0038631

Dnesek neni naposled_001 az 003_Sestava 1 8/17/17 9:11 AM Stránka 3

KNIŽNÍ KLUB

Elan Mastai DNEŠEK NENÍ NAPOSLED

KNIŽNÍ KLUB

Přeložil Jiří Engliš

ALL OUR WRONG TODAYS Copyright © 2016 by Elan Mastai Translation © Jiří Engliš, 2017

ISBN 978-80-242-5882-9

Věnováno mé ženě

1 T

ak tedy, jde o to, že pocházím ze světa, který jsme měli mít.

Pro vás to zjevně nic neznamená, protože žijete tady, v tom mizerném světě, který máme. Ale takhle to dopadnout nemělo. A je to všechno moje vina – tedy, moje a v menší míře i mého otce a ano, asi trochu i Penelopina.

Těžko se mi hledá, odkud tenhle příběh začít vyprávět. Ale fajn; víte, jak si lidi v padesátých letech dvacátého století představovali budoucnost? Létající auta, robotické služky, jídlo v tabletách, teleportace, tryskové batohy, pojízdné chodníky, paprskové zbraně, hoverboardy, dovolené ve vesmíru a měsíční základny. Všechna ta úchvatná převratná technika, o které byli naši prarodiče přesvědčeni, že je čeká hned za rohem. Vymyšlenosti ze světových výstav a z laciných časopisů science fiction s tituly jako Fantastické povídky z budoucnosti, nebo Úžasný svět zítřka. Umíte si to představit?

No, tak to se stalo skutečností.

Všechno se to stalo víceméně právě tak, jak o tom lidi snili. Nemluvím o budoucnosti. Mluvím o přítomnosti. Dnes, v roce 2016, žije lidstvo v techno-utopickém ráji hojnosti, životního směřování a divů.

Jenomže my ne. Jistěže ne. Žijeme ve světě, kde samozřejmě existují iPhony a 3D tiskárny a, já nevím, útoky prostřednictvím dronů a kdovíco ještě. Ale zdaleka to tu nevypadá jako v kresleném seriálu Jetsonovi. Jenomže by mělo. A vypadalo to tak. A potom najednou

8 ELAN MASTAI

ne. Ale vypadalo by to tak, kdybych neudělal to, co jsem udělal.

Vlastně ne, počkat: Kdybych neudělal to, co udělám.

Promiňte. Přestože se mi dostalo toho nejlepšího vzdělání dostupného občanu Světa zítřka, gramatika popisující tuhle situaci je trochu komplikovaná.

Vyprávět tenhle příběh v první osobě je možná chyba. Když se uchýlím k třetí osobě, třeba získám nějaký odstup, nebo hlubší pochopení, nebo aspoň klid mysli. Za pokus to stojí.

2 T

om Barren se probouzí do svého snu.

Každou noc, když spí, neuroskenery mapují jeho sny, aby se daly efektivně modelovat jeho vědomé i nevědomé myšlenkové vzorce. Každé ráno neuroskenery odešlou údaje o aktuálním stavu snu do programu, který v reálném čase generuje virtuální projekci, do které se Tom bez jakéhokoliv předělu probírá. Nesourodá dějová linie snu se postupně konsoliduje a zpřehledňuje, až v okamžiku dosažení plného vědomí dojde k psychologicky příjemnému rozuzlení…

Promiňte, takhle psát nemůžu. Je to falešné. Je to alibistické.

Třetí osoba vzbuzuje pocit spokojenosti, protože to zní, jako by všechno bylo pod kontrolou, což působí dobře při vyprávění událostí, které až příliš často pod kontrolou nebývají. Je to, jako když přírodovědec popisuje biologický vzorek, na který se dívá mikroskopem. Jenže já nejsem mikroskop. Já jsem ta věc na podložním sklíčku. A nepíšu tohle proto, abych byl spokojený. Kdybych chtěl být spokojený, psal bych fikci.

Ve fikci skloubíte všemožné názorné popisné detaily do obrazu světa. Jenže v každodenním životě si takových drobností stěží všimnete. Nemůžete. Váš mozek je všechny zaznamená jenom letmo, obzvlášR když jste doma, na místě, které vám sotva připadá nějak oddělené od vnitřku vaší mysli, nebo od povrchu vašeho těla.

Když se probouzíte ze skutečného snu do virtuálního, je to, jako

10 ELAN MASTAI

když plujete na voru zmítaném nezřetelnými, neproniknutelnými proudy podvědomí sem a tam, dokud nevklouznete do širokého klidného mělkého jezera a nejistý, tísnivý pocit něčeho divného se nerozplyne v poklidné, konejšivé jasnosti. Příběh se rozuzlí tak, jak je podle všeho zapotřebí, a bez ohledu na to, jak znepokojivý je jeho obsah, probouzíte se s osvěžující neochvějnou jistotou obnoveného pořádku. A v tu chvíli si uvědomíte, že ležíte v posteli, připravení začít nový den bez jakýchkoliv kamínků podvědomí vytrvale skřípajících v soukolích vaší mysli.

Možná právě tohle ze světa, odkud pocházím, postrádám nejvíc.

Protože v tomhle světě stojí probouzení za starou bačkoru.

Tady jako by nikdo ani neuvažoval o použití třeba jen té nejprimitivnější techniky, která by ten proces zpříjemnila. Matrace jemně nevibrují, aby se vám uvolnily svaly. Směrované parní ventily vám ve spánku neočišRují tělo. VždyR i přikrývky jsou vyrobené z rostlinného chmýří, zkrouceného v nitě, a některé jsou vycpané peřím.

Peřím. Z opravdových ptáků. Probuzení by mělo být nejkrásnější okamžik dne, kdy jsou vaše vědomá i podvědomá mysl synchronizované a v harmonii.

Oblékání obstarává automatické zařízení, které každé ráno nastříhá a ušije nový oděv podle vašeho vkusu a typu postavy. Tkanina je vytvořena z laserem vytvrzených vláken kapalného polymeru citlivého na světlo, která se přes noc recyklují pro opětovné denní použití. K snídani vám podobný systém nachystá jakékoliv jídlo, na jaké máte chuR, z nutričního gelu smíchaného s barvivy a chuRovými a strukturními přísadami. A i když vám to třeba připadá odporné, v praxi je to nerozeznatelné od toho, co považujete za pravé jídlo, až na to, že je to optimalizováno pro smyslové buňky vašeho jazyka, takže to vždycky chutná a rozplývá se na jazyku ideálně.

Znáte ten pocit zklamání, když rozkrojíte avokádo a zjistíte, že je buS nezralé a tvrdé, anebo pod slupkou otlučené a se zahnědlou dužinou? No, já jsem ani netušil, že se něco takového může přihodit, dokud jsem nepřišel sem. Každé avokádo, které jsem kdy jedl, bylo dokonalé.

DNEŠEK NENÍ NAPOSLED 11

Je zvláštní, když se člověku stýská po zážitcích, které existovaly, a zároveň neexistovaly. Jako probudit se každé ráno naprosto svěží.

Když se stýská po něčem, o čem jste si ani neuvědomovali, že byste to mohli brát jako samozřejmost, protože takový zkrátka byl chod věcí. Ale právě o to pochopitelně jde – ten chod věcí, jaký byl… nikdy neexistoval.

Po čem se mi nestýská, je, že každé ráno, když jsem se v té zářivé technické utopii probudil, oblékl a nasnídal, byl jsem sám.

3 L

ionel Goettreider vynalezl 11. července 1965 budoucnost.

Vy jste o něm očividně nikdy neslyšeli. Ale tam, odkud pocházím, je Lionel Goettreider nejslavnější, nejmilovanější a nejuctívanější člověk na planetě. V každém městě jsou po něm pojmenovány desítky věcí: ulice, budovy, parky a podobně. Každé dítě umí hláskovat jeho jméno za pomoci chytlavého mnemotechnického popěvku, který zní G-O-E-T-T-R-E-I-D-E-R. Vy nemáte tušení, o čem mluvím. Ale kdybyste pocházeli odtamtud, co já, znali byste to stejně dobře jako abecedu.

Před jedenapadesáti lety Lionel Goettreider vynalezl revoluční způsob, jak absolutně čistě získávat energii ve velkém množství. Jeho zařízení dostalo název Goettreiderův motor. 11. červenec 1965 byl dnem, kdy se poprvé rozběhl. Umožnil všechno.

Představte si, že by se posledních pět desítek let odehrálo bez jakéhokoliv omezení spotřeby energie. Není třeba kopat hlouběji a hlouběji do země a stále víc znečišRovat ovzduší. Jaderná energie umí občas nadělat paseku. Uhlí a ropa jsou nepřiměřeně špinavé.

Sluneční, větrná, a dokonce i vodní energie se staly zoufale nedostatečnými alternativami, s nimiž se nikdo neobtěžuje, pokud zrovna nějak mimořádně netouží po životě bez připojení k hlavní síti.

Jak tedy Goettreiderův motor pracoval?

Jak funguje elektřina? Jak funguje mikrovlnná trouba? Jak funguje váš mobil, televizor nebo dálkový ovladač? Opravdu tomu

DNEŠEK NENÍ NAPOSLED 13

rozumíte, no, na principiální technické úrovni? Kdyby tyhle věci zmizely, dokázali byste je od nuly znovu vymyslet, zkonstruovat a vyrobit? A jestli ne, jak je to možné? Přece je používáte každý den.

Ale vy to pochopitelně nevíte. Protože to nepotřebujete vědět, pokud zrovna nepracujete v příslušném oboru. Prostě bez vašeho úsilí fungují, jak mají.

Tam, odkud pocházím, to takhle máme s Goettreiderovým motorem. Byl to natolik významný počin, aby se Goettreiderovo jméno stalo stejně známým jako Einsteinovo, Newtonovo nebo Darwinovo. Ale jak to fungovalo, no, po technické stránce? To vám opravdu neumím vysvětlit.

Víte aspoň rámcově, jak vyrábí energii přehrada? Turbíny přeměňují na elektřinu přírodní energii vody, tekoucí působením gravitace dolů. Přiznám se, že tohle je víceméně všechno, co vím o hydroelektrárnách. Gravitace stahuje vodu dolů, takže když jí do cesty vložíte turbínu, voda ji roztočí a nějak vyrábí elektřinu.

Goettreiderův motor k témuž využívá celou planetu. Víte přece, že Země rotuje kolem své osy a obíhá okolo Slunce, zatímco Slunce samo se pohybuje ve sluneční soustavě. Stejně jako turbína využívá vodu, Goettreiderův motor využívá setrvalou rotaci planety k výrobě neomezeného množství energie. Má to něco společného s magnetismem a gravitací a… já tomu na mou duši nerozumím o nic víc než alkalické baterii, spalovacímu motoru nebo výbojce. Ty prostě fungují.

Stejně tak Goettreiderův motor. Prostě funguje.

Tedy fungoval. Než jsem přišel já.

4 N

ejsem génius. Jestli jste dočetli až sem, už to určitě víte.

Zato můj otec je pravý a nefalšovaný génius nejvyššího řádu.

Poté, co získal svůj třetí doktorát, pracoval Victor Barren několik rozhodujících roků v oblasti teleportace na velkou vzdálenost a následně založil vlastní laboratoř, aby se věnoval pro něj charakteristickému oboru – cestování časem.

I tam, odkud pocházím, se cestování časem považovalo za víceméně nemožné. Ani ne tak kvůli času, jako spíš kvůli prostoru.

Důvod, proč všechny filmy o cestování časem, které jste kdy viděli, jsou snůška nesmyslů, je tenhle: Země se pohybuje.

To přece víte. Navíc jsem se o tom zmínil v předešlé kapitole.

Země se za den otočí okolo své osy, za rok oběhne Slunce, přičemž Slunce samo se pohybuje ve sluneční soustavě, která se zase řítí Galaxií a ta dále putuje po své epické cestě vesmírem.

Země pod vašima nohama se pohybuje opravdu rychle. Bod na rovníku Země rotuje čtyřiadvacet hodin denně rychlostí přes 1800 kilometrů za hodinu, přičemž se Země žene po dráze okolo Slunce rychlostí o maličko vyšší než 124 000 kilometrů za hodinu. To dělá přes 2,9 miliónu kilometrů denně. Současně se naše sluneční soustava pohybuje vůči naší Galaxii rychlostí více než 2,4 miliónu kilometrů za hodinu a urazí tak přes 59 miliónů kilometrů za den. A tak dále.

Kdybyste odcestovali časem do včerejška, Země by se nacházela v jiném místě ve vesmíru. I kdybyste se vrátili časem jenom o jednu

DNEŠEK NENÍ NAPOSLED 15

sekundu, Země by pod vašima nohama uhnula o nějakého půl kilometru. Za jedinou sekundu.

Všechny filmy o cestování časem jsou nesmysly, protože Země se pohybuje. Neustále, nepřetržitě. Když se vrátíte o den zpátky, neskončíte na stejném místě – skončíte v propastném vakuu vesmírného prostoru.

Marty McFly by se neobjevil o třicet let dřív ve svém rodném městě Hill Valley v Kalifornii. Jeho vyfešákovaný DeLorean by se zhmotnil v nekonečné černé prázdnotě vesmíru asi 650 miliard kilometrů od Země. Pokud by Marty bezprostředně neztratil vědomí vlivem nedostatku kyslíku, bez tlaku vzduchu by začaly všechny tekutiny v jeho těle bublat, částečně se vypařovat a mrznout. Byl by mrtvý ani ne za minutu.

Terminátor by ve vesmírném prostoru pravděpodobně přežil, protože je to nezadržitelný vraždící stroj, ale jeho cesta z roku 2029 do roku 1984 by poskytla Sáře Connorové náskok 972 miliard kilometrů.

Cestování časem tedy nevyžaduje jenom přesun v čase. Vyžaduje také přesun na naprosto přesně stanovené souřadnice v prostoru.

Jinak byste stejně jako při staré dobré obyčejné teleportaci mohli skončit vrostlí do něčeho.

Uvědomte si, kde právě teS sedíte. Řekněme, že na olivově zelené pohovce. Na teakovém odkládacím stolku u vašich nohou leží naaranžovaná bílá keramická mísa s falešnými zelenými hruškami a pravými borovými šiškami. Přes rameno vám svítí stojací lampa z leštěné oceli. Hrubý koberec na znovu moderní podlaze z jilmových prken, která je příliš drahá, ale vypadá opravdu skvěle…

Kdybyste se teleportovali jenom o několik centimetrů kterýmkoliv směrem, vaše tělo by se prolnulo s pevným předmětem. Dva centimetry, a jste zranění. Pět centimetrů, a jste zmrzačení. Deset centimetrů, a jste mrtví.

Každou sekundu dne nás dělí deset centimetrů od smrti.

Proto je teleportace bezpečná a účinná jenom mezi vyhrazenými místy v přísně kalibrovaném systému.

16 ELAN MASTAI

Otcova raná práce v oblasti teleportace byla tolik důležitá, protože mu pomohla porozumět rozkládání lidského těla ve výchozí lokalitě a opětovnému skládání v cílové lokalitě. Právě to blokovalo všechny předcházející snahy v oblasti cestování časem. Obrátit tok času není tak složité. To, co je na věci odporně složité, je okamžitý přesun vesmírem s absolutní přesností na vzdálenosti řádově miliard kilometrů.

Genialita mého otce se neprojevila jenom ve vyřešení teoretických a logistických problémů cestování časem. Spočívala i v poznání, že také v tomto případě, stejně jako tomu bylo v mnoha aspektech každodenního života, je naším spasitelem Lionel Goettreider.

Elan Mastai DNEŠEK NENÍ NAPOSLED Z anglického originálu All Our Wrong Todays, vydaného nakladatelstvím Dutton – Penguin Random House LLC v New Yorku roku 2016, přeložil Jiří Engliš Obálku upravila Soňa Šedivá Redigovala Iveta Poláčková Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 384 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9277. publikaci Sazba SF SOFT, Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz