30.05.17 16:23
David Glockner UTAJENÉ VLÁDKYNĚ Copyright © Euromedia Group, a. s., David Glockner, 2017 All rights reserved. ISBN 978-80-249-3343-6
Utajene vladkyne.indd 4
4.5.2017 9:51:24
Prolog
Říká se, že za každým velkým mužem se skrývá ještě větší žena. Žena, obdařená stejně výrazným talentem jako její partner – byť jde jen o nadání věřit a zbožňovat. Při bližším pohledu ale zjistíme, že právě tato vlastnost, tato unikátní schopnost podpírat génia tak, aby mohl mít hlavu stále v oblacích a své dílo (někdy ďábelské) dotáhnout do zdárného konce, je rozhodující. Bez této opory by se z velikána nejspíš velice rychle stal směšný trpaslík, zalykající se přízemností světa. V nesourodém společenství těchto utajených vládkyň životů mužů, kteří se nesmazatelně zapsali do dějin lidstva, se zcela jasně rýsuje skupina žen, jež ve službách svého velkolepého protějšku trpěly a velice ponižujícím a bolestivým způsobem umíraly. A právě jejich osudům jsem se rozhodl věnovat. Tato volba přinesla vzrušující vedlejší efekt: vedle sebe se tak ocitl nejslavnější fyzik na světě, božský muzikant, geniální literát, Václav Havel a bolševický tyran. Tito muži přitom neměli mnoho společného – snad jen kromě toho, že všichni byli stejně neuchopitelní jako voda v dlani. Edgar Allan Poe připomínal nádobu plnou pulzujícího hněvu; inteligentní, zdvořilý, ale pod tím bouřily vášně, takže se mnoha lidem jevil jako odtažitý a cynický. Poeovy lásky s „normálními“ ženami vždy končily katastrofou, protože nebyl schopen absolvovat to, čemu se eufemisticky říká milostné hry – v případě tak přecitlivělého člověka jde ovšem o hru se smrtí. Pokud nechtěl žít osamoceně, byla jediným možným řešením partnerka, která by se uvolila hrát roli téměř neživé panenky. 5
Utajene vladkyne.indd 5
4.5.2017 9:51:24
Dav i d G l o c k n e r
V osobním styku přátelský, zábavný a starostlivý bolševický krutovládce Stalin měl naopak ve všech vztazích navrch – s výjimkou toho s manželkou Naďou, jež mu byla mocnou (byť velmi svárlivou) oporou v letech, kdy se probojovával na post jednoho z nejmocnějších mužů světa. Je příznačné, že po její smrti už s žádnou ženou nenavázal hlubší vztah. Albert Einstein i Václav Havel byli muži, jimž byla jakákoli agrese cizí. Pro oba představovala láska a rodinné zázemí absolutní nezbytnost, nehodlali se tím ale nechat nijak omezovat. Havel byl sukničkářem až do posledního dechu, upínající se celou svou existencí k literární činnosti, takže jeho manželství s Olgou bylo více než podivné a nerozpadlo se jen proto, že Olga se o své partnerské nároky nikdy nehlásila. Sebestřednost Einsteinova génia se zase projevila tak, že pád své rodiny do hlubin šílenství raději pozoroval z bezpečného úkrytu nového manželství. Jimi Hendrix je v této malé společnosti naprostý unikát. Do sebe zahleděný asociál, který ženu, jíž vděčil za to, že se proslavil, v podstatě ignoroval. Pravdou je, že jí tím nejspíš zachránil život.
6
Utajene vladkyne.indd 6
4.5.2017 9:51:24
N A D Ě Ž D A A L L I L U J E V O VÁ - S T A L I N O VÁ
Od krvavé svatby ke kulce v srdci
Stalinův speciální vlak urazil tisíc kilometrů, jež dělily Moskvu od Caricynu, za pouhé dva dny. Uprostřed totálního chaosu, který tehdy vládl v celém Rusku, šlo o obdivuhodný výkon. Byl začátek června roku 1918 a od chvíle, kdy se k moci dostal Lenin a jeho bolševici, uplynulo jen pár měsíců. Nic nenasvědčovalo tomu, že jejich revoluce zvítězí. V tuto chvíli kontrolovali jen nevelká území v okolí dvou největších měst Ruska – Moskvy a Petrohradu. Na západě a na jihu se na ně tlačili Němci a oddíly generála Děnikina, ze severu armády Dohody, od Baltu do srdce země postupovala armáda generála Juděniče, Dálný východ se nacházel pod kontrolou československých legií a Japonců. Skoro 150 000 vycvičených vojáků z patnácti zemí útočilo proti početně zhruba stejně silné, ale naprosto demoralizované a nevycvičené armádě rudých. Situace byla beznadějná o to víc, že v obou městech panoval hlad. Lenin se zprvu uchýlil k tomu nejprostšímu řešení – na venkov vysílal komanda rekrutovaná z dělníků a vesnické chudiny, aby konfiskovala sedlákům všechno, co je k jídlu. Produktivita těchto loupeživých výprav byla ovšem mizivá. Tyto podivné zásobovací oddíly se totiž okamžitě měnily v bandy opilců, násilníků a zlodějů, kteří na obecný prospěch 7
Utajene vladkyne.indd 7
4.5.2017 9:51:24
Dav i d G l o c k n e r
z vysoka kašlali. Zásobování Moskvy si žádalo sofistikovanější řešení. A hlavně pevnou ruku. Úkolem zabránit hladomoru byl pověřen právě Stalin. Caricyn (dnešní Volgograd) byl jednou z posledních výsep v úrodných jižních stepích, kterou ještě bolševici kontrolovali; právě odtud do Moskvy putovaly poslední dodávky obilí. Jenomže hrozilo, že i tento tenoulinký pramínek brzy vyschne. Kolem města operovaly oddíly vzbouřených kozáků, z jihozápadu se valily německé pluky. A ve městě samotném panovala anarchie. Mise, kterou Lenin Stalina pověřil, začala 4. června na Kazaňském nádraží v Moskvě. Tady měl být přistaven speciální vlak pro čtyři stovky rudoarmějců, jejichž jádro tvořili elitní lotyšští střelci, kteří si vydobyli ostruhy už při útoku na Zimní palác, a především pro samotného Stalina a jeho skromný komisariát – dvacetiletého Fjodora Allilujeva a jeho sedmnáctiletou sestru Naděždu. „Celý aparát soudruha Stalina se tenkrát skládal z tajemníka, to jsem byl já, a z písařky, to byla má sestra. A tak se komisariát koncem května vylidnil – naše trojice se připravovala na cestu. Josif Vissarionovič mi o cestě do Carycinu řekl až pár dní před odjezdem. Zvykl jsem si podřizovat se mu bez námitek,“ napsal Fjodor ve svých pamětech. Po nádraží se potloukaly davy žebrajících válečných sirotků, vdov a překupníků, nabízejících nedostatkové zboží všeho druhu. A pochopitelně žádný vlak přichystaný nebyl. Stalin byl sice vybaven nařízením vlády a obsáhlými pravomocemi, ale i tak jim přednosta stanice přidělil – nebo lépe řečeno sehnal – vlak teprve po dlouhém dohadování. Konečně mohli nastoupit. Čtyři stovky vojáků do obvyklých dobytčáků, trojice z bolševického ústředí do vagonu, 8
Utajene vladkyne.indd 8
4.5.2017 9:51:24
Na d ě ž da A l l i lu j e vo vá - S ta l i n o vá
Lenin se Stalinem v době, kdy si nešli po krku
který se od zbytku vlaku zásadně lišil. V útrobách vagonu se totiž skrýval salon, jehož stěny pokrývalo blankytně modré hedvábí. Bylo to prostředí, jež více než pracovnu rudého komisaře připomínalo nevěstinec. Vystresovaný přednosta stanice totiž nechal do soupravy zařadit vůz, který před válkou vlastnila Anastasia Vjalcjeva, zřejmě neslavnější pěvkyně v carském Rusku, jež proslula neobvykle dlouhými vystoupeními – během jediného koncertu byla schopná přednést až 60 písní. Vagon byl vyroben v Belgii v roce 1908 a zařízen podle jejího vlastního návrhu – velice romanticky. Ostatně není divu, že zařizování svého pohyblivého domova Anastasia věnovala takovou péči. Trávila v něm totiž většinu svého 9
Utajene vladkyne.indd 9
4.5.2017 9:51:24
Dav i d G l o c k n e r
času, protože jako žádaná umělkyně cestovala po celém Rusku. Zemřela v roce 1913 ve věku 41 let na leukémii. Vagon zůstal po její smrti v depu a je pravděpodobné, že Stalin byl po letech první, kdo ho využil. „Váhavě, se zastávkami u každého semaforu, se vlak rozjel směrem ke Kislovodsku… Na jih vede jediná trať, ucpaná vojenskými transporty. Vlak se pohybuje hlemýždím tempem, na každé stanici si přednostové stěžovali, že včera kozáci rozebrali koleje,“ popisuje Fjodor cestu. „Některými stanicemi jsme jen projížděli, jinde nás odtáhli na vedlejší kolej, kde jsme se beze světel ukrývali. Ze zaneřáděných nástupišť se ozýval řev opilých vojáků, zvuky harmoniky a úplně nejčastěji ale střelba. Šestého června jsme k ránu spatřili nesčetné trati kolem Caricynu ucpané vlaky. Pak se vynořila špinavě bílá budova caricynského nádraží. Při obědě v restauraci jsem se přesvědčil, jak dobře je na tom město s potravinami. Před třemi dny nás Stalin hostil svým skrovným přídělovým obědem – polévkou z plotice a kousíčkem černého chleba – a tady jsem dostal prvotřídní oběd za půldruhého rublu.“ V těchto romantických a zároveň děsivých kulisách se odehrálo první dějství bouřlivého vztahu Naděždy Allilujevové a Stalina. Během cesty Stalin přespával přímo v salonu, na pohovce, zatímco Fjodor a Naděžda měli každý své vlastní kupé. Ale někdy během cesty – anebo brzy po příjezdu do Caricynu – se to změnilo. Písařka se stala milenkou svého šéfa a vzápětí jeho manželkou. Bez obřadu a bez zbytečného úřadování; v těch revolučních letech se bez toho obešli. Když se po třech měsících vrátili do Moskvy, prohlásili oba prostě vztah za manželství. Zajímavé je, že ale třeba Lenin byl ještě v roce 1922 10
Utajene vladkyne.indd 10
4.5.2017 9:51:24
Na d ě ž da A l l i lu j e vo vá - S ta l i n o vá
překvapen, když se kdosi v jeho přítomnosti o Nadě zmínil jako o Stalinově manželce. Kolem jejich sblížení panuje mnoho dohadů – existuje dokonce teorie (ničím konkrétním nepodložená), že poprvé se Stalin své nastávající zmocnil tak trochu násilím. Prý ho přitom přistihl Nadin otec Sergej, člen jejich vojenského doprovodu, a s pistolí v ruce donutil Stalina ke slibu, že si Naďu vezme. Historka je ale v naprostém rozporu s tím, co je o Sergeji Allilujevovi známo: tento starý revolucionář se v té době znal se Stalinem už skoro dvacet let a naprosto mu podléhal. Za všechno mluví skutečnost, že Sergej beze slova snášel dokonce i Stalinovy pletky s vlastní manželkou. Byla to podivná svatební cesta. Stejně podivná jako celé jejich manželství. Dva a půl měsíce žili v rozpáleném vagonu („už nevíme, co je to chládek“, poznamenává si Fjodor), uprostřed jatek, které Stalin v Caricynu rozpoutal ve jménu revoluce. Popravy byly na denním pořádku. Je jedno, jestli je podezřelý ze spekulací a podvodů eser, anarchista nebo monarchista. Stalin neušetří nikoho. Exekuce probíhají většinou v noci. Aby zamaskoval zvuky výstřelů popravčích čet a křik raněných, nechává běžet na plné obrátky motory náklaďáků. Mrtvoly se házejí do pytlů a zakopávají do mělkých hrobů. K nim se pak za rozbřesku plíží rodiny popravených, rozhrabávají nedbale navršené rovy a hledají své blízké. Pokud mají to štěstí, že je najdou, řádně je uloží na místních hřbitovech. Celé to peklo řídí Stalin ze salonu Anastasie Vjalcjevy, v milé společnosti manželky a písařky v jedné osobě Naděždy. Brzy jí může diktovat telegram Leninovi: „Přes rozvrat ve všech sférách hospodářského života je možné zavést 11
Utajene vladkyne.indd 11
4.5.2017 9:51:24
Dav i d G l o c k n e r
pořádek. Za týden odesíláme do Moskvy asi milion pudů (přes 16 milionů tun, pozn. autora) obilí.“ To, co se dělo v Caricynu, mezitím probíhalo ve velkém i v centru moci – v Moskvě. Konkurenti a oponenti z řad bolševiků stejně jako domnělí i skuteční nepřátelé nových pořádků byli likvidováni, všichni podle Leninovy slavné zásady: jde-li o důležitý cíl, není důležité, jakými prostředky se ho dosáhne. Výsledkem byly potoky krve a slz. Právě v Caricynu naplno vygradovalo nepřátelství mezi dvěma korunními princi revoluce: Stalinem a Lvem Trockým. Ti dva se nesnášeli od chvíle, kdy se poprvé setkali. Stalin, vlastním jménem Džugašvili, byl jednoduše uvažující a velice zkušený kavkazský gangster, kdežto Trockij, vlastním jménem Bronštejn, byl typický židovský intelektuál, mistr slova a jemných kliček. Oba byli schopní, energičtí a ctižádostiví – a s očekáváním mety nejvyšší fanaticky oddaní „staroušovi“, tedy Leninovi. Jejich soupeření naplno propuklo v noci 22. srpna 1918, když z Caricynu vyplula na Volhu vlečná nákladní loď s pasažéry, které by na takovém plavidle nikdo nečekal: vojenskými odborníky, jež do města poslal Trockij ve snaze podržet si kontrolu nad Stalinem. Všichni byli zastřeleni a pohřbeni i s lodí na dně řeky. V Moskvě se na konci srpna 1918 stává obětí revolučního kvasu sám Lenin, na kterého byl spáchán částečně úspěšný atentát (přežil, ale až do smrti měl zdravotní potíže). Výsledkem ovšem bylo jen vystupňování všeobecného násilí a teroru. Braní rukojmích se stalo normou. Zvlášť oblíbené mezi členy tajné policie Čeka bylo zajmout muže, o jehož manželce bylo známo, že je pohledná, a pak dát této nešťastnici najevo, že výkupné může platit vlastním tělem. Teoretici revoluce 12
Utajene vladkyne.indd 12
4.5.2017 9:51:24
Na d ě ž da A l l i lu j e vo vá - S ta l i n o vá
tuto děsivou praxi okamžitě ospravedlňovali v novinových článcích: „Proletářský nátlak ve všech formách včetně zastřelení je metodou, jak utvářet komunistického člověka z lidského materiálu kapitalistické epochy… V mnoha městech už proběhly hromadné popravy rukojmích. A to je správné. V těchto věcech je nejhorší polovičatost. Ta nepřítele jen podráždí, ale neoslabí… Je také třeba oficiálně povolit mučení. Nám je dovoleno vše, neboť my jsme jako první na světě pozvedli meč, abychom všechny lidi zbavili pout a osvobodili je z otroctví… Může někdo vyčítat nám, vyzbrojeným tímto svatým mečem, jak bojujeme?“ Pochopitelně se ozvali mírněji smýšlející komunisté a Lenin nechal ustavit komisi, v níž je i Stalin a která má za úkol stanovit mantinely rudého teroru. Výsledkem bylo, že mučení bylo tajné policii oficiálně zakázáno, ale v praxi dál využíváno podle libosti – ale na veřejnost se to nesmělo dostat. Hlavním důvodem ovšem nebyly obavy z nesouhlasu domácího obyvatelstva – ruský člověk byl násilím odkojen –, ale nečekaně kritické reakce soudruhů v zahraničí. V této souvislosti je zajímavá poznámka, kterou Stalin načmáral ve svém výtisku knihy německého socialisty Karla Kautského vedle těchto řádek: „Vůdcové proletariátu začali používat krajní prostředek – teror.“ Větu Stalin podtrhl a vedle připsal: „Chacha.“ Pravdou je, že tato krutost měla opravdu úspěch. Na podzim roku 1918 se smrtící kleště kolem revoluce začaly rozevírat. Z Trockého se vyklubal schopný armádní velitel. Moskva se mohla přichystat na první výročí revoluce, a to nečekal skoro nikdo. Město bylo i přes čerstvé přísuny obilí z jihu země vyhladovělé, ale přesto se stavěla slavnostní tribuna 13
Utajene vladkyne.indd 13
4.5.2017 9:51:24
Dav i d G l o c k n e r
na Rudém náměstí, přesně v místě, kde o pár let později Stalin nechá postavit mauzoleum. To už je Stalin s Naďou zase zpátky v Moskvě. Bydlí, stejně jako ostatní vůdcové revoluce, se svými rodinami v Kremlu. Tichý souboj Trockého se Stalinem o místo po Leninově boku pochopitelně pokračuje, a tak Stalin kromě obvyklých politických tahů, které mají oslabit soupeře, provede i jeden nenápadný, dá se říct intimní: Naďa se stane Leninovou osobní sekretářkou. Pro Naďu to byla velice příjemná změna. Předtím totiž se svým manželem musela absolvovat roční anabázi po frontách, na které se Stalin toužící po vojenských ostruhách doslova vnutil. Ocitla se tak v bezprostřední blízkosti děsivých scén. Naivita mládí a zamilovanost jí nedovolily, aby si uvědomila, s kým to vlastně žije. Na jaře 1919 si Stalin zopakoval osvědčený postup z Caricynu v Petrohradě, ke kterému se kvapem blížila bělogvardějská armáda generála Juděniče. Město bylo plné nepřátelských agentů a bolševičtí šéfové propadli panice. Stalin se ale nenechal vyvést z míry. Hned po příjezdu přikázal v celém městě vypnout elektřinu a v nastalém zmatku a temnotě dal provést razie v bytech všech nespolehlivých osob. Rukojmí z řad aristokracie, carských úředníků a duchovenstva skončili před popravčí četou. V zárodku potlačil vzpouru vojenských posádek dvou pevností za městem. Juděnič se stáhl. (O pár měsíců později se k Petrohradu vrátil, ale narazil na ještě silnějšího soupeře – Lva Trockého. A znovu prohrál.) Na podzim byl Stalin převelen na jih, aby zastavil postupující armády generála Děnikina. I to se mu podařilo – ovšem jenom díky vojenskému umu a odvaze jízdních oddílů Semjona Michajloviče Buďoného. Domovem Stalina a Nadi byl opět většinou 14
Utajene vladkyne.indd 14
4.5.2017 9:51:24
Na d ě ž da A l l i lu j e vo vá - S ta l i n o vá
Naďa ve svých sedmnácti letech
železniční vagon – teď už ovšem vybavený podle Stalinova vkusu. Léto roku 1919 se stalo osudným nechtěnému svědkovi Nadiny krvavé svatební cesty. Její křehký bratr Fjodor se nechal vlákat do speciálních jednotek, které organizoval a vedl Stalinův starý přítel z gangsterských časů na Kavkaze Simon Ter-Petrosjan, přezdívaný Kamo. Kamo byl ryzí psychopat, jenž měl na kontě desítky surových vražd, loupeží a únosů. Součástí výcviku v lesích nedaleko Moskvy 15
Utajene vladkyne.indd 15
4.5.2017 9:51:24
Dav i d G l o c k n e r
bylo i zinscenované zajetí oddílu bělogvardějci. „V noci je soudruzi zajali a vyvedli je, že budou zastřeleni. Když někdo začal škemrat o milost a stal se zrádcem, okamžitě ho odvlekli a zastřelili.“ Co se dělo pak, vypráví každý svědek trochu jinak. Podle některých Kamo přímo před zraky Fjodora vyrval srdce z hrudi velitele zajatého oddílu (srdce i krev pocházely z vepře), podle jiných se jeden ze zajatců před hlavněmi pušek sesypal a přiznal, že je agent nepřítele (polského generála Piłsudského) a byl okamžitě zastřelen. Poslední verze vypráví o tom, že Kamo přikázal všechny zajatce nahnat ke stromům. Fjodor přitom prý „vzlykal jako raněný sob“. „Stál vedle mě, u starého dubu. Když mu banditi uvázali smyčku kolem krku, začala mu z nosu téct krev. Strašně se roztřásl. Nakonec v bezvědomí přepadl dopředu,“ vypráví další účastník cvičení. V každém případě se Fjodor nikdy z Kamova výcviku úplně nevzpamatoval. „Proseděl tiše v nemocnici řadu let. Pomalu se mu vracela řeč a stal se zase lidskou bytostí,“ vzpomínala jeho neteř Světlana. Po propuštění z blázince žil v jednopokojovém bytě v Domě na nábřeží, který nechal Stalin postavit přímo naproti Kremlu počátkem třicátých let. Pravdou je, že ani tady revolučním hrůzám neutekl. V tomto poněkud monstrózním objektu, jenž byl jakýmsi luxusním malým světem, včetně kina, obchodů a restaurací, bydleli členové vlády a jejich rodiny i další významní občané Sovětského svazu – třeba nejslavnější dělník na světě Alexej Stachanov nebo šéf Stalinovy tajné policie Lavrentij Berija, snad největší stvůra bolševického režimu. V budově bylo pět set bytů. Na konci třicátých let odtud bylo odvlečeno asi sedm set žen i mužů – tedy skoro čtvrtina všech jeho obyvatel včetně dětí –, podezřelých, usvědčených a většinou popravených nepřátel lidu. 16
Utajene vladkyne.indd 16
4.5.2017 9:51:25
Na d ě ž da A l l i lu j e vo vá - S ta l i n o vá
Všechny vchody hlídala tajná policie, která zapisovala každý pohyb nájemníků a jejich návštěv. Dům na nábřeží se změnil v jakési exkluzivní vězení. Fjodor jako neškodný blázen perzekucím unikl a nakonec přežil i Stalina. Zemřel v roce 1955. Tušila Naďa, co je Stalin zač? V prvních letech zcela jistě ne. Pro dospívající dívku byl tenhle muž romantický desperát, který nesmlouvavě bojuje proti sociální nerovnosti. Kdyby Stalin včas zahynul, mohl se dnes stát hlavním – sympatickým! – hrdinou úspěšného televizního seriálu podobně jako třeba neblaze proslulý drogový dealer (španělsky to zní mnohem půvabněji – narco trafficante) Pablo Escobar. Vrah, násilník, ale i snílek. V dnešním změkčilém a opatrném světě obdivuhodný svou lstivou a krutou rozhodností. Od sedmnáctileté dívky lze stěží očekávat, že by pochopila, o co tu ve skutečnosti šlo. Pravděpodobně nikdy, ani v těch nejbouřlivějších časech občanské války, na vlastní oči nespatřila popravu nepřátel revoluce. Možná ani nikdy nezaslechla salvy popravčích čet – protože její manžel přikázal, jak už bylo řečeno, ať zvuky exekucí pohltí řev naplno spuštěných motorů náklaďáků. Je dokonce možné, že tuto zvukovou kulisu nechával rozeznít především kvůli Nadě; tak si mohl ve svém vagoně zachovat miniaturní ostrůvek naivního míru. Ostatně ani on sám se poprav přímo nezúčastňoval. Vydal rozkaz, a tím to pro něj skončilo. Na špinavou práci tu byli jiní. Naďa jako Stalinova sekretářka zcela jistě o vraždění věděla – jenomže to vnímala jako slova o něčem nezbytném a hlavně spravedlivém. Co jiného než smrt si může zasloužit zavilý nepřítel revoluce a ruského lidu? I ona ale nakonec pochopila – nebo spíš si to připustila –, jak hrozný je svět, který revoluce vedená jejím manželem zplodila. Trvalo to ovšem dalších deset let. 17
Utajene vladkyne.indd 17
4.5.2017 9:51:25
Dav i d G l o c k n e r
Baku na začátku 20. století
Dá se říct, že svého nastávajícího znala prakticky od narození. Dokonce se vyskytla teorie, že Stalin (nebo Soso, jak se mu na rodném Kavkaze říkalo), je její skutečný otec. Teoreticky je to možné, nicméně pro to neexistují žádné důkazy – kromě velmi nejisté historky, jak tuto úchylnost vmetl do tváře své ženy sám Stalin. Držme se raději prokázaných skutečností. Naděžda se narodila 22. září 1901 v Baku v rodině velice šikovného železničního dělníka a zapáleného marxisty Sergeje Allilujeva. Sergej a Stalin se osobně poznali až v lednu 1904 v bytě jisté Babe Bočoridzeové v Tiflisu (Tbilisi). Teprve po tomto setkání byl Stalin představen i Sergejově rodině. O nějakém otcovství tedy nemůže být řeč. Už v dubnu 1901 během demonstrace dělníků a revolucionářů před Velkým bazarem v Tiflisu udivil Stalin o dvanáct let staršího Sergeje tím, s jakou předvídavostí nechal demonstranty v prvních řadách navléct do těžkých plášťů 18
Utajene vladkyne.indd 18
4.5.2017 9:51:25
Na d ě ž da A l l i lu j e vo vá - S ta l i n o vá
a kavkazských ovčích čepic. Údery bičů kozácké jízdy, kterou proti nim vyslal generální gubernátor Kavkazu kníže Golicyn, tak měly pramalý účinek. V dalších letech o divokém mladíkovi slyšel čím dál tím častěji, zprávy o něm se k němu dostaly, dokonce i když trčel v cele pevnosti Metechi poblíž Tiflisu: spoluvězni morseovkou vyťukávali na trubku od kamen špatnou zprávu, že Soso je zatčen. Teď před ním stál mladík, o němž revolucionářka Babe prohlásila tajemně: „To je jeden z nás.“ Mladík se usmál a opakoval její slova: „Jeden z nás.“ Posadili se ke stolu. Stalin se od prvního okamžiku choval jako Sergejův šéf: „Tak co hezkého povíte?“ Jak Sergej odpověděl, není z jeho vzpomínek zřejmé. Nicméně nedlouho po tomto rozhovoru se Soso stal častým návštěvníkem a mnohdy i obyvatelem Sergejova bytu. A zanedlouho také milencem jeho ženy Olgy. Nadina matka Olga byla velice krásná žena. Pocházela z německo-gruzínské rodiny usazené v Tiflisu. Někdy v roce 1889, to bylo Olze čtrnáct let a byla už zaslíbena místnímu výrobci klobás, se bláznivě zamilovala do cikánského montéra, který u nich bydlel v podnájmu. Jemu bylo dvacet tři a na Kavkaz přišel za prací až ze vsi Ramonyje ve Voroněžské oblasti. Jmenoval se Sergej Jakovlevič Allilujev. Rodiče pochopitelně téhle lásce nepřáli, otec prý honil nápadníka své dcery bičem – a výsledek se dostavil. Dcera mu s cikánem utekla. Nicméně ze Sergeje se vyklubal překvapivě řádný manžel. Byl zručný a zvídavý, takže o práci neměl nikdy nouzi. Začínal jako železniční dělník a zámečník, ale zajímala ho i elektřina – v době, kdy do jeho života vstupuje Stalin, získal práci v Baku v jedné z prvních zdejších tepelných elektráren. 19
Utajene vladkyne.indd 19
4.5.2017 9:51:25
Dav i d G l o c k n e r
V tomto oboru udělal docela kariéru: stal se mistrem a nakonec, po přestěhování do Petrohradu, dokonce ředitelem vodní elektrárny.
Stalin v roce 1894
Možná už rok po společném útěku se Olze a Sergejovi narodil syn Sergej, o něm ale nemáme žádné další informace. V průběhu devadesátých let Allilujevovi měli další tři děti – Pavla v roce 1894, Annu o dva roky později a již zmiňovaný Fjodor přišel na svět roku 1898. Naďa byla nejmladší. Popravdě řečeno je Sergej Allilujev tak trochu smutná postava. Pamětníci o něm mluví jako o čestném, citlivém muži 20
Utajene vladkyne.indd 20
4.5.2017 9:51:25
Obsah Prolog ................................................................................
5
Naděžda Allilujevová-Stalinová Od krvavé svatby ke kulce v srdci .................................
7
Mileva Marićová-Einsteinová Múza, tíživý přízrak a nakonec protivník .......................................................
113
Virginia Eliza Clemmová-Poeová Panenka mistra děsu .......................................................
183
Linda Keithová a Jimi Hendrix Zázrak, halucinace a dárek před smrtí .........................
233
Olga Šplíchalová-Havlová Bublina vzdoru, jediný milenec a prezidentská komedie ..................................................
265
Použitá literatura .............................................................
347
Utajene vladkyne.indd 351
4.5.2017 9:51:36
David Glockner
UTAJENÉ VLÁDKYNĚ Ženy slavných mužů Grafická úprava Vladimír Fára Obálku navrhla Diana Delevová Redigoval Martin Pitro Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 352
Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9062. publikaci Sazba Vladimír Fára Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
Utajene vladkyne.indd 352
4.5.2017 9:51:36