0038042 by Knižní klub

Předmluva Co by to bylo za zahradu bez okrasných dřevin a květin? Základní konstrukci každé zahrady tvoří stromy, keře a popínavé rostliny; jen ony jí dávají strukturu, poskytují chladivý stín a ohraničují zahradu navenek. Zároveň tvoří pevný rámec a pozadí pro kvetoucí i výplňové zahradní květiny, jako jsou cibuloviny, letničky, trvalky nebo trávy. Jsou-li obě tyto základní skupiny rostlin správně zvoleny, znalecky zkombinovány a použity podle nároků jednotlivých druhů, stane se teprve z nahodilé směsice rostlin opravdová zahrada. V této knize vám předkládáme obsáhlý a přehledný, srozumitelný a prakticky použitelný přehled o stromech, keřích, cibulnatých rostlinách, letničkách, trvalkách, trávách a kapradinách. Protože v prodeji je stále více druhů a kultivarů zahradních rostlin, stává se jejich množství již nepřehledným nejen pro amatérské zahradníky, ale i pro odborníky. Proto jsme pro vás připravili, na základě dlouholetých zkušeností, výběr rostlin. V oblasti okrasných dřevin se výběr zaměřuje zaprvé na dřeviny, které jsou výškou a šířkou korun vhodné

Zahrada_006_013.indd 6

pro obvyklé rozměry našich domovních zahrad a zároveň mají svou růstovou formou, olistěním, květy nebo plody vysokou okrasnou hodnotu. Zadruhé jsme brali ohled na jejich odolnost v našich klimatických podmínkách, na to, aby se snadno pěstovaly a byly také běžně dostupné v zahradnických školkách a prodejnách. Také bohatý sortiment trvalek, cibulnatých a hlíznatých rostlin, stejně jako široké spektrum letniček, se díky píli šlechtitelů s každou další sezonou zvětšuje. Pro laika je už stěží možné udržet si v něm přehled. Při výběru zahradních květin bylo naším hlavním kritériem, aby vybrané druhy a kultivary (odrůdy) měly v zahradě rozmanité využití a aby se daly snadno koupit v obchodech, namísto toho, že byste je po únavné honbě získali až na květinové burze pro sběratele vzácných rostlin. Přesto jsme do sortimentu zahrnuli i některé zvláštní rostliny. Opakovaně totiž nastávají situace, kdy se zahrádkář zblázní do vzácností a běžně dostupné rostliny už jeho nároky neuspokojí. V této knize nakonec chceme přimět čtenáře i k tomu, aby

tu a tam opustil vyšlapané stezky a odvážil se nových botanických dobrodružství. Většinu druhů a kultivarů trvalek, cibulnatých a hlíznatých rostlin a letniček lze dostat v dobře vybavených zahrádkářských prodejních střediskách, v zahradnictvích a květinářstvích. Pro zvláštní přání existuje dnes internet, ale někdy vám i „zahradník za rohem“ poradí, kde seženete nějakou zvláštní květinu, popřípadě její semena. Jak květiny, tak i dřeviny řadíme vždy abecedně podle vědeckých jmen, česká jména jsou uvedena za nimi. Znáte-li jen české jméno, najdete odpovídající vědecké jméno snadno v rejstříku na konci knihy. Přejeme všem zahrádkářům i profesionálním zahradníkům spoustu radosti a nadšení, mnoho úspěchů, ale i trpělivosti při péči o stromy, keře i květiny. Kéž by vás naše kniha Zahradní rostliny provázela na vaší zahradnické cestě také jako fundovaný rádce, kompetentní příručka a inspirující četba.

Andreas Bärtels, Frank M. von Berger, Andreas Barlage

03/10/16 13:17

Zahrada_006_013.indd 7

03/10/16 13:17

Zahrada_006_013.indd 8

03/10/16 13:17

Cibulnaté rostliny, letničky, trvalky a trávy

Zahrada_006_013.indd 9

03/10/16 13:17

Předmluva

Zakládáme květinovou zahradu Kdo má rád zahrádky plné květin a nenáročné na péči, je určitě celý blažený, když může vynalézat nevšední kombinace trvalek, trav, kapradin, cibulnatých a hlíznatých rostlin i skoro nevyčerpatelného bohatství letniček. Při takovém kombinování do atraktivních celků se přirozeně můžete nechat vést jen svým osobním vkusem – anebo také vlastní intuicí, máte-li v ni důvěru. Vůbec vám však neuškodí, když si občas připomenete zásady zakládání a úpravy zahrad. Pomůže vám to dosáhnout esteticky uspokojivého výsledku. Zásady zakládání zahrad jsou ostatně univerzální a dají se snadno interpretovat vždy nově podle situace. Výběr krásných a nenáročných rostlin je tak velký, že se s nimi nikdy nebudete nudit.

Zahrada_006_013.indd 11

03/10/16 13:17

Zakládáme

Cibulnaté a hlíznaté rostliny v květinové zahradě Když se řekne cibulnaté rostliny, vybaví se člověku většinou pestré, vesele zbarvené jarní květiny. Další překrásné cibuloviny a hlíznaté květiny však kvetou celou sezonu, od časného jara až hluboko do podzimu. Spousta nejrůznějších druhů a prakticky nevyčerpatelný výběr kultivarů vám nabízí pro zahradu široké spektrum překrásných květin. Velmi časně kvetoucí druhy, jako jsou sněženky, šafrány, ladoňky a rané narcisy, zahajují ples květin již tehdy, když ostatní květiny ještě spí. O něco později začínají na záhonech kvést tulipány a je to opravdový ohňostroj barev. V létě pokračují v barevné nádheře lilie, mečíky a montbrécie a na podzim, než se období kvetení nachýlí ke konci, rozkvetou ještě habešské mečíky, ocúny a podzimní bramboříky.

Pestré kombinace Pokud jde o vzrůst, tvar a barvu květů, jsou cibulnaté a hlíznaté květiny velmi rozmanité. Právě tím se výborně hodí k četným kombinacím s jinými zahradními rostlinami. Na jarních záhonech můžete dosáhnout nádherných barevných efektů s narcisy, tulipány a hyacinty tak, že je zkombinujete s časně kvetoucími trvalkami a jednoletkami, třeba s violkou rohatou, pomněnkami, chejrem a pestrým pryšcem, s pupkovcem, pomněnkovcem a polštářovitými rostlinami, jako jsou tařičky nebo štěničníky. Když cibuloviny odkvetou a zatáhnou, udělají místo pro letní osázení pestrými letničkami. Na podzim, když se s námi již letničky loučí, vysaďte

cibuloviny znova, aby rozkvetly příštího jara.

Cibuloviny v trvalkovém záhoně Do záhonů trvalek můžete pomocí cibulnatých a hlíznatých květin vnést raﬁnované kontrasty. Řebčíky (Fritillaria), tulipány a rané druhy česneků (Allium) jsou dominantami záhonů a přemosťují zároveň období, než rozkvetou další trvalky. V létě kvetoucí cibulnaté a hlíznaté rostliny, třeba mečíky, lilie a montbrécie, jsou trvalkám zcela rovnocennými partnery. V těchto kombinacích použijte nejkrásnější exempláře, ale úsporně, spíše v malých trsech než ve velkých skupinách, zcela podle zásady „méně bývá více“. To má i tu výhodu, že v záhoně nevzniknou mezery, až cibuloviny odkvetou. Vysoké druhy a kultivary lilií – nesporné hvězdy mezi cibulnatými rostlinami – působí nejlépe s vysokými kultivary straček (Delphinium) nebo se současně kvetoucími keřovými nebo pnoucími růžemi (doporučují se opakovaně kvetoucí kultivary).

Blízkost a odstup Většina cibulnatých a hlíznatých rostlin se může vysazovat ve větších skupinách. Nemají rády, když jim v době květu příliš konkurují jiné, stejně vysoké rostliny. Ale když cibulovina na počátku léta zatahuje, může zakrýt její vadnoucí listy později rašící trvalka. V květinovém záhonu tvoří cibuloviny působivé kontrasty.

Zahrada_006_013.indd 12

03/10/16 13:17

Cibulnaté a hlíznaté rostliny v květinové zahradě

Cibuloviny na skalce Pro drobné botanické poklady, jako jsou bramboříky, modřence, kandíky nebo ocúny, je skalka ideálním jevištěm. Zde se plně uplatní jejich krása a můžete tu také optimálně naplnit jejich požadavky. Vysaďte je v malých skupinách mezi ostatní skalkové rostliny. Tak budou působit přirozeně, a až rostliny zatáhnou a přejdou do klidové fáze, nevzniknou velké mezery.

Divoké krasavice Mnohé drobné cibulnaté rostliny mají tu vlastnost, že se na vhodných stanovištích bohatě rozmnožují semeny nebo dceřinými cibulkami. Toto samovolné množení je tím úspěšnější, čím bližší jsou kultivary původnímu druhu. Zvláště spolehlivě se množí třeba ladoňky, sněženky, talovín, hyacintovec a šafrány. Tuto okolnost můžete výtvarně využít – a prostě těm malým krasavicím v šíření nebránit. Časem tak vzniknou pěkné obruby nebo koberce pod skupinami stromů, na okrajích záhonů, v popředí rabat a někdy dokonce v trávníku. Když vám cibuloviny zplaní v trávníku, pamatujte na to, že takový trávník můžete sekat až tehdy, když už listy cibulovin zvadly. Jinak se jejich porosty budou očividně zmenšovat nebo úplně vymizí.

Cibuloviny v nádobách Mnohé cibulnaté a hlíznaté rostliny se výborně hodí pro pěstování v květináčích,

Zahrada_006_013.indd 13

Narcisy (Narcissus ‘Minnow’) jsou zvláště působivé, jsou-li vysazeny plošně.

miskách i velkých nádobách. Při tom jim můžete poskytnout přesně ty podmínky, jaké pro zdárný vývoj potřebují, třeba liliím citlivým k vápníku lehce kyselý substrát ze zeminy pro rododendrony. Kromě toho se mnoho cibulnatých rostlin v květináčích může nechat narašit již na konci zimy, aby se uspíšilo jejich kvetení. Nádoby s takto přirychlenými narcisy, tulipány nebo hyacinty můžete přemístit do zahrady, na balkon nebo terasu, jakmile to jen venkovní teploty dovolí. A ještě další důvod mluví pro pěstování cibulnatých a hlíznatých rostlin v nádobách: Květináče i velké nádoby jsou přenosné a můžete je použít k vyplnění mezer všude tam, kde bezprostředně potřebujete dodat trochu barvy a bujných květů – třeba když si v květinovém záhoně jedna rostlina dá zrovna pauzu v kvetení nebo padne za oběť plžům. V období, kdy cibuloviny

ukončily kvetení a dosud nezatáhly listy, bývají často málo atraktivní. Exempláře v nádobách však můžete „zaparkovat“ v odlehlém koutě zahrady, dokud listy úplně nezatáhnou. Při pěstování cibulnatých a hlíznatých rostlin v nádobách je důležité, aby všechny nádoby měly dostatečně velké otvory pro odtok přebytečné vody a aby substrát byl dobře propustný.

Přirozeně působící skupiny Malé cibuloviny, jako šafrány, sněženky nebo plané narcisy, vypadají v trávníku půvabně romanticky a přirozeně. Existuje jednoduchý trik, aby jejich rozmístění nepůsobilo násilně: Přibližně z výšky kolen rozhoďte hrst cibulek a tam, kde dopadnou na zem, je zasaďte. Tak vznikne dojem náhodného, přirozeného uspořádání.

03/10/16 13:17

Zakládáme květinovou zahradu

Kreativní použití letniček Pojem letničky není botanický, ale vztahuje se na to, že určité záhonové a balkonové rostliny se používají v letní polovině roku. Zahrnuje rostliny jednoleté, dvouleté a rostliny, které sice ve své domovině rostou jako víceleté, u nás však nepřežijí mrazivou zimu, a proto se většinou pěstují jako jednoleté. Letničky zpravidla nedřevnatí a netvoří přezimovací orgány, jakými jsou cibule, hlízy nebo oddenky. Používají se na záhonech a jako balkonové rostliny a vyznačují se výjimečnou bohatostí kvetení, které trvá podle druhu od května nebo června až do prvních mrazů. Některé druhy jsou vhodné i pro přezimování, musí však probíhat v bezmrazé místnosti. Patří k nim některé hlíznaté rostliny; třeba jiřinky, západoindická dosna a hlíznaté begonie, jejichž hlízy, které nesnášejí mráz, se na podzim vyjmou ze země a uskladní se až do příštího jara.

Letničky se dají krásně rozvolnit trávami.

Zahrada_014_025.indd 14

Pestrá rozmanitost Mnozí lidé mají barevnou nádheru letniček rádi a nemohou se jí nabažit. Jiným připadají příliš pestré a připomínají jim okázalé záhony v městských parcích nebo velké nádoby a květinové truhlíky v pěších zónách měst. Ale výběr druhů je tak velký, že i skeptikové mohou mezi letničkami nalézt zástupce, kteří vyhovují jejich nárokům. Koneckonců nejsou letničky jen křiklavě barevné, ale existují i krásné kultivary v pastelových barvách, a dokonce i druhy, které si zachovaly šarmantní charakter planých rostlin, jako třeba černucha damašská (Nigella damascena), měsíčnice roční (Lunaria annua) nebo turan Karvinského (Erigeron karvinskianus). Tyto decentní krásky obohatí i velmi složitě vymyšlené kompozice. Rozmanitost růstových forem a tvarů květů, barev květů

Dvouletky Jako dvouleté rostliny označujeme druhy, které pro svůj vývoj potřebují dvě vegetační periody. Rozkvétají až po přezimování. Typičtí zástupci jsou chejr (Erysimum cheirii) a hvozdík bradatý (Dianthus barbatus). Dnes však existují i některé kultivary dvouletek, které při dostatečně raném výsevu rozkvetou již v prvním roce.

i listů letniček, jakož i jejich neúnavné kvetení vám nabízí skutečně spoustu možností, takže můžete vytvářet i fantastické záhony a čerpat při tom z hojnosti.

Letničky pro záhony a rabata Pomocí letniček můžete na záhonech a rabatech „utkat“ pestré koberce květů a pohrávat si přitom s barvami a tvary. Letničky se tradičně sesazují do velkých hustých skupin, často i do záhonů geometrických tvarů. Ale jde to i jinak: Letničky se výborně hodí k tomu, aby doplnily základní strukturu zahrady, kterou tvoří dřeviny a trvalky, a aby zahradu obohatily o proměnlivé a střídavé sezonní barevné prvky. A proto si doplňte zahradu o letničky a zkombinujte přitom různé růstové formy, barvy květů a texturu. S letničkami je možné prakticky všechno – vytvoříte ostré barevné kontrasty i harmonii barev, pohrajete si s rozličnými tvary květů

03/10/16 13:19

Kreativní použití letniček

a různými výškami rostlin, nápaditě je zkombinujete s trvalkami, cibulovinami a ozdobnými trávami nebo kapradinami. Sice při tom platí stejná pravidla jako při pěstování trvalek (viz od s. 16), ale v praxi se fantazii meze nekladou.

Letničky jako výplň mezer Kdo z nás by to neznal: Nově vysazené trvalky v prvním roce neudělají žádnou velkou okrasu, zprvu se nezapojí a mezi rostlinami zejí velké mezery. Než byste vysazovali mnoho drahých sazenic trvalek, které by v příštím roce byly příliš husté a musely se probírat, vysaďte jich raději méně a zaplňte tyto dočasné mezery letničkami. Ale i v dobře zapojeném trvalkovém záhonu nebo ve smíšeném rabatu vznikají vždy znovu výpadky nebo sezonní mezery, třeba když mák východní (Papaver orientale) po odkvětu zatáhne listy a v záhonu vznikne velké holé místo. Také cibuloviny, které na jaře tak nádherně kvetou, třeba tulipány, hyacinty nebo řebčíky, zanechávají na začátku léta na záhoně větší mezery. Letničky jsou zázračnou zbraní každého

Vytvořte vertikální strukturu Když vám připadá, že záhony a rabata působí nějak ploše, jako by je někdo převálcoval, můžete mezi nižší rostliny vsadit jednotlivé letničky vyššího vzrůstu, jako je luštěnice trnitá (Cleome hassleriana), dosna indická (Canna indica – hybridy) nebo skočec (Ricinus communis).

Zahrada_014_025.indd 15

Hlíznaté begonie (Begonia × tuberhybrida) jsou velmi vhodné pro použití do velkých nádob.

zahrádkáře, neboť je může použít bez problémů všude tam, kde přechodně vznikla volná místa nebo kde se mu zdá, že záhonu trochu chybějí barvy. Letničky až do podzimu vnesou svým bohatým kvetením na takový záhon barvy, aniž by dlouhodobě porušily jeho základní kompozici. Zvláště pěkně vypadají například krásenky (Cosmos), které se s oblibou vysazují do růžových záhonů. Tyto jemné jednoleté rostliny kvetou neúnavně od poloviny nebo konce června až do mrazu, i tehdy, když růže už dávno odkvetly.

Letničky pro květináče, misky a nádoby Nepřetržité kvetení letniček od časného léta až do podzimu z nich činí ideální kandidáty pro osázení balkonových truhlíků, květináčů, misek a nádob. V dostatečně velkých truhlících a nádobách můžete sesadit dohromady několik druhů tak, aby se

jednotlivé rostliny doplňovaly a stupňovaly navzájem svůj účinek. Květináče s jedinou rostlinou mají zase tu výhodu, že jsou přenosné a můžete je vždy nově aranžovat. Pro všechny nádoby s rostlinami však platí jedna zásada: Musí být dostatečně velké a stabilní a musí mít otvor pro odtok přebytečné zálivkové vody. Používejte vždy vysoce hodnotný substrát a pokud možno již při vysazení přidejte dlouhodobě působící hnojivo, protože letničky mají vysokou spotřebu živin! Myslete vždy na to, že letničky v květináčích, miskách, truhlících a nádobách jsou odkázány na pečující ruku zahradníka ještě víc než letničky vysazené na záhony. Musí se pravidelně zalévat, hnojit a čistit. Potom vydrží kvést celé léto.

Tip Zakládáte-li novou zahradu a chcete, aby vám hned v prvním roce bujně kvetla, jsou letničky nejlepší volbou.

03/10/16 13:19

Zakládáme květinovou zahradu

Není trvalka jako trvalka Protože životní rytmus, struktura a délka života trvalek mají zásadní vliv na jejich umístění v záhoně a na péči o ně, vyplatí se vám trochu se s trvalkami seznámit, dříve než se pustíte do zakládání zahrady. To, co můžete v zahradnickém středisku koupit jako trvalky, nejsou vždy trvalky v botanickém slova smyslu; často jsou mezi nimi i polokeře, byla by však škoda je v trvalkové zahradě postrádat.

Co jsou to vlastně trvalky? Mnoho zahrádkářů považuje trvalky za rostliny, které přečkají více než jedno vegetační období. Ale botanikové naštěstí pojem „trvalka“ deﬁnovali trošku přesněji: Mezi trvalky patří všechny rostliny, které rostou více let

a přečkávají suchá a/nebo mrazivá období bez vytrvalých nadzemních stonků. Většina našich trvalek například ztrácí na zimu všechny listy a mrazy přetrvá v podzemních orgánech. Existují však trvalky, které si listy i v zimě ponechávají a dokonce kvetou – takovými umělci jsou třeba čemeřice (Helleborus). Ale ani jejich listy nevydrží stále a i čemeřice se obnovují z kořenů; ovšem až v průběhu jara. Existují některé rostliny, které lze najít v sortimentu trvalek, ale přesně vzato mezi trvalky nepatří. Např. populární levandule (Lavandula) není trvalka, ale polokeř. Raší na jaře z výhonů, které přezimovaly nad zemí, ale po tuhých mrazech může do jisté míry obrážet i z báze. Jak levandule, tak

i další polokeře, jako štěničník (Iberis), rozmarýn (Rosmarinus), tymián (Thymus) nebo devaterník (Helianthemum), se běžně používají v trvalkových záhonech.

Dlouhověké – krátkověké V tom jsou mezi trvalkami velké rozdíly. Některé z nich vytrvají po desetiletí na stejném místě a jsou stále krásnější. Například pivoňka (Paeonia) může krášlit záhon po celé generace, aniž by na ní bylo znát oslabení. Také třemdava (Dictamnus), udatna (Aruncus) nebo funkie (Hosta) jsou podobní vytrvalci. Většinou však potřebují po výsadbě několik let, než ukážou první květy a než se rozvinou do plné krásy.

Typickým představitelem trvalky je dlouhověká pivoňka (Paeonia peregrina ‘Otto Froebel’).

Zahrada_014_025.indd 16

03/10/16 13:19

Není trvalka jako trvalka

Naproti tomu existují trvalky, které bohatě kvetou již v prvním roce, nemají však dlouhého trvání. Například četné hvozdíky, třeba hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), orlíček (Aquilegia), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) nebo violka rohatá (Viola cornuta), rychle rozkvetou a na příznivých stanovištích se pak dokonce samy vysévají. Tak se tvrdošíjně udržují v zahradě dlouhou dobu. Ještě úporněji se udržuje potomstvo tzv. dvouletek. Ty rostou první rok po vyklíčení nejdříve vegetativně, tedy bez tvorby květů, vykvétají až v druhém roce a kvetou většinou od jara po celé léto až do prvních mrazů. Protože však některé druhy mohou přežít déle než jeden rok, např. hvozdík bradatý (Dianthus barbatus), topolovka (Althaea rosea), některé pupalky (Oenothera) nebo mák islandský (Papaver nudicaule) a divizny (Verbascum), bývají tyto rostliny často řazeny mezi trvalky. Většinou však jejich vitalita s věkem velmi klesá a je v zásadě lepší vysít je každý rok znovu.

Možnosti a hranice výtvarného řešení záhonu Při plánování a výsadbě trvalkového záhonu je velmi důležité brát zřetel na to, kolika let se rostliny dožívají. Dlouhověké rostliny tvoří takříkajíc osu výtvarné sestavy. Místo se pro ně musí zvolit velmi přesně, protože přesazení by narušilo jejich vývoj (a krásu!) na jeden až dva roky. Vzhledem k tomu, že se vysazují většinou jako mladé rostliny, je třeba dbát i na to, aby je nepotlačily

Zahrada_014_025.indd 17

sousední rostliny, pokud by rostly příliš bujně. V žádném případě nesázejte trvalky příliš blízko k mladým pivoňkám, protože dříve či později by si s nimi navzájem konkurovaly. Ideální výplní mezer jsou letničky, které se dají zvláště snadno vypěstovat a na podzim tak jako tak odumírají: lichořeřišnice (Tropaeolum), měsíček (Calendula), tařicovka (Lobularia) nebo vysoké druhy krásenky (Cosmos). Když jste již našli pro dlouhověkou rostlinu správnou pozici a zvolili způsob výsadby, což bude většinou solitérní rostlina nebo malá skupina, uvažujte také o tom, aby zvolená rostlina nebyla zvláště citlivá k přesazování, pokud by to bylo později nutné. I odolnější rostliny sice vysaďte s rozmyslem, protože ani pro ně není přesazování ideální – ale obecně není přesazování u trvalek velký problém. Krátkověké trvalky vysazujte až na závěr. Můžete je nechat trochu „putovat“ kolem dlouho žijících veteránů. Když se vám někdy později nebude záhon líbit – ať již půjde o barvy, nebo celkový vzhled – žádný problém! V tom případě odstraníte jen to, co vám esteticky vadí. Časem se pak záhon vyvine do podoby, která s pomocí některých záměrných zásahů zůstane harmonická a vyvážená. Někteří svérázní opovážlivci navrhují často nezvyklou barevnou i tvarovou koncepci záhonu. A nakonec to může být i zábavné, když hodíte všechny poučky za hlavu a takovou odvážnou koncepci připustíte. Člověk by neměl čekat, že při utváření trvalkového záhonu bude hned všechno vypadat tak, jak si představoval. Jste-li

Pro přesazování jsou problematické všechny rostliny s kůlovým kořenem. K nim patří i mák východní (Papaver orientale ‘Black and White’).

v trvalkách nováček, budete často posouvat různé rostliny sem a tam tak dlouho, až bude výsledek (ve vašich očích) perfektní. Nejsou to nakonec jen květy a výška rostlin, co utváří vzhled záhonu. Některé vlastnosti, třeba doba, kdy raší nebo kdy se vyvíjejí poupata, jak vypadají po odkvětu a v zimě, nebo také přesné období květu, to vše se musí občas dokonce zjišťovat přímo na živém objektu. Totéž platí pro skutečné barvy květů. Zvláště u růžových, červených a ﬁalových tónů vám rostliny těžko vykvetou tak, jak to uvádí dodavatel. Měli byste si udělat o barvě vlastní představu – a to nejlépe v kontrastu s okolními rostlinami, které jste si předem naplánovali.

03/10/16 13:19

Zakládáme květinovou zahradu

Rostliny mají formát Většina lidí, kteří řeší výtvarný návrh zahrady, začíná své úvahy u tvaru. Přeneseno na rostliny, ocitá se v zorném poli nejprve jejich velikost. Styl záhonu určují největší rostliny; říká se jim dominantní trvalky a vysazují se jako první. Čím je rostlina vzpřímenější a podlouhlejší, tím působí dynamičtěji. Přitom se většinou doplňuje tvar květenství s uspořádáním výhonů. Klasickým příkladem je stračka (Delphinium) – u ní všechno jako by usilovně směřovalo vzhůru k nebi. Kontrastním tvarem jsou vysoké rostliny s velkými květy nebo květenstvími.

Např. pivoňky (Paeonia) nebo plamenky (Phlox paniculata) působí úplně jinak. Tvoří spíše klenbu a vypadají mnohem klidněji. Ve jmenovaných případech odpovídá habitus rostlin tvaru jejich květů, a bývá proto jednoznačné, na které místo je vysadíte. Ostatně, čím je vzrůst rostlin masivnější a markantnější, tím méně se jich používá. Příkrý protiklad vůči těmto rostlinám „silného charakteru“ tvoří vždy nižší rostliny polštářovitého nebo kobercovitého vzrůstu. Vysazují se vždy do skupin a ve větším množství. Tvoří spojovací

články, které se rozrůstají do plochy, a při tvorbě zahrad tak hrají stejně důležitou roli jako okázalé a nápadné rostliny. Vzájemná souhra obou těchto typů ještě stupňuje jejich krásu. Samotné dominantní trvalky by si navzájem nemilosrdně konkurovaly; samotné polštářovité rostliny by zase vypadaly nudně. Všechno je o souhře! Zadívejte se na rostliny pozorně. Silná, vzhůru směřující silueta např. lupiny (Lupinus) působí úplně jinak než něžný vzhled šateru (Gypsophila) nebo načechrané péřovité květenství čechravy

Když vysadíte k sobě rostliny stejného tvaru, je třeba záhon ještě nějak oživit; tady ho oživuje svými barvami lupina (Lupinus polyphyllus).

Zahrada_014_025.indd 18

03/10/16 13:19

Rostliny mají formát

Přirozeně je důležité výškové odstupňování trvalek. Vyhněte se však tzv. „skluzavkám“ (spojitému snižování) a vedle nízkých kobercovitých trvalek vysaďte raději do popředí jemné trávy nebo polovysoké kvetoucí trvalky.

Pravidelné uspořádání trvalek působí většinou vyumělkovaně. Lepší je měnit rozestupy mezi stejnými nebo podobnými trvalkami; je to příjemnější a působivější.

(Astilbe). Poslední dvě rostliny působí v zásadě uvolňujícím a rozptylujícím dojmem. Můžete s nimi na záhonech neuvěřitelně snadno nacvičovat, jak se dají hustě vypadající záhony rozvolnit. Jak rostliny vypadají – a jak je podle toho můžete nejlépe použít – nespočívá

Zahrada_014_025.indd 19

jen ve tvaru květů, ale třeba i ve směru, kterým jsou orientovány při rozkvětu, nebo v uspořádání jejich květních lístků či květů v úboru. Zde lze nalézt závažné rozdíly např. u velmi rozšířených hvězdnicovitých rostlin, k nimž patří třeba kopretina (Leucanthemum).

Její bílé jazykovité květy jsou rozloženy po obvodu úboru víceméně vodorovně, zatímco např. u třapatky (Rudbeckia) jsou žluté jazykovité květy převislé jako u badmintonového míčku. Je-li střed květu plný, působí celek okázale a pohodově. Naproti tomu miskovité květy mohou směřovat přímo nahoru, jako u pivoňky (Paeonia), nebo také do stran; dobrým příkladem je topolovka (Alcaea). Existují také květy víceméně zvonkovité, ty mohou odstávat do stran, jako třeba u náprstníku (Digitalis), nebo být převislé jako u konvalinky (Convallaria). Již těchto několik typů rostlin dává tušit, jak rozmanitě mohou být květy utvářeny – a jak nevyčerpatelné jsou naše možnosti kombinací.

03/10/16 13:19

Zakládáme květinovou zahradu

Hrátky s barvami Existuje mnoho teorií o barvách a významní vědci, například Newton či Goethe, se tímto tématem podrobně zabývali. Vhodným výchozím bodem k barevnému provedení záhonu je stále ještě starý dobrý kruh barev podle Johannese Ittena, o kterém jste se učili ve škole při výtvarné výchově. Itten rozlišuje šest nejdůležitějších barev a dělí je do dvou řádů. Barvy prvního řádu – známé také jako základní barvy – jsou žlutá, červená a modrá. V kruhu barev jsou uspořádány jako hvězda v logu automobilů značky Mercedes. Vždy dvě vedle sebe ležící základní barvy se spolu mísí a vznikají tři barvy druhého řádu: oranžová ze žluté a čer-

vené; zelená ze žluté a modré a ﬁalová z červené a modré. V barevném kruhu jsou umístěny mezi barvami, z nichž vznikly. Tak vzniká šestiúhelník, v němž vždycky proti sobě stojí dvě barvy – jedna barva prvního řádu má vždy protějšek v jedné barvě druhého řádu. Základní dvojice barev, které je vhodné používat i při plánování květinového záhonu, jsou tyto: žlutá – ﬁalová, červená – zelená a modrá – oranžová. Nazýváme je komplementárními (vzájemně se doplňujícími) barvami.

Silné kontrasty Komplementární barvy tvoří nejsilnější barevné kontrasty;

mluvíme tak o komplementárním kontrastu. V zahradě je všudypřítomná zeleň skoro vždycky až třetí barvou v pořadí. Jinak je tomu přirozeně u kontrastu červené a zelené; kdo chce mít barevné ztvárnění absolutně důsledné, má proto jedinou šanci použít tento pár barev. Jenže právě obě tyto barvy se dají výborně obměňovat, neexistují přece jen červené květy a zelené listy. Třeba dlužicha (Heuchera micrantha ‘Palace Purple’) nebo kultivary zběhovce (Ajuga), ploštičníku (Cimicifuga), dračíku (Penstemon) a jiných druhů mají červené nebo hnědočervené listy. Zelené květy mají různé druhy a kultivary kontryhele (Alchemilla) a pryšce (Euphorbia), čemeřice (Helleborus) nebo třapatkovky nachové (Echinacea). Tady můžete postupovat i trochu méně důsledně a použít například mezi trvalkami také jiřinky, i když vlastně trvalkami nejsou, zvláště jejich červenolistý, křiklavě červeně kvetoucí kultivar ‘Bishop of Llandaff’, nebo také krátkověký červenolistý a zeleně kvetoucí fenykl; vysadíte-li k tomu ještě červené denivky (Hemerocallis ‘Hexenritt’) a montbrécii (Crocosmia ‘Lucifer’), vznikne klasický tým snů, který je ve vrcholném létě absolutně nepřehlédnutelný.

Mnoho a málo

Barevný kruh podle Johannese Ittena je velmi známá a snadno použitelná pomůcka pro zacházení s barvami. Snadno z něj poznáme, které základní komplementární páry barev leží proti sobě a kontrastují spolu.

Zahrada_014_025.indd 20

Použijete-li pro doplňkové kontrasty v zahradě jen čisté zářivé barvy, působí to křiklavě, i když je to třeba jen na zahradní dekoraci. Kdo má rád silný barevný účinek, měl by si

03/10/16 13:19

Hrátky s barvami

dávat pozor, aby se dominanty vzájemně nepřebíjely, protože by pak výsledek mohl vypadat jako na reklamě v Las Vegas. Jednoduchý recept je použít jednu z obou barev jen na malém podílu plochy. Jedna barva by měla zaujímat nanejvýš pětinu celkové plochy, čtyři pětiny by měly být ponechány druhé barvě. Vložením plošky jedné barvy do velké plochy druhé barvy dosáhnete báječného efektu; stačí úplně i desetinový podíl. Ve všech takových případech budou barvy navzájem svůj účinek posilovat, nikoliv přebíjet. Toto pravidlo můžete však rafinovaně pozměnit tak, že jeden z obou podílů barev zeslabíte zesvětlením. Dobře se to dá vysvětlit na příkladu žluté a fialové: zatímco jednu barvu, třeba fialovou, jste použili v sytém tónu, přidejte k ní místo syté, jako slunce zářící žluti jemně třpytivou petrklíčovou žluť. Obě barvy pak rozehrají svou plnou krásu. Výsledek můžete ještě podpořit tím, že barvy použijete na různě velkých plochách; zde by úplně stačily asi dvě pětiny ke třem pětinám.

Princip impresionismu Účinek barev nespočívá jen v absolutní velikosti jejich podílu. Přinejmenším stejně důležité je rozložení barev. Jedním extrémem, o kterém jsme se již zmínili, je použití barev na velkých plochách. Ale výborně se dá pracovat také s malými, až i nejmenšími barevnými prvky. Krásný příklad z oblasti umění nacházíme ve francouzském impresionismu a pointilismu. Obrazy, které jsou pro ně typické, jsou

Zahrada_014_025.indd 21

tvořeny nepatrnými tečkami, které se skládají ve větší celky, a to tak, že konkrétní tvary lze rozeznat až při pozorování z určité vzdálenosti. V zahradě většinou neplánujeme vysadit nějaké motivy a vůbec již ne rozptýlené barevné tečky, přesto může být chvějivé kouzlo impresionistického umění i tam velmi atraktivní. Záhony a zahradní doplňky, jako jsou místa k posezení nebo besídky, působí přímo neskutečně a vypadají jako začarovaná místa z pohádky, když je provedete v jemně rozptýlených barevných skvrnkách. Překvapivé je, že tento jemný efekt se neztrácí ani tehdy, použijete-li pestré barvy, které by se k sobě vůbec nehodily, kdyby byly použity ve větších a kompaktních prvcích. Například žlutá, červená, oranžová, purpurová a lila – jemné body z těchto barev, např. z devaterníku (Helianthemum), žluťuchy (Thalictrum), šateru (Gypsophila), škornice (Epimedium) nebo lnice (Linaria), vytvoří dohromady okouzlující náladu. Přirozeně si můžete i zde pohrávat s příbuznými barvami nebo podpořit romantický účinek odpovídajícími klasickými barvami, jako je růžová, modrá a bílá. Nemusí to však být bezpodmínečně drobné květy! Můžete použít i větší květy, vytvořit z nich kresbu z teček nebo proužků a ležérně tak odůvodnit případné „nemožné“ kombinace barev. Přirozeně hrají v této souvislosti velmi důležitou roli i listy. Jsou-li na nich vzory z teček nebo proužků, různé panašování, síťový vzor nebo odsazené okraje, přispívá to účinně k rozvolnění barev. Komu však připadá rozptylování barev příliš jednotvárné, může si snadno pomoci. Velko-

květé trvalky vtroušené tu a tam do záhonu nebo trvalky s kompaktním květenstvím, třeba pivoňky (Paeonia), denivky (Hemerocallis) nebo plamenka (Phlox paniculata), upoutají pohled a např. před květinovou kulisou s roztroušenými barvami tu nebo onu barvu zdůrazní.

Jemný pastel Kdo má rád jemnou harmonii, zůstane u pastelových tónů. V malířství hovoříme o pastelových barvách tehdy, když se do sytého barevného odstínu přimísí hodně běloby – u akvarelových barev je to vysoký podíl vody. Barvy jsou pak bledé, jemné a mnohem lépe se spolu snášejí v kombinacích, než v sytém stavu. Příklad: Sytá zářivá oranžová může sousední barvy přebít, zatímco zesvětlená meruňková barva je obecně zcela nekomplikovaný partner pro jakoukoliv kombinaci. I barvy, které jsou považovány za špatně snášenlivé („perou se“), jsou absolutně schopné tvořit kombinace. Vysvětlíme to na příkladu mnoha odstínů červené a příbuzných barev. Zatímco ﬁalová, purpurová, signální červeň a oranžová použity bezprostředně vedle sebe by na sebe velmi příkře narážely, spojí se od nich odvozené pastelové barvy jemně ﬁalová, růžová, lososová a meruňková do obdivuhodné harmonie, kterou ještě působivě zdůrazní zelené listy. Připomínáme: Zelená je doplňkově kontrastní k červené, která se objevuje ve více nebo méně silných stopách v barvách květů. Je tedy teoreticky i prakticky velmi jednoduché vytvořit harmonické záhony z celé škály růžových odstínů.

03/10/16 13:19

Zakládáme květinovou zahradu

Černobílá malba? Aby celek nedopadl příliš nasládle, vyzkoušejte další trik: kontrast tmavé a světlé. To je takříkajíc klasik mezi kontrasty a známe ho nejlépe z černobílé fotograﬁe. V záhonu růžových odstínů, o němž jsme mluvili výše, se nachází jako výrazné body několik tmavočervených květů nebo tmavých listů. Na opačné straně osy světlá–tmavá je přirozeně bílá, která je také velmi vítaná jako zvýraznění. Aby zůstalo zachováno hravé barevné působení, doporučuje se použít malé až středně velké bílé květy. Kompozici doplňují bíle panašované a stříbřitě lesklé listy.

Bílá jako prostředek k oddělení Bílá barva je při vytváření zahrady zvláště atraktivní a velmi dobře řeší problémy.

Jestliže se obtížné barevné situace nedají řešit jinak, oddělte konkurující si barvy bílými květy, které v dané době kvetou. Další efekt bílé je ten, že vedle ní všechny ostatní barvy září ještě silněji. Puristé oceňují také zahrady kvetoucí jen čistě bíle a existují velmi atraktivní pouze bílé výsadby – není divu, skoro od všech druhů rostlin existují přece vysloveně krásné bíle kvetoucí kultivary. Věc má ovšem háček: Když bílé květy odkvétají, jsou nehezké. Je to způsobeno tím, že bílou barvu netvoří barevné pigmenty (pigmenty zcela chybějí), nýbrž vzduch uzavřený v buňkách. Dopadající světlo působí, že květy a bílé části listů vypadají jako bílé. Při odkvětu se buněčné stěny rozpouštějí, vzduch a buněčná šťáva mizí a pletivo vypadá nahnědle. Nejsou-li přítomny jiné pigmenty, které by tento dojem zmírnily, je odkvétání

velmi viditelné. Bíle kvetoucí zahrady vyžadují proto zvláště pozornou péči.

Žlutá, prostě žlutá Komu připadají čistě bílé zahrady příliš náročné na péči, nebo snad také příliš jednotvárné, může použít jemné žluté tóny, které nacházíme v říši zahradních rostlin stejně často jako bílou. Tak zůstane zachován vzdušný charakter záhonu a výsledek: výsadba záhonu je trochu živější a vypadá jako dobře udržovaná. Se žlutými tóny si trochu pohrajte. Sytá žloutkově žlutá by se měla objevit jen ve velmi malém podílu. Škála odstínů od petrklíčově žluté až po krémovou je velmi široká a dá se výborně využít. Vedle různých odstínů listové zeleně, u nichž musí být bezpodmínečně použity i velmi tmavé zelené tóny, přicházejí v úvahu i žlutě

U této dvojice kopretin a řebříčků ‘Hella Glashoff’ působí kombinace jemně žluté a bílé vesele, a přesto ušlechtile.

Zahrada_014_025.indd 22

03/10/16 13:19

Hrátky s barvami

olistěné rostliny nebo rostliny se žlutě a bíle panašovanými listy. Takto použita působí žlutá barva vyloženě elegantně a noblesně – a zároveň vesele a vzletně.

Všechno hraje dohromady I když jsme dosud pojednávali o jednotlivých výtvarných prvcích zvlášť, je třeba vzít v úvahu, že vždy působí společně. Barvu vždy podporuje tvar, a naopak. Vzpřímené, nahoru vybíhající tvary působí ještě dynamičtěji ve středních až světlých odstínech modré nebo modroﬁalové. Zejména je to zřetelné u stračky (Delphinium); její chladný, trochu odtažitý vzhled je nejvýraznější, kvete-li ledově modrými květy. Ale i ohnivé barvy květů spolupůsobí s odpovídajícími tvary květů, především u denivek (Hemerocallis) nebo mnohokvětu (Kniphoﬁa). A tak si můžete pohrát s celou paletou květů“; ze vzdušně působící bílé u šateru (Gypsophila), slavnostně důstojné purpurové barvy pivoněk (Paeonia) nebo vesele žluté u rmenu barvířského (Anthemis) je možné tvořit kongeniální dvojice.

Je třeba respektovat povrchy Barevné působení nespoluurčuje jen tvar květu. Je třeba respek-

Zahrada_014_025.indd 23

tovat ještě další prvek: texturu, tj. povahu povrchu rostlinných částí. Většina květních lístků je tak hladká, že připomínají hedvábí nebo ušlechtilou orientální tkaninu a vyzařují také odpovídající ušlechtilou auru. Na opačném pólu jsou rostliny spíše drsného šarmu. Řebříček (Achillea), janeba (Heliopsis) nebo slunečnice (Helianthus) vypadají spíš rustikálně. Zvláště dramatické jsou v tomto ohledu nové kultivary červené třapatkovky (Echinacea), jejichž trubkovité květy uprostřed úboru jsou k sobě skloněny do drsné, ježaté kopule. Ta je obklopena zářivě zbarvenými, jakoby hedvábnými jazykovitými květy. Když opadají, zůstanou na rostlinách kopulovité středy úborů a jejich nepoddajný šarm je působivý i v zimě. Malé výjimky potvrzují pravidlo. Jako z vlny vypadají např. květenství agastache, která se mimochodem pěstuje v zahradách velmi vzácně. Zahradní scenerii rovněž obohatí ﬁligránská zelená až zelenobílá květenství trav, nemluvě již o tmavozelených vějířích kapradin, které někdy vypadají až ke špičce, jako by byly paličkované. Sortiment trvalek je neuvěřitelně bohatý a jejich rozmanitosti nemůžete při tvorbě zahrady ani plně využít. Věnujete-li pozornost jejich detailům a vzájemnému spolupůsobení, nemůžete v zahradě nic pokazit.

V květenství Agastache – kultivar ‘Blue Fortune’ – je vidět půvabná směs textur od drsné přes vlnatou až po hedvábitou.

03/10/16 13:19

Zakládáme květinovou zahradu

Krása proměn Trvalky mají vedle nenáročnosti, vytrvalosti a spolehlivosti ještě další přednost, na niž však obvykle dbáme jen málo: během roku se jejich podoba stále mění. Zatímco sezonní rostliny se vysazují skoro vždy na začátku období, kdy kvetou, a jsou takříkajíc stále v zenitu své krásy tak dlouho, dokud víceméně náhle neodumřou, probíhá u trvalek jejich kompletní životní cyklus před vašima očima. Zažijete přitom nejen jejich dobu květu, nýbrž uchvátí vás i začátek rašení, intenzivní a stále

silnější růst a po odkvětu přetrvávající listy, nebo také – což se málokdy připouští – plody. Je překvapující, jak silně se některé rostliny v průběhu roku mění. První výhonky nemusí být vždy jen malé a jemné, ale mohou působit velmi zvláštně a ozdobně. Všeobecně známé jsou tím spirálně zavinuté listy kapradin, ale fantastický pohled poskytují při rašení také kokoříky (Polygonatum), pivoňky (Paeonia), srdcovka (Dicentra spectabilis) nebo ploštičník (Cimicifuga).

Ve skupinách a na plochách působí rašící výhony méně nápadně. Konvalinky (Convallaria) nebo funkie (Hosta) tvoří na počátku roku úplně jinou strukturu než později, když se jim již rozvinuly listy. Jenže nejen tvarem, nýbrž i barvou se rašící listy občas půvabně liší od listů vzrostlých. Červené výhony, třeba u již zmíněných pivoněk, časem zezelenají; a také u jiných červenolistých rostlin jsou mladé výhony a listy často zbarveny intenzivněji červeně než dospělé. Podíl červeně se sice např. u vrbiny (Lysimachia ciliata ‘Firecracker’) nebo u pryšce (Euphorbia chamaecyparisias ‘Fen’s Ruby’) úplně neztratí, ale i tak jsou později o trochu zelenější než na začátku roku.

Poupata a květy

Stále oblíbenější je trojhrotka (Tricyrtis), která se pěstuje snadno a kvete od pozdního léta. Obzvláště půvabný je kultivar ‘Toyen’.

Zahrada_014_025.indd 24

Právě tak napínavé je pozorovat, jak se mění poupata v květy. Vzhled se silně mění zvláště u květenství, která jsou tvořena z mnoha různých prvků. U rostlin rostoucích zpočátku přímo vzhůru, např. u lilie, je později jejich dynamika zabrzděna vývojem květů, které odstávají do stran (Lilium regale), nebo dokonce visí dolů (Lilium leichtlinii). Podlouhlá květenství, třeba u lupiny (Lupinus), vypadají vysloveně dynamicky tehdy, když se jim otevřely nejspodnější květy, zatímco výše jsou ještě pevně uzavřeny v poupatech. Tak vzniká podoba svíce vybíhající do špičky. V dalším průběhu je efekt trošku klidnější, protože

03/10/16 13:19

Krása proměn

květenství pak vypadá spíše jako sloup. Některé rostliny vyhlížejí velmi nápadně již ve stadiu poupat, ve kterém někdy vydrží velmi dlouho. Nejlepším příkladem jsou rozchodníky (různé druhy rodu Sedum). Již v létě tvoří jejich voskovitý vzhled perfektní protiklad k ﬁligránským trávám a zářivě zbarveným kvetoucím trvalkám. Na podzim nastává vrchol jejich kvetení a dokonce i po odkvětu vypadají jejich květenství velmi pohledně.

Stále nové zlaté hřeby Na trvalkovém rabatu je skutečně nejpůvabnější, jak se jeho vzhled stále mění. Umění spočívá v tom, jak vytvořit ke stále nově se objevujícím sezonním květinovým hvězdám zarámování, které by se k nim vždy hodilo. U sezonních výsadeb je to podstatně lehčí, protože při sázení již na rostlinách poznáte jejich barvu a tvar. Naproti tomu trvalky jsou pro tvůrce trochu větší výzvou. Musíte je lépe znát, abyste mohli vytvořit perfektní vzhled záhonu. Zato ale vznikají v různých rytmech stále nové kombinace. Zejména na jaře se mění scenerie zahrady téměř v rytmu týdnů. Pro každou roční dobu, pro každý měsíc jsou k dispozici skutečné rostlinné klenoty, typické pro danou sezonu. Každoročně vám bude zahrada připadat, jako byste na ní znovu potkávali staré známé, na jejichž návštěvu jste se dlouho těšili. Kromě nepostradatelných klasiků – třeba petrklíčů a violek na jaře, orlíčků a kosatců na

Zahrada_014_025.indd 25

Pivoňky (Paeonia) patří odedávna ke zvláštním oblíbencům zahrádkářů. Vysoce ceněné žluté kultivary jsou dnes nejen vitální, ale také dostupné. Patří k nim kultivar ‘Yellow Water Lily’.

začátku léta, straček a zvonků v létě, aster a chryzantém na podzim a čemeřic v zimě – existují i neuvěřitelně krásné a méně známé druhy a kultivary, které dokážou vyplnit každé přání. Rostliny vyobrazené na této dvojstraně – nejnovější kultivary trojhrotky (Tricyrtis) a pivoňky (Paeonia) – mají být pro vás podnětem, abyste opustili vyšlapané cesty a pustili se do nových kombinací, které nejsou ani o chlup náročnější než u tradičních rostlin. Možná je při vytváření zahrady nejzábavnější právě toto kombinování nových kultivarů se starými, důvěrně známými trvalkami.

Tato výzva by vám neměla připadat příliš těžká a zavazující. Jen ten, kdo na svém trvalkovém rabatu sám vyzkoušel vlastní nápady, získává zkušenosti a učí se z nich. Žádný učený z nebe nespadl a dokonalý záhon vznikne nejspíš až po mnoha vlastních pokusech. Skoro všechny trvalky se dají víceméně snadno přesadit a v prvních letech opravdu není hanba, když si ze zahrady uděláte jakési posunovací nádraží. Právě naopak! Čím podrobněji se seznámíte se zvláštnostmi svých rostlin, tím osobitější bude vaše sestava. Mějte odvahu!

03/10/16 13:19

LebKT

349

Stromy a keĹ&#x2122;e

Zahrada_348-365.indd 349

10/3/16 1:10 PM

LebKT

351

Zakládáme zahradu s dřevinami Stromy a keře nejsou jen nepostradatelnou součástí přírody a krajiny, jsou také nejdůležitějšími prvky zahrady. Jsou její kostrou, tvoří její hranice, chrání v ní vaše soukromí před zvědavými pohledy zvenčí a jsou kulisami pro všechny ostatní prvky. Rozdělují zahradu na jednotlivé prostory, vzájemně je propojují a tvoří rámec pro trvalky a trávy. Tuto kapitolu napsala paní Dorothea Haagová. Najdete v ní všeobecné principy použití dřevin v zahradách, uspořádané podle typických zahradních situací. Četné příklady ukazují, jak lze jednotlivé oblasti zahrady utvářet pomocí stromů a keřů.

Zahrada_348-365.indd 351

10/3/16 1:10 PM

352

Zakládáme zahradu s dřevinami

Dřeviny v zahradě Když rostou dřeviny, mění se zahrada ve svých dimenzích, v poměrech světla a stínu i v barvách. To má vliv na její proporce i na to, jak celkově působí a jaké nálady vyvolává. Nejvýrazněji se tato změna projevuje u stromů; z nepatrných semenáčků se vyvíjejí přes mladé a později vzrostlé stromy, až nakonec mají charakteristický vzhled starých stromů. A kromě toho také stromy, zejména listnaté, podstatně mění svůj vzhled během střídání ročních období.

Proměny dřevin podle ročních období Strnulý, ﬁligránský, průzračný a spíše graﬁcký zimní vzhled dřevin, který nebrání průhledu do nitra zahrady, se na jaře skryje za něžné závoje zeleně a květů. Čím je blíže k létu, tím víc se obraz zahušťuje. Jak se listy zvětšují a barvy jsou sytější, jakoby „těžší“, vystupuje zřetelněji do popředí hmota jednotlivých dřevin. Podzim pak dá uzrát plodům a zažehne v zahradě velkou záři

podzimních barev dřevin. Tmavou zeleň potlačí červené, oranžové a žluté odstíny. A nakonec po opadu listí se zahrada znovu stane průzračnou. Kruh ročních období se uzavírá. Chcete-li správně zacházet s těmito změnami během roku a s dalšími změnami během růstu dřevin, musíte vzít v úvahu dimenzi času. Právě to činí z tvorby zahrady práci stejně obtížnou, jako napínavou a krásnou. Naplánujete-li tyto proměny při zakládání zahrady vědomě, zažijete v ní rytmus roku i průběh a vrcholy jednotlivých období. Vrcholné okamžiky se mohou rozzářit kdykoliv, dokonce i v listopadu. Musíte je jen učinit viditelnými, to znamená být si jich vědomi a posunout je na vhodné místo v zahradě. Předpokladem je co nejpřesnější znalost podmínek a vlastností růstu rostlin, které vysadíte i jejich budoucích sousedů. Záleží totiž i na tom, jak se spolu budou rostliny v sousedském společenství snášet. V této kapitole chceme proto napřed vzbudit porozumění pro „zahradu jako proces“. Čerstvě založená zahrada nemá ještě „výraz“, nemá prostorový účinek, kterého chcete dosáhnout. I když v ní třeba již rostou nebo brzy budou růst poměrně vzrostlé rostliny, musí rostlinná individua napřed nějakou dobu navzájem „srůstat“, vyvinout se ve společenství. V každé zahradě probíhá proces růstu a „srůstání“ jinak, ale probíhá stále. Zahrada není nikdy hotová, konečný stav neexistuje – jsou jen různá stadia. Pod ochranou a ve stínu stromů a keřů – místo k posezení.

Zahrada_348-365.indd 352

10/3/16 1:10 PM

Dřeviny v zahradě

Jako prostor otevřený k nebi podléhá zahrada i dalším proměnám – vlivům světla a počasí, které se stále mění v denním i ročním rytmu. Zahrada se může skládat z krátce zastřiženého trávníku a oplocení může tvořit jediný druh jehličnaté dřeviny. S drobnými odchylkami vypadá pak jako zahrada v každém okamžiku udržovaná, ale je jednotvárná, skoro bez pohybu – a dalekosáhle nezávislá na roční době. Jakou „blízkost přírody“ nám naproti tomu nabízí zahrada, v níž se můžeme těšit v každé roční době a při každém počasí na velké i malé zážitky! Jak je krásná, když se na ní po dešti lesknou listy, některé barvy se překvapivě rozsvítí, nebo když se kapky deště rozvěsí jako perly na šňůrce na jehlicích, listech a stéblech! I vůně vnímáme po dešti intenzivněji. Vzhled zahrady kouzelně změní i rosa, jinovatka, led nebo sníh. Zimní slunce, stojící nízko nad obzorem, rozzáří stříbrná plodenství nebo poslední listy na keřích. Když dřeviny někdy rozkvetou a zavoní i uprostřed zimy, když pak konečně propukne jaro a po zimním klidu se rozvine spousta letní a později podzimní nádhery, radujeme se ze zahrady, v níž můžeme vnímat roční doby všemi smysly.

zahrada vždy prostor ohraničený stěnami, které jsme vystavěli nebo vysázeli – vlastně jakousi místnost bez střechy. Tento prostor je třeba rozčlenit a ztvárnit. To se dá udělat pomocí stavebních prvků, třeba zídek, plotů, pergol, schodů nebo cest, anebo modelováním terénu. A k témuž účelu poslouží vysázení stromů, keřů a trvalek v různém uspořádání – v řadách, skupinách, jednotlivě, nebo i plošně. Tak vzniká hloubka prostoru – jeho popředí a pozadí – a části prostoru tím získávají jasné souvislosti a vztahy, zvýrazněné i různými průchody a průhledy. I na malém zahradním pozemku vzniknou pak okrsky různých vlastností – široké a otevřené, také však úzké a skryté. Prostorový dojem zahrady je dán především reálnými poměry velikostí. Roli hraje například i to, jak vysoký je živý plot v poměru k ploše pozemku, který ohraničuje, a především, jak je vysoký v poměru k člověku. Zcela podstatně však závisí ráz prostoru a nálada, kterou

353

vyzařuje, na vlastnostech jednotlivých rostlin. Představme si na trávníku ohraničeném živým plotem břízu; strom průzračný, jasný, s ohebnými, převislými větvemi a jemnými, pohyblivými listy. Jak odlišně by naproti tomu působila na stejném pozemku borovice černá o stejné výšce: uzavřený, tmavý útvar s tuhými, bizarně strnulými větvemi a tvrdými černozelenými jehlicemi. Je zřejmé, že již jediná rostlina dokáže určit náladu zahrady svým celkovým vzhledem (habitem), hustotou, tvarem a vlastností listů, barvou a dokonce i vůní. Vůně spoluvytvářejí naši představu zahrady a do značné míry jsou s nimi spojeny i vzpomínky na pocity, které jsme v zahradě prožili. Rostliny nás svádějí i k dotýkání, jímž si „přečteme“ jejich hladké, pružné, tvrdé, hedvábné, sametové, plstnaté či měkké povrchy, jako by byly tyto vlastnosti napsány slepeckým písmem. Dokonce i uši mají podíl na komplexním dojmu ze zahrady.

Prostory a nálady v zahradě Zahrada je prostor, který člověk vědomě vyňal z okolního prostředí a ohraničil ho. Člověk zahradu zakládá, aby si v ní vypěstoval rostliny pro svůj užitek a radost, zahradu přitom také buduje a tvoří její formu. Hranice pozemku, které často sdílíme s několika sousedy, tvoří zídky, ploty, živé ploty nebo určitým způsobem osázené hraniční pruhy. Tak tvoří

Zahrada_348-365.indd 353

Popínavé rostliny si pohrávají se strohými strukturami.

10/3/16 1:10 PM

354

Zakládáme zahradu s dřevinami

Úzká mezera mezi vysokými živými ploty zve k nahlédnutí a dodává zahradě tajemnou hloubku.

Oči však mají na tomto dojmu zajisté rozhodující podíl. To, co tvoří osobitý půvab zahrady, jsou její proměnlivé barvy, široké a úzké prostory, především však různé intenzity jasu. Střídání hlubokého stínu třeba i jen jediného stromu s polostínem na okraji křoviny, přecházejícím v prosluněnou volnou plochu, učiní i z malé zahrady zážitek.

Stanovištní faktory Tvoříte-li něco z tzv. mrtvých hmot, třeba když malujete, něco si vyrábíte nebo stavíte, komponujete své dílo podle funkčních a estetických hledisek. Zakládáte-li však zahradu, pracujete s rostlinami a musíte brát v úvahu i jejich kritéria – vše, co potřebují k životu. Rostliny jsou zásadním způsobem závislé na světle, vzduchu a vodě.

Zahrada_348-365.indd 354

Bezprostředně závisejí i na půdě, protože v ní pevně tkví svými kořeny. A kromě toho na rostliny podstatně působí jejich živé i zastavěné okolí, užší i širší sousedství. Každý rostlinný druh má speciální nároky a má i svůj vlastní způsob, jak rozvíjí svůj život a vstupuje do společenství se svými sousedy. Důležitými parametry stanoviště jsou světelné poměry od plného světla až po stín, vlhkost v rozsahu od sucha po mokro, teplota a expozice k větru se všemi možnými přechody a kombinacemi. K tomu přistupují vlastnosti půdy – zda je skalnatá, písčitá, jílovitá, mělká nebo hluboká, výživná nebo živinami chudá, kyselá nebo bazická. To vše jsou stanovištní faktory, které způsobují, že na určitém stanovišti rostou určité rostliny a jejich společenstva. Napřed je tedy třeba prozkoumat stanoviště, abyste mu mohli

přizpůsobit výběr rostlin. Čím přesněji souhlasí faktory stanoviště s podmínkami, v nichž rostlina roste ve své přirozené oblasti rozšíření, tím lépe poroste a tím méně bude vyžadovat vaši trvalou péči. To neznamená, že by všechny pěstované rostliny musely nutně patřit k druhům u nás planě rostoucím. Mají však být vysazeny vždy na správném stanovišti, jehož faktory co možná nejvíce odpovídají podmínkám, které měly ve své původní vlasti. Stěží se najde zahradní pozemek, který by byl po celé ploše stejný. Ve většině případů na něm najdete místa slunná a stinná, suchá a vlhká, svažitá a rovinná. A také vždy znovu s jakýmkoliv zásahem, ať již technickým dílem, nebo vysázením nových rostlin, stanoviště pozměňujete. Zahrada má být mnohotvárným místem pro život. Ve chvíli, kdy jste v ní našli stanoviště určitých vlastností, je třeba napřed tyto zvláštní rysy dotvořit a zdůraznit. Teprve poté můžete utvářet rozmanité typy ploch, vnášet do zahrady různé rytmy, barvy a nálady a plnit si přitom i osobní přání. K dotváření zahrady patří modelování jejího terénu, budování „infrastruktury“, tzn. cest, trávníků nebo vodních ploch, a vymezení částí určených po různé typy výsadby. Rostliny pak budou mít ve vaší zahradě k dispozici velice rozdílná stanoviště. Vytvoříte předpoklady pro velkou rozmanitost a pestrost rostlin a zároveň vzniknou v zahradě různé charakteristické typy ploch. Vždy je třeba před výběrem a vysázením rostlin v první řadě uvážit, jaká stanoviště na zahradě již jsou a jak je lze dotvořit či přetvořit, a zároveň jak v ní vytvořit nová stanoviště, abyste dosáhli co největší pestrosti rostlin. Jediným stanovištním fakto-

10/3/16 1:10 PM

Dřeviny v zahradě

rem, který zde opravdu nemůžete změnit, je orientace ke světovým stranám. Jak dobře rostlina na daném místě poroste, se vždy bude řídit podle stínu: kam dopadá, kdy tam dopadá a jak dlouho trvá. Tato vlastnost stanoviště určuje i vzhled rostlin, které na něm rostou. Stinná stanoviště jsou barevně dost zdrženlivá, daří se na nich spíše rostlinám s velkými a měkkými listy ve všech odstínech zelené barvy. Na slunných a teplých stanovištích mají rostliny často malé, tvrdé, kožovité, trnité, plstnaté, často i vonné listy v šedozelených, šedomodrých a červenohnědých odstínech. Květy zde hýří barvami, tvary a vůněmi. A tak nemusí mít chladná severní strana zahrady vůbec žádné „stinné stránky“. Právě zde se může dobře rozvinout vyhraněné a charakteristické rostlinstvo, které bude zřetelně kontrastovat s květnatými a barevně pestrými partiemi ležícími na slunci.

Život rostlin ve společenství Představíte-li si charakteristický vzhled porostu na slunném nebo

stinném místě, jak jsme ho výše popsali, je zřejmé, že ho netvoří jen dřeviny; podílejí se na něm i trvalky, jednoleté a dvouleté rostliny. Trvalky jsou vytrvalé rostliny, které přežívají zimu v cibulích, hlízách nebo podzemních oddencích, na rozdíl od dřevin však jejich nadzemní části nedřevnatějí. Trvalky jsou třeba lekníny ve vodě, rákosí na břehu, trávy na rašeliništi nebo vřesovišti anebo mnohé polštářovité kvetoucí rostliny na skalnatém podkladu. Patří k nim i většina květin lesních okrajů i samotných lesů, kapradiny i luční trávy a květiny. Na každém stanovišti rostou trvalky a dřeviny pospolu. Navzájem se doplňují jak ve volné přírodě a krajině, tak i na zahradě. V každé zahradě, dokonce i v té nejmenší, mohou vedle sebe existovat nejméně tyto biotopy: les, okraj lesa, lesní světlina, břeh. Ty odpovídají přírodním stanovištím a dají se v každé zahradě vytvořit poměrně jednoduše pomocí světelných, půdních a vlhkostních poměrů. S většími obtížemi byste se ovšem setkali, kdybyste chtěli uskutečnit určité představy, aniž byste přitom brali v úvahu vlastnosti stanoviště,

355

Trvalky jako typičtí průvodci dřevin • Ve stínu stromu nebo budovy: čemeřice, bledule, sasanka hajní, petrklíč, plicník, pomněnkovec, konvalinka, škornice, udatna lesní, bergénie, funkie, kapradiny a lesní trávy. • V pohyblivém stínu skupiny keřů: sněženky, narcisy, violky, žluťucha, náprstník, oměj, japonská sasanka, kakosty, zvonky, orlíčky, kontryhele. • Na světlém místě s výživnou a vlhkou půdou: šafrány, tulipány, stračky, kopretiny, plamenky, šater latnatý, astry a slunečnice spolu s růžemi. • Slunné stanoviště se suchou, propustnou půdou: nízké keříky, jako je levandule, mochna křovitá, skalníky, druhy vřesu a vřesovce, kručinka a borovice kleč; polštářovité trvalky, kosatce, divizny, druhy lomikamenů, rozchodníků, a zejména trávy. • Ve vodě a na břehu: pomněnka bahenní, stulík, kosatec žlutý, trávy (sítiny a rákos).

které máte k dispozici – když si třeba přejete založit skalku na žírné půdě s bohatou zásobou živin nebo zřídit rašelinný záhon s rododendrony na propustné vápnité půdě. Není účelné nutit rostliny, aby rostly na stanovišti, které jim v žádném ohledu nevyhovuje, a není to ani ekologicky obhájitelné. Je mnoho možností, jak vytvořit bohatě diferencovanou zahradu, aniž byste podstatně měnili stanoviště; k nejdůležitějším předpokladům patří poznat všechny možnosti daného místa a dobře znát nároky rostlin. Dřeviny a trvalky se navzájem doplňují a tvoří jemně sladěný obraz.

Zahrada_348-365.indd 355

10/3/16 1:10 PM

356

Zakládáme zahradu s dřevinami

Možnosti použití dřevin Pro každou situaci v zahradě existuje vhodný keř nebo strom. O volbě obvykle rozhodne velikost dřeviny a její stanovištní nároky.

Dřeviny u místa k posezení Hlavním místem, kde lze na zahradě usednout s rodinou či přáteli, je obecně terasa. Před sluncem ji chrání jedna nebo více domovních zdí a pohledy jsou směrovány na zahradu. Před pohledy zvenčí a před větrem jí poskytuje ochranu skupina keřů, zídka, plot nebo pergola porostlá popínavými rostlinami. Jestliže to místo dovolí, může příliš silné sluneční záření zmírnit strom s malou korunou, třeba okrasná jabloň nebo hloh slivoňolistý. Okolní rostliny jsou většinou vidět i zevnitř domu, jsou tedy na očích stále a měly by něco nabídnout v každé roční době: v zimě třeba zajímavý výhled na bizarně

tvarované větvoví, nápadné pupeny, barevnou kůru, na větévkách visící plody nebo plodenství, možná dokonce i květy, nebo intenzivní, dlouho vytrvávající podzimní zbarvení. Na jaře a v létě obohacuje zahradu především vůně květů, listů a plodů, zvláště když láká včely nebo motýly. Zahrada získá zvláštní půvab, když si v ní můžete vyhledat k odpočinku určitá místa – zvolíte si je spontánně nebo je záměrně vytvoříte, třeba tak, aby byla co nejpůsobivější v určitých ročních obdobích. Pohodlná lavička nebo nízká a široká zídka na místě s krásnou vyhlídkou, nebo naopak ve skrytém, klidném koutku, láká k usednutí. Pod květy zlatého deště, téměř schovaní pod převislými větvemi smutečního jilmu nebo jasanu, si najděte volnou chvíli pro přesné pozorování. Usednete-li k němu v hloubi zahrady, naskytnou se vám úplně jiné perspektivy, a to i v nepatrné vzdálenosti od terasy; váš pohled

Dřeviny, které vypadají atraktivně po celý rok Muchovník (portrét na s. 398), javor dlanitolistý (s. 389), vilín (s. 465), skalník (s. 438), svída (s. 432), kalina (s. 567), komule (s. 408) a keřové růže (s. 537).

zalétne třeba zpátky k domu, na jehož fasádě se něco popíná a kvete. Máte-li za zády lem nějaké skupiny dřevin, můžete si zde za letních večerů užívat ještě i za soumraku, jak svítí do šera světlé listy panašovaných dřevin nebo květy trvalek. Ke zvláštním zahradním požitkům patří sezení, prostírání, piknikování a povalování se na louce pod světlou korunou stromu. Stín budovy nebo slunečníku může být jen slabou náhražkou za mírnou a živoucí hru světel a stínů pod střechou z listí.

Dřeviny u zdí, plotů a pergol

Majitel této lavičky si musí své idylické posezení ubránit proti bujně kvetoucím hortenziím.

Zahrada_348-365.indd 356

Zdi, ploty a pergoly chrání v zahradě vaše soukromí proti pohledům zvenčí a současně zahradu vymezují proti okolí. I uvnitř zahrady můžete tyto prvky použít ke ztvárnění a rozčlenění prostoru a k vytvoření ploch odlišného charakteru. Zídky se kromě toho hodí k podpírání svahů a zadržení zeminy při výškových rozdílech. Popínavé rostliny dokážou tyto stavební prvky – stejně jako třeba loubí nebo různé konstrukce pro popínání – pomocí svých úponků či otáčivých lodyh nebo šplháním a opíráním úplně pokrýt a nechat je tak se zahradou doslova srůst.

10/3/16 1:10 PM

Možnosti použití dřevin

357

s přístřeškem pro parkování auta a garáží. Pergoly mohou vést ke vchodu či ke vzdáleným místům na zahradě, rámovat místa k posezení a stínit je, nebo také lemovat cesty.

Dřeviny u skalek, schodů a zídek

Máte-li v zádech takovouto zídku porostlou břečťanem, můžete se hned cítit pohodlně a v klidu si prohlížet zahradu.

Metr vysoké zídce z betonu, kamenů nebo z drátěných košíků s kamínky či hrubým štěrkem (gabionů) odejmou strohost a oživí ji kaskádami listů a květů nebo hustými zelenými polštáři, které zídku porostou. Popínavé dřeviny můžete vysadit na každou zeď nebo zídku, protože na zemi potřebují

Bujně rostoucí popínavé dřeviny k budovám a stěnám Vistárie (portrét s. 572), břečťan (s. 466), pnoucí růže (s. 540), loubinec trojlaločný (s. 501), hortenzie řapíkatá (s. 470).

Slabě rostoucí popínavé dřeviny k plotům a na pergoly Zimolez Henryův (portrét s. 488), podražec (s. 400), loubinec pětilistý (s. 501), jasmín nahokvětý (s. 480), plamének alpský (s. 424), pnoucí růže (s. 540), zimolez kozí list (s. 487), réva vinná (s. 571), kiwi (s. 394).

Zahrada_348-365.indd 357

jen velmi málo plochy. Přirozeně musí mít i ony dostatečný prostor pro kořeny a dostatek živin v půdě, ale vodu mohou získávat ze spár a mezer mezi terasovými dlaždicemi či kamennými deskami na cestě, pokud ovšem tyto mezery nejsou nepropustně uzavřeny. Ale i k vyššímu plotu, který často tvoří ohraničení zahrady a chrání její soukromí, můžete vysadit různé pnoucí rostliny. Takto oživený plot poskytuje životní prostor ptákům, ježkům, motýlům a včelám. Nevyžaduje skoro žádnou péči a zabírá velmi málo místa. Speciálně pro pnoucí rostliny se budují různé konstrukce, loubí, zelené „tunely“ z pergol a jednotlivé pergoly. Původně pocházejí tyto konstrukce z vinařství. Kromě toho, že jsou užitečné, dávají také mnoho možností ke ztvárnění zahradního prostoru. Pergoly mohou navzájem spojovat budovy, třeba obytný dům

Kromě trav a polštářovitých trvalek, které vyrůstají ze spár a štěrbin a visí z nich dolů, rostou zde i plazivé, zakrslé dřeviny. Z větší části pocházejí z alpinské květeny a z květeny vřesovišť a stepí. Milují slunná stanoviště s propustnou štěrkovitou půdou. Zde však dochází v zahradách dost často k jakémusi estetickému znetvoření. Celé velké a svérázné krajiny, jako jsou vysoké hory či rozsáhlá vřesoviště, mají být přeneseny do omezeného prostoru na zahradě, a proto musí být příliš zmenšeny.

Bujné růže, jemnolisté polštářovité trvalky a velké kameny tvoří celek plný kontrastů.

10/3/16 1:10 PM

358

Zakládáme zahradu s dřevinami

Nízké dřeviny snášející sucho Různé druhy čilimníku, např. čilimník časný (portrét s. 445), perovskie (s. 502), třezalka (s. 475), ořechokřídlec (s. 417), tavolník (s. 556), levandule (s. 484), miniaturní a zakrslé růže (s. 545), brslen Fortuneův (s. 455), skalník (s. 438), borovice kleč (s. 605), jalovec polehlý (s. 592) a tis – kultivary rostoucí nízko při zemi a tvořící kulovité nebo polštářovité útvary (s. 613).

A tak se pokus napodobit Alpy balvanem ve tvaru věže a smrkem jako homolí cukru, či ztvárnit vřesoviště pomocí sloupovitých jalovců a vřesu, stává pouhou karikaturou těchto velkolepých a živoucích přírodních útvarů. Ze schodů, zídek, teráskových záhonů, jednotlivých kamenů nebo štěrkových ploch mohou vzniknout v souhře s typickými trvalkami a malými bohatě kvetoucími dřevinami intenzivní zahradní obrazy. Takto utvářená část zahrady probouzí naši fantazii a budí v nás sen o „velké“ krajině, aniž bychom museli násilím stlačit její přirozený předobraz do malého formátu.

Tento zážitek se ještě vystupňuje, jsou-li ve vodě a u ní rostliny. Na vlhkém až mokrém břehu dobře rostou jen málokteré zahradní dřeviny, jsou to např. některé nízké vrby. Spíše je tato zóna revírem vodních a bažinných rostlin. Pokud vysadíte do blízkosti vody volně nějakou dřevinu nebo i jinou rostlinu s agresivními kořeny, např. bambus, měli byste předem uvážit, že kořeny těchto rostlin mají obrovskou sílu, a buď jim opatřit zábranu, nebo je vysadit v určitém bezpečnostním odstupu od břehu. To platí především pro fóliové nádrže, jejichž těsnící vrstvy by kořeny mohly prorazit. Často rostou dřeviny blízko umělé nádrže, někdy třeba i vyvýšené, nebo u koryta či

Esteticky působivé dřeviny v blízkosti vody Bříza bělokorá (portrét s. 407), převislý jasan, smuteční jilm, sakura (s. 511), javory se zelenými nebo červenými a stříhanými listy, jako je javor dlanitolistý (s. 389) a svída sporná (s. 433).

u studně. Tyto stromy a keře přitom koření v docela normální zahradní půdě a k vodní ploše jsou přiřazeny spíše z estetického než stanovištního hlediska. Zvláště převislé, bizarní nebo do šířky rostoucí formy vytvářejí půvabné aspekty v kontrastu s klidnou hladinou vody a jejich zrcadlení na hladině je krásné v každé roční době.

Dřeviny u vody Voda vnáší do pobytu v zahradě vyšší kvalitu a obohacuje ji o množství zážitků. I tehdy, když si odmyslíte, že bez vody by nemohly rostliny růst, můžete si v zahradě dopřát stojatou nebo tekoucí vodu. Je výhodné instalovat vodní plochu – třeba i sebemenší – do blízkosti obytného domu. I v jediné míse vyplněné vodou se odráží slunce, obloha a mraky. Můžete na ní rozeznat působení větru, deště, vidíte, jak se mísa obaluje jíním a voda mění v led.

Zahrada_348-365.indd 358

Zeleň stromů a solitérních keřů – zčásti se zrcadlící ve vodě – navozuje chladnou atmosféru působící dojmem Dálného východu.

10/3/16 1:10 PM

Možnosti použití dřevin

Dřeviny v zahradě před domem Zahrada před domem ve většině případů ohraničuje obytný dům, silnici a pozemky sousedící s naší zahradou po stranách. Často mají vliv na druh tohoto ohraničení, osázení a volby materiálů obecní a městské vyhlášky, popř. územní plány, které mají tuto část zahrady, viditelnou zvenčí, uvést do souladu se vzhledem celé ulice, nebo teprve dodat ulici pěkný vzhled. Vzhled ulice určují zdi, ploty, mříže, živé ploty, ale především také stromy a keře; třeba když kvete hloh červený, voní šeřík, listy javoru na podzim září barvami či když na podzim praskají kaštany. Tento prostor, který tvoří odstup mezi veřejným a privátním, slouží také jako vizitka obyvatelů. Přední zahradu lidé vidí, když jdou nebo jedou kolem, a v přední zahradě se také přijímají návštěvníci. Tento pruh zahrady, často velmi úzký, může být proveden jako vybetonované místo pro odstavení auta, anebo může být změněn v malý ráj. Zda bude přední zahrada živoucí a přívětivá k návštěvníkům, vznešeně zdrženlivá nebo jen stroze vybetonovaná či originálně vyzdobená tak, aby její údržba nedala žádnou práci – to vše odráží na jedné straně ducha doby, na druhé straně však i postoj obyvatel. Přední zahrada vrhá stín směrem do ulice. Slouží každodennímu

Ráz této přední zahrady určují stříhané nízké dřeviny a trvalky.

vcházení a vycházení a ve většině případů slouží i k vjezdu a odjezdu a jako odstavná plocha pro motorové vozidlo. Musí se sem vejít i popelnice. Místo před domem musí však také umožnit, abyste si mohli popovídat s kolemjdoucími, musí zvát k zastavení, k posezení před domovními dveřmi, k oslavám, ke hraní, a může se také stát venkovní součástí obytné plochy.

Tab. 1 Dřeviny zvláště vhodné pro přední zahradu vilín (portrét s. 465)

kvete v zimě

svída dřín (s. 435)

jarní okrasa zahrady

okrasné javory (s. 385), svída (s. 432)

barevná nebo nápadně strukturovaná borka

vonné kaliny (s. 567)

intenzivní vůně

Zahrada_348-365.indd 359

359

Ale co to všechno znamená pro dřeviny, které chcete vysadit? Pokud jde o stanoviště, mohou se vyskytnout různé světelné a vlhkostní poměry, v zahradě mohou být zdi, schody, ploty, pergoly, různé plochy, včetně vodních ploch. Ke shora uvedeným zákonným kritériím přistupují i některá kritéria týkající se speciálně rostlin. Zvláště pod stromy je třeba vybírat dřeviny velmi pečlivě, protože prostor je většinou velice omezený. Charakteristický strom před domem dodá přední zahradě svérázný charakter, zastíní vchod a často přesáhne i střechu. Ale musí mít dost místa. Dnes je velký výběr stromů s malými korunami. Nikdy nevysazujte strom se záměrem, že ho budete později řezat, bude-li příliš vysoký.

10/3/16 1:10 PM