0038433

S A B I N E T H I E S L E R O VÁ

PROKLETÁ KREV

KNIŽNÍ KLUB

Sabine Thiesler HEXENKIND Copyright © 2007 by Wilhelm Heyne Verlag, a division of Verlagsgruppe Random House GmbH, München, Germany Alle Rechte vorbehalten Translation © 2017 by Pavla Lutovská ISBN 978-80-242-5849-2

Prokleta krev.indd 4

6.9.2017 8:43:53

Pro mé přátele Rosi a Petera za hrází a Piele a Tota z Lesa vrahů

Prokleta krev.indd 5

6.9.2017 8:43:53

PRVNÍ DÍL

IL DELITTO – ZLOČIN

Prokleta krev.indd 7

6.9.2017 8:43:53

Toskánsko, 21. října 2005

1

Ještě nikdy v životě neviděl tolik krve. Opřel se o rám dveří a snažil se soustředit jen na svůj dech. Nádech – výdech – nádech – výdech. Jen nepřestat, jen aby se mu teď neudělalo zle. Zamrkal, křečovitě sevřel víčka a potom je zase velmi pomalu otevřel. Zřetelně rozeznával všechno kolem sebe, s očima tedy nic nemá, a ani s rozumem se nic nestalo. To, co vidí, je jednoznačně krev, i když se v něm všechno vzpírá to přijmout.

To ráno vstal už za tmy. Auto nechal stát v Solatě pod kaštany ve středu města a potom vyrazil, provázen zuřivým štěkotem mnoha místních psů. Teď bylo dvacet minut po sedmé a slunce už stálo na obloze. Za čtvrt hodiny by se mělo objevit za Volpaiem, ale v hustém lese, kde stál dům Sarah Simonettiové, vládlo ještě šero. Sarah stromy nikdy neprořezávala, a tak většina kmenů byla sice mnoho metrů vysoká, ale velmi štíhlá, ne silnější než dětská paže. Sarah potřebovala úkryt a milovala šero a ticho.

Marcello kráčel pomalu. Od srdečního infarktu před dvěma roky podnikal pravidelně dlouhé klidné procházky, které se zvláště teď na podzim navíc vyplácely, protože mohl zároveň sbírat houby. V levé ruce nesl košík, pečlivě vystlaný listy, a v pravé držel hůl, s níž propátrával hustý lesní porost, odsouval stranou vřes, nálety rostlin a houští. Zatím měl bohužel jen dvě maličké lišky a středně velký křemenáč, ale dopoled9

Prokleta krev.indd 9

6.9.2017 8:43:53

ne je ještě dlouhé a on věděl, že teprve tady začíná oblast, kde roste nejvíc hřibů.

Sarah nikdy houby nesbírala. Kvůli houbám, které mi zas až tak moc nechutnají, nebudu riskovat život, říkávala často.

Ačkoli už dávno nabízel, že ji naučí houby poznávat, vždycky odmítla. Hezkou zábavu při hledání, popřála. A dobrou chuť.

Já si to radši odpustím.

Věděl, že jí nevadí, když projde terasovitým terénem kolem domu, přesto se vždycky snažil jít co nejtišeji, aby ji nevyděsil.

Toho rána bylo ale něco jinak. To cítil, když mezi stromy a metr vysokými hlohy shlížel na střechu domu, který se tiskl ke svahu, ano, téměř s ním srůstal.

Zůstal stát a naslouchal. Kolem vládlo neobvyklé ticho. Ani vánek nezatřepotal lístky dubů a ať se snažil a soustředil sebevíc, nezaslechl zpěv ani volání jediného ptáčka ve větvích.

Už tu nebyl celé měsíce. Neodvažoval se sem, stále ještě se bál. Ale v posledních dnech se mu o Sarah několikrát zdálo a touha, kterou teď už plný rok a půl úspěšně potlačoval, se vrátila. Chtěl jen projít kolem domu. Nic víc. Houbaření mu poskytovalo dobrou výmluvu, pokud by ji jeho přítomnost zaskočila. Věděl, že Sarah vždycky vstává velmi brzy, a chtěl ji jen letmo zahlédnout. Možná by ho mohla třeba pozvat na kávu. Nic víc. Jen malé espresso na terásce před kuchyní. Ani by nemusel vejít do domu. K ničemu by nedošlo. Ne brzy ráno a ne po půldruhém roce, kdy se snažil zapomenout.

Opatrně, aby neuklouznul, sešplhal po příkrém svahu dolů.

Sarah tu pravděpodobně není, pomyslel si, vždyť sem taky chodí jen jednou nebo dvakrát do týdne.

Hluboké ticho kolem ho zneklidňovalo. Otřásl se a vytáhl si zip krátkého kabátu až po bradu. Přikradl se blíž k domu, protáhl se tiše kolem rohu a přidržoval se přitom větve sukovitého dubu. Pak zahlédl dveře domu zející dokořán.

10

Prokleta krev.indd 10

6.9.2017 8:43:54

„Sarah!“ zavolal nejprve tiše, ale potom intenzitu hlasu stupňoval. „Signora Simonettiová!“ Nic se nepohnulo. Dům zůstával nadále tichý a němý, jako byl při jeho příchodu. Jen těžko si dokázal představit, že by Sarah odešla a nezabezpečila své útočiště, a ještě méně uvěřitelné bylo, že by spala při otevřených dveřích.

Marcello cítil, jak se jeho srdce pomalu zmocňuje strach.

Hlavou mu projela myšlenka, že by se teď ještě mohl obrátit, utéct a hledat houby někde jinde. Starost o Sarah mu v tom však zabránila.

Znal ten dům. Pozorně si ho prohlédl, když pro ni prováděl odhad výše pojistného, navíc mu Sarah ještě dodala fotografie jednotlivých místností. Pojistila dům proti požáru, všechny další možnosti odmítla. K čemu? prohlásila. Sem do lesa se nikdo nepotáhne jen proto, aby mě okradl, sebral starou židli nebo moji teplou bundu. Tenhle dům nenajde nikdo, kdo ho nezná. Její neohroženost a pevná víra, že se jí nemůže nic stát, ho fascinovaly. Pro jeho ženu i dcery bylo nepředstavitelné, že by se vydaly samy na procházku do lesa, a Sarah tu žila s bezstarostností, kterou nikdo z vesnice nechápal.

Zanechal marného volání a tiše mumlaje omluvné „Permesso“ vešel do kuchyně. Zvědavě se rozhlížel kolem sebe a sotva si uvědomoval, že zadržuje dech. V kuchyni nebylo k vidění nic neobvyklého. Byla čistá a uklizená, pár talířků a šálků leželo v odkapávači na tácu. Na stole stála váza s kyticí růží a na sporáku nebyla jediná, sebemenší kapka tuku. Jedna zeď kuchyně a vlastně celého domu, ta proti dveřím, byla velmi neobvyklá. Tvořila ji po celé délce stavení skála, ke které byl dům přistavěn. Sarah ponechala kámen neopracovaný, v přirozeném stavu.

Z kuchyně vedly dveře do komory, kterou Sarah využívala k uskladnění potřeb do domácnosti a několika přístrojů, i tady vládl stejně jako v kuchyni vzorný pořádek.

11

Prokleta krev.indd 11

6.9.2017 8:43:54

Marcello odložil košík vedle dřezu a vydal se po mírně stočeném schodišti do horního patra. Hůl svíral v ruce. Malý obývací pokoj s kamínky byl temný a prázdný, Sarah nechávala zabedněné okenice. Na pracovním stole ležela rozpracovaná kresba s načrtnutými stromy tančícími v lese. Marcello věděl, že Sarah ilustruje knížky pro děti. Lampa na psacím stole svítila a alespoň částečně osvětlovala celý prostor. O stěnu byla opřená již hotová díla různých rozměrů s kresbami, znázorňujícími polidštěné rostliny i zvířata, jak se spolu radují, jedí, pijí nebo sní o rajských potěšeních.

Marcellovi bušila krev ve spáncích, jako by slyšel hrozivé hřmění blížící se bouře. Ruka se mu třásla, když nekonečně pomalu stiskl kliku dveří vedoucích do ložnice. „Sarah,“ zašeptal. Odpovědi se ale nedočkal.

Sarah ponechala v syrové, neomítnuté podobě i stěnu ložnice tvořenou skálou. Spolu se starými, červotoči prolezlými stropními trámy vytvářela atmosféru jeskynní prostory.

Ovšem Sarah si jako kontrast k rustikálnímu nádechu pořídila z obchodu s nábytkem ve Florencii zlatavě a až filigránsky působící měděnou postel, přes kterou nechávala přehozenou bílou krajkovou deku. Jinak stálo v pokoji u okna už jen jediné křeslo, na stole zlatý svícen a proti posteli se tyčilo benátské zrcadlo se zlatě zdobeným pompézním rámem.

Na lůžku spatřil Sarah. S proříznutým hrdlem. Hlava se jí svezla lehce ke straně, a Marcello dokonce zahlédl, jak hluboký je to řez. Skoro jí oddělil hlavu od těla. Drahý přehoz i hedvábný tmavočervený župan byly nasáklé krví. Lehká látka županu se rozevřela a odhalila její nahotu až k pupku. Na podlaze ložnice se vytvořila rudohnědá kaluž krve. Krev dostříkla dokonce až na stěnu a vytvořila fantastický, nepravidelný vzor na hrbolatých, drsných kamenech.

Marcello popošel pomalu několik kroků do místnosti a teprve potom uviděl, co ještě leží v louži krve na zemi. Caro, bílý 12

Prokleta krev.indd 12

6.9.2017 8:43:54

teriér, zakalené oči vytřeštěné ke stropu. Vypadal, jako by do poslední chvilky nedokázal uvěřit, co se s ním děje. Caro, plný života, který každého miloval, vítal a olizoval a celý den pobíhal po kraji a téměř neustále se cpal dobrotami, poznal poprvé a naposledy ruku, která mu nepřála nic dobrého, naopak mu podřízla hrdlo úplně stejně jako jeho paní.

Do domu v lese vnikl nějaký šílenec a odpravil Sarah i psa.

Její dlouhé plavé vlasy ležely rozcuchané na polštáři a působily umaštěně. Vypadá tak cize, tak zanedbaně. Tělo začíná zapáchat, uvědomil si Marcello, ó můj bože, brzy přiletí první masařky a nakladou jí do očí a nosních dírek vajíčka.

Marcello pocítil nával nevolnosti. Téměř automaticky si zkontroloval puls. Srdce mu v hrudi divoce tlouklo. Musím si sednout, uvědomil si, jinak dostanu rovnou tady u její mrtvoly další infarkt.

Opatrně, aby neupadl, došátral podél zdi až ke křeslu u okna.

Otevřel okenice a zhluboka se nadechl. Vstříc mu zavál lehký větřík a nyní už slyšel tiché šustění listů na stromech.

Roztřásl se. Bylo toho na něj moc. Horečnatě přemýšlel, co by měl udělat jako první krok, a nervozitou si začal okusovat nehty.

Donutil se zhluboka, klidně dýchat, několik minut zůstal sedět a odvracel oči, aby nemusel stále hledět na Sarah.

Jakmile si byl jistý, že se mu srdce dostatečně zklidnilo, vstal a zavřel okno. Vrhl poslední pohled na mrtvou a teprve v tu chvíli mu došlo, že ona už nikdy nevstane. Rychle vyrazil z ložnice, seběhl po schodech dolů, popadl košík a zamířil k domovu. Ještě chvíli zauvažoval, jestli by neměl zavřít dveře, ale pak je nechal otevřené dokořán.

Už se neprocházel, ale zamířil rovnou do vesnice. Šel rychleji, než byl zvyklý, ale nevadilo mu to. Mozek mu pracoval na plné obrátky. Byl slušný člověk, který se ještě nikdy ničím 13

Prokleta krev.indd 13

6.9.2017 8:43:54

neprovinil. Vždycky byl pečlivý a korektní. U něj jste nenašli nepořádek a špínu. Neklel a ke každému, koho potkal, byl vždy zdvořilý. Jeho písmo vypadalo jako tištěné, žádné písmenko nevybočovalo, všechna byla čitelná, a řádky dodržoval tak přesně, jako by slova psal na neviditelné linky. Na Marcella se vždycky dalo spolehnout. Pokud našel naditou peněženku, odnesl ji na policii, aniž by z ní vzal i jen jediné euro. Ani své zákazníky nešidil, nýbrž vyplácel bez váhání jakoukoli částku, na kterou měli ze svého pojištění nárok. Marcello byl prostě skrz naskrz řádný člověk.

V jeho životě existovala jen jedna jediná výjimka, o které se nikdy nikdo nesměl dozvědět. Tajemství, které si chtěl bezpodmínečně vzít s sebou do hrobu.

A přesně z toho důvodu se to podzimní ráno rozhodl udělat něco, o čem věděl, že je to špatné. Cítil, že dneska není schopen ani dál sbírat houby, ani jít rovnou domů. Chtěl zajít na trh a koupit pár porcini, křemenáčů, které Pia obzvlášť milovala, pak si dát v baru dvojité grappa a o tom, co viděl, nikomu nepovědět ani slovo. Ani karabiniérům, a už vůbec ne své ženě.

Kráčel rychle a s bušícím srdcem lesem a modlil se přitom, aby nikoho nepotkal a aby ho nikdo nezahlédl.

Byly dvě minuty před devátou hodinou, pátek 21. října 2005.

14

Prokleta krev.indd 14

6.9.2017 8:43:54

2

Předchozí večer odešli poslední dva hosté z Romanovy tratorie La Luna teprve o půl jedné v noci. O půlnoci jim Romano demonstrativně nalil poslední grappa a předložil účet, přičemž významně rachotil pokladnou. Mladá dvojice v rohu místnosti ale upíjela grappa malými doušky, prsty rukou měli navzájem propletené, upřeně si hleděli do očí a šeptali si přísahy plné lásky. Aspoň pokud dokázal Romano posoudit. V době, kdy se zamiloval do Sarah, se pilně učil německy, a byl tedy schopen pochopit, o čem hosté mluví.

Jeho matka, Teresa, se rozloučila už v jedenáct, poté, co uklidila a vysmýčila kuchyni. „Všechno v pořádku?“ zeptala se jako každý večer a Romano stejně jako vždycky kývnul. „Kdyby se něco dělo, dám ti vědět.“ Stále častěji vynechávala Sarah obsluhování hostů v tratorii a trávila večery i noci v Casa della Strega, ve svém kouzelném domečku, jak ho nazývala. Bylo to ve chvílích, kdy si potřebovala odpočinout od lidí nebo chtěla nerušeně pracovat na svých kresbách.

Já prostě nedokážu celé dny koukat, jak Teresa odříkává růženec, říkávala Romanovi. Šílím z toho. A když se nemodlí, vykládá hlouposti nebo mi předhazuje, co dělám špatně.

Potřebuju místo, kde můžu být sama sebou a kde mě nikdo nebude rušit. To přece chápeš, ne?

Romano jen přikyvoval a vypadal přitom neuvěřitelně nešťastně.

15

Prokleta krev.indd 15

6.9.2017 8:43:54

Takže na začátku nebo ke konci sezony, když nebývala tratorie úplně zaplněná, zůstávala Sarah často večer v lesním domku. Romana to už vůbec nepřekvapovalo, ani toho večera si nedělali on ani jeho matka Teresa starosti kvůli její nepřítomnosti.

Dvojice konečně v pevném objetí opustila lokál. Romano zamkl pokladnu. Pět set euro je slušný výdělek na čtvrteční večer koncem října, byl spokojený.

Zhasnul světla, zamkl hospodu a vyšel na ulici. Touhle dobou už bývalo městečko liduprázdné. V dálce slyšel startovat auto. Pravděpodobně ten mladý pár, mířící domů. Jen v několika málo oknech se ještě svítilo. Převážně u starých lidí, kteří nemohli spát a půlku noci trávili vyhlížením ven do tmy.

Pouliční osvětlení zalévalo úzkou ulici teplým žlutým světlem a Romano byl v tu chvíli šťastný, že tu žije a pracuje.

Ačkoli by si ještě docela rád zaskočil popovídat někam na skleničku.

Přímo proti hospodě bydlela jeho matka Teresa se svým manželem, jeho nevlastním otcem Enzem, kterého si vzala před více než dvaceti lety. Jeho biologický otec byl o pětatřicet let starší než Teresa a zemřel stářím, když bylo Romanovi dvacet let. Ale ani se svým druhým manželem nenašla Teresa mnoho štěstí. Byl sice jen o pět let starší než ona, ale již několik let trpěl chronickým revmatismem a skoro se nehýbal, a pokud ano, tak jen s velkými bolestmi. Většinu času proseděl u okna a zíral na ulici, na které se za celý den odehrávalo jen málo zajímavého. Jestliže potřeboval společnost, nezavolal ani Terese ani Romanovi, ale Sarah. Když byla poblíž a měla čas, ihned k němu přišla. Romano netušil, o čem si spolu mohou celé hodiny povídat. Ale věděl, že jen Sarah dodává Enzovi sílu, aby dokázal snášet hrozné bolesti a neztrácel vůli žít.

Naproti Terese a Enzovi bydleli Romano a Sarah s Eduar16

Prokleta krev.indd 16

6.9.2017 8:43:54

dem, jejich synem. Sarah měla ještě nemanželskou dceru Elsu.

V době, kdy Romano Sarah poznal, jí byly už tři roky, a nyní studuje v Sieně, kde bydlí v malém bytě s kamarádkou. Od roztržky s matkou se objevuje doma jen velice zřídka.

Romano pomalu vyšel do schodů a odemkl dveře. V bytě vládlo ticho. Eduardo už nejspíš dávno spí. V obývacím pokoji zapnul televizor, ale aby nevzbudil Ediho, jak synovi každý doma i ve vsi říkal, zvuk ztišil natolik, že smysl slov spíše odhadoval, než by jim rozuměl. Otevřel si láhev červeného vína a usadil se v křesle přímo proti televizi. Měl čas. Stejně jako každou noc nebyl ještě ospalý, jen výjimečně se mu dařilo usnout před čtvrtou hodinou ranní. V půl druhé – právě sledoval americký thriller Hra s Michaelem Douglasem – vypnul hlasitost televizoru a zavolal jí. Zdvihla sluchátko až po chvíli a hlas jí zněl ospale. „Sarah,“ vydechl. „Doufám, že jsem tě nevzbudil. Je u tebe všechno v pořádku?“ „Ano,“ odpověděla stroze, a znělo to dokonce trochu podrážděně. „Promiň, ale nemám teď chuť si povídat.“ „Máš návštěvu?“ Při té otázce se cítil tak hrozně žalostně, ale musel se zeptat, nedokázal se tomu ubránit. „Ne,“ ujistila ho, „ale jsem unavená.“ „Kdy přijdeš?“ „Zítra ráno,“ houkla. „Zítra ráno kolem deváté. Nemusíš nic chystat, udělám Edimu snídani.“ Zavěsila.

Romano držel sluchátko v ruce a nerozhodně si s ním pohrával. Nevěřil jí ani slovo. Takhle odmítavá a úsečná byla jen tehdy, když nebyla sama. Takže přece. Tak už zase.

Odložil sluchátko do vidlice a vyprázdnil jedním rázem skleničku až do dna.

17

Prokleta krev.indd 17

6.9.2017 8:43:54

3

Druhý den se Romano probudil přesně v deset hodin třicet dva minut, protože Enzo křičel. Byl to vysoký, vytrvalý křik, silný jako nářek plačky. Křičel a křičel, bez ustání.

Romano vyskočil z postele, strhl z věšáku župan a rozběhl se bos o patro níž.

Enzo seděl uprostřed pokoje na svém invalidním vozíku, tvář měl smáčenou slzami a pláčem naběhlou doruda, a jeho ruce trhaně a nekontrolovaně bušily do opěradel, až se mu z toho otřásalo celé tělo.

Mezi konferenčním stolkem a televizí stáli dva karabiniéri, které už Romano několikrát zahlédl v Ambře, ale jejich jména neznal. Mlčeli. Jeden z nich si tu a tam odkašlal, druhý se hryzal do rtu a tiše pomlaskával. Teresa se opírala o okno a špičkami prstů hnětla perly na svém růženci a neslyšně si pro sebe mumlala Zdrávas Maria.

Romanovi přeběhl hrůzou mráz po zádech. „Svatá Marie, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší,“ odříkávala Teresa. „Co se tady děje? Co se stalo?“ vyhrkl Romano.

Jeden z karabinierů přikročil blíž k Romanovi a chtěl něco říct, ale Enzův jekot byl tak hrozně pronikavý a ohlušující, že to znemožňovalo jakoukoli konverzaci. „Přestaň!“ okřikl ho Romano. Chytil nevlastního otce za ramena a zatřásl s ním tak, až mu hlava lítala sem a tam. Vypadalo to, jako by mu chtěl zlomit vaz, ale on přesto ječel dál.

18

Prokleta krev.indd 18

6.9.2017 8:43:54

Hlasitost jekotu se měnila s tím, jak se mu nyní komíhala hlava v brutálním pohybu. „Nech ho,“ zarazila Romana Teresa. „On se vzpamatuje.“ V tu chvíli Enzo jako rázem zmlkl. Chudák se celý zhroutil do sebe a jen tu a tam škubl rameny. „Sarah je mrtvá,“ pronesla Teresa do náhlého ticha. „Našli ji v Casa della Strega. Někdo jí podřízl hrdlo. A tomu psisku taky.“ Romano užasle pohlédl na matku. „To není pravda.“ „Ale ano, je to pravda.“ Ve výrazu její tváře ani v hlase nebylo ani stopy po smutku nebo zděšení. „Signore Simonetti,“ spustil starší z obou policistů a v duchu proklínal tenhle den, který ho zavedl do tak nepříjemné situace a který mu přinese ještě hromadu práce. „Signore Simonetti, je mi velice líto, ale –“ Romano mu vpadl do řeči. „Kdo ji našel?“ Na tvářích mu naskákaly horečnaté rudé skvrny. „Lovec. Jeden lovec v Buciny. Náhodou šel kolem a překvapilo ho, že jsou dveře domu otevřené dokořán.“ „Ale co…,“ koktal Romano, „teda, chci říct, co tam pohledával? A kdo by udělal něco takového? Kdo by chtěl zabít ženu, která nikdy neublížila živé duši, kdo si jen tak vešel do domu a podříznul jí hrdlo?“ Starší karabinier si nepamatoval, že by se kdy ocitl v podobné situaci. A výslech podezřelých rozhodně nebyl jeho silnou stránkou. Mnohem radši by to přenechal komisaři, který je s případem obeznámen. Pokusil se neobratně převzít v rozhovoru iniciativu. „Signore Simonetti, kde jste byl dnes v noci?“ Romano neodpověděl. Sedl si ke stolu a rukama si zakryl obličej.

Teresa se zase obrátila k oknu a pohlédla ven. Nikdo tam venku ještě netušil, co se stalo. Piazza byla jako vymetená.

19

Prokleta krev.indd 19

6.9.2017 8:43:54

Oba karabinieri na sebe rychle mrkli. Později, prozrazovaly jejich pohledy, teď není vhodný čas. „Mi dispiace,“ zabručel mladší z nich a následoval kolegu, který se pomalu a beze slova sunul z místnosti.

Dobře dvě minuty zůstal Romano strnule sedět na místě, nepohnutě, tvář v dlaních. Pak pomalu zdvihl hlavu. Oči mu žhnu ly. Vstal a teprve teď si uvědomil, že je stále ještě bosý a v županu. „Kde je Edi?“ obrátil se na matku a prohrábl si oběma rukama vlasy. „V kuchyni. Vyklidil všechno nádobí z kredence a umývá ho. Dneska od osmi hodin.“ Romano kývl. „Udělej mi prosím silný kafe, mami,“ požádal a vyšel nahoru, aby se umyl a oblékl.

V tu chvíli Enzo opět spustil strašný nářek. „Ubohý hlupáku,“ odtušila Teresa pohrdavě a vyšla z pokoje, aby zapnula v kuchyni stroj na espresso.

Enzo byl natolik ponořený do svého žalu a bolesti, že poznámku své ženy ani nevnímal.

20

Prokleta krev.indd 20

6.9.2017 8:43:54

Sabine Thieslerová PROK L ETÁ K R EV Z německého originálu Hexenkind, vydaného nakladatelstvím Wilhelm Heyne Verlag, a division of Verlagsgruppe Random House GmbH v Mnichově v roce 2007, Přeložila Pavla Lutovská Obálku navrhl Emil Křižka Redigovala Radmila Šaldová Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 464 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9034. publikaci Sazbu zhotovila TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 Objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Prokleta krev.indd 464

6.9.2017 8:44:14