

Srst izoluje drobné tělíčko a pomáhá mu udržovat vysokou teplotu a rychlý metabolismus.

geny“ alespoň některým ze svých potomků.

Naopak počet těch s mutacemi, které snižují jejich šanci přežít nebo snižují schopnost reprodukce, klesne a mohou vyhynout.

Měnící se podmínky a strategie přežití organismů v daném prostředí určují, zda je ta která mutace výhodná nebo škodlivá.

Hlubokomořské ryby mají velké oči a světélkující orgány, které jim umožňují lovit ve tmě, zatímco pouštní kaktusy mají

PRVNÍ STROMY A LESY

PŘED 220 MIL. LET

▶ Selekce predátory Do životního prostředí živého organismu patří i všichni ostatní tvorové, zejména predátoři, kteří ovlivňují jeho vývoj.

Zbarvení kobylek, hmyzu podobného cvrčkům, je ovlivňováno genovými mutacemi. Růžoví či oranžoví jedinci jsou na pozadí vegetace nápadní a jsou sežráni, zatímco maskovaní zelení jedinci se množí a v populaci převáží.

maskovaná kobylka skrytá před predátorem

SELEKCE VLIVEM PROSTŘEDÍ

Zatímco mutace jsou náhodné, evoluce má k nahodilosti daleko. Mutace podléhají výběrovému řízení. Organismy s výhodnými mutacemi prospívají a předávají své „dobré

▶ Dosažení hranice

Hrstka mikroorganismů, které dnes vystupují jako pestrobarevné okraje horkých kyselých jezírek, je svědectvím toho, do jaké míry umožňují genetické odchylky a adaptace život v extrémních podmínkách.

108

PŘEDĚL 5

ASTEROID VYHUBIL VLÁDNOUCÍ PLAZY

predátor – selekční činitel

K mutacím dochází při reprodukci.

sežraní

Predátor si vybere oranžové a růžové mutanty.

Znevýhodnění mutanti se objevují stále, ale jsou mnohem častěji sežráni.

V populaci převažují maskované kobylky.

Obličej vymodelovala evoluce do miskovitého tvaru, který lépe usměrňuje zvuk vycházející z nozder. Ozvěnu netopýři využívají k detekci překážek a kořisti.

Richard Dawkins, evoluční biolog, * 1941

zásobárny vody chráněné ostny. Ostny kaktusů i světélkující návnady se mohou objevit díky genetické diverzitě, ale právě životní prostředí vybírá, že jsou na správném místě. Při šíření mutací může sehrát roli náhoda, zvláště pak v malých populacích, ale jen přirozeným výběrem je možné vysvětlit adaptaci – přizpůsobení se organismu svému prostředí.

předek kobylky

sežraní

EVOLUCE NEMÁ ŽÁDNÝ DLOUHODOBÝ ÚKOL. NEEXISTUJE ŽÁDNÝ VZDÁLENÝ CÍL, ŽÁDNÁ KONEČNÁ DOKONALOST, KTERÁ BY BYLA KRITÉRIEM VÝBĚRU. Mutace vytvářejí surovinu pro obměny.

Některé mutace se sotva projeví, některé vývoj zastaví, zatímco jiné jsou prospěšné.

PŘED 65 MIL. LET

PRVNÍ SAVCI A DINOSAUŘI

NOVÉ DRUHY

Třebaže některé mutace mohou mít za ná­sledek náhlé výrazné inovace, evoluční změna je většinou pomalá a postupná. Selekce zpravidla pracuje se sadami genů, které působí společně a určují obecné znaky, jako jsou velikost či tvar. Diverzita života však není spojitá – projevuje se v oddělených jednotkách zvaných druhy. Nové druhy vznikají, když se dvě populace nedokážou dál křížit.

Nemohou si vyměňovat geny a jejich evoluční cesty se rozdělí. Takovou odlišnost může způsobit objevivší se bariéra – třeba řeka nebo pohoří. Samotné mutace, například ty, na nichž se podílejí celé chromozómy a ke kterým dochází zejména u rostlin, však mohou předcházet křížení a populace izolovat.

Na světě dnes existují miliony druhů, ale všechny – včetně těch nespočetných, které zde žily v minulosti – jsou produkty evolučních změn vyvolaných působením životního protředí.

Kůže blanitých křídel je velmi lehká a téměř bez chlupů, takže je aerodynamická a mimořádně citlivá. Netopýr tak dokáže vnímat slabé turbulence a přizpůsobením tvaru křídla zvýšit efektivitu letu, nebo dokonce polapit kořist.

▲ Tvarováni evolucí

Fosilní savci starší než první netopýři měli ploché obličeje a obyčejné končetiny, které nesly jejich váhu. Během evoluce netopýrů upřednostnila selekce dramatické prodloužení prstů, které se staly kostrou křídla. U vrápencovitých také favorizovala zvláštní modifikaci obličeje, která zlepšovala echolokaci (zachycování odraženého zvuku, přírodní sonar).

Druhý až pátý prst se přirozeným výběrem nesmírně prodloužily.

ŽIVOT SE VYVÍJÍ

109

Jeden prst s drápem – palec – byl přirozeným výběrem ponechán mimo strukturu křídla, protože ho netopýři potřebují, když o sebe pečují nebo se zavěšují na stropech jeskyní. Netopýři bez volného palce byli z populace brzy vyřazeni.

OBJEVUJÍ SE HOMININI

PŘED 2,6 MIL. LET

PŘED 2,5 MIL. LET

VYVÍJÍ SE TECHNOLOGIE ZPRACOVÁNÍ KAMENE

PŘED 300 000 LET

OBJEVUJE SE ROD HOMO

PŘED 200 000 LET

PRVNÍ ZBRANĚ S RUKOJEŤMI

LIDOOPI ZAČÍNAJÍ CHODIT VZPŘÍMENĚ Cesta od lidoopů, kteří šplhali po stromech, k lidem vzpřímeně kráčejícím po zemi zahrnovala anatomické změny celé kostry. Dávné stopy chodidel ukazují, že naši předkové před 3,7 mil. let už chodili jako lidé, ale bylo třeba ještě dalších 2 milionů let vylepšování, než se z nás stali běžci.

Chladnější a sušší klima před 35 mil. let vedlo k přeměně lesů v rozmanitější prostředí včetně otevřených travnatých plání. Dlouho se soudilo, že právě to bylo hnací silou, která před 7–4 mil. let přiměla některé ze stromových lidoopů, aby se změnili v „bipední“ živočichy, kteří se pohybovali především po zemi a po dvou.

Skutečnost je však mnohem složitější, protože některé z nejstarších bipedních fosilií pocházejí z lokalit, které byly hustě zalesněné. Ať bylo příčinou cokoli, řada fosilií zachycuje přechod k životu na zemi.

ADAPTACE K ŽIVOTU NA ZEMI

Dobrým příkladem počátku změny je Proconsul, živočich stojící u kořenů rodového stromu lidoopů. Pohyboval se tak, že buď přebíhal po větvích nebo šplhal, přičemž používal ruce i chodidla, jimiž se přidržoval větví.

Některé fosilie z doby před 7 mil. let a mladší ukazují nápadný rozdíl. Jde o homininy (viz s. 184–185), skupinu, do níž patří i lidé. U nejstaršího Sahelanthropa je již patrný doklad vzpřímené páteře, protože otvor, jímž vstupuje mícha do lebky, je na spodní straně a nikoli vzadu jako u dnešních lidoopů. Brzy se vyvinul další hominin

s rysy výrazněji svědčícími o životě na zemi.

Byl to Ardipithecus ramidus, který žil v dnešní Etiopii před 4,5–4,3 mil. let. Dokázal kráčet téměř vzpřímeně, ale nebyl zcela bipední, protože měl na nohou protistojné palce.

Aby se stali zcela bipedními, potřebo­ vali hominini chodidla určená k chůzi po zemi – s rovnými palci a kostmi a šlachami tvořícími pružnou klenbu. Stopy, které v Africe zanechal pravděpodobně Homo

ergaster, naznačují, že tyto znaky se vyvinuly 1,5–2 miliony let po slavných otiscích z Laetoli (viz níže). Z H. ergaster a dalších druhů rodu Homo se nyní stali zdatní běžci. Měli krátkou, širokou pánev, která držela trup vycentrovaný nad boky, esovitě prohnutou páteř tlumící vertikální nárazy a stehenní kosti sbíhající se dovnitř ke kolenům, což zlepšovalo rovnováhu a držení těla. Před 1 mil. let už hominini kráčeli po většině území Afriky, Asie i Evropy.

OBJEVUJE SE HOMO SAPIENS

PŘED 135 000 LET

▶ Chladnější, méně předvídatelná planeta Analýza vzorků jader z ledových příkrovů (viz s. 174–175) a hlubokomořských ­sedimentů ukázala, že se klima Země za posledních 6 milionů let nejen ochladilo, ale stalo se také proměnlivějším. Vznik nových druhů homininů se zdá být v souladu s touto rostoucí variabilitou a naznačuje, že se hominini rozrůznili díky tlaku envi­ ronmentálních změn. Jejich přizpůsobivá kostra možná přispěla k tomu, že jedinci dokázali žít v rozmanitém prostředí – ­otevřeném i lesnatém, vlhkém i suchém.

PŘED 110 000 LET

PRVNÍ UŽITÍ SYMBOLŮ

ZAČÍNÁ POSLEDNÍ DOBA LEDOVÁ

PŘED 41 000 LET

PŘED 12 000 LET

NEJSTARŠÍ JESKYNNÍ MALBY

TEPLÉ OBDOBÍ

vysoká

GLOBÁLNÍ TEPLOTA

PŘED 8 MIL. LET

KONČÍ POSLEDNÍ DOBA LEDOVÁ

DOBA LEDOVÁ

LEGENDA teplé období interglaciál doby ledové glaciál doby ledové

nízká

DÁVNÝ HOMININ SAHELANTHROPUS UŽ MOŽNÁ CHODIL VZPŘÍMENĚ PŘED 7 MILIONY LET.

6

5

4

3

2

1

0

STÁŘÍ (MILIONY LET PŘED PŘÍTOMNOSTÍ)

otevřený lesnatý habitat

savana

hustě zalesněný džunglový habitat

▶ Dolů ze stromů

Přechod k bipední chůzi po zemi lze shrnout do těchto tří klíčo­ vých stadií.

▶ Dávné stopy

Tyto fosilní stopy zane­ chali v dnešním Laetoli v Tanzanii dospělý a dítě druhu Australopithecus afarensis před 3,7 mili­ onu let. Srovnání trojroz­ měrné formy jejich otisků se stopami současných lidí naznačilo, že chodili podobně jako lidé, a nikoli kolébavou chůzí s ­pokrčenými koleny jako lidoopi.

silný protistojný palec

Adaptace na chůzi po čtyřech je výhodou pro život na stromech.

Proconsul byl jedním z nejstarších lidoopů objevených v Africe. Žil před 23 miliony let v hustém tropickém lese, pohyboval se po čtyřech a dobře šplhal. Chyběl mu však ocas, což ukazuje, že život na stromech už nebyl tolik důležitý.

chodidla adaptovaná spíše na uchopování než chůzi Dlouhé zakřivené prsty pomáhají při držení.

Malé kosti dodávají chodidlu ohebnost.

ruka

186

PŘEDĚL 6

Protistojný palec umožňoval uchopit větev.

chodidlo

Ardipithecus ramidus byl anatomicky mnohem bližší lidem než Proconsul. Ardipithecus ramidus měl dlouhé paže a chápavá chodidla, která mu umožňovala šplhat po stromech v lesnatém prostředí, jemuž zřejmě dával přednost.

prsty ještě dlouhé a zakřivené

ohebné zápěstí

ruka

Robustní kosti chodidla nesou váhu při chůzi chodidlo po dvou.

LIDOOPI ZAČÍNAJÍ CHODIT VZPŘÍMENĚ

chodidla adaptovaná na chůzi po zemi

Homo erectus stál vzpřímeně jako moderní člověk.

Byl plně bipední a jeho paže byly kratší než u předků přizpůsobených životu v lesích. Na otevřených travna­ tých pláních se dokázal efektivně pohybovat s rukama volnýma k přenášení nástrojů. Bylo objeveno několik fosilií jeho rukou a chodidel, které se co do tvaru i funkce blíží současným lidem.

187

palec rovnoběžný s ostatními prsty

Velká patní kost vytváří klenuté chodidlo.

Homo sapiens Homo sapiens ruka chodidlo

OBJEVUJÍ SE HOMININI

PŘED 2,6 MIL. LET

PŘED 2,5 MIL. LET

VYVÍJÍ SE TECHNOLOGIE ZPRACOVÁNÍ KAMENE

PŘED 300 000 LET

OBJEVUJE SE ROD HOMO

PŘED 200 000 LET

PRVNÍ ZBRANĚ S RUKOJEŤMI

LIDOOPI ZAČÍNAJÍ CHODIT VZPŘÍMENĚ Cesta od lidoopů, kteří šplhali po stromech, k lidem vzpřímeně kráčejícím po zemi zahrnovala anatomické změny celé kostry. Dávné stopy chodidel ukazují, že naši předkové před 3,7 mil. let už chodili jako lidé, ale bylo třeba ještě dalších 2 milionů let vylepšování, než se z nás stali běžci.

Chladnější a sušší klima před 35 mil. let vedlo k přeměně lesů v rozmanitější prostředí včetně otevřených travnatých plání. Dlouho se soudilo, že právě to bylo hnací silou, která před 7–4 mil. let přiměla některé ze stromových lidoopů, aby se změnili v „bipední“ živočichy, kteří se pohybovali především po zemi a po dvou.

Skutečnost je však mnohem složitější, protože některé z nejstarších bipedních fosilií pocházejí z lokalit, které byly hustě zalesněné. Ať bylo příčinou cokoli, řada fosilií zachycuje přechod k životu na zemi.

ADAPTACE K ŽIVOTU NA ZEMI

Dobrým příkladem počátku změny je Proconsul, živočich stojící u kořenů rodového stromu lidoopů. Pohyboval se tak, že buď přebíhal po větvích nebo šplhal, přičemž používal ruce i chodidla, jimiž se přidržoval větví.

Některé fosilie z doby před 7 mil. let a mladší ukazují nápadný rozdíl. Jde o homininy (viz s. 184–185), skupinu, do níž patří i lidé. U nejstaršího Sahelanthropa je již patrný doklad vzpřímené páteře, protože otvor, jímž vstupuje mícha do lebky, je na spodní straně a nikoli vzadu jako u dnešních lidoopů. Brzy se vyvinul další hominin

s rysy výrazněji svědčícími o životě na zemi.

Byl to Ardipithecus ramidus, který žil v dnešní Etiopii před 4,5–4,3 mil. let. Dokázal kráčet téměř vzpřímeně, ale nebyl zcela bipední, protože měl na nohou protistojné palce.

Aby se stali zcela bipedními, potřebo­ vali hominini chodidla určená k chůzi po zemi – s rovnými palci a kostmi a šlachami tvořícími pružnou klenbu. Stopy, které v Africe zanechal pravděpodobně Homo

ergaster, naznačují, že tyto znaky se vyvinuly 1,5–2 miliony let po slavných otiscích z Laetoli (viz níže). Z H. ergaster a dalších druhů rodu Homo se nyní stali zdatní běžci. Měli krátkou, širokou pánev, která držela trup vycentrovaný nad boky, esovitě prohnutou páteř tlumící vertikální nárazy a stehenní kosti sbíhající se dovnitř ke kolenům, což zlepšovalo rovnováhu a držení těla. Před 1 mil. let už hominini kráčeli po většině území Afriky, Asie i Evropy.

OBJEVUJE SE HOMO SAPIENS

PŘED 135 000 LET

▶ Chladnější, méně předvídatelná planeta Analýza vzorků jader z ledových příkrovů (viz s. 174–175) a hlubokomořských ­sedimentů ukázala, že se klima Země za posledních 6 milionů let nejen ochladilo, ale stalo se také proměnlivějším. Vznik nových druhů homininů se zdá být v souladu s touto rostoucí variabilitou a naznačuje, že se hominini rozrůznili díky tlaku envi­ ronmentálních změn. Jejich přizpůsobivá kostra možná přispěla k tomu, že jedinci dokázali žít v rozmanitém prostředí – ­otevřeném i lesnatém, vlhkém i suchém.

PŘED 110 000 LET

PRVNÍ UŽITÍ SYMBOLŮ

ZAČÍNÁ POSLEDNÍ DOBA LEDOVÁ

PŘED 41 000 LET

PŘED 12 000 LET

NEJSTARŠÍ JESKYNNÍ MALBY

TEPLÉ OBDOBÍ

vysoká

GLOBÁLNÍ TEPLOTA

PŘED 8 MIL. LET

KONČÍ POSLEDNÍ DOBA LEDOVÁ

DOBA LEDOVÁ

LEGENDA teplé období interglaciál doby ledové glaciál doby ledové

nízká

DÁVNÝ HOMININ SAHELANTHROPUS UŽ MOŽNÁ CHODIL VZPŘÍMENĚ PŘED 7 MILIONY LET.

6

5

4

3

2

1

0

STÁŘÍ (MILIONY LET PŘED PŘÍTOMNOSTÍ)

otevřený lesnatý habitat

savana

hustě zalesněný džunglový habitat

▶ Dolů ze stromů

Přechod k bipední chůzi po zemi lze shrnout do těchto tří klíčo­ vých stadií.

▶ Dávné stopy

Tyto fosilní stopy zane­ chali v dnešním Laetoli v Tanzanii dospělý a dítě druhu Australopithecus afarensis před 3,7 mili­ onu let. Srovnání trojroz­ měrné formy jejich otisků se stopami současných lidí naznačilo, že chodili podobně jako lidé, a nikoli kolébavou chůzí s ­pokrčenými koleny jako lidoopi.

silný protistojný palec

Adaptace na chůzi po čtyřech je výhodou pro život na stromech.

Proconsul byl jedním z nejstarších lidoopů objevených v Africe. Žil před 23 miliony let v hustém tropickém lese, pohyboval se po čtyřech a dobře šplhal. Chyběl mu však ocas, což ukazuje, že život na stromech už nebyl tolik důležitý.

chodidla adaptovaná spíše na uchopování než chůzi Dlouhé zakřivené prsty pomáhají při držení.

Malé kosti dodávají chodidlu ohebnost.

ruka

186

PŘEDĚL 6

Protistojný palec umožňoval uchopit větev.

chodidlo

Ardipithecus ramidus byl anatomicky mnohem bližší lidem než Proconsul. Ardipithecus ramidus měl dlouhé paže a chápavá chodidla, která mu umožňovala šplhat po stromech v lesnatém prostředí, jemuž zřejmě dával přednost.

prsty ještě dlouhé a zakřivené

ohebné zápěstí

ruka

Robustní kosti chodidla nesou váhu při chůzi chodidlo po dvou.

LIDOOPI ZAČÍNAJÍ CHODIT VZPŘÍMENĚ

chodidla adaptovaná na chůzi po zemi

Homo erectus stál vzpřímeně jako moderní člověk.

Byl plně bipední a jeho paže byly kratší než u předků přizpůsobených životu v lesích. Na otevřených travna­ tých pláních se dokázal efektivně pohybovat s rukama volnýma k přenášení nástrojů. Bylo objeveno několik fosilií jeho rukou a chodidel, které se co do tvaru i funkce blíží současným lidem.

187

palec rovnoběžný s ostatními prsty

Velká patní kost vytváří klenuté chodidlo.

Homo sapiens Homo sapiens ruka chodidlo

PŘESVĚDČIVÝ DŮKAZ Jaderná DNA

STAROBYLÁ DNA

Většina DNA je umístěna v buněčním jádře.

Oba rodiče předávají jadernou DNA svým potomkům, takže tento typ DNA odhaluje mnohem víc o vztazích mezi druhy, genetických odchylkách a adaptivních vlastnostech. Současné studie ukázaly, že během raných odchodů z Afriky se populace Homo sapiens křížily s homininy, kteří už v Eurasii žili, ale jindy a jinde, a zanechali v dnešních lidech různé množství své DNA. Geny neandertálců a dalších homininů zřejmě přispěly k našemu přežití a nakonec celosvětovému úspěchu – třeba zlepšením imunity a metabolismu.

Linie jaderné DNA

Pokroky v analýze DNA – genetického materiálu obsaženého v buňkách – vnesly v posledních desetiletích revoluci do našeho chápání lidské evoluce a vedly k některým překvapivým objevům.

DNA (deoxyribonukleová kyselina) je velmi dlouhá molekula, tvořená malými podjednotkami. DNA se vyskytuje v buňkách všech živých organismů. Pořadí podjednotek tvoří soubor kódovaných instrukcí, genů, které určují typické znaky jedince.

Nejstarší dosud získaná DNA pochází ze 400 000 let starého neandertálce ze Sima de Los Huesos ve Španělsku a naznačuje, že Homo sapiens se odštěpil od ostatních homininů v době před 760 000 až 550 000 let.

Tento i další vzorky ukazují, že Eurasie vždy byla tavicím kotlíkem a celkově zde docházelo k interakcím a křížení mezi dávnými skupinami a Homo sapiens častěji, než jsme se dříve na základě fosilií a archeologických výzkumů domnívali.

Jeden 40 000 let starý člověk z Oase v Rumunsku byl možná od neandertálského předka vzdálený pouhopouhé čtyři generace. Další větve naší rodiny byly geneticky

„slepými uličkami“: jedinec z Usť­‑Išimu na Sibiři, datovaný do doby před 45 000 let, měl neandertálský původ, ale k pozdějším populacím Homo sapiens geneticky nepřispěl. V Evropě rovněž došlo k nejméně čtyřem velkým výměnám populací mezi obdobím nejstaršího osídlení druhem Homo sapiens a moderní dobou.

Teprve jsme začali dešifrovat podrobnosti starobylé DNA a chápat, jak genetické rozdíly mezi druhy ovlivňují jejich – a naši – úspěšnost.

Protože analytické postupy se dál rozvíjejí a dekóduje se raná DNA, zvláště z afrických a asijských pozůstatků, lze očekávat odhalení dalších tajemství obklopujících náš původ, migrace a jedinečné genetické adaptace a rovněž odkrytí dalších spojitostí mezi různými ­větvemi rodokmenu homininů.

dvoušroubovicová struktura obě současné sady rodičovské DNA

JADERNÁ DNA

Extrahování DNA Archaeologové extrahují DNA ze zubů, kostí a mumifikovaných tkání. Nejsnáze se neporušená získává mitochondriální DNA: v každé buňce je až 1 000 mitochondrií a každá obsahuje 5–10 kopií krátkých řetězců mtDNA. Mnohem delší řetězce DNA obsažené v jediném jádře buňky se s časem a změnami teploty půdy rozloží s větší pravděpodobností. Často nejlepší šanci jak získat jadernou DNA skýtá kořenový cement – mineralizovaná vnější vrstva kořene zubu.

Je to proto, že tvrdá minerální matrice přispívá k ochraně veškerého buněčného materiálu, který je v ní zachycen.

Mitochondriální DNA Mitochondriální DNA (mtDNA) dědíme po přeslici. Tento typ DNA se nenalézá v buněčném jádře, ale v jiné buněčné struktuře, zvané mitochondrie.

Protože mtDNA sleduje pouze mateřskou linii, studium vzorků od mnoha tisíc lidí umožnilo vědcům sestavit genetický „rodokmen“, který ukazuje na společného ženského předka všech dnes žijících lidí. Tato „mitochondriální Eva“ měla mnoho současnic, ale ty k naší mtDNA nijak nepřispěly. Žila před 200 000 až 100 000 let a byla pravděpodobně Afričanka nebo patřila k nejstarším zástupcům Homo mtDNA má sapiens, kteří osídlili kruhový Eurasii. tvar

mtDNA

Mateřská linie mtDNA

Objevování děnisovanů

Mitochondrie jsou malé organely uvnitř buněk, v nichž se cukr oxiduje za uvolnění energie, kterou buňka využívá.

Každá má svou vlastní DNA obsahující 37 genů, které jí umožňují fungovat.

Dnešní lidé mají pouze jednu ženskou linii mtDNA.

196

PŘEDĚL 6

V roce 2010 odhalila analýza DNA 50 000 let starého úlomku prstní kosti dívky z Děnisovy jeskyně na Sibiři záhadnou populaci homininů. „Děnisované“ měli hnědé oči, vlasy a pleť a vykazovali dávný vztah k neander­­ tálcům, s nimiž Eurasii společně obývali.

V roce 2015 byli na lokalitě identifikováni dva další jedinci, z nichž jeden žil o 60 000 let dříve. Studie ukazují, že dnes žijící lidé nepocházející z Afriky mají různý podíl děnisovanské DNA – až 4 % u ostrovních populací v Melanésii.

To znamená, že se s děnisovany křížili jen někteří raní migranti druhu Homo sapiens, ale kde k tomu došlo, není jisté.

Jádro, řídící centrum buňky, obsahuje 20 000 až 25 000 genů.

STAROBYLÁ DNA

velikost úlomku děnisovanské kosti

197

úlomek kosti

PŘESVĚDČIVÝ DŮKAZ Jaderná DNA

STAROBYLÁ DNA

Většina DNA je umístěna v buněčním jádře.

Oba rodiče předávají jadernou DNA svým potomkům, takže tento typ DNA odhaluje mnohem víc o vztazích mezi druhy, genetických odchylkách a adaptivních vlastnostech. Současné studie ukázaly, že během raných odchodů z Afriky se populace Homo sapiens křížily s homininy, kteří už v Eurasii žili, ale jindy a jinde, a zanechali v dnešních lidech různé množství své DNA. Geny neandertálců a dalších homininů zřejmě přispěly k našemu přežití a nakonec celosvětovému úspěchu – třeba zlepšením imunity a metabolismu.

Linie jaderné DNA

Pokroky v analýze DNA – genetického materiálu obsaženého v buňkách – vnesly v posledních desetiletích revoluci do našeho chápání lidské evoluce a vedly k některým překvapivým objevům.

DNA (deoxyribonukleová kyselina) je velmi dlouhá molekula, tvořená malými podjednotkami. DNA se vyskytuje v buňkách všech živých organismů. Pořadí podjednotek tvoří soubor kódovaných instrukcí, genů, které určují typické znaky jedince.

Nejstarší dosud získaná DNA pochází ze 400 000 let starého neandertálce ze Sima de Los Huesos ve Španělsku a naznačuje, že Homo sapiens se odštěpil od ostatních homininů v době před 760 000 až 550 000 let.

Tento i další vzorky ukazují, že Eurasie vždy byla tavicím kotlíkem a celkově zde docházelo k interakcím a křížení mezi dávnými skupinami a Homo sapiens častěji, než jsme se dříve na základě fosilií a archeologických výzkumů domnívali.

Jeden 40 000 let starý člověk z Oase v Rumunsku byl možná od neandertálského předka vzdálený pouhopouhé čtyři generace. Další větve naší rodiny byly geneticky

„slepými uličkami“: jedinec z Usť­‑Išimu na Sibiři, datovaný do doby před 45 000 let, měl neandertálský původ, ale k pozdějším populacím Homo sapiens geneticky nepřispěl. V Evropě rovněž došlo k nejméně čtyřem velkým výměnám populací mezi obdobím nejstaršího osídlení druhem Homo sapiens a moderní dobou.

Teprve jsme začali dešifrovat podrobnosti starobylé DNA a chápat, jak genetické rozdíly mezi druhy ovlivňují jejich – a naši – úspěšnost.

Protože analytické postupy se dál rozvíjejí a dekóduje se raná DNA, zvláště z afrických a asijských pozůstatků, lze očekávat odhalení dalších tajemství obklopujících náš původ, migrace a jedinečné genetické adaptace a rovněž odkrytí dalších spojitostí mezi různými ­větvemi rodokmenu homininů.

dvoušroubovicová struktura obě současné sady rodičovské DNA

JADERNÁ DNA

Extrahování DNA Archaeologové extrahují DNA ze zubů, kostí a mumifikovaných tkání. Nejsnáze se neporušená získává mitochondriální DNA: v každé buňce je až 1 000 mitochondrií a každá obsahuje 5–10 kopií krátkých řetězců mtDNA. Mnohem delší řetězce DNA obsažené v jediném jádře buňky se s časem a změnami teploty půdy rozloží s větší pravděpodobností. Často nejlepší šanci jak získat jadernou DNA skýtá kořenový cement – mineralizovaná vnější vrstva kořene zubu.

Je to proto, že tvrdá minerální matrice přispívá k ochraně veškerého buněčného materiálu, který je v ní zachycen.

Mitochondriální DNA Mitochondriální DNA (mtDNA) dědíme po přeslici. Tento typ DNA se nenalézá v buněčném jádře, ale v jiné buněčné struktuře, zvané mitochondrie.

Protože mtDNA sleduje pouze mateřskou linii, studium vzorků od mnoha tisíc lidí umožnilo vědcům sestavit genetický „rodokmen“, který ukazuje na společného ženského předka všech dnes žijících lidí. Tato „mitochondriální Eva“ měla mnoho současnic, ale ty k naší mtDNA nijak nepřispěly. Žila před 200 000 až 100 000 let a byla pravděpodobně Afričanka nebo patřila k nejstarším zástupcům Homo mtDNA má sapiens, kteří osídlili kruhový Eurasii. tvar

mtDNA

Mateřská linie mtDNA

Objevování děnisovanů

Mitochondrie jsou malé organely uvnitř buněk, v nichž se cukr oxiduje za uvolnění energie, kterou buňka využívá.

Každá má svou vlastní DNA obsahující 37 genů, které jí umožňují fungovat.

Dnešní lidé mají pouze jednu ženskou linii mtDNA.

196

PŘEDĚL 6

V roce 2010 odhalila analýza DNA 50 000 let starého úlomku prstní kosti dívky z Děnisovy jeskyně na Sibiři záhadnou populaci homininů. „Děnisované“ měli hnědé oči, vlasy a pleť a vykazovali dávný vztah k neander­­ tálcům, s nimiž Eurasii společně obývali.

V roce 2015 byli na lokalitě identifikováni dva další jedinci, z nichž jeden žil o 60 000 let dříve. Studie ukazují, že dnes žijící lidé nepocházející z Afriky mají různý podíl děnisovanské DNA – až 4 % u ostrovních populací v Melanésii.

To znamená, že se s děnisovany křížili jen někteří raní migranti druhu Homo sapiens, ale kde k tomu došlo, není jisté.

Jádro, řídící centrum buňky, obsahuje 20 000 až 25 000 genů.

STAROBYLÁ DNA

velikost úlomku děnisovanské kosti

197

úlomek kosti

8000 př. n. l.

6000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

Džómonští lovci lovili zvěř, včetně divokých prasat, jelenů a medvědů, pomocí lapacích jam a luků a šípů.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

Džómonská obydlí měla obvykle 3–4 m v průměru.

3100 př. n. l.

VYVÍJÍ SE PÍSMO

Tento řez ukazuje, jak se chýše zřejmě stavěly. Hlavní svědectví poskytly podlahy zapuštěné pod úroveň terénu a jámy po kůlech.

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1300 n. l.

1 n. l.

1439 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

Je pravděpodobné, že střechy a stěny byly z došků, které usnadňovaly větrání vnitřku chýše.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

1600 n. l.

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

Les oplýval rostlinnou potravou, jako byly různé bobule, vlašské ořechy, kaštany a žaludy, které ženy na podzim sbíraly.

Život v osadě Toto je typická džómonská vesnice z doby okolo roku 13 000 př. n. l.

V té době byly osady malé, mívaly okolo pěti zemnic. Sídliště se postupně rozrůstala a v roce 9000 př. n. l. se některá skládala z 50 až 60 domů.

V zimě, kdy se čerstvé rostlinné stravy nedostávalo, bylo maso životně důležitým zdrojem potravy.

Lidé kultury Džómon používali při rybolovu specializované pomůcky: oštěpy, sítě, košové pasti a vlasce.

Sušení lososů na dřevěné konstrukci. Na této činnosti se podílelo mnoho lidí a je dokladem spolupráce v rámci komunity.

člun vyrobený z vydlabaného kmene

odvod kouře Podlaha zapuštěná pod úroveň terénu skýtala přirozenou izolaci před vlivy počasí.

Dna nádob byla zabořena do hliněné podlahy chýše.

BLAHOBYTNÍ SBĚRAČI

Žaludy a další rostlinná potrava se skladovaly v zásobnicích a jamách.

Na konci poslední doby ledové se klima stalo teplejším a vlhčím, což lidem umožnilo zůstávat na jednom místě, i když se stále živili jako lovci a sběrači (takzvaní blahobytní sběrači).

roztírání zrn divokých rostlin

ý ov d ch ž vr ěm n po Pod e, na š c hý

k žó o u ř m ov on od sk é ž o d vá d tř ěl k e ny u v ni prav ouř z ohniště dlo. děpodobně vařily jí

Blahobytní sběrači sídlili v oblastech s přirozeně hojnými zdroji a byli schopni vyžít z plodů země. Mezi nejúspěšnější blahobytné sběrače patřili lidé japonské kultury Džómon, kteří se poprvé usadili okolo 14 000 př. n. l. Žili v malých komunitách více než 13 000 let, aniž by přijali zemědělství. Zdržovali se v blízkosti lesů, ale také při pobřeží, u ústí řek a na březích jezer. Různorodé životní prostředí jim zajišťovalo bohatý, pestrý jídelníček, složený ze sezonně dostupné rostlinné stravy, ryb a divoké zvěře. To v kombinaci se stále usedlejším způsobem života umožnilo blahobytným sběračům investovat více energie do větších specializovaných nástrojů a technologií spíše než do přenosných předmětů. Lidé kultury Džómon jako první vynalezli okolo roku 13 000 př. n. l. keramiku, kterou používali na vaření ryb a skladování potravin, jež pak jedli mimo sezonu.

▶ Nádoba s plamínkovým okrajem

Kouř unikal podzemním kouřovodem.

Lidé kultury Džómon vařili v hrncích mušle a ořechy.

230

PŘEDĚL 7

Hrnce na vaření jídla byly z pálené hlíny.

Řeky a jezera byly zdrojem lososů a dalších sladkovodních ryb, zatímco v moři se lovili tuňáci, makrely a želvy a sbíraly mušle.

Džómonská keramika se vypalovala v otevře­ ném ohni. Zprvu poměrně jednoduché nádoby postupně nabývaly dokonalejších tvarů.

Tato bohatě zdobená nádoba pochází z pozdního džómonského období.

BLAHOBYTNÍ SBĚRAČI

231

8000 př. n. l.

6000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

Džómonští lovci lovili zvěř, včetně divokých prasat, jelenů a medvědů, pomocí lapacích jam a luků a šípů.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

Džómonská obydlí měla obvykle 3–4 m v průměru.

3100 př. n. l.

VYVÍJÍ SE PÍSMO

Tento řez ukazuje, jak se chýše zřejmě stavěly. Hlavní svědectví poskytly podlahy zapuštěné pod úroveň terénu a jámy po kůlech.

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1300 n. l.

1 n. l.

1439 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

Je pravděpodobné, že střechy a stěny byly z došků, které usnadňovaly větrání vnitřku chýše.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

1600 n. l.

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

Les oplýval rostlinnou potravou, jako byly různé bobule, vlašské ořechy, kaštany a žaludy, které ženy na podzim sbíraly.

Život v osadě Toto je typická džómonská vesnice z doby okolo roku 13 000 př. n. l.

V té době byly osady malé, mívaly okolo pěti zemnic. Sídliště se postupně rozrůstala a v roce 9000 př. n. l. se některá skládala z 50 až 60 domů.

V zimě, kdy se čerstvé rostlinné stravy nedostávalo, bylo maso životně důležitým zdrojem potravy.

Lidé kultury Džómon používali při rybolovu specializované pomůcky: oštěpy, sítě, košové pasti a vlasce.

Sušení lososů na dřevěné konstrukci. Na této činnosti se podílelo mnoho lidí a je dokladem spolupráce v rámci komunity.

člun vyrobený z vydlabaného kmene

odvod kouře Podlaha zapuštěná pod úroveň terénu skýtala přirozenou izolaci před vlivy počasí.

Dna nádob byla zabořena do hliněné podlahy chýše.

BLAHOBYTNÍ SBĚRAČI

Žaludy a další rostlinná potrava se skladovaly v zásobnicích a jamách.

Na konci poslední doby ledové se klima stalo teplejším a vlhčím, což lidem umožnilo zůstávat na jednom místě, i když se stále živili jako lovci a sběrači (takzvaní blahobytní sběrači).

roztírání zrn divokých rostlin

ý ov d ch ž vr ěm n po Pod e, na š c hý

k žó o u ř m ov on od sk é ž o d vá d tř ěl k e ny u v ni prav ouř z ohniště dlo. děpodobně vařily jí

Blahobytní sběrači sídlili v oblastech s přirozeně hojnými zdroji a byli schopni vyžít z plodů země. Mezi nejúspěšnější blahobytné sběrače patřili lidé japonské kultury Džómon, kteří se poprvé usadili okolo 14 000 př. n. l. Žili v malých komunitách více než 13 000 let, aniž by přijali zemědělství. Zdržovali se v blízkosti lesů, ale také při pobřeží, u ústí řek a na březích jezer. Různorodé životní prostředí jim zajišťovalo bohatý, pestrý jídelníček, složený ze sezonně dostupné rostlinné stravy, ryb a divoké zvěře. To v kombinaci se stále usedlejším způsobem života umožnilo blahobytným sběračům investovat více energie do větších specializovaných nástrojů a technologií spíše než do přenosných předmětů. Lidé kultury Džómon jako první vynalezli okolo roku 13 000 př. n. l. keramiku, kterou používali na vaření ryb a skladování potravin, jež pak jedli mimo sezonu.

▶ Nádoba s plamínkovým okrajem

Kouř unikal podzemním kouřovodem.

Lidé kultury Džómon vařili v hrncích mušle a ořechy.

230

PŘEDĚL 7

Hrnce na vaření jídla byly z pálené hlíny.

Řeky a jezera byly zdrojem lososů a dalších sladkovodních ryb, zatímco v moři se lovili tuňáci, makrely a želvy a sbíraly mušle.

Džómonská keramika se vypalovala v otevře­ ném ohni. Zprvu poměrně jednoduché nádoby postupně nabývaly dokonalejších tvarů.

Tato bohatě zdobená nádoba pochází z pozdního džómonského období.

BLAHOBYTNÍ SBĚRAČI

231

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

3100 př. n. l.

VYVÍJÍ SE PÍSMO

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

ZEMĚDĚLCI DOMESTIKUJÍ ZVÍŘATA

1 př. n. l.

1300 n. l.

1 n. l.

PSI BYLI DOMESTIKOVÁNI Z VLKŮ PŘED 35 000 LET.

SKOT

KOZA

PRASE

inteligence a dlouhé rohy, už nebyly třeba. Domestikovaná zvířata se nemusela bát predátorů nebo hledat nové zdroje potravy, a tak se jejich mozky zmenšily.

Ve volné přírodě jsou samci savců mnohem větší než samice, protože musejí soutěžit s ostatními samci, aby se mohli pářit. Toto soutěžení se zajetím skončilo, protože rozmnožování řídili lidé.

V důsledku toho se samci skotu, ovcí a koz stali stejně velcí jako samice a také ztratili své dlouhé rohy.

Ochota některých zvířat nechat se domestikovat jim nakonec zajistila evoluční úspěch. Na planetě dnes žije 1,4 miliardy kusů skotu, zatímco jeho divoký příbuzný, pratur, během 17. století vyhynul.

JAK SE ZVÍŘATA MĚNILA

Když zemědělci začali rozmnožovat jedince, kteří vyhovovali jejich potřebám, začala se zvířata oddělená od svého přirozeného životního prostředí měnit.

Protože si lidé vybírali menší zvířata, která snáze zvládli, stával se domesti­ kovaný skot menším než jeho divocí příbuzní – pratuři. Evoluce přirozeným výběrem také sehrála svou roli – adaptace na přežití ve volné přírodě, jako

OVCE

KŮŇ

KOZA BEZOÁROVÁ

TUR

VLK

KŮŇ PŘEVALSKÉHO

I když prasata savanová žijí ve stádech, dokážou být značně agresivní.

BIZON

PRASE SAVANOVÉ

LIŠKA

GAZELA

OVCE TLUSTOROHÁ

PANDA

◀ Domestikovaná zvířata se vlivem lidí

Z

Ř VÍ

A AT

◀ Divocí předci nejběžnějších

domácích zvířat jsou muflon asijský (ovce), koza bezoárová (koza), prase divoké (prase), pratur (skot) a jihoasijský kur bankivský (slepice). Většina těchto zvířat žila v sociální hierarchii, což jim umožnilo podřídit se člověku. K dalším zvířatům, která se ukázala být domestikovatelná, patří velbloudi, jakové, lamy guanaco, krocani a osli.

LEV

Některé druhy lze částečně domestikovat, ale většina je příliš agresivní.

LABUŤ

ZEBRA

HYENA

A AT

Velké kočky mají rituály dvoření, k nimž obvykle patří i běh na dlouhé vzdálenosti. Také spotřebují velké množství masa.

Hyeny byly v Egyptě ochočeny, ale nikdy domestikovány.

SLON

NÁ

KUR BANKIVSKÝ

Ovce tlustorohá se člověku nepodřídila.

PŘEDĚL 7

T

L TE A OV IK

Nedomestikovatelná zvířata jsou obecně příliš agresivní nebo nevypočitatelná, než aby žila v omezeném prostoru s ostatními zvířaty.

▶ Divokost v srdci

HROCH

M

ES

Bizoni se toulají po vel­ kých teritoriích a mohou být agresivní.

Jared Diamond, americký vědec, * 1937, Osudy lidských společností

Včely jsou napůl domes­ tikované. Selektivním množením však lidé ­chování včel pozměnili; přiměli je méně bodat a rojit se ne tak často jako divoké včely. Tře­ baže se o ně lidé starají, včely si nadále vyhledá­ vají potravu samy a schopnost přežít ve volné přírodě jim zůstala.

AFRICKÁ DIVOKÁ KOČKA Kur bankivský byl předkem kura domácího, dnes nejběžnějšího ptáka na světě.

Z

Ř VÍ

značně změnila. Když se z divočáků stala prasata, přestala být tolik agresivní, přišla o své zahnuté špičáky a svalnaté plece, zato jim narostly tučné kýty. K nejextrém­ nější změně došlo u ovcí, kterým narostlo husté huňaté rouno.

SLEPICE

DO MUFLON

M

Í ÁC

Domestikovaná zvířata tolerují lidi a ostatní hospodářská zvířata.

Kůň Převalského je posledním přežívajícím druhem divokého koně.

PRASE DIVOKÉ

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

KOČKA

Kozy se selektivně šlechtily, aby se jim zmenšily rohy.

DOMESTIKOVATELNÁ ZVÍŘATA JSOU VŠECHNA STEJNÁ; KAŽDÉ NEDOMESTIKOVATELNÉ ZVÍŘE JE NEDOMESTIKOVATELNÉ PO SVÉM.

240

PES

DO

mnohem agresivnější, rychlejší a dokáže vyskočit do výšky 1,8 m. Podobně zebry jsou agresivnější než koně a mají lepší periferní vidění, takže je téměř nemožné chytit je do lasa. Gazely se snadno splaší, a když jsou umístěny do ohrady, pravděpodobně se v ní utlučou k smrti.

1600 n. l.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

Kočka je jediným domes­ tikovaným zvířetem, které nežilo ve skupině.

Domestikace zvířat má svůj počátek ve zhruba stejné době a ve stejných oblastech jako domestikace rostlin. Proces pravděpodobně začal tak, že muži s pomocí psů střežili stěhující se stádo místní zvěře.

Nakonec stádo zavřeli do ohrady, krmili a chránili.

Domestikované zvíře je takové, které lze množit v zajetí a jež se odlišilo od svých divokých předků. Některá zvířata, jako jsou sloni a medvědi, se dají ochočit, ale to není totéž co domestikace. Ochočení sloni zůstávají divokými zvířaty a nikdy se zcela nepřizpůsobí novým podmínkám.

Zvířata musí mít určité vlastnosti, aby byla vhodná k domestikaci. Musí být zvládnutelně velká a relativně poddajná v rámci sociálních struktur, musí brzy pohlavně dospívat a mít vysokou míru plodnosti. Býložravci byli lepší než masožravci, protože dokázali vyžít z místních rostlin. Všechny tyto podmínky splňovalo jen 14 velkých savců, většina z nich z Eurasie.

Pokusy domestikovat další zvířata selhaly: bizon je příbuzný skotu, ale je

1439 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

Ochočení paviáni byli chováni v egypt­ ských chrámech jako posvátná ­z vířata.

PAVIÁN

ZEMĚDĚLCI DOMESTIKUJÍ ZVÍŘATA

241

NE

DO

M

ES

TI

T VA KO

N EL

Á

Z

Ř VÍ

A AT ◀ Většina divokých zvířat je pro

domestikaci nevhodná z mnoha důvodů. Labutě, zebry a bizoni jsou příliš agresivní. Lišky a gazely jsou plaché a vždy se budou pokoušet lidem utéct. Sloni jsou nevhodní proto, že pomalu rostou – trvá jim 15 let, než dosáhnou dospělé velikosti, a jsou dva roky březí, než porodí mládě.

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

3100 př. n. l.

VYVÍJÍ SE PÍSMO

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

ZEMĚDĚLCI DOMESTIKUJÍ ZVÍŘATA

1 př. n. l.

1300 n. l.

1 n. l.

PSI BYLI DOMESTIKOVÁNI Z VLKŮ PŘED 35 000 LET.

SKOT

KOZA

PRASE

inteligence a dlouhé rohy, už nebyly třeba. Domestikovaná zvířata se nemusela bát predátorů nebo hledat nové zdroje potravy, a tak se jejich mozky zmenšily.

Ve volné přírodě jsou samci savců mnohem větší než samice, protože musejí soutěžit s ostatními samci, aby se mohli pářit. Toto soutěžení se zajetím skončilo, protože rozmnožování řídili lidé.

V důsledku toho se samci skotu, ovcí a koz stali stejně velcí jako samice a také ztratili své dlouhé rohy.

Ochota některých zvířat nechat se domestikovat jim nakonec zajistila evoluční úspěch. Na planetě dnes žije 1,4 miliardy kusů skotu, zatímco jeho divoký příbuzný, pratur, během 17. století vyhynul.

JAK SE ZVÍŘATA MĚNILA

Když zemědělci začali rozmnožovat jedince, kteří vyhovovali jejich potřebám, začala se zvířata oddělená od svého přirozeného životního prostředí měnit.

Protože si lidé vybírali menší zvířata, která snáze zvládli, stával se domesti­ kovaný skot menším než jeho divocí příbuzní – pratuři. Evoluce přirozeným výběrem také sehrála svou roli – adaptace na přežití ve volné přírodě, jako

OVCE

KŮŇ

KOZA BEZOÁROVÁ

TUR

VLK

KŮŇ PŘEVALSKÉHO

I když prasata savanová žijí ve stádech, dokážou být značně agresivní.

BIZON

PRASE SAVANOVÉ

LIŠKA

GAZELA

OVCE TLUSTOROHÁ

PANDA

◀ Domestikovaná zvířata se vlivem lidí

Z

Ř VÍ

A AT

◀ Divocí předci nejběžnějších

domácích zvířat jsou muflon asijský (ovce), koza bezoárová (koza), prase divoké (prase), pratur (skot) a jihoasijský kur bankivský (slepice). Většina těchto zvířat žila v sociální hierarchii, což jim umožnilo podřídit se člověku. K dalším zvířatům, která se ukázala být domestikovatelná, patří velbloudi, jakové, lamy guanaco, krocani a osli.

LEV

Některé druhy lze částečně domestikovat, ale většina je příliš agresivní.

LABUŤ

ZEBRA

HYENA

A AT

Velké kočky mají rituály dvoření, k nimž obvykle patří i běh na dlouhé vzdálenosti. Také spotřebují velké množství masa.

Hyeny byly v Egyptě ochočeny, ale nikdy domestikovány.

SLON

NÁ

KUR BANKIVSKÝ

Ovce tlustorohá se člověku nepodřídila.

PŘEDĚL 7

T

L TE A OV IK

Nedomestikovatelná zvířata jsou obecně příliš agresivní nebo nevypočitatelná, než aby žila v omezeném prostoru s ostatními zvířaty.

▶ Divokost v srdci

HROCH

M

ES

Bizoni se toulají po vel­ kých teritoriích a mohou být agresivní.

Jared Diamond, americký vědec, * 1937, Osudy lidských společností

Včely jsou napůl domes­ tikované. Selektivním množením však lidé ­chování včel pozměnili; přiměli je méně bodat a rojit se ne tak často jako divoké včely. Tře­ baže se o ně lidé starají, včely si nadále vyhledá­ vají potravu samy a schopnost přežít ve volné přírodě jim zůstala.

AFRICKÁ DIVOKÁ KOČKA Kur bankivský byl předkem kura domácího, dnes nejběžnějšího ptáka na světě.

Z

Ř VÍ

značně změnila. Když se z divočáků stala prasata, přestala být tolik agresivní, přišla o své zahnuté špičáky a svalnaté plece, zato jim narostly tučné kýty. K nejextrém­ nější změně došlo u ovcí, kterým narostlo husté huňaté rouno.

SLEPICE

DO MUFLON

M

Í ÁC

Domestikovaná zvířata tolerují lidi a ostatní hospodářská zvířata.

Kůň Převalského je posledním přežívajícím druhem divokého koně.

PRASE DIVOKÉ

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

KOČKA

Kozy se selektivně šlechtily, aby se jim zmenšily rohy.

DOMESTIKOVATELNÁ ZVÍŘATA JSOU VŠECHNA STEJNÁ; KAŽDÉ NEDOMESTIKOVATELNÉ ZVÍŘE JE NEDOMESTIKOVATELNÉ PO SVÉM.

240

PES

DO

mnohem agresivnější, rychlejší a dokáže vyskočit do výšky 1,8 m. Podobně zebry jsou agresivnější než koně a mají lepší periferní vidění, takže je téměř nemožné chytit je do lasa. Gazely se snadno splaší, a když jsou umístěny do ohrady, pravděpodobně se v ní utlučou k smrti.

1600 n. l.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

Kočka je jediným domes­ tikovaným zvířetem, které nežilo ve skupině.

Domestikace zvířat má svůj počátek ve zhruba stejné době a ve stejných oblastech jako domestikace rostlin. Proces pravděpodobně začal tak, že muži s pomocí psů střežili stěhující se stádo místní zvěře.

Nakonec stádo zavřeli do ohrady, krmili a chránili.

Domestikované zvíře je takové, které lze množit v zajetí a jež se odlišilo od svých divokých předků. Některá zvířata, jako jsou sloni a medvědi, se dají ochočit, ale to není totéž co domestikace. Ochočení sloni zůstávají divokými zvířaty a nikdy se zcela nepřizpůsobí novým podmínkám.

Zvířata musí mít určité vlastnosti, aby byla vhodná k domestikaci. Musí být zvládnutelně velká a relativně poddajná v rámci sociálních struktur, musí brzy pohlavně dospívat a mít vysokou míru plodnosti. Býložravci byli lepší než masožravci, protože dokázali vyžít z místních rostlin. Všechny tyto podmínky splňovalo jen 14 velkých savců, většina z nich z Eurasie.

Pokusy domestikovat další zvířata selhaly: bizon je příbuzný skotu, ale je

1439 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

Ochočení paviáni byli chováni v egypt­ ských chrámech jako posvátná ­z vířata.

PAVIÁN

ZEMĚDĚLCI DOMESTIKUJÍ ZVÍŘATA

241

NE

DO

M

ES

TI

T VA KO

N EL

Á

Z

Ř VÍ

A AT ◀ Většina divokých zvířat je pro

domestikaci nevhodná z mnoha důvodů. Labutě, zebry a bizoni jsou příliš agresivní. Lišky a gazely jsou plaché a vždy se budou pokoušet lidem utéct. Sloni jsou nevhodní proto, že pomalu rostou – trvá jim 15 let, než dosáhnou dospělé velikosti, a jsou dva roky březí, než porodí mládě.

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

3100 př. n. l.

VYVÍJÍ SE PÍSMO

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1439 n. l.

1 n. l.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

Rýže, dnes jedna z nejběžnějších světových plodin, se rozšířila po Asii, ve starověku se dostala do Evropy a v době evropské kolonizace do Ameriky.

Pšenice, která se vyvinula z divokých trav na území Úrodného půlměsíce před více než 11 000 let, je nejstarší domestikovanou plodinou (viz s. 237).

S výživnými plodinami, jako byly kukuřice a fazole, které přišly z Mezoameriky, se zemědělství dále šířilo do Severní Ameriky.

1600 n. l.

EURASIE

ÚRODNÝ PŮLMĚSÍC 9000 př. n. l.

Kukuřice změnila zemědělství na východě Severní Ameriky, když sem z Mezoameriky okolo roku 2000 př. n. l. dorazila.

VÝCHOD SEVERNÍ AMERIKY 2000–1000 př. n. l.

MEZOAMERIKA 3000–2000 př. n. l.

AM ERI

ZÁPADNÍ AFRIKA 3000–2000 př. n. l.

ANDY 3000–2000 př. n. l.

Zemědělství v Amazonii zde možná vzniklo, nebo se sem dostalo z oblasti And.

ETIOPIE 3000–2000 př. n. l.

A

Zemědělství se šířilo dvěma způsoby. Nejobvyklejší bylo, že zemědělci opustili své domovy pod tlakem, který na ně vyvíjela rostoucí populace a soutěž o půdu. Když se stěhovali, vzali s sebou svá zvířata a plodiny.

Druhý, méně obvyklý způsob byl, že lovci­‑sběrači částečně přijali nový způsob života. Protože přicházeli se zemědělci do styku, získali někteří lovci­‑sběrači domestikovaný skot, ovce a kozy a stali se z nich pastevci.

Rozdílná rychlost šíření byla dána orientací kontinentů podle světových stran. Zatímco Eurasie se rozprostírá od východu na západ, Amerika se táhne od severu k jihu. Pro zemědělce bylo mnohem snazší stěhovat své plodiny a dobytek ve stejné zeměpiné šířce, protože zde nalézali podobné klimatické podmínky, roční období, délku dne, plevely a choroby. Ale když se plodiny stěhují z jedné zeměpisné šířky do jiné – jako kukuřice v Americe –, musí se rostlina novým podmínkám přizpůsobit.

AMAZONIE 3000–2000 př. n. l.

ČÍNA (POVODÍ JANG­‑ C‘-ŤIANG) 7000 př. n. l.

SAHEL 3000–2000 př. n. l.

Tykve, dýně a další příslušníci čeledi tykvovitých se na východě Severní Ameriky pěstovali dříve než kukuřice a fazole.

AFRIK

Poté, co se zemědělství uchytilo v několika oblastech planety, začalo se šířit všemi směry. Díky odlišnému tvaru těchto kontinentů expandoval nový způsob obživy mnohem rychleji v Eurasii než v Americe.

ČÍNA (POVODÍ ŽLUTÉ ŘEKY) 7000 př. n. l.

Pěstování prosa a rýže se šířilo z čínských údolí Žluté řeky a ­Jang­‑c‘-ťiangu.

KA

ŠÍŘÍ SE ZEMĚDĚLSTVÍ

Nejrychleji se zemědělství šířilo z Úrodného půlměsíce.

Etiopští zemědělci převzali zvířata ze severu, včetně velbloudů domesti­ kovaných v jižní Arábii.

Taro (kolokázie jedlá) se rozšířilo z jihovýchodní Asie do Oceánie a na Novou Guineu, kde jsou jeho kořeny a listy dodnes populární potravinou.

NOVÁ GUINEA 7000–4000 př. n. l.

V Africe zemědělství zřejmě začalo v některé ze tří subsaharských oblastí.

Když se asijská prasata dostala na Novou Guineu, produktivita zemědělství výrazně vzrostla.

V Andách se pěstovaly brambory a merlík.

▲ Jak se zemědělství šířilo

v letech 9000–1000 př. n. l.

Tato mapa ukazuje, jak rychle se zemědělství šířilo ve východo­‑západním směru po Eurasii a mnohem pomaleji v severo­‑jižním směru po Americe a Africe. Není dosud jisté, kde přesně v subsaharské Africe se zemědělství objevilo poprvé.

LEGENDA šíření zemědělství

PROČ BYCHOM MĚLI SÁZET, KDYŽ JE NA SVĚTĚ TOLIK MONGONGO OŘECHŮ?

směr osy kontinentu nejstarší zemědělské oblasti, Amerika nejstarší zemědělské oblasti, Eurasie nejstarší zemědělské oblasti, Afrika nejstarší zemědělské oblasti, Čína

Africký křovák z Kalahari, citovaný Richardem Leem, * 1937, What Hunters Do for a Living

242

PŘEDĚL 7

nejstarší zemědělské oblasti, Australasie

Čirok, bezlepková obilovina bohatá na výživné látky, byla domestikována nejprve v Africe, zřejmě v Etiopii, před asi 5 000 let.

ŠÍŘÍ SE ZEMĚDĚLSTVÍ

243

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

3100 př. n. l.

VYVÍJÍ SE PÍSMO

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1439 n. l.

1 n. l.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

Rýže, dnes jedna z nejběžnějších světových plodin, se rozšířila po Asii, ve starověku se dostala do Evropy a v době evropské kolonizace do Ameriky.

Pšenice, která se vyvinula z divokých trav na území Úrodného půlměsíce před více než 11 000 let, je nejstarší domestikovanou plodinou (viz s. 237).

S výživnými plodinami, jako byly kukuřice a fazole, které přišly z Mezoameriky, se zemědělství dále šířilo do Severní Ameriky.

1600 n. l.

EURASIE

ÚRODNÝ PŮLMĚSÍC 9000 př. n. l.

Kukuřice změnila zemědělství na východě Severní Ameriky, když sem z Mezoameriky okolo roku 2000 př. n. l. dorazila.

VÝCHOD SEVERNÍ AMERIKY 2000–1000 př. n. l.

MEZOAMERIKA 3000–2000 př. n. l.

AM ERI

ZÁPADNÍ AFRIKA 3000–2000 př. n. l.

ANDY 3000–2000 př. n. l.

Zemědělství v Amazonii zde možná vzniklo, nebo se sem dostalo z oblasti And.

ETIOPIE 3000–2000 př. n. l.

A

Zemědělství se šířilo dvěma způsoby. Nejobvyklejší bylo, že zemědělci opustili své domovy pod tlakem, který na ně vyvíjela rostoucí populace a soutěž o půdu. Když se stěhovali, vzali s sebou svá zvířata a plodiny.

Druhý, méně obvyklý způsob byl, že lovci­‑sběrači částečně přijali nový způsob života. Protože přicházeli se zemědělci do styku, získali někteří lovci­‑sběrači domestikovaný skot, ovce a kozy a stali se z nich pastevci.

Rozdílná rychlost šíření byla dána orientací kontinentů podle světových stran. Zatímco Eurasie se rozprostírá od východu na západ, Amerika se táhne od severu k jihu. Pro zemědělce bylo mnohem snazší stěhovat své plodiny a dobytek ve stejné zeměpiné šířce, protože zde nalézali podobné klimatické podmínky, roční období, délku dne, plevely a choroby. Ale když se plodiny stěhují z jedné zeměpisné šířky do jiné – jako kukuřice v Americe –, musí se rostlina novým podmínkám přizpůsobit.

AMAZONIE 3000–2000 př. n. l.

ČÍNA (POVODÍ JANG­‑ C‘-ŤIANG) 7000 př. n. l.

SAHEL 3000–2000 př. n. l.

Tykve, dýně a další příslušníci čeledi tykvovitých se na východě Severní Ameriky pěstovali dříve než kukuřice a fazole.

AFRIK

Poté, co se zemědělství uchytilo v několika oblastech planety, začalo se šířit všemi směry. Díky odlišnému tvaru těchto kontinentů expandoval nový způsob obživy mnohem rychleji v Eurasii než v Americe.

ČÍNA (POVODÍ ŽLUTÉ ŘEKY) 7000 př. n. l.

Pěstování prosa a rýže se šířilo z čínských údolí Žluté řeky a ­Jang­‑c‘-ťiangu.

KA

ŠÍŘÍ SE ZEMĚDĚLSTVÍ

Nejrychleji se zemědělství šířilo z Úrodného půlměsíce.

Etiopští zemědělci převzali zvířata ze severu, včetně velbloudů domesti­ kovaných v jižní Arábii.

Taro (kolokázie jedlá) se rozšířilo z jihovýchodní Asie do Oceánie a na Novou Guineu, kde jsou jeho kořeny a listy dodnes populární potravinou.

NOVÁ GUINEA 7000–4000 př. n. l.

V Africe zemědělství zřejmě začalo v některé ze tří subsaharských oblastí.

Když se asijská prasata dostala na Novou Guineu, produktivita zemědělství výrazně vzrostla.

V Andách se pěstovaly brambory a merlík.

▲ Jak se zemědělství šířilo

v letech 9000–1000 př. n. l.

Tato mapa ukazuje, jak rychle se zemědělství šířilo ve východo­‑západním směru po Eurasii a mnohem pomaleji v severo­‑jižním směru po Americe a Africe. Není dosud jisté, kde přesně v subsaharské Africe se zemědělství objevilo poprvé.

LEGENDA šíření zemědělství

PROČ BYCHOM MĚLI SÁZET, KDYŽ JE NA SVĚTĚ TOLIK MONGONGO OŘECHŮ?

směr osy kontinentu nejstarší zemědělské oblasti, Amerika nejstarší zemědělské oblasti, Eurasie nejstarší zemědělské oblasti, Afrika nejstarší zemědělské oblasti, Čína

Africký křovák z Kalahari, citovaný Richardem Leem, * 1937, What Hunters Do for a Living

242

PŘEDĚL 7

nejstarší zemědělské oblasti, Australasie

Čirok, bezlepková obilovina bohatá na výživné látky, byla domestikována nejprve v Africe, zřejmě v Etiopii, před asi 5 000 let.

ŠÍŘÍ SE ZEMĚDĚLSTVÍ

243

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

VYVÍJÍ SE PÍSMO

3100 př. n. l.

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1 n. l.

1300 n. l.

1439 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

NOVÉ VYUŽITÍ ZVÍŘAT řata s nejlepší srstí. V důledku toho se mezi lety 7000 až 5000 př. n. l. objevily ovce s hustým huňatým rounem.

SÍLA A POHYB

Nejdůležitějším druhotným produktem byla zvířecí síla, která po ovládnutí ohně dala lidem další nový zdroj energie. Okolo roku 4500 př. n. l. byli domestikováni osli a používáni jako soumaři. Později lidé v západní Asii zapřáhli voly, aby tahali náklady zprvu na jednoduchých smykacích saních. Pak bylo okolo 3500 př. n. l. vynalezeno oradlo a kolo – původně hrnčířský kruh – bylo připevněno k saním a vznikly káry. Přibližně v téže době byl domestikován kůň.

Jezdečtí koně přinesli lidem první rychlý způsob přepravy. Koně a káry lidem umožnili, aby se v eurasijských travnatých stepích, které se nehodily pro pěstování plodin, se svými zvířaty stěhovali a přežívali.

▶ Tažná síla

Povozy s koly se rychle rozšířily po celé Eurasii, takže je obtížné zjistit, odkud pocházely. Tento 4 000 let starý hliněný model káry tažené voly je dílem harappské kultury z povodí Indu.

REVOLUCE PROMĚNILA DOMESTIKOVANÉ BÝLOŽRAVCE VE VÝKONNÉ STROJE NA PŘEMĚNU TRÁVY V ENERGII VYUŽITELNOU LIDMI. David Christian, historik, * 1946, Maps of Time

246

PŘEDĚL 7

1600 n. l.

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

Čas dojení Na raných scénách dojení jsou často zobrazena telata. Zpočátku byla přítomnost telete při dojení nutná k tomu, aby kráva mléko uvolnila. Tento reliéf ze 7. století n. l. pochází ze skalního chrámu v indickém Tamilnádu.

Zvířata byla zprvu domestikována, protože představovala pohotový zdroj masa a kůží. Později zemědělci objevili, že zvířata lze využít i jako obnovitelné zdroje mléka, vlny a síly. Tento nový způsob využívání zvířat se označuje jako revoluce druhotných produktů.

Prvním druhotným produktem bylo mléko.

Nejstarším dokladem – ze 7. tisíciletí př. n. l. – je keramika objevená v Turecku, která obsahovala stopy mléka. V té době dospělí na rozdíl od dětí postrádali enzym potřebný k odbourávání hlavního mléčného cukru laktózy. První zemědělci však dokázali snížit obsah laktózy tím, že nechali ohřáté mléko fermentovat a vyráběli z něj jogurt a sýry. Fermentace byla také nejlepším způsobem, jak mléko konzervovat a skladovat. Okolo roku 5500 př. n. l. si lidé ve střední Evropě vytvořili vůči laktóze toleranci. Dokázali mléko strávit, a získali tak nový bohatý zdroj bílkovin. Tolerance laktózy se šířila Evropou a později se objevila také v západní Africe a v části Asie.

Dnes může pít mléko asi třetina lidstva.

Dalším novým produktem, který se začal využívat přibližně ve stejné době, byla ovčí vlna, z níž se po spředení tkaly látky. Zemědělci v západní Asii vybírali do chovu zví-

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

NOVÉ VYUŽITÍ ZVÍŘAT

247

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

VYVÍJÍ SE PÍSMO

3100 př. n. l.

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1 n. l.

1300 n. l.

1439 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

NOVÉ VYUŽITÍ ZVÍŘAT řata s nejlepší srstí. V důledku toho se mezi lety 7000 až 5000 př. n. l. objevily ovce s hustým huňatým rounem.

SÍLA A POHYB

Nejdůležitějším druhotným produktem byla zvířecí síla, která po ovládnutí ohně dala lidem další nový zdroj energie. Okolo roku 4500 př. n. l. byli domestikováni osli a používáni jako soumaři. Později lidé v západní Asii zapřáhli voly, aby tahali náklady zprvu na jednoduchých smykacích saních. Pak bylo okolo 3500 př. n. l. vynalezeno oradlo a kolo – původně hrnčířský kruh – bylo připevněno k saním a vznikly káry. Přibližně v téže době byl domestikován kůň.

Jezdečtí koně přinesli lidem první rychlý způsob přepravy. Koně a káry lidem umožnili, aby se v eurasijských travnatých stepích, které se nehodily pro pěstování plodin, se svými zvířaty stěhovali a přežívali.

▶ Tažná síla

Povozy s koly se rychle rozšířily po celé Eurasii, takže je obtížné zjistit, odkud pocházely. Tento 4 000 let starý hliněný model káry tažené voly je dílem harappské kultury z povodí Indu.

REVOLUCE PROMĚNILA DOMESTIKOVANÉ BÝLOŽRAVCE VE VÝKONNÉ STROJE NA PŘEMĚNU TRÁVY V ENERGII VYUŽITELNOU LIDMI. David Christian, historik, * 1946, Maps of Time

246

PŘEDĚL 7

1600 n. l.

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

Čas dojení Na raných scénách dojení jsou často zobrazena telata. Zpočátku byla přítomnost telete při dojení nutná k tomu, aby kráva mléko uvolnila. Tento reliéf ze 7. století n. l. pochází ze skalního chrámu v indickém Tamilnádu.

Zvířata byla zprvu domestikována, protože představovala pohotový zdroj masa a kůží. Později zemědělci objevili, že zvířata lze využít i jako obnovitelné zdroje mléka, vlny a síly. Tento nový způsob využívání zvířat se označuje jako revoluce druhotných produktů.

Prvním druhotným produktem bylo mléko.

Nejstarším dokladem – ze 7. tisíciletí př. n. l. – je keramika objevená v Turecku, která obsahovala stopy mléka. V té době dospělí na rozdíl od dětí postrádali enzym potřebný k odbourávání hlavního mléčného cukru laktózy. První zemědělci však dokázali snížit obsah laktózy tím, že nechali ohřáté mléko fermentovat a vyráběli z něj jogurt a sýry. Fermentace byla také nejlepším způsobem, jak mléko konzervovat a skladovat. Okolo roku 5500 př. n. l. si lidé ve střední Evropě vytvořili vůči laktóze toleranci. Dokázali mléko strávit, a získali tak nový bohatý zdroj bílkovin. Tolerance laktózy se šířila Evropou a později se objevila také v západní Africe a v části Asie.

Dnes může pít mléko asi třetina lidstva.

Dalším novým produktem, který se začal využívat přibližně ve stejné době, byla ovčí vlna, z níž se po spředení tkaly látky. Zemědělci v západní Asii vybírali do chovu zví-

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

NOVÉ VYUŽITÍ ZVÍŘAT

247

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

VYVÍJÍ SE PÍSMO

3100 př. n. l.

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1 n. l.

1300 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

1439 n. l.

1600 n. l.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

NA SCÉNĚ SE OBJEVUJÍ VLÁDCI Jak se společnosti zvětšovaly, začala se měnit povaha vlády. Původně konsenzuální moc, založená na příbuzenských vztazích, přecházela k donucovací vládě shora. Noví vládci, zvaní náčelníci nebo králové, se opírali o vojenskou sílu, jíž využívali k vymáhání daní od poddaných.

Panovníci udržovali svou moc přerozdělováním vymáhaných dávek.

Ozbrojovali a odměňovali elitní skupiny, vytvářeli třídu válečníků či urozených, lidové masy byly naopak odzbrojeny.

Proč většina lidí dovolila zanedbatelné menšině, aby jí vládla? Na počátku byl možná určitý konsenzus, kdy se lidé ochotně vzdávali moci výměnou za organizaci, bezpečnost a ochranu.

Vedle toho mohly být tyto změny prostě vynucovány násilnickými a bezohlednými jednotlivci.

Všude na světě panovníci volili podobné způsoby, jak dát najevou svou moc. Sedávali na vyvýšených sedadlech (trůnech), nosili vysoké pokrývky hlavy a v rukou třímali zdobenou hůl zvanou žezlo. Egyptští farao­ nové drželi pastýřskou berlu a cep, které symbolizovaly ochrannou a donucovací roli krále jako „pastýře“ svého lidu. Štěstí ve válce bylo znamením, že bohové jsou na straně panovníka. Králové se proto nechali veřejně vyobrazovat, jak triumfují nad nepřáteli, kteří byli často na znamení své bezmoci zpodobněni nazí.

▼ Králova rakev Rakev faraona Tutanchamona (asi 1327 př. n. l.) je pokryta symboly královy panovnické moci a jeho božského statutu.

Byla vyrobena ze zlata, z něhož, jak se věřilo, bylo utvářeno tělo bohů, a vykládána modrým emailem.

PODPORA BOHŮ

Královská moc byla obvykle legitimizována odkazy na nadpřirozené síly, blaho krále bylo prezentováno jako důležité pro společnost. Například egyptští faraonové byli považováni za pozemské vtělení boha nebes Hóra, o čínských císařích se tvrdilo, že mají „mandát nebes“, a mayští králové prý byli potomky bohů, o nichž se věřilo, že mají moc nad vším živým.

Od poddaných se očekávalo, že po uvedení před krále dají najevo své podřízené postavení: úklonou, nebo dokonce že padnou k zemi.

Polynéští náčelníci byli chráněni různými tabu, která zapovídala jejim poddaným byť i jen se dotknout jejich stínu.

Kdo tak učinil, narušil královu posvátnou moc neboli manu.

Náčelníkova mana byla zásad­ ním předpokladem rituální bezpečnosti celého společenství, podobné kroky ohrožovaly všechny jeho členy.

Váleční zajatci Mayská nástěnná malba z období kolem roku 790 n. l. zpodobňuje ve svém středu krále Chana Muwana z Bonampaku, triumfujícího nad zajatými bojovníky z konkurenčního města.

Zajatci jsou zbaveni šatů určujících jejich vysoké společenské postavení, na znamení převahy a moci jim byly vytrhány nehty.

Cep, bič užívaný k pohánění hospodářských ­z vířat, odkazoval na ­faraonovu moc trestat.

260

PŘEDĚL 7

Kobra a sup symbolizují faraonovu nejvyšší moc nad Horním a Dolním Egyptem.

pruhovaná lněná pokrývka hlavy (nemes), kterou nosili jen faraonové

Berla je symbolem faraonovy role pastýře či ochránce.

Ceremoniální falešný vous byl znakem božství.

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

VYVÍJÍ SE PÍSMO

3100 př. n. l.

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1 n. l.

1300 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

1439 n. l.

1600 n. l.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

NA SCÉNĚ SE OBJEVUJÍ VLÁDCI Jak se společnosti zvětšovaly, začala se měnit povaha vlády. Původně konsenzuální moc, založená na příbuzenských vztazích, přecházela k donucovací vládě shora. Noví vládci, zvaní náčelníci nebo králové, se opírali o vojenskou sílu, jíž využívali k vymáhání daní od poddaných.

Panovníci udržovali svou moc přerozdělováním vymáhaných dávek.

Ozbrojovali a odměňovali elitní skupiny, vytvářeli třídu válečníků či urozených, lidové masy byly naopak odzbrojeny.

Proč většina lidí dovolila zanedbatelné menšině, aby jí vládla? Na počátku byl možná určitý konsenzus, kdy se lidé ochotně vzdávali moci výměnou za organizaci, bezpečnost a ochranu.

Vedle toho mohly být tyto změny prostě vynucovány násilnickými a bezohlednými jednotlivci.

Všude na světě panovníci volili podobné způsoby, jak dát najevou svou moc. Sedávali na vyvýšených sedadlech (trůnech), nosili vysoké pokrývky hlavy a v rukou třímali zdobenou hůl zvanou žezlo. Egyptští farao­ nové drželi pastýřskou berlu a cep, které symbolizovaly ochrannou a donucovací roli krále jako „pastýře“ svého lidu. Štěstí ve válce bylo znamením, že bohové jsou na straně panovníka. Králové se proto nechali veřejně vyobrazovat, jak triumfují nad nepřáteli, kteří byli často na znamení své bezmoci zpodobněni nazí.

▼ Králova rakev Rakev faraona Tutanchamona (asi 1327 př. n. l.) je pokryta symboly královy panovnické moci a jeho božského statutu.

Byla vyrobena ze zlata, z něhož, jak se věřilo, bylo utvářeno tělo bohů, a vykládána modrým emailem.

PODPORA BOHŮ

Královská moc byla obvykle legitimizována odkazy na nadpřirozené síly, blaho krále bylo prezentováno jako důležité pro společnost. Například egyptští faraonové byli považováni za pozemské vtělení boha nebes Hóra, o čínských císařích se tvrdilo, že mají „mandát nebes“, a mayští králové prý byli potomky bohů, o nichž se věřilo, že mají moc nad vším živým.

Od poddaných se očekávalo, že po uvedení před krále dají najevo své podřízené postavení: úklonou, nebo dokonce že padnou k zemi.

Polynéští náčelníci byli chráněni různými tabu, která zapovídala jejim poddaným byť i jen se dotknout jejich stínu.

Kdo tak učinil, narušil královu posvátnou moc neboli manu.

Náčelníkova mana byla zásad­ ním předpokladem rituální bezpečnosti celého společenství, podobné kroky ohrožovaly všechny jeho členy.

Váleční zajatci Mayská nástěnná malba z období kolem roku 790 n. l. zpodobňuje ve svém středu krále Chana Muwana z Bonampaku, triumfujícího nad zajatými bojovníky z konkurenčního města.

Zajatci jsou zbaveni šatů určujících jejich vysoké společenské postavení, na znamení převahy a moci jim byly vytrhány nehty.

Cep, bič užívaný k pohánění hospodářských ­z vířat, odkazoval na ­faraonovu moc trestat.

260

PŘEDĚL 7

Kobra a sup symbolizují faraonovu nejvyšší moc nad Horním a Dolním Egyptem.

pruhovaná lněná pokrývka hlavy (nemes), kterou nosili jen faraonové

Berla je symbolem faraonovy role pastýře či ochránce.

Ceremoniální falešný vous byl znakem božství.

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

VYVÍJÍ SE PÍSMO

3100 př. n. l.

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1300 n. l.

1 n. l.

1439 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

VZESTUP A PÁD ŘÍŠÍ

1600 n. l.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

Pád Perské říše Tato slonovinová řezba znázorňuje vítězství Alexandra Velikého nad perským králem Dáreiem v bitvě u Gaugamél roku 331 př. n. l.

V průběhu dějin vznikly a zase zanikly stovky říší, často přitom měly podobný osud – po období mohutného růstu nasledoval úpadek.

Některé říše se rozpadly do menších států. Jiné byly dobyty nově vznikajícími impérii. Říše se obtížně udržovaly.

Bylo třeba zřídit a vydržovat armádu. Dokud říše rostla, bylo možné náklady na její správu krýt na úkor nově dobytých oblastí. Jakmile však dosáhla svého největšího územního rozsahu, bylo třeba zatížit obyvatelstvo daněmi.

Velké říše ohrožovali nepřátelé za jejich hranicemi a vnitřní spory, působily na ně i ekologické faktory jako hladomor a nemoci.

Nejstarší znamou říší je říše Sargona Akkadského, který kolem roku 2300 př. n. l. dobyl celou Mezopotámii. Nechal strhnout opevnění dobytých měst a dosadil sem své syny jako guvernéry. Akkadská říše se rozpadla kolem roku 2150 př. n. l. po řadě vnitřních vzpour a cizích invazí. Přestože Sargonova říše zanikla, stala se příkladem pro mnoho pozdějších mezopotamských vládců, kteří se ji snažili napodobit.

◀ První císař

umění a kultura výrazně ovlivnily Římany.

Naproti tomu vznikly více než dvě stovky teorií, které se snaží vysvětlit, proč zanikla Římská říše. Současní histori­ kové se přiklání k tomu, že šlo spíše o postupný rozklad než o náhlé zhroucení. Snad ještě zajímavější je skutečnost, že Římská říše zanechala podobně jako Sargon a Alexandr stopu v kolektivní paměti. Kolem roku 1300 n. l. začaly v mnoha evropských městech založené univerzity šířit řecko­‑římské myšlenky mezi intelektuály. Římský právní systém, který byl reorganizován byzantským císařem Justiniánem, je dodnes základem právního řádu většiny evropských zemí.

TRVALÝ ODKAZ

Nejúspěšnějším dobyvatelem všech dob byl Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.), jehož říše se rozkládala od Egypta po Afghá­ nistán. Přestože se po jeho smrti rozpadla, Alexandrovy dechberoucí úspěchy zapů­ sobily na Římany i zakladatele první indické říše Čandraguptu Maurju. Řecká filozofie,

VRCHOL ŘÍŠE

Tato bronzová hlava zřejmě zobrazuje Sargona Akkadského.

Byl obdivován a napodobován mezopotamskými dobyvateli.

Bohatství říše se začíná zmenšovat: obyvatelstvo proto musí být více zatíženo daněmi.

Unifikace kultury posiluje soudržnost říše.

Obyvatelstvo roste a je stále bohatší.

Daně jsou vymáhány, aby mohla být zvětšena armáda, která má udržet a rozšířit území státu.

Obtížné udržování nebo získávání nových území; slabí panovníci ztrácejí kontrolu nad vládou.

Vnitřní rozbroje a korupce v centru i v provinciích.

Růst příjmů z daní, tributu a obchodu.

Epidemie vedou ke snížení počtu obyvatel.

Snižuje se výběr daní: vznikají obtíže s finan­ cováním armády, roste inflace.

Armáda je postupně loajální místním velitelům nebo výběrčím daní.

Dobývá jiné státy, které byly méně mocné a disponovaly významnými hospodářskými zdroji.

Zhoršuje se bezpečnost uvnitř říše: vznikají frakce a dochází k občan­ ským válkám.

Vláda má stát pod kontrolou, pokládá základy jeho struktury a zajišťuje politickou stabilitu.

Rolníci se více spoléhají na místní velkostatkáře než na ochranu státem.

Revoluce nebo příležitost využívající nájezdníci ničí říši.

▶ Vzestup a pád říší

Říše všude na Zemi v průběhu dějin nejprve mohutněly a poté se zhroutily. Vše probíhalo obdobně, k jejich vzestupu a pádu pak často přispěly tyto faktory.

Dobře spravovaný silný městský stát dosahuje limitů svého růstu a svých zdrojů.

Nová říše vzniká.

TEĎ AŤ PŘIJDE JAKÝKOLI KRÁL, KTERÝ BY O SOBĚ CHTĚL TVRDIT, [ŽE DOBYL CO JÁ] ŽE JE MI ROVEN. Sargon Akkadský, vládce Akkadské říše, 2215 př. n. l.

288

PŘEDĚL 7

VZESTUP A PÁD ŘÍŠÍ

289

8000 př. n. l.

POČÁTEK ZEMĚDĚLSTVÍ

6000 př. n. l.

4000 př. n. l.

VZNIKAJÍ PRVNÍ MĚSTA

VYVÍJÍ SE PÍSMO

3100 př. n. l.

OBJEVUJÍ SE NEJSTARŠÍ CIVILIZACE

1 př. n. l.

1300 n. l.

1 n. l.

1439 n. l.

POČÁTEK RENESANCE

VZESTUP A PÁD ŘÍŠÍ

1600 n. l.

TISKAŘSKÝ LIS ODSTARTOVAL INFORMAČNÍ REVOLUCI

KOLUMBOVSKÁ VÝMĚNA

Pád Perské říše Tato slonovinová řezba znázorňuje vítězství Alexandra Velikého nad perským králem Dáreiem v bitvě u Gaugamél roku 331 př. n. l.

V průběhu dějin vznikly a zase zanikly stovky říší, často přitom měly podobný osud – po období mohutného růstu nasledoval úpadek.

Některé říše se rozpadly do menších států. Jiné byly dobyty nově vznikajícími impérii. Říše se obtížně udržovaly.

Bylo třeba zřídit a vydržovat armádu. Dokud říše rostla, bylo možné náklady na její správu krýt na úkor nově dobytých oblastí. Jakmile však dosáhla svého největšího územního rozsahu, bylo třeba zatížit obyvatelstvo daněmi.

Velké říše ohrožovali nepřátelé za jejich hranicemi a vnitřní spory, působily na ně i ekologické faktory jako hladomor a nemoci.

Nejstarší znamou říší je říše Sargona Akkadského, který kolem roku 2300 př. n. l. dobyl celou Mezopotámii. Nechal strhnout opevnění dobytých měst a dosadil sem své syny jako guvernéry. Akkadská říše se rozpadla kolem roku 2150 př. n. l. po řadě vnitřních vzpour a cizích invazí. Přestože Sargonova říše zanikla, stala se příkladem pro mnoho pozdějších mezopotamských vládců, kteří se ji snažili napodobit.

◀ První císař

umění a kultura výrazně ovlivnily Římany.

Naproti tomu vznikly více než dvě stovky teorií, které se snaží vysvětlit, proč zanikla Římská říše. Současní histori­ kové se přiklání k tomu, že šlo spíše o postupný rozklad než o náhlé zhroucení. Snad ještě zajímavější je skutečnost, že Římská říše zanechala podobně jako Sargon a Alexandr stopu v kolektivní paměti. Kolem roku 1300 n. l. začaly v mnoha evropských městech založené univerzity šířit řecko­‑římské myšlenky mezi intelektuály. Římský právní systém, který byl reorganizován byzantským císařem Justiniánem, je dodnes základem právního řádu většiny evropských zemí.

TRVALÝ ODKAZ

Nejúspěšnějším dobyvatelem všech dob byl Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.), jehož říše se rozkládala od Egypta po Afghá­ nistán. Přestože se po jeho smrti rozpadla, Alexandrovy dechberoucí úspěchy zapů­ sobily na Římany i zakladatele první indické říše Čandraguptu Maurju. Řecká filozofie,

VRCHOL ŘÍŠE

Tato bronzová hlava zřejmě zobrazuje Sargona Akkadského.

Byl obdivován a napodobován mezopotamskými dobyvateli.

Bohatství říše se začíná zmenšovat: obyvatelstvo proto musí být více zatíženo daněmi.

Unifikace kultury posiluje soudržnost říše.

Obyvatelstvo roste a je stále bohatší.

Daně jsou vymáhány, aby mohla být zvětšena armáda, která má udržet a rozšířit území státu.

Obtížné udržování nebo získávání nových území; slabí panovníci ztrácejí kontrolu nad vládou.

Vnitřní rozbroje a korupce v centru i v provinciích.

Růst příjmů z daní, tributu a obchodu.

Epidemie vedou ke snížení počtu obyvatel.

Snižuje se výběr daní: vznikají obtíže s finan­ cováním armády, roste inflace.

Armáda je postupně loajální místním velitelům nebo výběrčím daní.

Dobývá jiné státy, které byly méně mocné a disponovaly významnými hospodářskými zdroji.

Zhoršuje se bezpečnost uvnitř říše: vznikají frakce a dochází k občan­ ským válkám.

Vláda má stát pod kontrolou, pokládá základy jeho struktury a zajišťuje politickou stabilitu.

Rolníci se více spoléhají na místní velkostatkáře než na ochranu státem.

Revoluce nebo příležitost využívající nájezdníci ničí říši.

▶ Vzestup a pád říší

Říše všude na Zemi v průběhu dějin nejprve mohutněly a poté se zhroutily. Vše probíhalo obdobně, k jejich vzestupu a pádu pak často přispěly tyto faktory.

Dobře spravovaný silný městský stát dosahuje limitů svého růstu a svých zdrojů.

Nová říše vzniká.

TEĎ AŤ PŘIJDE JAKÝKOLI KRÁL, KTERÝ BY O SOBĚ CHTĚL TVRDIT, [ŽE DOBYL CO JÁ] ŽE JE MI ROVEN. Sargon Akkadský, vládce Akkadské říše, 2215 př. n. l.

288

PŘEDĚL 7

VZESTUP A PÁD ŘÍŠÍ

289

1750

POČÁTKY PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE

1789

DEKLARACE PRÁV ČLOVĚKA

1830

VĚK PÁRY

1869

IZOLOVÁNA DNA

1880

VĚK ELEKTRICKÉ ENERGIE

1914

1. SVĚTOVÁ VÁLKA

30. LÉTA

VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE

Parní stroj byl vyvinut v 18. století k pumpování přebytečné vody z dolů a byl klíčovým vynálezem věku průmyslu. Pohánělo ho tehdy nově dostupné uhlí, nahradil práci lidí a zvířat i sílu vody. Díky němu přišly na svět továrny, železnice a parníky.

▼ Změna v dopravě

Železnice dopravovala cestující, suroviny a zboží. Parní lokomotivy zabezpečovaly levnou dopravu, a tím pod­ pořily další postup industrializace.

by mohl být provozován jen v uhelných dolech. James Watt si uvědomoval, že je třeba snížit spotřebu paliva Newcomenova stroje, v roce 1765 proto vyvinul nový stroj s odděleným kondenzátorem, a podařilo se mu tak omezit plýtvání.

ROZVOJ TOVÁRNÍ VÝROBY

Ačkoli se důlní stroje omezovaly na zajišťování pohybu nahoru a dolů, průmyslník Matthew Boulton poznal, že Wattem zdokonalený stroj je možné přestavět na rotační pohyb a zapojit ho

308

PŘEDĚL 8

2. SVĚTOVÁ VÁLKA

50. LÉTA

ZAČÍNÁ OBDOBÍ ANTROPOCÉNU

být výroba zastavena. Boulton dal Wattovi k dispozici nástroje a inženýry potřebné k výrobě prototypu a v roce 1776 byl sestrojen Wattův parní stroj, který zbavil výrobu závislosti na přírodních silách.

Měl stejný výkon jako Newcomenův stroj, spotřeboval ale čtvrtinu paliva, a navíc mohl být nainstalován kdekoli. Soho se stala první parou poháněnou továrnou na světě a její zaměstnanci se začali lopotit na výrobních linkách, které předzna­me­ návaly blížící se dobu masové produkce zboží. Parní stroje umožnily rozvoj nového způsobu výroby: továrního systému.

Přechod k tovární výrobě se dotkl nejprve textilního průmyslu, bylo tomu

SÍLA PÁRY MOTOREM ZMĚNY V roce 1712 sestrojil britský obchodník se železářským zbožím a inženýr Thomas Newcomen parní stroj o výkonu dvaceti koní, který byl schopen odčerpávat vodu z hlubokých dolů. Díky tomuto vynálezu bylo možné těžit ve větších hloubkách a zpřístupnit tak zdánlivě nevyčerpatelné britské zásoby uhlí. Newcomenův stroj byl velmi populární, do roku 1755 byl uveden do provozu ve Francii, Belgii, Německu, Uhrách, Švédsku a na území pozdějších Spojených států amerických. Byl však příliš velký, neefektivní a spotřeboval ohromné množství uhlí: bez vylepšení

1939

1970

DIGITÁLNÍ VĚK

1973

ROPNÁ KRIZE

1989

ZAVEDENÍ INTERNETU

2001

11. ZÁŘÍ

2008

SVĚTOVÁ FINANČNÍ KRIZE

tak v Británii, Spojených státech i Japonsku. Síla páry změnila průmysl a masová výroba látek transformovala britskou ekonomiku. Po připojení parního stroje k přadláckým a tkalcovským strojům bylo možné vyrábět bavlněné textilie dosud nevídanou rychlostí. Kolem roku 1850 Británie spotřebovala desetkrát více bavlny než v roce 1800, látky zlevnily a byly široce dostupné. Poptávka po americké bavlně udržovala v chodu tamní otrokářské plantážní hospodaření.

VÍTĚZNÉ TAŽENÍ PÁRY

Parní stroje umožnily zpracovávat a vyrábět zboží, aniž by bylo nutné výrobu soustředit do blízkosti vodních

▲ Síla průmyslu

Wattem vylepšený Newcomenův stroj zajistil dostatek síly továrním strojům, což pak vedlo k růstu masové výroby.

tak do tovární výroby. Boulton vlastnil v Birminghamu továrnu Soho na malé kovové cetky a hračky. Stejně jako řada průmyslníků té doby se Boulton původně spoléhal na pohon strojů vodním kolem, když však kvůli suchu řeka vyschla, musela

OBDIVOVATELÉ MODERNÍ CIVILIZACE JI OBVYKLE ZTOTOŽŇUJÍ S PARNÍM STROJEM A ELEKTRICKÝM TELEGRAFEM. George Bernard Shaw, irský dramatik a politický aktivista, 1856–1950

SÍLA PÁRY MOTOREM ZMĚNY

309

▲ Tkadleny cest. V průběhu století vznikala v okolí V textilních továrnách parou poháněných továren nová města byl postupně zaváděn jako houby po dešti. Pro zásobování mechanický tkalcovský těchto měst nezbytným objemem uhlí, stav. Když dostatečně vzrostla jeho výkonnost, surovin a spotřebního zboží byla mohly ho začít obsluho­ vybudována nová dopravní spojení: vat ženy a děti a nahradit placené dálkové silnice, vodní kanály muže v roli tkalců. a posléze i železnice. Železnice byly součástí druhé vlny industrializace, kterou spustila masová výroba železa. Na počátku 18. století vynalezl britský inženýr Abraham Darby nový postup tavby železa za využití koksu, britská výroba železa pak díky stále větší dostupnosti uhlí rychle rostla. Sňatek železa a malého vysokotlakého parního stroje otevřel dveře výrobě lokomotiv a kolejí, po kterých měly jezdit. V průběhu 19. století začaly železniční tratě budovat také další průmyslové národy. Železo, uhlí a železnice se staly hlavními symboly průmyslové revoluce v Německu, Belgii, Francii a ve Spojených státech. Železnice byly dalším příkladem neutuchající snahy průmyslového věku zdokonalovat stávající technologie.

Sestrojení turbíny k parnímu stroji umožnilo převést na parní pohon i lodě. Díky lodnímu šroubu, který byl efektivnější než dříve užívaná kolesa, byl pohon lodí stálejší. Kolem roku 1840 brázdily Atlantik oběma směry parníky dopravující ▲ Lodní dopravní zboží i pasažéry. Na konci 19. století společnosti Královská nizozemská byla obrněná, parou poháněná loď paroplavební společnost chráněná železnými či ocelovými přepravovala mezi Evropou pláty důkazem, že sílu páry lze a Nizozemskou východní Indií využít i jako zbraň. zboží, cestující a poštu.

1750

POČÁTKY PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE

1789

DEKLARACE PRÁV ČLOVĚKA

1830

VĚK PÁRY

1869

IZOLOVÁNA DNA

1880

VĚK ELEKTRICKÉ ENERGIE

1914

1. SVĚTOVÁ VÁLKA

30. LÉTA

VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE

Parní stroj byl vyvinut v 18. století k pumpování přebytečné vody z dolů a byl klíčovým vynálezem věku průmyslu. Pohánělo ho tehdy nově dostupné uhlí, nahradil práci lidí a zvířat i sílu vody. Díky němu přišly na svět továrny, železnice a parníky.

▼ Změna v dopravě

Železnice dopravovala cestující, suroviny a zboží. Parní lokomotivy zabezpečovaly levnou dopravu, a tím pod­ pořily další postup industrializace.

by mohl být provozován jen v uhelných dolech. James Watt si uvědomoval, že je třeba snížit spotřebu paliva Newcomenova stroje, v roce 1765 proto vyvinul nový stroj s odděleným kondenzátorem, a podařilo se mu tak omezit plýtvání.

ROZVOJ TOVÁRNÍ VÝROBY

Ačkoli se důlní stroje omezovaly na zajišťování pohybu nahoru a dolů, průmyslník Matthew Boulton poznal, že Wattem zdokonalený stroj je možné přestavět na rotační pohyb a zapojit ho

308

PŘEDĚL 8

2. SVĚTOVÁ VÁLKA

50. LÉTA

ZAČÍNÁ OBDOBÍ ANTROPOCÉNU

být výroba zastavena. Boulton dal Wattovi k dispozici nástroje a inženýry potřebné k výrobě prototypu a v roce 1776 byl sestrojen Wattův parní stroj, který zbavil výrobu závislosti na přírodních silách.

Měl stejný výkon jako Newcomenův stroj, spotřeboval ale čtvrtinu paliva, a navíc mohl být nainstalován kdekoli. Soho se stala první parou poháněnou továrnou na světě a její zaměstnanci se začali lopotit na výrobních linkách, které předzna­me­ návaly blížící se dobu masové produkce zboží. Parní stroje umožnily rozvoj nového způsobu výroby: továrního systému.

Přechod k tovární výrobě se dotkl nejprve textilního průmyslu, bylo tomu

SÍLA PÁRY MOTOREM ZMĚNY V roce 1712 sestrojil britský obchodník se železářským zbožím a inženýr Thomas Newcomen parní stroj o výkonu dvaceti koní, který byl schopen odčerpávat vodu z hlubokých dolů. Díky tomuto vynálezu bylo možné těžit ve větších hloubkách a zpřístupnit tak zdánlivě nevyčerpatelné britské zásoby uhlí. Newcomenův stroj byl velmi populární, do roku 1755 byl uveden do provozu ve Francii, Belgii, Německu, Uhrách, Švédsku a na území pozdějších Spojených států amerických. Byl však příliš velký, neefektivní a spotřeboval ohromné množství uhlí: bez vylepšení

1939

1970

DIGITÁLNÍ VĚK

1973

ROPNÁ KRIZE

1989

ZAVEDENÍ INTERNETU

2001

11. ZÁŘÍ

2008

SVĚTOVÁ FINANČNÍ KRIZE

tak v Británii, Spojených státech i Japonsku. Síla páry změnila průmysl a masová výroba látek transformovala britskou ekonomiku. Po připojení parního stroje k přadláckým a tkalcovským strojům bylo možné vyrábět bavlněné textilie dosud nevídanou rychlostí. Kolem roku 1850 Británie spotřebovala desetkrát více bavlny než v roce 1800, látky zlevnily a byly široce dostupné. Poptávka po americké bavlně udržovala v chodu tamní otrokářské plantážní hospodaření.

VÍTĚZNÉ TAŽENÍ PÁRY

Parní stroje umožnily zpracovávat a vyrábět zboží, aniž by bylo nutné výrobu soustředit do blízkosti vodních

▲ Síla průmyslu

Wattem vylepšený Newcomenův stroj zajistil dostatek síly továrním strojům, což pak vedlo k růstu masové výroby.

tak do tovární výroby. Boulton vlastnil v Birminghamu továrnu Soho na malé kovové cetky a hračky. Stejně jako řada průmyslníků té doby se Boulton původně spoléhal na pohon strojů vodním kolem, když však kvůli suchu řeka vyschla, musela

OBDIVOVATELÉ MODERNÍ CIVILIZACE JI OBVYKLE ZTOTOŽŇUJÍ S PARNÍM STROJEM A ELEKTRICKÝM TELEGRAFEM. George Bernard Shaw, irský dramatik a politický aktivista, 1856–1950

SÍLA PÁRY MOTOREM ZMĚNY

309

▲ Tkadleny cest. V průběhu století vznikala v okolí V textilních továrnách parou poháněných továren nová města byl postupně zaváděn jako houby po dešti. Pro zásobování mechanický tkalcovský těchto měst nezbytným objemem uhlí, stav. Když dostatečně vzrostla jeho výkonnost, surovin a spotřebního zboží byla mohly ho začít obsluho­ vybudována nová dopravní spojení: vat ženy a děti a nahradit placené dálkové silnice, vodní kanály muže v roli tkalců. a posléze i železnice. Železnice byly součástí druhé vlny industrializace, kterou spustila masová výroba železa. Na počátku 18. století vynalezl britský inženýr Abraham Darby nový postup tavby železa za využití koksu, britská výroba železa pak díky stále větší dostupnosti uhlí rychle rostla. Sňatek železa a malého vysokotlakého parního stroje otevřel dveře výrobě lokomotiv a kolejí, po kterých měly jezdit. V průběhu 19. století začaly železniční tratě budovat také další průmyslové národy. Železo, uhlí a železnice se staly hlavními symboly průmyslové revoluce v Německu, Belgii, Francii a ve Spojených státech. Železnice byly dalším příkladem neutuchající snahy průmyslového věku zdokonalovat stávající technologie.

Sestrojení turbíny k parnímu stroji umožnilo převést na parní pohon i lodě. Díky lodnímu šroubu, který byl efektivnější než dříve užívaná kolesa, byl pohon lodí stálejší. Kolem roku 1840 brázdily Atlantik oběma směry parníky dopravující ▲ Lodní dopravní zboží i pasažéry. Na konci 19. století společnosti Královská nizozemská byla obrněná, parou poháněná loď paroplavební společnost chráněná železnými či ocelovými přepravovala mezi Evropou pláty důkazem, že sílu páry lze a Nizozemskou východní Indií využít i jako zbraň. zboží, cestující a poštu.